Za endemity na Kanárské ostrovy

Při každém listování v atlasech ptáků Evropy a severní Afriky jsem se zastavil u nezvykle zbarveného ptáka – modré pěnkavy. Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) žije pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví. Na Gran Canarii žijící rasa F. t. polatzeki je dnes velmi vzácná (pouze 250 ex.) a je na pokraji vyhynutí. Na Tenerife žije nominátní F. t. teydea . Sameček je celý břidlicově modrý jenom spodní ocasní krovky má bílé. Hnízdí pouze v horských lesích tvořených endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis) ve výšce 1 200 – 1 800 m n. m. Je stálá. Její populace je odhadnuta na 1 800 – 4 500 ptáků.

Vzhledem k omezenému hnízdnímu areálu (440 km2) patří k nejvzácnějším ptákům světa. A právě modrá pěnkava byla důvodem mého putování za endemity Kanárských ostrovů. Kanárské ostrovy leží ve východním Atlantiku asi 300 km západně od Maroka a Západní Sahary. Souostroví se skládá ze sedmi větších ostrovů a dvou ostrůvků sopečného původu. Kanárské ostrovy jsou autonomní oblastí Španělska, úřední řečí je tedy španělština a oficiální měnou Euro. Pro své krásné pláže a příjemné počasí po celý rok jsou oblíbenou turistickou destinací Evropanů. Díky své odlehlosti se na ostrovech vyvinula jedinečná flóra a fauna. S ohledem na výskyt ptačích endemitů jsem si vybral k pobytu největší ostrov Tenerife. Ostrov je hornatý a nachází se tu i nejvyšší hora Španělska Pico de Teide s nadmořskou výškou 3 717 m. Zatímco sever Tenerife je vlhčí a zelenější, jih je naopak velmi suchý a slunečný. Koncem ledna bylo na Tenerife příjemných 18 – 21°C a začínalo jaro. V zahradách kvetly mandloně a ibišky a mnohde zpívali ptáci. Bylo jich tu však nezvykle málo.

Montaňa Roja

Stejnojmenná přírodní rezervace leží na jihovýchodě ostrova jižně od turistického střediska El Médano a je pojmenovaná podle nevyšší hory. Jedná se o polopouštní krajinu s písečnými dunami, skalami a vyschlými koryty. Samotná Montaňa Roja je hora sopečného původu. Z rostlin tu převládají sukulentní pryšce (Euphorbium). Z ptáků jsem pozoroval pouze endemickou lindušku kanárskou (Anthus berthelotii), která je tu poměrně hojná. V samotném El Médanu byla hojná hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) a vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis). Často uprostřed města nebo u moře jsem pozoroval konipasa horského (Motacilla cinerea canariensis). Z dravců byla v okolí hojná poštolka obecná (Falco tinnunculus canariensis), několikrát jsem zahlédl pár sokolů šahin (Falco pelegrinoides) a jednou i krahujce obecného (Accipiter nisus granti). Na drátech elektrického vedení pravidelně sedával ťuhýk pustinný (Lanius meridionalis koenigi). Více ptáků bylo u moře. Při odlivu lovily na skalnatém pobřeží volavky stříbřité (Egretta garzetta), koliha malá (Numenius phaeopus), kameňáček pestrý (Arenaria interpres), jespáci píseční (Calidris alba) a několik druhů kulíků. Nad vodou létali často rackové středomořští (Larus michahellis atlantis) a jednou i rybák velkozobý (Hydroprogne caspia).

Santa Cruz

Santa Cruz de Tenerife je dvousettisícové město ležící na skalnatém severovýchodě. Je zároveň průmyslovým a správním centrem ostrova s významným přístavem. V městském parku na pobřeží zpíval kos černý (Turdus merula cabrerae), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla heineken) a několik budníčků kanárských (Phylloscopus canariensis). Poprvé jsem tady viděl i zpívajícího kanára divokého (Serinus canaria). Nad městem se několikrát prohnalo velké hejno dalšího endemitního druhu, rorýsa jednobarvého (Apus unicolor). Na moři jsem kromě běžného racka středomořského pozoroval i dva racky chechtavé (Larus ridibundus) a dva rybáky severní (Sterna sandvicensis).

