kapitola šestá - Smršť

  • pátek, 13 červenec 2018 09:18

Sandy Komito měl obavy. Myslel si, že má soupeře a to ne jen tak ledajakého. Al Levantin představoval nebezpečnou kombinaci času, peněz a pozorovatelských triků. Komito viděl Levantina v akci na Attu. Komito věděl, že je Levantin neúnavný. Že dobře vychází s lidmi a to by ho mohlo přivést k dalším. Kromě toho byl Levantin z Bronxu. Komito se už naučil před léty, že existuje slovo, které lidi z Bronxu hnalo vždy vpřed. To slovo bylo lůser. Když chce Al Levantin boj, má ho mít. Asi za měsíc se potkali na lodi do Monterey Bay a Komito strhl časový rozpis. Bylo to sice trochu dětinské, ale zároveň to bylo jasné varování: Nezahrávej si s Komitem.
20.ledna Gibsons, Britská Kolumbie, 1100 mil, $ 366
Second Street? Kde to k čertu je? Sandy Komito věděl, že by se muži neměli ptát na cestu, ale tohle bylo jiné. Byl v divném městě, v cizí zemi a pršelo. Někde venku byl kolibřík pruholící, o kterém mu Levantin řekl. V Kanadě se objevil poprvé v historii. Levantin řekl Komitovi, aby šel k domu lidí, co krmí ptáky na Second Street. Komito potřeboval najít ten dům. Potřeboval toho ptáka. Potřeboval pomoc. V tomto městě, které vypadalo, že v něm nežijí starší lidé, Komito konečně uviděl ženu kolem 50 let, jak kráčí po straně chodníku v mrholení. Vypadala jako žena, která se zajímá o přírodu. Možná porozumí jeho trápení. Zajel autem ke kraji, otevřel okénko a zavolal: „Promiňte, mohla byste mi říct, kde je Second Street?“
Žena zastavila. Oh, hledáte toho ptáka. Komito vyprskl smíchem. Hodně lidí ani nerozeznalo jeep od čtyřkolky a on na ulici našel tu jedinou ženu v Britské Kolumbii, která přesně znala adresu kolibříka pruholícího. Přímo nahoře na kopci Georgia Strait byla 221 Second Street. V současnosti se stalo centrem pozorovatelského vesmíru. Když Gerrie a Lloyd Pattersonovi poprvé nahlásili pozorování kolibříka, zkušení birdwatcheři byli skeptiční, manželé byli sice lidé, kteří se starali o ptačí krmítka v okolí, ale jen těžko byli zkušení pozorovatelé a už vůbec ne odborníci. Všechny místní experty výskyt šokoval, protože tento druh nebyl v žádné příručce, která se týkala severního pobřezí. Bylo jasné, že i když jeho popis seděl, tak všichni věděli, že tento pták je milovníkem slunce a že sem určitě nepatří. Proto zavolali Mikeovi Toochinovi, světovému odborníku, který definitivně potvrdil, že to je určitě ten druh. Jak se sem dostal, nikdo nevěděl. Kolibřík byl jedním z těch, který trávil zimu 200 mil severně v tropické oblasti Baja. Severně od Mexika byl zaznamenán jen 2x a to v Kalifornii asi před deseti lety, když ho sem zavál pravděpodobně hurikán. Předpokládalo se, že ten druhý uletěl ze Zoo, ale nikdo nenahlásil ztrátu. Naštěstí tento druh patřil k těm milovníkům tropů, kteří dokázali alespoň dočasně přežít pár chladných nocí. A to tak, že snížili tělesnou teplotu na polovinu a při plachtění nebo ve strnulosti snížili tep z 1200 při aktivním letu až na neuveřitelných 50.
Od té doby, co se zpráva o tomto biologickém zázraku rozšířila díky internetu, stal se ten dům na kopci mezinárodní turistickou senzací. V době, kdy k němu dorazil Komito, ho navštívilo už více než 1400 lidí z 29 států, 8 provincií a 5 zemí. Téměř všichni přijeli ranním trajektem z Vancouveru. A jak je zvykem cestou vypili litr kávy. V době, kdy přišli na řadu a dostali se alespoň k příjezdové cestě Pattersonových, předstírali ten dobře známý taneček a okamžitě zvonili s prosbou, aby mohli jít na záchod. Pattersonovi proto vybrali peníze a pronajali přenosný záchod. Komito věděl, že tam je příliš moc lidí a tak si tento problém vyřešil už předtím, aby měl pokoj. Podepsal návštěvní knihu, ale kapka deště změnila jeho domovské město na kaňku. Před 6 dny tu samou knihu podepsal Al Levantin. Komito se snažil prohodit pár slov s Lioydom Pattersonem, který byl dost chytrý na to, aby se vyhnul dešti a zároveň slušný, aby přivítal navštěvu a proto stál o pár metrů dál pod přístřeškem. Komito čekal vedle červeného krmítka, naplněného cukrovou vodou. Kolibřík pruholící zůstal dost dlouho, aby si mohl udělat pár fotek. Tady to máš, Ale Leventine!

