Pozorování ptáků je krutá hra čísel. Existuje kletba některých druhů jako třeba alkounka malého nebo tyrana savanového, která zabraňuje mnohým pozorovatelům v dosažení svého štěstí v kompletním seznamu. Představte si všechny ty náročné cesty, které musí pozorovatelé absolvovat, nebezpečné lety helikoptérou, bolavé krční páteře a rozdrcené sny a touhy. Představte si všechny ty nedokončené seznamy. A pozorovatelé milují seznamy.
Mark Obmascik, znalec v pozorování ptáků, si na svou cestu za knihou Big Year nezapomněl zabalit trojnožku a dalekohled. (Michael Lutzky -- The Washington Post)
Téměř všichni si dělají seznamy ptáků, které viděli během života. Mnozí také seznamy těch, které viděli ve svém státu nebo ve své oblasti. Někteří mají seznamy ptáků, které viděli na své zahradě a pár z nich má seznamy ptáků, které viděli v televizi a jsou naštvaní, když opakovaně slyší nahrávku káni bělochvosté uměle přidanou k záběrům orla bělohlavého. Dokonce existuje muž v Coloradě, který si dělá seznam všech druhů, které viděl během svých 15 výprav do jižní Ameriky (zatím jich má 1983). Aby získali vzácného ptáka, cestují pozorovatelé mimo civilizaci, kde nejsou hotely, na daleké ostrovy, cestují za ptáky severními pláněmi zamrzlé Aljašky, nebo se pohybují v horkém pekle kaňonů v Arizoně. Najdete je ve smrdutých bažinách nebo zapáchajících skládkách, jen aby si mohli připsat nový druh. Soutěží v mnoha utkáních jako třeba Světový pohár v pozorování a Velkém klasickém Texaském pozorování. Studují techniku, jak snadno a nejrychleji určit druh. Utrácejí tisíce dolarů za optiku, letenky, benzín.
Každý rok se posedlost několika pozorovatelů rozroste a oni se zúčastní něčeho, co se nazývá severoamerický Big Year. Je to 365 dní trvající soutěž (olympiáda) v pozorování. (Většina pozorovatelů jsou hrdí lidé, kteří odmítají pasivní výraz pozorování). Tihle pozorovatelé cestují po celé severní Americe od USA až po Kanadu, aby mohli pronásledovat všech 675 zde žijících druhů a samozřejmě k tomu přidávají ty druhy, které sem nepatří, ale ztratily se během migrace. Když se jim podaří ptáka zahlédnout na minutu, zapamatují si vzhled jeho křídel, jeho zbarvení a jeho charakteristiky. Mnohokrát identifikují ptáka jenom podle volání. Ti, kteří drží největší rekordy, si zaslouží závist většiny pozorovatelů, kterých je v pozorovatelském světě spousta.
V jeho nové knize "velky rok" Mark Obmascik, bývalý reporter Denverského postu, vypráví příběh roku 1998, největšího velkého roku vůbec. Rekonstruuje příběhy tří nejlepších birdwatcherů – Al Levantina, Grega Millera a Sandyho Komita. Skutečných reálných postav tohoto ptačího cirkusu. Vítěz Komito viděl rekordních 745 druhů a utratil na cestě za ptáky a svým snem kolem 100.000 dolarů.

Mark Obmascik, který je na turné se svou novou knihou o tomto šílenství s název The Big Year, byl ve městě minulý týden, jedl snídani v restauraci poblíž Union Station a žasnul nad reakcemi, které obdržel od posluchačů Philadelphského radia. „ Po chvíli to začalo znít jako setkání anonymních alkoholiků“ řekl Obmascik. „ Ahoj, moje jméno je Julie. Jsem pozorovatelka, právě jsem šla z části Philly do Sewage Lagoon v Baltimoru jen abych pozorovala racka růžového."
Bahnité rybníky, jak se ukazuje, jsou skvělým prostředím na získání ptáků. „ Plné života“ říká Obmascik. V jeho knize se píše o Velké hře, ve které tečou tisíce dolarů, bez rozhodčích a kontrol, každý sám sobě je soudcem, přesto většina z nich hraje fér, aby si mohli vážit sami sebe. Vždyť úcta a důvěra se ztrácí rychleji, než se získává. A pro mnoho z nich je jejich dobré jméno a úcta druhých to nejdůležitější. Každý z nich má v knize své story, které ukazují jejich silné stránky, nebo jejich slabiny. Třeba Levantin strávil léta prací s chemikáliemi, až ztratil čich, což se nakonec stalo jeho největší zbraní. Tomuto muži to umožnilo vystopovat vzácnou vránu na hnijící skládce s relativní lehkostí. Jo, i takový může být požitek z pozorování.

