S kamarády na Šumavě

Pomalu, po více jak roce plánování, jak strávit několika dní na Šumavě s kamarády, nastává den Dé! Šumavská výprava má vlastně čtyři prameny, které se sejdou na penzionu Kovárna. Jedna výprava vyráží z Moravy, druhá z Prahy, třetí jsou kamarádi Východočeši a my s Vláďou prezentujeme Západočeskou linii.
Vyzvedávám Vláďu brzy ráno, za drobného deště. Míříme na naší první zastávku a tou je rybník Řežabinec. Spoléháme na krytou pozorovatelnu, která nás ochrání před deštíkem. K rybníku zabočíme krátce po sedmé. Cesta k pozorovatelně je příjemná, drobný deštík zachycují koruny stromů. Odemykáme vrchní patro pozorovatelny, přivítá nás těžký vzduch, otevíráme okna a sledujeme hladinu. Kachny divoké, rackové chechtaví, párek potápek černokrkých... Klasické obsazení rybníka. Zajímavější je rákosí pod námi, kde zpívá letošní první sýkořice vousatá a brzy se nám i ukáže. V okolí můstku před námi se ozývá chřástal vodní. Na střeše si sedí pěnkava a trylkuje.V rákosí mimo sýkořice poletuje strnad rákosní a slavík modráček. Jdeme k autu a okolo nás se na lesní cestě spustil nádherný koncert pro mnoho ptačích hlásků. Budníček menší i větší, pěnice černohlavá, datel černý a z rákosí i cvrčilka slavíková. Okolo nás poletuje pět pěnic černohlavých. Hnízdící husa na malém ostrůvku zalehne a dělá se „neviditelnou“. Slyšíme i letos poprvé rákosníka obecného a proužkovaného. Zastavujeme se ještě u černého rybníku, ale mimo hus velkých není nic vidět a začíná více pršet. Míříme na Vodňany a napojení na hlavní budějovický tah, abychom na Nové Hospodě zabočili na Dívčice.
Projíždíme Novosedly, rybník je vypuštěný a zavápněný, Oblanov je na plné vodě a jsou na něm vidět pouze rackové. Zastávka je až u vypuštěného rybníku Březovce. 5 břehoušů černoocasých je vidět už na dálku, nad nimi poletuje vodouš šedý. Když nad námi proplachtí kolpík bílý, jsem překvapený. Ve vzduchu jsem ho ještě neviděl. Sledujeme ještě vodouše rudonohé. Měníme stanoviště, abychom viděli do zátoky. Odměnou je pisila čáponohá. Vláďa mi pomáhá na betonovou výpust rybníka, kde stavíme stativáky. Bekasina, vodouši šedí, bahenní a kropenatí. Na kousku louže mezi kachnami je jeden hvízdák euroasijský. Volavky nosí klacíky na hnízdo a létají mi nad hlavou. Obracíme se na Blatec, který máme za zády. Více jak 20 lžičáků pestrých pluje nedaleko nás a mezi racky je první rybák obecný. Vracíme se k autu a vyrážíme na Dehtář.
Tady jsou vlny jak na malém moři a vítr fouká parádně. Surfaři na hrázi se chystají k jízdám na prknech. Na břehu poskakuji dva vodouši šedí. Je nám zima a tak míříme na Vrbenské rybníky.


DSCN7914

Jak jinak, první co uvidíme na Vrbenských rybnících jsou kolpíci a rackové. Procházíme všechny tři rybníky, hledáme racky černohlavé a husici rezavou. Z větví se ozve čečetka tmavá. Husice vidíme jak nilské, tak liščí, ale rezavou ani jednu! Přesto přidávám na letošní birdlist ostralku štíhlou a slípku zelenonohou. Vracíme se k místnímu Globusu na oběd a pak přes Husinec, Prachatice, Volary se před 16tou hodinou dostáváme k penzionu v Pěkné. Jsme první. Penzion je parádní, útulný, takže se těším na ty dva dny, co tu budeme trávit. Další auta čekáme až večer, takže s Vláďou ani nevybalujeme a vyrážíme na Stožec. Parkujeme před restaurací Pstruh a vyrážíme do lesů. Hned u Infocentra nad námi plachtí čáp černý. Z počátku maličko tápeme a musíme se ptát místních, kteří nás nasměrují správným směrem. Lávkou, která vede přes říčku Studenou Vltavu, se noříme do šumavských hvozdů. Pomalu stoupáme, Vláďa se přizpůsobuje mému tempu. Asi za půl hodiny se dostáváme na hlavní turistickou trasu. Zastaví nás zpěv datlíka tříprstého a datla černého, který zanedlouho proletí okolo nás. Koukáme po puštíku bělavém. Pomalou chůzí se dostáváme pod Stožeckou kapli, tu si necháme na zítra. Pomalu se smráká. Před námi vyletí z křoví jeřábek lesní následovaný druhým. Těsně nad cestou přeletí asi 10m a zase zapadnou do mlází u cesty. Zůstáváme stát s otevřenými ústy. To je úvod!! Cesta k autu je z kopce, a tak se jde parádně, však taky aby ne, když máme na kontě jak jeřábka, tak datlíka...
Po 19. hodině jsme zpátky u penzionu, kde už na nás čeká auto s výpravou z Prahy. Jdeme si vybalit věci a nakládáme do kamen ve společenské místnosti. Po deváté přijíždí i Jirka Šafránek a zanedlouho po nich i kamarádi z „Východu“ – Jarda Vaněk, Aleš Regner, Michal Staněk a Jirka Rohlena. Sedáme nad mapami a plánujeme zítřek – bude ve znamení tetřeva!

