Do terénu vyráží maskovaná, kvůli fotkám si obléká rybářské kalhoty

Fotografka Taťána Typltová nejraději fotí zvířata a českou krajinu. Do terénu se pečlivě maskuje, aby co nejvíce splynula s prostředím. „Vypadám hrozně a nechci, aby mě někdo vůbec potkal,“ říká s úsměvem autorka snímků, které jsou k vidění na plzeňském hejtmanství.

obr1

Taťána Typltová ráda fotí zvířata a přírodu. Kvůli dobrému snímku je ochotná i leccos vydržet. (29. 10. 2018) | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Na vernisáž výstavy svých fotografií přišla Taťána Typltová nachlazená. Nastydla při focení bobra evropského, protože stála po pás ve vodě.

„V takových chvílích nepřemýšlím nad vlastním zdravím nebo nějakým nebezpečím. Pouze chci co nejlépe zachytit daný moment,“ přiznává.

K profesi se dostala vlastně náhodou. Působila jako administrativní pracovnice v plzeňské zoologické zahradě. Během poledních pauz se často procházela areálem a pozorovala zvířata.

„Kolega mi jednou dal do ruky foťák, ať si taky něco zkusím. Hodně mě to chytlo, takže jsem začala šetřit na vlastní aparát,“ vrací se o jedenáct let zpátky.

Později přišla spolupráce se známým filmařem Václavem Chaloupkem. Podílela se například na natáčení dětského pořadu Méďové na cestách, pořizovala snímky pro knihu Doteky přírody, jež vyšla loni.

V současnosti už se focením živí. Díky němu i hodně cestuje. Na jaře se třeba podívala do Afriky. „Zamilovala jsem se do ní. Spolupracovala jsem s Českou televizí na novém filmu o afrických zvířatech. Ráda bych se na tak nádherné místo ještě vrátila. Láká mě zdokumentovat tamější kmeny,“ nastiňuje další plány.

V oblibě má Taťána ovšem i českou krajinu, což dokládá poslední expozice, která je k vidění na plzeňském krajském úřadě. Jednotlivé snímky zvířat vznikaly především na západě Čech, lokality však autorka prozradit nechtěla.

Když vyráží do terénu, vždycky se pečlivě maskuje, aby co nejlépe splynula s prostředím.

„Vypadám hrozně a nechci, aby mě někdo vůbec potkal,“ směje se. Kromě nutné technické výbavy s sebou fotografka nosí třeba i prsačky, což jsou vysoké rybářské brodicí kalhoty.

„Někdy je právě zapomenu a pak lezu do vody i bez nich. Občas se mi stane, že ani nestihnu rozložit náčiní a už musím fotit, protože okamžik se nebude jen tak opakovat. Jindy mám všechno naplánované, připravené a vyčkávám dlouhé hodiny,“ porovnává.

Má-li Taťána vybrat nejpovedenější kousek výstavy, která je v plzeňském hejtmanství do konce listopadu, nemůže se rozhodnout.

„Je to podobné, jako když máte říct, které z dětí se vám nejvíce povedlo. Milujete je všechny stejně i s jejich chybami,“ uvádí. S výsledky své práce bývá málokdy spokojená. Vidí nedostatky, které je potřeba ještě zlepšit. Někdy se kvůli nim znovu vrací do přírody.

„Naposledy se mi to stalo s listonohem letním. Je to úžasný druh korýše. Ležela jsem na zemi, pozorovala ho, fotila a byla úplně šťastná. Až v počítači jsem si všimla, že nejsou dobře vidět jeho končetiny, protože jimi zkalil vodu,“ uzavírá.

Zdroj: plzen.idnes.cz