Lázně jsem odmítal jako ztrátu času hodně dlouhou dobu. Žádné mi ještě nepomohly tak, aby to bylo znát, a nota bene na kolektivní cvičení mám po mnohých zkušenostech negativní názor. Známý mi neustále doporučoval lázně Bükfürdő v Maďarsku. Zvědavost zvítězila a já s nadšením zjistil, že doporučované lázně leží asi 40 kilometrů od Nezideru.‎ Nebylo co řešit. Domluvil jsem si individuální cvičení s tím, že odpoledne budu moci vyrážet do terénu.
Nástup máme v úterý (s lady jsme to pojali jako rodinnou dovolenou), a tak se v pondělí přesunujeme na Moravu, kde máme ubytování v penzionku v Mikulčicích. Po celou cestu je úmorné vedro, takže klimatizace v oktávce pracuje na plné „pecky“. K večeru se ubytujeme, rychlá sprcha a už mířím na Hodonín k rybníkům. Parkuju u sádek a vydávám se na pouť mezi rybníky. Stavím si stativák u Písečného rybníku a pozoruju tenkozobce, pisily a kulíky říční. V binokuláru mezi čejkami na mžik zahlédnu jednoho kameňáčka pestrého. Kowou se mi ho už nepovede dohledat, takže jeho místo na seznamu zůstává nezaškrtnuté. Vracím se do penzionu.
Ráno vyrážíme směr Slovensko, Rakousko a Maďarsko. Volím cestu tak, abychom jeli okolo Nezideru, u kterého plánuju zastávku. Sluníčko opět zatápí, ale před polednem jsme u Infocentra. Parkoviště jsou plná autobusů se školními zájezdy. Venku před Infocentrem kolabuje hošík ze školního zájezdu, odvádějí ho do stínu.

Procházíme se Infocentrem, pokukuju po suvenýrech, vyhrává to aktuální mapa Nezideru a tričko s logem Infocentra. Nahlížím i na vystavená DVD, škoda, že tu není tématicky jen ptactvo. Zaujme mě kniha, vypadá to, že je další verze Svenssona.

Na velké věži u Infocentra jsou děti a také prostory k přednáškám za Infocentrem jsou plné dětí. Vyrážím do horka k první pozorovatelně. Tak jako minulý rok, je nedostatek vody a na vysušeném bahně před pozorovatelnou se prochází čejky a koliha.

Okolo mne hučí průvodci s dalšími školními výlety, na dětech je vidět, že je to neuvěřitelné zajímá a místo do dalekohledů datlují do svých mobilů. Jsem rád, když vyráží dál a na pozorovatelně zavládne klid.

Zůstává tu jeden birder v mém věku jen s malým dalekohledem na krku, kterého zajímá můj Prominar. Ukazuju mu, že se může jít podívat. Prohlíží si vzdálené tenkozobce a husy, pak pochvalně zvedá palec – gesto srozumitelné v každém jazyce. Jinak je naše jazyková bariéra hluboká -)), pomáhají obrázky a gesta rukama nohama, protkaná jednoduchými anglickými slůvky. Vytahuju mapy, kterými mě vyzbrojil Dodin a Franta Pochmon a kýve hlavou, že ty body zná. Vyrážíme spolu. V Illmitz vysadíme u kavárny lady a my pokračujeme k Zick Lacke a pak míříme na Apelton. Objíždíme pozorovatelny a stanoviště, která mám vyznačena na mapě, všude je neuvěřitelné množství hus. Počty jdou do tisíců. Na Albersee mezi nimi najdeme i dvě bernešky tmavé, ale jinak všude jen běžné druhy. Je sucho a všechna bahniska jsou vyschlá.

U Albersee je v polích uměle zavlažovaná mokřina. Nedaleko stojí pár lidí se stativáky. Přidáváme se ke skupince a sledujeme kolihu velkou, bekasiny, čejky a kulíky. Za tři hodiny se vracíme do Illmitz, vyzvedávám lady a loučíme se se Zoltanem. Snad se zase někdy potkáme. My pokračujeme do Maďarska. Před 19. Hodinou jsme na místě v lázeňském komplexu v Bükfürdő. Ubytujeme se ve čtyřhvězdičkovém hotelu Répce Gold. Hurá je tu klimatizace a bazény přímo v hotelu.

