Bulharsko

Poslední červnový den jsme s mámou a sestrou vyrazili letecky do tradičního letoviska, Burgasu, abychom strávili deset dní v malém přímořském městě Obzor, který je asi na půli cesty mezi Burgasem a Varnou. Měla to být klasická válecí dovolená, nicméně jsem známý tím, že si podobné pobyty vždy měním k obrazu svému. Takže jsem kromě tří rán nevstával později, než v šest hodin a nachodil jsem poměrně velké množství kilometrů, abych co nejvíce poznal složení zdejší avifauny.

Město rorýsů
Jedna z prvních věcí, které mě v Obzoru upoutaly bylo velké množství rorýsů. Rorýsi zde profitují z mnoha škvír ve střechách domů a velké potravní nabídky. Zvláště ráno a ve večerních hodinách se jejich pronikavé hlasy ozývají po celém městě a desítky těchto ptačích stíhaček se vznáší a prohání se obrovskou rychlostí nad ulicemi města.

Aerodynamické tvary,
rorýs obecný (Apus apus)

Létání při západu slunce,
rorýs obecný (Apus apus)

Městská zástavba zde vypadá dosti odlišně od té, na kterou jsme zvyklí u nás. Mnoho domů zde působí nepořádným a ošuntělým dojmem, dost z nich není ani pořádně dokončených. To nahrává nejenom rorýsům, ale také dalším zdejším druhům, například vrabcům domácím, vlaštovkám a jiřičkám. I mně je takový typ města bližší, nepůsobí tak sterilním dojmem, jako mnohá sídla u nás. Právě kvůli snaze o vytvoření bezchybného a univerzálního prostředí přicházíme v Česku o mnoho druhů ptáků, ale i ostatních zvířat. A možná i o kousek sebe.

Další ze zdejších městských ptáků,
chocholouš obecný (Galerida cristata)

Chocholouš sbírá potravu u kontejneru,
chocholouš obecný (Galerida cristata)

V Česku býval chocholouš běžným městským ptákem, dnes je kriticky ohrožený.
chocholouš obecný (Galerida cristata)

Výlety do okolí
Hned prvního rána, kdy budík zvonil už v 5:30, jsem se vydal na průzkum okolí města. Jako milovník vodního ptactva jsem jako první prozkoumal deltu řeky Dojnica, která přímo v Obzoru ústí do Černého moře. Kromě vodouše, který kolem mě prolétl tak rychle, že jsem ho ani nestihl určit, a páru bukáčka, jsem byl docela zklamán. Z vodních ptáků zde nic moc nebylo. Kolem zpívaly žluvy, viděl jsem několik chocholoušů a samozřejmě nechyběli všudypřítomní rackové středomořští.

Když vychází slunce...
racek středomořský (Larus michahellis)

Jeden z nejběžnějších obyvatel města.
vrabec domácí (Passer domesticus), samec

Druhá výprava přinesla mnohem více úspěchů. Začala sice katastrofálním pochodem po pláži v outdoorových botách, což je asi tak stejně nepříjemné, jako když se v noci kopnete malíčkem o futro dveří. Navíc jsem prošel jedním nenápadným křovím, ze kterého jsem si vynesl tak neskutečné množství klíšťat, že bylo nezbytné, abych se na vedlejší silnici skoro úplně vysvlékl kvůli odstranění všech krvežíznivých potvůrek z těla, než se stihnou zakousnout.

Odlétání...
kulík říční (Charadrius dubius)

Deltu řeky Dvojnica využívají ptáci jako napajedla.
jiřička obecná (Delichon urbicus)

Přes všechny strasti jsem si jako odměnu donesl na penzion setkání s několika druhy, které jsem ještě v životě neviděl. Například se mi podařilo konečně pozorovat strnada zahradního a to hned dva zpívající samce. Tento druh mi opravdu dlouho úspěšně unikal a proto jsem měl obrovskou radost, když jsem jeho zpěv zaslechl a ptáka vypátral.

Takhle vypadá fotka jednoho z nejvzácnějších druhů, které jsem zde "ulovil".
Kvalita vyloženě dokumentační.
strnad zahradní (Emberiza hortulana), samec

Strnad luční v hlavní roli
Největší přínos výpravy s klíšťaty a pískem v botách byl ale jiný. Když už jsem se vracel po silnici směrem na Obzor, narazil jsem na lokalitu se stepovitým porostem, která ptačím životem přímo překypovala. Hned jak jsem na ni vstoupil, věděl jsem, že se sem několikrát vrátím.

Jeden z nejkrásnějších kousků země, které jsem kdy navštívil.

Zdaleka nejběžnějším druhem zde byli strnadi luční, u nás poměrně vzácný druh. Doslova desítky samců sedali typicky na vrcholcích keřů a zpívali svým vrzavým hlasem. Nezřídka se spolu dva strnadi prohnali, když jeden druhému narušil jeho teritorium. Někteří jedinci nebyli ani příliš stydliví, takže se nechali poměrně hezky fotit.

