Zedníček skalní již po osmé!

Nemožné se stalo skutečností - merklínský zedníček skalní začíná pod dohledem Vláďi Teplého OSMOU sezónu!! Je to pár minut co přiletěl na své zimoviště. Že jde o stále toho samého zedníčka je patrné z jeho chování, kdy neomylně obhlídnul obě místa, kde dostával červy. Že bude o zedníčka po celou dobu postaráno je víc než jasné. Vláďo blahopřejeme, že má člověk psa nebo kočku, nad tím se nikdo nezastaví, ale ty máš svého zedníčka skalního. 

Čerstvé info a fotografie brzy najdete na našem webu.

Číst dál...

Hloupé oběti autonehod: Větší mozek v provozu pomáhá

Zoologové, kteří provedli 3 521 pitev celkem 251 různých ptačích druhů, jež byly sraženy autem, tvrdí, že opeřenci, kteří se stávají oběťmi „autonehod“, mají obecně menší mozek.

06 02 ptaci

Jen v USA auta každý rok zabijí asi 200 milionů ptáků. Jenže rovněž pouze v USA padne každý rok za oběť asi 2,4 miliardy opeřenců kočkám domácím.

Je známé, že krkavcovití ptáci se vyznačují vysokou inteligencí, což se projevuje i u silnic. Vědci například pozorovali vrány snažící se dostat k mršině zvířete sraženého autem. Vrány úplně ignorovaly auta, která je míjela jen o pár desítek centimetrů, ale jakmile vůz mířil na ně, včas uletěly.

Větší mozek pomáhá
Naproti tomu holubi, kteří mají absolutně i vzhledem k velikosti těla mnohem menší mozek, mají daleko větší problém vyhnout se kolizi. To by ještě nebylo tak překvapivé. Mnohem zajímavější je fakt, že pitvy prokázaly menší velikost mozku sražených jedinců v rámci jednoho druhu. Oběťmi „autonehod“ se zkrátka stávali například vrabci, kosi, červenky, kteří měli menší mozky než je u vrabců, kosů a červenek v průměru běžné.

Výzkum nastolil i otázku, zda se některé ptačí druhy, nebo jejich izolované populace, nestačily automobilovému provozu evolučně přizpůsobit. Výzkumníci však byli vůči této domněnce skeptičtí.

Rychlé vozy jsou na Zemi ani ne stoletou novinkou, které se ptáci určitě přizpůsobit nemohli. Navíc není celková úmrtnost ptáků vzhledem k velikosti ptačí populace natolik velká, aby mohla evoluční změnu vyvolat. Celková ptačí populace čítá asi 300 miliard jedinců, z čehož auta každý rok zabijí stovky milionů ptáků, což je sice tragický, ale v rámci celku nepatrný zlomek.

Zdroj: stoplusjednicka.cz

Číst dál...

Luke Tiller pozoruje dravce

Pro Luka Tillera, celoživotního outdoorového nadšence, samoučeného odborníka na jestřáby, průvodce, a konzultanta v oblasti životního prostředí, je všechno o sledování ptáků a jejich chování.

"Rád jezdím po výpravách, kde nejenom hledáte nějakého vzácného ptáka, ale je tu i nějaká podívaná," ​​řekl Luke. "Chtěl bych vidět něco úžasného. Něco, co vám vyrazí dech."

LUKE TILLER 01

Expert na jestřáby Luke Tiller

Stejně jako mnoho pozorovatelů se i Luke dopracoval k birdingu. Vyrůstal v Londýně a později získal titul v oboru filozofie. Luke si našel cestu přes různé neziskové organizace k manažerské a marketingové práci s Connecticut Audubon. Právě zde Luke objevil svou lásku k dravcům - což popisuje jako „bránu“ k birdingu.

"Jsou velcí, jsou nenasytní." Pokud máte nad hlavou orla bělohlavého, zdá se, že to má bezprostřední dopad na lidi, “řekl Luke.

LUKE TILLER 02

Orel proměnlivý (Nisaetus cirrhatus). Autor fotky: Luke Tiller

Když už mu lezla krkem práce v kanceláři, Luke našel způsob, jak si vydělat na živobytí venku tím, že provozuje „ Hodinku s jestřáby“ na východním pobřeží a na Velkých jezerech, provozuje v Izraeli „Soaring Bird Surveys“ a vede prohlídky na hlavních trasách migrace dravců. Podle Luka není žádná magie ani tajemství, že se stal expertem na dravce - je to jen tím, že je sleduje po dlouhou dobu. Po více než 15 letech zaměřování se na dravce získal Luke své odborné znalosti.

Na rozdíl od zpěvných ptáků dravci migrují během dne - takže můžete sledovat, jak se migrace odehrává v reálném čase. V Americe se ptáci jako káně bělohrdlá, káně širokokřídlá a kondor krocanovitý stěhují ze severního kontinentu do střední a jižní Ameriky na podzim (srpen až říjen) a zpět na jaře (březen až květen). Podobné migrační schéma se opakuje z Evropy a Asie do Afriky u ostatních druhů dravců.

LUKE TILLER 03

Káně bělohrdlá (Buteo swainsoni). Autor fotky: Luke Tiller

Protože dravci obvykle nemigrují nad oceánem, zemská geografie je nutí k tomu, aby přelétli skrz shromaždiště - což vede k fenomenálnímu počtu ptáků na obloze.

"Byl jsem v Panamě, když jsme měli možnost vidět jeden milión migrujících ptáků během jednoho dne," řekl Luke. "Jejich těla zastínila slunce."

A co přesně drží tyto mocné ptáky od vody? Absence stoupavých, teplých, vzdušných proudů, které by je udržovala nahoře. Namísto plýtvání energií máváním tráví většina dravců svůj čas jednoduše klouzáním z jednoho proudu na druhý. Letící do vzdálenosti až 7 000 mil každý rok, musí být káně bělohrdlá co nejefektivnější. Ale nad masivním „chladičem“, kterým je oceán, se moc stoupavých, teplých, vzdušných proudů obvykle netvoří.

LUKE TILLER04

Káně královská (Buteo regalis). Autor fotky: Luke Tiller

Luke zdůrazňuje, že ve skutečnosti mořští ptáci mohou být docela nebezpeční pro dravce, kteří se pustí příliš daleko od pobřeží. K překročení vzdálenosti mezi severní Afrikou a Španělskem se dravci dostanou tak vysoko, jak jen mohou nad zemí a poté pomalu klesají nad pobřežím Gibraltaru. Ale někdy to nezvládnou.

"Jsou to ryby, které vyskočili z oceánu." Rackové je vytlačí ze vzduchu dolů do vody, utopí a sní je. Rackové nemají drápy jako dravci, tak je jen prostě roztrhají. Je to trochu nechutné. “

Někteří dravci, jako sokol stěhovavý a orlovec říční, jsou více přizpůsobeni životu na vodě, a proto jsou stavěni spíše pro spoustu mávání křídly, než klouzání.

Kromě těchto přirozených shromaždišť se dravci shromažďují i ​​na jiných místech. Poštolka amurská, říká Luke, migruje ze Sibiře a Koreje do Jižní Afriky podél řeky Doyang. Než se vydá na cestu přes Arabské moře na 3000 mil, zastaví se u vodní elektrárny v Nagalandu, severovýchodním státě Indie, stovky tisíc ptáků najednou. Luke měl to štěstí, že zde provedl první komerční pozorování, aby toto shromáždění viděl.

LUKE TILLER 05

Dospělá samička (vlevo dole) a sameček (vpravo nahoře) poštolky amurské (Falco amurensis). Autor fotky: Richard Lowe

Prohlídka byla inspirována pozoruhodným příběhem: s rybí populací zdecimovanou přehradou se místní obyvatelé obrátili k poštolce amurské jako k náhradnímu zdroji potravy a rybářské sítě použili k chytání ptáků. Během velké migrační akce jich chytili tisíce a během několika let byl zaznamenán úbytek těchto ptáků v zimovištích. Když však Bano Haralu, místní novinář a ochránce přírody, odhalil příčinu úbytku populace, přistoupilo několik organizací k ochraně ptáků. Vysvětlili problém vesničanům živících se lovem ptáků, kteří se pak rozhodli přestat lovit ptáky a místo toho investovat do cestovního ruchu.

Příběh poštolky amurské není příběh jenom o ptácích, ale o celých ekosystémech, které na nich závisí. S pomocí vlády, lesních služeb, nevládních organizací a místních komunit se v severovýchodní Indii nyní poštolky amurské přestaly lovit úplně - což je pro životní prostředí obrovský úspěch.

Luke má rád mnoho příběhů o úspěchu v oblasti životního prostředí s dravci a cituje je jako další důvod k radosti z pozorování jestřábů. Například v 60. letech minulého století počet orlů bělohlavých klesl na 500 párů. Po snížení používání DDT však jejich počet překročil deset tisíc párů. Snížení pesticidů a program záchrany ze zajetí umožnil také zotavení sokola stěhovavého.

"Když mluvíte o životním prostředí, mnoho příběhů je depresivních." Myslím, že je důležité sdílet příběhy o úspěchu, zejména když jsou problémy obvykle způsobeny člověkem, “řekl Luke.

I když se zdráhá vybrat svého oblíbeného - „Oblíbení ptáci jsou čímkoli, na co si vzpomenete, když se vás na tuto otázku zeptají, a často se mění,“ - Luke řekl, že jeho současným favoritem je harpyje pralesní

LUKE TILLER 06

Nedospělá harpyje pralesní (Harpia harpyja). Autor fotky: Peter Boesman

Harpyje pralesní, národní pták Panamy, je endemický pro jižní a střední Ameriku a žije v nedotčeném lesním prostředí. Z tohoto důvodu je obtížné je najít. Luke je zařazuje mezi neobvyklé a vzácné. Ale pokud znáte polohu hnízda harpyje, vaše šance jsou dobré, protože jejich mláďata zůstávají v blízkosti rodičů asi rok. Luke měl před pár lety velké štěstí, že cestoval k hnízdu harpyje v Panamě.

"Podnikli jsme asi hodinovou jízdu, dvouhodinovou plavbu lodí, asi hodinu a půl dlouhou túru džunglí, kde bylo 32 stupňů a 100 procentní vlhkost." Když jsme se konečně dostali k hnízdu, stálo to za to. Sedělo tam mládě harpyje a jeho matka. Bylo to úplně úžasné, “řekl Luke. "Proto se mi líbí pozorování migrace. " Chodíte na zajímavá místa a vidíte tuto neuvěřitelnou podívanou. “

LUKE TILLER 07

Luke Tiller se svou skupinou v Panamě

Pokud se chcete dozvědět více o migraci jestřába v USA, podívejte se na Hawk Migration Association of North America. Na pozorovatelně Hawk Count můžete také najít hawk watch, která udržuje souhrnnou databázi počtu ptáků na více než 300 místech po celé Severní Americe.

Překlad: Peter Haluza
Zdroj: birdseyebirding.com

 

Číst dál...

Ornitologové pořádají poslední letošní exkurzi za ptáky v Tovačově

V sobotu 9. listopadu se uskuteční poslední letošní ornitologická exkurze Moravského ornitologického spolku na střední Moravě. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 10.50 hodin u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Za příznivého počasí se účastníci exkurze zastaví i na štěrkopískovně v Anníně a na štěrkovně u Troubek.

Ornitologická exkurze bude zaměřena na pozorování severských druhů ptáků, kteří v tuto dobu protahují přes naše území k jihu. Jde především o husy běločelé a tundrové, ostralky štíhlé, hvízdáky, hoholy a kulíky bledé nebo zlaté. Navíc se na Hradeckém rybníku objevuje i orel mořský. Na štěrkovnách by se již mohly objevit potáplice severní nebo malé, případně turpani hnědí a potápky žlutorohé.

DSCN8862 hvizdak chilsky

Opravdovou ptačí raritou bude pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo. Prohlédnout si ho můžete na videu Jarmily Kačírková: https://youtu.be/jWYoBHPDBZQ

Později příchozí účastníci se mohou k exkurzi připojit i na střední hrázi Hradeckého rybníka. K pozorování ptactva bude k dispozici i kvalitní stativový dalekohled firmy Meopta. V případě velmi špatného počasí se exkurze neuskuteční.

Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jiří Šafránek

Hvízdák chilský – video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/jWYoBHPDBZQ
Kulíci zlatí a čejky chocholaté – video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/7FYnbPB24xo

Číst dál...

Jak na fotografování zvířat a na co si dávat pozor

Na co si dát pozor při fotografování zvířat? Jaká jsou pravidla focení, aby fotka vypadala k světu? Povíme si níže...

Kompozice fotografie

Při kompozici fotografie je důležité si dávat pozor na spoustu věcí. Vždy když fotím zvířata, dávám si pozor na tyto zásadní věci...

První z nich je to (musíte si představit v hlavě při pohledu na zvíře a jeho okolí), jak fotografie bude vypadat. Měli by jste brát v úvahu pozadí za zvířetem (zda tam není nějaký rušivý prvek, jako například klec, sloup, druhé zvíře nebo třeba kmen stromu). Určitě je dobré a také žádoucí pro perfektní kompozici se nebát popojít o několik metrů, než fotit fotografii s rušivým prvkem a pak složitě retušovat.

Další věcí je blízké okolí fotografovaného zvířete. Například, když budete fotit ptáka, koukněte se na čem sedí, zda se to k němu hodí a zda kompozice bude dobrá. Zda například větev, na které sedí nezakrývá moc velkou část těla nebo není ideální pro druh zvířete, které fotíte, aby výsledný dojem z fotografie, ač focené třeba v zajetí, byl takový, jako by byla fotografována v přírodě. To samé je například velikost větve.. Určitě není dobré fotit 5cm ptáčka na větvi o průměru 15cm...

Proto není vhodné fotografovat tygra na betonové zdi, ptáka sedícího na mříži či hrocha koupajícího se v bazénu, kde potom na fotografii budou vidět betonové okraje atd. atp.

Dalším a dost častým nešvarem jsou chybějící končetiny, uši nebo ocas... Pokud fotíte zvíře jako celek, snažte se vždy exponovat fotografie tak, aby žádná část nechyběla. Druhou kategorií fotografie jsou detaily a ty jsou ve většině případech lepší variantou, pokud nemáte možnost vyfotit zvíře celé. Raději v těchto situacích vyfoťte detail hlavy, než zvíře s tělem bez nohou. Co se týče zvířat v lidské péči, tak je to ve velké většině případů problém, vyfotit celé zvíře, aby i s okolím vypadalo dobře, proto dost často fotím jen hlavu a kousek těla...

Poslední a zásadní věcí, kterou se snažím řídit je to, aby fotografovanému zvířeti bylo vidět do očí. Ideální je, když si počkáte, při focení venku, aby se v jeho očích odráželo slunce. Všeobecně je jednou ze zásadních cest k dobré fotografii Váš čas, který strávíte čekáním na perfektní okamžika teprve když přijde, exponujete fotografii (Spícího lva umí vyfotit každý i na mobil). Opravdu se nedá vyfotografovat 157 zvířat za jeden den tak, aby všechny fotografie vyhrály soutěž National Geographic. :) Zkuste si raději na jedno zvíře vyhradit několik hodin svého času a počkejte si na tu chvíli, kdy bude fotografie nejlepší (západ slunce, pohled zvířete na vás atd.)

Úplně poslední, ale jednou z nejvíce důležitých věcí je ta, aby jste vždy zvířata (i lidi) fotili z úrovně očí nebo zespoda... Pokud budete fotit vrabčáka sedícího na zemi a půjdete na to ze stoje, fotografie nebude nikdy moc použitelná, jelikož zem je hned za ptákem, tudíž nemá šanci ze "rozmáznout" díky nízké cloně. Pokud si na tu zem lehnete, tak docílíte efektu rozmazání popředí i pozadí a ostrý bude při nízké cloně (F) jen fotografovaný objekt.

Znalost fotoaparátu

Druhou a podstatně důležitější věcí než je cena fotoaparátu je jeho znalost a schopnost rychlého nastavení pro komponování fotografie. Není určitě pravidlem, že v případě, kdy si pořídíte fullframe zrcadlovku za 100 tisíc a za dalších 100 objektiv, budou Vaše fotky hned za měsíc stejné jako fotografů, kteří fotí roky. Všechno je to o praxi a focení, focení a focení. Funguje to jako jakákoliv jiná činnost. Musíte jí dělat často, aby jste v ní byli dobří...

Zkuste si například říct... Chci si teď nastavit ISO 500, clonu 4.5, rychlost závěrky 1/500s a vyvážení bílé na zataženo a zkuste si takhle stopovat, za jak dlouho se Vám to povede. Jedině takovýmto tréninkem buď doma nebo přímo při focení docílíte časem toho, že budete svojí zrcadlovku/bezzrcadlovku ovládat "bez myšlení", což je jedna z nejlepších cest ke kvalitní fotografii.

Nevíte co je ISO, clona nebo rychlost závěrky? Zúčastněte se jednoho z mých kurzů.

Světlo a denní doba

Je známým faktem, že ideální světelné podmínky pro jakýkoliv druh fotografie je vždy při východu/západu slunce, kdy není tak ostré světlo a je ideální měkké světlo, které je podstatně přívětivější pro výslednou fotografii než v pravé poledne, kdy je intenzita světla tak velká, že se vesměs nikdy neobejdete bez nutnosti podexponovat fotografii, aby jste zamezili přepalům (nadměrné množství světla, které zapříčiní bílé místa na fotografii bez textury), případně i podpaly při rychlejších časech závěrky, kde máte černá místa, se kterými ani 4 Photoshopy už nic nenadělají.

V případech, kdy se nedá fotografovat v tuto denní dobu, je dobré si dávat pozor a nastavením expozice (kdy můžete fotku ztmavovat přímo na fotoaparátu před exponováním) toto silné světlo regulovat, tzn fotografii podexponovat. Další možností je použití polarizačního nebo zatmavovacího filtru.

Dalším problémem bývají dost často pavilony v zoologických zahradách, kde nám vadí upatlané sklo a světla zářivek v pavilonu. Tady se to dá řešit například tím, že si vezmete s sebou deštník nebo kus nějakého molitanu a při fotografování si ho dáte za hlavu, čímž odstíníte nepříjemné odlesky skla. Dalším pravidlem, ať fotíte přes sklo nebo mříže je to, že musíte dát fotoaparát co nejblíže těmto překážkám, kde odměnou za to, Vám bude v případě objektivu s rozumným ohniskem a nastavenou nízkou clonou, jejich rozmazání, až zmizení.

Postprodukce fotografie

Každá fotografie, kterou pořídíme potřebuje postprodukci (úpravy). V dnešní době, kdy fotíme na zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, která zvládá formát RAW (ekvivalent filmu vyndaného z analogového foťáku, který obsahuje všechny surová data, co foťák viděl) je potřeba tyto fotografie "vyvolat". K tomu se dnes v nejvíce případech používají programy Zoner Photo Studio, Adobe Lightroom a Photoshop. Pro začínající fotografy si myslím je bohatě dostačující Lightroom a až po dejme tomu roce, bych začal uvažovat o Photoshopu. Všechny tyto programy jsou poměrně komplexní (Photoshop obzvlášť) a jejich ovládání vyžaduje dlouhodobou zkušenost a zkoušení, případně kurz. Tím, že na fotografii aplikujete nějaký rychlý filtr alá Instagram určitě moc parády neuděláte. Bohužel se setkáváme s mnoha případy, kdy máme kvalitní fotografii, kterou fotograf naprosto znehodnotí úpravami v tom či tom programu.

Pokud nevíte, jak nastavit svojí zrcadlovku/bezzrcadlovku či máte s focením zvířat problémy nebo chcete poradit s prací ve Photoshopu, neváhejte se na mě obrátit. Pravidelně nabízím kurzy fotografování v českých ZOO, jednodenní i víkendové kurzy v národním parku Bavorský les a individuální kurzy dle předešlé domluvy či kurzy Photoshopu při kávičce. Stačí mě kontaktovat.

Zveřejněno s laskavým svolením Patrika Staňka
Zdroj: patrikstanek.cz

Číst dál...

Orli jestřábí: Dravci se španělským temperamentem

Orli jestřábí jsou v rámci Evropy k vidění především v podhůří španělských Pyrenejí. Měli jsme možnost pozorovat tyto nádherné dravce alespoň pár hodin v jejich přirozeném prostředí.

oprel jestrabi titulka

Mladá samice přistává na suchou jalovcovou větev trčící nad údolí. Ne zcela vybarvené letky v křídlech jsou znakem mladého ptáka.

Orla jestřábího (Aguila fasciata) jsem poprvé sledoval někdy před patnácti lety ve filmu o španělských dravcích. V paměti mi ihned utkvěly jeho úžasné lovecké schopnosti a skutečně dravčí vzhled. V reálu jsem měl možnost vidět tohoto brilantního lovce před deseti lety na naší první výpravě do Španělska. Setkání to ovšem byla krátká a vzdálenost vhodná maximálně na pozorování dalekohledem. Až při naší další cestě do této hornaté země jsme od španělských ornitologů dostali nabídku využít pro pozorování orlů jejich fotografický kryt.

Neodolatelná návnada
Přímo nad prudkým, asi stometrovým srázem do údolí, jímž protéká říčka Flúmen, maskujeme Honzu do malého stanu, který ještě pokrýváme jalovcovými větvemi. Když udělám několik kroků dozadu, naprosto ztrácím přehled o tom, kde je zamaskován. Další důležitou částí plánu je kořist. Na hranu srázu, přímo pod staré větve, kam orli velmi rádi sedávají, proto spolu se španělskými ornitology připravujeme holuba. Tito hojní ptáci jsou odchytáváni na katedrálách okolních měst, kde ničí historické stavby. Jako dravčí potrava jsou použiti především zranění a různě deformovaní jedinci. Někdy je do teritoria dravců potenciální kořist přilákána na zrní.

Do karet nám hraje několik faktů, které způsobují, že orli mají problém s nedostatkem potravy. Populace králíků je zdecimovaná myxomatózou a bažantovité orebice jsou loveckou zvěří španělských lovců. A lov je v této části Španělska opravdu velkým fenoménem. Šance, že dnes orli přiletí, je proto poměrně vysoká. Loučíme se s Honzou a já mu trochu závidím, že do krytu může jako první. O jeho přednostním právu rozhodla náhoda v podobě dětské hry kámen-nůžky-papír. Další poměrně atypické chování orlů popisuje on sám.

Útok jen tak mimochodem
„Usedám do malého maskovacího stanu, který už ze vzdálenosti několika metrů není k rozpoznání od jalovcového houští. Kryt se nachází na hraně útesu a je odtud výhled snad na celé předhůří Pyrenejí. Zřejmě jej oceňují i orli, pro které je tady navíc připravená svačina v podobě holuba. Čekám. Prosincové slunce hřeje do zad, vůně jalovců uspává a já trochu ztrácím pozornost. Najednou slyším pleskání holubích křídel, vidím velký stín a za ním hned druhý. Jsou tady. Pár orlů usedá na vzdálenější větev.“

„Jako první se odhodlává samec a útočí na holuba. Nejde ovšem o nijak prudký útok, jak jsem očekával. Samec přistává kousek za holubem a finální útok provádí v podstatě z chůze s roztaženými křídly.“

Nové děvče na scéně
„Samec je evidentně ostřílený pirát, který své území brání již několik let. Pravděpodobně tušil, že kořist nemůže uprchnout, a proto se ani při ataku nenamáhal víc, než bylo nutné. Škube holubí peří a začíná se krmit. I na vzdálenost čtyřiceti metrů a přes mírný vítr slyším, jak trhá kusy masa.“

„Asi po čtvrt hodině si pro svůj díl přiletí i samice. Už toho na ni moc nezbylo, jeden holub je přece jen pro dva orly málo. U dravců je neobvyklé, že samec žere jako první a samice čeká. V tomto případě je důvodem zřejmě fakt, že družka je velmi mladá. Na rozdíl od výrazně staršího samce ještě není ani úplně vybarvená, takže jí zřejmě ještě nebylo více než pět let. Od našich španělských přátel se později dovídáme, že samec ji na své území přivedl asi dva měsíce poté, co se ztratila jeho původní partnerka. Orli se po obědě usadili na větve a postupně se očistili. Pak se na svých křídlech snesli do údolí. V jejich přítomnosti jsem pobyl bezmála hodinu a bylo to pro mě neskutečný zážitek.“

U společného stolu
Druhý den byla řada na mně a já se těšil, že se mi orli předvedou stejně jako Honzovi. Znovu probíhá maskování, které nyní pozoruji zevnitř. Připravuju si fotoaparáty, horký čaj v termosce mám na dosah ruky. Je to rutina, k níž patří v prvé řadě dlouhé a někdy vyčerpávající čekání. Orli mi ale nedávají šanci, abych dnes jen začal být netrpělivý. Ještě snad ani nedozněl zvuk motoru odjíždějícího auta a dravci jsou tu.

Samička předvedla nádherný nálet na holuba. Těsně nad terénem se přiřítí na hranu svahu, stisk mohutnými pařáty a holub to má spočítáno. Tentokrát tedy jako první útočila samička a oba ptáci se krmili současně. Orli se mi předvedli v krásném ranním slunci a odlétli pro ně typickým způsobem. Vrhli se oba střemhlav do údolí a těsně kopírovali terén. Naposled jsem je zahlédl, jak sedí na protilehlé skále.

V podhradí orlů skalních
Dvojice, kterou jsme v posledních dvou dnech měli možnost vidět, je posledním párem orlů jestřábích v této oblasti. Jejich teritorium zahrnuje několik kilometrů podél řeky a z okolních kopců je velmi dobře rozpoznatelné. Mezi orlím územím je jakési nárazníkové pásmo tvořené rovinou, kde jsou pole a pastviny. O necelý kilometr dále se již zvedají kopce, království orlů skalních.

Pro mladé orly jestřábí je velmi obtížné najít volné teritorium přiléhající k horám, které ještě neobsadili větší orli skalní. Můžeme jen doufat, že pár zahnízdí a přivede na svět novou generaci. A ti si najdou své místo mezi ostatním majestátními dravci Pyrenejí.

- Orel jestřábí (Aguila fasciata)
- Řád: Dravci (Accipitriformes)
- Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
- Rozšíření: Na Pyrenejském poloostrově žije asi 800 párů orlů jestřábích. Ostrůvkovitě se vyskytují ve státech okolo Středozemního moře a dále přes Přední Asii až do Indie. S orlem jestřábím jsme měli možnost setkat se také v subsaharské Africe. Tamní jedinci však byli jinak vybarveni, měli světlejší břicho i hlavu. Dříve byl tento orel považován za poddruh orla jestřábího, dnes je spíše brán jako samostatný druh nazvaný orel savanový (Aquila spilogaster).
- Velikost: Je větší než jestřáb, po němž nosí své české jméno. Podobným způsobem jako jestřáb také loví. Rozpětí křídel až 175 cm a velikost až 75 cm. Hmotnost cca 1,5–2 kg. Spadá mezi středně velké orly.
- Popis: Staří ptáci mají tmavý hřbet s bělavou skvrnou. Při pohledu zespoda má orel křídla a ocas tmavé, tělo je světlé se skvrnami. Ocas je dlouhý, se širokou koncovou páskou. Oči a nohy jsou žluté. Mladí ptáci mají vrch těla tmavohnědý, spodek světlejší. Zbarvení je postupně skvrnitější a dospělé barvy získávají ptáci ve třetím roce života. I tak lze u některých jedinců ještě v pátém roce rozpoznat některá pera, která nejsou plně zbarvená.
- Potrava: Holubi, orebice, ale také králíci, zajíci a hlodavci. Španělští ornitologové však při kontrolách hnízda námi sledovaného páru našli i zbytky racků a luňáka červeného. Zajímavé je, že než byla ve zdejší oblasti založena skládka komunálního odpadu, tak se tady rackové vůbec nevyskytovali. Orli tak prokázali dobrou přizpůsobivost, když je okamžitě zařadili do svého jídelníčku.
- Hnízdění: Hnízda staví na skalách, někdy na stromech. Ve většině případů samice snáší dvě vejce, na nichž sedí zhruba 40 dní. Rodiče svá mláďata krmí asi dva měsíce a potomci s nimi zůstávají do příštího jara.
- Věk: V zajetí až 18 let.

Zdroj:stoplusjednicka.cz

Číst dál...

Sypete ptáčkům? Ročně zahyne 10 miliard zpěvných ptáků, mnohé druhy vymírají

Kočky zabijí jen v USA 1,4 miliardy ptáků ročně, další zemřou po nárazu do budov nebo je zlikvidují lidé.

Populace zpěvných ptáků se za pouhých šedesát let zmenšila o polovinu. Jde o největší pokles v dějinách lidstva a vědci si lámou hlavu nad tím, co je hlavní příčinou. Hlavní podezřelí jsou kočky – ty jich podle kvalifikovaných odhadů jen v USA zabijí 1,4 miliardy. Na druhém místě jsou lidé, kteří například v Evropě každý rok odchytí kolem 1 milionu ptáků. A velkou roli hrají i velkoměsta s budovami ze skla. Ptáci sklo nevidí, narážejí do něj a padají mrtví na zem – jen v Torontu napočítali v okolí dvou budov za šest hodin na 500 mrtvých ptáků.

Zpěvní ptáci jsou ptáci, kteří skutečně zpívají. Tvoří jednu polovinu světových ptáků, asi 5000 druhů, od skřivana, přes vlaštovku až po sýkorku a jsou naprosto nezbytní pro zdraví planety. Opylují květiny, regenerují lesy a chrání rostliny před nechtěnými parazity. Bez zpěvných ptáků by byly naše složité ekosystémy k nepoznání. Přesto mnozí tito ptáci nepochopitelně mizí ze všech koutů planety.

Aristoteles se domníval, že vlaštovky se na zimu zahrabávají do bahna. Vlaštovky samozřejmě netráví zimu v bahně, ale o moc víc toho nevíme. Stále nevíme, kde tráví zimu. Nevíme, co po zbytek roku dělají. Jak dlouho žijí a kde umírají.

Z 20 miliard jedinců zpěvných ptáků se jich na celém světě ze zimovišť vrátí jen polovina. Deset miliard zpěvných ptáků každoročně cestou uhyne. Toto jsou velké otázky ptačí migrace.

Strnad zahradní – úbytek o 86 % od roku 1981
Ještě nedávno byl strnad zahradní (Emberiza hortulana) v Evropě hojně rozšířeným ptákem, ale za posledních třicet až čtyřicet let jeho počty náhle klesly. Jako všichni transsaharští stěhovaví ptáci si během léta vytvoří podkožní tuk, který mu umožní urazit velkou vzdálenost až do Afriky.

Cestou se tisíce strnadů zastavují v Gaskoňsku na jihozápadě Francie (department Landes), aby doplnili energii na dlouhý let do zimoviště v subsaharské Africe. Místní očekávají jejich příchod nedočkavě. A hladově.

Tamní pochoutkou jsou totiž už po staletí strnadi marinovaní v armaňaku. Chytají se do vábniček, kde jako návnada slouží samičky strnadů. Právo na lov a pojídání těchto drobných ptáků bylo dokonce uzákoněno Napoleonem, v roce 1999 ho ale Evropská unie zakázala. Ve Francii se nicméně stále tiše toleruje. Výsledkem je 30 000 strnadů každoročně chycených a snědených jen v této části Francie.

Vlhovec severní – úbytek o 92,8 % od roku 1966
Středně velký pták vlhovec severní (Euphagus carolinus) hnízdí v Kanadě a na severu USA a stejně jako jeho příbuzní z čeledi vlhovcovitých (zahrnuje 97 druhů ptáků) každoročně migruje na jih do Mexika. Cestou stejně jako ostatní pěvci musí odpočívat a doplňovat podkožní tuk. A v tu chvíli přicházejí bezhluční zabijáci – kočky.

Když mluvíte s majiteli koček, říkají: „Moje kočka nezabíjí ptáky.“ To je klidně možné. Ale některé kočky zabíjejí spoustu ptáků. Jednoho až pět týdně. Jednoho každý den.

Kočky se pouze řídí svým instinktem. Jsou to přirození predátoři. Téměř na každou milovanou kočku připadá V USA jedna kočka bez domova. Počty opuštěných koček a jejich divokých kolonií rostou.

Ve Spojených státech je asi 80 miliónů domácích koček. Pokud jde o divoké kočky, odhady kolísají mezi 30 až 80 miliony. I zdrženlivé odhady počtu ptáků zabitých kočkami jsou šokující.

Když vezmeme nejnižší počet koček, které se pohybují venku, a nejmenší počet ptáků, které kočky každoročně zabijí, získáme odhad 1,4 miliardy ptáků každoročně zabitých kočkami. Nejméně 32 druhy ptáků už vyhynuly z důvodu působení koček.

Skleněné pasti
Ptáci nevidí sklo. Vidí jen odraz prostředí, v němž se nacházejí. Nebo vidí otevřenou cestu k něčemu, co je na druhé straně průhledného skla. Považují to za skutečné místo a letí za ním v očekávání, že tam mohou přistát.