Čtvrtek
S časem je to horší, než jsem plánoval. Zatím můžu pozorovat z hotelového okna pláně za hotelem, kde je denně přes 3000 havranů. Ale čtvrtek je můj den. S procedurami končím po obědě, zapínám kamarádku navigaci a místo k některému z mnohých bazénů mířím na Fertőújlak vzdálený asi 40 minut jízdy. Byli jsme tu minulý rok s Jardou a Vláďou a líbilo se nám tady víc než na Nezideru. Ani letos zdejší vodní plocha nezklamala!! Vodní hladina je nacpaná k prasknutí. Počty hus jdou opět do tisíců a jsou po celé ploše. Stačím odečíst pár kroužků. Počty pisil jdou do desítek, všude se motají i malé pisily. Neuvěřitelná hejna tenkozobců, když dojdu k číslu 500, přestávám je počítat. Nedaleko mne odčítají kroužky Italové, porovnáváme čísla, která jsme si každý zapsali. U ostrůvku je 150 kolpíků bílých a jeden pochoduje nedaleko. Pomalu se posouvám po rovné silnici k pozorovatelně. Nade mnou plachtí volavka červená a nad loukou za silnicí motáci a káně.

Na pozorovatelně je další zájezd školáků. Dívčí průvodce něco dětem ukazuje v igelitem omotaném otlučeném monokuláru. Pro dětičky jsem asi dobrým zpestřením. Vždyť jsou kolem „jen“ ptáci. Na louži pod pozorovatelnou se zastavují strnadi luční. Můj zájem sledují i děti -))) nedaleký ostrůvek je plný rybáků obecných a racků chechtavých. Z kachen jsou tu hojní lžičáci pestří, chocholačky, hejna poláků velkých ani nepočítám, stejně tak zrzohlávky a husice liščí, připisuju jednu husici rezavou.

Na každém výstupku ostrůvku stojí volavka popelavá nebo bílá. Prohlížím vzdálený břeh, husa vedle husy. Pokračuju na konec nádrže, kde je velký kus bahnitého břehu. Malí tenkozobci jako šicí stroje vrtají do bahna zobáčky, napodobujíc rodiče, kterým se pletou pod nohama. Mezi nimi čejky a bekasiny, rackové bělohlaví a chechtaví. Jespáci obecní a další kolihy velké. Na rákosí visí sýkořice vousatá. Nahlížím ještě na pastviny, kde je další mnohahlavé hejno hus a nad nimi vyčnívají 3 jeřábi popelaví. Blíží se čas hotelové večeře, balím fidlátka a jedu zpátky. Docela určitě si sem naplánuju cestu ještě na podzim, až budou tahy bahňáků.

Sobota
Dnes jen krátké ranní cvičení. Na dopoledne se uvolňuju se k návštěvě vyhlášených trhů v Szombathely . Odpoledne už opět mířím k Nezideru. Zastávku si dám u Fertöújlak. Na pozorovatelně je opět živo, podle značek dnes birdwatcheři z Rakouska.

Kývneme na sebe s heslem „Birdwatcheři všech zemí spojte se“ a uvolní mi kus místa na pozorovatelně. Na ostrůvku u rybáků obecných je párek rybáků velkozobých, nově je tu lyskonoh úzkozobý. Prostě paráda. To mít za chalupou. Loučíme se podáním ruky a mířím zpět na hlavní výpadovku. Tentokrát neodbočuju na Illmitz a Apelton, ale projíždím Pamhagenem, Wallern na Tadten a tam odbočuju k Andau. Míjím pozorovatelnu a značku s dropy. Stavím každých sto metrů, tráva je nízká, stejně tak nasázené plodiny, přesto ani po třech hodinách pátrání na dropy nenarazím. Odměnou byl aspoň moták lužní, mimo běžné druhy. Je čas k návratu.

jediný  drop, kterého jsem viděl byl vycpaný exponát přímo v Infocentru -)))