Obmascik ve svém věku 42 let po napsání knihy o těchto třech birdwatcherech sám propadl kouzlu birdwatchingu. (Byl také sám hlavním autorem v novinách Denver Post's Columbine coverage, které vyhrály Pulitzerovu cenu). Začal na své pozorovací výlety brávat také svého syna. Když přichází do států Washington na své turné, bere si s sebou odborné příručky, dalekohled, trojnožku a nikde ho nikdy nikdo nevidí bez toho, aby jeho krk nezdobily hliníkové kovové trubky se skleněnými čočkami. Ještě k tomu na jeho rameni vždycky sedí spolehlivý statický stojan. Na Hains Point pozoruje racky mořské, kteří na kusy trhají rybu, zatímco přistávají na rozmočené zemi.
To, co ho ale opravdu fascinuje, jsou ti nejlepší z nejlepších pozorovatelů, většinou muži, kteří cestují přes státy i kontinenty jen proto, aby viděli zvíře, kterého „mozek má velikost nehtu na vašem malíčku.“ říká. Před pár lety narazil na pozorovatele, kteří chtěli vidět hnízdiště tetřívka malého. Bylo to na blátivé cestě a skupina se skládala s Harvardských právníků z Bostonu. Přešli celou tu cestu jen proto, aby mohli sledovat nějaké ptáky během sexu ještě před západem slunce, poznamenal autor. Jezdí sem plné karavany Britů, aby mohli jít na tuhle Kuřecí stezku v Coloradě.
Co přinutí muže hnát se za ptáky? Je tohle otázka, na kterou Mark Obmascik nikdy nedostane úplnou odpověď, i když si uvědomuje, že někdo může propadnout vášni v přírodu, síle vůle a hlavně soutěživému duchu. Na High Island v Texasu je místo, kam se během jarní migrace sjíždějí pozorovatelé z Anglie, Německa a Japonska, říká Obmascik. Ti dobří, nepotřebují pomoc příručky, aby určili opeřené migranty. Udělat chybu v době nejsilnější migrace je stejná chyba, jako nechat si dát laciný gól mezi nohy během světové série, říká Obmascik.
Vypadá to ale, že se tu jedná o něco víc než jen o soutěživost. Je tu něco, co mění pozorování z relaxace na fixaci. Co je to?
„ Ptal jsem se těchto chlápků asi na milión způsobů“ dodává Obmascik. „ Konečně myslím, že jeden z nich mi odpověděl. Proč jste se zamiloval do své ženy?“
Možná, že je to nevysvětlitelné. Možná, že je to osud. Kupodivu mezi těmi, kteří se vydávají na výpravy za kuřaty a na expedice na skládky, je značná podobnost. Vypadá to, že jejich příjmení se nějakým způsobem vážou s létáním. Tak je tu mladý člověk, který upravoval publikaci mládeže pro American Birding Association založenou v Coloradu Springs, Ben Winger a prezident National Audubon Society John Flicker (druh datla). Je tu editor American Birding's newsletter "Winging It,", který se jmenuje Matt Pelikan.„ Pro mě je pozorování způsob poznávání a chápání světa – je to jako filtr“ říká Pelikan, který pozoruje 40 let ze svých 45 let života. „ Nevidím okolí, vidím ptačí domovy. Tohle mě pravděpodobně staví do pozice, kde to zní jako vysněná práce.“
Pak také je zde profesor, který je ředitelem institutu Letectví a komunikace a výzkumu létání na univerzitě McGill, který se jmenuje David Bird (je potřeba ho odlišit od ornitologa z Virginie jménem Mitchell Byrd). Bird (Pták) byl vždycky blázen do ptáků. Jednou, jako dítě, zničil své matce párty s canastou, protože vypustil hejno vlaštovek uvnitř v domě. V dnešní době poskytuje chlípné rozhovory na téma oblasti ptáků, např. když byl na labutím festivalu v Turecku a svou část vystoupení nazval „ jak to dělají ptáci“. „ Podvádění, nekrofilie, homosexualita, znásilnění – dělají prostě všechno“, říká Bird. „Ptáci ve skutečnosti u sexu dělají spoustu různých věcí na hraně“.

Napsal Libby Copeland
Redaktor Washington Post
Neděle, 15.02.2004; Strana 1