Čím přirozeněji prostředí působí, tím větší je nebezpečí. Jedním z denních rekordů v kanadském Torontu je přes pět set ptáků během šesti hodin u pouhých dvou budov. Stojíte před těmito budovami a chytáte padající ptáky. Skloníte se, abyste jednoho sebrali, a další dva vám spadnou na záda. Při nárazu do budovy ročně zahynou miliony ptáků.

Stavební firmy a majitelé mají povinnost zajistit, aby jejich budovy byly pro migrující ptáky bezpečné. Snaží se tomu zabránit tím, že na sklo umísťují značky, které mají určitý kontrast a hustotu. Musíte vytvořit takzvaný zrakový šum, umístit na sklo značky, aby si ptáci uvědomili přítomnost skla.

Díky tomu dochází až k sedmdesátiprocentnímu snížení počtu nárazů ptáků do skla. Jenže když zapadne slunce, tyto budovy jsou znovu nebezpečné. Jejich světla lákají ptáky jako můry k lampám.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Číst dál...

Za posledních 50 letech zmizel každý 4 pták

Pokud jste byli v roce 1970 naživu, více než jeden ze čtyř ptáků v USA a Kanadě by zmizel ještě během vašeho života.

Podle výzkumu zveřejněného v září v časopise Science, populace divokých ptáků v kontinentálních USA a Kanadě od roku 1970 klesla o téměř 30%.

"To nás zaskočilo. Touto populační ztrátou, která se týkala všech ptačích druhů na našem kontinentu, jsme ztratili miliardy ptáků," řekl vědec Cornell Lab ornitologickému výzkumníku Kenu Rosenbergerovi, který vedl mezinárodní tým vědců ze sedmi institucí při analýze populačních trendů pro 529 druhů ptáků.

Studie poprvé sleduje celkový pokles populací ptáků na území USA a Kanady o celkovém počtu 2,9 miliardy chovaných dospělých ptáků - s devastujícími ztrátami mezi ptáky v každém biomu. Rosenberg, který vede společné výzkumné iniciativy společnosti Cornell Lab a American Bird Conservancy, říká, že tyto úpadky se netýkají pouze světa ptáků.

"Tyto ztráty ptáků jsou silným ukazatelem toho, že krajina pozměněná člověkem ztrácí schopnost podporovat ptačí život," řekl. "A to je indikátorem nadcházejícího kolapsu celkového prostředí."

ztraty 01

Graf od Jilliana Ditnera

2.9 miliardy ptáků jsou pryč

Měřítko ztráty zaznamenané ve vědecké studii přesahuje všechno zaznamenané v moderní přírodní historii. Zatímco holub stěhovavý také utrpěl kaskádové ztráty před více než stoletím, jednalo se o úbytek populace u jednoho druhu, většinou ve východní a severní Americe. Tento výzkum ukazuje obrovské ztráty mezi stovkami druhů ptáků od pobřeží k pobřeží.

Populační modely v této studii jsou založeny na několika desetiletích standardizovaných datových souborů pro průzkum ptáků. Tento výzkum představuje nejrozsáhlejší syntézu údajů o dlouhodobém sledování populace, jaké kdy byly shromážděny pro zvířata vůbec, uvedl Adam Smith, spoluautor studie a biostatista pro Environment and Climate Change Canada.

"Můžeme bezpečně říci, že v přírodním světě jsou ptáci nejlépe studovanou skupinou druhů volně žijících živočichů," řekl Smith. "Data, která existují pro ptáky, jsou tak neuvěřitelná, a od padesátých let průzkumu ptáků v Severní Americe přes průzkum ptáků na vánočních pultech před 100 lety až po dnešní eBirders."

"Díky této studii jsme konečně dokázali vymyslet způsob, jak odhadnout počet ptáků v Severní Americe, abychom se dostali k bodu, kdy můžeme věřit matematice." A ukázalo se, že za méně než jeden lidský život jsme ztratili téměř třetinu našich ptáků. “

ztráty 02

Grafické znázornění od Jilliana Ditnera

Poklesy v každém biomu

Autoři studie uvádějí, že jejich práce neukazuje jen masivní ztrátu ptáků, ale všudypřítomnou ztrátu, která sahá do každého biomu v USA a Kanadě.

Pouze lesy ztratili 1 miliardu ptáků. Populace ptáků travnatých oblastí poklesly o více než 50% nebo více než 700 milionů ptáků. Podle autorů za to může úbytek životního prostoru, zejména zintenzivňování a rozvoj zemědělství.

"Myslím, že tato analýza ukazuje, že doslova jíme ze všech hlavních ekosystémů kontinentu," řekl Arvind Panjabi, spoluautor studie a vědecké ochrany ptáků v Colorado - založené Bird Conservancy of the Rockies. "Tato čísla ukazují, že svět se od roku 1970 hodně změnil."

Pro biostatistu Kanady pro životní prostředí a změnu klimatu Adama Smitha, čísla volají po radikální změně strategie ochrany.

"Je to opravdu výzva k neodkladnosti překročit rámec jediného druhu, rámec pro ochranu ohrožených druhů," řekl Smith. "Zachránili jsme labuť trubač a sokola stěhovavého a měli bychom být na tyto úspěchy pyšní a hrdí." Jsme však ve fázi, kdy vzhledem k těmto extrémním poklesům u tolika druhů musíme překročit rámec dosavadní ochrany.

"Toto jsou systémy a biomy ve vážných problémech." Myslím, že musíme přistupovat k ochraně těchto ohrožených systémů na mnohem posvátnější úrovni. “

ztráty 03

Kruhy ukazují celkové ztráty v 5 běžných skupinách ptáků. U reprezentativních druhů v každé rodině se ztráty ukazují pomocí teček. Barevné tečky představují podíl stále žijící populace; černé tečky představují podíl ztracených ptáků od roku 1970. Graf Jillian Ditner . 

Prudké ztráty v ptačích skupinách

Více než 90% celkové ztráty ptáků v USA a Kanadě (více než 2,5 miliardy ptáků) pochází z pouhých 12 skupin ptáků, včetně vrabců, kosů a pěnkav.

Tito takzvaní běžní ptáci - druhy, které mnoho lidí vidí každý den - představují největší podíl ztráty ptáků. Vezměte si například vlhovce červenokřídlého. Jistě je to stále obyčejný pták; studie odhaduje současnou populaci více než 170 milionů jedinců. Před pouhými padesáti lety však bylo více než 260 milionů, což znamená, že populace se zmenšila o 1/3 za půl století. Vlhovci červenokřídlí jsou běžným druhem ptáků, který trpí vážnými a neudržitelnými ztrátami.

Spoluautor studie Peter Marra, ředitel iniciativy pro životní prostředí v Georgetownu, poukazuje na to, že prudké ztráty mezi kosy mají v historii ptáků předchůdce: „To je to, co se stalo s osobním holubem stěhovavým, ptákem, který byl opravdu běžný a nikdo si nepomyslel, že by mohl někdy vyhynout.“

Rosenberg, vedoucí autor studie říká, že zjištění o běžných ptácích patří k těm nejvíce znepokojivým: „Ztrácíme planetu tak rychle, pokud se jedná o využití zdrojů a prostoru. A nyní se dostáváme k bodu zlomu.

"Vytlačujeme přírodu z posledních kousků prostoru a poslední obyčejní ptáci v krajině pomalu mizí. Jejich počty rapidně klesají a my ztrácíme stovky milionů ptáků."

ztráty 04

Graf Jillian Ditner

Někteří z nejoblíbenějších ptáků Ameriky mizí

Strmý pokles mezi ptáky, které lidé pravidelně vídají u krmítka, může být zavádějící. Hejna ptáků jsou stále tam, takže většina lidí si nevšimne ztráty v jejich počtu. "Existuje fenomén změny základní populace," řekl Adam Smith, spoluautor studie a biostatista.

"Protože úbytky jsou postupné, ztrácíme přehled o tom, jak hojně byli tito ptáci rozšířeni předtím." Ale výsledky výzkumu v této analýze jsou jasné: Někteří z nejznámějších a nejoblíbenějších ptáků, které běžně vidíte na zahradě, rychle mizí.

ztráty 05

Úsilí o ochranu mokřadů a účelové financování ochrany, jako je Duck Stamp, se vyplatilo zdravým populacím vodních ptáků určeným pro sportovní lov. Jestřábi a sokoli těžili z cílené politiky ochrany, jako je legislativa o ohrožených druzích a zákaz škodlivých pesticidů, jako je DDT. Působivé nárůsty některých divoce žijících populací ptáků, jako je krocan divoký, jsou způsobeny účinností účelového financování ochrany a podnikavým úsilím loveckých skupin. Graf od Jillian Ditner. 

Dobrou zprávou je, že některým druhům se daří dobře a můžeme se z nich díky tomu poučit

Ne všechny zprávy z této analýzy jsou znepokojující. Některé skupiny ptáků si vedou dobře a z dobrého důvodu - vlády a společnosti investovaly do jejich záchrany. Dravci, vodní ptáci a krůty ukazují, čeho je možné dosáhnout, když se zavážeme k ochraně ptáků.

"Když jsme investovali do boje proti úpadkům u konkrétní skupiny ptáků, uspěli jsme," uvedl spoluautor studie Arvind Panjabi, který zmiňuje nárůst populace vodních ptáků, který lze částečně připsat miliardám dolarů na práci na ochraně prostředí umožněné dohodou o záchraně severoamerických mokřadů. "Podobný přístup by se mohl vyplatit i u dalších ptáků," řekl Panjabi.

Jak uvádí vedoucí autor studie Rosenberg, i když 30% ptáků v Severní Americe je ztraceno, stále zbývá ještě 70% na to, aby se podařilo obnovit populaci a stimulovat její růst, pokud budou zavedena ochranná opatření. Ale akce musí přijít brzy.

"Nemyslím si, že ty to ztráty, i když obrovské, nás přivádějí do beznadějné situace " říká Rosenberg. "Ale to nemusí být pravda za 10 let."

Zdroj: allaboutbirds.org
Napsal: Gustave Axelson 19. Září 2019
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Zaznamenavatel hlasů: Wil Hershberger

V roce 1995 se Wil Hershberger, molekulární biolog v zácviku a vášnivý birder, ocitl v severní Kalifornii. To je právě to místo, kde byl Hershberger poprvé svědkem chyby při nahrávání.

Hershberger říká, že se vždy zajímal o ptáky. Jeho první úlovek byl trupiál baltimorský doma na dvorku, který ho přiměl, aby si začal všímat ptáků. Když mu bylo 10, dala mu jeho matka na Vánoce kazetový magnetofon. Na jaře natočil svůj první záznam skupiny strnadců bělohrdlých. Tehdy to ještě nevěděl, ale brzy se pro něj stane způsobem života.

Hershberger vystudoval Shephard University v Západní Virginii a odešel rovnou do práce pro americké ministerstvo zemědělství, kde strávil 38 let jako laboratorní technik. Ale jeho zájem o ptáky ho neopouštěl, a tak se rozhodl studovat ptáky při zaměstnání. Ke konci osmdesátých let ho to přivedlo k ministerstvu přírodních zdrojů v Marylandu, kde studoval ekologii na základě pozorování druhu ťuhýka amerického, jehož populace klesala. Hershberger si všiml, že oblasti, které vypadaly jako hlavní stanoviště pro ťuhýky, se tito jedinci nevyskytovali. V důkladné snaze je najít se rozhodl využít nahrávky volání a čekat na odpověď od ptáků. Mohl se tak totiž dozvědět i o ptácích, které neviděl a proto si půjčil nějaké nahrávací zařízení a začal experimentovat v různých oblastech.

Projekt Loggerhead Shrike ho přiměl přemýšlet o nahrávání ptáků a v roce 1994 Hershberger náhodně našel článek o semináři zvukových nahrávek Knihovny přírodních zvuků (nyní Knihovna Macaulay) v Kalifornii. Hershbergera to zaujalo a zaregistroval se. "Moje závislost začala hned a tam," říká Hershberger.

A závislák na nahrávání je pro Hershbergera dobrým popisem. Hershberger nahrává v průměru pět dní v týdnu a každý den chodí ven, když není příliš větrno nebo deštivo. Obvykle přichází domů s 20-50 nahrávkami denně, z nichž několik z nich je obvykle to, co Hershberger nazývá „archiváliemi“.

S tak nabytým rozvrhem nahrávání jsem potřeboval vědět, co ho motivuje. Hershberger říká: „Ve skutečnosti není nic podobného jako slyšet ptačí zpěv nebo volání, které slyšíte z vlastních sluchátek, zvláště pokud používáte parabolický reflektor. Jak říká Don Kroodsma, je to, jako by pták seděl na vašem rameni a zpíval vám přímo do ucha. “Hershberger také miluje to, co nazývá organickou povahou zvukového záznamu. "Snažíte se splynout s okolím a být co nejvíce nenápadný, takže se pták chová normálním způsobem," říká Hershberger. Zvuková nahrávka vás přiblíží k ptákům způsobem, jakým to fotografie nedokážou, vysvětluje. Hershberger si však užívá nejen pobyt v přírodě, ale rád přináší zvuky domů, aby viděl spektrogramy. "Je to báječné vidět, co ptáci dělají, všimnout si věcí, které nemůžeme slyšet, protože k nim dochází tak rychle." Je to fascinující, “říká Hershberger,„ je toho tolik, co se musíme naučit. “

Později jednoho večera v dubnu slyšel volání samičky drozdce hnědého, ale byl to zvuk, který předtím nikdy neslyšel. Začal nahrávat, a jak večerní světlo začalo mizet, změnila se i frekvence zvuků, dokud si samička nezakryla hlavu a neusnula. "Bylo to přímo elegantní" říká Hershberger ve svém hlasovém doprovodu.

Hershberger říká: „Někdo mi jednou řekl, že v přírodě dostanete jen tolik klidných rán, kolik je vám souzeno, takže je nejlepší se dostat ven tak často, jak jen můžete, a zůstat tam, i když se zdá, že se nic neděje. Nakonec se něco stane a uděláte opravdu dobrou nahrávku. Může to být jen obyčejný pták, ale nejlepší na tom je být tam venku. “

A právě to, že tam venku byl, se mu vyplatilo. Jeden pozdní březnový den v roce 1999 zaznamenal neznámý projev tyranovce domácího. Plný vzrušení nad svou novou nahrávkou jí přinesl do knihovny Macaulay. Archivátoři a Greg Budney, tehdejší ředitel knihovny Macaulay, pozorně naslouchali, zatímco Hershberger událost popsal. "V jednu chvíli," řekl Hershberger, "sameček začal létat v kruhu nad cestou divným způsob připomínající stehlíka“. Okruh udělal dvakrát a poté přistál na vyvýšenině, ze které začal od té chvíle vydávat poněkud zvláštní a nepodobnou sérii volání. Hershberger zdokumentoval zpěv za letu tyranovce domácího. Byl to zvuk, který předtím nebyl dobře zaznamenám. Díky Hershbergerovi máme nyní v archivu zpěv tyranovce domácího.

Během rozhovoru se mnou Hershberger sdílel mnoho dobrodružství při nahrávání; naprostá radost z nahrávání a vášeň pro učení byla zjevná v každé minutě. Dokonce i při každodenních procházkách po jeho domě dokáže Hershberger vždy najít něco zajímavého k nahrávání. V současné době pracuje na projektu, jehož cílem je dozvědět se, jak ptáci zpívají. „Tento projekt byl velmi uspokojivý a hodně zábavný, i když vyžadoval dlouhé hodiny nahrávání v terénu. Neexistuje nic jako poznávání jednotlivých ptáků a jejich hlasů. Nahrál jsem dobře přes 1 000 volání každého z několika samečků strnádky večerní.“

Zeptal jsem se Hershbergera, jestli má nějakou radu pro začátečníka. „Pro ty z vás, kteří právě začínají,“ říká Hershberger, „nestaňte se obětí nákupu opravdu levného vybavení. Promluvte si s lidmi, kteří již nahrávají, a zjistěte, co doporučují. Pokuste se získat to nejlepší, co si můžete dovolit. Začněte s dobrým vybavením, protože vydrží déle a získáte lepší výsledky. “

Hershberger používá digitální záznamník Sound Devices 702 a mikrofon Sennheiser MKH 8020 s 30palcovým parabolickým reflektorem Roché. Po celá léta používal také tyčový mikrofon Sennheiser ME 62 s parabolou, tyčový mikrofon Sennheiser ME 66 nebo ME 67, které podle něj jsou také dobrými mikrofony.

Hershberger has archived more than 3,000 recordings in the Macaulay Library. Many of his recordings are featured in Merlin Bird ID, on All About Birds, and eBird’s Explore Species pages. If you listen to bird songs of Eastern North America in Merlin or on the Explore Species pages, you will undoubtedly hear some of Hershberger’s recordings, because they are often the very best we have for those species. He also has over 300 recordings in the Cornell Guide to Bird Sounds – Master Set for North America, which features the best recordings of birds in North America. But Hershberger’s recordings are not just of birds. He also records insects and published a book entitled “The Songs of Insects.” His “side project” certainly turned into a phenomenal collection of sounds, available for everyone to hear. Thank you, Wil Hershberger, for sharing your passion and recordings with the world!

Hershberger archivoval více než 3 000 nahrávek v knihovně Macaulay. Mnoho z jeho nahrávek je uvedeno v Merlin Bird ID, na All About Birds a na stránkách eBird's Explore Species. Pokud posloucháte ptačí hlasy z východní Severní Ameriky v Merlinu nebo na stránkách Explore Species, určitě uslyšíte některé Hershbergerovy nahrávky, protože jsou často to nejlepší, co pro tyto druhy máme. Má také více než 300 nahrávek v Cornell Guide to Bird Sounds - Master Set pro Severní Ameriku, který obsahuje nejlepší nahrávky ptáků v Severní Americe. Ale Hershbergerovy nahrávky nejsou jen ptáci. Také zaznamenává hmyz a vydává knihu s názvem “The Songs of Insects“. Jeho „vedlejší projekt“ se také proměnil ve fenomenální sbírku zvuků, které jsou k dispozici pro všechny. Děkuji Wilu Hershbergerovi za sdílení své vášně a nahrávek se světem!

Zdroj: www.macaulaylibrary.org
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Co potřebujete vědět o stativech?

Když se díváte skrz objektiv pozorovacího dalekohledu, pravděpodobně nepřemýšlíte o tom, jak funguje stativ, který ho podepírá.

Pokud to není váš úkol.

Zkuste přemýšlet o něčem jiném, když váš dalekohled kolísá a třese se, čímž vás okrádá o výhled, který může dobrá optika poskytnout. Pro příliš mnoho majitelů dalekohledů je nestabilní stativ slabým článkem v jinak dobrém optickém systému.

Zeptal jsem se tří veteránů, kteří strávili roky pozorováním ptáků - Will Russell z WINGS Birding Tours, Barry Lyon z Victor Emanuel Nature Tours a Mike McDowell z Eagle Optics - aby popsali nejlepší stativy pro pozorovatele.

Všichni tři říkají, že stabilita je prvořadá a že není levná. Souhlasí s tím, že je nutné utratit více než 200 dolarů, a uvědomte si, že lehké stativy vyrobené z uhlíkových vláken nebo jiných kompozitů mohou stát třikrát tolik.

Manfrotto a Gitzo vyrábějí nejpopulárnější stativy. Výrobci dalekohledů včetně Bushnell, Kowa, Nikon, Swarovski a Zeiss nabízejí také stativy. Nákup správného stativu pro vaše potřeby však vyžaduje více než utrácení  peněz za dobrou značku.

Vyberte správnou velikost: Pozorovatel nižšího vzrůstu a pozorovatel s lomeným dalekohledem potřebuje stativ nižší než pozorovatel ptáků s přímým. "Lidé, kteří jsou vyšší, by neměli mít malý stativ," říká McDowell.

Plánování: Všechny stativy potřebují hlavu. Zatímco nohy stojí nehybně, hlava umožňuje zaměřit rozsah nahoru a dolů a ze strany na stranu. Ale hlavy se vyrábějí v různých provedeních. Naši odborníci doporučují hydraulickou hlavu propojenou s ramenem. "Pozorování je snazší," říká Russell. "Se správným utažením si můžete sundat ruce a dalekohled zůstane na svém místě." Rameno vám také umožňuje pohybovat hlavou, aniž byste pohli stativem. "Při otáčení držte hlavu, ne dalekohled," říká McDowell. "V opačném případě si říkáte o problém."

Přidejte rychle smontovatelný mechanismus:
Dalekohledy se dodávají se závitem, který umožňuje našroubovat stativovou hlavu nebo rychloupínací mechanismus, který vám umožňuje bezpečně zacvaknout svůj dalekohled na hlavu stativu. Nejlepší základna s rychlým uvolňováním je Manfrotto 200USS (asi 55 $), protože brání rotaci dalekohledu. "Ten kus vybavení mi zachránil život." Neznám ani jeden dalekohled, který by s ní nebyl kompatibilní, “říká McDowell.

Středovou tyč nechte nízko:
Středovou tyč stativu lze zvednout pro zvýšení výšky, ale tím se zvyšuje těžiště a snižuje stabilita. „Téměř všichni průvodci používají dalekohled s rozsahem 45 stupňů, což umožňuje nižší výšku stativu,“ snižuje se potřeba zvednout těžiště, říká Russell. Nejlépe je se vyvarovat středové tyče se závitovou pojistkou, a vybrat si takovou, která je nasouvací. Usnadňuje to skládání a cestování.

Natáhněte si nohy:
Všechny stativy mají skládací nohy vyrobené z hliníku nebo lehkých komponentů, jako je uhlíkové vlákno. Teleskopické nohy se obvykle dělí do tří sekcí, ale některé mají čtyři.
Stativy z uhlíkových vláken jsou lehčí než hliníkové, ale jsou dražší. Pokud nosíte svůj dalekohled na dlouhé cesty, přidaná cena se často vyplatí. „Vedoucí zájezdů nemají rádi váhu hliníku“, říká Lyon. Uhlíkové vlákno také tlumí vibrace mnohem lépe, říká McDowell, „ale pokud je větrno, uhlíkové vlákno vám nepomůže.“
Ujistěte se, že můžete nastavit každou nohy stativu samostatně, a to jak délku, tak úhel.
Při vystavení chladnému nebo horkému počasí může být bolestivé vzít hliníkové nohy do rukou, pokud nejsou obalené. "Nohy z uhlíkových vláken neabsorbují teplo ani chlad," říká Russell. Některé hliníkové stativy se dodávají s izolovanými úchyty. A pozorovatelé si často vyrábějí vlastní izolace trubek stativů pomocí izolací, které byly zakoupeny v instalatérských a železářských obchodech.
Stativy, které mají teleskopické nohy se čtyřmi sekcemi, se „složí do menší délky“, říká McDowell. "Nejsou méně stabilní, ale pomaleji se skládají a rozkládají."

Zajistěte pevně nohy:
Tři typy mechanismů drží nohy na místě: otočné zámky, vyklápěcí páčky a zajišťovací šrouby. U stativů s otočnými zámky, běžných u značek Gitzo, trvá instalace o něco déle než u otočných pák, které se používají u produktů Manfrotto. Klopné páky však mohou po opakovaném použití ztratit těsnost a vyžadují úpravu. Výrobci dodávají utahovací nástroj, který pohodlně uloží na stativovou nohu. Zajišťovací šrouby, které jsou součástí některých základních stativů, vyžadují pro smontování a rozmontování nejdelší dobu.

Držte se jednoduché konstrukce:
Nohy některých stativu jsou vybaveny hroty, které sedí uvnitř gumy a lze je vyšroubovat, aby se zabodly do země. Ale žádný z našich odborníků si nevzpomněl, že by tohle někdy potřeboval a tak je zbytečné za to připlácet.
Hledejte kvalitu: Příliš často se stává, že si pozorovatelé koupí dobrý dalekohled a pak se zdráhají utratit 300 dolarů za stativ. Lyon vnímá nedostatek znalostí, když se majitelé dalekohledů spokojí s nastabilním stativem.
"Mnoho lidí si neuvědomuje, co udělá stabilní stativ," říká. "Možná neznají ten rozdíl." Je to jako používat podprůměrné dalekohledy. "Nemají ponětí, o kolik lepší může být výhled, dokud se nepodívají párem high-end dalekohledů." Pokud si někdo neudělá čas, aby vám to ukázal, “dodává,„ nedozvíte se to. “

Na zátěži záleží

Téměř všichni výrobci stativů uvádějí maximální nosnost svých výrobků. Číslo uvedené v librách nebo kilogramech představuje maximální hmotnost, kterou může stativ a hlava bezpečně udržet.
Vypadá to jako číslo, podle kterého je třeba nakupovat, ale daná nosnost nemusí nutně přinést stabilitu. Kvalitní stativ s nízkou nosností je často mnohem stabilnější než stativ se špatnou konstrukcí a vysokou nosností.
Abych to dokázal, provedl jsem v kanceláři praktický test. Nasadil jsem 3 kg a 65 mm pozorovací dalekohled na hliníkový stativ řady Manfrotto 055 s plochou hlavou Manfrotto 700RC2. Pak jsem strkal do stativu a díval se okulárem a změřil jsem, jak dlouho trvalo, než výsledné vibrace zmizely. Poté jsem namontoval stejný dalekohled na podobný neznačkový hliníkový stativ s plochou hlavou a opakoval můj test.
Neznačkový stativ (150 $) stojí méně než hliníkový Manfrotto (220 $) a je dodáván s vyšším zatížením (8,8 liber oproti 5,5 librám pro model Manfrotto), ale z hlediska stability jej nelze porovnat. Pět vteřin poté, co jsem ťukl na stativ, se obraz okulárem stále třásl. U Manfrotta vibrace zmizely za méně než vteřinu.
Stativy z uhlíkových vláken mohou vážit až o 1,9 libry méně, než výše uvedené modely z hliníku a poskytují stejnou stabilitu, ale jsou dražší. Gitzo GT-2540 (vpravo, dole) s hlavou 700RC2 váží pouhých 4,2 libry a stojí asi 675 $. Stativ Swarovski CT-101 v kombinaci s hlavou FH-101 váží 4,9 libry a stojí asi 640 $. V tomto sestavení mají nosnost 5,5 a 7,7 liber. Každý z nich téměř okamžitě absorboval vibrace vyvolané mým klepnutím.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Kavkaz, orli, Stalin…aneb Gruzie 2019

Je 19.9. 4:30 místního času a dosedáme na letišti v Tbilisi, které je hlavním městem Gruzie. Obě cesty (Praha – Istanbul a Istanbul Tbilisi) pod vlajkou Turkish Airlines uběhly pohodlně a rychle i díky výborně zásobeným přehrávačům na každém sedadle a tak jsem využil čas k poslechu vybraných alb Led Zeppelin, Deep Purple a Pink Floyd.
Z letiště autobusem míříme k našemu hotelu Elisi v centru města. Zatím si čtu poznámky z Wikipedie
Gruzie (gruzínsky: საქართველო, transliterace: Sakartvelo) je stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie,[p 2] při východním okraji Černého moře. Jeho sousedy jsou na severu a severovýchodě Rusko, na jihu Turecko a Arménie a na jihovýchodě Ázerbájdžán. Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie a Abcházie. Abchazské území a také Jižní Osetie jsou de facto ovládány a vojensky obsazeny Ruskem, takže gruzínská vláda nemá tyto oblasti pod kontrolou. Měnou je Lari což je zhruba 7,50 našich korun. Jak později zjišťuju, litr nafty stojí 16 Kč, menu v Mc Donaldu 56 Kč. Průměrný plat v přepočtu 6000 Kč.
V neděli nastává můj domluvený den, kdy se odpojuji od oficiálního programu a autem vyrážím pryč z Tbilisi, za sebou nechávám sochu Matky Gruzie s mečem a vínem, stejně tak krále Davida IV – Stavitele. Mířím do hor Kavkazu, do průsmyku Jvari, který je 2 395m n. m. První zastávku udělám u stejnojmenného kláštera Jvari, nad kterým krouží krkavci a káně lesní???.

DSCN6993klášter Jvari

Dole hluboko pod námi teče řeka Kura a na jednom jejím bahnitém břehu posedává asi stovka velkých racků. Hrdličky senegálské na nízkých stromech, v prachu se popelí vrabci, na vinici se snáší hejno špačků. Viditelnost je parádní a dalekému obzoru dominuje majestátní Kazbek se zasněženým vrcholkem. Ano, tady byl podle legendy přikován Prometheus za to, že Bohům ukradl oheň a daroval ho lidem. 

DSCN6927Kazbek v dáli

Z druhé strany je pode mnou strmá propast, kde se na dně leskne hladina menšího jezírka. Pokračuju v cestě dále a druhou zastávkou je pevnosti Ananuri, která leží na řece Aragvi, tyčící se nad velkou přehradou, která je zásobníkem pitné vody pro Tbilisi. Nad pevností s ponurou minulostí létají jiřičky, nad přehradou rackové. Marně po přehradě pátrám dalekohledem po nějaké „kachně“. Je nádherné počasí a nad vrcholky hor plachtí dravci, na určení jsou však příliš daleko a jeví se jen jako velké černé tečky. Vytištěná Wikipedie hlásí - Vzhledem k různorodosti krajiny a malé zeměpisné šířce obývá Gruzii na 1000 druhů obratlovců, z toho 360 druhů ptáků (4 druhy supů, 11 druhů orlů), 160 druhů ryb, 48 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků. Lesy jsou obývány několika druhy masožravců jako je vlk, rys, šakal obecný, hyena žíhaná, kočka divoká a několik jedinců levharta perského (Panthera pardus ciscaucasica). Z ostatní velké zvěře je to medvěd hnědý, jelen lesní, srnec obecný, kamzík, prase divoké, koza bezoárová. Endemicky je zde domovem kozorožec kavkazský, kozorožec dagestánský a tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosieviczi). Z dravců jsou rozšířeni orel skalní a orlosup bradatý. Bažant obecný byl jako původní endemický pták z Gruzie uměle rozšířen do celého světa. Počet rozšířených bezobratlých druhů je též velmi rozsáhlý a jejich soupis představuje rozsáhlé hledání napříč rozsáhlou literaturou. Jen známí pavouci čítají 501 druh. Ještě sestupuju k přehradě pod pevností, v dálce se bělají volavky, které se brodí mělkou vodou v rákosí.
Čím víc stoupám blíže k vrcholkům hor, tím víc se kazí viditelnost a obzor se často ztrácí v mlze, na „odpočívadlech“ zastavuju, abych se podíval, co létá okolo mne. První orlosupové bradatí plachtí nad propastí, nad nimi vysoko orel skalní, zapomínám fotografovat a tak stačím vytáhnout aparát jen na orlosupy, kteří se na rozdíl od skaláka ještě přiblížili.

DSCN7414můj první orlosup

Projíždím malou vesničkou Gudauri, z které budují lyžařské středisko. Zatím je tu pár domků, benzinka, market a rozestavené hotely a penziony. Rozhlížím se kolem – konipas bílý, na drátech sedí stehlíci obecní, nad vrcholky plachtí nejméně 15 dravců mezi nimi 2 supové bělohlaví a jeden orel křiklavý. Nad celým okolím visí těžká mlha, z které drobně mlží. V místním ochodu kupuju pirožky a balenou vodu, házím 2 lari do automatu na kávu, kterou beru do auta a po staré vojenské cestě mířím k cíli cesty. Papírový průvodce mi říká, že silničku, která se vine přede mnou, budovali němečtí váleční zajatci. O tom, kolik jich nepřežilo těžkou práci, podnebí a podmínky „vypráví“ skromný hřbitov na stráni pode mnou. Očkem pozoruju kroužící orly a supy, ukázali se další orlosupové, ale také sleduju s obavami husté kapky, které padají na přední sklo ve stále vzrůstající intenzitě. Bohužel se nedá nikde zastavit, abych se na dravce podíval dalekohledem a déšť na viditelnosti také nepřidává. Na strmých stráních se pasou ovce, dole u říčky Térek stojí „coraly“ pastevců, okolo se motají děti, z plechových komínků se kouří. Jen sezóní stánky trhovců, jsou nyní opuštěné. Vše je tu ponuré, potopené do mlhy a vlhka. Stepancminda – cíl cesty. Musím zaklánět hlavu, abych viděl vrcholky hor, které se utápí v mlze a s nimi i poletující dravci, za kterými jsem vyrazil. Krásná drsná a syrová příroda člověku bere dech. Déšť přestal a občas se na pár vteřin roztrhá i mlha a je vidět zasněžené vrcholky Kavkazu.

DSCN7454pro hustou mlhu občas nebyly vidět ani blízké vrcholky, natož ptáci - kostel Nejsvatěší trojce

Za 10 lari mě terénní SVUčko vyváží ke kostelu Nejsvatější trojce. Jen vystoupím z auta, registruji lindušky horské a i v téhle výšce konipase bílé. Mlha tu halí pomalu vše a tak místo výhledu na horu Kazbek vidím jen mlhu. Kostelík se plní, chystá se tu svatba v místních krojích, a tak raději mizím. Vracím se zpátky do Tbilisi, čeká mě 152km dlouhá cesta. Po překročení průsmyku opět jako když čaroděj mávne svým proutkem a svítí sluníčko a modrá, jasná obloha, vrací se dobrá i nálada. Zastavuju na první možné zastávce, proplétám se asi 50ti stánky. Nabízejí tu všechno, od koření, vína, svařák až po neuvěřitelné tretky. Kupuju si vařenou kukuřici a jdu na vyhlídku.

