S kamarády máme naplánovaný velký týdenní birding po Moravě, Rakousku a Maďarsku. Jako každá cesta někde začíná, tak ta naše s Vláďou započala na rybníku Kněžice, kde nedávno našel motáka stepního. Vyzvedávám ho v Žatci na nádraží a vyrážíme na Kněžice plni očekávání. Moták stepní mi chybí na mém životním birdlistu, který se nyní plní víc než pomalu. Do konečných 300 ještě „pár“ ptáčků zpěváčků chybí.
Kněžice jsou zalité sluníčkem a už ráno od 8:30 je patřičný pařáček. Okoukneme rybník a jeho hladinu, spusta lysek, kádéček, bílé volavky mají přesilovku nad popelavými. Vzpomínáme na lyskonoha, který tu byl zhruba před rokem. Hlídáme hlavně oblohu a koukáme po dravcích. Zatím tu jen plachtí moták pochop. Pomalu vystoupáme na kopeček, takže vidíme oba Kněžické rybníky. Dolní Kněžický rybník je plný kormoránů, racků a lysek. Sedneme si na okraj kopce a sledujeme víc jak 20 strnadů lučních, kteří si sedají na dráty vysokého vedení a rozsáhlé rákosí pod námi. Tam jsou i strnadi rákosní, ozývá se chřástal vodní. Přilétá hejno stehlíku obecných a sedá si nedaleko od nás. Každý pohyb ve vzduchu nás vytrhne z letargie, ale zatím místo vytouženého stepáka jen sojky, straky, poštolky. Přicházejí další dva birdeři s kterými se dáváme do řeči. Vrací se z Nechranic, kde prý neviděli nic. Nám však před chvílí volá kamarád a libuje si nad jespáky písečnými, obecnými, bojovnými, kulíky písečnými, kameňáčky. Loučíme se, bohužel zatím bez motáka stepního. Míříme na Nechranice.
Po cestě děláme časté zastávky, na polích je mnoho dravců, vesměs kání, poštolek, ale jsme v místech, kde byla nedávno káně bělochvostá a několik poštolek rudonohých. My jsme to štěstí neměli. Snad příště.
Na Nechranicích automaticky zabočujeme na „naše“ místečko a hned se ukáže, že to byla správná volba. Hejno asi 30ti jespáků obecných, mezi kterými svítí pět jespáků písečných! Opatrně sledujeme jespáky. Stačíme udělat pár fotografií, a hejno se zvedá. Ještě se několikrát se nám hejno prožene okolo, ale již v menším počtu a bez jespáků písečných. Ale zase jako bonus s jespáky bojovnými. Pomalu se proplétáme mezi rybáři a jednou rybářkou s postavou zdatné řeznice. Je až s obdivem, jak se jespáci proplétají mezi rybáři bez jakékoliv bázně.
Rozhlížíme se po Ivanovi, kde má postavený kryt. Zanedlouho ho nacházíme mezi vrbičkami a jdeme pomalu k němu. Vychází nám vstříc a tak můžeme zrychlit krok. Kulíci i hejno jespáků se nám pomalu plete pod nohama. S Ivanem se dáváme do řeči o chystané výpravě, bleskem zjistíme informace o Rozkoši od Jardy a vracíme se k hrázi. Ivan tu měl ráno i kulíky bledé, na ty jsme ale nenarazili. Ještě sledujeme, jak rybáři vytahují loďku na vlek z vody a maličkým trabantem ji odváží.
Přesouváme se vyhřátým autem (to je když nefunguje klima) k hlavní hrázi. Hledáme kulíky bledé. Kde nic tu nic. Domlouváme se na dalším postupu. Já budu šetřit nohu a přejedu hráz a Vláda půjde pěšky a bude koukat. Já zatím prozkoumám druhou stranu břehu, kam pohodlně zajedu autem a k vodě je to pár kroků. Na druhém břehu je jen pár husic nilských a rackové chechtaví a bouřní, bělořit šedý. Ani Vláďa nebyl úspěšný. Sluníčko začíná přikládat pod kotlem a tak hledáme stín hospůdky na oběd. Něco, kde by vařili je poměrně uměni najít, ale jak se říká, kdo hledá, najde.
