Beau Schaefer: Lekce zvané BIG DAY

Do 11 bodů shrnuté zkušenosti birdera, který absolvoval každý měsíc po dobu tří let BIG DAY v okolí Chicaga

Každý měsíc jsem od ledna 2013 do ledna 2016 absolvoval v oblasti Lake County v Illinois, kde žiji, Big Day. Z těch 36 měsíců jsem vynechal pouze tři, dohromady mám tedy za sebou 33 každoměsíčních velkých dnů během tříletého intervalu. Od té doby jsem z nejrůznějších důvodů už trochu zpomalil, ale velkým dnům se v určité podobě věnuji nadále a pravděpodobně u toho zůstanu tak dlouho, jak jen to půjde. Mám je prostě rád.
Velké dny miluji z mnoha důvodů, ale tady bych chtěl shrnout, co všechno jsem se díky nim naučil. Je pravda, že tato forma pozorování není pro každého, ale myslím si, že když si ji někdo vyzkouší, může se stát lepším birderem. Co jsem se tedy naučil?

Shrnul jsem to do jedenácti bodů:

1. Mnohem více ptáků, než jsem si dříve myslel, zpívá nebo se ozývá v noci
Když jsem s velkými dny začal, byl jsem docela přesvědčen, že se v noci ozývají pouze sovy a chřástali. Pravdou sice zůstává, že nejběžnějšími nočními zpěváky jsou sovy a chřástali, ale slyšel jsem i střízlíka bažinného, střízlíka ostřicového, celou řadu nejrůznějších vrabců (nejnápadnější byl strnadec rezavokřídlý), dva druhy kukaček, drozdce, drozda stěhovavého, kardinála červeného, volavky, bukače a nejrůznější vodní druhy ptáků, kteří buď zpívali, nebo se v noci hlasově projevovali jiným způsobem. Během tahu se v letu ozývají také drozdovití a pěnicovití. Noční naslouchání během velkých dnů od května do července je velice vzrušující a ještě před východem slunce jsem tak mohl zaznamenat až 15 druhů ptáků.

2. Big Day vám umožní poznat oblast, ve které žijete
Co se týče pozorování ptáků, neexistuje lepší způsob, jak poznat oblast, ve které žijete, než praktikovat velké dny. Musíte si dobře zmapovat všechny cesty, naplánovat možné objížďky a záložní lokality s druhy, které se obtížněji hledají. To vše si vyžaduje značné množství času trávené nad Google Maps. Abych zaznamenal ještě více ptáků, vyřídil jsem si také povolení ke vstupu na soukromé pozemky a jako dobrovolný pracovník ochrany přírody jsem navíc mohl vstoupit i do chráněných oblastní. Výhodou toho, že dopodrobna znáte svoje okolí, je možnost pomoci jiným birderům hledat ptáky a ti pak nemusí jezdit tak daleko a zmenší tak svoji uhlíkovou stopu. To vše mi přináší pocit, že vím, kde jsou ty nejlepší lokality s výskytem zajímavých ptáků, a mohu se věnovat hledání lokalit, které ostatním birderům zatím unikají.

3. Vítanou pomocí mohou být členové týmu
Měl jsem štěstí být v terénu se zkušenými birdery, se kterými byla radost spolupracovat. Jeden z členů mého týmu zná neuvěřitelné množství zábavných historek a ví toho hodně o ptácích. Seznámil mě s letovými hlasy ptáků a s tím, jaké upřednostňují biotopy, což se v knihách nedovíte. Byl například prvním, který mi vysvětlil, že strnad pestrý a strnadec Le Conteův vyhledávají pole s ječmenem. Podobné informace jsou při hledání každého druhu neocenitelné.
Naučil jsem se také hodně o sobě – jak si zlepšit náladu a těšit se čistě jen z pozorování ptáků. Mívám občas sklony být uspěchaný a pesimistický, zatímco mí přátelé jsou bezstarostní a pozitivní. Tento zdánlivý nesoulad ve skutečnosti funguje velice dobře, protože mě učí víc si Big Day užívat.