DSCN7468návrat průsmykem a viditelnost parádní

Pozoruju dalekohledem další pár supů bělohlavých, kteří krouží nad hlavou a stoupají v termice společně se supem hnědým a orlem královským. Je to tak nádherný pohled, že aparát beru do ruky na poslední chvíli, když už jsou ze supů pomalu černé tečky. Příště raději nejprve fotografovat a pak se kochat. Zbytek dravců nad vzdálenými vrcholky je příliš daleko a jsou vidět jen černé tečky. Nedá se nic dělat, těšil jsem se na 11 druhů orlů. Ale i tak si odvážím skvělý zážitek. Vracím se do auta a zpět mířím do Tbilisi. Projíždím nočním Tbilisi a končím před hotelem. Zítra vyrážím ještě do Batumi, městečka pomalu v subtropickém pásmu na pobřeží Černého moře.

DSCN7466ze supa už byla jen větší tečka, ale mám velký zooooooom

Co mě tu překvapilo – ač tu každý jezdí jako prase (ne-li dvě prasata), plná – neplná, dvojitá sem dvojitá tam, předjíždí se v zatáčkách... přesto se k sobě chovají neuvěřitelně ohleduplně a za celou dobu dovolené, jsem neviděl jedinou bouračku. Krávy – kapitola sama pro sebe, volně chodí na silnici vlevo vpravo i přes silnici, auta se jim mistrně a s úspěchem vyhýbají. Psi – s čipem (na uchu) i bez čipu. Leží všude na kraji silnice, náměstí, parkoviště a spí a spí. Když jde člověk kolem ani nezvednou hlavu. Hladím si rozkošně štěně, snad husky, neobtěžuje se ano otevřít oči. Když odejdu, přichází k němu asi jeho máma, očuchá, olíže ho a zase se vrátí do prachu parkoviště. Psi postrádají jakoukoliv agresivitu a jsou vděční za každý kus jídla. Jak jsem se dozvěděl, tak ti, kteří „bydlí“ doma si ráno vyrazí, potulují se po krajině, městečku a stejně jako krávy a ovce se večer vrací zdárně domů. Přes neuvěřitelné množství zvěře, které jsem na silnici viděl, jsem neviděl ani jedno přejeté!!

DSCN7310takový psí šlofíček..., psi leží všude, musíte je často překračovat

Práce na silnici – projížděl jsem několika úseky, které se opravovaly, Vracel jsem se po 21 hodině a na všech úsecích se stále a pilně pracovalo. Pracoviště osvětlovaly silné reflektory (elektřina zde je často zdarma, stejně jako nájmy a plyn, (především v horských vesnicích) popř. za pár korun).Dravci – je jich v horách všude opravdu hojnost, ale ty vzdálenosti jsou na monokular, postrádám více pěvců, ale je pravda, že se pohybuju pouze po silnici.

Batumi
380 kilometrů a po zdejších cestách mi to odměřuje 6 hodin cesty. Nemusím nikam spěchat, v Batumi mám zamluvený hotel. První plánovaná zastávka je ve městě Gori – ve městě, které dalo světu jednoho z největších diktátorů – Stalina. Vždycky mě zajímala historie staré matičky Rusi a Rudého terroru – období cara Mikuláše a vyvraždění carské rodiny, Lenin, Stalin, Berija...Přemýšlím, zda se mi vůbec chce do muzea J.V. Stalina podívat. Stalin je zde stále nepochopitelně oslavován, u sochy v parku jsou čerstvé květiny. Běhá mi mráz po zádech a hlavou letí myšlenky na 11 milionů mrtvých, na vyvolaný hladomor na Ukrajině, na desítky pracovních likvidačních táborů, Katyni, na Solženicyna se svým Gulagem, Rusko plné křížů od Jakovleva, Intimity rudých bossů od Ströbingera a ve finále místo toho lari za vstup házím do klobouku stařičkému válečnému veteránu, který sedí před muzeem a ve starém futrálu po houslích prodává umaštěné metály a válečná vyznamenání, pohlednice, aniž bych si něco z jeho „tovaru“ vzal. Spasiba slyším za zády. Stále nechápu, jak někdo ještě ve světě může volit komunisty. Obhlédnu jen železniční vagon, který Stalin zabavil carské rodině. Nedaleko od muzea v kiosku kupuju kafe a něco na způsob našeho koláče a pak pokračuju raději do nedalekého skalního městečka Uplistsikhe, které mi zvedá náladu a „přehodí“ myšlenky jinam.

DSCN7526ve skalním městečku bylo kdysi přes 700 vydlabaných místností

Silnice venkovem jsou neuvěřitelně únavné a provoz se vleče, kamiony, traktory, auta v různém stupni rozkladu brzdí provoz. Neupravené zahrady, dvorky, nenahozené domy, plech místo krytiny... to je ta země, kde zítra znamená včera, to je ta země neomezených možností...Gruzie sice už nepatří k Rusku, ale jeho satelitem byla dlouhá léta.
Až za tmy se dostávám konečně u městečka Grigoleti na magistrálu podél Černého moře a ta mě dovede zdárně až do Batumi. Maličko bloudím centrem, než najdu můj hotel Aisi, asi 300m od pobřeží. Pokoj mám ve 14 patře, večeře, sprcha a spát.
Ráno, před snídaní vykukuju na balkon. Rackové létají nad pobřežím moře. Beru dalekohled a tají se dech, ve vzduchu plachtí orel mořský a víc jak deset motáků pochopů. Opodál jako malá neposedná letadélka roztroušená v chumlu jsou luňáci červení a hnědí – víc jak 30 kusů.

DSCN7664luňáků rej a nejen luňáků, včelojedi chocholatí, motáci pochopové...

Běžím na snídani a vyrážím do přístavu. Na moři sedí pelikán bílý, kormoráni velcí, proletí racek malý a další chumel dravců nad hlavou – včelojedi chocholatí.

DSCN7671včelojed chocholatý dohání své kamarády

Velké racky ani nepočítám. Sleduju nepovedený útok ostříže mezi holuby, kteří se rozprchnou do všech stran. Na trávníku u přístavu sedí vrány obecné, v keři se pohybuje červenka, na stromu hrdlička a sýkora modřinka. Lanovkou vyjíždím nad město, fotografuju opožděného včelojeda chocholatého, který asi dohání kamarády a krahujce obecného. Při návratu z lanovky dávám oběd v jednom bistru – tradiční šašlik s chačapuri – placku se zapečeným sýrem. Přiznám se, už se těším na náš ovar, řízek, ba i špekáček. Pobřeží má 10 kilometrů, půjčuju si elektrickou tříkolku – hodina 30 lari, platím raději tři hodiny. Oprašuju ruštinu, zapojím obličej, ruce a nohy. Obchodník se dušuje, že baterie vydrží a vyrážím motorizovaně podél pobřeží. Všude na pláži je plno, teploměr ukazuje okolo 29 stupňů a lidí ve vodě je dost a dost. Je to paráda, užívám si, sice jedu pomalu, přesto se přistihnu, jak si broukám staré Arakain - Hejna havranů krouží, kolem cest, který v dálce splynou. S šátkem na čele toužíš, přidat plyn, značku highway minout, celej v kůži se řítíš, cestou z pobřeží projet na pobřeží, mezi trucky se vklínit, poznat jakej je život bez otěží....(Brána iluzí).
Dělám časté zastávky, sleduju moře i oblohu, u ústí řeky objevuju dalšího pelikána, pravděpodobně už polo ochočeného, na kamenech jsou tři volavky stříbřité.

DSCN7616pravděpodobně pelikán "domácí"

DSCN7747volavčí elegance 

Všude poskakují konipasi bílí, vrabci a holubi. V zahradě jednoho hotelu zahlédnu i kosa. Poprvé tu vidím vzduchem rejdit vlaštovky. Dostávám se na konec města a pobřeží. Na keřích mám další bělořity šedé, prvního zdejšího budníčka většího, bramborníčka a lovícího luňáka hnědého. Je čas k návratu, odevzdám „přibližovadlo“. Nikde mě nenechalo tak dávám ještě majiteli „bakšiš“ jako bonus. Čeká mě cesta zpátky a „přidružení“ k oficiální části zájezdu. Určitě to stálo za to, ty dva dny jsem si parádně užil, nádherná příroda, a pokud „pán Bůh“ dá, jak se říká, příští podzim zamířím do Arménie a Litvy.

DSCN7758konec Batumi a Kavkaz "na dohled"

 

Číst dál...

Svět očima orla. Dravec natočil tající alpské ledovce

Orel mořský jménem Victor se uplatňuje jako užitečný průzkumník. Pomocí kamery posazené mezi křídly totiž natočil svůj přelet nad Alpami. Záběry ukazují, jak orel vidí svět – včetně alpských ledovců.

Záběry opeřenec pořídil mezi 10. a 16. zářím, létal například nad Marmoladským ledovcem v italských Dolomitech, nejvyšší horou Německa Zugspitze, ledovcem u švýcarského vrchu Piz Corvatsch, rakouským ledovcem Dachstein či nad Aiguille du Midi v Montblanském masivu ve Francii.

71717990 477842762806170 4227652582807437312 n

Natočený materiál je sice působivý, ovšem, jak konstatuje agentura AP, pohled na ubývající ledovce už tak pěkný není. Majitel dravce Jacques-Olivier Travers upozornil, že místa, která natočil v Alpách loni, vypadala letos úplně jinak. Především se zmenšilo množství ledu. „Překvapilo mě to. Ten rozdíl byl neuvěřitelný,” řekl. Struktura ledovců se podle něj rozpadá.

„Doufám, že když lidé spatří svět očima orla, přesvědčí je to též o důležitosti ochrany ptáků a jejich prostředí – zvlášť po nedávné zprávě, že jejich počty v přírodě klesají,“ dodal podle AP sokolník daného orla.

Victora čeká tento týden ještě pět dalších letů nad tímto nejvyšším evropským pohořím.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Evropský festival ptactva 2019 proběhne i v Tovačově

V sobotu 5. října se můžete zúčastnit Evropského festivalu ptactva v Tovačově na Přerovsku. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 8 hodin u sádek Hradeckého rybníka a společně s průvodci z Moravského ornitologického spolku se projdou po hrázích Křenovského a Hradeckého rybníka.
Ornitologové je seznámí se zde žijícími druhy ptáků a zasvětí je do jejich poznávání v době tahu. Účastníci dostanou možnost pozorovat ptáky i prostřednictvím dalekohledů, které vyrábí přerovská Meopta – optika.
V těchto dnech je možno na rybnících u Tovačova pozorovat několik druhů racků, čejky chocholaté, kulíky zlaté i bledé, jespáky bojovné, hvízdáky, kopřivky a čírky. Možná se již objeví i první severské husy nebo orel mořský.
Opravdovou raritou bude pravděpodobně pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo.
hvizdak chilsky foto J.kacirkova
Evropský festival ptactva je nejvýznamnější podzimní akcí pro ornitology, pozorovatele ptáků i milovníky přírody. Ptačího festivalu se každoročně zúčastňují desetitisíce zájemců o pozorování ptáků a to až ve 40 zemích světa.
V České republice akci pořádá Česká společnost ornitologická a její regionální pobočky, případně ve spolupráci s dalšími organizacemi na ochranu přírody nebo ekologickou výchovu. Akce je zaměřena na pozorování a poznávání tažných druhů ptáků a je určena pro veřejnost. Seznam všech akcí pořádaných v rámci Evropského festivalu ptactva v ČR najdete na: www.cso.cz.
Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.
Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jarmila Kačírková

Číst dál...

Řezačka ukončila život orlů i roční práci záchranářů

Dvojice nádherných orlů mořských skončila rozsekaná na poli
V říjnu loňského roku byl po rvačce v Újezdě u Chanovic odchycen zraněný orel mořský, který po konfliktu s jiným samcem zůstal mokrý a zraněný sedět mezi ploty zahrad kousek od rybníka a tím začala roční práce záchranářů, kterou nyní ukončila tragédie.
Orel byl převezen na vyšetření a mimo jiné byl při RTG celého těla dravce objeven podezřelý kovový váleček v žaludku. Až tým veterinářů z plzeňského Vedilabu zjistil, o co se jedná, když z orlova žaludku vyndal dva plastové chovatelské kroužky z polského poštovního holuba.
Po necelých dvaceti dnech léčby byl orel vypuštěn zpět do přírody 15. listopadu 2018 na Tachovsku za přímé účasti a podpory MVDr. Ivana Literáka z Veterinární fakulty v Brně, který zajistil, dovezl a nechal na orla nainstalovat satelitní vysílačku, která mapovala jeho pohyb.
Orla pak až do středy tohoto týdne 25. září bedlivě sledoval Bohumil Mášek, který nejenom kontroloval jeho pohyb na monitoru svého počítače, ale několikrát se za ním osobně přímo k rybníku i vydal.
„Coural“, jak mu Bohumil začal pracovně říkat, vypuštěný u Tachova se vrátil zpět k Horažďovicím. Nějaký čas se zdržoval u Mnichova na Strakonicku, pak nejčastěji létal kolem Kramolína, Pačejova, Kovčína, Nekvasov, Chlumu u Nepomuka a samozřejmě Chanovic. Zalétl si ale třeba i na Šumavu do Prášil či ke Státnímu zámku Kozel do polesí Lopata nebo do Nepomuka.Osudová středa
Ve středu 25. září se „Coural“ coural kolem Nepomuka a k Oselcům přilétl v 10:48 hod. dopoledne. V tu dobu už zemědělci sklízeli pole s kukuřicí a obrovská řezačka se záběrem 7,5 m sekala a řezala zhruba 2,5 m vysokou hustou kukuřici.
"Krátce před dvanáctou hodinou se na lokalitě musel objevit další orel mořský. Jestli tam byl doma, anebo jen protahoval, nevíme, ale byl to stejně starý samec ve věku minimálně sedmi let a více, stejně jako byl náš „Coural“.
Nevíme, kdo koho napadl a co bylo důvodem rvačky, ale na 99 procent došlo k tomu, že nad částečně již posekaným polem s kukuřicí se servali dva mořští orlí samci. Podle pitevního nálezu se pravděpodobně do sebe zaklesli pařáty a doslova spadli jako javorová vrtulka do vzrostlé kukuřice.
Z tak vysokého a silného porostu se však tak velcí ptáci s rozpětím minimálně 2,5 m nezvednou a nedokáží tím pádem z kukuřice vylétnout. Navíc spadli do zeleného neposekaného porostu, a tak řezačce na kukuřici neměli šanci uniknout," popsal Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů Plzeň.
To, že zemědělec nechtěně pár minut po jedné hodině odpoledne spolu se vzrostlou kukuřicí posekal i oba mořské orly, on sám zjistil, až když se vracel ve vedlejší neposekané řádce a náhodou si všiml, že na strništi leží bezvládná těla dvou velkých dravců. Ihned celou událost nahlásil na místě přítomnému mysliveckému hospodáři, a ten přes příslušný orgán myslivosti na MÚ v Nepomuku informaci obratem předal pracovníkům záchranné stanice.
"Když jsme s Bohoušem Máškem okamžitě přijeli na místo nehody k Oselcům, nikdo z nás netušil, že jeden ze dvou posekaných orlů bude „Coural“. Pravda, Bohouš věděl, že orel se na lokalitě pohyboval, ale o vysílačce nikdo z oznamovatelů nálezu nemluvil, a tak jsme netrpělivě čekali, co nás na místě čeká.
Čekal nás tam svědek celé události, a to Ing. Václav M., který nám vše ukázal a poměrně podrobně popsal. Když jsem pak viděl vysílačku ležet vedle torza orla bez hlavy a levého křídla, se dvěma našimi ornitologickými kroužky na stojácích, bylo mi jasné, o jakého dravce se jedná. Asi tak o dvě vteřiny později to bylo jasné i Bohoušovi Máškovi, který tam zůstal stát jako zkamenělý.
Druhý orel byl bez kroužků, podle opeření a velikosti se jednalo rovněž o poměrně starého ptáka, který měl sice hlavu, ale chyběla mu obě křídla. Když jsem na bezvládná těla sáhl, byla ještě teplá. Prošli jsme celou událost i lokalitu, vše nafotili, zajistili stopy a odvezli oba nešťastníky na pitvu," popsal nešťastný nález Karel Makoň a pokračoval: "Doma pak Bohouš zpracoval všechna z vysílačky získaná data. Sestavil časovou osu, probral podrobnosti s kolegy a druhý den se opět vydal na lokalitu, kde vyhledal onoho zemědělce, který na poli sekal, prošel s ním celou událost znova a znova, prošel opět celou lokalitu a koukal i do porostu kukuřice na sousedním poli.
Večer, když jsme pak dávali dohromady všechna fakta z místa i výsledky pitvy, řekl Bohouš:„ Ten blbec se zase porval! Byl to prostě rváč a stálo ho to život! Škoda obou orlů, ale nedá se nic dělat!“ V jeho hlase bylo slyšet, že je mu to hodně líto, ale že za to tentokrát nikdo z lidí nemohl, bylo to pouze mezi orly.
Já za náš tým děkuji všem zúčastněným, hlavně pak těm, kteří událost oznámili a oznamovateli Ing. V. M., že tam na nás počkal a pomohl nám věc prošetřit. Tímto však také oznamuji, že příběh orla mořského s vysílačkou číslo 115 „Rváč od Chanovic“ bohužel skončil událostí, které lze jen stěží uvěřit, ale opravdu se stala."

Lidské zavinění pak Karel Makoň zcela vyloučil: "Zemědělec, který řídil řezačku, za to opravdu nemohl, neměl šanci ptáky v kukuřici vůbec vidět a hlavně je tam ani nečekal, jak sám vypovídal. Všiml si jich už uhynulých, až když se vracel, i to ale byla náhoda. Strniště se seká na 25 cm a výška porostu je cca 2,5 m.
Rovněž při pitvě jsme vyloučili zástřel, otravu či jiné lidské přičinění. Navíc ptáci byli při našem příjezdu ještě teplí a bez posmrtné ztuhlosti. Všechny stopy na místě nasvědčovaly tomu, že ptáci uhynuli v důsledku smrtelných poranění řezačkou. Dle patoložky MVDr. Jitky Humpové to bylo hodně rychlé a na přežití neměli žádnou šanci."

zdroj: Krimi Plzeň ze dne 30.9.2019
Foto: Desop

Číst dál...

Říjnový Big Day - 19. října 2019

Globální Big Day se stal květnovou tradicí pro desítky tisíc eBirders: 24 hodin uvede váš oblíbený park / kraj / stát / provincie / kontinent do fáze globálního birdingu. V loňském roce jsme neměli možnost čekat celý rok, a tak se zrodil říjnový Big Day. Tento rok se říjnový Big Day vrací a uskuteční se 19. Října. Můžeme porazit loňský rekord 6 331 druhů za tento jediný den?

Jak se zapojit?
- Získejte si účet eBird: eBird je celosvětový kontrolní seznam ptáků používaný miliony pozorovatelů. To nám umožňuje poskládat pozorování jednotlivců do jediného říjnového velkého dne - a zároveň shromažďovat data, která vědci používají k lepšímu chápání ptáků. Zaregistrujte se zde. Je to 100% zdarma.
- Sledujte ptáky 19. října: Je to tak jednoduché. Nemusíte být odborníkem na ptáky nebo chodit celý den. Pomůže i 10 minut na vašem dvorku. Velký říjnový den běží od půlnoci do půlnoci ve vašem místním časovém pásmu. Můžete hlásit ptáky odkudkoli na světě.
- Zadejte, na eBird co uvidíte a uslyšíte: Svoje pozorování můžete zadat prostřednictvím našeho webu nebo - ještě jednodušeji – stáhnout si bezplatnou aplikaci eBird Mobile. Seznamy můžete zadávat a odesílat, i když nejste pozorovatel ptáků, a aplikace dokonce sleduje vaši polohu, takže se můžete soustředit na pozorování ptáků. Také si můžete stáhnout a vyzkoušet bezplatnou aplikaci Merlin Bird ID společnosti Cornell Lab, která vám pomůže s identifikací ptáků. Svoje pozorování zapište nejpozději do 23. října, abyste byli zahrnuti do našeho prvotního součtu výsledků.
- Sledujte postup pozorovatelů: Během dne sledujte, jak seznamy rostou v různých částech světa. Prohlédněte si pozorování z více než 150 zemí. Statistiky budou aktualizovány v reálném čase na naší web stránce.

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Příběhy eBird - Ragupathy Kannan: profesor ornitologie

Děkujeme vám všem, co zasíláte své příběhy na eBird. Pokud máte příběh, který chcete na eBird publikovat, dejte nám prosím vědět! Rádi si přečteme vaše příběhy z pozorování. Komunita eBird je neuvěřitelně rozmanitá a zahrnuje lidi z různých koutů celého světa - všichni sdílejí vášeň pro ptáky a touhu dozvědět se více. V tomto příběhu eBird Ragupathy Kannan uvažuje o různých způsobech, kterými se eBird stal součástí jeho činnosti profesora.

Dr. Kannan birding photo e1565369751522 1024x751

Můj příběh na eBird od Ragupathy Kannan:
Učím ornitologii a ekologii na malé vysoké škole v Arkansasu 25 let a od roku 2014 jsem členem eBirding. V oblasti vysokoškolského vzdělávání jsme posuzováni na základě naší výuky, stipendií a služeb. eBird povznesl mé schopnosti ve všech třech oblastech.

V mé ornitologické třídě dostávají studenti vlastní účty eBird. Po každé exkurzi nahrají své fotografie a zaznamenají své pozorování v terénu. Radím jim, aby nedělali pouhý výpis a dělali si ekologické a behaviorální poznámky. Ve snaze přimět je, aby byli dobrými přírodovědci, si dokonce dovolím přidat poznámky ke stádům a dalším divoce žijícím zvířatům v sekci komentářů. Podívejte se na fotografie a poznámky mých studentů o kolpíku růžovém a dalších ptácích v kontrolních seznamech z čistírny odpadních vod Alma a státního parku Devil's Den.

eBird byl neocenitelným výukovým nástrojem při mém ročním studijním pobytu v zahraničí v Belize. Studenti jsou vybízeni k vytváření a sdílení zvukových záznamů. Podívejte se na ukázky zvuků a fotografií v kontrolních seznamech od Caye Caulker nebo Crystal Paradise Resort.

Letos v červnu jsem měl v Belize skvělou výukovou příležitost, když jsem nechal své studenty dokumentovat parazitismus hnízda vlhovce bronzového na hnízdě trupiála maxického. Student zachytil na fotkách vajíčka obou druhů, na kterých seděl sameček trupiála. Také jsem se zabýval zajímavým fenoménem tyranovce olivožlutého, který svoje hnízdo vystele téměř výhradně černými pery jiných ptáků. (viz kontrolní seznam). Student provedl formální studii, aby otestoval hypotézu, že černá hnízda poskytují obyvatelům hnízda určité teplotní výhody. Všimněte si, že kromě používání fotografií přidávám poznámky k ekologii, chování a ochraně, abych povzbudil studenty k tomu udělat víc, než jen seznam.

eBird také pomáhal v mých vědeckých snahách. V rámci mého bakalářského výzkumného programu studenti a kolegové v mnohém použili data eBird k revizi distribucí druhů. Podívejte se na náš dokument o opravdovém zimování konipasů pralesních v Indii. Nedávno jsme také použili data eBird ke zdokumentování globálního rozšíření výskytu holoubků Inka (Kannan, R., JL Jackson a E. Brooks. 2019. Historie a současný stav holoubků Inka v Columbii a Arkansasu. Akademie věd J. Arkansase. Sv. 73. V tisku). Ředitel fakulty biologie Ethan Brooks sledoval všechny eBird záznamy o druhu v Arkansasu a vytvořil globální eBird mapy rozšíření druhu během tří desetiletí, aby ukázal průběh jeho šíření. Ethan, inspirovaný touto zkušeností, doufá, že se bude věnovat podobné otázce na postgraduální studii, aby prozkoumal, jak změna klimatu mění místa výskytu ptáků.

eBird mi také pomohl sloužit birdingové komunitě a v procesu získávání finančních prostředků na výzkum a ochranu ptáků. Pravidelně vedu birdingové zájezdy do Střední a Jižní Ameriky, abych získal finanční prostředky od společnosti Trust pro společnost Arkansas Audubon Society Trust (AAST), ve které působím jako správce. Jednoduchost, se kterou mohou být kontrolní seznamy sdíleny a upravovány, fotografie a audia vydávané v mých skupinách, je neocenitelná. Od roku 2014 jsem pro nadaci AAST, která pořádá tyto birdingové zájezdy, získal přes 15 000 dolarů. Na tyto zájezdy se můžete přihlásit pomocí odkazů z mých minulých seznamů eBird a na stránce mého profilu.

Stručně řečeno, eBird ze mě udělal lepšího učitele, lepšího vědce a především lepšího pozorovatele a ochránce přírody.

American Pygmy Kingfisher

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Vyšel druhý díl knihy Tomáše Diviše Ptáci Náchodska

Po úspěchu, kterého se dočkalo vydání prvního dílu, spatřil v těchto dnech světlo světa také druhý díl regionální publikace „Ptáci Náchodska“. Nejen ornitologové, ale především milovníci přírody, lokální patrioti, fotografové a také třeba myslivci, budou potěšeni 112 celobarevnými stranami se spoustou fotografií, přehledných tabulek, grafů a samozřejmě textu. Autor v nich čtenářské obci přibližuje 8 vybraných řádů ptáků, které v ptačí systematice volně navazují na dravce, podrobně zpracované autorem v díle prvním (rok vydání 2017). Seznámit se tak můžeme se sovami, kukačkami, měkkozobými, hrabavými, srostloprstými, lelky, svišťouny a šplhavci.

Kniha ve zvětšeném formátu B5 přináší informace o hnízdním prostředí, umístění hnízd, potravě mláďat i dospělých, kroužkování, etologii, hnízdní biologii a samozřejmě také o rozšíření a početnosti celkem 41 druhů ptáků zjištěných v oblasti severovýchodních Čech. Tyto cenné informace autor získal svým téměř padesátiletým terénním bádáním a spolu s řadou osobních postřehů a zážitků se o ně nyní s čtenáři dělí.

IMG 2

Přestože kniha obsahuje informace shromážděné především z regionálního výzkumu, má díky velkému množství dat o jednotlivých druzích ptáků minimálně celorepublikový význam. Tomáš Diviš je ornitologické veřejnosti znám nejen jako přední český odborník na dravce a sovy, ale také jako lokální patriot, který již své bohaté zkušenosti a znalosti místních ornitologických poměrů úspěšně využil už v knize „Čáp bílý v Dolním Pometují“, která vyšla v roce 2011. Jeho jméno je také těsně spjato s Východočeskou pobočkou ČSO, v níž působil dlouhá léta jako člen výboru jednatel, místopředseda a předseda.

Knihu můžete zakoupit u vybraných knihkupců především v okrese Náchod nebo na mailové adrese VČPČSO. Knihu nabízíme za 220,- Kč. K ceně je třeba připočítat 30,- poštovné. Máte-li zájem o knihu, částku uhraďte na náš účet Fio Banka 2501022899/2010 a na e-mail naší pobočky Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nám sdělte, co jste si objednali a počet kusů, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Při odesílání platby uveďte ve zprávě příjemci své jméno, ať může být Vaše platba snadno identifikovatelná. Obratem Vám knihu zašleme.

Autor článku: Vladimír Lemberk
Zdroj: vcpcso.cz

Číst dál...

Srpnen 2019 - eBirding podle čísel

Děkujeme, že jste se minulý měsíc zapojili do eBird. Dva druhy, které jste v srpnu zapsali do svých seznamů eBird, pomohly eBird k dalšímu růstu.

V srpnu 2019 sestavili pozorovatelé eBird po celém světě 770 530 seznamů ptáků. To je o 31% více než v srpnu loňského roku.

Celkový počet pozorování na eBird je nyní 700 624 671. Na domovské stránce eBird můžete sledovat aktuální počty druhů, vaše seznamy i seznamy ostatních uživatelů.

Profesionální tip měsíce od eBird: Používejte eBird Mobile ! Aplikace eBird Mobile vám umožňuje maximalizovat dobu pozorování ptáků: automaticky sleduje čas a vzdálenost a poskytuje vám nástroje pro rychlé zadávání pozorovaných druhů, což je rychlejší než zaznamenávání těchto druhů tužkou do bloku. Aplikace navíc poskytuje 20 seznamů do okruhu 5km, které vám umožní soutěžit o pozorovatele měsíce.

V srpnu loňského roku mělo něco pod 30 zemí více než 100% nárůstu pozorování, což je více než dvojnásobek.
1. Guadeloupe - 604,55%
2. Kypr - 409,76
3. Kyrgyzstán - 400
4. Rumunsko - 363,16
5. Polsko - 342,86
6. Nepál - 304,57
7. Rusko - 295,98
8. Zambie - 289,66
9. Timor Leste - 272,92
10. Slovensko - 268,75
11. Madagaskar - 223,28
12. Bulharsko - 215
13. Zimbabwe - 208,22
14. Nizozemsko - 185,77
15. Papua Nová Guinea - 180,39
16. Jamajka - 178,18
17. Nový Zéland - 161,21
18. Spojené arabské emiráty - 140,25
19. Gambie - 138,75
20. Litva - 127,14
21. Ghana - 126,74
22. Haiti - 114,85
23. Kostarika - 110,9
24. Maroko - 106.99
25. Chorvatsko - 105,66
26. Jižní Afrika - 104,81
27. Namibie - 104,76
________________________________________
Mockrát vám děkuji za to, že eBird dosáhl dalšího úspěchu. Každý váš nový záznam pomáhá pozorovatelům ptáků, vědcům a ochráncům přírody po celém světě, a proto jsme vám opravdu vděčni.

Chris , Brian , Marshall a Ian - za tým eBird

Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Pták, který vyřešil migrační tajemství, byl na své cestě nelegálně zabit

Je příhodné, že čáp bílý odstartoval naši kampaň Flight for Survival, protože tento druh ve skutečnosti pomohl vědcům objevit jev migrace ptáků. V dnešní době je těžké uvěřit, že lidé si kdysi neuvědomili, že ptáci migrují.

Whitestork Lebanon Fouad Itani 4 1200x675
Bizarní teorie zahrnovaly: ptáci hibernují na dně oceánů nebo se dokonce mění na myši, proto mizí z naší krajiny. Ale v roce 1822, poblíž německé vesnice Klütz, byl nalezen neuvěřitelný jev: čáp, který měl ve svém krku zapíchnutý šíp vyskytující se pouze v střední Africe. Tento Pfeilstorch neboli „čáp šípů“ byl prvním z několika exemplářů nalezených v Evropě se šípy zapíchnutými ve svých tělech, což nabízelo myšlenku, že ptáci migrují na velké vzdálenosti mezi hnízdišti a zimovištěmi.

Způsob, jakým čápi bílí migrují, je opravdu úžasnou podívanou. Cestují po tisících, někdy dokonce zastíní slunce, používají svá obrovská křídla, aby se vznášeli podél vzdušných proudů, spirálovitě se pohybují ve výškách 1 500 m a bez námahy plachtí celé kilometry - technika, která se hodí zvláště při přechodu obrovské saharské pouště. Protože velké vodní toky nevytvářejí správné vzdušné proudy, čápi se vyhýbají Středozemnímu moři, když putují mezi Evropou a Afrikou, hlavně přes Bospor na východě nebo Gibraltarskou úžinu na západě. Létají do „úzkých míst“, kde mnoho čápů cestuje v těsném konvoji.

Whitestork Lebanon Fouad Itani 1 1024x683

Na své cestě musí překonat řadu překážek. Elektrický proud na nadzemních elektrických vedeních je stále velké riziko a mnoho zastávek, na které se kdysi spoléhaly, bylo zničeno intenzivním zemědělstvím. A pak jsou lidé, kteří je chtějí zabít přímo.

Je ironií, že nelegální a hromadné střílení čápů bílých - které nám pomohly objevit migraci - je stále ohrožením pro tento chráněný druh. Zabíjení čápů bílých se změnilo ze způsobu obživy primitivních lidí na velký sport, který si užívají stovky lidí pomocí sofistikované technologie - jen proto, že mohou. Jsou součástí obrovské krize postihující stěhovavé ptáky na celém světě: pouze ve Středozemním moři je každý rok nezákonně zabito více než 24 milionů ptáků. Pro ty ptáky, kteří se vydávají východní cestou, je nejnebezpečnějším místem jezero Qaraoun v libanonském údolí Beqaa. Na vrcholu migrační sezóny v tomto úzkém údolí přiletí během několika krátkých dnů stovky tisíc čápů bílých, a mnoho tisíc se nikdy nedostane na druhou stranu.

