Zdravotní stav se nelepší a jakožto čekatel na nové koleno se asi lepšit hned nebude, využívám nabídku Informačního centra ve Stožci, které invalidům nabízí několikahodinovou projížďku na elektrických čtyřkolkách se snadným ovládáním. Tak mám možnost se podívat tam, kam se po vlastních už asi nedostanu. Vzhledem k tomu, že sebou mohu mít doprovod, pojmeme akci jako rodinný výlet.
Vyrážíme ráno po osmé hodině a jsem rád, že nemusím po delší době řídit, tak si sedám na zadní sedačku audiny a dělám si pohodlí. Budu sledovat ptactvo už po cestě. Míříme na Horažďovice, Strakonice, Vimperk, Stožec. Čeká nás okolo 100km dlouhá cesta. Už na poli před Oselcem mě překvapí hejno vran obecných černých, čítajících aspoň 100 hlav a 200 křídel, stejně jako 200 nohou (i když s těmi si jistý zas tak nejsem). Rybník za Oselcem je plný kachen divokých, sem tam volavka popelavá, voda je víc jak 2 – 3m od rákosí a nabízí bahnitou pláž, takže by tu bahňáci být mohli. Podívám se sem hned, jak to bude možné. Jinak cesta ubíhá víc než příjemně a já chvílemi poklimbávám zabořen v kůži, nebo sleduju dravce – káně, poštolky, luňáka, dále mám dva čápy bílé a 6 volavek. Drobné pěvce nepočítám.
Krátce před desátou parkujeme před Infocentrem a po vyřízení nezbytných formalit a papírování čekáme na průvodce, který s námi pojede. Okukuju propagační materiál Infocentra a vybírám si pár odznáčků – sokola, orla, sýce a nějaké ptačí záložky do knih. Mezi tím se dostavuje průvodce a jdeme na instruktáž ohledně ovládání elektrického vozíku – skútru. Ovládá se vše jedním prstem, tak to zvládnu i já. Nad Infocentrem plachtí dvě káně lesní a na anténě sedí okolo 60ti vlaštovek propletých s jiřičkami, na špičce smrku u vlakové zastávky jsou křivky. Věším na krk dalekohled a foťák, čím vzbuzuju zájem u průvodce.
Volíme trasu Schwarzenberský plavební kanál, který spojuje na svých 9 km délky mnoho atraktivních částí technického díla: od tunelu (v současnosti dlouhý 397,22 m) s architektonicky vyvedenými vstupními portály, připojení Jeleního smyku vyúsťujícího z Jeleního jezírka, Rosenauerovu kapličku v místě křížení s Jezerním potokem přitékajícím z Plešného jezera, Jezerní smyk, akvadukt u Rossbachu, který je zároveň viaduktem nad Koňským potokem přitékajícím od napájecí nádržky Říjiště, "nezapomenutou" (unvergessen) kamennou lavičku, několik stavidel a bočních propustí po celé délce stoky a hlavně krásnou přírodu Šumavy.
Něco z historie: Stavba byla zahájena 29. dubna 1789 (od Růžového Vrchu (Korandy), tj. zhruba 4 km od osady Sv. Tomáš) - autorem projektu, stavbyvedoucím a prvním ředitelem knížecí plavby dřeva byl ing. Joseph Rosenauer (1735-1804), rodák z Chvalšin, okr. Český Krumlov. První plavba ("starý" kanál měl délku 39,9 km) se uskutečnila 12. dubna 1791. Na začátku 19. století byl kanál rozšířen až na délku 52 km (z toho 37 km na českém území, včetně 429 m dlouhého tunelu u Jeleních Vrchů). Kanál byl napájen vodou z 27 potoků, Plešného jezera a 3 umělých nádrží (Rosenauerova, Jelení a Říjiště). Tzv. Dunajská plavba (od kanálu po řece Gr. Mühl k Dunaji a pak dále do Vídně) trvala zhruba 100 let, za tu dobu bylo splaveno téměř 8 milionů m3 dříví, ukončena byla 1892. Plavba po kanálu směrem do Čech (využívající také v r. 1887 vybudovaný Želnavský smyk) trvala až do roku 1961. Plavební kanál měl nesmírný význam pro rozvoj území - založeny obce Nová Pec, Huťský Dvůr, Jelení Vrchy, Stožec, Nové Údolí a další. Kanál kopalo 1200 lidí a po třech letech provozu začal být ziskový.