21.ledna Vancouver, 200 mil, $120
Během svého života pozorovatele Komito s láskou vzpomínal na své pobyty v přírodě. Na místa, která byla ukryta za vodopády, na dravé proudy řek, které je tvořily. Na tetřevy v severních lesích i na albatrosy plachtící ve slunečních paprscích za svítání. Tohle však nebyla jedna z takových chvil. Parkoval u baru Divokých kojotů a pak šlapal celou cestu skrz kaluže za hučením motorů, protože se chtěl dostat na Vancouverské národní letiště, ale zácpa se táhla od křižovatky už po celé dálnici. Podle legendy nějaký nedbalý nebo bezohledný námořník z Číny před 100 lety ve Vancouverském doku otevřel klícky, z nichž vyletěly severočínské majny chocholaté, ktere se tady množily a množily. Ve 30. letech už byli ulice ve Vancouveru plné těchto ptáků, těchto malých, černých, špinavých ptáčků velkých jako drozd s bílou značkou na křídlech. Někteří čínští přistěhovalci, kterým chyběl domov, pár z nich okroužkovali a chovali je doma, ale biologové, kteří si cenili domorodé druhy, je považovali za škodnou. Báli se, že se rozmnoží a zamoří celou Severní Ameriku. Měli k tomu dobrý příklad: 120 špačků obecných, které vypustili v New York City přibližně ve stejnou dobu, se už rozmnožilo na milióny a podmanilo si kontinent.
Matka příroda se svým typickým přístupem hostila návštěvníka v ulicích Vancouveru a tak se střetl asijský invazní druh s evropským. Ukázalo se, že oba druhy se rády množí v neudržovaných zahradách ve stejném městském prostředí navzdory hluku a smogu aut. Rozdíl byl jen v tom, že špaččí samičky jsou lepší matky. Pokaždé, když majna odletěla prolétnout se po okolí, tak špačkové obsadili její místo, někdy dokonce i hnízdo. A tak drzý špaček teď vládl ulicím. V době, kdy Komito dorazil, zbývalo už asi jen 50 hnízdících párů majny chocholaté v celé Severní Americe. Vancouver byl pro ně Alamo. Posledním místem, kde majny hnízdily, byl most Arthur Laing Highway Bridge a v zoufalství se krmily hranolkami z místních McDonald’s. Komito slyšel jen hluk dopravy a vůbec nechápal, jak tu nějaké zvíře dokáže balancovat na hranici vyhynutí.
Těkal pohledem ze strany na stranu. Nehrozilo, že by nezaslechl hlasy ptáků. Zkontroloval nosníky, lana, sloupy i značky, ale nikde nic. Majna byla pryč. Hmm, bude muset jít ke košům. Vůbec ho netěšila představa ptáka s Happy Meal. Přešel pod celým mostem od severu na jih, od začátku na konec. Díval se nahoru tak dlouho, až ho z toho bolel krk. Rozbolela ho i hlava a smog a dieslové výpary mu také moc nepřidaly. Konečně v dálce na trubce se objevila majna a pak další....Komito odtud vypadl tak rychle, jak mohl.

22.ledna Seattle, 2500 mil, $300
Někdo nahlásil výskyt vzácné pěvušky na Aljašce. Komito volal z letiště všem známým v Anchorage, ale nikdo nebyl doma. Má přesto letět ve 21:00 a doufat, že až doletí, že tam ještě bude? Těžké rozhodování. Ale pak si vzpomněl, že na Nový rok byl doma jen celých 10 hodin a odletěl do Newarku.

23.ledna Fair Lawn, New Jersey
Doma zaplatil účty, spatřil brhlíka amerického u souseda na krmítku, povečeřel se ženou a domluvil si odlet na zítřek. Šel spát v 9. hodin večer.

24. ledna Superior, Arizona. 2,400 mil, $266
Jako teenager hrával William Boyce Thompson vysoké pokerové hry v těžkých časech měděného města Brutte v Montaně. Rodiče ho poslali studovat na elitní vysokou školu Phillips Exeter Academy v New Hampshir. On však neodpromoval. Byl přijat na Columbia University, kde se učil hornictví, jenže už v prvním ročníku skončil. Vrátil se domů, začal se učit opět hornictví, ale znovu selhal. A proto se Thompson vrátil do New York City.
V hlubinách Wall Streetu, kde se svět točil kolem peněz, William Boyce Thompson zbohatl, když vydělal desítky miliónů. Jeho společnost sice vytvořila několik nebezpečných skládek, ale vybudovala také arboretum 55 mil východně od Phoenixu, které si zamiloval drozd rezavohřbetý. Naturalisté, kteří protestovali proti skládkám, zároveň milovali arboretum a užívali si zimování ptáků v Arizoně. V tomto arboretu Komito dostal drozda rezavohřbetého. William Boyce Thompson se tím o kousek přiblížil k environmentálnímu očistci.

25.ledna Portland, Oregon, 1400 mil, $189
Komito vstoupil do telefonní budky a pomalu vyslovil dvě slova - kalous ušatý. Cítil se jako tajný agent. Bude heslo fungovat? Úspěch. Přepojili ho přímo na hlášení vzácných ptáků NARBA. Členství za $25 dolarů ročně mu umožňovalo okamžitý přístup k hlášení vzácných ptáků a to bez ohledu na místo a čas. NARBA shromáždila všechny tyto informace na jedno místo, které bylo kdykoliv přístupné. A to šetřilo čas. A jestli Komito něco potřeboval během Big Year, tak to byl právě čas.
Jeho heslo kalous ušatý bylo připomínkou jeho Big Year nemesis z r. 1987. I když se tento druh obvykle dal bez problémů získat na východním konci Jones Beach, Komito ho tam zmeškal. Stejně jako v Torontu, San Diegu Caspere, Wyomingu St. Louis New Haven, Connecticute a New Yorkské botanické zahradě. Nakonec se mu to podařilo až poslední den svého Big Year. Toto heslo si zvolil při druhém Bieg Year proto, aby nebyl nafoukaný. Zatím to fungovalo.

26. ledna Lower Klamath National Wildlife Refuge, California, 600 mil, $79
Komito 11hodin řídil z Portlandu do severní Kalifornie a zase do Portlandu. Cítil se úplně vyplyvnutý. Jako obvykle musel po cestě splnit svůj rituál a zbavit se recepční se všemi nabídkami než konečně mohl jít spát. Pro Komita byl jen malý rozdíl mezi recepční v hotelu Hilton a prodavačem na bleším trhu. Oběma šlo v jeho očích jen o obchod. Komito prospal tisíce nocí ve stovkách hotelů a nikdy nespal klidně, když se mu nepodařilo dohodnout alespoň 10 procentní slevu z původní ceny. Pak se zeptal, jaká je nejlepší volná možnost. Když mu recepční oznámila, že je dražší, usmál se, vyžádal si klíček s tím, že se podívá dovnitř. Pak se vydal na parkoviště, kde bylo jen pár aut a poloprázdný motel mu cestou nabízel řadu možností k vyjednávání.
V pokoji vždycky našel nějakou závadu. Kapající kohoutek. Vadný termostat. Krátké záclony. Obrátil se na recepčního. Je tu problém, řekl a pohrával si s klíčem, jako by chtěl odejít. Vyžadoval slevu, ale recepční odmítl ustoupit. Tak zmínil poloprázdné parkoviště, vytáhl svůj firemní průkaz a požádal o slevu. Potom dostal pokoj za $31,80 i s daní.