Naštěstí partneři BirdLife Partners ve svých zemích tvrdě pracují na ochraně tohoto druhu. Od zaměstnanců Doğa Derneği (BirdLife v Turecku), kteří nedávno objevili dříve neznámé migrační překážky, až po ochránce NABU (BirdLife v Německu), kteří sdílejí živé aktualizace migračních cest satelitně sledovaných čápů bílých, berou vážně svou povinnost chránit stěhovavé ptáky na cestě k dalšímu cíli.

Stork poaching 1024x683

Naše libanonská partnerská společnost pro ochranu přírody v Libanonu (SPNL) neúnavně pracuje na ukončení nezákonného zabíjení ptáků ve své zemi. Mnoho let vede kampaň za zpřísnění vymáhání zákonů o lovu v zemi a jejich jednotka proti pytláctví během migrační sezóny denně navštěvuje místa nelegálního zabíjení. Chápou však také, že nejde jen o potrestání pachatelů - je také důležité změnit postoj. Jejich program zapojení do komunity to právě dělá - a už to začíná mít skutečný dopad.

V roce 2017 se libanonský prezident Michel Aoun také vyjádřil proti nezákonnému zabíjení ptáků v upřímné řeči. "Je škoda proměnit Libanon v pustinu bez rostlin, stromů, ptáků a mořských živočichů," řekl. "Měla by existovat mírová smlouva mezi člověkem a stromem, jakož i člověkem a ptáky, protože je i nadále utlačujeme." Naděje je na obzoru, ale ještě zbývá udělat hodně naléhavé kroky, než bude možné nebe nad Libanonem považovat za bezpečné pro čápy.

Čáp bílý je pravděpodobně nejlépe známý pro svou roli v evropském folklóru jako nošení dětí ke svým rodičům. Dlouho předtím však byl vnímán jako symbol štěstí a plodnosti. Starověcí Řekové a Římané viděli čápa bílého jako model dokonalého rodičovství - a to se přesně odráží v reálném chování ptáků, kteří sdílejí rodičovské povinnosti společně. Vzhledem k tomu, že pták rád hnízdí na střechách, byl tento druh v průběhu historie známou a ikonickou součástí lidského života, aktivně pomáhal lidem lovem škůdců a dokonce ukazoval zemědělcům, kdy vysadit své plodiny. Bylo by úžasné vidět svět, kde byl tento druh uctíván stejně jako kdysi.

Zdroj: flightforsurvival.org

 

Číst dál...

Jak mobilní hra může pomoci ptákům v našem náročném světě?

Nedokážu si představit život bez ptáků a probuzení na jaře bez flétnové serenády drozda malého. V tomto neustále se zrychlujícím světě je to tak úžasné, vychutnat si tu prostou radost, i když jen na krátký okamžik. Přesto úžasné zážitky, jako je tento, postupně mizí. Rostoucí množství zdánlivě nepřekonatelných ekologických problémů, které ohrožují stabilní klima, které jsme si během posledních 12 000 let znali a milovali, nelze ignorovat. Amazonský prales byl v plamenech měsíce, oceán a jeho obyvatelé jsou zamořeni plastem a vzduch je plný oxidu uhličitého. Protože jsem ještě teenager, jsem svědkem vznikající katastrofy budoucnosti.

condor dhalla 2000 1600x1078

Kondor kalifornský H9 sedí na mostě Najavo přes řeku Colorado v Arizoně. Foto: Adam Dhalla

Přesto je stále možné být optimistou - ve skutečnosti je rozhodující, abychom se vykopali z této díry, do které jsme se společně dostali. Nedávno jsem strávil trochu více než týden v Arizoně, a to jak na návštěvě Tucson Audubon's Southeast Arizona Birding Festival, kde jsem měl stánek, abych získal finanční prostředky na mobilní hru, kterou jsem vytvořil, a na krátkou postranní výpravu na sever. Byl to jak neuvěřitelný zážitek, tak pohled do toho, jak velká je vášeň a optimismus v ochraně přírody.

Nejprve byl můj dlouho očekávaný cíl najít kondora kalifornského - typickou ikonu amerického Západu, jehož populace ve volné přírodě byla v roce 1987 pouhých 27 ptáků. Díky agresivní, zpolitizované, široce propagované a kontroverzní kampaně odchycení a množení v zajetí, tito ptáci začali létat znovu přes jihozápad. Sám jsem potřeboval vidět toto znovuzrození.

Poté, co jsme jeli rovnou z letiště ve Phoenixu navzdory nepravděpodobné vlně veder a bleskové povodni, se mi naskytl působivý, ale letmý pohled na Grand Canyon. Poté jsme se s tátou zamířili na severovýchod do Page a překročili hranici Utahu: brána do země kondorů. Druhý den jsme vstali v 5 hodin ráno a jeli k Najavo Bridge, dvojici protichůdných (jeden pro pěší, jeden pro vozidla) mostů, které překračovaly řeku Colorado v závratné výšce.

Největším lákadlem pro pozorovatele je to, že se jedná o hnízdiště kondorů - pár hnízd bylo poblíž. Jakmile jsme zaparkovali, uviděl jsem na pilířích mostu pro vozidla velké černé stvoření. Když kolemjedoucí auto přejelo přes most, viděl jsem, jak náhle vyskočil a natřásl si peří. Při pohledu do mého dlouhého objektivu bylo zřejmé, že to byl ve skutečnosti můj cíl, kalifornský kondor. Měl typicky zbarvenou hlavu, černý límec peří na krku a typickou velkou značku na křídlech. Byla to samička H9, narozená v roce 2008, bylo jí 11 let. Všiml jsem si dalšího jedince, mladého samce T7 na pilířích mostu pro pěší. Náhle T7 bez námahy odletěl pod most a přistál poblíž břehu řeky. Byl jsem v úžasu. Měl by se stát připomínkou záchrany živočichů, jelikož i já, narozen dvě dekády od začátku kampaně, jsem měl tu možnost pozorovat ho na sluncem rozpálených červených skalách severní Arizony.

Posuneme se o tři dny - jsem v jihovýchodní části státu na festivalu. Vzduch je plný nadšené konverzace - setkání přátel, kteří se roky neviděli, povídání si o tom, jaký pro ně byl birding a jak je horko. Jsem zaneprázdněn zařizování stánku s tátou pro moji hru: Find the Birds: US + Canada.

Toho večera jsem se zúčastnil semináře a noční procházky, abych oslavil založení chráněné oblasti Sky Islands, která zahrnuje hnízdiště důležitých ptáků a oblasti biologické rozmanitosti (IBA), která zahrnuje jak východní (pohoří Rincon) národní park Saguaro, tak i Mount Lemmon ( Hotspot). Near You No. 166 ). Je to fantastické místo pro ptáky, s ohromujícím množstvím biodiverzity.

lodge dhalla 2000 1600x900

Koncepce grafiky pro lesní chatu z připravované hry Find the Birds: US + Canada. Obrázek Adam Dhalla

Setkání s lidmi, kteří celá desetiletí pracovali pro ochranu přírody, bylo inspirativní, a jejich vášeň a nadšení pro přírodní svět bylo nakažlivé. Mám to štěstí, že na festivalu potkávám mnohem více takových lidí, kteří, stejně jako já, mají vášeň pro ptáky a zemi, ať už je s nimi pozoruji nebo pouze mluvím o ochraně přírody.

Birding kolem Tucsonu byl fantastický a objevoval jsem místa, jako je Národní památková rezervace Las Cienegas pro tyrana křiklavého, strnádka Botteriova, strnadce pustinného, stejně jako pro kukačku dešťovou v Madera Canyon a slavného trogona krásného v California Gulch, a pro strnádka pětipruhého.

Mnohokrát jsem byl u stánku, kde jsem účastníkům vysvětloval svou hru. Find the Birds: US + Canada bude zdarma ke stažení z Apple App Store a Google Play pro váš telefon nebo tablet, o birdingu a ochraně ptáků. Vaše postava chodí napříč simulovanými 2D krajinami a hledá realistické ptáky, které se shromažďují ve vašem virtuálním průvodci, a zároveň se vypořádáváte s otázkami životního prostředí. Hlavním cílem této hry je fungovat jako odrazový můstek pro děti, aby se nechaly inspirovat k ochraně přírody i birdingu. Ve hře ztělesňují ptáci problémy, kterým čelí celý habitat.

Tento nápad jsem dostal před mnoha lety. Byla to kombinace toho, že jsem byl v raném věku vystaven technologii, vyrůstal s různými herními systémy, a také jsem měl zájem o přírodu, který ve mně rostl od čtyř nebo pěti let. Pamatuji si, jak jsem učil své spolužáky o velrybách, o kterých jsem četl v první třídě. Tam to začalo. V letech 2011 – 2012 jsem zažil magickou zkušenost, kdy se prudce zvedlo množství pozorování sovice sněžní nedaleko mého rodného města Vancouver, která mě navedla na cestu fascinace ptáky a přírodním světem.

A nyní, s pomocí National Wildlife Federation a Petricore, Inc., oceněné nezávislé herní společnosti a několika dárců a sponzorů, by se můj velký nápad mohl stát skutečností. Zájemci o další informace mohou navštívit findthebirds.com.

Tento projekt posílí budoucnost ochrany přírody, budoucnost ptáků a budoucnost, ve které budou děti stále moci putovat po stále zelených svazích a slyšet pronikavé volání drozda malého.

Zdroj: birdwatchingdaily.com

Číst dál...

Pozorovatel měsíce srpna: Rene Valdes

Pozorovatel a ochranář přírody v Mexiku Rene Valdes

Tisíc. To je počet ptáků v Mexiku, který chce Rene Valdes identifikovat, než oslaví své čtyřicetiny. Má ještě dva roky a zbývá jen 31 druhů. A když víte, že Rene v podstatě žije a dýchá pozorováním ptáků, nebudeme překvapeni, že dosáhl svého cíle.

01 rene

Rene Valdes - jeho obor - ornitologie, konzultant ochrany přírody, fotograf a neobvyklý pozorovatel. Fotografie: Antonio Hidalgo

Jak se Rene dostal k pozorování ptáků? Na střední škole se dobrovolně rozhodl vytvořit naučné stezky v údolí v Mazatlán. Vedoucí projektu, holandský birder, zapůjčil Renemu svůj dalekohled a vsadil se s ním, jestli dokáže najít v ústí řeky „Datla Woodyho“. Byl to pro něj první pták, správně nazývaný datel světlozobý, který Reneho natolik zaujal, že brzy začal identifikoval všechny ptáky ve svém rodném městě a o něco později i ptáky fotografovat. Ani netušil, že v Mexiku je asi 1 100 druhů ptáků.

02 rene

Datel svetlozobý ( Campephilus guatemalensis ). Fotografie: Rene Valdes

Na vysoké škole se Rene rozhodl studovat biologii, ale specializoval se na ornitologii. Zapojil se do výzkumných projektů, někdy na jiných univerzitách, ke studiu ptáků a jejich ochrany. V jednu chvíli přerušil denní studiu, aby mohl strávit čtyři měsíce v Peru a studovat papoušky v Amazonii. Tato zkušenost ho vedla k výzkumu ochrany papoušků v severovýchodním Mexiku po dobu deseti let po ukončení vysoké školy.

03 rene

Arara hnědočelý ( Rhynchopsitta terrisi ). Fotografie: Rene Valdes

Během této doby se Rene zaměřil na papouška arara hnědočelého. Jedná se o endemický druh v Mexiku, který je ohrožen. Během svého pobytu a studiu v severovýchodním Mexiku si začal Rene organizovat svůj volný čas. Ale to mu nestačilo. Začal vést prohlídky v Mazatlánu a na tichomořském pobřeží, ale rozšiřoval je i do nových míst, o nichž se dozvěděl z osobních výletů za pozorováním ptáků - Chiapas, poloostrov Yucatan a Monterrey, kde nyní žije Rene. "Chiapas je jedno z mých oblíbených míst," řekl Rene.

04 rene

Jedna z mnoha prohlídek - René jako průvodce. Fotografie: Rene Valdes

V roce 2011 Rene přestal dělat akademický výzkum a přecházel na konzultace se soukromými společnostmi. Ale i tak nepřestal sledovat ptáky a studovat jejich chování ve svém volném čase, protože ho to bavilo. "Minulý rok jsem studoval hnízdní kolonii rybáků a racků," řekl Rene. Nyní spolupracuje se společnostmi chovných farem ptáků na průzkumech ptáků na poloostrově Yucatan, aby lépe pochopil, jak budování větrných elektráren ovlivní populace ptáků. Cílem jeho studií je minimalizovat účinky větrných elektráren na ptáky.

Za posledních šest let Rene vedl také prohlídky festivalu Rio Grande Valley Birding , který se zaměřuje na ptáky žijící podél hranice. Je to obrovská akce s téměř 100 průvodci - stojí za to se sem podívat, pokud chcete přidat do svého seznamu více než 30 nových druhů. (Letošní festival je 6. - 10. listopadu, takže je ještě čas naplánovat si výlet!)

05 rene

Další prohlídka s Rene. Fotografie: Rene Valdes

Dodatek: Rene také pracuje pro BirdsEye, vyvíjí obsah, nahrává nový obsah, schvaluje fotografie na birdseye.photo a koordinuje občanské vědecké projekty. Pracoval na vytvoření Birds of Ecuador, Birds of Peru a Birds of New Guinea - některé z našich aplikací, které jsou určené pro průvodce, kteří na svých cestách používají smartphony. A kontroluje pozorování eBird pro tři provincie v Mexiku.

Stejně jako mnoho pozorovatelů, je Rene také fotografem. Možná jsem zaujatý, ale jeho fotky jsou ohromující. Ale on nikdy nenavštěvoval lekce fotografování. Jak tedy zdokonalil své dovednosti? "Byla to jen praxe." řekl Rene. " Když jsem začínal. Udělal jsem spoustu chyb. Tak jsem se ze svých chyb poučil a pokusil se je opravit.“Rene se na začátku učil od přítele, aby rychle pochopil práci ve photoshopu, ale poté se už učil sám, znovu, skrze spoustu praxe.

Mnoho z nejlepších fotografií si můžete prohlédnout na stránce birdseye.photo .

Jeho oblíbený pták nemusí být tím, co očekáváte. V zemi plné zářivých, duhově barevných ptáků si Rene výbral nevýraznou černobílou sojku modrochocholatou. "Velmi ohrožený druh, ale krásný, ve volné přírodě není více než 1 000 jedinců.“ řekl Rene. Reneho oblíbené zájezdy jsou do mexických států Sinaloa a Durango, kde lze vidět skupiny až dvaceti sojek modrochocholatých.

06 rene

Sojka modrochocholatá ( Cyanocorax dickeyi ). Fotografie: Rene Valdes

Rene se také zajímá o guany horské kvůli úsilí vynaloženému k nalezení pro ně vhodného území. Musíte se vydat na výlet na vrchol lesa v Chiapasu 5-6 hodin cesty, abyste se dostali na jedno z mála míst, o nichž je známo, že zde žijí.

07 rene

Guan horský ( Oreophasis derbianus ). Fotografie: Rene Valdes

Pro Reneho je těžké přesně určit, proč miluje birding. "Vlastně je to návykové," řekl Rene. "Hodně cestuji v Mexiku, abych našel ptáky, které jsem nikdy předtím neviděl." Jeho seznam v Mexiku obsahuje identifikovaných 969 druhů ptáků, i když Rene říká, že vyfotil pouze asi 600-700 různých druhů z Mexika. "Objevení nového ptáka, který je úžasný, barevný a krásný, to pomáhá lidem dostat se do birdingu, “dodal Rene.

"Jak říkám svým přátelům, když už zbývá jen velmi málo ptáků, je velmi drahé je získat." Někdy musíte hodně cestovat pouze pro jednoho ptáka. Prvních 200 nebo 300 druhů je zdarma. “

Přesto Rene viděl na nedávné cestě mimo Baja pět nových ptáků. Jo, určitě nebude mít problém dostat se na 1000 druhů. Do toho, Rene!

08 rene

Rene miluje ptáky a oni milují jeho. Fotografie: Rene Valdes

Autor Amanda Grennell
Zdroj: birdseyebirding.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Míra nezákonného zabíjení ptáků na Středním východě byla poprvé odhalena

Jak mnozí z vás budou vědět, OSME spolupracovala s BirdLife International a s pomocí mnoha odborníků v tomto regionu na přezkumu nezákonného zabíjení ptáků na Arabském poloostrově, v Íránu a Iráku. Po více než třech letech sběru a analýzy dat byly výsledky dokončeny a zveřejněny v časopise OSME, Sandgrouse.

ibk2
Předseda OSME, Dr. Rob Sheldon a Ibrahim Khader, ředitel BirdLife Middle East, dnes představují konečné výsledky na semináři proti nezákonnému obchodu s dravými ptáky na lovecké a jezdecké výstavě v Abú Dhabí (ADIHEX2019) ve Spojených arabských emirátech. Výzkum by nebyl možný bez pomoci a podpory mnoha členů a kontaktů OSME z celého regionu. Není pochyb o tom, že nezákonné zabíjení ptáků je klíčovým problémem ochrany v mnoha zemích Blízkého východu a výsledky tohoto výzkumu pomáhají stanovit základní směr, podle kterého lze hodnotit budoucí snahy o ochranu. Zatímco posílení a provádění nových vnitrostátních právních předpisů je klíčovou součástí boje proti hrozbě nezákonného zabíjení ptáků, ochrana budoucích generací ptáků a ochránců přírody v tomto regionu bude prvořadé. OSME a BirdLife již pracovali na vzdělávání budoucích nadšenců ptáků tím, že vyvinuli arabského polního průvodce pro Ptáky na Středním východě a zdarma je ke stažení smartphone aplikace. Doufáme, že v budoucnu budou hrát roli při snižování nezákonného zabíjení ptáků.

Výsledky výzkumu jsou rovněž shrnuty v níže uvedené tiskové zprávě:
Na tuto tiskovou zprávu z 27. srpna bylo uvaleno embargo: Dnešní studie poprvé odhaduje rozsah nezákonného usmrcování a lovu volně žijících ptáků na Arabském poloostrově, v Iráku a Íránu. Použitím rozmanité škály zdrojů údajů a začleněním odborných znalostí odhadujeme, že v tomto regionu může být každý rok nezákonně zabito nejméně 1,7–4,6 milionu ptáků z nejméně 413 druhů, z nichž mnoho je migrováno. Je znepokojující, že to bude pravděpodobně podceňované, protože data nebyla k dispozici pro některé části regionu. Nejvyšší počet nelegálních zabíjení / lovů byl průměrně odhadnutý na 1,7 milionu ptáků ročně v části Saúdské Arábie a 800 000 ptáků v části Íránu, přestože v obou případech jsou údaje dostupné pouze pro část země. Odhady nezákonného zabíjení a zajetí v Iráku a Jemenu byly také relativně vysoké s 329 000 a 273.

Nezákonné zabíjení a přijímání úlovků představuje celosvětovou hrozbu pro biologickou rozmanitost a přitahuje mezinárodní pozornost. Například v roce 2014 přijala Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS), jejíž většina zemí z tohoto přezkumu jsou smluvními stranami, v roce 2014 rezoluci, která má zabránit nezákonnému zabíjení, lovu a obchodu se stěhovavými ptáky (UNEP) / CMS 2014).

Je znepokojující, že v této poslední studii bylo nezákonně zabito nebo prodáno několik druhů, které jsou předmětem celosvětové ochrany, včetně mramorovaného Teal Marmaronetta angustirostris , tulura obyčejného Pocharda Aythya feriny a turtura tyrurského ( Turtle-dove Streptopelia) (všechny klasifikované v BirdLife International jako zranitelné na globálním červeném seznamu IUCN). ). Nelegální střelba a nezákonné odchytávání byly dvě nejčastější hrozby a ptáci byli údajně nezákonně zabíjeni nebo odebíráni primárně pro sport, ale také pro jídlo, hlavně jako pochoutka. V několika zemích bylo po celé zemi rozšířeno nezákonné zabíjení a prodej, ale v jiných zemích byly identifikovány zvláště nejhorší lokality. Jednalo se o pobřeží Kaspického moře v Íránu a hornatou oblast Kurdistánu v Iráku, kde se odhaduje, že v každém místě bylo nezákonně zabito / prodáno více než 100 000 ptáků ročně, a zvláště postiženi jsou vodní ptáci. Írán i Irák poskytují stěhovavým ptákům, zejména vodním ptákům, důležitá místa pro hnízdění a zimování.

Kombinace výsledků současné studie s výsledky pro jiné země Blízkého východu z předchozího středomořského přezkumu problému, který vedl BirdLife v roce 2015 (Brochet et al. 2016), ukazuje na obraz celého regionu Blízkého východu jako celku. Odhaduje se, že v kombinovaném regionu bude ročně usmrceno průměrně 17,5 milionu ptáků (8,0 - 27,1 milionu ptáků), z čehož 18% je na (částečně hodnoceném) Arabském poloostrově, Íránu a Iráku. V pěti ze 17 hodnocených zemí Středního východu může být každý rok nezákonně zabito v průměru> 1 milion ptáků. Pro celý region Blízkého východu (a sousední země) byl nejvyšší odhadovaný v Egyptě, Sýrii, Libanonu, Saúdské Arábii a Íránu.
Naše studie také zdůraznila nedostatek údajů o nezákonném zabíjení a lovu ptáků a obecněji o velikosti populace ptáků v regionu: Provádění systematického sledování počtu nezákonně usmrcených nebo odchovaných ptáků je proto prioritou.

Nejnaléhavější potřebou jsou okamžitá opatření příslušných vnitrostátních orgánů, donucovacích orgánů a dalších zúčastněných stran k zavedení přístupu „nulové tolerance“ k nedovolenému zabíjení v celém regionu, přičemž bude stavět na úsilí, které již v některých zemích již probíhá. Užitečným přístupem k určení priorit a vedení účinných opatření by mohlo být vypracování národních akčních plánů pro více zúčastněných stran, které by řešily nezákonné zabíjení. Potřebná klíčová opatření se v jednotlivých zemích liší, ale zahrnují legislativu na zlepšení, lepší vymáhání a dodržování právních předpisů, cílená opatření v nejhorších lokalitách, zvýšení dohledu a opatření na trzích a v souvislosti s online aktivitami, důslednější uplatňování přiměřených sankcí za nezákonné zabíjení, vzdělávání a zvyšování povědomí široké veřejnosti a klíčových skupin, jako jsou lovci, a lepší monitorování a výzkum sociálně-ekonomických faktorů nezákonného zabíjení; vedoucí k řešením přizpůsobeným místním souvislostem. Jak je patrné z příkladu nezákonného lovu a přeshraničního obchodu sokolů na Arabský poloostrov, je třeba posílit spolupráci mezi zeměmi, aby bylo možné adekvátně řešit nezákonné zabíjení a odebírání.

Poznámky pro editory:
• Nedovolené zabíjení ptáků je zde definováno jako „jakákoli forma úmyslného jednání, které má za následek smrt nebo odstranění jednotlivce z volné přírody (bez ohledu na to, zda se jedná o cíl nebo ne), což je podle vnitrostátních právních předpisů zakázáno. “
• OSME je ornitologická společnost na Středním východě, na Kavkaze a ve střední Asii a je registrovanou charitativní organizací ve Velké Británii; charita č. 282938.
• Od roku 1968 OSME zvyšuje informovanost a financuje místní projekty na ochranu ptáků a jejich stanovišť na Středním východě i mimo něj. OSME je nezisková charitativní organizace, jejíž součástí je vášnivá skupina dobrovolníků s láskou k divoké zvěři a regionu. Charita také vydává široce uznávaný ornitologický časopis Sandgrouse.
• BirdLife International je globální partnerství organizací na ochranu přírody (NGO), které usiluje o ochranu ptáků, jejich stanovišť a globální biologické rozmanitosti a pracuje s lidmi na udržitelnosti využívání přírodních zdrojů. Společně jsme 121 BirdLife partnery po celém světě a rostou.
• BirdLife Middle East je síť národních nevládních organizací, které usilují o budování památkové kapacity na Blízkém východě tím, že podporují spolupráci mezi dlouhodobými národními nevládními organizacemi a nově vyvinutými organizacemi tak, aby spolu pracovaly na společných prioritách ochrany v regionu.
• Tento přezkum byl financován anonymním dárcem BirdLife International a získal další finanční prostředky od British Birds.
• Přehled nelegálního zabíjení ptáků ve Středozemním moři je k dispozici zde: https://www.cambridge.org/core/journals/bird-conservation-international/article/prel predbežně- hodnotící-of-the-scope- and-scale- nelegálních zabíjení a přijímání ptáků ve středomořském / 34A06A94874DB94BE2BBACC4F96C3B5F
• Další informace a další zdroje naleznete na webu BirdLife International zde: https://www.birdlife.org/illegal-killing

Zdroj: osme.org

Číst dál...

Richard Crossley: Radost z neúspěchu

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Nikde nejsem šťastnější než venku v přírodě. Vycházející slunce, paleta nádherných barev, třeba i něco vzácného – tyto věci mě naplňují úžasem. Ohromné věci můžete vidět vlastně všude, když máte oči otevřené a dokážete ten zázrak vnímat.

Zdálo by se, že na tom není nic složitého, přimět ostatní, aby se na věci kolem sebe podívali tímto způsobem, ale opak je pravdou. Většina lidí bere přírodu jako samozřejmost. Tento pohled se může trochu změnit třeba o dovolené, ale duševní potrava poskytovaná přírodou obecně nepatří ke každodenním potřebám. Proč tomu tak je? Snad pro ten pocit, že lidé přírodu bez odborných znalostí plně vnímat nedokážou.

Jsem vděčný za výchovu, které se mi dostalo. Téměř celé dětství jsem strávil na farmách. Můj otec, neptáčkař, přírodu miloval, obdivoval krásu zvlněných polí a nejšťastnější byl s hospodářskými zvířaty, která choval, zvláště s kravami. Stále mně a mým sourozencům něco ukazoval a nutil nás, abychom si to prohlédli zblízka.

Když mi bylo sedm, začal jsem objevovat ptačí vejce. V desíti letech jsem v okolí bydliště začal pozorovat ptáky. V následujících letech jsem bral birding už dost vážně a když jsem v patnácti potkal několik stejně starých ptáčkařů cestujících po kraji a hledajících vzácné druhy, pustil jsem se do toho také. V Anglii bylo nutné vést si terénní zápisky a svoje terénní dovednosti rozvíjet a učit se jim. Pokud jste chtěli být jedním z týmu, museli jste to tak dělat – a já chtěl být jedním z nich. (Takový tlak ze strany vrstevníků může být báječnou věcí!) Ještě než mi bylo osmnáct, věnoval jsem se už ptákům v globálním měřítku s tím, že jsem se držel příkladu těch, kteří to dělali přede mnou. Během svého cestování jsem se zamiloval do Cape May v New Jersey a v roce 1991 jsem se tam nadobro usadil.

Od té doby se ze mě stal posedlý fotograf, autor určovacích příruček a pustil jsem se také do řady věcí, které se nějak pojily s mým vztahem k přírodě. Když se teď s přibývajícími léty ohlédnu zpět, shledávám, že i když všechny tyto aktivity nějakým způsobem zahrnovaly ptáky, tak ne všechny se skutečně pozorování ptáků týkaly. Všechny do jedné mi především umožnily být venku v přírodě; pozorněji se podívat; skládat jednotlivé dílky mé skládačky, pokud to mám takto vyjádřit.

Na skládání puzzle je jedna věc zvláštní. Dělá vám radost samotné skládání nebo až výsledek? Ano, dosažení něčeho, završení snahy, přináší jisté uspokojení. Je to jako přiřadit jméno opeřenci: můžete ho několik vteřin pozorovat, odškrtnout si ho, zanést do seznamu a jít domů. Nepřipomíná to ale dokončení skládačky o pouhých čtyř dílcích? Kam se poděla radost? A hlavně, kde je to objevování?

Teprve ono hledání a nacházení dílků skládanky přináší skutečné uspokojení. Jako člověk posedlý pozorováním ptáků a přírody vůbec, oceňuji to, že jako klučina jsem byl povzbuzován, abych sám hledal a učil se. V mé blízkosti nebyl nikdo, kdo by odpovídal na všechny moje otázky. Netrvalo mi dlouho, abych si uvědomil, že velikost ptáka, jeho proporce, chování a barevné znaky, že to vše přímo souvisí s jednou věcí: s místem, kde pozorovaný jedinec žije. Jakmile si tento fakt uvědomíte, vše se změní. Zkuste se nad tím prosím zamyslet. Později se k tomu ještě vrátím.

My (lidé) jsme legrační stvoření. Většina z nás chce mít přehled v tom, co dělá a být v tom dobrá. Nesnášíme neúspěch, že?

Birding není snadný. Existují tisíce ptačích druhů. Poletují všude kolem. Pořád se někde skrývají. Těžko se pozorují a stále jsou příliš daleko. A vy to zkoušíte, znovu to zkoušíte a ještě jednou. Pokaždé: „Ale ne, skoro jsem ho měl. Sakra, je pryč.“ Váš kamarád nebo průvodce vykřikne jméno ptáka. Samozřejmě, že všechny ostatní považujete za odborníky.

Často, když se se o něco opakovaně pokoušíme – třeba přiřadit jméno opeřenci – a nejde nám to, máme pocit, že jsme selhali. Náš obranný mechanismus nás přinutí nechat toho. Je to řešení našeho problému – a my přestaneme hledat a objevovat.

Když se na to ale podíváme zblízka, pak neexistuje žádné dobré nebo špatné, žádné selhání – jen radost z objevování nových věcí.

Takže zpět k velikosti, proporcím, chování a barevným znakům, které přímo souvisejí s tím, kde pozorovaný jedinec, ať už pták nebo třeba drobný savec, žije. Jestli nad tímto faktem přemýšlíte každý den, když jste venku, začnete si uvědomovat neuvěřitelné souvislosti. Pro téměř všechno, co se v přírodě děje, existuje nějaký důvod. Objevování těchto příčin je jednou z nejuspokojivějších věcí v životě. Jsou všude kolem nás, když se naučíme je vidět.

Tohle je mnohem obtížnější, než se zdá. Knihy a časopisy nás vždy krmily brilantními fotografiemi ptáků s fantastickými detaily opeření vynikajícími na rozmazaném pozadí. Terénní příručky zobrazují profily ptáků proti bílému pozadí včetně dvou nebo tří šipek nabízejících potřebné odpovědi. Ale tohle nikdy nebyly, nejsou a nebudou skutečné odpovědi. Pokud by byly, bylo by tak snadné se s nimi v terénu vypořádat.

Řešením je zahodit tyto knihy – ano, i Crossleyho určovací příručku. Sledujte vaše zahrady a sami si klaďte jednoduchou otázku, co vlastně vidíte? Popište to podrobněji, než jste to kdy učinili. Pak si položte další otázku, a další. Nikdy se takto nedopustíte chyby. Uvidíte víc, než kdy před tím. A to povede k dalším otázkám.

Nyní jste odhalili proces objevování. Všechno se tím mění, nejen pro vás, ale i pro vaše budoucí generace.

TIPY
Dívejte se zblízka.
Nebojte se toho, jestli děláte chyby nebo ne – užívejte si zkušenosti z objevování.
Stále si klaďte otázky.

RICHARD CROSSLEY žije, jak napovídá jeho esej, barevný a stále se měnící život. Jeho nedávná cesta po Evropě ho donutila zamyslet se nad vlastními názory a nad tím, co se můžeme naučit od ostatních. Je autorem řady knih o ptácích, včetně edice Crossleyho určovacích příruček (The Crossley ID Guides).

richard crossley

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Čápy na Opavsku otrávil jed na hraboše, použití chemie potvrdil rozbor

Jed na hraboše Stutox II otrávil čápy na polích na Opavsku. Dvojice ptáků, k nimž tam ve středu vyjížděli lidé ze Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích, uhynula na otravu účinnou látkou tohoto přípravku, prokázaly to laboratorní testy.

Čápy lidé našli na katastru obcí Služovic a Oldřišova. „U jednoho z exemplářů leželi v bezprostřední blízkosti zobáku na zemi také uhynulí hraboši. Tím více jsme samozřejmě zpozorněli. Dnes jsme obdrželi sken protokolu o zkoušce ze Státního veterinárního ústavu v Olomouci, ze kterého vyplývá, že čápi byli otráveni,“ informoval ve čtvrtek vedoucí záchranné stanice Petr Orel.

JOG7d8473 pifoto

Ve volatech čápů a u jednoho i v žaludku testy prokázaly vysoce toxický fosfid zinku, chemické látky, na jejíž bázi fungují některé jedy na hlodavce včetně Stutoxu II. Podle ochránců přírody je to důkazem druhotných otrav po použití Stutoxu II na polích.

Obavy se potvrdily
„Lze si jen velmi obtížně představit, že by čápi sezobávali přímo otrávené granule, naopak hraboši patří k hlavní složce jejich potravy. Potvrzují se tak obavy ochránců přírody a oprávněnost pozastavení výjimky pro plošnou aplikaci tohoto jedu,“ konstatoval Orel.

V Moravskoslezském kraji jde zatím o první prokázaný úhyn ptáků na otravu účinnou látkou přípravku Stutox II.

„Vůbec jsme nepředpokládali, že by v této oblasti jed někdo aplikoval. Gradace hrabošů tady není tak velká jako například na střední Moravě,“ uvedl Orel.

