Velký rok - 6.část - fans překlad knihy The Big Year

Přímo před Levantinovým domovem stoupala cesta skoro do výšky 9000m nad mořem. Vzhledem k tomu, že tu měl svůj dům snů, pohyboval se zde velmi rychle. Na první serpentině zaznamenal hnízdo střízlíka. Na druhé byla vlaštovka v díře, kterou tu zanechal datel. Výše se stále míhal salašník horský. Nemohl jsem říci, jestli se Levantin snažil poznat ptáky podle sluchu. Moje srdce bušilo vynaloženou námahou strašně hlasitě. Den předtím jsme urazili 30 mil, než jsme se dostali na vrchol. Byl jsme po jeho boku celý nesvuj. Byl totiž starší než můj otec, ale únava na něm nebyla vůbec znát.
Konečně jsme dosáhli hřebene. Daleko pod námi tající sníh se hrnul dolů do Roaring Fork River. Za námi ostrý vrchol Capitol Peak, vysoký 14 000 stop. V dálce po naší pravé straně byl Aspen, po naší levé straně se zvedal sněhový kužel majestátní hory Sopris. Levantin na tomto místě chodil milionkrát předtím. Usmál se, jako kdyby to tentokrát bylo poprvé.
S Levantinem to bylo tak: Miloval ptáky, ale opravdu miloval místa, na která ho přivedli. Když strávíte svoji kariéru uvězněni v šedém obleku, lindušky za rozbřesku nad linií lesů jsou ještě krásnější. Žil, aby byl v terénu. Nemusí být největší znalec ptáků na světě – stěží identifikoval nějaký ptačí hlas – ale přesto byl zřejmě jedním z nejtemperamentnějších birdwatcherů. Skrz šalvěj na suché louce jsme honili nějaký druh vrabce. Šli jsme blíže, uletěl. Blíže a frr.Sledovali jsme toho tvora tímto způsobem, nejméně čtvrt míle. Nikdy jsme se k němu nepříblížili dostatečně, abychom jasně určili druh toho ptáka. Ale v polovině našeho pronásledování se Levantin začan smát. Vzpomenul jsem si, že tento muž řídil jednu z největších divizí z největších korporací na světě. A pták, který nám unikal ho rozesmál.
Dokázal najednou jak mluvit, tak se smát a přitom I když se smál a brblal, přesto mu všichni rozuměli a chápali jeho historky. Al byl přesně tím typem baviče, kterého chce každý mít na své party.
Dokonce měl opravdovou kuráž. Zatímco jsme se snažili doběhnoout vrabce v šalvěji, viděl jsem Levantina, jak dělal něco podivného se svým dalekohledem. Dal si pásek na rameno jako kabelku. Ale proč? Řeknu vám příběh, řekl Levantin, což je to, co říkal vždycky, když se chystal tropit žerty sám ze sebe. Jednoho dne se Levantil probudil a cítil, že ho strašně bolí pravá ruka. Sotva s ní mohl pohnout. Nemohl ji sevřít v pěst, nemohl napsat své jméno, nemohl ani podat ruce. Šel rovnou k lékaří, který měl podezření na mrtvici. Ale testy to nepotvrdily. Obával se nervosvalového onemocnění. Ačkoliv pro to nebyl žádný důkaz. Tak Levantina poslali na MRI, kde zjistili poškození jeho C-7 krčního obratle. Lékaři byli zmateni. Utrpěl pacient nějaký úraz páteře? Pak si Levantin vzpomněl: zrovna jel z Philadelpie do Colorada, a jako dobrý ornitolog cestoval třemi různými trasami a po celou dobu měl dalekohled ovinutý kolem krku. Levantin našel dokonce příběh v časopise pro ornitology, kde identifikovali nemoc – binokulární krk.
“Rozumíte!” Vyhrkl Levantin. “Riskoval jsem ochrnutí, abych byl ornitologem.”
V srdci Aspenu byl velký les a po dobu slunečního dne Levantin neriskoval, že ho někdo při pozorování uvidí... Michael Eisner: vstupte do králoství zvědavců, kteří rádi pozorují okolí. Při obědě před výpravou se stalo něco zvláštního. Seděli jsme v restauraci a Levantin dlouho upíral pohled na tucet lidí před námi, než se opravdu ujistil. Pak vzal moje pero a zápisník a poznamenal: támhle je Jerry Jones, majitel týmu Dallaských Cowbojů. Myslel jsem, že je nadšený a že si sním půjde potřást rukou, ale mýlil jsem se. Levantin byl fanoušel Philadelfských Orlů a původně se mu chtěl vysmát.