27.ledna Seattle, Washington, 180 mil, $343
Komito se potřeboval dostat na Aljašku. Hned. Neexistovala však žádná přímá cesta z Portlandu na Aljašku. Tak si půjčil auto od společnosti, která umožňovala nechat ho na letišti. Jel na letiště do Seattlu a znovu telefonoval. Muž v Anchorage mu sdělil, že musí přijet hned.

28.ledna Anchorage, Aljaška, 1,500 mil, $176
Proč tento pták živící se hmyzem přiletěl na Aljašku právě v tuto dobu? Komito si položil tuto zvláštní otázku a pak ho napadlo, proč by to vůbec nějaký jiný druh se zdravým rozumem dělal. Když začal rozjímat nad odpovědí, věděl, že bude ještě zvláštnější. Zároveň ale Komito nemohl ignorovat zprávy o tom, že pěvuška horská, postrach moskytů a jiné létající havěti, se rozhodla přeletět z Asie do sousedství starého centra Anchorage a přezimovat tady. Takový objev se vyskytl jednou za dekádu. Byl to skvělý druh. Opravdu skvělý. Sice vypadala jako obyčejná sýkora, ale dokázala rozbušit srdce každého pozorovatele. Naštěstí pro Komita se tento mrňous usadil u jeho starého známého. Byl to jeho spolubydlící na výpravě na Attu a jmenoval se Dave DeLap. Byl učitelem biologie na střední škole a právě on se zasloužil o první záznam, když se tento druh objevil na stromě za domem Phila and Carolyn Klineových. Když manželé odjeli před zimou v Anchorage na dva týdny na Floridu, půjčili klíč od domu Delapovi. Nebylo o čem přemýšlet a pozorovatelé tak mohli sledovat raritu ve zmrzlé Aljašce z tepla vyhřátého obýváku ve velkém domě. V době, kdy Komito zavolal, byli manželé již na cestě domů, ale DeLap měl pořád klíč. Pro Komita to byl další pozorovatelský zázrak. I když nikdy před tím nevyužil pozvání do domu v temné mrazivé noci Aljašky od někoho, koho neznal, pohled na zatoulanou pěvušku horskou přímo z pohodlí křesla a tepla byl příliš lákavý, než aby ho odmítl. Komito rád hovořil a DeLap zase rád poslouchal. A tak spolu dokázali v domě manželů Klineových prosedět celé hodiny.
Čekání nebylo vlastně na programu. Komito to chtěl stihnout co nejrychleji, ale pták nebyl nikde v dohledu. DeLap už ukázal pěvušku horskou více než 100 pozorovatelům a žádný z nich za ním necestoval tak daleko jako Komito. DeLap se cítil strašně. Když se setmělo, rozhodli se vzdát to a Komito se nezapsal ani do knihy. Nebyl to úspěšný den a slunce už zapadalo v 16.50. Proto ani manželé, když se vrátili domů, netušili, že u nich v domě strávil marně jeden den čekáním.
29.ledna Anchorage, Aljaška, 50 mil., $96
Když nevyšel plán A, nastal čas pro plán B. Existovaly zvěsti, že se pěvuška také objevila na bavlně nedaleko od domu Klineových. Proto DeLap posunul pozorovatelské stanoviště o dva domy na východ. Majitelé je sice pustili do zahrady, ale ne do domu. Komito s DeLapem čekali pod schody, kde se dalo sice dobře ukrýt, ale na zmrzlé zemi a i slunce bylo málo. Komito si zapnul bundu až ke krku, ale stejně mrznul. Chtěl pohnout nohama, aby si zahřál prsty, ale usoudil, že i sebemenší pohyb by mohl ptáka, kvůli kterému tohle všechno podstupuje, vyplašit. A tak zůstal sedět nehnutě a doufal, že se něco už brzy stane a skončí to.
Když si přiložil svůj dalekohled k tváři, orosil se mu od tělesného tepla. Zima tady na Aljašce byla příliš drsná pro jakýkoliv hmyz. Bylo příliš chladno i pro tento druh, který se hmyzem živí? Nejdřív Komito zkontroloval nedaleký lesík s topoly. Dave, mám letce, zašeptal opatrně. Samozřejmě, že máš, odpověděl mu DeLap sarkasticky. Přestane Komito někdy s těmi báchorkami? Pomyslel si. Myslím to vážně, odpověděl Komito. Je tam ve výšce očí na větvi. Jasně. Byl tam. 14 cm velký, žlutohnědý tvor s oranžovou linkou kolem očí. Sledovali ho až dokud Komitovi nebyla hrozná zima. Už má svůj cílový druh a co je na tom nejlepší, je to, že Levantin ho nedostal. Cestou k autu si DeLap všiml něčeho, co jim pomohlo vyřešit záhadu. U domu byla elektrická mucholapka, která vydávala teplo a byla navíc plná zelektrizovaného hmyzu. Poznamenal jako biolog: pěvuška se předem připravila na svoji migraci a cestou se zastavila na mraženou dobrotu v Anchorage. Komito to přirovnal k propečenému steaku, který si cestou do Texasu předem telefonicky objednal v jedné restauraci.
Během let si Komito Bentsen zamiloval. I když domorodci nebyli pozorovatelé, naučili se pomáhat jim. Teď je lákala atrakce v podobě oranžového ptáčka. Musel přiznat, že se to tu změnilo a pozorovatelé se začali na tomto místě potkávat stále častěji. Musel přiznat i to, že místní byli přátelští a neutahovali si z lidí, kteří s dalekohledy za $800 nebo teleskopy za $1000, zírali do křoví. Stal se tady z toho kruh seriózních pozorovatelů a on sám tady už byl víc jak 200x. Vlastně právě proto poznal všech 78 zdejších druhů tak, jako kdyby žili na jeho zahradě a on dělal okružní jízdu po ní. NARBA mu dala zprávu o tom, že někdo nahlásil drozda hnědého, jak se krmí na ulici Trailer Space č.. 19. V době, kdy tam Komito dorazil, nebylo už stopy ani po potravě ani po ptáčkovi samém. Možná už měl dost nebo odletěl za něčím lepším. Možná ho někam přilákali červi nebo jiný hmyz. Ta otázka vrtala Komitovi hlavou celou noc.

