V úterý mi vyndali první stehy a povolili lehčí zátěž, ale co je to lehčí zátěž? Když jsem pomalu rok běhal s prasklým vnitřním meniskem, tak co mě neporazí, to mě posílí. Koukám z okna jak venku mrzne až praští, to by bylo na Nechranicích! Pak to už nevydržím, volám Vláďovi, zda by si na pátek nevzal volno a nedělal mi zdravotního bratra, kdybych náhodou potřeboval záchranu. Přece jen se ještě sám neodvážím na takovou dálku. Autem už problémy nemám, ale chůze mi ještě způsobuje problémy.

Vláďa souhlasí a tak v pátek ráno klokaními skoky lítám v pět ráno okolo auta a škrábu a ometám vozidlo. Do auta se nasoukám jak do tanku, ale nakonec sedím a vyrážím. Cesta do Plzně je výborná, ale na Lochotíně v Plzni padne mlha, že by se dala krájet a té v mlze jedu až prakticky před Karlovy Vary. V Merklíně parkuju před půl osmou a na vrátnici mě čeká Vláďa a jdeme na kávu. První zastávka bude tady v porcelánce, počkáme si na zedníčka. Zedníček skalní přilétá po půl osmé a já pomalu hodinu trávím pozorováním tohoto vzácného ptáka.

zedníček skalní bývá přesný jako hodinky

Po deváté vyrážíme – směr Kadaň. Tam máme plánovanou další zastávku u řeky. Projíždíme Kadaní a parkujeme na nábřeží pod zámkem. Kachen je tady plno jak proti tak po proudu. Vyrážíme proti proudu řeky Ohře. Cesta vede okolo obytných domků se zahradami a tak okolo nás je plno modřinek, koňader, pěnkav, kosů. Na řece se ukazují morčáci velcí a u nich - samec morčáka bílého.

morčák bílý, elegantní krasavec na řece

Pod splavem loví skupinka hoholů severních mezi chocholačkami, březňačkami. Jeden polák velký. Na ostrůvku na suchých větvích sedí kormoráni. Postupujeme pomalou chůzí nad splav. Tam nás čekají labutě velké a nad druhým břehem vyhání trojce krkavců káni lesní. V jedné zátočince překvapíme mezi kachnami slípku zelenonohou. Dojdeme až ke stavidlům, kde pluje a loví pod hladinou více jak 20 labutí. Překvapení se nekoná, samé labutě velké. Nacházíme i první potápky malé na dnešní Ohři, které zdárně loví a potápí se.

potápka malá hltala jako kdyby jí to někdo chtěl vzít

Nad cestou je starý park se smíšenými stromy. Slyšíme ťukat strakapouda, z kterého se později vylíhne strakapoud velký. Pomalu jdeme po pěšině do kopce mezi stromy, Vláďa mi pomáhá tam, kde to s nohou nezvládnu (moc děkuju kamaráde). Z jednoho listnáče vylítne můj první letošní datel černý!

datel černý, vypadá, že si dává šlofíka, ale čilej byl až až

Sledujeme ho ze stromu na strom, ale pán s červenou čepkou se vždy postará o to, aby mezi ním a námi byl strom nebo větev, ale stejně pár fotografií máme. Vracíme se zpět a radost nám dělá ještě strakapoud prostřední, kterého máme přímo nad hlavami, ale opět známá hra na schovávanou.

strakapoud prostřední, hra na schovávanou

Docházíme k místu, odkud jsme vyšli a pokračujeme tentokrát po proudu ke starému železničnímu mostu. Dozvídám se, že nábřeží se jmenuje Maxipsa Fíka, nedělá si ten Vláďa ze mne legraci? Doma na všemocném internetu zjišťuji, že opravdu nedělá! Morčáci se nám přestěhovali nad druhý splav, kde najdeme opět samce morčáka bílého. Osamoceně stojí vprostřed splavu. Jak nás zahlédne, ihned prodlužuje vzdálenost. Nad druhým splavem je asi 200 březňaček a jedna slípka ve společnosti lysek. Lysky i kachny jsou asi zvyklé na lidi, ale jak slípka, tak morčák se snaží, aby byli od nás co nejdále. Morčák se dokonce neustále pohybuje na druhé straně řeky. Společnost mu dělají dva morčáci velcí – samci. Pod mostem vyplašíme skorce, který hledá oběd na jednom rameni řeky. Neustále před námi poletuje, ale pokaždé zapadne mezi kořeny a tak se fotografie nedaří. Docházíme ke konstrukci starého mostu, kde opět vidíme skupinu hoholů a mezi březňačkami jednu pomalu zcela bílou březňačku. Mrzne víc než je zdrávo. Lebedím si v nových rukavicích od firmy Holík. Mandy jsou k nezaplacení a prstíky mám jako v pokojíku. Podrobný článek o rukavicích Holík najdete u nás ZDE.

