Historie Velkého roku 1934 - 2017

Když Roger Tory Peterson napsal první odbornou publikaci o birdwatchingu v roce 1934, kniha způsobila opravdovou revoluci ve světě birdingu a stala se prakticky první terénní příručkou. Nicméně, v této době, většina birderů za ptáky necestovala a sledovala druhy jen ve svém okolí. První velký rekord na kontinentu udělal Guy Emerson, obchodní cestující, který si naplánoval takticky svoje služební cesty těmi nejlepšími ptačími oblastmi po jednotlivých částech Severní Ameriky. Cesty naplánoval i s ohledem na aktivní ptačí období a tak jeho nejlepší výkon byl v roce 1939, když viděl 497 druhů. Až v roce 1952 Emersonův rekord překonal Bob Smart, který viděl 515 druhů.
V roce 1953 vyrazila dvojce birdwatcherů Roger Tory Peterson a James Fisher na cestu dlouhou 30 000 mil po divokých a necivilizovaných místech Severní Ameriky. V roce 1955 na základě poznámek z této cesty vznikla kniha a zanedlouho i stejnojmenný dokumentární film Nespoutaná Amerika. V jednom rozhovoru se Peterson zmiňuje, že jeho letošní seznam viděných ptáků byl na konci roku 1953 572 druhů, což je opět nový rekord pro Ameriku. V roce 1956 zdárně atakoval jeho rekord 25-letý Angličan, který se jmenoval Stuart Keith a šel ve stopách Petersona a Fishera. Na konci roku předložil seznam 594 druhů.



roger Peterson
Roger Tory Peterson

Keithův rekord obstál po dobu celých 15 let. Až roce 1971, 18-letý Ted Parker, který v posledním semestru střední školy cestoval po jihovýchodní Pennsylvanii a s podporou svojí univerzity ve finále pozoroval 626 druhů a objevil i nové pacifické rarity.

V roce 1969 na podmět Americké Birding Asociace (ABA) byly určeny pravidla North American pro Big Year. ABA definovala oblast 49 států USA (s vyjímkou Hawaii). Kanada (a francouzské ostrovy St. Pierre a Miquelon a přilehlé vody) díky vzdálenosti (víc jak 200 mil) začala s vlastním výzkumem. V roce 1973 Kenn Kaufman s další birderem Floyd Murdoch sledovali Parkerovy záznamy z cest a překonali starý rekord. Murdoch měl na svém kontě 669 druhů a Kaufman nastavil severoamerický počet viděných druhů za kalendářní rok na 671, kdy přidal ještě 5 druhů, které viděl v Baja California.

Agentura ABA zaznamenala v tomto čase 666 druhů v Kalifornii. V roce 1979 James M. Vardan ve své knize Call Collect, Ask for Birdman popisuje 699 druhů a tím vytvořil nový rekord. Vedl si podrobné statistiky a tak v honbě za ptáky nacestoval celkem 161 332 mil z toho 137 145 letadlem, 20 305 autem, 3 337 lodí, 160 na kole a 385 pěšky. Benton Basham v roce 1983 přebírá vedení v soutěži se 710 uznanými druhy. Neoficiálně to bylo 711. Sandy Komito však po svém návratu z cest posouvá číslo na 722!

V roce 1992 se Bill Rydell rozhoduje k Velkému roku, bohužel ale zklamaný a unavený si na konci připisuje „pouhých“ 714 druhů, což mu na prvenství nestačí. Velký rok jako soutěž je i námětem knihy Marka Obmascika. Tři birdeři Sandy Komito, Al Levantin a Greg Miller v tomto roce zopakují svorně Komitův rekord 722 druhů. Vítězství je ale nadále připisováno Komitovi, který tuto hranici zdolává jako první. Ten neusíná na vavřínech a hned téhož roku dosahuje dalšího rekordu 745 druhů a komisi předložil další 3 nové druhy, které jsou mu později uznány a zvedl laťku na 748.



komito hayward1
Sandy Komito a Neil Hayward

Námět knihy a soutěž samotná neunikne velkému filmovému studiu 20th Century Fox, které v roce 2011 natáčí podle knižní předlohy celovečerní film The Big Year v hlavních rolích s Jackem Blackem, Owenem Wilsonem a populárním Stevem Martinem. Film více ukazuje humornou stránku soutěže, než často strastiplnou cestu jednotlivých postav za novými druhy napříč Amerikou.
Další odvážlivec Lynn Barber se pokouší o zdolání rekordu, končí však na 723 druzích. V roce 2010 v Chapel Hillu v Severní Karolíně, ptačí pozorovatel Chriss Hitt vyráží najít co nejvíc druhů ptáků ve 48 státech (kromě Aljašky, Hawaie a Kanady) co jen bude možné. Stal se prvním ptačím pozorovatelem, který spatřil 700+ druhů v daných státech během jednoho roku s finálním číslem 704. Toho samého roku ho překonává Bob Ake se 731 druhy. Jde o mimořádný výkon, jelikož se neopakovaly výborné povětrnostní podmínky z roku 1998, kdy silný vítr „přivál“ do Ameriky velmi vzácné ptačí druhy (viz film Nadějný rok). Stejně dobrý výsledek v roce 2010 předvedl John Spahr, který do ABA zapsal 704 druhů.