30.ledna Bentsen State Park, Texas, 4000 mil, $369
Když byl Komito Bentsen State Parku na pozorování poprvé, nenáviděl to tu. Bylo tu plno komárů a hlučných lidí. Tady nechodil po pozorovatelském chodníčku, ale po dlouhé, bolestné a otravné cestě plné důchodců ze států jako Minnesota, Dakota, Kansas, Ohio, Idaho a dalších míst ležících na severu. Tito táborníci, dali-li se tak vůbec nazvat, byli příšerní. Ve svých karavanech a přívěsech sledovali televizi. Někteří používali hlučné fény a ještě horší byly elektrické mucholapky. Jak měl v takovém hluku pozorovat elegantní vzdušné lovce, ale jak měli ulovit komáry, když každý komár prakticky ihned končil jako rej jisker na elektrických mucholapkách?
31.ledna Přírodní rezervace Santa Ana, Texas, 50 mil, $229
Právě tady,15 mil východně od Rio Grande, byl nahlášen výskyt drozda hnědého. Komito zrovna snídal a jako obvykle měl šunku, vajíčka a toast v restauraci u Dennyho. Nepotřeboval budíka, protože jen málo míst bylo ráno tak hlučných, jako právě tohle. Pořád tu někdo rušil klid. Hodně hluku dělali také nakřáplé hlasy vlhovců nachových a drozdců černohlavých. Nejhlučnější však byly rezavě zbarvené čačalaky, které zněly, jako by spolkly zrezivělou trubku. Neexistovala žádná šance, že by se nějaký normálně žijící tvor mohl pořádně vyspat. A už vůbec ne citlivý drozd hnědý. Dalo by se říci, že to je jedno z nejhlučnějších pozorovatelských míst v Americe. Ale jen o 2 míle dále už neprodukovalo hluk nic. Naštěstí si Komito všiml dalšího pozorovatele, který se jmenoval Marcel Holyoak a byl z Davisu, státu Kalifornie, který mu řekl, že viděl ptáka, kterého hledá. Holyoak začal podrobně popisovat cestu: Na druhém mostě musíte.....No a pak se zarazil a rozhodl se, že to Komitovi ulehčí a půjde tam s ním osobně. Ukázalo se, že Holyoak soutěží v nižší kategorii, která se jmenuje Lower 48 Big Year. Jednalo se v podstatě o podobnou soutěž v nonstop pozorování, ale jen na pevninských územích USA a protože nebyl až takový nadšenec jako Komito, stanovil si lehčí limity. Pro Komita nebyl proto žádnou hrozbou a navíc mu chtěl pomoci. Komito došel k závěru, že je to správný chlap.
O 500 yardů dále na mostě byl přesně ten hledaný olivově hnědý ptáček, který na první pohled vypadal jako každý druhý drozd, ale oko znalce mělo jasno. Byl to drozd hnědý, který tu spokojeně byl už víc než půl hodiny. Tento cíl byl splněn a Komitovi se hned ulevilo. Tohle bylo efektivnější, i když méně zábavné, než týdny cíleného hledání. Konečně se mu zlepšila nálada. V návštěvnickém centru se připojil k cizince jménem Sharon Smith, která právě tlačila svého manžela na vozíčku Rona. Ten snil o momentu, kdy by si užíval pozorování ptáků, o tom momentu, kdy by všechno šlo tak lehce jako pozorovat všechny ty druhy, u kterých měl Komito poznámku: Splněno. Komito ho ujistil, že lehké by to bylo opravdu jen chvilku. Aby se o tom přesvědčili, připojili se k němu. A tak tu teď na chvíli byli tři pozorovatelé. Sharon vyprávěla, jak je jednou pronásledoval jestřáb, ale hned změnila téma, když Komito poznamenal, že mu asi připadali chutní. A zeptala se, jak to myslel. No, víte, jako téměř všechna zvířata, tak i ptáky zajímá hlavně potrava a páření. Co z toho zamýšlel s Vámi, už nechám na vašem vlastním uvážení, dodal. Nenechali se však odradit a zůstali s Komitem na pozorování.
1.února Allendale, New Jersey, 2000 mil.
Když muž miluje ženu a vidí ji jenom jednou za měsíc a k tomu jen na Nový rok, chce ji vidět znovu, ale jak to dopadne?
Po ránu stráveném doma se Komito už cítil nesvůj. Už nemůže ignorovat volání přírody a tak vzal ženu na pozorování na Celery farmu, kde začínal svůj Big Year a pozoroval vrabce. Společný čas venku si oba užívali. A ten čas posunul Komitův počet na 342 druhů, téměř o 60 víc než v r. 1987. Přesto nedokázal doma vydržet moc dlouho.
4.února Jericho Vermont ,310 mil, $ 69
Komito opustil svůj dům už dlouho před soumrakem a pak jel autem 7 hodin přímo do vánice, aby našel dům se zahradou a velkým stromem s nádorem. Zazvonil, ale nikdo mu neotevřel. Sovice krahujcovitá bude někde tady, co když to není nádor, ale ten pták? Zaťukal, ale nikdo se neozval. Zkontroloval všechna doporučení od NARBY, malý les i stromy a místa v okolí dílen a obchodů, ale sova nikde. Když znovu bude muset procházet uličky tohoto malého města, začne být podezřelým. Tento druh však opravdu chtěl. Jen málokdy se stalo, aby zavítal jižně od kanadských hranic a pokud ano, tak jen na malou chvilku, že by sotva stihl vypít kávu. Tento druh byl všeobecně zvláštní sova...Byl to denní lovec s dlouhým ocasem, který se dokázal ve vzduchu jen tak vznášet klidně celé hodiny. Komito nechtěl promeškat tento prvotřídní druh.
Když nikdo není doma, tak ani nikdo nezjistí, když tam vstoupí....že? Komito, kterého zachvátila pozorovatelská horečka, si dokázal odůvodnit téměř všechno. Jen doufal, že tichý dům nemá také tichého a kousavého rottweilera. Komito přešel na stranu a zamířil svůj dalekohled na holý strom. Nepohlo se tam právě něco? Byla tam sovice krahujcovitá! Udělal rychle 2 fotky, aby měl důkaz. Nikdo se nezranil, nikdo nebyl doma a už zase letěl zpět do Jersey.