Z oběda míříme do Rozptyl, kde jsou zajímavé pískovny. Už je pomalu nesnesitelné vedro. Necháváme fordíka na odbočce a pěšky se přesouváme k pískovnám. Na prašné cestě jede tatra a zvedá oblak prachu, když nás míjí, ohleduplně zpomalí. Jsme u pískoven, je tu poměrně hodně vody, tak se překvapení s bahňáky nekoná. Jen na horní pískovně napočítám 28 čejek chocholatých, jinak naprosto nic. Rychle do auta a nechat se ochladit vzduchem. Další naší zastávkou budou opět Kněžice.
Parkujeme zase na polní cestě a přebíháme silnici. Na hladině se nic nezměnilo, poláci velcí, lysky, kachny, volavky, opět se ozývá chřástal vodní a lednáček nám předvede parádní slalom. Vydáváme se na pomalou obchůzku okolo chmelnice a využíváme aspoň malého stínu, který vrhají stromy. Hlavy máme zakloněné, aby nám neuteklo nic. Dostáváme se na konec chmelnice a velíme k návratu. Poštolky a káně, občas vrána a jednou pochop. Jinak je nebíčko jak vymetené. Opět přecházíme potok po lávce, kde se zdržíme a „chytáme“ chlad, který jde z potoka. U hráze je ve vzduchu 7 motáků pochopů, jejich široká křídla si nemůžeme splést s motákem stepním. Mezi nimi prokličkuje samice krahujce a mizí ve stínu lesa. Nás čeká rozpálený vršek kopce, kde usedáme, abychom viděli na všechny strany. Po víc jak hodině čekání se rozhodujeme na administrativní půlhodinku, než zavelíme k odjezdu. Čeká nás ještě jedna lokalita. Dalekohledy na očích koukáme po obloze. Jsou čtyři hodiny a balíme. Vláďu zaujme v dálce poštolka, která prohání káni. Já naposledy zapátrám nad rybníkem a je tam!! Proletěl okolo nás, můj první moták stepní, ještě stačím Vláďu upozornit a nasměrovat a pak oba sledujeme, jak „pádí“ okolo do dáli  polí. Uffff, to bylo o fousek!!
Další přesun je víc jak hodinový, ale klimoška (okénka dolů) pracuje na plné obrátky a vedeme družný rozhovor. Těšíme se na Jardu a celou plánovanou akci, stejně jako na bohatou dravčí lokalitu, kam míříme. Nerozhází nás ani pár objížděk a ve finále ani překopaná cesta, která nás nutí k velkému oblouku, abychom se dostali na lokalitu. Tam ovšem přichází velké rozčarování. Minulý rok tu ve vzduchu plachtilo i 160 dravců, dnes je vymeteno. Pomalu projíždíme mezi poli a i sloupy jsou naprosto prázdné, mimo několika hrdliček a poštolek obecných. Proplétáme se mezi políčky po silničkách a hledáme poštolky rudonohé. Určitě tady jsou!! Zaujme nás dravec, který hoduje na kořisti. Rychle stativák z auta – máme samici motáka pilicha. Je pomalu sedmá hodina večerní, když nalézáme první poštolku rudonohou, jak nám proletí před autem. Zastavujeme a vytahujeme stativáky, abychom prohlédli pole. Brzy Vláďa najde sedící „rudonošku“. Celkově nacházíme čtyři. Z dravců káni lesní, motáka pochopa a poštolky obecné. S loňskými počty se to nedá srovnat, to tu byl raroh, moták lužní, orlové. Vracíme se, máme domluvené ubytování, ještě zapátráme po koroptvích. I ty zmizely a minulý rok byly na stejném místě stále. Hold, pokaždé je to jinak.