Neděle je, nevím proč, od slova nedělat, zvláště jste li na dovolené a už vůbec to nechápu, jste li za jeřáby, kteří kalendář (naštěstí) neznají a tak na vás zcela určitě nepočkají :-) takže hurá ven!


Našim dnešním plánem je jednak opět pozorování rozletu jeřábů z nocoviště na jezeře
a pak bychom rádi navštívili místo zvané "Ferme aux grues" něco jako jeřábí farma, ale o tom, jak se představy na hony vzdáleně můžou lišit od reality už víme svoje a to jsme ještě nebyli zdaleka všude, ale i o tom vám budu vyprávět. Opět ráno budík nemilosrdně burcující naše těla ze spánku v půl páté, ranní káva, ten černý života budič (jehož vynálezce by měl dostat Nobelovu cenu, pokud už ji teda ovšem nedostal), a hurá ven, na nic nezapomenout, neboť se sem s největší pravděpodobností vrátíme až zase večer.

Francouzi se pozorování ptáků věnují velmi svědomitě a nenechají si ujít žádnou takovou příležitost, jako je ranní rozlet ptáků z mělké vody nocoviště do strnišť po kukuřici za potravou. Zdaleka zde dnes nejsme první a jak to tak vypadá, několik karavanových aut zde zůstalo i přes noc. Jsem upřímný a zcela nepokrytě jim závidím tu volnost a svobodu, avšak jen do okamžiku, než otevřu internet na straně s cenovými relacemi těchto korábů na čtyřech kolech. Spočítal jsem si, že bych musel prodat náš byt, ještě ten sousedovic a možná ještě sousedku o patro výš a nebo při výši mého výdělku jít do důchodu tak ve stodvaceti osmi :-), takže nic a hurá zpátky do reality :-)
Potkáváme zde i včerejšího usměvavého francouze, který nás po úžasné ranní show vede na krásnou pozorovatelnu, ukrytou v rákosinovém porostu na břehu menšího jezera.


Vede k ní cesta po dřevěné lávce opatřené zábradlím. Nejdříve se vstoupí do jakési předsíňky, aby otevírající se dveře v pozorovacích oknech nedělaly světelné efekty a ptáci tak nebyli na jezeře rušeni. Teprve potom se z předsíňky vstupuje do vlastní útulné pozorovatelny, kde je opět z několika oken nádherný rozhled na menší jezero, nedaleko svého většího bratra... Na vzdáleném konci jezera vidíme ještě jednu větší pozorovací věž, ale k té už nejdeme. Momentálně je zde jen několik málo ornitologů se stativáky a jeden fotograf, kterého pak během týdne potkáváme ještě několikrát.


Odměnou nám je pozorování přeletu asi stovky volavek bílých, tisíce čejek chocholatých, na jezeře plavou husy běločelé a těsně u pozorovatelny nám před oběma objektivy chvilinku zapózuje potápka malá a ledňáček říční.


Loučíme se asi po hodině s ostatními a navzájem si přejeme hezký den. Míříme rovnou k "jeřábí farmě", jsme na ni asi až příliš zvědaví :-)
Opět trocha detailů z ne mojí hlavy :-)
"V roce 1990 byla z evropských fondů vybudována v místech hlavního krmelišťě jeřábů poblíž Lac du Der „Ferme aux Grues“ (jeřábí farma). První etapa projektu trvala po tři následující roky. Pole a vlhké louky byly v těchto místech vykoupeny, uvedeny do původního stavu a přistoupilo se k experimentům týkajícím se potravy jeřábů a škod, které způsobují. V současnosti se jedná o jediné místo v blízkosti jezera, kde jsou jeřábi přikrmování především kukuřicí během jarní migrace od konce ledna do poloviny března z důvodu omezení škod, které by způsobili na okolních polích. Běžně se tu krmí 500 – 1.000 ptáků a v období vrcholícího tahu (konec února až začátek března) se tu třeba v roce 2005 zdržovalo i 3.000 až 5.000 jeřábů. V roce 1992 tu byla vybudována velká pozorovací věžička, která je vhodná k sledování i barevně značených ptáků. Druhá byla postavena v roce 2004 a třetí v roce 2005."
Tolik citace od Dodina.
Cesta k farmě vede z hlavní silničky takovou menší "polní" odbočkou až se po pár stech metrech dojede k menšímu upravenému domku, u kterého je zároveň parkoviště. Těch opravdu několik kroků k velké dřevěné věži by určitě zvládl i můj na nohu bolavý kamarád, který jinak nefotí jinak než z auta ;-), ale tohle, jak je dnes moderní říkat, "by dal" :-) ...


Stavba je to masivní a do prvního patra pozorovatelny se stoupá opět po krytých dřevěných schodech. Stěny pozorovatelny opět zdobí ilustrační cedule o tahových cestách jeřábů, počtech i roční cyklus jejich života. Co mne překvapuje, že nikde nevidím ono u nás oblíbené, že Eva má ráda Tondu a že Dvořáková je "Renault" (víte co myslím, že? ;-) )
Je však velké teplo a na to, aby se zde hostili jeřábi na předkládaném krmivu je zřejmě ještě příliš brzy a dostatek přirozené potravy na všech okolních polích. Z okna pozorovatelny vidíme i na vzdálené louce umístěné dva nebo tři fotografické kryty, které stejně tak, jako prostor před nimi, zejí prázdnotou...

Na venkovní straně této dozajista záslužné stavby visí několik různých ptačích budek a mne to tak znovu nutí k zamyšlení, proč to někde jde a někde prostě ne a nebo tak šíleně šnečím tempem, že než by se to postavilo, nebude z toho na co koukat. Jsou pravda i vyjímky, které jak obecně známo, potvrzují pravidlo...


Vracíme se zpátky k jezeru, jdeme se chvíli projít a nechat se ještě pohladit slunečními paprsky. A že tu nejde zabloudit, to dokazuje i tahle zajímavá informační cedule, do přírody je to prostě doleva! :-)

autor: Jan Veber www.veberphotobank.com