Ale neudělal to. Levantin možná byl zanícený fanoušek, ale věřil také v sociální delikátonosti. Samozřejmě, když Sandy Komito byl u vedlejšího stolu, majitel Cowboys by býval měl velké problémy. Předpokládal jsem, že Greg Miller by možná požádal o autogram.

Samozřejmě jsem nad nimi přemýšlel. Byli výborní, kapacity v oblasti Velkého roku – Sand Komito, Greg Miller a Al Levantin. Všichni byli nadšení z birdwatchingu. Ale ať jsem přemýšlel jak jsem přemýšlel, nenapadala mě jediná věc, kterou by podnikatel z New Jersey, “ajťák” z jaderné elektrárny a člen představenstva mamutí korporece mohli mít společnou.

Pro Sandiho Komita to začalo u snídaně. Po dobu velké krize jeho otec pracoval v tiskárně za 8 dolarů na hodinu, ale brzo ho vyhodili a matka si musela přivydělávat výrobou klobouků pro dámy, aby měli vůbec co jíst. Komito musel nosit i dámské boxerkové kalhotky, protože trenýrek měli nedostatek a ty, z kterých vyrostl, dostal jeho mladší bratr. Posledních šest měsíců bydleli v přestavěném skladišti na prvním poschodí, protože neměli na nájemné. A pokud by otec nenašel hodně rychle nějakou práci, museli by zase souhlasit s dalšími ústupky, a těch už i tak bylo příliš a Komitova rodina nechtěla, aby se věci ještě dále zhrošovaly. Na Komitova otce se smůla opravdu doslova lepila. Jako rozený Rakušan bojoval v I. světové válce, samozřejmě na straně poražených. Dokonce byl i nějaký čas v zajetí. Pak se přestěhoval do Ameriky s nadějí, že začne zcela od začátku. Teď si ale nemohl dovolit ani párky. Samozřejmě, že pro hrdého muže, kterým jeho otec byl, to bylo strašné a cítil se poraženě a poníženě. Jeho děti si přece zaslouží lepší život než má on. Jeho dva synové nikdy neměli dost pěnez, aby viděli svět, ale aspoň se o něm něco naučili. Celá rodina se snažila přežít a aby to šlo lépe a ukrátili si čas, tak každé ráno nad cereáliemi hráli takovou hru. Komitův otec řekl jméno ptáka, pak byla na řadě matka a potom Komito. Jeho bratr byl ještě moc malý, aby se do hry s nimi zapojil. Tak to šlo dokola, až někdo nevěděl a tím vypadl. Tím pádem vítěz vždy vyjmenoval nejvíc ptáků. Proč právě ptáci? To Komito nevěděl. Jeho otec nikdy nevypadal, že by ho ptáci zajímali víc než třeba savci nebo ryby. Jeho otec ani dokonce nebyl ten typ, co chodí často do přírody, ale každé ráno začínal tuhle hru o ptácích. Rodiče nechávali Komita čas od času vyhrát. To však Komitovi nestačilo. Jednoho dne Komito listoval v nejsilnější knize, kterou doma měli. Byl to slovník. Při listováním narazilna název ptáka, u kterého byl připojený obrázek. Když rodinná hra další den začala, nechal jí zprvu postupovat jako vždy...drozd, holub, kulíšek, vrabec, jestřáb....a tak dále, dokud nebyly všechny známé a lehké názvy vyčerpány, pak si šel pro jistou výhru a zahlásil:
kavka
Co že? Řekla matka?
To není žádný pták, to jen okecáváš pravil otec.
Komito hrdě vytasil slovník.
Kavka byl skutečný pták, který se vyskytuje v Evropě, bylo napsané pod obrázkem ve slovníku. Nikdo z rodiny o něm nikdy neslyšel, ale teď to měli černé na bílém, a tak nemohli protestovat. Dokonce ani Komito jako šestiroční si nedokázal připustit, že by měl prohrát hru o ptácích!

... pokračování příště.

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?