Kdysi byl chocholouš obecný běžný ptáček, dnes zbývá jen několik jedinců. A lindušku luční už v nížinách skoro nespatříte. Vědci z Karlovy univerzity publikovali dlouholetý výzkum, podle kterého od našeho vstupu do Evropské unie dramaticky ubývá polního ptactva. Mohou za to dotace do zemědělství.
Vstup Česka do Evropské unie před čtrnácti lety přinesl tuzemskému hospodářství mnoho příležitostí a stovky miliard dotací. Obrovské částky putovaly pochopitelně i do zemědělství nebo projektů spojených s životním prostředím. Podle nové vědecké studie se nyní více než kdy jindy ukazuje, že u těchto dvou zmíněných oblastí šlo do jisté míry o „kontrakroky“.

Přitom platí takřka osudová rovnice: zemědělské výnosy z jednoho hektaru se sice od roku 2004 – kdy Česko vstoupilo do Unie – zvedly zhruba o čtvrtinu, ovšem za totéž období ubyla třetina polních ptáků. To je alarmující pokles. Zmiňovanou studii otiskl časopis Conservation Letters, jenž patří k nevlivnějším mezinárodním periodikům zaměřeným na ochranu druhové pestrosti přírody. „V posledních desetiletích jsme svědky dramatického ochuzování přírodní rozmanitosti. V zemědělské krajině je její úbytek obzvlášť citelný a početnost polních ptáků se používá jako jeden z hlavních indikátorů, kterým se tento úbytek měří. Naše nová studie ukazuje, že ke zhoršení situace došlo po vstupu Česka do Evropské unie,“ vysvětluje hlavní autor studie, docent Jiří Reif z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Horší než za socialismu...

Populace polních ptáků se v Evropě snižují již od 70. let 20. století. Doposud platilo, že rychleji v západoevropských státech než v zemích východním směrem. A právě rozdílné tempo se opatrně dávalo do souvislosti se společnou zemědělskou politikou EU. Ta je totiž založena na dotacích podporujících co nejvyšší produkci zemědělských podniků. A aby se zvyšovaly výnosy, zemědělská výroba musí být stále výkonnější – proto se používají stále účinnější hnojiva a pesticidy, pole se stříkají a hnojí častěji. Používání chemických látek neustále roste, přestože laik by mohl mít pocit, že nejhorší to bylo naopak v období socialistického hospodaření, které na životní prostředí příliš nehledělo. Není to pravda. Nikdy nebylo tuzemské zemědělství tak intenzivní jako nyní. A ptáci na to reagují.

O kolik procent ubylo ptáků v letech 1982–2017
Koroptev polní - 70%
Čejka chocholatá - 80%
Konipas luční - 95%
Linduška luční - 95%
Skřivan polní - 45%
Hrdlička divoká - 60%

„Na přírodu má taková intenzifikace silně negativní dopady. V případě ptáků se omezuje potravní nabídka, mizí hnízdní biotopy a často dochází i k přímému zničení hnízd. To všechno se projevuje snižováním ptačích populací,“ doplňuje Reif. Podle expertů z ministerstva zemědělství hrají roli i další faktory. Například zastavování zemědělské půdy nebo třeba zarůstání krajiny a její přeměna z polí na lesy.

Obecně se dosud mělo za to, že v případě východoevropských států vstupujících do EU nakonec nebude situace z pohledu rozmanitosti ptačích populací tak dramatická. Ale studie českých vědců ukazuje, že je. I v Česku sice opeřenců ubývá dlouhodobě, nicméně v posledních patnácti letech trend akceleruje.
„Otestovali jsme to na datech z dlouhodobého monitoringu ptáků v Česku. Ti se u nás sledují již od roku 1982, a data proto pokrývají dostatečně dlouhou časovou řadu před vstupem Česka do Evropské unie i po vstupu. Zároveň jsme analyzovali i vývoj hektarových výnosů plodin pokrývajících většinu orné půdy jako měřítko intenzity hospodaření,“ popisuje metodu Reif.

Že vstup do Unie a úbytek polního ptactva spolu souvisí, je podle studie evidentní. A to mimo jiné třeba proto, že lesních ptáků se tento negativní trend plošně netýká. „Analýzy ukazují, že životní strategie, migrace ani klimatické nároky druhů výsledky neovlivňují – a právě vstup do Evropské unie vyšel jako hlavní vysvětlující faktor. Ukazuje se také, že čím vyšší je v jednom roce intenzita hospodaření, tím méně polních ptáků zjistíme v roce následujícím, a to bez ohledu na počasí,“ doplňuje Reif.

Podle ornitologa Václava Zámečníka jsou tak již některé druhy takřka na hraně vyhynutí. „Například chocholouš obecný kdysi býval naprosto běžným ptáčkem, dnes už zbývá v podstatě jen několik jedinců. Populace koroptve polní je až na pětinovém stavu oproti roku 2000, nově rapidně mizí hrdlička divoká a taková linduška luční v nížinách už prakticky není,“ vyjmenovává Zámečník.

Aby se mláďata nezabíjela
Evropské dotace: čiré zlo, či spása?
Za uplynulých 14 let Česko z EU čerpalo 700 miliard korun.

Kolik Česko čerpá z EU

Alarmující situaci se nedaří odvracet ani přesto, že dotační programy se zaměřují na hospodaření, které je k přírodě šetrné. „Ministerstvo zemědělství nabízí několik dotačních nástrojů, které mají zpomalit nepříznivý trend v četnosti populace polních ptáků. Konkrétně cílí například na ochranu hnízdišť v období rozmnožování a vytvoření optimálních podmínek, které by ptákům pomohly vyvést bez problémů mláďata,“ uvádí tiskové oddělení resortu.

Přesněji řečeno: dotace třeba oddalují seč luk na období, kdy už jsou mláďata schopná před žacími stroji utéct. Nebo podporují vznik jakýchsi přírodních pásů na rozlehlých zoraných polích, aby zde měli opeřenci dostatek potravy a úkryt i během zimy.Ministerstvo životního prostředí (MŽP) posílá peníze majitelům polností, kteří obnovují remízky, meze osazené keři, stromořadí, mokřady nebo drobné vodní prvky. „Tyto krajinné prvky poskytují ptákům úkryt, hnízdní možnosti a pestrou potravní nabídku a tím umožňují jejich přežití a rozmnožování,“ vysvětluje mluvčí MŽP Jarmila Krebsová.

A státní dotace plynou i do vyhledávání, vyznačování a následné ochrany ptačích hnízd přímo na zemědělských pozemcích. Nicméně ani tato opatření dle vědecké studie nestačí vykompenzovat škody vzniklé plošným dotováním produkce. I proto by se podle jejích autorů akutně měla změnit zemědělská dotační politika tak, aby kladla větší důraz na zachování živé přírody.

„Evropskou unii potřebujeme, evropskou zemědělskou politiku potřebujeme reformovat,“ dodává ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

zdroj: zpravy.idnes.cz