5.února Washington, D.C. 250 mil, $80
Déšt byl stále hustější a varování před povodní bylo na každém rohu. Komito mířil na Virginii Beach, aby podnikl další pobřežní pozorování, ale počasí mu nepřálo. Tak zůstal se svým SKUA v bezpečí (poznámka překladatele: skua znamená chaluha). Tato poznávací značka na jeho Lincolnu byla jistým druhem Komitova žertu, namířeného proti klasickým názvům pozorovatelů jako např. střízlík, orel, racek. Bylo těžké vymyslet tuto slovní hříčku tak, aby byla vtipná. Chaluha pohodlně přežívala i na těch nejnehostinnějších místech země a nechávala za sebe dělat těžkou práci jiné druhy. Právě v tom se podobala Komitovi. Cestou pobřežím dolů o tom Komito přemýšlel.
6.února Virginia Beach, Virginia, 210 mil, $96
Špatná zpráva byla, že plán pozorování lodí byl nakonec zrušen kvůli špatnému počasí. Na druhou stranu , ale někdo objevil skutečnou vzácnost v Bentsen State Parku v Texasu, kterou byla iranie bělohrdlá. Komito nemeškal a ihned si zarezervoval první ranní let.
7.února Bentsen State Park, Texas, 1800 mil, $268
Ze svého hotelového pokoje ve Virginia Beach jel přímo na letiště Norfolk, pak prvním letem do Houstonu, pokračoval spojem do McAllan a odtud vypůjčeným autem do Bentsen State Parku. Ani se nezdržoval s volným vstupným a raději zaplatil. V 11:00 už prošel bránou. Komito nebyl sám, protože se zpráva rychle rozšířila, více jak dvě desítky pozorovatelů z míst jako Arkansas, Florida, Washington, D.C. se sjely do State parku. Všichni hledali místo parcelu č. 73, na kterém NARBA nahlásila iranii bělohrdlou, která byla zaznamenána v pítku pro ptáky, které bylo u jednoho karavanu. Hlášení ale bylo chybné, jelikož iranie si oblíbila k nelibosti majitelů karavanu menší barel s vodou, která byla u karavanu. Pozorovatelé slyšeli, že se v barelu se koupe nějaký pták a tak všechny dalekohledy zamířili na barel. Kap kap kap stříkala z barelu voda. Pak pták vyletěl a sedl si na větev nad karavan. Jako jeden muž všichni zvedli oči a bum, místo iranie lesňáček žlutočelý. Tak to pokračovalo ještě 90 minut i s jinými druhy. U této hry, kdo je kdo, Komitovi vlastně došlo, že nemá ani šajnu, jak vlastně ten zpropadený pták má vypadat. Nebyl vyobrazen ani v jeho věrném National Geographic. Naštěstí ho někdo zahrnul do Mexického průvodce. Tento druh žil převážně v tropických Mexických horách a tak si ho Komito rychle nastudoval. Upřímně, iranie bělohrdlá se tolik podobala drozdu hnědému, že se dalo uvažovat, zda-li už tu není měsíce, ale nesprávně určená. Jediný rozdíl, který je odlišoval, byl bílý flek na krku. Upřímně, ukažte tohohle pitomého ptáka někomu, kdo není pozorovatel a neví o té blbosti na krku a jeho reakce bude: No a?
Kap, kap, kap opět stříká voda z barelu, který si zdejší opeřenci oblíbili. Mám ji, zvolal někdo pár stop jižněji. Nikdo znalý by si nedovolil stát mezi Komitem a jeho životním druhem. Rychle běžel a běžel. Všechna optika už byla namířená a Komitovi bušilo srdce tak rychle, že měl problém soustředit se. Tam v křoví, asi 30 stop před ním, se něco pohnulo pro bobule. Byla tam. Iranie bělohrdlá. 1800 mil a modlení aby ho viděl, fungovalo. Komito měl chuť na vítězný taneček, ale nejprve vytáhl svůj Nikon a stihl udělat 5 fotek, než pták zase zmizel v křoví. Komito poodešel a našel první telefonní automat. “Kalous ušatý”, přihlásil se heslem. Asi hodinu po dálnici 77, hlásila NARBA výskyt kulíška brazilského, odvážného predátora, který váží méně než krabička cigaret, ale vhání strach do srdcí menších zpěvných ptáků. I Komitovo srdce se chvělo. Potkal Monicu Burdett, majitelku El Canelo Ranch, přímo před jejím domem. Uplynulo jen pár měsíců, kdy se její ranč hemžil lovci, kteří platili denně $750 kvůli lovu. Dnes, kdy zvěř už byla vyplašená a opatrná, mu stačilo $25, aby viděl kulíška. Zaplatil bez řečí. Stačila mu jen jedna procházka, aby ho našel. Bylo to tak snadné, že mu rančerka chtěla za jeho peníze poskytnout něco víc. Tak mu ukázala žebřík u blízké palmy, který se opíral o psí boudu.
Před pár týdny 3 mláďata sovy pálené spadla s koruny tohoto stromu. Rančeři je zachránili, ale báli se, že se to bude opakovat a proto je dali do budky, kterou umístili na vršek palmy. Vchod zúžili lístky a máma sova je klidně krmila dál, jakoby se nic nestalo. Komito vyšplhal po žebříku a namířil dovnitř svůj fotoaparát. Byla tam 3 malá chundelatá sovíčata. Jedno na Komita zasyčelo a tak to byl dost divoký druh k tomu, aby ho započítal.....číslo 360. Cestou k autu se rančer zmínil o Wal-Mart v Ray-mondville, za kterým bylo jezero a tam údajně byla další americká rarita. Komito závodil s časem až narazil na červeného ptáka s modrým zobákem a černou hlavou. Pozor na vodní druhy. Byla to kachnice škrabošková. Z Virginie do Texasu, na jednodenní zajíždce kvůli iranii bělohrdlé, narazil na kulíška brazilského, na ranči na stromě na sovu pálenou a kachnici škraboškovou za obchoďákem. Sice to nebyla ta úplně divoká Amerika, ale on tu byl a Levantin ne. (Levantin dorazí o týden později). Jediné, co ale Komita zajímalo, byl počet ptáků.

