Tomáš Grim: Žádné senzační vymírání kosa černého se nekoná

  • pondělí, 09 prosinec 2019 20:04

Snaha porozumět příčinám změn početnosti různých druhů, i těch nejběžnějších, a přenést tyto poznatky do ochranářské praxe, je vždy chvályhodná. Snaha ale nestačí – respektive přijde vniveč, pokud výzkumníci, ať už profesionálové (vědci) či amatéři (občanská věda) nehrají podle předepsaných a zavedených pravidel vědeckého výzkumu. Článek Petra Stýbla bohužel naznačuje, že program Živá zahrada sice může plnit proklamovanou roli osvětovou, ale roli poznávací neplní téměř jistě.

Petr Stýblo: „Kos černý se na zahradách stále nevyskytuje tak často, jak tomu bývalo před rokem 2018.“

Tomáš Grim: Žádné důvěryhodné důkazy pro toto tvrzení autor neposkytuje. Seriózní data a analýzy dokládají pravý opak 

Petr Stýblo: „Český svaz ochránců přírody zveřejnil výsledky ze svého dlouhodobého programu Živá zahrada, které prokazovaly...“

Tomáš Grim: ...nanejvýš tak to, že autoři „výzkumu“ postrádají elementární znalosti vědecké metodiky a schopnost data zpracovat: uvést procenta krmítek, kde ptáci (ne)jsou, je – bohužel – zcela naivní. Pohled na pokyny ke sčítání jasně dokládají, že metodika je špatně: pokud není zahrnuta informace o tzv. matoucích proměnných, získá takový program jen hausnumera: jak šance zaznamenat druh, tak a odhad jeho početnosti totiž samozřejmě závisejí na ploše zahrady, vegetačním pokryvu, denní době, vlastnostech krmítka atd.

kos cerny 01

Mladý (jednoletý) samec kosa černého. Foceno dva dny před Štědrým večerem: urbanizovaní kosi jsou ve městech, která obsadili před delší dobou, stálí. Naopak ve městech obsazených teprve nedávno (např. v Rusku) a v zemědělské krajině si zachovávají migrační návyky, buď úplně nebo alespoň částečně. Tak tomu je i v ČR (viz např. Samaš a kol 2013). Zdroj | Tomáš Grim

Kvantifikace těchto zásadních matoucích proměnných v pokynech úplně chybí. Ale možná se mýlím, jen jsem v materiálech od ČSOP nenašel výstupy seriózní analýzy, tedy zobecněného lineárního smíšeného modelu s Poissonovou distribucí vysvětlované proměnné (pokud zkoumáme počty jedinců), nebo binární (pokud nám jde o přítomnost/nepřítomnost druhu), a kontrolou pro opakovaná měření prostřednictvím lokality jako náhodného efektu (a nejlépe i kontrolou pro tzv. prostorovou autokorelaci dat). Bez takové či podobné analýzy nelze o změnách početnosti jakéhokoli druhu tvrdit vůbec nic.

mlade kosa 02
Přibližně týdenní mládě kosa černého není žádný velký krasavec. Helsinki, Finsko Zdroj | Tomáš Grim

Petr Stýblo: „Sdělení o úbytku kosů vyvolalo u některých ptačích odborníků nevěřícné a někdy i dost hysterické reakce...“

Tomáš Grim: Odkaz vede k zcela seriózní a daty podložené kritice z pera jednoho z našich předních ornitologů Petra Voříška. Ornitologa, tj. ne laického ptáčkaře (Grim 2011a,b,c,d), který sčítá na krmítku a pochopitelně nezná odbornou metodiku a statistiku, bez nichž žádný závěr o populačních trendech učinit nelze.

A pokud v debatě zaznělo něco „hysterického“, co jiného než dryáčnický titulek „15 let pozorování ptáků na krmítku – vymře obyčejný kos?“ (ČSOP 3. 1. 2019: ). Kritizovat za údajnou „hysteričnost“ seriózního odborníka a sám se podepsat (text je anonymní a zodpovědnost za něj tedy nesou koordinátoři programu Živá zahrada) pod otevřeně hysterický, skandální a bulvární titulek není seriózní kritika či debata; je to jen ukázka Jungovské projekce.

Petr Stýblo: „neochvějné závěry, které lze učinit“.

Tomáš Grim: Přání otcem smyšlenky – takováto rétorika je jen dalším důkazem, že autor nemá – bohužel – o seriózním výzkumu dostatečné znalosti: ve vědě žádné (!) závěry nejsou nikdy (!) „neochvějné“. Odkaz na „neochvějnost“ je jen manipulativní rétorická podpásovka.

Petr Stýblo: „Mnohé obyčejné a hojné druhy živočichů tu s námi žijí, aniž by jim odborníci věnovali pozornost. Kos černý je naším běžným ptákem, ale o jeho životě se toho u nás moc neví.“

Tomáš Grim: Střelit ještě víc „mimo mísu“ by šlo těžko: kos černý je jedním z nejlépe prozkoumaných druhů nejen v ČR či Evropě, ale na světě vůbec. Jen letos (2019) o něm vyšlo 978 studií – ano, skoro tisícovka. Zadejte si na Google Scholar, který jistě intenzivně využíváte, když se s takovou suverenitou vyjadřujete o odborných tématech, heslo „Turdus merula“ – vyskočí Vám 27 000 výsledků. Dvacet sedm tisíc! Pěkný důkaz, že „odborníci /kosovi/ věnovali /malou/ pozornost“, že? :-)

V ČR je kos intenzivně bádán celé 20. století a dodnes, včetně mojí výzkumné skupiny, která o kosech publikuje skoro dvě desetiletí.