Úhyn čápů řeší veterináři i kontrolní ústav
Doplnil, že příroda si s hlodavci sama poradí a jak rychle jejich populace roste, tak rychle i klesá. „U nás v záchranné stanici jsme letos zaznamenali poměrně rekordní příjem mláďat běžných druhů sov, jako kalous ušatý, či puštík obecný nebo třeba také poštolek obecných. I to je důkazem, že příroda reaguje na změny v potravním řetězci,“ doplnil.

O otravě čápů již byly informovány Krajská veterinární správa v Ostravě i příslušná pobočka Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.

„Případ samozřejmě šetříme, v tuto chvíli ale nemůžeme poskytnout bližší informace,“ konstatovala mluvčí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Lucie Pytlíková. Šetření potvrdila i veterinární správa.

Důkaz nebezpečnosti přípravku
„Prokázaná otrava čápů na Opavsku potvrzuje, že fosfid zinku není žádný ‚bezpečný jed‘. Po několika desítkách otrávených zajíců na jižní Moravě tu máme důkaz, že fosfid zinku zabíjí i zvířata, která se hraboši živí. Právě čápi totiž místa s větším výskytem hrabošů vyhledávají a polykají je vcelku. Snadno tak mohou dostat smrtelnou dávku jedu,“ reagoval Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) již situaci řeší. „Inspektoři z Oblastního inspektorátu ČIŽP Ostrava v tuto chvíli shromažďují podklady, které by vedly k nalezení pachatele a tedy k možnosti následně vést přestupkové řízení,“ řekla mluvčí inspekce Radka Nastoupilová.

Myslivci ze Žatčan, Šlapanic a Tuřan v Jihomoravském kraji našli v posledních dnech téměř osmdesát uhynulých zajíců a několik bažantů. Zbytky přípravku Stutox II prokázaly i testy vzorků uhynulého zajíce a dvou bažantů z Tuřan.

49 983709295046225 18 001331413110858 9 560x315

Otrávení čápi leželi u obce Služovice na Opavsku.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Krupobití v Montaně zabilo nebo zmrzačilo nejméně 11 000 ptáků

Krupobití, které v neděli 11. srpna zničilo plodiny, rozbilo okna a zničilo střechy a vozidla v celé Montaně, zabilo a zmrzačilo také více než 11 000 ptáků. Jednalo se o vodní ptactvo a ptáky v mokřadech v oblasti správy divokých zvířat Big Lake, která se nachází asi 35 mil severozápadně od Billings.

dead pelicans Montana
Mrtvý pelikán severoamerický vedle ještě živých pelikánů a kormoránů, na Big Lake WMA. Foto s laskavým svolením Montana Fish, Wildlife a Parky

Biologové z Montany Fish, Wildlife a Parks, kteří tento týden navštívili jezero, sbíralo mrtvé kachny a ptáky se zlomenými křídly, rozbitými hlavami, vnitřním zraněním a dalšími zraněními spojenými s masivním traumatem, které bylo spojená právě s tímto krupobitím. Uváděli tisíce dalších mrtvých nebo těžce zraněných vodních ptáků a mokřadních ptáků v okolí jezera.

Majitel sousedních pozemků hlásil krupobití, kdy jednotlivé kroupy také byly o velikosti baseballových míčů, a které v neděli večer rozbily okna v oblasti. Místní zprávy o počasí uváděly, že v Molt a Rapelje napadaly 2 cm krup a jednalo se o krupobití o rychlosti 70 mil za hodinu.

Biolog divočiny FWP Justin Paugh odhaduje, že 20 až 30 procent ptáků u jezera bylo zabito nebo zraněno. Z ptáků, kteří jsou stále naživu, Paugh odhadl, že pět procent kachen na jezeře a 30 až 40 procent živých pelikánů a kormoránů vykazuje nějaké známky zranění nebo zhoršeného pohybu - většinou se jedná o zlomená křídla a zlomené nohy.

V oblasti správy divokých zvířat FWP Big Lake Wildlife Management Area se nachází mělké, často sezónní jezero a mokřad, které je hnízdištěm pro tucty druhů kachen, husí, kormoránů, racků, pelikánů a dalších vodních ptáků. Vzhledem k vlhkému počasí letos na jaře se jezero zaplnilo a v současné době pokrývá asi 4 000 akrů.

dead birds Big Lake MT 499x660
Vodní ptáci zabití krupobitím o rychlosti větru 70 mil/h vyvrhnutí na WMA Big Lake pobřeží. Foto s laskavým svolením Montana Fish, Wildlife a Parky

Později v tomto týdnu byli odborníci na odchyt a výzkum divoké zvěře Jay Watson zpět u jezera, aby pokračovali ve svém průzkumu poranění ptáků a pokusili se posoudit potenciál dalších problémů, které by se objevily.
Paugh řekl, že jeho vědecké odhady ukazují, že krupobitím bylo zabito nebo těžce zraněno mezi 11 000 a 13 000 vodními ptáky a bahňáky, z nichž někteří jsou stále naživu, ale své zranění asi nepřežijí. Většina mrtvých ptáků byla vyplavena na břeh.

Mezi budoucí obavy patří možnost, že choroby - včetně botulismu - způsobené hnijícími těly, mohou dále devastovat populace ptáků. FWP uvedla, že tuto situaci bude i nadále sledovat.

"Pozitivně," řekl Paugh, "jezero je stále pokryto vodním ptactvem, které je živé a zdravé." Život bude pokračovat. “

Zdroj: birdwatchingdaily.com

Číst dál...

Do kraje lovců mamutů za pelikánem

Večer, konečně vyrážím do kraje Kopčema s Veverčákem, do kraje Věstonické Venuše a lovců mamutů. Na Moravu jezdím zásadně na noc, jelikož nesnáším jízdu po D1, nejen kvůli jejímu tankodromu, kdy si člověk při trošce nepozornosti překousne jazyk a trpím s tlumiči, ale její věčné a nekonečné zácpy se snad zapíšou jednou černým písmem do dějin naší autodopravy. Noční jízda je nejen svižnější, ale 90% času můžu jen v levém, relativně méně poškozeném pruhu, o kolonách ani nemluvě.
Ve Strachotíně jsem něco po jedné hodině, stačíme se ještě v autě pohodlně prospat (výhoda combi) a ráno v šest následuje „sborka“ stativu za usrkávání kávy z termosky. Dopito, složeno a vyrážíme za pelikánem, který by MOHL mít pořadové číslo 288 po cyklostezce. Nahlížíme na jeho oblíbené místo a nic, pátráme po hladině, nad hladinou a i ze zoufalství pod hladinou. Věříme, že budeme mít kliku, vždyť srpen tak krásně začal supem hnědým. Rackové nahání mladého orla mořského, na bahnech okolo rákosí je spousta malých i velkých racků, ale pelikán zatím nikde. Z cyklostezky se vracíme zpět na hráz ve Sklepní ulici, kde mě zastihne povzbudivá smska od Jirky Šafránka. Stavíme opět dalekohled a pozorně pátráme po celé ploše nádrže až na protější straně nádrže nedaleko houfu labutí je konečně objeven pelikán, ještě že je tak veliký. Ač je ráno okolo deváté, horký vzduch se tetelí nad vodou a rozostřuje aparát. Pokusíme se dostat blíže. Sedáme do auta a odjíždíme přes celou hráz k Věstonicím, kde nacházíme volné místo mezi auty rybářů. Hážu na rameno monokular a vyrážíme po asfaltové cestě. Jeden rybář právě tahá z vody parádního kapra, tak se ptám na pelikána. Na můj dotaz, nám ukazuje nedalekou větev, kde ho často pozorují. Vydáváme se po cyklostezce k rybárně a doufáme, že s enám naskytne lepší pohled. Horko už je šílené. Z rákosí vyletí bukáček malý, rákosníci mají orgie, doupňák cukruje nad hlavou. V jedné zatočince je pisík. Docházíme k rybárně, pelikána vidíme stále daleko a ozývá se hlad, obracíme. Konečně máme na pelikoše celý den si říkáme.
Vracíme se k autu a vyrážíme přes Věstonice na hlavní tah k Brnu, přetrpíme kolonu auta na hrázi u Pasohlávek, kde se opravuje most či co, někde tady pod námi je pelikán, ale zastavit není možné, brzy zatáčíme do Ivaně, kde máme oblíbenou hospůdku a jdeme na snidaňooběd a studenou kofolu. Když musíš tak musíš.
Po obědě míříme do Pouzdřan na vlhy. Parkujeme u školy a vyrážíme do kopců. Cesta míří mezi vinohrady, lemovaná keři, tak bodujeme ťuhýkem obecným, pěnkavou, krutihlavem a pěnicemi. Velkou radost nám udělala žluva hajní, letos první, ale to už nám nad hlavou plachtí poštolka a vlhy. Vlha je nádherný pták. Letos nás však překvapil plot na vinici pod lokalitou, kde se zdržují vlhy, ale díky tomu, že nebyly vrátka zamčené jsme mohli jít dále a pokračovat v cestě. Pečlivě po sobě opět zavíráme. Pomalu postupujeme cestičkou mezi hustými keři, vlhy už jsou slyšet. Opatrně nakukujeme na konci keřů na "jejich" sráz plný děr. Vlh napočítáme okolo 30ti, některé plachtí, hodně posedávají na uschlých pahýlech u vrcholu srázu. Z křoví na volné prostranství nevylézáme, je zbytečné, je rušit. Další odměnou je hrdlička divoká, která sedá na suchý strom nedaleko vlh, opatrně vycouváme z divočiny a vracíme se k autu a přes kopec opět míříme do Sklepní ulice ve Strachotíně. Pelikán je u rákosového ostrůvku, protahuje si křídla, asi 20 minut se kocháme aspoň v monokuláru. Stále je to strašně daleko a vzdych se chvěje.
Balíme, stavíme se ještě na točené studené malinovce v jednom bufetu po cestě a mažeme do Mikulova na Mušlovský rybník, volavka červená nedávno hlášená je silné lákadlo. Na místě jsme byli nemile překvapení. V dolním rybníku zbyla malá louže, na rákosí vylézají rákosníci velcí a nad námi plachtí čáp černý a volavka popelavá. Horní je suchý úplně, na bahně ťapkají dvě kádéčka a nedaleko rákosí jsou další dvě hrdličky divoké. Tak aspoň zajíždíme na farmu pro víno a vracíme se do Mikulova, kde máme ubytování někde v centru, kamarádka GPS pomůže!
Penzionek je poměrně hezký, ale neteče teplá voda, tak dáváme jen studenou sprchu, za toho horka jsme celí ulepení a maskáčová trika hážeme do kufru a  měníme za hudební. Vyrážíme na pivní slavnosti se zastávkou na náměstí na večeři. Na Pivobraní vyzvedáváme na hlavní bráně akreditace a vklouzneme do backstage mezi kamarády muzikanty. 
Sobota ráno nás čeká výborná snídaně v penzionu a vyrážíme opět do Strachotína, co kdyby byl pelikán blíže – není, tak už s ním neztrácíme čas, míříme do lednického parku, který pomalu procházíme podle našeho starého scénáře, zdárně uskakujeme cyklistům od kol, přestože tu cedule všude hlásí - jízda na kolech zakázána. Často zastavujeme a s dalekohledy pečlivě zkoumáme koruny stromů, lidé se tradičně u nás zastavují a nenápadně sledují, kam koukáme, co kdyby jim něco uteklo!! My si jen hlásíme - strakapoud prostřední, lejsek bělokrký a šedý, husy, kormorání, kvakoš, čápi bílí i černí, volavky... U mešity je tak narváno, že já kofeinový závislák vyvěšuju bílou vlajku a odmítám frontu stát. On ten výsledek ani za to nestojí, brynda v plastu. Zakončujeme cestu parkem obědem v další oblíbené restauraci přes silnici, kde parkujeme. Chvíli to vypadá na deštík, ale než se najíme, obloha je opět krásně modrá a sluníčko praží o 106! Vyrážíme na Prostřední rybník, kde nás čekají stovky racků, desítky pisil, tenkozobci opační, jespáci obecní a bojovní a vodouši. Co by to však bylo Lednicko bez Nesytu, který je ovšem na plné vodě. Zasunuju za sklo povolení k vjezdu a objedeme pozorovatelny. Samé běžné druhy, ale třeba pohled na husice liščí se hned tak neomrzí. Bohužel nás tlačí čas a musíme se vrátit do Mikulova na druhé kolo pivních slavností, dnes kamarádi z Traktoru a Trautenberku a moc se těším na AC/DC revival CZ,  ale i tak hodnotíme zájezd na Moravu spojený jak s ptactvem, tak s bigbítem za úspěšný, do ročního seznamu jsme pár druhů přidali a číslo 288 do životního taky padlo.

Číst dál...

Průkopník birdwatchingu Henry Hudson

Daleko, ale přesto blízko domova je Mar Chiquita, bezodtoké slané vysychající jezero na severozápadě pampy v provincii Córdoba v Argentině, také součástí světa, který hrál roli v inspiraci jednoho z britských moderních ornitologických průkopníků.
Každý, kdo navštívil vnitřní svatyni centrály RSPB v The Lodge (přírodní rezervace, která se nachází jihovýchodně od města Sandy, Bedfordshire v Anglii) si může vybavit portrét v životní velikosti nad krbovou římsou. Zobrazuje viktoriánského gentlemana ve vlněném obleku a odpovídající čepici, jak se krčí v kapradí a drží malý dalekohled. Jmenuje se William.

Henry Hudson – WH Hudson podle literatury – počáteční světlo společnosti a vzácný muž tohoto druhu mezi tisíci ženami, který založil organizaci. Je zajímavé, jak málo se o něm ví, a tak jsem si dal za úkol, připomenout tohoto muže.

Prvních 32 let strávil v Argentině a až do roku 1873 nevstoupil do Anglie. Chudý, nevzdělaný a bojem zjizvený, ale odhodlaný sledovat okouzlen ornitologií živenou volnou přírodou pampy v provincii Buenos Aires, mezi volně žijícími a nezákonnými kovboji této doby.

To by se Hudsonovi určitě líbilo. Téměř století po jeho smrti, projekt tak blízký jeho domovu pampy, bude profitovat z fondu Birdfair’s. Bylo mi ctí, že jsem mohl minulý podzim přivítat delegaci organizace Aves Argentinas The Lodge, která je partnerem Birdlife. Udělal jsem jim krátkou prezentaci, pod ostražitým pohledem señora Hudsona v zasedací místnosti s velkým krbem. Hudsonův odkaz změnil nově vznikající organizace. S potěšením jsem v naší zimě/ jejich jarním čase (ke konci listopadu) navštívil Argentinu, abych se sám na sobě přesvědčil o požitcích Mar Chiquita.

Tisíce plameňáků
Mar Chiquita – „Malé moře“ – není tak malé. Ve skutečnosti je to obrovské, největší vnitrozemské jezero v Jižní Americe, jak jsem zjistil, když Andie Filadora, ředitel ekoturistiky, pro nás zařídil let malým letadlem s laskavým svolením Jose Bria, starosty nedalekého města Morteros. Voda pokrývá plochu 50 mil x 28 mil a maximální hloubka je jen 10 metrů. Daleko dole jsme z letadla viděli mělké, slané okraje třpytící se na slunci s desítkami tisíc plameňáků. Třem druhům se zde daří, vedle řady dalších vodních ptáků. Je to dech beroucí krajina. Projekt sponzorovaný Birdfair pomáhá vytvořit něco, co se bude jmenovat Ansenuza: Národní park, který bude největším v Argentině. Další označení lokalit – Important Bird (Významný pták) a Biodiversity Area (Oblast biologické rozmanitosti) a Ramsar Site (mokřad mezinárodního významu) nezabránily stálým dopadům rozvoje a znečištění.
Zaměstnanci Aves Argentinas tvrdě pracují již několik let na přípravě způsobu tohoto označení, aby byla dosažena ochrana na národní úrovni pro Ansenuzu. Jezero má zásadní význam pro migrující ptáky, kteří používají tří různých tahů. Například ze Severní Ameriky hostí ne méně než 600 000 lyskonohů dlouhozobých. Stovky tisíc sluk a jiných brodivých ptáků a divokého ptactva jsou také závislé na hojné potravě ve vodě a okrajích Mar Chiquity. Ale jak jsem objevil na břehu jezera Miramar, kde jsem bydlel, jezero je nejznámější, nejnavštěvovanější a proslulé díky svým plameňákům. Mar Chiquita je domovem asi poloviny světových plameňáků chilských a plameňáků andských a významného množství plameňáků Jamesův. Z pohodlí mého balkónu jsem měl detailní výhled na mnoho dalších druhů, několika pro mě úplně nových: od zobouna amerického po sýčka králičího, kteří hlídali hotelovou zahradu.

Přírodní rezervace

Moji hostitelé mi pomohli s vykonáním pouti na místo domova rodiny Guillerma Enriquea (zde je señor G E Hudson). Najít Muzeum nebylo jednoduché, i když celý okres nese jeho jméno. Na konci dlouhé prašné cesty jsme s mým průvodcem Franciscem Gonzalezem Taboasem našli pěkné muzeum, přírodní rezervaci, vztyčené vlajky, školáky skotačící se psy, učitele brnkající na kytary a impozantní bustu muže. Byli jsme přivítáni s nadšením spřízněnými řediteli Anibalem Rubenem Raverou a Atilioem Martinezem. Prohlédli jsme si zachovalý domov Hudsona, krajinu, kterou objevil a která ho naučila lásce k přírodě a rodinou knihovnu, ze které se učil o Darwinovi a živil sny o tom, že uvidí arcadian Angličana Gilbert White. Večer se konala diskuze v Národním muzeu v centru Buenos Aires u příležitosti stého výročí publikace Hudsonovy autobiografie dětství. Je popisován jako „První argentinský přírodovědec“ (El Primer Naturalista Argentino).

Zabíjení albatrosů

Následující den jsem strávil několik cenných hodin s mými hostiteli v působivé knihovně v ústředí Aves Argentinas. Je zde více knih a od Hudsona dokonce více než jich má ve sbírce RSPB. Jsou zde vystaveny osobní dopisy a další předměty včetně pozvánky předsedy vlády Stanleyho Baldwina z roku 1925 na odhalení památníku Hudsonovy sochy v Hyde Parku. Objevil jsem dopis, který Hudson napsal tisku, aby odsoudil a zveřejnil úmyslné zabíjení albatrosů při rybolovu cestujícími obchodních lodí. To dává příchuť bezdůvodně shromažďované mentalitě, která převládala ve věku a nerovnosti, proti níž Hudson s dalšími aktivisty bojoval. Jako by si opět tento průkopník vychutnával práci, kterou Aves Argentinas a další partneři Birdlife dělají dnes, aby zabránili zbytečnému, byť neúmyslnému, ničení albatrosů a dalšího mořského života při rybolovu v jižním oceánu.
Jednou z posledních Hudsonových prací byla autobiografie jeho raného života, nazvaná Daleko a dávno (Far Away a Long Ago) nebo Alla Liejo Y Hace Tiempo ve španělštině. Inspiroval se vizemi, které měl, když byl upoután na lůžko v Cornish nemocnici s horečkou v jeho sedmdesátých letech. Popisuje formativní (výchovný) okamžik, který inspiroval jeho celoživotní lásku k ptákům a divoké přírodě: setkání s plameňáky na slaném jezeře: „Bylo vidět ohromující množství ptáků, hlavně divokých kachen, pár labutí a mnoho bahňáků - ibis, volavky, kolpíků a další. Ale nejúžasnější ze všech byli tři nesmírně vysocí, bílí a růžoví ptáci, brodící se slavnostně v řadě yard nebo tak nějak od sebe a někteří 20 yardů od břehu. Byl jsem ohromen a okouzlen při pohledu na ně a moje potěšení bylo intenzívnější, když vedoucí pták stál klidně a zvedl nahoru hlavu a dlouhý krk, rozevřel a zatřásl svými křídly. Křídla, když byla otevřená, měla nádherně karmínovou barvu a pták mi připadal jako nejandělštější stvoření na světě.

Zářná budoucnost

I když ho to lákalo, Hudson už nikdy nepodnikl měsíc trvající cestu po moři, aby se vrátil do svého rodného domova v Jižní Americe. Zbývajících 50 let žil v Londýně a kdykoliv mohl, unikal na venkov. V pozdním životě získal slávu a nějaké jmění a žil dostatečně dlouho, aby viděl první, dlouhodobou kampaň RSPB, která ukončila dovoz ptačího peří, když byl konečně vydán zákon v r. 1922. Zanechal téměř všechno, co měl v „Bird Society“ (v Ptačí společnosti), jak to nazýval. O tom, jak silnou stopu myšlenku tu zanechal, dokazuje i velký portrét nad krbem v The Lodge. Nejde ani slovy vyjádřit, jak mě dojalo, že Hudsonův vliv je stále cítit na každém kroku i tady v Buenos Aires dlouhé roky po tom co emigroval a ten pocit najít některé zdejší druhy, které živě a s nadšením popsal v Argentínské ornitologii a jak jeho následníci v díle pokračují a budují jeho odkaz a myšlenku. A tak budoucnost pro nový Ansenuza národní park vypadá zářivě, který bude lákadlem pro více ekoturistiky v regionu a pomáhat k zajištění udržitelné budoucnosti pro přírodu a společenství kolem svého obrovského obvodu. Ansenuza je jméno bohyně, jejíž slzy vytvořily malé moře Mar Chiquitu. Plakala pro válečníka, který zemřel a její kamarádská božstva ho přivedla zpět k životu, ve formě plameňáka ... jsem si tím jistý, jsi tady přede mnou.

Zdroj: Bird Watching UK – September 2019
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Desítky i stovky čápů se slétají na střední Moravě a loví hraboše

V souvislosti s přemnožením hrabošů polních se v posledních týdnech na Olomoucku, Přerovsku, Prostějovsku i na Kroměřížsku objevila velmi početná hejna čápů bílých. Jde o ptáky, kteří již vyvedli mláďata a nyní se vydali i s mláďaty na cestu do Afriky.
Největší hejno čítalo 246 čápů bílých a bylo pozorováno u obce Kožušany-Tážaly. Další nezvykle velké hejno mělo 202 jedinců a bylo zjištěno u obce Vrbátky. Čápi vyhledávají pole, na nichž je prováděna orba a přímo za pluhem chytají vyorané hraboše.
Mezi desítkami čápů bílých se objevují na polích i volavky popelavé, čápi černí, kavky, rackové, káňata lesní, motáci pochopi a poštolky. Někde dokonce i pustovky, motáci lužní a orli křiklaví.
Jiří Šafránek
Foto: Jaroslav Walter, Zdeněk Němeček a Jiří Šafránek

--------------------------------------------
Největší hejna čápů bílých zaznamenali ornitologové na lokalitách:
52 ex. – Holešov (KM)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7998975
64 ex. – Holešov (KM)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=8000670
80 ex. – Věžky (PR)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7974986
98 ex. – Krčmaň (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7943668
170 ex. – Olomouc (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=8002454
202 ex. – Vrbátky (PV)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7966457
246 ex. - Kožušany-Tážaly (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7968695

Číst dál...

Příběhy z eBird: Sarah Kamis - Začátky pozorování

Děkuji všem, kteří sdíleli své příběhy na eBird. Je úžasné číst o tolika různých způsobech, jak se lidé věnují pozorování. Komunita eBird je ohromně rozmanitá. Spojuje lidi se spoustou příběhů kolem světa, kteří sdílí vášeň pro ptáky a touží se dozvědět víc. V tomto příběhu z eBird se Sarah Kamis podělí o to, jak se dostala k pozorování a co to přineslo do jejího života.

Big Belt Mountains 1 1024x946

Big Belt Mountains
Sarah Kamis pozorování v Big Belt Mountains v Montaně.

Můj příběh o pozorování ptáků. Napsala Sarah Kamis
Náš tábor v Riverbanku a já jsem hodně nevrlá, protože jsem se právě probudila a neměla jsem zrovna náladu připojit se ke svým energickým přátelům u ohně, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít dolů po proudu až k místu, kde se násyp potkává s kaňonem. Vyzbrojená rozkládací židlí, pivem a dalekohledem jsem se rozhodla zjistit co se tu děje, když je tu ticho a klid. Ne, že bych byla už pozorovatel, ale tou dobou jsem byla prostě ráda, když jsem byla v přírodě sama.
Už 4 měsíce dělám záslužnou, ale opravdu stresující práci s lidmi, kteří se stali obětí domácího násilí, sexuálního napadení nebo stalkingu. Pracuji jako advokátka. Většinu času trávím v přímém kontaktu s lidmi, kteří si právě prochází krizí způsobenou nedávným útokem nebo s takovými, kteří zažili měsíce nebo i léta psychologického týrání. Neexistuje způsob, jak se při takových setkáních vyhýbat stresu ale stále mě ohromuje síla a duchaplnost lidí, se kterými pracuji. Často jim opakuji, že věřím v jejich práva, důstojnost, respekt a bezpečí, ale to mě nechrání před stresem, který tato práce přináší. Je pro mě čím dál víc těžší oddělit práci od soukromí a často se přistihnu, že na to myslím. Jestli chci v této práci pokračovat, musím si především udržet vlastní pohodu a zdraví.

Zpátky k Riverbanku. Uviděla jsem něco modrého míhat se křovím. Rychle to zmizelo. Moje ospalost a mrzutost se ještě nevytratily a mě štve, že na jasné modré obloze není ani jeden orel. Pak se vrátilo něco do mého zorného pole. S nutnou dávkou pesimismu si přikládám dalekohled k očím. Znovu se to vytratilo, ale já skepticky čekám s dalekohledem na očích. Pak se to vrátilo a já jsem zůstala koukat s otevřenou pusou. Dívala jsem se z očí do očí divokému lesňáčku žlutohrdlému. Měl přes oči černý pruh, až výrazně žlutý krk a působil přesně jako nějaký lupič z animáku. Ale jeho pronikavý pohled mu dodal opravdovou vážnost. Sledovala jsem, jak se prodírá houštím až k vodě. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem nevnímala čas a myslela jsem, že sním. Jsem si jistá, že spousta pozorovatelů hodně dobře ví, o čem mluvím. Vrátila jsem se ke svým drzým přátelům, ale nyní jsem už měla dobrou náladu, a tak mi jejich žerty nevadily. Až když jsem si vzala svojí první začátečnickou pozorovatelskou příručku, zjistila jsem, co jsem to vlastně viděla.

V momentě, když jsem uviděla lesňáčka žlutohrdlého, nevědomky jsem našla důležitou část svého léku na pracovní stres. Pozorování ptáků mě nutí žít v přítomném okamžiku a zažívám opravdovou úlevu, když vidím všechen ten život a pohyb přímo za dveřmi. Díky eBird jsem zjistila, že můj dům se nachází necelých 100 metrů od místa, kde bylo pozorováno 85 druhů. V druhé polovině května jsem strávila v podstatě každé ráno koukáním se, jak rehci sedají na okraje větví a papežík lazurový hrdě zpívá svou písničku. Na malou chvilku jsem zahlédla také lesňáčka křovištního. Tam jsem se zamilovala do střízlíků a rozčilovala nad tím, jak těžko se od sebe dají rozeznat jednotliví tyranovití. Opravdu bych nebal schopná pokračovat ve své práci, kdyby nebylo pozorování. A eBird mi umožnil skočit do pozorovatelského světa rovnýma nohama.


strizlik ve vetvich
Střízlík zahradní sedící ve větvích

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Další rána pro mizejícího sýčka

Kriticky ohrožený sýček obecný letos významně posílil populaci díky velkému množství hrabošů. Teď pro něj malý hlodavec může být hrozbou. Zemědělci dostali povolení trávit hraboše plošně rozhozeným jedem.

Od 5. srpna jim to umožňuje rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) podřízeného ministerstvu zemědělství. Ornitologové varují, že v ohrožení je mnoho živočichů a především všichni ptáci, kteří se hraboši živí.

Trávení považují za krajní a nebezpečné řešení a upozorňují, že s hlodavci by si lépe poradila pestrá krajina, kde se daří dravcům, sovám a dalším přirozeným predátorům hrabošů.

0 1

Rodenticidy, tedy jedy na hlodavce, dostaly zelenou. Nejenom na zemědělské půdě, ale také například v ovocných sadech, vinicích a dokonce v remízcích a polních příkopech mohou zemědělci plošně rozmisťovat jed, který má zneškodnit hraboše. V období od 5. srpna do 2. prosince zemědělský ústav povolil jed Stutox II s fosfidem zinečnatým. Ten v reakci s žaludeční kyselinou otráví hlodavce do několika hodin po požití.

Přiotráveného hraboše může snadno chytit predátor, kterému tak rovněž hrozí otrava. „Sledujeme s velkými obavami, že ústav povolil plošné rozmisťování jedu volně po povrchu, aniž by ho zemědělci museli aplikovat do nor. Je to velmi nebezpečné pro všechny živočichy. Zejména je pro nás nepochopitelné povolení v remízcích a polních příkopech, které jsou často jediným útočištěm polních ptáků,“ podotýká Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické.

Jako jeden z nejpočetnějších hlodavců je hraboš kořistí mnoha druhů ptáků, například poštolek, káňat, sýčků, kalousů, ťuhýků, volavek a dalších.

„V těchto dnech se na polích ve velkých počtech shlukují také čápi, kteří budou brzy odlétat na jih a hraboši pro ně představují prostřený stůl. Otrávení hraboši je mohou ohrozit na životě. Je přitom pravděpodobné, že gradace by skončila i bez použití chemie.

Když už se jedy musí použít, je šetrnější aplikace přímo do nor. Na povrchu se k nim kromě ptáků snadno mohou dostat i zajíci nebo srnci. A pozření otrávených hrabošů ohrožuje i psy a kočky,“ říká Zámečník.

Ptáci, na rozdíl od zemědělců, silný hraboší rok přivítali. Díky dostatku hlodavců mohli dravci a sovy uživit mláďata a posílit populaci.

„Objevili jsme rekordní rodinu se 7 mláďaty kriticky ohrožených sýčků, kteří jich jinak mívají 3 až 5. Celkově jsme spočítali o třetinu mláďat sýčků víc než loni. To je skvělá zpráva, protože sýčků u nás zbývá posledních sto párů,“ říká Martin Šálek, který se v České společnosti ornitologické a na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR zabývá výzkumem a ochranou zemědělské krajiny.

Jenomže plošná aplikace jedu je povolena ve 48 okresech ze 76 včetně severozápadu republiky, kde má sýček kmenovou populaci, a včetně celé jižní Moravy.

Tam ornitologové díky hrabošovi letos pozorovali ptačí baby boom. „Kromě toho, že ptáci měli více mláďat, u nás zahnízdily i raritní druhy. Vzácná sova kalous pustovka hnízdila na jižní Moravě dokonce v 50 párech, jindy u nás hnízdí jen výjimečně.
Na Olomoucku poprvé od 70. let 20. století prokazatelně vyhnízdila poštolka rudonohá. K dalším raritám patří orel královský, raroh velký či moták pilich. Tito a další budou plošným rozmístěním jedu výrazně ohroženi. Nejde ale pouze o ptáky. Návnady jsou hrozbou i pro už tak malou populaci ohroženého tchoře stepního,“ říká Šálek.

1 2

Podle Zámečníka hrabošovi nahrává intenzivní způsob zemědělství s velkými lány. „S hrabošem si lépe poradí pestrá krajina s křovinami a remízky, kde žije víc predátorů, kteří se na hraboše specializují. Krátkodobým řešením je možné podpořit přítomnost ptačích predátorů hrabošů například umísťováním berliček, ze kterých mají lepší rozhled. Dlouhodobým a vhodnějším řešením je vytvoření pestré krajiny namísto současných monokultur,“ říká Zámečník.

Zdroj: 21stoleti.cz

Číst dál...

Taylor Páez pozorovatelka „žijící v prachu“

643 ptačích druhů, 44 států, dvě výpravy napříč krajinou, jeden Ford Ranger z roku 2002 – to je vše, co Taylor Páez potřebovala, aby splnila svůj dobrodružný Big Year.
Napsala Amanda Grennell

01TAYLOR PÁEZ

V roce 2017 se Taylor Paez vydala na svou jízdu napříč USA a cestovala od jednoho vzácného ptačího pozorování ke druhému. Jejím cílem bylo pozorovat 700 plně identifikovaných ptačích druhů.
Autor fotografie: James Adam Taylor.

Po 7 měsících na cestě a života v autě při snaze najít ve 48 státech tolik ptáků, kolik je jen možné, byla Taylor Páez unavená. Byl už listopad, a ona identifikovala několik stovek ptáků v přírodních rezervacích, parcích a skládkách napříč krajinou. Skoro všechny pro ni byly nové, kromě těch z její domovské Kalifornie. Nyní jí už zbývá jen několik vzácných druhů.

Na základě zkušeností od pozorovatelů, které potkala na skládce, jela Taylor do Národní rezervace motýlů ve snaze najít jeden z nejvzácnějších druhů - vlhovce Audubonuvho. Jednou už tohle populární pozorovací místo navštívila. Byl to krásný pruh údolí Rio Grande na hranicích jižního Texasu a Mexika.