4. Deště způsobují „spad“ ptáků
Rád si plánuji Big Day na pěkné počasí se slabým větříkem, ale zjistil jsem, že ranní mrholení v době vrcholného tahu přináší lepší výsledky. Přesně takové počasí panovalo v květnu 2015, kdy náš tým překonal dvacet let starý rekord v počtu druhů zastižených v Lake County. Už v šest ráno jsem byl rozhodnut s tím praštit a jet domů, protože hustě mžilo, ale ptáků bylo hodně a po celý den se nehnuli. Díky „spadu“, který měl na svědomí déšť provázený silným jihozápadním větrem, jsme končili na 164. druzích.

5. Ptačí populace se mění v průběhu sezóny
Ptačí populace jsou dynamické a v průběhu ROKU nezůstávají stejné. Pravděpodobně nejzřetelnější je to podle mě u vlhovců. Většina birderů ví, že vrchol tahu pěvců spadá na květen a září, ale osobně jsem netušil, že vlhovci se hýbou i v průběhu léta. V Lake County je velice obtížné najít vlhovce nachového a vlhovce hnědohlavého od konce června. Tohle jsem vůbec nevěděl. Také jsem nevěděl, že slukovec dlouhozobý má vrchol podzimního tahu skoro o měsíc později než slukovec krátkozobý. Obrovskou pomoc v tom, kdy ptáky hledat, pro mě představuje eBird, ale byl to právě Big Day, který mě seznámil se změnami druhové dynamiky v jednotlivých měsících. Jedná se o velice zajímavé téma.

6. Big Day vám pomůže SEZNÁMIT se se zvukovými projevy ptáků
Zvuková CD z dílny Stokese jsou sice vynikající a pomohla mi naučit se mnoha ptačím hlasům, ale celou řadu hlasových projevů jsem příliš dobře neznal. Pak jsem začal dělat velké dny a terénní přípravy velkých dnů, a to mě přinutilo důkladně se ponořit do nejrůznějších ptačích zvuků. Jen díky zachycení ptáků v nejrůznějších situacích jsem se například důvěrně seznámil s voláním lesňáčka žlutohrdlého, lesňáčka žlutokorunkatého, strnadce zpěvného, strnadce mokřadního a s letovými hlasy drozdovitých a dalších ptáků. Znalost vábení mi při velkých dnech velice pomohla.

7. Charakteristické znaky v chování a v opeření ptáků mohou pomoci s determinací
To, co mi pravděpodobně pomohlo nejvíce, bylo, že jsem se naučil, jak ptáky určovat rychle nebo alespoň rychleji, než jsem to zvládal před tím, než jsem začal s velkými dny. Nyní jsem schopný ptáky determinovat, aniž bych viděl jejich tvář, rozeznat rychle letící ptáky (zvláště při pozorování na jezeře), a zaznamenat charakteristické chování, jako třeba pohupování ocasu lesňáčka bažinného nebo tyranovce domácího. Lesňáček žlutý je jediný z lesňáčkovitých, který je celý žlutý od hrdla po konec ocasu. Lesňáček skvrnitý je jediný z lesňáčkovitých se žlutou v horní části tmavě čárkované hrudi. Zelenáček červenooký má skutečně dlouhý zobák v porovnání s jinými zelenáčky. Pozorování podobná těmto mi umožňují určovat ptáky rychleji a přesněji.

8. Někdy musíte nechat ptáka neurčeného
Když už jsem zmínil, o co lepší jsem nyní v určování ptáků, musím také konstatovat, že některé prostě neurčím. Rozsáhlou skupinu tyranovců, s výjimkou tyranovce malinkého, tyranovce žlutobřichého a tyranovce olšového/vrbového, nikdy neurčím bez zpěvu; to je jediné, co mohu s jistotou tvrdit. Neurčím také vzdálené dravce. Nemohl bych pracovat při sčítání táhnoucích dravců; potřebuji vidět více detailů, abych si byl určením jistý. Stejně tak zpěv lesňáčka houštinového a strnádky vrabcovité mi někdy zní naprosto stejně, proto je musím vidět. Naopak lesňáček borovicový zní úplně jinak než strnádka vrabcovitá a v případě jejich zpěvu nikdy neudělám chybu. I když se určitý hlas ozývá čistě a blízko, téměř vždy ho potřebuji slyšet více než jednou, abych si byl jistý, že nejde o jiný hlas v pozadí. Někdy prostě musíte nechat opeřence neurčeného.

