Konečně to začalo

Jaro je tady, je tady, Béďo....krásný slogan z kresleného filmu Méďa Béďa, který byl snad před 30ti roky v kinech. Nevím proč, ale nějak mi po ty roky zůstal v hlavě. Každopádně vytoužený víkend po šíleném pracovním týdnu, kdy jsem musel udělat 4 rozhovory, jednu recenzi na knihu, abych mohl mít víkend volný a nezůstal mi v hlavě nějaký ten šotek našeptávač, že nemám vše hotovo.
Ač ranní mrazík ozdobil v sobotu ráno oktávku, přece už je jaro opravdu tady. Sice jsem před třemi nedělemi vyrazil k Budějovicím očíhnout Vrbenské rybníky (byly zamrzlé ještě). Ale u Vodňan jsem narazil na louce na hejno hus velkých, takže to stálo za vytažení stativáku. Na louce byly i moje první letošní čejky chocholaté, z pěvců první jíkavec a asi 150 kvíčal. Volešek i Knížecí byly zamrzlé celé a na Dehtáři na jednom nezamrzlém oku se krčilo 20 kádéček.

V sedm ráno projíždím Ostrovem a nabírám Vláďu. První překvapení hned na zarostlém kruhovém objezdu v Ostrově u benziny – bramborníček černohlavý sedí na uschlé travině. Dobré znamení!!! Míříme na Medard a stavujeme se pro Mirku Horákovou. Na Medardu již v 8 hodin stojíme chladném vzduchu, koukám na telefon -2 stupně. Jezero je poměrně prázdné, kormoráni, lysky, ale sledujeme tok roháčů. Mirka nás upozorňuje na hlas strnada lučního a brzy nám přeletí i lindušky luční nad hlavou, z lesa se ozývá první letošní žluna šedá. Sčítáme hladinu – husa velká 5x, polák velký v hejnu 20ti chocholaček, volavka popelavá a volavka bílá. Vracíme se do auta a pokračujeme na Cheb. Tři velké komíny v Tisové lákají k zastávce. Vyplatila se – dva pářící se sokoli stěhovaví jsou za odměnu.
Přejíždíme po silničkách k Jesenici. Před Okrouhlou na poli si to vykračuje první letošní jeřáb popelavý. Svítí do dálky. Na letišti u Okrouhlé nás zaujme víc jak 150 racků chechtavých, mezi kterými se proplétají čejky a kvíčaly. Na obzoru se táhnou dvě hejna jeřábů. Velké hnojiště nás láká blíže, objíždíme letiště a dostáváme se k hnojišti z druhé strany. Parkujeme na polní cestě a jdeme asi 100m pěšky se stativáky. Z hnojiště vylítnou dva holubi doupňáci a při bližším ohledání najdeme strnady obecné a jednoho strnada rákosního. Počty čejek jsou do stovek, stejně tak i kvíčal. Pátráme po druhé straně pole a najdeme další čejky a mezi nimi zhruba 6 kulíků zlatých!! Na fotografii je to ale daleko. Při návratu k autu nám z příkopu vyletí dvě koroptve polní.

Další cíl – rybník Amerika, přejezd trvá asi 20 minut a projíždíme lázeňským městem Františkovy Lázně a míříme k hrázi Ameriky. Hladina je prázdná, ale na louce nad vodou se pase asi 20 labutí. Opět je to bystrá Mirka, která zahlásí bernešku velkou! Zkoumáme ostrov, kde je asi 300 racků chechtavých. Hledáme racka černohlavého, který se tu občas ukáže. Bohužel, pouze luňák červený nad lesem krouží.
Z Ameriky si to namíříme na mokřiny u Dvorku, kde by mohli být další jeřábi. Neplánovaná, ale fantastická je zastávka v Třebeni. U hřiště na poli jsou vidět čejky. Dávám zpátečku a parkuju na slepé ulici, která vede k hřišti, bereme stativáky a vyrážíme prohlídnout čejky. Bingo – další zlaťáci!! Napočítáme dalších 6 kulíků zlatých. Čejky asi ve stohlavém hejnu se vznášejí, ale kulíci zůstávají na místě. Vyrážíme s Vláďou do rozmočeného pole. Mirka zůstává na suché cestě. Musíme si zajít, potůček, který nás od pole dělí je pro moje nohy nepřekonatelnou překážkou, ale nedaleko je vidět můstek. Na ostrůvku uschlé trávy na jednom stvolu trčí další bramborníček černohlavý. Pokoušíme se o foto, ale je rychlejší. Vracíme se ke kulíkům. Přes můstek se dostáváme na pole a jíl se krásně lepí na boty, brzy máme docela slušné sněžnice. Hledáme dalekohledem a máme prvního a u něj dalších pět. Dostáváme se do přijatelné vzdálenosti, abychom pořídili fotografie. Z kaluží na kraji pole vyrazí tři bekasiny otavní. Vracíme se a nacházíme dalších nejméně 70 kulíků zlatých. Na louce čistíme boty, dostaly zabrat. U silnice na bodláčí sedí strnad luční... S více jak hodinovým mankem vyrážíme dále. Nemáme moc času, Mirka musí být v 13:30 v Chebu.

Zastavujeme nad Dvorkem a sledujeme nádhernou divočinu. U lesa tančí 4 jeřábi popelaví, nad hlavou létají krkavci a vrány černé, prolétne káně rousné a strnad rákosní. Pár minut sledujeme kroužícího jeřába popelavého, který se vždy v elipse vrátí nad naše hlavy. Na pastvině za námi je další hejno čejek. Odvážíme Mirku do Chebu a vzápětí se s Vláďou vracíme zpátky. Projíždíme tamní silničky a vesničky a pátráme po jeřábech. Zastavujeme až za mostem ve Vokově, kde je část pole zatopená. Na první pohled je vidět jen pár čejek, ale brzy nacházíme i čírky obecné. Měníme stanoviště a přesouváme se asi o sto metrů dál. Není kam zajet autem, tak zajíždím co nejblíže k okraji, ale i tak si myslím, že náklaďák by neprojel!! Stavíme stativáky. Čejek je opět víc jak stovka, čírek obecných napočítáme přes 50 a 17 bekasin. Přibržďuje u nás auto policie, ale když vidí, že pozorujeme louži s ptáky, pokračují v jízdě. Za pár minut se vrací a tak raději mizíme i my. Pomalu se čas naplňuje. Ještě chceme stihnout část Ohře u Nebanic, bývají tam husice nilské. A byly tam. Prohlížíme hejno labutí, nebude-li mezi nimi nějaká vzácnost, ale vše pouze labutě velké. Každopádně další nejméně 300 čejek a mezi nimi.... další kulík zlatý!!! Vláďu odvážím k vlaku a mně čeká asi 160km domů.

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?