Už ráno před šestou svítí sluníčko do bungalovu na plný kotel, takže prolítnout sprchou a vyrážíme, snídáme za jízdy, abychom ušetřili čas. Směřujeme na Břeclav a Hodonín s cílem rybníky u Mutěnic. Řídím se pokyny a rady Roberta, abych nemusel moc chodit. První zastávka je u Jarohněvického rybníka. Klidná hladina, na které se pohupují roháči a kopřivky, racky ve vzduchu určujeme jako všechny chechtavé, a tak pokračujeme dál a za nedlouho zahýbáme na polní cestu, která nás dovede k blízkosti Srálkovského rybníka. Parkujeme a házíme na ramena a záda výstroj a noříme se to husté vegetace keřů, vrb a kopřiv. Po krátké chůzi se dostáváme ke stavidlům. Okolo nás se ozývají pěnice, pěnkavy, rákosník obecný a proužkovaný, kosi černí... Jdeme mezi rybníky, kde postavíme stativáky. Rackové chechtaví, rybáci obecní, máme podezření na rybáka černého, ale nějak nám mizí, než se stačíme zorientovat. Nad hlavou přeletí dva rackové malí. Zajímavé jsou pisily čáponové, napočítáme jich šest.
rybák obecný odpočívá
Pomalu procházíme mezi rybníky a vychutnáváme si klid a pohodu. Děláme časté zastávky. Na malém rybníku vedle Srálovského je další pisila, kulíci a pářící se vodouši rudonozí. V rákosí poletuje moudivláček lužní, jen se nechce fotografovat. Nad rákosím se proletí bukáček malý. Ještě posloucháme, jestli neuslyšíme bukače velkého. Projíždíme na polovyschlém bahně houf konipasů, ale všichni jsou bohužel luční. Okolo nás je koncert pěnic – hnědokřídlá, pokřovní, černohlavá, slavíková, slyšet je i slavík obecný. Někde dole u potoka je cvrčilka slavíková.
Potkáváme partu dalších birdwatcherů, kteří jdou opačným směrem. Nad hlavou nám proletí hodně tmavá volavka. Bohužel se nám ji nedaří dohledat, takže červenou nezapisujeme. U rybárny se vracíme k autu. Vybrali jsme si novou cestu mezi polem a rybníkem. Ani krásné zrzohlávky na pár metrů nevyvážily popálené nohy -))).
pisila čáponohá
U auta nás čeká ťuhýk obecný a ozývající se hrdličky divoké, které sedí na suchém stromu nedaleko. První letošní žluva proletí okolo. Je horko jako v peci, vyrážíme k Hodonínu. Zastávka na benzínové pumpě je ve znamení nanuků a kafí. Lednička v autě funguje špičkové, takže nápoje jsou krásně studené. Pokračujeme od benzíny na Písečnou ulici a parkujeme u sádek a vydáváme se mezi Komárovským a Dvorským rybníkem. Všude okolo nás jsou rackové chechtaví a bělohlaví. Komárovský rybník má menší hladinu a na protějším břehu pobíhají bahňáci. Stavíme stativáky – čejky chocholaté, vodouši šedí a kulíci říční. Po chvíli najdeme i dva tenkozobce opačné a pislily. Pokračujeme k Bojanovickému rybníku. Je na plné vodě, takže vidíme místo bahňáků jen standardní kachní obsazení – zrzohlavky, kopřivky, čírky, poláci. Využíváme stromů na hrázi mezi Bojanovickým a Komárenským rybníkem a stavíme si Kowu do stínu pod strom. Prohlížíme bahňáky. Přiletělo hejno 13ti jespáků bojovných. Nedaleko od nás je víc jak 20 kulíků, po pozorném prohledání najdeme nejméně 6 kulíků písečných a nedaleko od nich jespáka malého, podle narezlé barvy.
Komárenský rybník a jeho pár bahňáků
Výtopa ani další plochy nenabídly nic převratného, tak se vracíme k autu a jedeme na oběd do Lednice a následně do Lednického parku, který procházíme naší obvyklou trasou. Strakapouda jižního „ulovíme“ hned pod skleníky a lejsek černohlavý na sebe nedá dlouho čekat taky. Jen škoda, že je až v korunách stromů a než zaostřím, je na jiné větvi. Snažíme se jít ve stínu starých stromů. U vody překvapíme kvakoše nočního. Minaret míjíme bez povšimnutí, více sledujeme ostrůvek, kde je kolonie volavek a kormoránů. Mám pocit, že hnízd ubylo. Pomalu v zadní části parku narazíme na lejska šedého, nedaleko od břehu sedí potápka roháč, že by na hnízdě???
krásná potápka roháč
Horko nás zažene do kempu pod sprchu a přečkáme vedro ve stínu bungalovu, abychom po 18. hodině, kdy sluníčko ubralo na intenzitě, zamířili autem k Pouzdřanské stepi. Parkujeme u školy a vydáváme se vzhůru do vinic. První vlhu zaregistrujeme ještě nad obytnou částí. Okolo rámusí drozdi zpěvní, kosi, pěnice černohlavá a z vinice se ozývá bažant. Jak se blížíme k vrcholu, vlh přibývá. Už jsou vidět i pouhým okem, jak sedí na suchých větvích, aby se za pár minut s křikem vznesly do vzduchu. Kukačka se je pokouší překřičet. Opatrně se prodíráme houštím, abychom se podívali na stěnu, kde mají vlhy nory. Skryti v hustém houští jen nahlížíme a napočítáme 53 vlh a ve stěně hnízdí i břehule, které v krátkých intervalech krmí mladé. Vyrážíme na step. Tam nás čekají strnadi obecní, lindušky luční a neustále se okolo nás ozývá další pěnice – tentokrát vlašská, ale vidět se nám ji nepodaří. Pomalu se smráká, koukám na hodinky a je pomalu 20:30, tak se vracíme, zastavíme se ve Strachotíně, kde na schodech prohodíme pár slovíček s rybářem. Po celodenním horku se do nás dává zima.
vlha pestá je opravdu pestrá