Mezi motýly a pozorovateli motýlů Taylor brzy ráno vyčnívala, když se vydala za svým ptákem, ale vrátila se s prázdnou.

„ Tehdy jsem se naučila, jak zní volání vlhovce Audubonuvho, protože jsem je mohla slyšet o něco dál,“ vzpomínala Taylor. „ Myslela jsem si, že ho možná dostanu, ale to je v pořádku, snažila jsem se ze všech sil.“

Taylor se už chystala odejít, protože polední horko si vybíralo svou daň, když najednou něco zaslechla.

„ Slyšela jsem opravdu nádherné volání vlhovce někde v dáli“ říká Taylor. „ Nikdy předním jsem zvuk toho ptáka neslyšela, ale věděla jsem, že to musí být on!“

Běžela po špičkách, jak nejrychleji mohla a našla vlhovce Audubonuvho. Byl to krásný, černožlutý pták, který kradl kvasící ovoce, které bylo, technicky vzato, určeno pro motýly.

„ Opravdu mě to potěšilo, nečekala jsem, že ho tam uvidím. Nevěděla jsem, jak zní, ale z nějakého důvodu jsem měla pravdu. V tu chvíli jsem si byla jistá, co slyším“ říká Taylor.

Tohle utvrzení dalo Taylor motivaci k tomu, aby dokončila těch pár měsíců roku 2017 s celkovým součtem 643 identifikovaných ptačích druhů. Skončila na 8. místě na stránkách eBird, kde většina pozorovatelů Big Year zaznamenává svůj postup.

02TAYLOR PÁEZ

Taylořino pozorování vlhovce z jejího instagramu ve složce Big Year adventures, @needsmorebirds
Autor fotografie: Taylor Páez
Umístění: Národní motýlí rezervace

Začátek cesty za Big Year
Big Year není formální soutěž – nejsou zde žádné, trofeje, ceny ani peníze. Slávy také málo. Místo toho je to výzva, na kterou se pozorovatelé vydávají, aby v určité oblasti pozorovali co největší možný počet druhů za kalendářní rok. V roce 2017 se Taylor vydala na cestu bez toho, aby přemýšlela nad nějakou soutěží. Pro 48 států si stanovila vlastní cíl 700 druhů a na Silvestra oslavit 26. narozeniny.

Před svou cestou měla vlastně všechno, po čem mladí lidé touží – slušnou práci se zaměstnaneckými bonusy, pěkné vyhlídky do budoucna, vlastní byt, podporující přátele a rodinu a pěkný, pohodlný život. Ale bublal v ní jakýsi vnitřní neklid.

Její život se v podstatě odehrával mezi flustrující prací a výhledem z okna. Taylor toužila po tom, být venku. Během jednoho ubíjejícího dne Taylor z legrace snila o tom, že dá výpoveď, bude žít ve svém autě a pozorovat ptáky, a nasadilo jí to brouka do hlavy.

„ Prostě jsem to nemohla dostat z hlavy. Od té chvíle jsem přemýšlela, co mi brání?“ vzpomíná Taylor.

Taylor si začala o svém nápadu povídat s přáteli, které vyzdvihuje za to, že jí dodali odvahu, aby to opravdu udělala. Nic než ona sama jí v tom nebrání. Jedinou výjimkou byl strach z toho, jak to řekne rodičům. Ale když jim slíbila, že bude volat každý den, byli na jedné lodi.

Taylor si odkládala peníze a začala plánovat svůj život v autě – v dnešní době se to dá snadno najít na netu. Díky tomu, že se lidé často stěhují, předělávají auta jako např. náklaďáky, karavany apod. na obyvatelné prostory. Taylor si koupila kryt a palandu, aby mohla spát v nákladovém prostoru svého auta a také, aby měla kam dát vybavení. Začala si prohlížet blogy o žití na čtyřech kolech a opravdu jí inspirovalo „ žití v prachu“, jehož průkopníky byli horolezci, kteří měli crédo, že peníze a čas by se měly obětovat hlavně svým vášním a tak žili co nejlevněji a na cestách.

„ Potkala jsem několik z nich“ říká Taylor. „Přemýšlela jsem, že bych si to uměla představit a tak jsem si řekla, že prostě budu místo lezení pozorovat ptáky. Proč ne?“

03TAYLOR PÁEZ

Jedním z benefitů tohoto stylu pozorování je to, že vždy máte pozorovací stanoviště, jako je Taylorin Ford Ranger, ve kterém žila deset měsíců.
Autor fotografie: Taylor Páez.

Životní styl
V lednu 2017 do toho Taylor šla a dala výpověď v práci v odstupné lhůtě měsíc a začala s finálními úpravami a přípravami na cestu za ptáky a místy, které v životě neviděla.

Jeden z největších problémů, který se nedal jen tak přehlédnout, bylo samozřejmě bezpečí. I když Taylor potkala mnoho jiných holek, které cestovaly o samotě, měla v hlavě spoustu otázek, jaké na ní čekají nebezpečí a také jí znepokojovala spousta cizích lidí. Vzhledem k tomu, že bude holka, která je někde úplně sama. Taylor ale řekla, že její největší starostí bylo počasí a divoké pumy. Jen zřídla kdy jí dělali starost jiní lidé.

"Měli byste být připraveni na každou situaci." To byste měli mít na paměti. Ale nemusíme žít každý den ve stresu z toho, že vás něco napadne, “řekla Taylor.

Jako všichni, kdo se vydávají někam sami, se Taylor ujistila, že někdo ví, kam jde. Řekla svým rodičům, kde bude a na jak dlouho. Obvykle se také spojila s rodiči každé ráno, a její máma se podívala na její polohu prostřednictvím aplikace “Find my Friends”, což občas mátlo, hlavně, když Taylor strávila několik dní na moři.

Taylořin plán byla cesta obřích rozměrů. Začínala v severní Kalifornii, pak to vzala na jih přes Arizonu, jižní Texas a kolem Mexika a Golfského zálivu. Pak mířila na sever do North to New Hampshire a Maine. Pak zajela do New Jersey, New Yorku, Ohia, Michiganu a do horního Wisconsin a na jeho poloostrov. Pak zamířila zpět na západ: Colorado, the Great Plains, Washington a zpět domů, do Kalifornie.

Okusila chuť domova a bylo pro ni těžké vrátit se zpět na cesty. Byl červenec a Taylor byla na cestách asi 5 měsíců. Ale asi po měsíční přestávce rozjela Taylor svojí fázi „křížem krážem“. Jižní California, Montana, Arizona, lodí na pobřeží Maine, New Jersey, Ohio, Minnesota, Nebraska, Mississippi, Texas a konečně zpět do Kalifornie, aby ukončila rok.

„Ke konci roku se z toho stalo opravdové šílenství, protože to bylo čím dál méně o běžných druzích a více o těch vzácných“, říká Taylor, když vysvětluje svoje cestování z místa na místo.

Milované pozorovatelské místo bylo ohroženo
Po projetí krajiny bylo pro Taylor opravdu těžké vybrat si oblíbenou lokaci. Všude je hodně biodiverzity a ona to miluje celé. Ale kdyby musela, tak si vybere subtropickou část jižního Texasu.

Během jednoho dne v národní přírodní rezervaci Santa Ana identifikovala 35 nových druhů – bylo to nejvíc, co se jí kdy podařilo na jednom místě. Ale plán postavení zdi a plotů, kterých účelem bylo zabránit ilegální migraci, by mohl zničit prostředí, díky kterému zvířata prosperují.

I když konstrukce procházející Santa Anou, National Butterfly Center a Bentsen-Rio Grande Valley State Park neprošla schválením, stále je pro konzervativce zajímavým návrhem.

„ Všechno je v ohrožení“, říká Marianna Treviño-Wright, výkonná ředitelka Butterfly center’s pro Audubon magazín. „ těžká technika je do slova za rohem“.

Taylor s láskou vzpomíná na několik druhů, které poprvé viděla v jižním Texase: kolpík růžový, sojka zelenavá, tyran bentevi a samozřejmě vlhovec Audubonuv.

„ Je to obrovské bohatství, o kterém si myslím, že spousta Američanů ani neví, nebo mu nerozumí. Byla by opravdová škoda, kdyby ho jen tak projeli buldozerem“, říká Taylor.

Taylořini ptačí favorité
Aby dostala tolik ptáků, kolik je jen možné, spoléhala se Taylor na pozorování hlášená na eBird, Audubon Society listserves a pozorovacích skupinách na facebooku. Někdy se o raritách dokonce dozvěděla na instagramu a nebo když jí někdo řekl osobně, kde co pozoroval předtím.

Tady je několik Taylořiných oblíbených pozorování.

Vlhovec Audubonuv v národním motýlým centru v Texase.
„ Pravděpodobně mě to tam rozbrečelo“.

04TAYLOR PÁEZ

Vlhovec audubonuv. Autor fotografie: David Hollie.

Sojka zelenavá, přírodní rezervace Santa Ana, Texas
„ Vzpomínám si, jak jsem se na tento druh dívala v knížkách a myslela jsem si, že ho nikdy neuvidím. Je tak krásný a plný života, že nemůžu uvěřit, že něco takového vůbec existuje,“ říká Taylor. „ Ale stejně jako vrány a krkavci nebo sojky chocholaté se dají pozorovat všude na východním pobřeží a jsou prostě dotěrní“.

05TAYLOR PÁEZ

Sojka zelenavá. Autor fotografie: Dan Tallman.

Kolpík růžový, Santa Ana, Texas

06TAYLOR PÁEZ

Kolpík růžový. Autor fotografie: JC Knoll.

Vodouš šedý, národní rezervace Edwin B. Forsythe, New Jersey
Taylor strávila čtyři dni na území 13 mil velkém, když chodila tam a zpět, aby mohla pozorovat tohoto vzácného ptáka. Pozorování bylo hlášeno ještě před tím, než dorazila na 4 míli. „ jestli někde narazíte na skupinu pozorovatelů, kteří se dívají na jedno místo, je to opravdu dobré znamení“.

07TAYLOR PÁEZ

Vodouš šedý. Autor fotografie: Richard Lowe.

Lekce z pozorování Big Year
Potom, co strávila rok venku a téměř dosáhla svůj cíl 700 druhů, se už nevrátila ke své původní práci v kanceláři. Místo toho využila příležitosti, kterou jí nabízela příroda. Stala se průvodkyní parkem a pak mapovala kolibříky.

„ Uvědomila jsem si, že nechci být jenom venku, ale chci mít také pozitivní dopad na lidi. Chci, aby zážitky venku v přírodě byly pro lidi dostupnější. Nyní to potřebujeme víc, než kdykoliv předtím“, říká Taylor. „ Nikdy před tím bych si nepomyslela, že udělám něco takového. Vždy jsem šla na jistotu a nikdy jsem nebyla ochotná riskovat.“

Její další dobrodružství je 220 mil a 20 dní dlouhá túra po John Muir Trail, na kterou plánuje jít v srpnu se svým nejlepší kamarádem. Tak dlouhá túra je novou výzvou pro Taylor, ale potom, co dokončila Big Year, Taylor ví, že to za to stojí.

08TAYLOR PÁEZ

Pohled z Taylořiny postele vzadu auta během 10-ti mesíčního pobytu doma. Slab City, California. 
Autor fotografie: Taylor Páez

Překlad článku: Peter Haluza. Děkujeme.
Zdroj: birdseyebirding.com

 

Číst dál...

287. druh se jmenuje sup hnědý

Letos vyrážím do terénu sporadicky, částečně je na vině zdraví, ale hlavním důvodem jsou práce na chalupě, které jsou nekonečné. Už víc jak 14 dní vyklízíme velkou stodolu pro obytné úpravy a tak vyvážíme 50 let starou slámu, která je ve více jak ve 2m vrstvě a postupně vydává svá tajeství a poklady, jako třeba dvě zpuchřelé zadní kola od traktoru, které nalézáme na výšku stát!! v jendom rohu, vidět nebyly, vyvážíme vzniklý šrot, zbavujeme kola asi 6 aut starých pneumatik (pochválen ten, kdo vynalezl flexu – kotouč 230mm to všechno s obtížemi zdolává)...strašné, co lidi nashromáždí ve stodole za 50 let. Korunu všemu dodává rezavá kastle ze škodovky ležící 4m vysoko na trámech!! Musíme ji rozřezat opět flexou v té výšce. A nesmí nám to spadnout dolů, pod námi je sklep. Nejinak tomu bylo i dnes, když mě zastihl Borkův telefon jen s tím rozdílem, že jsem byl akorát s další károu (dnes třetí) v Kovošrotu. Jsme s Pavlem v Jivjanech a nad hlavami nám krouží sup hnědý. To je sprcha!! Mám našlápnuto na pelikána, každý den se modlím, aby mi vydržel až do 9/8, kdy mám dlouhodobě naplánovanou Moravu. Vyrazil bych už dříve, ale jestli něco nesnáším tak je D1ka a její věčné dlouhotrvající zácpy.

Birdwatcher eso ČR honza studecký
Bidwatcher Eso ČR Honza Studecký

Vracím se na chalupu z Kovošrotu, po cestě volám Pavlovi Brandlovi – s Jardou Šimkem už jsou z Řežabince na cestě. Zatlačíme káru do stodoly a volám, že jedu na supa, bohudík za ta léta nemusím nic vysvětlovat. Z prachu stoleté slámy a stodoly jsem jako „ten černý vzadu“, skáču pod sprchu a do bazénu. Než se obléknu, mám oběd na stole, takhle jsem snad ještě nikdy nehltal. Bohužel tu máme letitého caddyho, jedna oktávka je před domem v Nepomuku, druhá někde v Krkonoších s druhým synem. No nic, vezmu to přes Nepomuk a vyměním si tam auta. Zádrhel hned v úvodu, ač auto před domem, klíče na chalupě. Rozhoduju se krátce, pojedu „cedoušem“ však jsme se spolu něco najezdili, jen jsem mohl jet z chalupy přímo a ušetřil bych30 minut.
Vyrážím směr na Přeštice, kde potkám objížďku 6km, tak nabírám další zdržení. Průjezdem Přešticemi mě chytá silný liják, kterému chvílemi ujíždím, aby mě za pár kilometrů dohnal. Ženu caddyho po mokrých silničkách pomalu 90kou, ale pak raději dám nohu z plynu. Důležitější je dojet. Při bubnujícím lijáku do střechy a proudech vody, která se mi valí přes čelní sklo si uvědomuji, jak malé stěrače proti audi nebo oktávce caddy má.

jarda simek
Jarda Šimek

Další jobovka – jak nejedu svým autem, nemám nabíječku na iphona a na baterce 42%, no potěš koště. V Holýšově volám Pavlovi, kde jsou, už nabrali Borka a jsou u Jivjan. Mám to tam ještě 15 minut, supa zatím nemají. V Jivjanech další telefon, Pavel to nezvedá, tak vytáčím starostu Borka, jsou už zase o kus dál, v Zálezlech – počkají tam na mne, sleduju baterku na telefonu. Projíždím Zálezly, nikde nikdo, další telefon mi prozradí, že jsou pár stovek metrů ode mne. Sláva, setkáváme se na loučce u hřbitova. Borek, Jarda Šimek, Pavel Brand a Honza Studecký, který je všude, kde se něco děje. Supa ještě nezahlédli.
Vyrážíme na silnici a zastavujeme mezi poli. Honza míří na staré stanoviště, jestli nebude supík někde tam. Vylézáme z auta, já jsem po galejích na chalupě rozlámaný. Bereme dalekohledy a pátráme po polích. Ve vzduchu točí termiku „káňata“ a bokem plachtí luňák a pochop. Rozmachy mohutných křídel prolétá nedaleko orel mořský v panoramatu lesa, pánové pronáší větu...kde je orel bývá i sup. Přestávám sledovat orla a oblohu a začínám sledovat nedaleký horizont nedaleko před námi, z kterého vykukuju občas orající traktor, za kterým se valí clona prachu ze suché hlíny. V té cloně vidím velkého dravce a hlásím – něco velkého dole, buď orel, nebo sup, je vidět jen velký dravec. Pavel hlásí je to malé, to bude káně, říkám ne ve vzduchu, ale dole u země....

pavel brandl
Pavel Brandl

Velký dravec vystoupá nad les, s napětím ho sledujeme, může to být hledaný sup....pak kluci hlásí, krátký ocas je to on!! 287!!!! Kocháme se luxusním dravcem, někdo dává echo Honzovi, ten za chvíli přijíždí. Míjející auta přibrzďují a koukají, na co civí pět dospělých chlapů s dalekohledy u očí a částečně blokujíc dopravu. Jedna oktávka brzdí a Libor říká, no je nás tu málo...a vylézá Michal Podhrázký. Sup nám mizí za lesem. Rozhodujeme se pro další stanoviště, Honza opět jede na svou pěst. Stavíme asi kilometr na další polní cestě. Káně, luňák... ale jinak je obloha bez supa. Prohlížíme louky a pole před námi. Je krásné počasí, déšť jsem nechal někde daleko vzadu. Hledáme supa a žertujeme, nálada je výborná, přijíždí další auto, Borkovi známí a vrací se Honza. Užíváme si společnost a počasí, rozhlížíme se. S Pavlem se vracíme k naší společné cestě za pěnkavákem, Honza líčí strasti odečtu kroužku na pelikánovi. Michal odjíždí. Asi po 30ti minutách jsme odměněni, sup opět plachtí na obloze, dotírají na něj káně, je poměrně daleko. Sledujeme, jak přelétává po obzoru a jsou slyšet jen hlášky...nad červenou střechou, teď u kostela, u věže vlevo, letí k nám, lehněte si někdo na pole, třeba přiletí......Jednu dobu nabral slibný směr, ale pak se vydal opět pryč od nás. Opět se rozhodujeme změnit stanoviště. Koukám na hodinky a povinnost dodělat rozdělanou práci vítězí. Loučím se s přáteli a vyrážím na opačnou stranu, na Stod, Přeštice a chalupu. V Žinkovech kupuju ve večerce velkou zmrzlinu na oslavu supa. Sedám pod pergolu a vychutnávám si kávu. Jsem cvok, že mě jeden „pták“ dokáže zvednou, a donutí vyrazit pomalu stovku kilometrů a to člověk ani neví, jestli ho uvidí, ale pak si vzpomenu na kamarády, s kterými jsem se potkal a zjistil, že nejsem cvok sám, že je nás víc a člověk vždycky rád někam patří.

jedne z mála politiků které mám rád borek schröpfer
Jeden z mála politiků, které mám rád, Bořek Schröpfer

Borku, Borečku, děkuji ti moc za hlášku, díky tobě si připínám druhý supí skalp k opasku. Díky kamaráde. Vzhledem k tomu, že jsem sledoval supa s otevřenou pusou, ani mi nenapadlo udělat fotky a pak už byl daleko, takže fotky vzácného dravce jsou Libora, který ho měl s Pavlem Růžkem už dopoledne na menší vzdálenost.

Číst dál...

Horská zvěř už nemá klid ani v noci, ruší ji stovky sportovců s čelovkami

V zimě běžkaři, v létě cyklisté a vyznavači dlouhých běhů. Silně ohrožený druh tetřívka obecného si nemá v Jizerských horách kdy odpočinout a nabrat energii. Lidé mu nedají pokoj ve dne ani v noci.

„Jizerské hory trpí vysokou návštěvností, a to se podepisuje i na enormním úbytku populace tetřívka. Problém je, že se to děje i v noci. Je řada sportovců, kteří vyráží do Jizerských hor až za tmy, po práci. Není problém narazit na někoho, jak běží s čelovkou po Jizerkách ve tři ráno,“ říká Radomír Studený, strážce přírody pro Jizerské hory.

terrivek o1

A nejde o jednoho osamělého běžce nebo cyklistu. „Máme tam umístěná počítadla návštěvníků. Takže víme, že v průměru proběhne v noci centrální částí Jizerských hor tři sta lidí. V létě, v zimě. V noci má být přitom klid, zvěř si potřebuje odpočinout, spát a místo toho je neustále rušena. Velký problém dělají i čelovky. Spousta lidí má supermoderní svítilny, které svítí sto metrů dopředu a všechno kolem oslepují,“ upozorňuje Studený.

V Jizerských horách je posledních třicet kohoutů tetřívka. Před 25 lety to bylo 230 samců. Populace tetřívků v Jizerkách a Krkonoších je přitom vedle té v Krušných horách poslední relativně početnější, na které závisí přežití druhu v celé republice.

Při stávajícím trendu ale hrozí, že do dvaceti let tady tetřívek vyhyne. Před neustále přibývajícími davy turistů a sportovců nemá kam uniknout. Létá velmi těžce, hnízda má ukrytá na zemi v porostu bylin nebo křovin.

tetrivek02

Problémem jsou i nelegální skládky
Nekázeň návštěvníků hor ale není to jediné, co strážci přírody musí řešit. Velkým nešvarem jsou i černé skládky. „Zatímco v jiných případech řešíme věci spíš domluvou, tak u černých skládek býváme dost nekompromisní, i když dohledat viníka je často těžké,“ zmínil šéf Asociace strážců přírody Broněk Franěk.

Podle něj přibývá v poslední době v lesích hlavně skládek se stavebním materiálem. „Lidé nechtějí stavební suť vozit na určená místa, aby nemuseli platit skládkovné. Už se nám ale stalo, že jsme viníka dopadli, protože v té suti nechal faktury. Nebo jsme našli pytle s různými dokumenty z jedné kliniky, které měl někdo skartovat a místo toho je pohodil do lesa. Takže pak se dá viník dohledat. Hodně nám také pomáhají fotopasti,“ sdělil Studený.

Dalším velkým nešvarem jsou nelegální vjezdy aut nebo motorkářů do lesů, stejně jako sbírání plodů v chráněných rezervacích. „Spousta lidí ani neví, že v některých chráněných územích platí zákaz trhání borůvek. Nejde ani tak o vlastní plody, ale o to, že lidé je často rvou i s listy, vytrhávají celé keříky,“ vysvětluje Studený.

tetrivek03

Strážci přírody přiznávají, že povědomí veřejnosti o jejich činnosti je mizivé. Může za to kromě nedostatečné legislativy i fakt, že nemají jednotné uniformy.

„Podle zákona o ochraně přírody máme dostávat cesťáky a oblečení. Benzin si kupujeme za své a jednu košili jsem poprvé dostal předloni. Na to, že máme statut veřejné osoby, si myslím, že by se měl stát líp starat,“ řekl dobrovolný strážce Ota Dračka.

„Bohužel, je nás moc málo, a tak ani nemůžeme chodit ve dvoučlenných hlídkách, jako je to běžné v cizině. To se pak těžko zasahuje proti někomu agresivnímu. Na Slovensku i v Polsku to vyřešili tak, že strážci přírody jsou ozbrojeni. Budí pak mnohem větší respekt. To u nás není,“ dodal Franěk.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

V Dobřínsku mají ptačí zahradu

Začali ji budovat rodiče dětí společně s týmem pracovníků mateřské školy před třemi lety a neustále ji vylepšují.

200181 gallery1 apiuv

Herní prvky i dekorace ze dřeva
Na stezce z akátových polen různé výšky a šířky si děti procvičují motoriku, na pocitovém chodníčku z přírodních materiálů prověřují tvrdost a další vlastnosti. Oblíbené jsou také dřevěné věže, které děti rády prolézají. Dekorace do zahrady si děti vytvářejí samy. Výjimkou jsou dřevěné sochy ptáků, ty pro ně udělal řezbář Tondl z Hlubokých Mašůvek.

„V minulém roce nám vyšel projekt Ptačí zahrada a země skřítků, a tak jsme zahradu doplnili o certifikované herní prvky z akátového dřeva. Tento projekt je spolufinancován Státním fondem životního prostředí ČR na základě rozhodnutí ministra životního prostředí,“ informovala ředitelka Michaela Mrázová.

200182 gallery1 volmh

O ptáky se starají a také se o nich učí
Právě ptáci stojí v popředí zájmu. Mateřská škola Dobřínsko totiž dlouhodobě spolupracuje s Českou ornitologickou společností. Děti vyrábějí pro ptáky budky, krmítka, pítka a pro dravce berličky. Ty pak používají na školní zahradě, ale také je rozdávají do jiných školek, nebo si je berou domů na své zahrady.

„I ptáci potřebují pít, ale protože je velké sucho, tak mají omezený výběr, proto jim pomáháme tím, že vyrábíme pítka a jezírka,“ vysvětlila Michaela Mrázová, která absolvovala ornitologické vzdělávání. Pochvaluje si velkou podporu od obce. „Ochraně životního prostředí se učí nejen děti ve školce, ale také v blízkém okolí. Spolupracujeme s mateřskou školkou v Jamolicích a chceme tyto aktivity rozšířit dál.“

200183 gallery1 1bedg

Chtějí vybudovat rorýsí školku
V Dobřínsku mají plán vybudovat rorýsí školku. Jsou to velmi vzácní ptáci. „Nikdy nespí. Když létají, tak jim funguje polovina mozku, ta druhá odpočívá. A pak se to vystřídá,“ uvedla Michaela Mrázová.

Česká ornitologická společnost nahrála na web rorýsí zvuky, ty se dají stáhnout. „Pak už jen stačí založit budky a začít je svolávat. Trvá to tak dva, tři roky než rorýsi zahnízdí,“ řekla.

Děti pomáhají ptákům a ptáci dětem. Jsou součástí vzdělávání a během dne jim „nosí“ úkoly, které děti plní. A pokud nevíte, jací ptáci vám létají na zahradě, nebo posedávají na stromě, zeptejte se dětí v Dobřínsku. Ty totiž poznají ptáky i jen podle siluety.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Dva největší ptáci Evropy navštívili jih Moravy

V těchto dnech se objevil pelikán bílý na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny. Ornitologové zjistili, že k nám přiletěl až z Izraele. Dalším výjimečným ptačím návštěvníkem je drop velký, který před lety hnízdíval na Znojemsku. Nyní k nám vzácně zalétá z Rakouska nebo z Maďarska.

Pelikán bílý je největším vodním ptákem Evropy. Hnízdí v deltách velkých evropských řek, jako je například Dunaj. Váží 5 až 15 kilogramů a má rozpětí křídel až 3 metry. Živí se rybami, které chytá do velkého zobáku s vakem. U nás se objevuje velmi vzácně a většinou se dlouho nezdrží. Jde totiž o poměrně plachého ptáka, který vyhledává rozsáhlé vodní plochy, kde jej nikdo neruší.

Ornitologové jej pozorovali již začátkem července na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny, potom u rybníka Nesyt a nyní se zdržuje opět na Nových Mlýnech. I přes jeho velikost není snadné ho zahlédnout, protože je plachý a lidem se vyhýbá.

Dalším výjimečným ptačím návštěvníkem jihu Moravy je drop velký, který před třiceti lety hnízdil i na Znojemsku. Nyní se zde objevuje pouze občas na potulce. Drop je velký stepní pták, který dává přednost polní krajině. Váží 8 až 15 kilogramů a má rozpětí 210 až 240 cm.

Pokud budete mít štěstí a potkáte na jihu Moravy dropa velkého nebo pelikána bílého, tak dejte vědět ornitologům, kde jste je viděli. Přispějete tak k jejich ochraně.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Supi ze zlínské a ostravské zoo míří do volné přírody

Již patnáctý sup míří ze zlínské zoologické zahrady do volné přírody. Vůbec poprvé Zoo Zlín posílá do bulharských hor mládě supa hnědého. Předtím již vypustili zlínští ošetřovatelé do přírod několik supů bělohlavých a supa mrchožravého.

Kromě zlínského mláděte putuje do bulharského pohoří Stara Planina i další dravec stejného druhu, avšak z ostravské zoo, která rovněž zajišťuje odvoz obou zvířat na Balkán.

Do projektu obnovy populace supů v Bulharsku se zlínská zoo zapojila před deseti lety. Dosud do přírody vypustila čtrnáct supů, některé z nich i do Španělska.

Zoo Zlín dodnes odchovala pět supů hnědých, ve volné přírodě začne létat první z nich. „Pták se vylíhl 13. dubna tady u nás v líhni a teď váží 7,2 kilogramu. Je plně opeřený a připravený na vypuštění do volné přírody. Jde o naplnění smyslu zoologických zahrad. Že naše práce má opravdu smysl. Nejen, že zvířata přibližujeme a ukazujeme lidem, ale také děláme ochranářskou činnost,“ sdělil novinářům zoolog Václav Štraub.

760290 original1 8xj7c

Po převezení do Bulharska zoologové supa spolu s dalšími jedinci z jiných zahrad umístí do adaptační voliéry ve městě Sliven. „Až zhruba po čtyřech týdnech bude vypuštěn do volné přírody. Ptáci jsou označení tak, aby je ochránci mohli pozorovat a mohli si je jasně značit,“ doplnil Štraub.

Supi se vrací na Balkán
Úbytek supů na Balkáně v minulosti způsobily společenské změny, kdy z hor odcházeli pastýři a ubývalo ovcí, jejichž zdechliny tvořily stěžejní část potravy supů. Riziko pro ptáky představuje také používání jedů a odstřel. Bulharští ochranáři získávají supy také ze Španělska nebo Německa, z českých zoo spolupracují kromě zlínské a ostravské zahrady také se zoo v Praze.

760291 original1 5dfes

Supi patří k neohroženějším druhům ptáků na světě. Sup hnědý pak mezi největší z nich. Vyskytuje se v Evropě, Asii a částečně i v severní Africe. Jedinci se dožívají 60 až 70 let. Zlínská zahrada patří mezi nejúspěšnější chovatele supů v evropském i světovém měřítku.

Letos plánuje do přírody v Bulharsku vypustit ještě jednoho supa mrchožravého a dva supy bělohlavé. V současné době zlínská zoo chová sedm druhů supů – supy kapucíny, bělohlavé, Rüppellovy, himálajské, hnědé, mrchožravé a chocholaté.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Ptáci barona Dalberga jsou pro jihlavské muzeum jako sbírka drahokamů

Jedná se v pravém smyslu slova o poklad, i když jej docení především znalci z oboru. Jedna z nejcennějších tuzemských historických sbírek vycpanin ptáků se nachází v Muzeu Vysočiny Jihlava. Je zde umístěna kolekce 543 vycpanin z 19. a začátku 20. století včetně velmi vzácných exponátů.

Sbírku vytvořil v průběhu třičtvrtěstoletí dačický baron Friedrich Franz Ferdinand Egbert von Dalberg, který žil v letech 1822-1908. A to spolu se svým synem Friedrichem Egbertem (1863-1914).

„Byla to první základní ucelená zoologická sbírka Muzea Vysočiny, kterou jihlavské muzeum získalo v roce 1909 darem od Friedricha Egberta Dalberga,“ říká Klára Bezděčková, vedoucí přírodovědného oddělení jihlavského Muzea Vysočiny.

Sbírka má podle ní obrovskou historickou hodnotu. „Nelze ji vyčíslit penězi, protože sbírka je unikátní jako celek svým rozsahem a tím, že má vědeckou hodnotu. Většina exemplářů je totiž opatřena kvalitními doprovodnými údaji a tím je nesmírně cenná pro ornitology,“ dodala Bezděčková.

Velmi vzácné jsou ale i jednotlivé exponáty v kolekci. Například alka malá, jejíž preparovaný exemplář je dokladem jejího jediného pozorovaného výskytu na území nynější České republiky.

Sbírka se od roku 2013 nachází v novém muzejním depozitáři v Jihlavě-Heleníně. Vystavována je jen zřídka a zpravidla po několika málo exemplářích, aby byla co nejvíce chráněna před nepříznivými vlivy. Badatelům je však k dispozici.

Dalberg chtěl shromáždit všechny ptáky vyskytující se v Evropě
Dalbergovy ambice při tvorbě kolekce ptáků nebyly nijak malé. „Nosnou myšlenkou sbírky bylo vybudování kolekce ptáků, kteří se kdy vyskytovali v Evropě. Takže je jasné, že Dalbergové sami nemohli za svůj život získat tak bohatý materiál,“ napsal Petr Skřivan, jenž v roce 2000 vytvořil kompletní katalog Dalbergovy sbírky.

Friedrich Egbert Dalberg byl velkým znalcem ptáků a sbírku začal budovat už ve svých osmi letech, tedy v roce 1830. První položkou sbírky se stal albinický (bílý) typ jiřičky obecné. „Oba Dalbergové, otec i syn, byli náruživými lovci. A tak mnohé z preparátů pocházejí z okolí Dačic,“ napsal Skřivan.

Dalberg byl členem vídeňské zoologickobotanické společnosti a rakouské ornitologické pozorovací stanice. O ptactvu psal do odborných časopisů.

Ve starším jihlavském katalogu sbírky z roku 1923 je uvedeno celkem 1 031 exponátů ve 433 druzích. V roce 1956 byla doplněna dalším - menším - darem v podobě devětačtyřiceti vycpanin z dačického zámku jako pozůstatku Dalbergovy sbírky.

Po Dalbergovi převzal sbírku zakladatel havířských průvodů
Sběratelé získávali ptáky do sbírky i od svých přátel z celé Evropy, a to včetně sibiřských a východoasijských druhů.