9. Každý měsíc má svoje zajímavosti
Faktem je, že se to liší místo od místa, ale pro severní Illinois mají jednotlivé měsíce pro pozorování ptáků následující podobu:
Leden: Sovy, racci a pěnicovití. Pravidelně máme příležitost vidět sedm druhů racků a šest druhů sov. Během irrupčních roků se dá v okolí jezer vidět i sovice sněžní.
Únor: Stejně jako v lednu, navíc se ke konci měsíce dávají do pohybu husy, ostralky, poláci dlouhozobí a další časné druhy vodních ptáků.
Březen: Měsíc na vodní ptáky.
Duben: Táhnou dravci a začínají táhnout pěvci a první vrabcovití. Ke konci měsíce se dávají do pohybu pěnicovití.
Květen: Nejlepší měsíc, všichni do terénu!
Červen: Měsíc ve znamení hnízdění a nejvyšší hlasové aktivity.
Červenec: Počátkem měsíce ptáci stále ještě hnízdí. Od poloviny měsíce začíná čas bahňáků.
Srpen: Vrchol tahu bahňáků, ke konci měsíce se dávají do pohybu pěnicovití.
Září: Vrcholí podzimní tah pěvců.
Říjen: Měsíc vodních ptáků a dravců.
Listopad: Měsíc velkých rarit; listopad přináší podél jezer pozorování zvláštností jako je tyranovec hnědobřichý nebo salašník horský. Je to také čas orla skalního.
Prosinec: Zimní kachny a potáplice na jezeře Michigan.

10. Vyplatí se prohlédnout hejna sýkor
Když jsem začal s pozorováním ptáků, úplně jsem ignoroval sýkory. Popravdě jsem byl spíš naštvaný, když jsem je viděl namísto zajímavějších ptáků. Po nějaké době, zvláště když jsem hledal pěnice, jsem ale po hejnech sýkor začal toužit. Ostatní ptáci se totiž zdržují kolem sýkor a vy můžete během tahu téměř vždy najít něco zajímavého, co se k sýkorám přidá. Takže pozor na sýkory!

11. Mnohem raději ptáky nacházím, než je pozoruji
Nemusí se jednat právě o dobrou vlastnost, ale během velkých dnů jsem se naučil ptáky spíše vyhledávat, než je pozorovat. Nechápejte mě špatně. Samozřejmě si jejich pozorování také užívám, ale adrenalin mi rozproudí hlavně lov. Miluji jejich hledání, plánování, schopnost předvídat a nakonec to uspokojení z odměny, kdy určitého opeřence najdu. Ono potěšení nicméně trvá jen krátce, protože máte nutkání vyrazit za dalším cílem. To může trochu tlumit vaše nadšení pro ptáky. Přinejmenším jsem tak ale získal jistou sebereflexi a našel si způsob, jak usměrnit toho dobrodruha uvnitř mě samého k činnosti, která je relativně bezpečná, finančně nenáročná a vždy prospěšná.

BEAU SCHAEFER vyučuje biologii a genetiku na Libertyville High School, severně od Chicaga v Illinois a vede terénní výpravy ornitologických spolků Evanston North Shore Bird Club a Lake-Cook Audubon. Společně s Andym Stewartem a Ericem Lundquistem drží Big Day rekord okresu Lake County se 164. pozorovanými druhy ptáků.

beau schaeffer

Beau Schaefer. Zdroj: https://lhswildcats.org/

(překlad článku Big Day Lessons z únorového čísla časopisu BirdWatching)

zdroj: text i foto Robert Doležal www.birdwatcher.cz

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?