Skútry jedou fantasticky, nemáme problém s terénem, ať je sebevíc členitější. Sleduju stav baterií, ač celkově najedeme víc jak 17km za 5 hodin, baterie se ani nehnou. Zkouším i rychlost skútru. Od ústí tunelu míříme z kopce k Černému kříži. Sešup je to parádní a tak beru plný plyn, dostávám se na 24km/hod. Dostáváme se do okolí Černého kříže, kde pátráme po puštíku bělavém, ale štěstí nemáme. Po pomalu pěti hodinách končíme opět u Infocentra kde zakončíme výlet ve zdejší restauraci na výborným obědem. Pozorovaní ptáci cestou – žluna zelená, strakapoud velký, pěnkava obecná, králiček obecný, káně lesní, kachna divoká, sýkora koňadra, sýkora modřinka, budníček větší, hýl obecný, brhlík lesní, špoupálek ????, vrána černá, strnad obecný, hrdlička zahradní, kos černý, vrabec polní.
Další naplánovaná zastávka je Borová Lada s největší soví voliérou u nás. Pro Šumavu jsou typické rozsáhlé lesní porosty, místy pralesovitého charakteru, s mozaikou člověkem vytvořených luk, pastvin a sídel. Právě střídání lesa s otevřenými plochami vyhovuje většině sov. Rozsáhlejší lesy ve všech nadmořských výškách preferují poměrně hojné sovy severského lesa - sýc rousný a kulíšek nejmenší. Mezi další převážně lesní druhy patří puštík bělavý, puštík obecný a výr velký. Členitá zemědělská krajina, okolí lidských sídel i ostrovy bezlesí po zaniklých osadách nabízí ideální podmínky pro kalouse ušatého, sýčka obecného a sovu pálenou. Sova pálená a sýček obecný patří k ubývajícím druhům, vyskytují se spíše v okrajových částech Šumavy.
Návštěvnické centrum Bubo bubo
Můžete zde spatřit většinu zástupců šumavských sov. Tito převážně noční ptáci mají řadu mimořádných vlastností - noční vidění, neslyšný let a další.
Soví rarita voliér - vzácný Puštík bělavý je nejvzácnější šumavskou sovou. Izolované populace puštíka bělavého ve střední Evropě jsou pozůstatkem jeho rozšíření na konci poslední doby ledové. Tehdejší krajina Šumavy měla charakter tundry a lesotundry. Kromě Šumavy žije puštík bělavý v Karpatech a ve východních Alpách.
Dnes se odhaduje, že na Šumavě hnízdí a vyvádí mláďata již minimálně 15 až 25 párů. Napomohl tomu také projekt reintrodukce puštíka bělavého , který v současnosti pokračuje sledováním stávající populace a její životaschopnosti.
Sovy jsou vzácné a chráněné
Všechny druhy sov jsou u nás obecně chráněny zákonem před činnostmi ohrožujícími jejich populace nebo ekosystémy. Mezi zvláště chráněné druhy patří puštík bělavý Strix uralensis (kriticky ohrožený), kulíšek nejmenší, sova pálená, sýc rousný, sýček obecný (silně ohrožené druhy) a výr velký (ohrožený). Zvláště chráněné druhy jsou chráněny ve všech vývojových stadiích, chráněna jsou i jejich hnízdiště a prostředí, kde žijí.
