15.6. středa – s počasím to nevypadá nic moc a tak dnes volíme cestu do Židlochovic na rozhlednu Akátovou věž na naučné stezce Výhon. V Židlochovicích na Infocentrum získáváme základní info a vyrážíme do kopců. Nad námi olověná obloha, ale věřím, že počasí vydrží. Cesta vede mezi políčky, kde na suchých stromech zpívají drozdi, kvíčaly, pěnkavy, ťuhýci obecní. Na jednom vyplaším strakapouda jižního. Krásně jsou vidět bílé tváře bez černého spojovacího pruhu. Vycházíme pod kopec, ozývá se hrdlička divoká a je slyšet aspoň deset strnadů obecných. Stojíme na vršku kopce Výhon, který je vysoký 355m a nad námi se tyčí Akátová rozhledna o dalších 17m. Výhled je i za tohoto špatného počasí kouzelný, když je krásně, musí být fantastický. Pod námi jako mozaiková skládačka se rozkládají vinice, políčka a sady. Jak se dočítáme v průvodci, okolo nás se na 17km rozkládá přírodní park bohatý nejen na ptactvo, ale i květenu, ale Výhon je i jedno z nejbohatších paleontologických lokalit u nás. V rozjímání nás vyruší déšť a tak se uchylujeme do spodní části rozhledny, kde čekáme, než přejde. Cesta dolů je opět na kluzké trávě horrorem, ale zvládneme jí na jedničku a bez úrazu.
Odpoledne se počasí vybralo a tak po obědě zajíždíme do Lednice. Manželka se jde podívat do botanického skleníku a já se potuluju mezi turisty s dalekohledem a aparátem po parku. Zpěvného ptactva tu je dost a dost. Zvonci, kosi, pěnkava, co mi pomalu oždibuje botu, lejskové, na vrcholcích dlaskové, sýkory. Ve vzduchu plachtí čápi bílí a volavky a na louce stojí čáp černý. Následující naše kroky vedou do přístaviště, kde si objednáváme obě jízdy lodí a tak poznávám lednický park z jiného úhlu. Hned v úvodu potkáváme stojící sochu kvakoše nočního, kterého naše loďka plující asi 2m od něj naprosto nevzrušuje, stejně jako čápa bílého. Dozvídáme se zajímavou historii celého kanálu, za který zaplatili Lichtenštejnové 2 000 000 zlatých a kopalo ho pár stovek dělníků. Na Lednický zámek pak jezdili jen pár měsíců v sezóně, něco jako na chatu-))). Po dvou hodinách jízdy končíme u mešity a vyrážíme k autu. Ještě propátrám ostrov proti měšitě, který je tradičně v obložení kormoránů, volavek a u vody sedí občas kvakoši.

K večeru zajíždíme na Nesyt a bereme to přes Mušlovské rybníky, co kdyby jako minulý rok tu byla volavka červená. Není jen 60 zrzohlávek a 12 volavek popelavých. Přesouváme se k Nesytu a začínáme u Sedlce. Včera zde byl viděn rybák bahenní. Nesyt ač na plné vodě nabízí krásnou podívanou. Spousta hus, rybáků a kačen, poláci velcí a poláci chocholačky. Na první pozorovatelně se seznamuji s p. Petříkem. Okolo pozorovatelny nám přeletí krásný čáp černý a pod námi se ozývají rákosníci velký a proužkovaný. Využívám vydaného povolení a autem se přesunuji na zadní pozorovatelnu. U výtopy otáčíme auto a parkujeme. Tady jsou lžičáci pestří a volavky bílé. Uvelebujeme se na pozorovatelně a stavím monokulár. Na hladině je velké množství poláků a labutí, ve vzduchu rackové a jeden rybák bahenní. Pod pozorovatelnou vrčí chřástal a na hladině se potápí lyska a roháč, u břehu potápka malá. Všechny zvuky ale přehlušuje koncert žab.
Zbystříme, když okolo nás proletí nádherná žluva hajní – samec, který opravdu září. Škoda, že jsme tam pomalý, než vezmu aparát, je pryč. Manželce jsem slíbil orly mořské, ale nikde nejsou vidět. Až při zkoumání husí objevím jednoho na protějším břehu, jak stojí v rákosí a pak si odejde po svých, místo aby nám předvedl krásný let. Je tady nádherně a vše umocňuje zapadající slunce a poslední paprsky, které padají na louku za pozorovatelnou, kam vyletěli na lov dva pochopové. Žádné špeky se dnes nekonaly, ale přesto to byl nádherný den, i přes ranní nepřízeň počasí.