Letos poprvé na Vrbenských rybnících

Deštivý víkend se silnými větry je tady. Hodně nám s Vláďou a Vaškem zhatil plány, a tak z větší výpravy raději volíme s Vaškem jednu menší po okolí. Domlouváme se na sobotu ráno, že si v půl 6 zavoláme a uvidíme. Jak se dalo předpokládat, tentokrát se naše „rosničky“ trefily a prší i sobotní ráno, tak akci odvoláváme. Doufám, že nám vyjde počasí na blížící se čtyřdenní denní akci, kterou s kamarády plánujeme na Šumavě. Při úvahách o počasí se začíná vyjasňovat a déšť u nás ustává. Vyrazím jen po okolí a uvidím. Volám Vaškovi, ten už je s rodinou na cestě na chatu, když jsme změnili program. Věci mám sbalené od včerejška (jsem životní optimista). Jen rychle ještě zaleju kávu v termosce a už jsem na schodech.
Vyrážím na Kovčín, rybník je polovypuštěný, takže snad by už mohl být nějaký ten bahňák. Asi v půli cesty na Kovčín mi dochází, že v dálce nad letištěm v Tchořovicích je jasná obloha. Otáčím na první odbočce a razím na Tchořovice. Cestou si říkám, Řezabinec má krytou pozorovatelnu, tam můžu vytáhnout i stativák. Pozorovací absťák se začíná projevovat...
Počasí se cestou rapidně zlepšuje a zlepšuje, je sice pod mrakem, ale po dešti ani památky a ani stromy nevykazují silnější vítr. Rozhodnutí je rychlé. Projíždím Písek a mířím na Vodňany a České Budějovice. U Čejkovic zabočím a mířím do oblasti rybníků Motovidlo, Mlýnský, Vyšatov. První je Mlýnský, který je polovypuštěný. První odměna za mé rozhodnutí – prvních šest letošních husic liščích!! Vím, že jich bude letos ještě moc, ale první jsou první!! Na hrázi vytahuju stativák a utahuju kapuci, tady to fičí. Na protějším bahně se prohání jedna čejka a 23 vodoušů rudonohých. Prohlížím si 4 husy velké, jsou bez límců. Další letošní „zářez“ jsou kulíci říční 3x. Kompletní osazenstvo rybníka doplňují 4 rackové bělohlaví. Přemísťuju se na Motovidlo.
Motovidlo je plné kachen. Opatrně nakukuju přes hráz. Roháči, lysky a kopřivky ani nepočítám, míhají se všude. Z rákosí vykukuje krk volavky bílé a popelavé. Zdrží mi tu husy, těch je tu nad 30 kusů, ale jedna má límec. Ten musím odečíst pro Jardu Z. Trvá to, husa je natočená tak, že vidím jen číslo 22, pak se natočí lépe a přečtu – V22, zapisuju. Na Vyšatově se po hladině prohání vítr a zvedá vlnky. U břehu jsou kádéčka, jinak nic. Přejíždím na Novohaklovský rybník. Sjíždím ke krajnici a stavím si dalekohled. Eskadrona kormoránů na hladině, nedaleko rackové chechtaví a 17 hus velkých. Hlavní můj cíl jsou Vrbenské rybníky, tak raději balím. Večer jsem dostal s redakcí Rockpalace pozvání na výroční koncert Arakainu, tak plánuju být do pěti doma.
Ptačí ráj – soustava Vrbenských rybníků. Parkuju na svém místečku a vyrážím. Ostrůvek na Novém rybníku je opět plný racků chechtavých. Netrpělivě už od silnice prohlížím hlavičku po hlavičce, zobáček po zobáčku, ale černohlavý racek se mi neukázal. No vstupuju do nádherné aleje starých stromů, která vede po hrázi. Společnost mi chvílí dělá strakapoud velký, než ho přestanu bavit. Očkem pokukuju po ostrůvku, kolpíci už byli hlášení. Jsou tu, napočítám s jistotou 6 kolpíků, ale myslím, že jich bylo i 8, ještě dvě bílá těla prosvítala! Na hladině jsou dva páry husí velkých, lysky a roháči. Ve větvích mlynaříci a pěnkavy. Na vyschlém rameni Starého rybníka ve větší louži párek husic liščích hledá potravu. Přicházím k bezejmennému rybníku mezi Novým a Dominem. Tady to kachnama žije více!! Lysky v rákosí, hejno chocholaček, poláci velcí, mezi 6ti čírkami obecnými najdu jednu čírku modrou! První letos!! Na rákosí sedí pár strnadů rákosních a na bezu strnadi obecní. Zkouším pouštět sýkořici vousatou. Nic. Popocházím pár metrů k Dominu. Rackové a husy - štěbetání jako na vesnickém trhu. Prohlížím celý rybník, ale mimo běžných roháčů, lysek nic.
K Černiši jen nahlédnu, další husy velké, kopřivky a rackové. Na protějším břehu je sedm hvízdáků euroasijských. Čas tlačí, přede mnou ještě přejezd na Dehtář, Knížecí, Volešek a Řežabinec. Začínají padat první kapky deštíku. Nevadí, bunda je nepromokavá. Moc si libuju, že jsem si tohle oblečení koupil. Ozývá se i noha, ale na to jsem si už zvykl.
Přejezd k Dehtáři je rychlý, zajíždím jen před Břehovem na rybníček Podmůstek. Je vypuštěný a zlákaly mi volavky bílé, které svítily do dálky. 27 kousků a jedna popelavá. Stavivákem pátrám po bahně. Jinak nic, jen na poli najdu dalších 19 husí velkých. Přejíždím na Dehtář. Vlny pomalu jako na moři, tady je poměrně otevřená krajina a tak to tu fičí. Na kraji chatové oblasti se balí sportovci s prkny, tak jedu na hráz, než se vrátím, tak snad budou sbalení. Že by se mi té zimě chtělo i třeba v neoprenu do vody?? Zastavuju na hrázi u krmné násypky. Jen 12 kachen divokých a kormoráni a ve vzduchu se rackové chechtaví perou s protivětrem, aby se stočili po křídle a nechali se unášet. Vracím se na začátek Dehtáře. Parta stále balí, ale stavím si dalekohled, na pohledy lidí jsem si už zvykl. Na jednom kraji jsou ve vodě ostrůvky hnoje. Napočítám na nich 27 kachen divokých. Podstatně lepší pohled je přes celý rybník Dehtář. Husy velké a na břehu, nedaleko asi 80ti čejek sedí pár metrů od nich orel mořský. Musím doma zjistit, jak se dostat na druhou stranu Dehtáře!
Vracím se zpátky vesničkami na hlavní silnici na Budějovice a na Písek. Ani ne po 500m odbočuju ke Knížecímu rybníku. Polní cesta je rozblácená. Jedním očkem sleduju cestu a výmoly, druhým sleduju stovky špačků, kvíčal a cvrčal, které bohužel ženu částečně přede mnou. Parkuju pod Knížecím, i když jsem opatrný, vyplaším pisíka obecného. Pomalu jdu po bahnitém břehu. I tady vykukují z vody pyramidy hnoje na okyselení vody. Ušel jsem daleko, ale pisíka už jsem nenašel. Celou dobu na rameni táhnu stativák a vyplatilo se mi to. U jednoho břehu 9 kopřivek, kormoráni a chocholačky. Hladina je plná vlnek, tak je poměrně nepřehledná. Najdu jednoho hohola, druhého...hejno 9ti hoholů. Užívám si ve stativáku úžasný pohled na krásně zabarvené samce hoholů, pohled, který nikdy nezevšední. Vracím se, hodiny letí. Celý týden se vleče a jen je člověk s dalekohledem venku, ručičky hodinek pádí a pádí. Rychle k autu a přejíždím silnici k Volešku. I tady mám svoje místo. Během zimy sem někdo odtáhl rozpadlý karavan. Možná bude sloužit rybářům???
Na Volešku je to nádhera. Je hodně vody, tak jsou zatopené malé rybníčky, které bývají v letní době vyschlé. Mezi rákosím proplouvají husy a labutě, lysky loví. Snažím se nedělat rychlé pohyby a sám zapluju do vegetace u břehu. Přecházím k velkému Volešku. Další husy a jedna s límcem – Z29. Za nimi jsou dva vodouši rudonozí a dva pisíci pobíhají okolo. Můj dnešní čas bohužel utekl. Řežabinec ani nestihnu, ale není všem dnům konec.