Petr Stýblo: „Vždyť ani není jasné, zda a v jakém množství tu na zimu naši kosi zůstávají a cizí kosi sem přilétají.“

Tomáš Grim: Je.

Z práce mojí výzkumné skupiny viz například Samaš a kol. 2013.

Není mi sice jasné, co přesně míní P. Stýblo slovem „jasné“, ale informace jsou k dispozici na to, abychom měli slušnou představu o tom, co kosi v zimě dělají. Což samozřejmě nevylučuje, že další výzkum přinese nečekané poznatky. Ve vědě žádné „neochvějné“ a finální poznatky nebudeme mít nikdy, z principu. U kosa i proto, že jeho biologie se, podobně jako u řady dalších druhů podléhajících „poměštění“, během urbanizace mění mimořádně rychle: co pro městského kosa platilo před pár desetiletími, dnes už jistě neplatí (Grim 2015).

Co říkají seriózní data a jejich analýzy?
To nejlepší, tedy solidními daty podložené závěry, nakonec: kos černý má v ČR posledních 40 let setrvalý trend – jeho populace ale stoupá. Stejně tak jako stoupá v celé Evropě.

Tento závěr není založen na pochybné „metodice“ Živých zahrad, ale na konzistentním a dlouhodobém sledování a solidní statistické analýze. Jak uvádějí Vermouzek a kol. (Spolkové zprávy ČSO 4/2019):

„K mírnému poklesu početnosti kosů mezi lety 2018 a 2019 skutečně došlo, výsledek je ale na hraně statistické průkaznosti (95% interval spolehlivosti je 0,90138–0,99742; pokud by přesáhl hranici 1,0, byl by pokles neprůkazný). ... Podobných, i mnohem výraznějších, schodků ve vývoji populace vidíme na grafu mnohem víc a z dlouhodobého hlediska nepředstavují nic neobvyklého.“

A to je přesně důvod, proč je naprostý nesmysl vyvozovat cokoli obecnějšího ze srovnání dvou po sobě jdoucích let: dva roky se budou vždy nějak lišit (aby byly úplně stejné, je biologicky nemožné) a šance, že zjistíme „pokles“ (který je ale pouhým statistickým „šumem“) je tedy celých 50 % - ! To už si pak místo výzkumu můžeme hodit pověstnou korunou...

Pokud bychom nějaké závěry ze srovnání dvou let (resp. jednoho roku proti skupině roků, jak to srovnává program Živá zahrada ve zprávě z 3. 1. 2019) udělali, dopustíme se tzv. pseudoreplikace; o tom, že takový badatelský „přestupek“ je snadné spáchat, svědčí nejlépe fakt, že pseudoreplikace je vůbec nejčastější chyba v ekologickém výzkumu (Grim 2016).

Žádné senzační vymírání se tedy nekoná: „Z širšího pohledu můžeme říct, že letošní rok je co do početnosti kosů černých čtvrtým nejlepším rokem za celou dobu sledování (od roku 1982), takže se kosům rozhodně celkově daří dobře“ (Vermouzek a kol. 2019).

Závěr
Už samotný titulek „Ornitologové tomu možná nevěří...“ dává tušit, kde je jádro pudla: ornitologové, tedy z definice „vědci zkoumající opeřenstvo“, hned tak něčemu skutečně nevěří – mají totiž v popisu práce kritické myšlení. To obnáší nedůvěru v jakékoli závěry, které nejsou podloženy solidními a reprezentativními daty a jejich adekvátní analýzou. Druhá strana mince je samozřejmě to, že autorovi textu (Petr Stýblo) nezbývá nic jiného, než svým žádnými seriózním daty nepodloženým „závěrům“ prostě jen věřit – ve smyslu slepé víry.

Bohužel se tedy zdá, že v programu Živé zahrady se naplnila moje slova z článků (odkazy níže Grim 2011a,b,c,d), kde jsem vysvětloval, proč je správné a užitečné rozlišovat „ornitology“ (profesionální biology) a „ptáčkaře“ (laické zájemce).

Texty jsem psal „kvůli ptáčkařům, „kteří ... ve svém volnu cílevědomě střádají data a publikují je podle ornitologických pravidel“. Bohužel často (připomínám, že často ≠ vždy) podle starobylých, chybných a vědci dávno opuštěných „pravidel“. Nesmyslná amatérská metodika mnohdy znemožňuje získaná data zpracovat a interpretovat“. (Grim 2011b)

Pokud má mít jakýkoli projekt – ať už profesionální nebo amatérský – smysl, musí se řídit zavedenými pravidly vědeckého výzkumu. Má-li mít projekt Živé zahrady také (sic) poznávací smysl, musí se těmito pravidly řídit také.

Zdroj: ekolist.cz

Přihlášení a registrace nového uživatele


Seznamy

Pro přihlášené se zobrazí možnost zápisů do Vašich seznamů.

Pokud něco hledáte