La Gomera

Tento hornatý ostrov leží asi hodinu plavby lodí na západ od Tenerife. Správním střediskem je město San Sebastian známé pobytem Kryštofa Kolumba před odplutím do Ameriky. Pro ornitologa jsou tu asi nejzajímavější horské vavřínové pralesy v Národním parku Garajonay v centrální části ostrova. V době mé návštěvy tu zpíval kos černý, červenka obecná (Erithacus rubecula rubecula) a budníček kanárský. Nad vavřínovým pralesem jsem pozoroval letícího holuba kanárského (Columba bollii). Měl by se tu vyskytovat i vzácnější holub vavřínový (Columba junionae). Zajímavou byla i návštěva vesnice Hermigua, která je známá pěstováním malých kanárských banánů, manga a dalších tropických druhů ovoce. Poprvé jsem tu uslyšel i ukázku hvízdavé řeči původních obyvatel ostrova Guančů. Při zpáteční plavbě jsem pozoroval nad mořem několik buřňáků šedých (Calonectris diomedea) a tři hejna

Vilaflor

Tato vesnice leží v horách ostrova Tenerife v nadmořské výšce 1 400 m. Obklopují ji lesy tvořené převážně endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis). Všude kvetly mandloně a dozrávaly mandarinky. Na neobdělaných polích jižně od Vilafloru jsem pozoroval stehlíky obecné (Carduelis carduelis), pěnici bělohrdlou (Sylvia melanocephala) a brýlatou (Sylvia cantillans). Několikrát jsem vyplašil i orebice pouštní (Alectoris barbara). Nad polemi kroužila káně lesní (Buteo buteo insularum). Nedaleko ve vyschlém korytě potoka poskakovala po keřích červenka obecná (Erithacus rubecula superbus). Ve vesnici samotné byl nejhojnějším ptákem kanár divoký. Na mnoha místech se ozýval jeho zpěv a nebylo vzácností vidět hejnka až 10 ptáků. Poměrně hojná tu byla i linduška kanárská a strnad luční (Emberiza calandra). Na několika místech jsem pozoroval jediného šplhavce Kanárských ostrovů strakapouda velkého (Dendrocopos major canariensis). Pochopitelně mě nejvíce lákaly horské lesy a jejich vzácní ptačí obyvatelé. Teprve až při druhé návštěvě vydrželo slunečné počasí a já se mohl toulat několik hodin pod korunami kanárských borovic. Zřejmě jsem měl velké štěstí, ale hned za vesnicí Vilaflor na kraji lesa jsem ve stínu mohutné borovice zahlédl cíl mého putování – pěnkavu kanárskou (Fringilla teydea). Byl to krásný modře zbarvený sameček. Nebyl plachý a nechal se i několikrát vyfotit. Po několik dalších hodin jsem už žádnou modrou pěnkavu nespatřil a až při zpáteční cestě se na stejném místě pohyboval pár.
V horách moc ptáků nebylo. Na několika místech zpívali kanáři a budníček kanárský. Nepříliš hojný tu byl další endemit žijící v horských lesích - králíček kanárský (Regulus teneriffae). Nejpočetnějším druhem byla sýkora modrokřídlá (Cyanistes teneriffae) s tmavě modrou až inkoustovou čepičkou na hlavě. Tato sýkora nežije jenom v horách, ale i v nižších polohách v sadech a zahradách. Je považovaná za poddruh naší sýkory modřinky, ale liší se od ní zbarvením i hlasem. Proto ji mnozí autoři považují za samostatný druh. Zpěv je naprosto odlišný. Vábení je různé, podobné modřince, jindy sýkoře babce a v horských lesích neodlišitelné od sýkory parukářky. Kanárské ostrovy jsou pro ornitologa přitažlivé výskytem několika endemitních druhů, které se nikde jinde na světě nevyskytují. Počet druhů je však vzhledem k odlehlosti tohoto souostroví velmi omezený a na některých lokalitách můžeme pozorovat třeba jenom 2-3 druhy ptáků. V horských lesích to bylo jenom 5 druhů. Za týden pobytu jsem zaznamenal 38 druhů ptáků, z toho 8 endemitů a 11 endemitních poddruhů.

Ladislav Jasso

Log In

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?