8.února McAllen, Texas, $242
Tento trip se stal drsným zápasem. V průběhu Big Year v r. 1987 Komito číhal na strnada severního během migrace přes východní pláně Kolorada. Netrvalo dlouho a uviděl strnada černovousého a strnada límcového severního. Ale nikdy nespatřil nejoblíbenějšího ze strnadů...strnada pestrého. Drobný pták s výraznou značkou kolem oka a bílým vnějším peřím byl vždy těsně mimo dosah dalekoholedu s 10x zoomem. Ke konci jarní migrace si konečně Komito přiznal, že tento druh promeškal. Odjel a měl poslední šanci najít je na místě, kde se páří. To znamená na Aljašce. A tak strávil trochu času cestou do národního parku Denali, aby ho konečně viděl. Během cesty vydržel vodu, led, zimu i mráz, ale žádný smrtelník nemohl jen tak vydržet útoky komárů. Komito se ještě teď drbal, když si vzpomenul na ty všechny komáří kousankce. Musel ale strnada najít než odletí hnízdit na sever. Komito byl zoufalý a odhodlaný, ale hlavně zoufalý. A tak si zavolal a požádal o pomoc.
Politik na druhé straně telefonu mu oznámil: Sejdeme se zítra v Oklahomě City a uvidíme, co se s tím dá dělat.
9.února Oklahoma City, Oklahoma, 1,500 miles, $70
Bob Funston uměl slibovat. Nikdo nemohl být tak dlouho oklahomským senátorem, aniž by věděl jak působit na lidské sny a touhy. Mohl ale Komito věřit jeho slibům? Komito a Funston se sešli v místním Denny’s. Tato restaurace byl Komitům nápad. Oba vytáhli plány a Funston ukázal Komitovi na Aristidské travnaté pláně. Tento druh je opravdu miloval. Oblek a kravatu považoval Komito obvykle za znak důvěryhodnosti, ale tentokrát to byl zdroj pochybnosti. Vždy, když Komito jednal s někým, kdo nebyl pozorovatelem, pokládal si stejné otázky....Jak víš,že někdo opravdu viděl ten druh ? Věříš mu? Můžeš to nechat osudu? Komito si vždy odpověděl podobně. Když chce někdo získat reputaci, musí si ji zasloužit. Pozorovatelé byli jako golfový klub. Členové navzájem věděli, které slabiny jsou předstírané a které pravé. Desítky let zkušeností v obou sportech ho naučily, že pozorovatelům může věřit víc než golfistům.
Byl to ale důvěryhodný politik? Komito ho znal jen z několika náhodných setkání v terénu. Ale teď svěřoval politikovi celý den svého času, drahoceného času Big Year, aby našel strnada pestrého. Funston šel ale přímo k věci. Komito musí najít volná neoplocená pole, protože ptáci se budou pohybovat v hejnech a když se Komito bude opatrně pohybovat v trávě, měl by je najít. Vytáhl mapu a zabodl do ní prst....”Tam jihovýchodně od Norman.....tam by to mělo být ideální místo. Je to asi hodinu cesty, zkuste to tam.” Pár chvil poté, co zavřel dveře auta, uslyšel nad hlavou trilkování. Právě 5 kusů strnada pestrého se sneslo do trávy téměř k jeho nohám. „K čertu, ten chlap měl pravdu.“ Ale Komito neměl čas na oslavu. Rychle nasedl do auta a mířil rovnou do národní rezervace ve státě Wichita. Bylo fajn, že v ní byli losi a jeleni, ale on hledal skutečné hvězdy - tetřívka prériového. Bylo to míle daleko, mohl se buď litovat, nebo pokračovat v cestě. Když ho nenajde, tak najde možná tetřívka menšího v Severovýchodní Oklahomě.