Vláďa, dnes nejen průvodce, ale i samaritán a zdravotní bratr

Před nosem nám přeletí ledňáček říční, sedne na větev, ale než reagujeme, jako tyrkysový diamant letí pryč. Po chvíli se vrací zpátky a v patách má dalšího ledňáčka. Předvádí nám akrobatické lety a pak oba mizí za řekou. Vracíme se k autu. Musel jsem se smát na nábřeží. Jak šel Vláďa těsně vedle řeky pomalým tempem tak na řece těsně vedle něj na vodě pluje 200 kachen jeho rychlosti. Vypadal jako krysař, který vyvádí krysy z města. Jen místo krys je za ním houf kachen. Autem ještě zajíždíme do centra města, kde u zdejší školy a školky je nocoviště kalousů. Nezklamalo! Za pět minut jich napočítáme 5, jen jsou šikovně schovaní, o nějaké fotografie popř. naší přízeň zájem nejeví.

kalus ušatý atrakce pro děti ze školy i školky

Otáčíme se na ulici a na kruhovém objezdu míříme směrem na Nechranice. Po celou dobu v autě kalkulujeme, zda budou zamrzlé a v jakém rozsahu. To co vidíme po cestě, to jsou zamrzlé zátoky přehrady a to nám zatím moc radosti nedělá. U Tušimic zabočujeme do chatařské oblasti a parkujeme na tradičním místě. Pomalu se vysoukávám z auta, ale Vláďa rychlík hlásí volnou hladinu. Sláva! Nad vodou je ale mlha a tak viditelnost není právě nejlepší. V Kowě sledujeme skupiny kachen ve vzdálené zátoce, jde o březňačky a chocholačky. Racky, kteří stojí na ledu v půlce přehrady nám zvedne orel mořský, na hladině jsou už zbývají jen roháči a kormoráni. Potáplice žádná! Jedeme na další stanoviště. Při přejezdu nás zaujme dravec na břízkách. Letošní první dřemlík tundrový.

dřemlík tundrový, taky se držel raději dál od nás

Musím couvat a tak pořizuju fotku později, to už odlétl o dalších pár desítek metrů od nás. Zajíždíme na další stanoviště, kde najdeme opět hejno asi 20ti chocholaček a kousek od nich se drží další samice morčáka bílého. Vzhledem k mé nemobilnosti se pohybujeme pouze v okolí auta, ale i tak najdeme ještě střízlíka obecního a drzou červenku „jazzmenku“ (jak říká Dodin), která si pomalu sedne na auto a pak na mou nohu!
Přejíždíme pod hráz Nechranic. Plánujeme vyjít schody a tak se vlastně ocitnout v půlce hráze. U výpustí nás čeká několik překvapení – 4 konipasové bílí, 2 konipasové horští a 3 lindušky horské. Vše se mi daří zdokumentovat.

konipas horský

linduška horská na výpusti hráze

Opět jsem nadšený z aparátu, z jeho velmi rychlého ostření a reakci spouště! Fotografuje ihned! Na zábradlí před nás sedá ještě další červenka. Z hráze sledujeme hladinu, kde nic tu nic, ale přesto opět nacházíme hejno chocholaček a mezi nimi další 2 samice morčáka bílého. Jinak nikde nic. Žádný turpan, žádná potáplice.

Co Vláďa na hladině nevidí, to tam prostě není, neuteče mu ani brko

Přejíždíme na pole nad Nechranicemi. Na podzim tam byla hejka konopek a stehlíků. Nyní jsou poctivě a překvapivě zorané a tak plevely, bodláky a zbytky obilí co tam rostly v hojné míře na podzim jsou zaorané a tak najdeme jen párek hýlů a jednoho bažanta. Vracíme se k přehradě. U kempu je zamrzlá a tak ani nezastavujeme a přejíždíme k Vikleticím. Zajíždíme ke kamenné hrázi. Tady byli před vánocemi potápky, dnes ani jedna, jen dva roháči a pár březňaček. Ani u Vadkovic to není lepší. Led je až ke břehu a praská v neuvěřitelně hlasitých zvucích. Přímo přede mnou praskne led a sleduju jak se rychle šíří prasklina a rozšiřuje se. Ještě vytahujeme stativák, jelikož před námi je asi 500 velkých racků, ale na určení je to opravdu daleko. No končíme, noha má dost a to mě čeká ještě cesta domů, ale stálo to za to! Vláďo moc děkuji za samaritánské služby, vím, že to pro tebe, jako pro zdatného chodce muselo být peklo šourat se mým invalidním tempem, ale nikde jsi mi nenechal-)) a za to ti patří můj dík.