Celý nastávající víkend fantasticky odstartovalo páteční kino Super Duper Alice Cooper – dokumentární film o mém dalším miláčkovi, americké ikoně horror rocku slyšící na jméno Vincent Damon Furnier, ale celý svět ho zná pod jménem - Alice Cooper. Těšil jsem se o to víc, že jsem měl tu čest se s tímto pánem osobně setkat v Plzni před jeho koncertem. Zajišťoval jsem kompletní grafiku na PR k tomuto mega vystoupení pro pořádající agenturu a Mistr byl nadšen. Nejen že mi osobně poděkoval za propagaci, ale podepsal mi LP Constrictor a udělali jsme společné foto. Jak by ne, když jsem to celé pojal v duchu kultovního horroru Friday 13th - VI, kterému Alice Cooper věnoval nejen úvodní skladbu He´s Back (Man Behind The Mask) ale i ve filmu samotném zaznělo několik skladeb z tohoto alba. Filmový dokument byl super, jen mě mrzelo, že končí rokem 86, kdy Alice natáčí jednu nejlepších desek Constrictor a album bylo vlastně velkým Cooperovým návratem mezi světovou rockovou elitu.
Sobotu ráno jedu obhlédnout mojí oblíbenou lokalitu Výsovák, než vyrazíme na chalupu. Bohužel je stále na plné vodě, takže na hladině asi 200 kachen divokých, na březích vykukují volavky popelavé a bílé. Nad strání nad rybníkem jsou ve vzduchu 4 poštolky obecné, káně lesní a 2 pochopové. Přejíždíme na chalupu.
Neděle jak za starých časů, budík na pátou, venku je ještě tma, ploužení tmavým bytem, věci nachystané od večera a v půl šesté vyrážím na České Budějovice, přesněji řečeno na Knížecí rybník, kde byl ve čt viděn jespák skvrnitý. Nedělám si iluze, jelikož páteční parta ho tam už nenašla, ale chci se projet a k rybníku se dá pomalu zajet autem a potřebuju vypadnout. Jedu brzo, abych stihl od devíti hodin akci Festival ptačího zpěvu Petra Pavlíka u Blatné na rybníku Labuť.
Cesta ubíhá fantasticky, mám strašně rád tyhle jízdy pomalu ještě za tmy, škoda, že zdraví nedovolí vyrazit častěji. Před sedmou hodinou stavím na polní cestě kus od rybníka Knížecí, abych zbytečně nepoplašil co tam je.
Čeká mě uvítací sbor 22 volavek bílých, roztroušených po březích, a mezi nimi napočítám 14 volavek popelavých. Kachny a racky chechtavé ani nemám snahu spočítat. Jen v jednom hejnu kachen divokých plují svorně s hejnem dva poláci chocholačky. Vysoko nad Knížecím plachtí orel mořský. Stativákem kontroluju bahnité břehy, čejky, jespáci obecní a jeden jespák malý. Pomalu postupuju po hrázi. Od hráze zvedám hejno kachen divokých a z hráze odletí pisík, na stromě bubnuje strakapoud velký. Docházím na konec hráze, kde hledají potravu dvě bekasiny a ještě jednou kontroluju protější břeh a pomalu se vracím. Na poli objevím dvě volavky stříbřité, je čas návratu. Udělám malou zastávku na Volešku. Loňské bahnité břehy jsou pod vodou, takže na rybníku jsou zcela běžné druhy, jen nad hlavou přeletí hejno 26 hus, předpokládám, že velkých. Pokračuju v jízdě na Blatnou.
S malým zpožděním asi deseti minut jsem na místě srazu, kde už kroužkovatel Jarda Fořt vede přednášku s praktickou ukázkou kroužkování. Je tu od rána a do sítí se chytá mnoho ptáků. Právě probíhá kroužkování budníčka menšího. Podrobně dětem, které jeví překvapivě velký zájem o kroužkovací činnost zájem podrobnosti. Následuje další budníček, sýkora lužní, kos černý, sýkora modřinka, střízlík obecný, červenka…počet jde do desítek a to nás ještě čeká druhé stanoviště, odkud nám hlásí pěnice pokřovní, rákosníky obecné a proužkované. Letošní festival se přes nepřízeň počasí vydařil. Opět je okolo Petra Pavlíka, který to tu vede asi 30 lidí, včetně dětí. Okolo nás pobíhá ukázněný pes.
Jdu se podívat na sítě, co nás čeká za další nadílku. Další budníček menší jedna koňadra a dvě sýkory modřinky. Beru si stativák a jdu na obhlídku Labutě. Ustupující voda odkrývá bahnité břehy, přesto mimo racků a kachen divokých není nikde nic. Autem objíždím rybník, ale situace je všude stejná, jen nad polem proplachtí pochop a na vysokém topolu sedí poštolka. Dává se to silnějšího deště, sedám do auta a mířím domů s plánovanou zastávkou v Tchořovicích.
Na letišti je posekaná kukuřice a pole jsou přehledná. Hejno asi 80ti špačků obecných přeletuje z místa na místo, stejně jako vrány obecné v počtu asi 30ti kusů. Na kůlu sedí poštolka obecná a plachtí káně lesní. Sjíždím k rybníku, který jak koukám, se vypouští! Stavím si stativák na hrázi a koukám na skupinku 14ti jespáků bojovných a 28 racků chechtavých. U protějšího břehu jsou velká hejna poláků velkých a kachen divokých, mezi kterými najdu nejméně dvě kopřivky a čírky obecné.
Nad hlavou přeletí letka kormoránů velkých a pomalými rozvážnými pohyby křídel volavka popelavá. Najíždím na plochu a sleduju 6 kání lesních. Okolo mne jsou ještě pozůstatky včerejší burzy, která se zde koná každý měsíc. Tuším, že v říjnu už naposled. Přes letištní plochu projíždím na rybník Loužnice, kde je jen 12 potápek malých a další kádéčka. Hustě prší a tak rád zalézám do vytopeného auta a mířím k nedělnímu obědu.