„Je nutné podotknout, že Dalbergové se snažili vzácně zalétnuvší ptáky do Evropy získat jako takzvané originály, tedy konkrétní kusy ptáků ulovených v Evropě,“ popisuje Skřivan.

V roce 1909 sbírku od Dalberga mladšího přebíral Johannes Haupt, významný jihlavský fotograf a muzejník, který je v současnosti známý jako zakladatel tradice historických havířských průvodů. Tehdy ve sbírce muzeum získalo 843 vycpaných ptáků.

Sbírka se po převezení ze zámku v Dačicích nejprve nacházela v jihlavské obchodní škole, v roce 1911 byla přestěhována do jihlavského městského muzea. Tam přečkala i druhou světovou válku.

Po válce vzácnou kolekci decimovalo vlhko, plísně i hmyz
Roku 1953 však už měla sbírka takřka namále, protože byla poničena vlhkem, plísněmi a hmyzem. Zachránil ji první samostatný zoolog muzea Bedřich Slavík, který v tom roce do muzea nastoupil.

V roce 1954 byla po vyčištění umístěna do stávající hlavní budovy Muzea Vysočiny na nynějším Masarykově náměstí.

„Bohužel i zde se pro nedostatek místa a havarijní stav stropu několikrát stěhovala v rámci budovy. V roce 1967 byla z podobných důvodů převezena na zámek v Třešti. V roce 1973 se v důsledku havarijního stavu střechy zámku v Třešti opět stěhovala do budovy muzea v Jihlavě,“ popsal Skřivan.

V letech 2000 až 2014 Dalbergovu sbírku preparátoři z Moravského zemského muzea vyčistili, preparáty opravili a doplnili a také je napustili ochrannými látkami.

Je pýchou jihlavského muzea - od největšího orlosupa bradatého přes jihoevropského dropa malého až třeba po hýla křivčího, jenž je v Česku pozorován zcela vzácně jednou za několik let.

Součástí sbírky je i svého druhu klenotnice: skleněný zvon, pod kterým je na „stromečku“ umístěno 13 druhů kolibříků, jeden leskovec a jeden strdimil. Malé opeřené drahokamy, hýřící pestrými barvami.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Rybářství posekalo rákosí i s hnízdy a mláďaty ptáků, firmě hrozí pokuta

Ochránce přírody a ornitology šokoval případ z chráněné lokality na Pařezném rybníce na Žďársku. Rybáři z Pohořelic na Brněnsku tam posekali rákosí, při čemž údajně zničili všechna hnízda s vejci vodních ptáků a usmrtili mláďata. Událostí se zabývá Česká inspekce životního prostředí.

 rybarstvi birdwatching

Sečení porostů si všiml předseda České společnosti ornitologické na Vysočině Vojtěch Kodet, když náhodou projížděl okolo. Pracovníky rybářství ihned oslovil a jako stráž přírody nařídil okamžité přerušení prací.

„Bohužel to již bylo ve fázi, kdy porosty byly posečené. Kolik mláďat a snůšek bylo zničeno, nelze přesně zjistit,“ vysvětluje Kodet, který zároveň působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny.

Podle něho byla zničena všechna hnízda zde žijících vodních ptáků. O domov podle jeho slov přišly potápky malé, labutě velké, populace poláka velkého, lysky černé i potápky roháče.

„Jediné hnízdo, které nebylo zničeno vysečením, bylo hnízdo ohroženého dravce motáka pochopa se dvěma mláďaty. Je ale pravděpodobné, že starší mláďata byla skrytá v porostech kolem hnízda a byla usmrcena při sečení,“ uvedl Kodet.

Případem se na jeho popud zabývá Česká inspekce životního prostředí. „Naši inspektoři byli na místě a zjistili jednání směřující k porušení zákona o ochraně přírody a krajiny,“ uvedl ředitel havlíčkobrodského inspektorátu Jan Panský.

Jak dodal, věc skončí v přestupkovém řízení. Viníkovi hrozí pokuta, kterou Panský nechtěl prozatím specifikovat. „Je tam porušení více paragrafů, navíc se jedná o chráněnou oblast,“ podotkl.

Lokalita kolem Pařezného rybníka je přírodní památkou. Navíc byla vyhlášena evropsky významnou lokalitou. Dle mínění České společnosti ornitologické byli na tyto skutečnosti rybáři upozorněni a bylo jim zdůrazněno, že každý zásah do přírody v této lokalitě musí předem ohlásit.

Rybáři chybu přiznávají
Na rybníce prvním rokem hospodaří akciová společnost Rybníkářství Pohořelice. Ta si ho od vlastníka pronajala, stejně jako to udělala u několika dalších vodních ploch v okolí. Svou chybu firma přiznala.

„Ano, došlo k této situaci. Bohužel jsme v tuto chvíli neměli informaci, že pro rybník existuje nějaké omezení. Nebyl to v žádném případě záměr, ale nedopatření,“ řekl ČTK ředitel společnosti Roman Osička.

Společnost práce kolem všech pronajatých vodních ploch poblíž Rudolce zastavila. „Teď si prověřujeme všechny rybníky, které máme od letošního roku v pronájmu, zda tam nejsou ještě další omezení, abychom se už do takových problémů nedostali,“ dodal ředitel rybářství.

S obdobným případem se podle Vojtěcha Kodeta ornitologové dosud nesetkali. „Stačilo pár týdnů počkat do doby, než budou mláďata vyvedená z hnízda. Posekat rákosiny nyní nebylo nutné,“ poznamenal ochránce přírody.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Sea Red – Makadi Bay 2019

Vzhledem k tomu, že raritní pěnkavák sněžní, na kterého jsme ve finále úspěšně vyrazili v lednu mě „stál“ pomalu 4 měsíční pracovní neschopnost, museli jsme oželet plánovaný Omán a tak aspoň na Last Minute vyrážíme do Egypta, před cestou do Gruzie v září.
Celý týden byl vůbec víc než hektický a já denně pendloval mezi Prahou a Plzní sem a tam, 17. koncert veteránů NWOBHM - Def Leppard a Whitesnake – jasně že nemůžu chybět, 19. se v Praze na svém posledním turné zastavili „miláčkové“ Kiss, kde už vůbec chybět nemůžu, takže na přelomu dne 19. na 20. letím po dálnici na Plzeň, abych za „pár“ hodin jel zpátky na letiště. Odlet do Egypta byl na avízovaný čas, žádné zpoždění jako minulý rok a tak  20. v 04:00 přistáváme v Hurghadě, cestovka měla již přistavené autobusy a ihned po odbavení míříme na pobřeží Rudého moře.
Prima Life už známe jako své boty, klíče od pokoje jsme dostali do hodiny, mezi tím jsme využívali občerstvení hotelového nonstop baru. Káva (nejedna) byla víc než nutností po probdělé noci, rychlá snídaně a vyrážíme k moři. V hotelovém resortu se pohybují hojně vrány domácí a hrdličky senegálské, stejně jako vrabci domácí. Na palmě sedí poštolka obecná. Na chodníku gekon a ještěrky.  Na pláži první "ťava". To je úvod, jsme opravdu po roce zase v Egyptě -))))

66269744 452813888905203 4185743666322604032 n
Není to slavný Kara ben Mensí?

V podvečer přichází konečně můj čas a vyrážím na nedalekou lagunu. Ostrahy mezi jednotlivými resorty zpřísnily kontroly a po loňské zkušenosti nemám chuť ani sílu neustále 4x denně vysvětlovat rukama nohama proč potřebuju projít ostrahou a proč mám dalekohled a fotoaparát. Letos jsem to vyřešil šalamounsky. Od našeho delegáta jsem si arabsky nechal napsat, proč a kam jdu se jménem hotelu a čísla pokoje. Papír, ke kterému byl přiložený drobný „bakšiš“ mi otevíral průchody mezi resorty dokonce i v pět ráno!

66209573 379846862737034 1082859949375094784 n

lístek průkazní podpořen bakšišem otevíral "srdce a průchody"

Již cestou na pobřeží boduju – racek bělooký a... volavka proměnlivá, pár metrů ode mne na bójce sedí rybák bělolící. Cvak – cvak.
Dostávám se na konec resortu a přede mnou už je začátek pouště s lagunou, ale hlavně kasárna Egypt Army. Opět se prokazuju lístkem podpořeným dolarovou bankovkou, voják mi sděluje, že mi to musí schválit velitel. I tady bakšiš udělal své a cesta je volná. Jen dostávám upozornění, že nesmím fotografovat kasárna. Stejně na nich není nic k vidění. Pokud bych šel s obyčejným malým fotoaparátem a bez dalekohledu, nebyl by žádný problém, jak mi vysvětloval delegát, ale na boku se mi houpá velký Nikon a na krku Kowa.
Pomalu jdu po pobřeží k ústí laguny, kolem, létají rackové běloocí a rybáci. Jsou však daleko na přesnější určení. Ale volavka západní hned u břehu mi udělala radost.

65963753 2364540707138318 7317868791931600896 n
Při ústí laguny pobíhají kulíci mořští a v dálce na pobřeží je vidět lovící volavka stříbřitá. Procházím lagunou, je tu letos nějak prázdno, no je taky pozdní datum na tahy ptáků jako minulý rok. Na dunách se ukazují koně s jezdci, kteří procválají okolo modré hladiny laguny. Stejně tak jsou v písku vidět stopy čtyřkolek, v tomhle se o proti loňskému roku nic nezměnilo, laguna táhne i turisty. Pomalu se vracím, ještě se mi daří objevit rybáka oranžovozobého a na cestě zpátky opět rybáky bělolící a mladé rybáky obecné. Večer tak jako minulý rok přelétávají volavky vlasaté nocovat na stromy v druhém resortu, napočítám jich 14.

64253042 1306964259467023 4018442956292751360 n

občas i ty koně byli docela zajímaví

Lagunu „lustruju“ průběžně každý den, ale oproti loňské „úrodě“ je to slabé, přesto se mi podaří zapsat rybáka uzdičkového a skupinku kulíků větších, která se mnou vydrží po celou dobu pobytu. Sem tak proletí rybák velkozobý. Rackové jsou vesměs daleko, že by zapózovali na bójce, popř. se kýčovitě pohoupali na vlnách, to je ani nenapadne.
Oč je málo ptáků, o to víc si užívám šnorchlování. Ke korálovým útesům to mám od břehu asi 50m a stojí to za to. Desítky druhů rybek, rybiček, ryb... je to jako veliké akvárium, kde plavou tisíce ryb. Nejlepší úlovek byl asi 3/4m rejnok. Poprvé se letos potápím s maskou, která kryje celý obličej a nemůžu si to vynachválit, žádné mlžení brýlí...
Jeden den si kupujeme celodenní výlet lodí po moři na korálové atoly s potápěním a možná...nepřijde kouzelník, ale je možné zahlédnout i delfíny.
Od hotelu nás dodávkou odvezou do přístavu v Hurghadě, kde se nalodíme na loď Dabi 1. Zabírám místo na horní palubě a už mi letí rybák velkozobý a racek bělooký. Pilot? Kormidelník? Mladý klučina, kterému jsme „svěřili“ své životy, když vidí, že fotografuji ptáky, předává kormidlo kolegovi a půjčuje si Nikona a pokyvuje hlavou. Lehce se pousměje, když ťuká do mé malé Kowy, která se mi houpe na krku, ale jen do té doby než ji přiloží k očím, pak už kroutí nevěřícně hlavou. K dovršení všeho sahá pod pultík s kormidlem a vytahuje co? Vytahuje Svenssona, kontruju a vytahuju z tašky svůj ohmataný terénní výtisk také. Bohužel ale jazyková bariéra mezi námi je velká, tak žádné klábosení se nekoná.

66376462 1030274547170547 8800827532162105344 n

Jack Sparrow na cestách

Cesta po moři se vyvedla, mimo nového druhu – rybáka královského jsem si přivezl zážitek z koupání a potápění na volném moři s delfíny. Hejno deseti dospělých a pěti mladých nás při potápění podplouvali a vyskakovali po našem boku v neuvěřitelně v harmonicky synchronizovaném pohybu. Každopádně když jsem viděl při vynoření před sebou z vody trčet ploutev (delfíní) jel jsem z vody na loď jako namydlený blesk! Při přistání v přístavu další volavka proměnlivá hledá potravu na přístavním molu, pár metrů od koupajících se lidí.

62443694 2103725966587178 7495811979949375488 n

delfíni byli pod vodou úžasní, ale strach z "kamarádů" žraloků byl větší a oddychl jsem si až na lodi

Pobyt se pomalu blíží ke konci a ve čt vyrážím na poslední cestu k laguně. Dnes mi tam udělal radost rybák chocholatý u ústí laguny a v laguně samotné opět kulíci mořští a větší. Cesta zpátky byla utrpění, teploměr ukazuje 45 ve stínu. Přecházím resorty a mám před sebou vidinu plážového baru s vychlazenou coca-colou. Horko je tak úmorné, že mi tep výjimečně nezvedou ani tři dlouhovlasé opálené blonďaté krasavice v mikro plavečkách, které jdou proti mně. Myšlenku a vizi oroseného půllitru čehokoliv, to v této chvíli nic nenahradí.
Z čeho jsem celý pobyt nadšený je fotoaparát Nikon Coolpix P 1000, fantastický stabilizátor, pohotová spoušť, rychlé zaostřování, díky letovkám mi slovenský kamarád Csaba Öllös každý den večer přes FB pomáhá určovat viděné druhy. Děkuju ti příteli!! Ale ta váha!!! Zbývá už jen zabalit a po půlnoci vyrážíme na letiště. To bych opět nesměl být já, který na pásu musí vyndat všechno z příručního zavazadla, „noťas“, tablet, nabíječky, aparát, dalekohled.... Nově totiž v kufru nesmí být žádná elektronika, ale času máme dost. V 5.00 startujeme a 9:15 přistáváme na letišti. Voláme si asistenční parkovací službu, která nás doveze do Buštěhradu na parkoviště, kde stojí celých 8 dní naše oktávečka. Nastartuje prvním impulsem a míříme přímo na chalupu, příští rok vyrazíme opět raději na přelomu dubna/května.

Číst dál...

Hraboši likvidují pole, v některých regionech poškodili 80 procent porostů

Tak velký výskyt polních hlodavců a tolik zničené úrody zemědělci nepamatují. Nejhůř na tom jsou jižní Morava a Haná. Tam se na jednom hektaru půdy nachází až pět tisíc nor a našli byste oblasti, kde hraboši poškodili osmdesát procent porostů.

Václav Koutný z Těšetic na Olomoucku se v zemědělství pohybuje prakticky od narození, tedy padesát let. Třicet let se jím živí. Za tu dobu si zvykl, že v některých letech mu hraboši ničí pole víc než jindy. Tak extrémní výskyt hrabošů jako letos si ale nepamatuje.

hrabos01

„V takovém měřítku jsem to ještě nezažil,“ říká sedlák. Odhaduje, že mu hraboši zničili deset až patnáct procent pšenice. „Jiní zemědělci dokonce museli zaorat celou úrodu. Měsíc před žněmi. To je katastrofa,“ konstatuje Václav Koutný.

Hraboši se přemnožují zhruba každé tři roky, není to tedy nic neobvyklého. Jenže letošní rok je problematický v tom, že jejich počty narostly velmi brzy, hned zjara.

„Většinou se populace zvětšuje postupně během vegetační sezony. Škody pak nebývají velké, protože populace naroste, až když je úroda sklizená. To už není tak bolestivé. Přemnožení na jaře ale způsobuje citelné škody na plodinách,“ vysvětluje ekolog Emil Tkadlec z Univerzity Palackého v Olomouci, který se výzkumem hrabošů zabývá.

Největší škody hlásí zemědělci na Moravě. Zasažena je celá jižní Morava a Haná. Nejvíce postiženými regiony podle Tkadlece jsou Vyškovsko, Prostějovsko a Kroměřížsko. Tam se na jednom hektaru půdy nachází až pět tisíc nor. Na jižní Moravě jsou oblasti, kde hraboši poškodili osmdesát procent porostů.

Příčina: sucho i deštivý květen
To ale neznamená, že na jiných místech republiky tito hlodavci připomínající křečky neřádí. „Extrémní výskyty jsme zaznamenali v Čechách i na Moravě. V Čechách byla čísla nižší, byť i tak je můžeme považovat za extrémní. Nicméně v Čechách jsem zatím o žádných velkých škodách neslyšel,“ popisuje situaci Jakub Beránek, ředitel odboru ochrany proti škodlivým organismům Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Ústav provozuje aplikaci Rostlinolékařský portál, na němž si mohou zemědělci dohledat místa, kde se hraboši vyskytují ve škodlivém množství (viz mapa nahoře).

Důvodů, proč jsou hraboši přemnožení, je hned několik. Tkadlec i Beránek se shodují, že po příčině je třeba pátrat v loňském suchém roce. „Hraboši se měli přemnožit už loni. Jakmile se přemnoží, důsledky se projeví. Do zimy zlikvidují většinu svých potravních zdrojů, takže v zimě začne populace zase klesat. Jenže loni vlivem sucha sice jejich počty růst začaly, ale zase ne tolik a zima je příliš nepostihla,“ vysvětluje Tkadlec. Zima navíc byla mírná a hraboši tak měli větší šanci ji přežít, než kdyby uhodily tuhé mrazy.

hrabosi v CR 6 2019

A v neposlední řadě jim pomohl letošní deštivý květen. Díky dešti se plodinám dařilo lépe, a tak měli více potravy. Tu pro hraboše typicky představuje vojtěška – fialově kvetoucí rostlina pěstovaná jako krmivo pro dobytek. Požírají ale také pšenici. A zemědělci očekávají, že brzy začnou likvidovat další plodiny. „Už teď postupují do ječmenu a pravděpodobně půjdou i do cukrové řepy a kukuřice,“ míní zemědělec Koutný.

ÚKZÚZ na obranu proti těmto škůdcům doporučuje zpracovat půdu pomocí dlátového kypřiče a následně ji upěchovat tak, aby se co nejvíce narušily nory a zároveň se zlikvidovali dospělí hraboši.

Proti přemnoženým hrabošům pomůže také chemie nebo draví ptáci. „Dáváme na porosty, kde je riziko přemnožení hrabošů, bidýlka pro káňata a poštolky. Dříve na pole sedali tito dravci běžně, dnes na velkých lánech nemají kde číhat,“ říká ekologický zemědělec Martin Hutař ze Starého Města pod Sněžníkem. Podle něj také pomáhá mít na poli více druhů plodin. Hlodavec pak má z čeho vybírat a neškodí tolik na hlavních plodinách.

Zadržují vodu v půdě
Hraboš polní ale není jen na obtíž. Pro přírodu je velice důležitý. Zvlášť nyní, kdy kvůli suchu ubývá podzemních vod. Hraboš totiž vytváří nory, a když prší, nory se plní vodou, která se pak lépe vsakuje do půdy. Při vytváření doupat hraboš navíc dostává do půdy organickou hmotu, která taktéž zabraňuje odtoku povrchové vody.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Proč se ptáci stěhují do měst

Na větvi kaštanu hnízdí sojka, opodál se překřikují dvě straky a v trávě cosi zkoumá žluna. Nejsme v lese ani uprostřed divoké přírody, nýbrž v parku hlavního města. Lesním ptákům se v blízkosti lidských sídel zalíbilo. Láká je pohodlnější život spolu s dostatkem potravy.

„Městské prostředí je k původně lesním ptákům přívětivější. Netrápí je predátoři v čele s dravci, mezi budovami je i v zimě teplo, vždy je co jíst, kde se napít a osvěžit,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Přibývání druhů ve městě má ovšem ještě jednu, podle něj podstatnou a smutnou příčinu: okolní krajina se pro ptáky stává místy neobyvatelnou. Zemědělská půda s lány řepky nebo kukuřice působí na opeřence jako poušť, dobře se necítí ani v průmyslových zónách svírajících okraje měst. Chybí jim tam stromy, na nichž by se dalo postavit hnízdo, i pestrá nabídka hmyzu pro mláďata.

Město poskytuje kromě parků, sídlištní zeleně a zarostlých vnitrobloků ještě jednu výhodu: výklenky staveb vhodné pro hnízdění, chráněné před predátory i před nepřízní počasí.

Přesný počet druhů vyskytujících se ve městě ornitologové neznají; pohybuje se v řádu několika desítek, přičemž počty jsou proměnlivé v rámci místa i času. Zatímco před třiceti lety poletovala českými městy hejna vrabců, dnes je vidíme zřídka.

O příčinách se ornitologové spíše dohadují – jednou z možných variant je znečištěné životní prostředí, které tyto malé ptáky doslova „otravuje“. Příliš se poslední dobou nedaří ani tuzemským kosům, které podle Českého svazu ochránců přírody klátí virus Usutu.

Holuby z balkonu vyžeňte
Důvody, proč si ptáci město zamilovali, mohou znít laikovi kuriózně, až neuvěřitelně. Do města je pudí kupříkladu i to, co nás odpuzuje: chodníky poseté cigaretovými nedopalky.

„Jsou jedovaté pro roztoče a další havěť, která mučí ptačí dorost. Nabídka vajglů je ve městech vyšší než v otevřené krajině, která se tím stává neatraktivní pro druhy, které léčí mláďata nikoli bylinkami, ale nedopalky donesenými přímo do hnízda,“ vysvětluje ornitolog Tomáš Grim.

Některým druhům se líbí ve městech natolik, že v nich zdomácněly, a divoké přírodě se vyhýbají. Vrabec, rorýs, rehek nebo holub skalní městské prostředí jednoznačně upřednostňují.

Poletují uprostřed nejhlučnějšího centra mezi davy lidí a tramvajemi, pochutnávají si na zbytcích lidské potravy a nedaleké parky víceméně ignorují. Když si chtějí vybudovat hnízdo, vyberou si třeba panelákový balkon.

751760 original1 b6e3r

„Nechat na něm zahnízdit holuby bych rozhodně nedoporučoval. Uděláte to jednou, a už se jich nezbavíte, budou se k vám úporně vracet ve snaze vyvést další a další mláďata,“ varuje ornitolog Lukáš Viktora, podle nějž je holub skalní spolu s vrabcem nejčastějším městským ptákem.

Společně s kurem domácím patří holub skalní k nejstarším domestikovaným druhům – člověku slouží od starověku. Pták nezanedbatelné velikosti přilétající lidem v hejnech téměř pod nos, aby se nasytil tím, co odpadne od ruky či úst, se sám stal oblíbeným pokrmem.

Časem dostalo soužití s holuby sofistikovanější rozměry. „Zaujali svými orientačními schopnostmi i rychlostí. Lidé je začali už ve starověku využívat pro přenos krátkých textových zpráv. Za své služby dostali čisté, suché hnízdo, do nějž nelezl žádný predátor,“ vysvětlují principy soužití zpěvák Dan Bárta a ornitolog Tomáš Grim ve svém společném článku.

„Lidé a holubi si všímali jedni druhých stále intenzivněji, až jejich vztah vyústil i do estetické smyčky – začali se jeden druhému líbit. A tak v novodobé historii nešlechtíme holuby primárně pro větší jedlé tělo či lepší letové schopnosti, ale i pro potěchu oka: ornament, barvu a tvar.“

Kromě holuba skalního poletuje českými městy i jeho historicky mladší kolega – holub hřivnáč, snadno rozpoznatelný podle bílé skvrny na krku. „Populace hřivnáčů jsou zajímavé tím, že jsou v jednotlivých městech úplně jinak staré,“ poukazuje Tomáš Grim.

Zatímco například Prahu začali osidlovat v sedmdesátých letech dvacátého století, v Olomouci se usadili až o třicet let později, přičemž v takovém Londýně byl holub hřivnáč běžný pták už přede dvěma stoletími.

Od holubů domácích se hřivnáči liší životním stylem a zásadně se s nimi nekříží. Nehnízdí na balkonech ani jiných výklencích budov, ale pěkně postaru na stromech, kde si staví trochu neuspořádaná hnízda z klacíků. Není divu, že jim z nich vajíčka kvůli stavitelské nedůslednosti tu a tam propadávají.

Hrdliččin zval ku lásce hlas
Jedním z relativně nových druhů je v českých městech a vesnicích hrdlička zahradní, známá pod lidovým označením balkánská. Do střední Evropy se začala šířit po druhé světové válce.

Podle ornitologů dnes patří k nejrychleji se šířícím druhům na světě. Dokonce se odhaduje, že z ní brzy může být jeden z celosvětově nejpočetnějších ptáků. Její hlas se rozléhá v okolí lidských sídel i v pozdním odpoledni, kdy bývají ostatní ptáci spíše potichu.

Mýlil by se ten, kdo by chtěl namítnout, že hrdlička obývala českou kotlinu už v devatenáctém století, a jako důkaz vítězoslavně zarecitoval pasáž z Máje.

V roce 1836, kdy Karel Hynek Mácha svou lyricko-epickou báseň složil, sice „hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj“, šlo však o hrdličku divokou, dnes už poměrně vzácnou. Obývá pro většinu ptáků nehostinnou zemědělskou krajinu a skutečně cukruje. Městská hrdlička má hlas jiný, podobnější holubům.

Jiný kraj, jiný zpěv
Zpívat „postaru“ neboli tak, jak byli zvyklí v divoké přírodě, by se ptákům v hluku velkoměsta nevyplácelo. Ostatní ptáci by je zkrátka neslyšeli. A tak když ptačí samec potřebuje hájit zpěvem své teritorium a zároveň lákat samice, což jsou hlavní důvody, proč se ptačí zpěv ozývá, musí doslova zvýšit hlas, aby se od hluku města odlišil. Nebo začít zpívat dřív – ještě předtím, než začne ranní šrumec.

Různí ptáci se hluku přizpůsobují různě. „Sýkory volí vyšší frekvenci, městský hluk je totiž hluboký, takže se tím odliší. Kosi zpívají hlasitěji a červenky ve městech spustí ráno třeba o hodinu dřív než červenky obývající divokou přírodu,“ vyjmenovává Tomáš Grim.

Nejodvážnější městští kosové se s tím nepářou a své árie spustí třeba i v jednu v noci. Krom toho jsou tu a tam ochotní zazpívat i mimo obvyklou sezonu, třeba v lednu. U ostatních druhů takové excesy většinou nehrozí – průměrně je zpěvná sezona ptáků ve městě delší jen o deset dní.

Vraždy sklem
Přestěhováním do města se ptáci sice zbavili predátorů, ovšem vražednou pastí jsou pro ně veškeré skleněné plochy – okna, zasklené lodžie, skleníky či novodobé zastávky městské dopravy. Přesná data, kolik opeřenců kvůli nárazu do skla uhyne, sice neexistují, kvalifikovaný odhad České společnosti ornitologické nicméně vyrazí dech.

„Jenom v České republice je to za rok milion ptáků, v Evropě pak sto milionů ročně,“ tvrdí Lukáš Viktora.

751761 original1 rtywk

Situace se podle něj v posledních letech zlepšuje, ale do ideálu má i tak daleko. Stačí přitom relativně málo. Nejúčinnější je opatřit sklo ochrannou UV fólií, kterou člověk uvnitř budovy nevnímá, ale pták ji vidí v modrofialovém odstínu a vyhne se jí.

Samolepky zobrazující siluety dravců, které se k tomuto účelu prodávají, fungují sice také, je však potřeba polepit jimi sklo dostatečně hustě. Ptáci dravce na samolepce stejně nerozpoznají, jde jen o to, aby zaznamenali překážku.

Ornitologové pořádají přednášky i pro studenty architektury a designu, aby se ve svých návrzích naučili s ochranou ptáků počítat. Někde pomohou žaluzie, jinde pergola, k dalším typům budov se hodí navrhnout sítě pro popínavé rostliny.

Jedovaté slané pečivo
Paradoxním nebezpečím může být pro ptáky člověk a krmení, které sype v dobré víře do krmítek.

„Pozor je potřeba dát na pečivo a sůl, jíž bývá posypané. Ta je pro malé ptáčky typu čížka jedovatá, usmrtit ho může i jedno zrnko,“ varuje Zdeněk Vermouzek. Krutou pastí se mohou stát běžně prodávané lojové koule v síťce, do níž se ptačí pařátek snadno zachytí, ale už se nevyprostí.

Ptáky bychom měli podle odborníků přikrmovat, nikoli překrmovat. Vhodná jsou slunečnicová semena, proso a pšenice. V krmítku by se neměly objevovat kuchyňské zbytky, jako jsou slaná nebo kořeněná jídla. Ptákům způsobují těžké zažívací potíže, leckdy i smrt.

Ze své kuchyně můžeme použít ovesné vločky, strouhanku z nesoleného pečiva, strouhanou mrkev, pro kosy a kvíčaly také vařenou rýži či vařené brambory.

751762 original1 bq89a

Jestliže v okolí není zdroj vody, je možné hlavně v období sucha přidat misku s vodou. Nejlépe mělkou a trochu širší, aby se v ní ptáci mohli třeba i koupat.

Názory na to, zda je vhodné přikrmovat i na jaře a v létě, se různí. Část ornitologů varuje, že krmítkem ptáky rozmazlujeme a bude pro ně pak těžší opatřit si samostatně potravu, druzí jsou smířlivější. K nim patří ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek:

„Nasypat jednou za pár dní trochu zrní do krmítka můžeme i v průběhu teplých měsíců, ale stačí opravdu malé množství. Děláme to hlavně pro sebe, abychom ptáky přilákali do své zahrady nebo na balkon a mohli je třeba spolu s dětmi pozorovat a povídat si o nich. Berme to spíš jako ušlechtilou zábavu než pomoc, již by ptáci od nás potřebovali.“

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

eBirding v květnu 2019 - jak to dopadlo

Děkujeme vám všem, že i v květnu jste byli součástí eBirdu a poskytli  jste své kontrolní seznamy. Druhy, které jste do těchto záznamů uvedli, pomohli eBirdu v jeho vzrůstu. Jak to dopadlo?

V květnu 2019 přispěli eBirders po celém světě 1 245 598 kontrolních seznamů ptáků. To je o 24% více než v květnu loňského roku.

Byl jste také součástí velkého milníku eBird v květnu: sešlo se více než 20 milionů pozorování za měsíc. To je průměrně 7,5 pozorování každou sekundu května! Celkový počet pozorování eBird je nyní 664,276,030. Můžete sledovat aktuální počet druhů, kontrolní seznamy a uživatele na domovské stránce eBirdu .

Tip pro Měsíční eBird: Přidejte komentáře ke svým pozorováním eBirdu. Stačí napsat pár slov o pozorování, pomůžete tím ostatním a zároveň vytvoříte skvělé vzpomínky ma svá pozorování. Ať už popisujete vzácného ptáka nebo jen přidáváte poznámky ke známým druhům, to vše přidává na hodnotě!

Na pozorování se podílelo 28 zemí, což znamenalo nárůst o 100% oproti květnu minulého roku:
1. Palestinské území - 2858,82%
2. Izrael - 2640,7
3. Belgie - 922,49
4. Vietnam - 886,52
5. Estonsko - 533,33
6. Litva - 482,22
7. Rwanda - 427.03
8. Karibik Nizozemsko - 411.11
9. Moldavsko - 374,47
10. Zimbabwe - 359,7
11. Írán - 359,21
12. Timor Leste - 353.33
13. Kypr - 353,33
14. Kazachstán - 319,69
15. Senegal - 258,82
16. Čína - 163.03
17. Nizozemsko - 158,75
18. Etiopie - 157,89
19. Polsko - 151,09
20. Mongolsko - 149,33
21. Myanmar - 132.32
22. Thajsko - 117,9
23. Norsko - 112,56
24. Chorvatsko - 112.19
25. Česká republika - 108.16
26. Nepál - 107,56
27. Falklandské ostrovy (Malvinas) - 106.25
28. Finsko - 100,95
________________________________________
Velice vám děkuji za to, že je možné pokračovat v úspěchu eBirdu. Každý kontrolní seznam pomáhá ptákům, výzkumným pracovníkům a ochráncům přírody po celém světě a za to jsme skutečně vděční.

Chris, Brian, Marshall a Ian - tým eBird

Číst dál...

Návnady zabíjejí orly i psy. Ohroženi jsou i lidé.

Smrtelně jedovatého karbofuranu je plný kraj. Podle odborníků je velmi vážné riziko, že se otráví malé dítě.

Ochránci zvířat bijí na poplach. Plzeňský kraj je plný nástrah s jedovatým karbofuranem. Ač je tato látka už několik let zakázána, stále zabíjí. Obětí jsou draví ptáci včetně chráněných luňáků či orlů mořských, ale i psi a další zvířata. Ohroženi jsou i lidé. Podle odborníků je jen otázkou času, kdy nástraha zabije například malé dítě.

orel morsky tachovsko4 galerie 980

„Je konec legrace. Není to záležitost ostrůvkovitá, ale celoplošná. Návnady otrávené karbofuranem se nacházejí všude. Většinou jsou směřované na vydru, lišku a podobné predátory. Ale protože se k tomu používá újeď, tedy mrtvá návnada, a je to položené v krajině, tak to najdou orli nebo luňáci, kteří jsou mrchožrouti, a následně uhynou. Jde ale i o další – straky, krkavce, lišky, kočky. Ohroženi jsou i vlci, rys. Polévková lžíce stačí, aby zabila dospělého člověka. Je velmi reálné nebezpečí, že se někdo otráví,“ varoval Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů v Plzni.