Rvačka.
strnad luční (Miliaria calandra)

Pokus o originální kompozici.
strnad luční (Miliaria calandra), samec

Strnady luční doplňovalo poměrně velké množství ťuhýků rudohlavých. Tento druh u nás v minulosti hnízdil, ale nevhodné hospodaření s krajinou ho v Česku vyhubilo. Na zdejší lokalitě je však velmi hojný. Dokonce několikanásobně převyšoval ťuhýka obecného, kterého známe velmi dobře z naší krajiny.

Na číhané.
ťuhýk rudohlavý (Lanius senator)

Z očí do očí.
ťuhýk rudohlavý (Lanius senator), mládě

Náš klasický ťuhýk.
ťuhýk obecný (Lanius collurio), samice

Dalšími druhy, které českého pozorovatele velmi potěší, byli třeba vrabci pokřovní, či pěnice bělohrdlá, kterou jsem vyfotografoval a až po konzultaci jsem ji s jistotou určil. Radost jsem měl i při nalezení několika vlaštovek skalních v hejnu našich oblíbených vlaštovek obecných.

ÚHáPéčko, aneb Univerzální Hnědý Pták.
pěnice bělohrdlá (Sylvia melanocephala)

Najít ji je těžké, vyfotografovat ještě těžší.
vlaštovka skalní (Cecropis daurica)

Další poměrně běžný druh na této lokalitě.
strnad černohlavý (Emberiza melanocephala)

Co mě naopak zaskočilo bylo dost malé množství dravců na lokalitě, jen výjimečně jsem tu pozoroval přelet kání, jednou jsem viděl krahujce, jak ulovil vrabce. Jinak po dravých ptácích ani stopy. Dokonce se neozývala při noční vycházce žádná sova, přestože by jich v této oblasti mělo být mnoho. Jediný druh ptáka, který se v noci krásně ozýval byl lelek lesní, kterého jsem také slyšel poprvé v životě.

Spolu se strnady lučními a žluvami hajními byly hlasově aktivní i hrdličky divoké.
hrdlička divoká (Streptopelia turtur)

V okolí se pohybovalo mnoho šplhavců.
Pozoroval jsem dva druhy žlun a čtyři druhy strakapoudů.
žluna šedá (Picus canus), samec

Čtvrtý druh strnada, který se tu vyskytuje.
strnad cvrčivý (Emberiza cirlus)

Nekonečná silnice 9004
Jediný můj ptákovýlet, který cílil jinam, než do okolí Obzoru, směřoval k jezerům u Varny, která jsou významným hnízdištěm mnoha vzácných druhů a také velmi důležitá tahová zastávka velkého množství druhů. Bylo zde pozorováno okolo 300 druhů ptáků, Beloslavské jezero je čtvrtým největším hnízdištěm tenkozobců v Evropě a mělo by zde hnízdit mnoho párů pisil čáponohých.
No, zkrátka papírově lokalita jako hrom. Jenže to nemusí nic znamenat, když holt některé věci nedomyslíte.

Yatata

Byl jsem vysazen z auta někde před vesnicí Konstantinovo na hlavní silnici 9004, což je poměrně daleko od zásadních oblastí v okolí. Radost jsem neměl, ale neprotestoval jsem. Nicméně po tom, co jsem došel ke břehu jezera, který byl od silnice coby kamenem dohodil, začal jsem litovat, že jsem nepřemluvil paní řidičku, aby mě hodila alespoň do města Beloslav. Protože se ukázalo, že jsem vprostřed ničeho.
Další problém nastal, když jsem zjistil, že mapa zkresluje, a to, co se zdálo být jako vcelku legrační kousek, je dobrých 10 kilometrů. Silnice, po které jsem doufal dojít až do Beloslavi, se navíc od jezera výrazně odklonila, a proto jsem se rozhodl zkusit najít zkratku. Což byla největší chyba, jakou jsem mohl udělat.
Když jsem prošel ulicemi, které byly tak rozbahněné, že jsem několikrát málem spadl, nesčetněkrát se popálil v metr a půl vysokých kopřivách, pořezal si předloktí v křoví, dvakrát se musel přibližně kilometr vrátit zpět, protože mě zastavil plot s ostnatým drátem, a vyšel hrozný kopec vinohradem, kterým tekly potoky bahna, konečně jsem stanul zpátky na silnici 9004. Totálně zchvácený a naprosto neochotný pokračovat kamkoliv dál.
Odevzdaně jsem se rozhlédl na obě strany. Už mi pomalu docházel čas, zkratka mě totiž asi o hodinu zdržela. Mohl jsem se buď pomalu vracet na určené místo, nebo se pokusit dostat se alespoň někam a dát téhle výpravě ještě nějaký smysl.
A protože se Grün nikdy nevzdává, rozhodl jsem se nasadit rychlé tempo a jít dál do neznáma. Na mapě se nedaleko přede mnou rýsovala zelená plocha s několika jezírky nazvaná "Yatata". Netušil jsem, co to je, ale dal jsem tomu šanci. Po necelé půl hodině chůze jsem přišel k hranici rezervace. Díky mé chabé znalosti ruštiny jsem z dost zašlé cedule pochopil, že se jedná o vodohospodářskou a přírodní rezervaci. Tak jsem do ní s radostí vešel. A ejhle, už asi po stech metrech se mi nad hlavou ozvala vlha pestrá.

