Na tetřívky a kosy horské

Jaro je v plném proudu a každý den přilétají noví a noví opeřenci. V týdnu jsem si po práci odskočil na Přehýšovský rybník, kam to mám po dálnici 10 minut. Polovypuštěný rybník zaujal pár bahňáků – kulíky říční, vodouše bahenní a rudonohé a eskadru 17ti jespáků bojovných. Nic moc…
O tetřívcích mluvíme s Vláďou už delší dobu, snad je uvidíme příští týden na čtyřdenní výpravě na Šumavu s kamarády, ale domlouváme se na tento pátek, že se vyrazíme porozhlédnout po předloňských tokaništích.

Budíka dávám na 2:15. Budík v hlavě opět zapracoval a já otevírám oči pár minut před zvoněním. Dal jsem si pojistku, tak vypínám budíka jak na Iphonu tak na Ipadu. Jistota je jistota. Na to, že jsem spal dvě hodiny, se mi vstává poměrně dobře. Po bytě se pohybuju s praxí dlouholetého nočního lupiče. Věci si ze zkušenosti chystám večer do kuchyně, kde stavím vodu na kávu do termosky. Než se začne vařit voda, jsem ready a s báglama se přesunuju do auta. Bál jsem se deště, který je hlášený, ale zatím to vypadá dobře, jen ten vítr….
Startuju, čeká mně cesta zhruba dvě hodiny, knížka je nachystaná. Dnes je vybraná kniha Albrechta Wackera – Na mušce lovce – výpověď elitního odstřelovače wehrmachtu, tak cesta uteče. Před pátou píšu Vláďovi sms, že jsem před domem. Mám pár minut náskok, dvě čerpací stanice, kde jsem si chtěl dát kafe a malou zastávku, měly zavřeno, tak jsem sáhnul po cestě na termosku.

Na Vladimíra nikdy nemusím čekat dlouho, takže dle časového plánu vyrážíme na Boží Dar. Čím výš jedeme autem, tím víc je okolo nás mlha a jak je vidět z okna, fouká i vítr. Dneska docela určitě nebude počasí stát na naší straně. Boží Dar pod námi je utopený v mlze, parkujeme na jednom z mála povolených míst a přes půl hodiny ještě sedíme v autě, než vyrazíme. Fičí vítr jedna radost, vracím se do auta ještě pro rukavice a vestu, vzít si zimní čepici mě večer osvítil sám Duch Svatý!! Přesunujeme se na tokaniště. Vidět je na pár metrů, pro vítr není slyšet nic. Procházíme úsek asi 200m, z mlhy se ozývají jen drozdi. Občas je z mlhy slyšet bublání, ale teče tam potůček. Měníme stanoviště a zajíždíme o pár metrů níže, kde už je viditelnost dobrá. S naším autem závodí vrána a na louži u silnice sedí divoká kachna. Zastavujeme na malém parkovišťátku, ale ani tady není po tetřívcích ani stopa.
Vracíme se k čerpací stanici, další plánovaný druh je kos horský. Stanice má otevřeno, tak si jdu pro kafe a vracím se do auta. Venku je fičák jak se patří a sluší k horám. Viditelnost na pár metrů dokresluje příjemnou atmosféru. Vracíme se pod Boží Dar a jdeme se projít po dřevěném chodníku, který vede nad rašeliništěm a mezi klečí. Další vrány obecné a aspoň první letošní pěvuška modrá. Slyšíme ji, ale na žádném vršku nesedí, snad i proto, že fouká silný vítr. Jedeme na kosy horské ke sjezdovce.

Procházíme mezi domy mlhou a míříme na kraj sjezdovky. Přelítne před námi první kos v mlze. To by mohl být i černý. Mlha se maličko rozplývá a tak asi 20m před námi hopsá kos horský a vzápětí přidáváme ještě dva. Počasí je šílené, dnes nám to opravdu nevyšlo, musíme dolů do údolí, kde to vypadá lépe. Vypouštíme i kopec Meluzínu s ořešníkem a plánované sjezdovky se sněhulemi, pěvuškami podhorními a ty, kde minulý rok našli Němci pěnkaváky sněžné. Bylo to touhle dobou. Každopádně se sem za týden vrátíme.