Neděle
Od rána prší a to až do oběda a fouká vítr. Kosi mají problém se udržet na špičkách smrků proti oknům a tak mizí někam do závětří. Po obědě musím na chalupu nakrmit naše tygry, jejich počet stoupá a klesá na základě přírodních zákonů o početí a úmrtí. Házím do auta i batoh se stativákem, k Jednotě je to malá zajížďka a vypouští se. Na hrázi vidím, že mám „konkurenci“. Nějaký ptáčkař s malou dívenkou sleduje kachny dalekohledem. Dáváme se do řeči. Koukáme na konipase bílé a konipase horské. Za zákrutem vykoukl vodouš kropenatý. Razím si cestu podmáčeným polem a rákosím, ale než dojdu k místu, mizí mi. Vracím se zpět a vidím, že kropenáč je na druhém břehu na pískové pláži. Do kachen jako když střelí. Nad hladinou se ukazují dva orlové mořští. Podle bílých ocasů jde o staré kusy. Z lesa na ně vyletí 3 luňáci červení a dravci na sebe nalítávají. Pár minut sleduju tu podívanou. Těžkopádní orlové a hbití luňáci. Jedu na chalupu, a když se za hodinu vracím, sleduju ze silnice, že vzdušný souboj mezi dravci ještě trvá!! Sjíždím k rybníku, jestli neuvidím kropenatku, ale už není vidět a mě čekají další povinnosti a od půl páté hraje Plzeň v Karviné!!!!

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?