Nory, ve kterých vlhy hnízdí

vlha pestrá (Merops apiaster)

V tu chvíli mi nohy ožily, jako bych neušel snad ani kilometr, a pádil jsem dolů ze svahu. Musím říct, že když se přede mnou otevřela nádherná lokalita s hnízdní stěnou vlh, bylo to, jako bych blouznil. Během několika minut jsem pozoroval ťuhýka menšího, bukáčky malé, rákosníka velkého, orlíka krátkoprstého. Nad jezerem přeletěl moták pochop, minutu nato zase ostříž lesní, který strašil vlaštovky.

Tento dravec se v angličtině nazývá Short toed snake eagle.
Z fotografie pochopíte proč.
orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus)

Překvapení dne.
ťuhýk menší (Lanius minor)

Nesmírně jsem si užil pozorování mého nejoblíbenějšího dravce.
ostříž lesní (Falco subbuteo)

Chvíli jsem se provizorně ukryl u jednoho posedu vlh a nějakou dobu je fotil. Tihle krásní ptáci mě nikdy nepřestanou fascinovat svou leteckou akrobacií a neskutečným apetitem. Jedna z vlh ulovila velkého motýla, okáče voňavkového. Druhá si zase pochutnávala na cvrčkovi. Žádná z nich si nepřinesla vosu, včelu, čmeláka nebo sršně, jak si to po nich žádá jejich anglický název - bee-eater.

Oblíbený posed.
vlha pestrá (Merops apiaster)

Letovka.
vlha pestrá (Merops apiaster)

Tak ahoj.
vlha pestrá (Merops apiaster)

Bohužel se čas nachýlil mnohem rychleji než jsem chtěl, a proto jsem si musel pospíšit nazpátek. Kilometry silnice 9004 ubíhaly vcelku rychle, i přesto, že se mi na patě vytvořil dost velký puchýř. Brzy jsem se shledal s rodinou a dalšími, kteří se pro mě vraceli po návštěvě delfinária, a otočili jsme auto směr Obzor. Vyšťavený do poslední kapky, ale velmi šťastný jsem začal procházet čerstvé fotografie. Další výprava, která dokazuje, že trpělivost přináší ovoce, byla za mnou.

Při focení ptáků se černobílé většinou vyhýbám, ale občas udělám výjimku.
ostříž lesní (Falco subbuteo)

Shrnutí na závěr
Svou návštěvu Bulharska hodnotím velmi kladně. Nejen, že jsem se dostatečně oslunil a víceméně jsem si i přes své ranní náročné výpravy odpočinul, ale podařilo se mi pozorovat krásných 78 druhů ptáků, z nichž 12 bylo pro mě úplně nových. Velmi dobře jsem prověřil svůj nový fotoaparát Canon eos 7DMarkII, který se poměrně osvědčil.
Do blogu se samozřejmě nevešly všechny fotografie a pokud máte zájem jich vidět více, navštivte můj profil na flickeru (kliknutím otevři).
Budoucnost nejistá je
Musím se přiznat, že nový článek sem na blog jsem měl rozepsaný už několikrát. Nikdy mě ale natolik nepřesvědčil svou kvalitou, abych se ho odvážil publikovat. Jsem rád, že díky výpravě do Bulharska jsem se zase po nějaké době vrátil.
Znovu se objevím snad brzy, příští týden totiž vyrážíme do centrální Afriky - Rwandy a Ugandy - kde jistě nebude o ptáky a příběhy nouze.
V mém životě se v poslední době událo velice mnoho věcí, naštěstí vesměs pozitivních. Maturita dopadla s vyznamenáním a s přehledem jsem se velice dobře umístil v přijímačkách na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od příštího semestru tedy budu studentem oboru Obecná biologie, na což se velice těším, protože je to místo, kam jsem odedávna směřoval. Tedy alespoň doufám. Věřím také, že se ptákům budu moci věnovat konečně alespoň okrajově i v rámci školy.
Zároveň letos s kapelou oslavíme pětileté výročí, což mi připomíná, jak všechno strašně rychle utíká. Nejraději bych to o trochu zpomalil.
No to bylo takové malé zamyšlení na závěr.

Mějte se pěkně a těším se na případné komentáře,
Váš BGW

Takhle na ptáky nechodím, je to jen takový vycenění na konec.
Abyste taky viděli, jak vypadám.

Nové druhy, které jsem si připsal na lifelist: sedmihlásek šedý (Hippolais pallida), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator), strnad zahradní (Emberiza hortulana), strnad černohlavý (Emberiza melanocephala), strnad cvrčivý (Emberiza cirlus), vlaštovka skalní (Cecropis daurica), vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis), ťuhýk menší (Lanius minor), orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), pěnice bělohrdlá (Sylvia melanocephala), lejsek černokrký (Ficedula semitorquata), lelek lesní (Caprimulgus europaeus)