O 8 hodin a 300 mil později konečně zpomalil. Byla tu pole bez úrody, cesty bez semaforů a ulice bez lidí. Měl hlad, ale nenašel žádnou restauraci. Byl unavený, ale nenašel ani motel. Hlava mu už padala pekelnou únavou. A tak v 10. večer sjel ke kraji cesty a zaparkoval.
10.února Somewhere, Oklahoma. 320 miles, $276
Komito se probral ze sna v 5. hodin ráno. Motor stále běžel. Co se děje? Kde to je? Oh, ano, minulou noc usnul na sedadle v autě, ještě že se v autě stále topilo, protože venku byla zima a bolela ho záda. Auto bylo sice prostorné a dalo se tam odpočívat, ale ne na dlouho a tak nezbývalo než pokračovat, tetřívci menší byli západně odsud. Ať už je kdekoliv. A konečně dálnice 95. Místo bylo severně a s ním i národní travnatá pole Pawnee. Komito tady už kdysi byl s mužem, který se jmenoval Larry Smith a věděl, že když najde hnízdiště, najde i ptáky. Už dávno nevynaložil tolik úsilí kvůli tak běžnému druhu. Bylo ale na něm zajímavé to, že se dalo vždy najít na tom samém místě. Rok co rok. Dokonce i dnes, léta po Larryho smrti, si Komito dokázal přesně vybavit cestu i místo. Špatná odbočka a musí se vrátit. Kde je? Neměl vůbec ponětí. Najednou se něco mihlo před jeho autem. To hnízdiště je tady, pomyslel si. Konečně má toho „jednoduchého“ ptáka a může se vrátit do Oklahoma City, aby stihnul let na Východ.
11.února Norfolk, Virginia. 1900 miles, $30
Na letišti si vyzvedl své SKUA a jel na sever, až dokud se nezastavil na večeři ve městě Delaware. Obsluhovala ho bezzubá servírka s bolavými rty a Komito uvažoval, že si objedná něco baleného, ale pak si to rozmyslel.....přece jen se alespoň mile usmívala.
12.února Fair Lawn, New Jersey
Doma. Zaplatil účty. Zkontroloval upozornění na vzácné ptáky a připravil se na cestu
13. února Hammonasset Beach State Park, Connecticut, 325 miles, $27
Bylo zataženo, 37 stupňů a Národní meteorologická služba hlásila nárazy větru 35 mil za hodinu a tak se Komito rozhodl jít na pláž Hammonasset, protože tu bylo hlášeno hodně racků bělokřídlých. V tomto období tu žádný pozorovatel nebyl nikdy sám. Cestou autem Komitu uviděl muže, který mířil svým 800 mm dalekohledem na korunu stromu. Věděl, že nejlehčí způsob pozorování, je všímat si pozorovatele. Naučila ho to léta praxe. Komito vystoupil a šel se zeptat, co se děje. Podívej se nahoru, dostal odpověď. V koruně byly křivky obecné, a shazovaly dolů šišky, aby se dostaly k oblíbené potravě. Komito si tak ušetřil cestu a říkal si, že se mu zajížďka sem vyplatila.
Fotograf postupoval čím dál blíž ke stromu. Komito se vyděsil. Ten chlapík má velký dalekohled, ale dělá amatérskou chybu. Před pár lety stál Komito pod podobným stromem, na kterém bylo 400 ptáků. Když jich je tolik, nemůžou být všichni jen obyčejní, myslel si. Přiblížil se, aby měl lepší výhled. V ten moment vystřelil silný dravec sokol stěhovavý a všech 400 vyděšených ptáků vzlétlo. Komitův kabát byl pokrytý ptačím trusem, který na něj padal ze všech stran. V ten den dostal cennou lekci. Nikdy nestůj pod stromem, který je obsypán ptáky.
14. února Národní rezervace Brigantine, New Jersey, 140 mil,$125
Komito toho moc nenaspal před zítřejším letem za mořskými druhy a raději pozoroval v oblasti Cape May.
15.února Cape May, New Jersey, 225 mil, $27
Vstal ve 3.30 a těšil se tak na výlet za východními mořskými druhy, že dorazil do přístaviště ve 4.30. Byl první v řadě. Ale o půl hodiny později přišla zpráva: Loď má mechanické poruchy, proto se výlet nekoná. Komito byl deprimovaný. Tento rok to byl už třetí zrušený výlet. Návrat domů byl málokdy příjemný, ale ještě horší to bylo, když nevyšly nějaké plány.
16.února Národní rezervace Plum Island, Massachusetts, 650 mil, $41
Nebyl to alkoun tlustozobý? Měl by tu být. Komito běžel 50 yardů po pobřeží. Ptáci přeletěli nad vodou. Vypadali, že mají široké zobáky, možná to opravdu byli alkouni tlustozobí. Vždy, když se posunul o 50 yardů, tak oni o 200. Vzdalovali se a začínalo to být únavné. Věděl však, že by to mohlo být ještě horší. Tento pták měl přezdívku „tučňák severu“ a to z dobrých důvodů. Na sobě měl stejný „smoking“, jeho opeření bylo voděodolné a dokázal se ponořit více jak 300 stop za rybami. Kromě toho jeho křídla fungovala jako ploutve a proto uměl plavat pod vodou rychleji, než člověk mohl běžet po břehu. Potřeboval mít tento druh. Nebylo moc příležitostí, jak ho získat, protože tento druh strávil téměř celý život daleko na severu v arktických mořích. Jen na jaře se vracel na skalnaté ostrůvky za pářením. Bohužel hnízdiště na mořských skalách byla vzdálená a nepřístupná. Komito věděl, že páření vyžaduje soukromí a proto probíhá na vzdálenějších ostrůvcích. Konec konců by jen nerad to soukromí narušil. Komito ale také věděl, že když se mu to povede a bude mít úspěch, ušetří čas za výlet lodí za tímto druhem. Konečně po míli se dostal dost blízko na to, aby zkontroloval všechny znaky. Uspěl a srdce mu bušilo. Musel si ale přiznat, že srdce se rozbušilo kvůli honičce a nikoliv kvůli úspěchu.
17.února Fair Lawn, New Jersey
Doma s Bobbye. Vyrazil na další výlet do Texasu.
18.února Austin, Texas, 1800 mil, $412
Dvojitá duha rozdělovala oblohu. Někde tam venku byl pták, kterého Komito chtěl. Znamenala ta duha štěstí? To zjistí už zítra ráno.
19.února Amistad Reservoir, Texas, 300 miles, $88