V roce 2011 birder z Colorada John Vanderpoel vyrazil na Velký rok a zapsal 700 druhů před listopadem!! Vanderpoelův výkon byl považován za reálnou hrozbu pro rekord Sandyho Komita – s tehdejšími 745 druhy. Vanderpoel byl do té doby byl nejúspěšnější pozorovatel, který dosáhl čísla 700 už v listopadu!! Nicméně, nakonec se John musel spokojit 743 ptáky a k překonání rekordu mu chyběl opravdu jen krůček.
V roce 2013 se Massaschusettský pozorovatel Neil Hayward rozhodl k Velkému roku. Neil dosáhl magické hranice 700 druhů už 9. srpna téhož roku a v rychlosti 700 druhů překonal s velkým předstihem Johna Vanderpoela. Na konci roku měl 747 druhů + 3 nové druhy, (chřástal rezavokrký, rehek zahradní a krahujec obecný). Rehek i chřástal byli v závěru akceptováni. Asociace ale neuznala krahujce, který byl pozorován na Aljašce. Tak ABA vyhlásila pro rok 2013 nový rekord 749 druhů. Hayward svojí strastiplnou cestu ve Velkém roce na vrchol líčí ve své knize Lost Among The Birds, která vyšla v roce 2016.

V roce 2016 se uskutečnily dříve neslýchané čtyři pokusy o Velký rok v oblasti ABA. Olaf Danielson, což je literární pseudonym jednoho doktora z Jižní Dakoty, odstartoval svůj „Velký rok v mizerném počasí“, když dosáhl počtu 700 druhů už v květnu. John Weigel, australský ochránce přírody a aktivista, věnující se výzkumu a ochraně tasmánských čertů, spustil svůj Velký rok, který nazval „Ptáčkaření pro čerty“. „Ptáčkařský projekt“ amerického ptáčkařského aktivisty a blogera Christiana Hagenlochera se na rozdíl od nich nezaměřil ani tak na lámání rekordů, jako spíš na to, aby k ptákům pomocí více společenského než odborného pohledu na věc přitáhl pozornost široké veřejnosti. Hagenlocher se také ve svých sedmadvaceti letech stal nejmladším účastníkem Velkého roku v oblasti ABA, kterému se podařilo prolomit hranici 700 pozorovaných druhů.



Christian Hagenlocher birdwatching
Christian Hagenlocher

Fotografka Laura Keene, další z pozorovatelů, účastnících se Velkého roku 2016, překonala v září ženský rekord Lynn Barberové. Rok 2016 byl průlomový také tím, že se poprvé v historii podařilo pozorovat v oblasti ABA více než 700 druhů ptáků čtyřem ptáčkařům. 16. července 2016 spatřil Weigel svůj 750. druh, buřňáka šedohřbetého.
V říjnu 2016 rozhodla asociace ABA o připojení státu Havaj k území, na kterém probíhá Velký rok ABA. Protože ale kontrolní seznam ABA nebude aktualizován dříve než v polovině roku 2017, nebylo ptáčkařům účastnícím se Velkého roku 2016, kteří všichni usilovali o překonání aktuálního Haywardova rekordu, dovoleno si ptáky pozorované na Havaji započítat. Olaf Danielson si začal nicméně – částečně kvůli snahám propagovat ochranu ptactva na Havaji – vést dva seznamy, jeden pro „nové území ABA“ a jeden pro USA. John Weigel a Laura Keene následně vyjeli pozorovat ptáky na Havaj, a pro Weigela tak rok 2016 skončil nejvyšším dosaženým počtem ptáků pozorovaných v obou oblastech, jak v USA, tak na „novém území ABA“ (832 + 2 na příslušném území poprvé spatřené druhy, dosud nezařazené do oficiálního seznamu). Danielson dosáhl rekordu v oblasti zvané Spodních 48 států (722 + 1). Není pravděpodobné, že by počty z nového území ABA byly uznány jako nové rekordy, nicméně budou určitě použity jako nové standardy pro budoucí účastníky Velkého roku.


laura keene
John Weigl a Laura Keene

 

na titulním obrázku Christian Hagenlocker, John Weigel a Laura Keene, za pomoc děkujeme Káča Vrána Hamplová a Peter Croft

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?