Sedáme do vyhřáté oktávky a ještě pouštím topení na plno. Teplo se do nás krásně zakusuje a promrzlé prsty se začínají hýbat. Mlhou projedeme přes vrcholek Krušných hor a míříme k Chomutovu na jeho jezera. Každým metrem, kterým sjíždíme níže, mizí mlha. Po cestě se stavíme v Prunéřově. Na komínu je umístěna bouda pro sokoly. Mají snahu tu zahnízdit a vyvést novou generaci sokolíků, ale už druhým rokem jim to kazí raroh velký. Stejně tomu je i dnes. Dva sokolové létají okolo komína a občas je raroh, který obsadil boudu, prožene. Už druhým rokem jde o jedince bez druhého partnera. Škoda, snad si sokolové najdou jiné místo. Při odjezdu nám před autem ještě zakličkuje krahujec obecný.

Další zastávka jsou Droužkovické propadliny u Droužkovic. Jezírka, která vznikla po zatopení zdejších šachet. I tady nás vítá poměrně silný vítr. Jezero bývá dobrou zastávkou na tahu racků malých a rybáků černých. No dnes je na tah ještě brzo. Vytahujeme stativák a vyrážíme k vodě. Přivítají nás dva páry potápek černokrkých. Pomalu obcházíme celou oblast. Sledujeme budníčka většího a brzo se okolo nás ozývá i budníček menší. Přes cestu přeletí bekasina otavní a zapadne do rákosí. Sledujeme velké průseky v rákosí, které si tu prokáceli kroužkovatelé. Všude jsou nachystané kůly na natažení sítí. Vycházíme na pahorek, odkud je vidět i na druhé jezírko. Potápky roháči a zrzohlávky. Nad námi desítky racků chechtavých v krkolomných letech. Tady vítr ustal a tak si užíváme krásného rána. Strnad obecný nám předvádí svou písničku a červenka jazzmanka (Roberte, už jí neřeknu jinak) se nenechává zahanbit. Nádherný kus krajiny, ale bohužel všude nacházíme stopy po lidech. Rozbitá autoskla naházená v rákosí, odpadky po rybářích…ale dnes jsme tu zatím sami. Uzavíráme okruh a vracíme se k autu s občasnými zastávkami. Kopřivky obecné, poláci velcí a chocholačky, labutě a lysky je kompletní výčet druhů. Hledali jsme moudivláčky a sýkořice, ale zatím tady bezvýsledně.

Přejíždíme na odkalovačky nad Údlicemi. Parkujeme a vydáváme se na asi 1km cestu. Díky pořádné zkratce vylézáme přímo nad první nádrží a stativák stavíme na vysoké vrstvy suchého bahna. Tady je opět otevřená krajina a zase to fičí. Zapisujeme asi 10 čírek obecných, pár potápek černokrkých, kachny divoké, poláky velké a chocholačky. Nad námi létá pár motáků pochopů. Přesunujeme se na Žižku, tady je kachen hodně, ale opět jen samé běžné druhy. Stále fouká silný vítr, tak končíme. Pohled na zahalené vrcholky Krušných hor do mlhy dává automatickou odpověď, že návrat by byl zbytečný. Dneska končíme.

V neděli vyrážím jen po okolí, předpověď počasí je o 100% lepší. Vyrážím na Kovčín. Míjím Maňovický rybník, který je polovypuštěný. Zastavuju na krajnici, tady ten asfaltový koberec taky navrhoval nějaký inženýr, všude je tu silnice asi 30cm nad terénem. Na zbytku vody se pohybují kachny divoké a na bahnech konipasové bílí. U rákosí napočítám 4 kulíky říční, jsou tu každý rok. Přesunuju se na Kovčín. Překvapí mě, kolik vody ubylo! Voda je lemovaná velkými pásy bahna. Vylézám z auta a se stativákem se vydávám na bahna. Vypadá to, že dojdu pomalu do půlky rybníka!!! Problém mám jen na začátku, kdy jsem se propadl na hloubku holínek, ale pomůže stojan od monokuláru a hrabu se ven. Po překonání kritického pásma, kdy je bahno rozježděné od těžké techniky, už je to paráda. Vylezu si na ohromný plochý balvan i se stativákem a udělám si zde stanoviště. Další kulíci říční, labutě velké, přes 90 kormoránů velkých, čírky obecné, roháči, poláci velcí a chocholačky. Jako překvapení je 56 lžičáků pestrých! Nad hlavou plachtí moták pochop.
Vracím se do auta, ještě že na holínky vozím plastovou krabici, není je kde umýt.

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?