Brzy po rozednění stál v šeru lodi s nefunkčním motorem a byl na míle daleko od nejbližší cesty. Jeho známí splašeně pobíhali po temné palubě v noci a Komito se snažil uklidnit. Byl z toho hluku už dost podrážděný a měl instinktivně chuť vypustit nějakou štiplavou poznámku. Ale byl rozumný, věděl, že by to jen zhoršilo situaci. Sebral zbytky vůle a mlčel. Ach, bože, bylo to tak těžké. Přišel jsem, protože snil o velkém úspěchu. Jeho cílem byl lesňáček rezavohlavý, druh z Kostariky, který se podle hlášení o vzácných druzích objevil přímo pod velkou přehradou Big Bend na Rio Grande. Jižní pobřežní hranice jezera patřila Mexiku, severní byla v Texasu. Komito si pomyslel, že je štěstí, že se pták se rozhodl strávit zimu tady, na správné straně jezera. V této oblasti, která je známá jako Pink Cave Canyon s nevysychajícími koryty, se totiž dalo hrát o Big Year. Jediný způsob, jak se tam dostat, je loď. Z toho vyplývá, že jediná možnost pro Komita je zavolat si pomoc.
Nejprve zavolal přátelům z Austinu v Texase. Barbara a John Ribble se s ním znali již delší dobu. Na výlet pozvali své přátele Sue a Egona Wiedenfeldovy z Comfortu. Wiedenfeldovi měli loď, která byla tak akorát velká pro 4 Texasany, Komita a jeho příběhy. Alespoň ze začátku vypadalo všechno v pořádku. Ale, jen kousek od pobřeží se zvedla vichřice, uvázali plachty a pak Barbara a Sue zmizely do kajuty za kapitánem Egonem. A Komito zůstal nechráněný na palubě. Když ho zalila první vlna vyjekl a druhá ho úplně promočila. Komito se snažil držet v zákrytu za plovákem jako vodním štítem, ale bylo to zbytečné. Vítr o rychlosti 35 mil za hodinu ho bičoval a zvedal vlny, takže Komito byl promočený skrz naskrz. „Čekám, kdy na nás budou hnízdit rorýsy černí. Byla to narážka na zvláštní druh, který kladl vajíčka za vodopády. Ostatní to sice pochopili, ale moc se nesmáli. Nálada se ještě zhoršila, když se o 15 mil dále pokazil motor a loď plula sotva na třetinový výkon. Půldenní pohodový výlet se změnil v maratón a jedinou pozitivní stránkou bylo, že alespoň klesly vlny a přestaly se převalovat přes palubu.
Více než 3 hodiny poté, co opustili přístaviště, pozorovatelé konečně uviděli Pink Cave Canyon. Loď se přiblížila ke břehu, aby zakotvila, ale v tom se znovu motor zadrhl. Tentokrát kvůli uvolněné nádrži. Komito a jeho přátelé už byli příliš podráždění, aby čekali na opravu a proto k pobřeží doveslovali. Pink Cave Canyon byl 100 stop vysoký a 180 stop hluboký. Stěny byly z vápence a velmi strmé. Zem byla pokrytá mesquite (mesquite je prášek, který vzniká rozdrcením lusků mesquite, stromů rostoucích ve Střední Americe) a Komito nechápal, proč se mu říká Růžový kaňon (Pink Cave Canyon). Komito si nevšiml vůbec ničeho, jen staré, vyhozené ledničky, která ležela v blízkosti vstupu do kaňonu. Koho by napadlo, táhnout ji sem lodí 35 mil a vyhodit ji právě na tomto místě. Komito se obával, jak to na pobřeží zvládne, protože poprvé se mu po plavbě mimo otevřený oceán podlamovala kolena. Pět pozorovatelů se rychle zorganizovalo, udržovalo rozestup asi 20 stop a vydalo se opatrně a cílevědomě pročesávat vnitřek kaňonu.
„Mám toho ptáka!“ Barbora brzy zavolala, opravdu ho měla. Dlouhoocasý se žlutou hrudí, s rezavým kloboukem a bílým obočím, rezavě zbarvená pěnice, byla pestřejší než většina rarit. Ale bylo těžké pochopit, že Komito cestoval 1800 mil letadlem, 240 mil autem a 30 mil lodí, aby viděl ptáka, který by se vešel do krabičky na máslo.
Bylo půl páté odpoledne a zimní sluce rychle zapadalo. Byli 30 mil od pobřeží na porouchané lodi, která nedokázala plout rychleji než 7 mil za hodinu. Stihnou se vrátit před setměním? Komito začal mluvit o něčem, ale pak se podíval na tváře ostatních a pro tentokrát raději zmlkl. Nechtěl, aby ho tam nechali. Zpátky na přehradě, slunce se pohybovalo rychleji než loď. Komito si pro sebe opakoval: „Nic neříkej. Nic neříkej“. Jednou si myslel, že vidí holuba středoamerického, ale nic tam nebylo. A tehdy dostal nápad. Vždy, když měl chuť utrousit nějakou poznámku o tom, co se na lodi pokazilo nebo o tom, že loď pomalá a stísněná herka nebo o hrozícím západu slunce nebo o tom, že už hodiny nejedl...Potlačí to, zvedne dalekohled a bude hledat holuba středoamerického.Vždy, kdy se na obloze něco mihlo, ihned na objekt zamířil svůj 7x52 dalekohled.
18:30 zapadá slunce. 19:15 soumrak končí. 19:45 si všichni uvědomili, že měsíc nesvítí. Ve 20:15 došly baterky v posledním halogenu.
Bum!!
Loď narazila do ponořeného stromu. Komito začal pociťovat paniku. Na přídi byli tři navigátoři, čeká je někde pod vodou více potopených kmenů? A kde je vlastně přístav? Sue Wiedenfeldová se pár minut rozhlížela tmou a snažila se rozeznat pobřeží. Přišla se znepokojující zprávou. Uvízli na ostrově. Co dál? Měli bychom s polomrtvým motorem pokračovat a hledat pevninu?
Ostatní diskutovali, ale Komito si stále opakoval – Nic neříkej, nezapojuj se do diskuze.
Ve 21:00 konečně tmou problikly světla z přístavu. Namířili si to přímo k nim. Když dorazili do přístavu, byli už unavení na to, aby vytáhli loď na břeh, tak ji jen uvázali. Nalili benzín z kanystru do karavanu a jeli 15 mil do nejbližšího motelu.
Komito byl příliš vyčerpaný, unavený a bolely ho nohy, tak si ani nic nedal k pozdní večeři. Než ale usnul, přemýšlel. Našel by se nějaký soutěžící v Big Year s takovou námahou, aby viděl jednoho opeřence? Stálo by jim to vůbec za tu námahu?

Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

birdfoto birdwatching.cz 37116415 1810227479057993 6310805665187102720 n
rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching limetal
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo advokat david koura birdwatching veryhero
soucek birdwatching birdtelemetry birdwatching 2018
ak havlena birdwatching 2018 zahrada birdwtching 2018 vebr foto birdwatching legendy