Vstáváme v půl šesté a v šest vyrážíme. Zajíždíme na Prachaticko a máme štěstí, daleko na lukách tokají tetřívci. Kocháme se nádhernou podívanou více jak 20minut. Pak už vyrážíme směrem na Strážný, přes německý přechod k parkovišti u Třístoličníku a po horských hřebenech vyrážíme hledat tetřevy. Cesta je to šílená, je zima, často najdeme zbytky sněhu a na malých kalužích se drží led. Jsem rád, že jsem nasadil ortézu, celá karavana přebírá moje tempo a na některých úsecích mi pomáhají. Pánové, ještě jednou děkuji. Z ptactva se ozývají jen pěvušky modré. Zhruba po hodině a půl velíme u Trojmezné obrat a vracíme se zpět, hledat tetřeva je jako hledat jehlu v kupce sena. Zpáteční cesta je snad ještě horší. Jsem rád, když po poskakování po kamenech cítíme pod nohama zase pevnou cestu. U parkoviště ještě míříme k místní restauraci, je slyšet kos horský, který z německé strany přelétává na českou a tak si ho někteří z nás mohou napsat do svých ročních birdlistů.

DSCN7951

Z Německa míříme přímo zpátky na Stožec. Před restaurací ve Stožci potkáváme část skupiny z Moravy, která čeká na další auto, aby vyrazili na uralku. My si dáváme oběd a vyrážíme také. Volíme stejnou trasu jako včera. Hledáme opět datlíka, ale dnes se nám ozývají a ukazují pouze strakapoudi velcí. Já po cestě testuju nová naslouchátka. Slyšet na obě uši je báječný pocit, jen si člověk musí zvyknout na zvuky, které nikdy neslyšel a jsou pro něj nové. Docházíme k boudě, která je pod Stožeckou kaplí a vyrážíme k ní. Kaple stojí na vrcholku Stožecké skály, chráněná skalnatým štítem. Je poutním místem a nachází se tu na náš vkus až moc lidí, ale časem se to tu vylidní. Čekáme víc jak hodinu, než se z lesa ozve typický hlas puštíka bělavého a světlá sova proletí nedaleko nás. Slyšíme je houkat ještě asi 10 minut. Volám Jirkovi Šafránkovi. Oni na ni štěstí neměli. Za chvíli mi pípne smska – jdeme zpátky. Jirku potkáváme těsně pod kaplí. Jak se pak později zmínil, měli kliku asi za hodinu i oni.
Pomalu se vracíme a hledáme jeřábky, strakapoudy bělohřbeté a datlíky... Opět bezvýsledně. Jen potkáme fotografa Ivana Dudáčka, a tak asi hodinu klábosíme, než se vrátíme k autu a vyrazíme k penzionu. Puštík bělavý nám udělal radost!! Večer se okolo penzionu ozývají puštíci obecní a sýci rousní.
Třetí den je cesta našeho návratu. Ráno ještě zajíždíme na Prachaticko, opět sledujeme tokající tetřívky a stádo asi 16ti jelenů. Přejíždíme ke Stožci, ještě jeden pokus o jeřábky a chtěli bychom „uralku“ dostat do aparátů. Obloha neslibuje nic moc počasí, a tak přidáváme do kroku. Dnes jsme u kaple docela jistě první, ale po puštíku ani vidu ani slechu, a tak se asi po hodině vracíme zpátky. Před 12tou hodinou opouštíme penzion a razíme s Vláďou směrem ke Strakonicím a parta okolo Jardy na Vrbenské rybníky.

sum1704 202

PS. Velký dík Martinovi L. za rady a navigaci - děkujeme

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?