Jedovaté nástrahy se našly či zabíjely v poslední době na mnoha místech kraje – na Klatovsku, Domažlicku, na různých místech Plzeňska, na Tachovsku. Milovníci přírody jsou z toho zdrceni. „Nedávno dva orli mořští na Rozvadovsku a nyní jsou to luňáci,“ posteskl si letitý ornitolog a znalec ptačí říše Karel Machač z Tachova.

Karbofuran je prudký, velmi rychle působící jed. Používal se v zemědělství jako pesticid, nyní je zakázaný. Není možné ho ani legálně koupit. Otrávený živočich umírá během několika minut v silných křečích.

ČTYŘI MRTVÍ ORLI
Policie v Plzeňském kraji se ale letos zabývala jen dvěma případy, kdy šlo s největší pravděpodobností o otravu karbofuranem. „Prvním v dubnu, kdy někdo kladl návnady v okolí Zruče-Sence. Pozřeli ji pes plemene russel teriér a liška obecná, oba uhynuli. Případ byl odložen, neboť pachatel nebyl vypátrán,“ informovala krajská policejní mluvčí Martina Korandová. Dodala, že druhý případ je čerstvý. U Nýřan uhynuli na otravu krkavec velký a luňák červený, oba zvláště chránění.

Jedním z nejvíce postižených míst v republice je podle Makoně Horažďovicko a jeho okolí. V březnu byli nalezeni dva uhynulí orli mořští u vesničky Mečichov, ležící jen několik kilometrů od Horažďovic. „Pitva potvrdila, že oba ptáci uhynuli na zakázanou látku karbofuran,“ potvrdila strakonická policejní mluvčí Jaromíra Nováková s tím, že po pachateli se stále pátrá. „Krátce poté byli nedaleko na Strakonicku nalezeni další dva mrtví orli,“ upozornil Makoň.

TREST DOSUD NEPADL
Podle ochránců přírody je velkým problémem, že za trávení zvířat, a to i státem chráněných, nikdo nepyká, ač jde o trestnou činnost. A ač všichni tuší, kdo za útoky karbofuranem stojí. „Dodnes neznáme jediný případ, kdy by byl za trávení někdo soudně potrestán. U některých travičů policie případy zdokumentovala a předala soudu, ale ten důkazy shledal jako nedostatečné,“ posteskl si Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické.

„Hovoří se o tom, že některé případy otrav z poslední doby má na svědomí majitel rybníků, který líčil návnady na vydry, ale policie mu nic nedokázala. Alespoň zatím. A podobných případů je více. Podle mého názoru se ale nechce a ani to technicky nejde, protože to by museli potrestat půlku republiky,“ konstatoval Makoň. Ten je přesvědčen, že kdyby se podařilo dostat nějaký případ k soudu, který by za něj uložil nepodmíněný trest, šlo by o zásadní zlom, jenž by mohl situaci změnit k lepšímu. „Tyto případy jsou podceňované, přehlížené a dokud se neotráví člověk, zřejmě se nic zásadního dít nebude,“ uzavřel Makoň.

Zdroj: plzensky.denik.cz

Číst dál...

Běhejte jinde, nebo s pokrývkou hlavy. Dravce útočícího na lidi nechytili

Zvířecí záchranáři vzdali boj s dravcem, který v lese u Borských polí v Plzni útočí na běžce. Ptáka se nepodařilo odchytit a podle šéfa záchranné stanice živočichů Karla Makoně není ani zákonný důvod ho zastřelit. V neděli přitom dravec napadl dalšího sportovce.

„Z naší strany nemá případ řešení. Opakovaný pokus o odchyt dravce se nezdařil a k jeho zastřelení není zákonný důvod,“ vysvětlil šéf Záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň.

Jeho rada je jasná: „Buď běhejte jinde, nebo s pokrývkou hlavy.“

Podle něj za atypickým chováním ptáka, kterým je pravděpodobně káně lesní, stojí člověk. Někdo dravce odchoval, špatně vycvičil a následně ho vypustil do volné přírody.

„Proto se chová tak, jak se chová. Nevíme o něm nic. Vybírá si pouze určitý druh lidí, nejčastěji běžce a pravděpodobně s výrazným oteplením se dostal do toku a hledá si partnera či chrání teritorium. Domnívám se, že je jeho chování dočasné,“ sdělil zvířecí záchranář.

Okřídlený fantom zatím řádí dál, dalšího běžce napadl tuto neděli. Muž skončil s poškrábanou hlavou u lékaře, který mu drápance vydezinfikoval.

Nepříjemný zážitek má z běhání v lese u Borských polí alespoň dalších pět sportovců.

Karel Makoň se nejdříve domníval, že na ně útočí sova, konkrétně puštík, který si chrání svá mláďata.

Později se ukázalo, že je to dravý ochočený pták, zřejmě káně lesní, které se dostalo na svobodu.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Jennie Duberstein: proč mám ráda způsob, jakým nám birding pomáhá učit se

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Na jaře roku 1998 jsem se nacházela na lodi uprostřed jezera Pátzcuaro v západomexickém státě Michoacán. Pracovala jsem pro Colorado Bird Observatory (nyní Bird Conservancy of the Rockies) jako koordinátor programů pro mládež. Můj šéf mě sebou vzal na výměnu učitelů, což byla součást programu, při kterém byly prostřednictvím migrujících ptáků propojeny učebny v Coloradu s učebnami v západním Mexiku. Tehdy jsem sice ještě skoro vůbec nemluvila španělsky, ale uvítala jsem možnost navštívit novou zemi, setkat se s novými lidmi a vidět nové ptáky.

Moje neznalost španělštiny se projevila při mém dorozumívání téměř okamžitě. Musela jsem si vystačit jen s chatrnou zásobou podstatných jmen, několika chybně pospojovanými slovesy a se spoustou divoké gestikulace. Toho dne na lodi v přítomnosti jednoho z biologů jsem si ale uvědomila, že i když nemluvím španělsky a on neovládá angličtinu, přesto spolu můžeme komunikovat ve společném jazyce latinských jmen ptáků, které jsme viděli. „Dendroica petechia,“ řekl a ukazoval na žlutého pěvce nedaleko nás. Tehdy jsem si přála, abych na přednáškách z ornitologie na vysoké škole věnovala latinským názvům více času. Přiznávám, že si teď nevzpomenu skoro na žádný druh, který jsme toho dne pozorovali, ale velice živě si vybavuji, jak mluvíme o žlutých pěvcích a snažíme se v angličtině a španělštině popsat, jak se ozývají. (Mimochodem, hlas transkribovaný angličtinou jako „sweet sweet I´m so sweet“ (sladký, sladký, jsem tak sladký), se ve španělštině takhle vůbec nepřekládá.)

Birding nám pomohl překonat jazykovou bariéru. Zároveň mě to přinutilo pustit se s chutí do učení španělštiny a latinského názvosloví.

Posuňme se teď o dvacet let dopředu. Nedávno jsem pomáhala pro mládež organizovat terénní exkurzi v Tucsonu. Jednalo se o skupinu středoškoláků bez předchozí zkušenosti s pozorováním ptáků. Byly to děti uprchlíků – jejich rodiny se usadily v Tucsonu poté, co musely opustit své domovy v nejrůznějších afrických zemích: v Somálsku, Rwandě, Ugandě, v Demokratické republice Kongo a podobně. Někteří z nich byli ve Spojených Státech teprve několik měsíců. Někteří téměř nemluvili anglicky. Můžu se jen dohadovat, co všechno měly tyto děti a jejich rodiny za sebou, než skončily v Tucsonu. Nyní byly součástí speciálního programu, který jim měl usnadnit způsob, jak se seznámit s přírodou jejich nového domova.

Stanovili jsme si několik základních pravidel. Jelikož angličtina byla jediným jazykem, který jsme měli společný, domluvili jsme se, že všichni budeme mluvit anglicky (ovšem v případě, když někdo nerozuměl, jiný mu to mohl přeložit). Mobilní telefony jsme nechali v terénní stanici.

Už dopředu jsem věděla, že různá úroveň znalostí angličtiny bude znesnadňovat použití běžného terénního určovacího klíče, proto jsem dala dohromady takový mini klíč obsahující šest nejběžnějších ptáků s několika základními znaky u každého z nich, včetně jeho chování a potravy.

Děti jsme rozdělili do skupin s tím, že každá měla určený jeden druh ptáka. Brzy jsem zjistila, že i ty moje mini klíče jsou pro ně příliš složité. Potrava? Co je tím myšleno? Zahnutý zobák? Co je to zobák?

Asi po pěti vteřinách počátečního zmatku, protože moje lekce nemohla probíhat podle plánu, jsem si uvědomila, že ptáci tu budou muset opět překonávat hranice. Dobře, ať nám ptáci pomohou učit se anglicky, pomyslela jsem si. Vysvětlila jsem slovo potrava. Ptákem mé skupiny byla kalypta růžovohlavá. Začali jsme si povídat o hmyzu, nektaru a dalších potravě, kterou se mohou kolibříci a další druhy živit. „Co je tvojí potravou?“, zeptala jsem se jedné mladé slečny ze své skupiny. Rychle zareagovala a popsala své oblíbené somálské jídlo. Výuka slovíček pokračovala tak dlouho, až jsem jim popsala potravu hýla rudoprsého, tyranovce rubínového a káně rudoocasé: semena, hmyz a savce. Jako úplný bonus jsem i já ke konci dne uměla několik slůvek v somálštině, arabštině a svahilštině.

Nešlo jen o to, že se děti naučily nová slovíčka a procvičily si angličtinu. Pomohlo mi to vymyslet způsob, jak popsat věci, které mi byly tak důvěrně známé, že jsem zapomněla, jak je vlastně popsat. Birding nás učí nové slovní zásobě a pomáhá nám procvičovat náš běžný jazyk (-y).

Naskočili jsme na tramvaj a přesunuli jsme se do kampusu Arizonské univerzity (birding nám tentokrát ukázal možnosti, jak se pohybovat v okolí města). Kampus je výborným místem pro začínající ptáčkaře: není tu příliš velká diverzita ptáků, ale některé druhy se tu dají pozorovat do všech detailů.

Jeden mladý muž se choval velice zdrženlivě. Podle řeči jeho těla se dalo soudit, že si to moc neužívá. Kolega mi potvrdil, že se takto chová často, ale že se každý týden na jejich exkurze do terénu vrací a je tedy zřejmé, že se jich chce účastnit. Když jsme zastavili, abychom pozorovali kalyptu růžovohrdlou odpočívající na vrcholku naditce, všimla jsem si, že se dívá jiným směrem než zbytek naší skupiny. Snažila jsem se ho nasměrovat na pozorovaného kolibříka, ale on věděl, co dělá – objevil několik hrdliček karolinských sedících v jiné části stromu. Pomohl mi je najít ve stativovém dalekohledu, aby si je mohla prohlédnout celá skupina. Když jsem ho tiše pochválila za jeho všímavost, potěšeně zareagoval a po zbytek exkurze byl i více aktivní. Dokázal najít více a mnohem různorodějších ptáků než kterýkoliv jiný účastník našeho výletu a vzrušeně svá pozorování sdílel s ostatními. Birding jako sdílená zkušenost nám může navodit pocit pohody a dává nám příležitost učit sebe sama i ostatní, bez ohledu na to, kým jsme.

Šli jsme asi čtvrt míle a během cesty jsme pozorovali ptáky. Pak jsme došli k malé zahradě. Objevil se kolibřík širokozobý. Ze své větvičky vzlétl za hmyzem tyranovec rubínový. Všude kolem se ozývali moudivláčci žlutohlaví. Našla jsem jedno jejich hnízdo a jedna mladá slečna s radostí objevila dalších šest na okolních stromech. Každý zkoušel napodobit jejich pískání. Birding nás učí pozorovat.

Pokynula jsem žákům, aby se se svými skicáři a barevnými pastelkami posadili. Zadání znělo: namalujte něco, co jste dnes viděli. Poté, co byly všechny děti se svými kresbami hotové, tak jsme si je vzájemně ukazovali a trochu diskutovali o dalších věcech, které by bylo vhodné do kreseb zahrnout. Každý připsal datum a místo. Birding nám pomáhá procvičovat psaní v novém jazyce.

Po vzrušující hře s létajícími talíři Fresbee (při birdingu je někdy nutná přestávka, zvláště když s pozorováním ptáků teprve začínáte) jsme opět naskočili na tramvaj. Od zastávky jsme museli jít několik bloků pěšky zpět k terénní stanici, což nám trvalo nejméně dvacet minut, protože se děti neustále zastavovaly, aby pozorovaly ptáky. Jedním z posledních opeřenců pozorovaných toho dne byl jestřáb Cooperův. Přeletěl nám nad hlavami a celá skupina to komentovala obdivnými povzdechy a výkřiky (birding nás přiměje všimnout si a ocenit výjimečné věci každodenního života).

Tím posledním, co jsme měli udělat, bylo vložit seznam pozorovaných druhů do databáze eBird (birding nás učí využívat nové technologie). Bylo pozoruhodné, jak si děti pamatovaly každý druh, který jsme viděli. Když si nedokázaly vzpomenout na jeho jméno, popisovaly, jak vypadal nebo našly jeho kresbu v terénním klíči. Celkem jsme toho dne pozorovali deset druhů, ale pro mě to byl stejný zážitek, jako bychom jich viděli 110.

Po tomto dni jsem si uvědomila, že birding není vždy jen o ptácích, které pozorujeme (nebo kteří nám proklouznou), ale zahrnuje celou řadu dalších věcí, které se během něj můžeme naučit. Ať už jde o věci zřejmé (dovednosti, které nám pomohou při determinaci v terénu) nebo ty, které si hned neuvědomujeme – kupříkladu já osobně jsem se díky času věnovanému v terénu pozorování ptáků dověděla neuvěřitelně mnoho o sobě samé a o lidské přirozenosti.

TIPY
- „Jestli neděláte žádné chyby, tak se dostatečně nesnažíte.“ Slyším Michaela O´Briena, jak tohle před lety říká skupině mladých ptáčkařů. Jeho rada birding přesahuje. Nebojte se dělat chyby nebo si je přiznat, když se jich dopustíte. Chybovat je normální. Děláme je všichni, neustále. Chybami se učíme.

- Každý můžete druhé něco naučit, až už vychováváte mladé ptáčkaře, vedete exkurzi při místní terénní stanici nebo se snažíte o změnu ve svém běžném životě, která by se v konečném důsledku promítla do ochrany ptáků.

- Stále je čemu se učit, často i při nečekávaných příležitostech a od nečekaných lidí.

JENNIE DUBERSTEIN řídí The Sonoran Joint Venture, společnost zabývající se ochranou ptactva a jeho životního prostředí v oblasti jihozápadní části Spojených Států a severozápadního Mexika. Zabývá se lidským aspektem ochrany přírody a pracuje s lidmi ve snaze najít řešení složitých otázek, kterým ochrana přírody v dnešní době čelí. S mladými birdery pracuje Jennie od konce 90. let, pořádá letní tábory, organizuje konference, řídí a rediguje publikace, které jsou pro ně určené.

jennie dubenstein

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Muzeu Kroměřížska vám představí Ptačí svět objektivem Jiřího Nováka

Ptačí svět objektivem Jiřího Nováka aneb Fotografie z cest po Evropě je název výstavy fotografií, kterou si budete moci prohlédnout v Muzeu Kroměřížska.

Jiří Novák je amatérský ornitolog, fotograf, člen České společnosti ornitologické a Moravského ornitologického spolku. Narodil se v roce 1959 a prvních dvacet pět let svého života prožil v Chropyni v bezprostřední blízkosti Zámeckého rybníka.

Sám o sobě říká: „Ornitologie je mým největším koníčkem a fotografování ptáků je pro mne i odpočinkem. Každá fotografie má svůj příběh, přesně si pamatuji, kde a za jakých okolností jsem ji vyfotil. Fotografie mi pomáhají uchovat prchavé okamžiky ze života ptáků a dokumentovat pestrost ptačích druhů a jejich způsob života v přírodě. Mohou také dobře posloužit pro pozdější přesnější determinaci. Teprve při jejich zpracování často zjišťuji, jak překvapivé momenty se mi podařilo zachytit.“

Slavnostní vernisáž výstavy proběhne v úterý 4. června od 17 hodin v Malé galerii Muzea Kroměřížska na Velkém náměstí 38 v Kroměříži a výstava potrvá až do 1. září 2019.

Jiří Šafránek

Novak Jiri foto vystava

Číst dál...

Sophie Webb: proč ráda kreslím ptáky

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Ptáci, umění, cestování a biologie, to vše je pro mě neoddělitelně propojené. Mojí matkou byla umělkyně z Nové Anglie, sochařka Nancy Webb. Právě ji viním ze své potřeby kreslit a tvořit. Je sice pravda, že s přibývajícími léty převládla v jejím díle abstrakce, ale její múzou byla příroda – tvary kostí, polámaní brouci, sušené květy a lusky. V mých prvních vzpomínkách je ona, jak na zahradě vykopává žížaly, nebo prohlíží přílivové naplaveniny na plážích Cape Cod.

Jako dítě jsem byla posedlá zvířaty všeho druhu, psaním příběhů o nich a jejich kreslením, a tak mě v létě rodiče poslali do Audubonova tábora, kde jsem tyto své zájmy mohla rozvíjet. O vánocích a narozeninách jsem pak dostávala knihy typu Zpěvní ptáci našich zahrad či Dravci světa. V knize o dravcích mě fascinovaly fotografie kondorů královských a karančí jižních. Jejich obrázky jsem stále dokola obkreslovala. Často jsme navštěvovali Peabodyho muzeum v Harvardu, abychom si prohlédli vycpané preparáty. Všechno mě to zajímalo, ale zvláště nadšená jsem byla ze samce fregatky vznešené a jeho mohutného, červeného a nafouklého jícnového vaku. Vzpomínám si, že mě později na Galapágách (hloupě) překvapilo, jak měkký, poddajný a balónovitý ve skutečnosti ten vak je. Nebyl tvrdý jako plast, jak jsem si v dětství myslela.

I když jsem kreslení milovala, umělecká škola mi nevyhovovala, a proto jsem po roce přestoupila na studia biologie, která mi přišla vhodnější. Brzy po promoci jsem opustila východní pobřeží s náčrtníkem v ruce, batohem na zádech a s plány praxí do budoucna.

Tak odstartoval rok cestování, praxí a skicářů. Jedné věci, které jsem si záhy povšimla, bylo to, že když jsem kreslila ptáka, tak jsem se na něj dívala úplně jinak, než když jsem se ho snažila jednoduše (nebo složitěji) určit. V mém mozku se nacházel jakýsi přepínač, kdy jsem se během procesu pozorování a kreslení dokázala o opeřenci naučit mnohem více, než když jsem ho jen pozorovala. A to i v případě, že jsem se ho snažila sledovat velmi pečlivě. Terénní náčrty mi pomohly zjistit, jak se pták pohybuje, odhalily mi jeho zvyky, tělesné proporce, a to velmi přirozenou cestou. Nemůžu sice tvrdit, že jakmile nakreslím nějakého opeřence, nikdy už ho nevymažu z paměti, zvláště teď, když jsem starší a paměť už mi tolik neslouží, ale z velké míry je to pravda.

Všechny moje terénní náčrtníky z cest a praxí se staly mými vzpomínkami. Když nahlédnu znovu do všech těch deníků zaplavených během let kresbami a skicami, nejen, že vím, kde jsem každého z těch ptáků viděla a co dělal, ale přesně vím, z jakého důvodu jsem tam byla já, jaké bylo počasí a jakou jsem měla náladu. Jsou v nich obrázky vykreslující první den v Andách ve výšce 5000 m, kdy jsem trpěla soroche, výškovou nemocí a nedokázala jsem se soustředit – moje kresby plameňáků jsou jednoduché a jakoby dětské svými nejistými čárami. V ekvádorské Amazonii jsem večer kreslila společně se ozývající pár lelků očkatých a přitom se oháněla po moskytech, za horkého a vlhkého dne pak hřadujícího potu dlouhoocasého. Jsou tu detailní kresby ptáků, kteří po celé hodiny zůstávali bez pohybu, ale mám zde i nesčetné stránky s náčrtky způsobu letu mořských ptáků, to byla moje posedlost; jsou tu komplikované portréty ptáků na hnízdech z dob, kdy jsem pracovala na Galapágách; legrační kresby tučňáků skotačících s mláďaty, které jsem dělala při pobytu v Antarktidě; studie načrtlé v Australském muzeu, které jsem navštívila po terénních pracech věnovaných lemčíkům; nebo kresby z dob, kdy jsem dva a půl měsíce pobývala na japonské rybářské lodi v Aljašském zálivu. Myslím, že v té době bylo kreslení jedinou věcí, která mi pomohla během té výpravy zachovat si zdravou mysl, protože jsem na lodi byla jedinou anglicky mluvící osobou a jedinou ženou.

Když někdy kreslím v lese a dlouhou dobu jsem téměř bez pohybu, věřím, že se stávám neviditelnou, což mi umožňuje nádherně a dlouho pozorovat některé skrytě žijící ptáky, jako jsou pitule šupinohřbetá nebo mravenčíkovec největší pomalu se pohybující dolů po stezce. Mnohdy, když se soustředím na jeden druh, objeví se i další. Nikdy nezapomenu na jednu příhodu z Chile: upřeně jsem hleděla do bambusové houštiny, kde jsem se snažila najít štidláka černohrdlého, což je poměrně velký druh štidláka. Začala jsem s náčrtem, když mi za zády vyskočil druhý pták, štidlák červenkovitý, a ozval se svým neuvěřitelně hlasitým zajíkavým hlasem. Tak mě to překvapilo, že mi náčrtník vyletěl z rukou, a to samozřejmě vyděsilo prvního štidláka, který opět zmizel v bambusovém houští.

Když jsem bydlela ve West Marin, tak se ve starém dubovém porostu na břehu Tomales Bay vyskytoval pár snadno dohledatelných puštíků západních. Jednoho odpoledne jsem vyrazila se skicářem a tužkou, abych je našla a nakreslila. Mám ráda noční ptáky a snažím se nevynechat jedinou příležitost, kdy mohu v přírodě zachytit sovu nebo lelka. Při mém příchodu puštík líně pootevřel víčka, načepýřil se a zase usnul. Usadila jsem se nedaleko něj a začala kreslit. Náhle sova zpozorněla, proletěla těsně nad mojí hlavou, krátce přistála a o vteřinu později se opět vrátila na své původní místo. V pařátech se jí pohupoval křeček příbytkový!

Zjistila jsem, že umění a kresba mohou na cestách plnit i vzdělávací funkci a snadno překonávají kulturní hranice. Během jednoho pětiměsíčního výletu se Stevem Howellem, se kterým jsme pracovali na Určovací příručce ptáků Mexika a severu Střední Ameriky, jsme dojeli naším malým VW Rabbit až do Hondurasu. Bylo to koncem 80. let a v této části Střední Ameriky byly stále patrné následky vojenského konfliktu. Zdálo se, že v každém honduraském městě jsou vojenské kontroly, což nás šíleně zpomalovalo. Nervovalo nás stále vystupovat z auta, vysvětlovat, proč jsme přijeli a ukazovat mladičkým vojákům – s velkými automatickými puškami ležérně přehozenými přes ramena – naše dalekohledy a určovací klíče, abychom jim doložili, jaký je účel naší cesty. Objevila jsem ale, že jakmile jim ukážu své skicáře, rozzáří se jim na tvářích široké úsměvy a zvolají, „Ah, carpintero“ (strakapoud), „gavilán“ (jestřáb) nebo „garza“ (volavka). Veškeré napětí tak zmizelo a společně jsme obdivovali jejich ptačí druhy a moji schopnost je načrtnout.

Zde jsou některé z mnoha důvodů, proč ráda kreslím ptáky: ozvláštňuje to moje cesty, obohacuje to vědecké projekty, na kterých pracuji, zprostředkovává mi to hodiny bohapustého potěšení z toho, že díky tužce a barvám poznávám ptáky daleko lépe. Měla jsem to štěstí, že se moje kariéra opírá o ptáky, že se v ní snoubí můj zájem o umění i o svět přírody.

TIPY

Jde o moje vlastní rady; třeba budou prospěšné i vám.
- I když to může být v terénu nepohodlné, často používám skicář formátu A4 a obyčejné tužky.
- Nejprve opeřence pozoruji tak dlouho, dokud ho mám na očích.
- Pak udělám hrubý náčrtek nebo několik skic celého ptáka, abych zachytila jeho pohyb a tělesné proporce (proto větší formát skicáře).
- Zpřesním kresbu, často až poté, co se mi opeřenec znovu ukáže.
- Nakonec přidám barvy. Používám malou sadu vodovek, ale stejně praktické jsou v terénu i barevné pastelky.

SOPHIE WEBB procestovala svět od Antarktidy po Arktidu, aby mohla malovat a studovat ptáky. Je spoluautorem ilustrované Určovací příručky ptáků Mexika a severu Střední Ameriky a Terénní určovací příručky mořských savců pobřeží Tichého oceánu. Je autorem i ilustrátorem tří knih pro děti zachycujících výzkumné projekty, na kterých pracovala. Je ředitelkou Oikonos Ecosystem Knowledge a vědeckým pracovníkem v Point Blue.

sophie webb
Sophie Webb, foto: http://www.sophiewebb.com/


Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Nate Swick: Okres po okrese - radost nestoudného a zcela puntičkářského sběrače druhů

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Mozaiku zemědělských farem nacházejících se v nejodlehlejším severovýchodním cípu Guilfordského okresu v Severní Karolíně navštěvuji občas v případě, kdy potřebuji vidět ptačí druhy otevřené krajiny. Jde o jedno z míst, které znám a kde si mohu být jistý, že kdykoliv během května potkám bobolinka kanadského – desítky těchto černých ptáků s veverčím skvrněním, jejichž hlasy se vzájemně proplétají, tu vzlétají a zase klesají mezi zelenající se řady sóji luštinaté. Za posledních více než dvacet let jsem tu viděl i papežíka amerického, strnadce bělokorunkatého a první střízlíky ostřicové pro Guilfordský okres. Nikdy bych tato místa neznal, kdybych se v přímkami rozparcelované piedmontské krajině Severní Karolíny hlouběji nevěnoval objevování ptáků. Pouhých dvě stě metrů silnicí dále k jihu je už Alamanceský okres, absolutně jiný typ hřiště vhodný na někdy jindy, ale dnes by to pro mě mohla být klidně i Čína. Jsem county lister, dělám si seznamy druhů pozorovaných po jednotlivých okresech, a jsem na to pyšný.

Vím, že sestavování seznamů pozorovaných druhů nemusí být někdy vnímáno úplně pozitivně. Jedná se o určitou posedlost, což nelze upřít. Pro listera mohou ptáci představovat jen položky v seznamu nebo hůře, pouhá čísla bez významu. Už jen vyslovení toho slova vede ke kyselému úsměšku. A co teprve county lister? Opustit platné politické hranice Spojených Států a nechat se omezovat libovolně vytvořenými hranicemi ještě menších celků? Vždyť je to nesmysl. Je to bláznovství. Je to ptáčkařská podoba toho nejryzejšího puntičkářství. A zároveň je to nádherné.

Rozhodně odmítám argument, že vedení seznamů je na překážku estetickému uspokojení, které pozorování ptáků přináší. Seznamy představují pro spoustu lidí spoustu různých věcí. Samozřejmě, že mohou mít podobu totemů, ale mohou přinášet i osvěžení. Pro mnohé z nás jsou to záznamy vzpomínek na nejrůznější zkušenosti, na nádherná místa spojená se skvělými lidmi. Nepopiratelný je soutěžní aspekt, ale většinou jde jen o takové dobrosrdečné pošťuchování. Rádi se přitom podělíme o své znalosti už jen z toho důvodu, abychom mohli vzájemně sdílet své zkušenosti. Všemi deseti jsem tedy pro vedení seznamů, protože pro ptáčkaře je to v mnoha ohledech smysluplná činnost. Ať už se projevuje jen sčítáním ptáků na vaší zahradě, ve vašem státě nebo třeba na šesti stech kilometrech čtverečních kolem vašeho domu, nemám právo to soudit. Jestliže vás vedení seznamů vyžene ven do terénu hledat nové druhy, pak je to dobrá věc.

Hledání ptáků má také kouzlo výzvy. Je nutné mít znalosti, abyste si byli jisti, nikoli jen tušili, na co se právě díváte, když nějakého opeřence objevíte. Musíte vědět, na co se zaměřit. Pokud budeme na birding pohlížet jako na honbu za pokladem, pak má mapa Spojených Států dávno pevnou podobu, která byla publikována v podobě desítek terénních příruček, jež máme nyní na dosah ruky. Onen poklad je už dávno odkrytý a každý hledač ho může ve volných chvílích najít. Zmenšíme-li však nepatrně měřítko mapy, bude se už poklad hledat trochu obtížněji. Zmenšíme-li je ještě více, objeví se náhle všude kolem nás skryté poklady, které čekají jen na to, až je objevíme. Právě tohle je podstata ptáčkaření po okresech. Politické hranice jsou zřejmé, ale u ptáků to neplatí.

Budeme-li mít při pozorování ptáků na paměti hranice okresů, získá naše hledání druhů zcela novou perspektivu. Jistě, jde o hru – snaha o nalezení nových ptačích druhů pro každý okres je zábava – ale stejně jako při dalších aspektech birdingu, i zde to má jistý přesah. Poblíž vašeho domu můžete vědět o bahnitých příkopech s výskytem bekasiny americké, ale co ve vedlejším okrese? A v tom dalším? Jaký druh biotopu hledáte, když se pokoušíte najít bekasinu americkou? Namísto konkrétního místa, které máte s bekasinou spojeno, náhle hledáte určitý biotop. Začnete si více uvědomovat, jaké biotopové nároky má bekasina a ty si spojíte třeba s motákem pilichem či s linduškami proměnlivými, které tam také zastihnete. Nyní můžete podobné biotopy navštívit i v dalších okresech a hledat ty stejné druhy. Jasně, můžete si je připsat do seznamů, což je jistě zábavné, narůstá vám tím nejen seznam, ale rostou tak i vaše znalosti. Znalosti jsou pro ptáčkaře mnohem cennější než položka v seznamu. Platí to i v případě mentální paměti parkovacích míst u Walmartu, kde můžete najít třeba vrabce domácí.

V osobní rovině je tu pro nás něco ještě cennějšího, když věnujeme pozornost hranicím okresů. S poznáním všech detailů krajiny se dostaví neuvěřitelné uspokojení. Jde o znalost místa – nejen toho, kde se můžeme dobře najíst nebo kudy se dostaneme do centra, ale důvěrná znalost prostoru – místa, které je vaším domovem. A ptáčkaři tohle dokáží, lépe než ostatní, opravdu. S přesností na několik dní vám můžu říct, kdy se začít dívat po luňácích mississippských protahujících nad alejí starých dubů v nejstarší části mého města. Mohu vás nasměrovat k nejlepší lokalitě, kde můžete koncem léta před svítáním zaslechnout chřástala karolinského nebo k vrbami lemovanému rybníku u letiště, kde na hnízdišti každý rok spatříte tyranovce vrbové. Člověku, který nepozoruje ptáky a bydlí tu, tyto věci unikají, a co je horší, žije vlastně v nevědomosti.

My ptáčkaři dokážeme vnímat skutečné měřítko místa. Víme, že všude na naší zemi se dá najít něco nevšedního. Ať je to lesňáček stromový odpočívající v městském parku na své cestě z Jižní Ameriky do Kanady, nebo zdánlivě běžný pár puštíků proužkovaných hnízdících rok co rok ve skupince stromů naproti obchodnímu centru. Malé ostrůvky života se nacházejí všude a ptáčkaři mají to štěstí, že je dokáží najít.

Tyto znalosti krajiny malého měřítka z nás dělají lepší pozorovatele. Dělají z nás lepší přírodovědce. Dokonce bych mohl říci, že z nás dělají lepší lidi, pokud bych chtěl použít klišé. Pouštíme se podél vedlejších cest a procházíme lesy v místech, která bychom jinak nikdy nenavštívili, ve snaze objevit nezvyklé ptačí druhy v nejodlehlejších částech okresů. To vše vytváří mozaiku jednotlivých pozorování ptáků z míst, která navštívíme a kde žijeme. Jde o nezměrnou a složitou přírodní pokrývku, jejíž každý steh je právě tím jednotlivým záznamem z našich okresních seznamů.

TIPY
Vedení záznamů po okresech je snazší a zábavnější díky e-Bird. Každý záznam je povzbuzující.
Díky aplikacím typ Google Earth si můžete kdykoli a ve velmi podrobném rozlišení uchovat záznam trasy, kterou podniknete.
Přestaňte se zabývat konkrétními místy s výskytem konkrétních ptačích druhů a zaměřte se na specifické biotopy.
Nebojte se objevovat nová místa. Stále existují ornitologicky atraktivní lokality, o kterých se ještě neví!

NATE SWICK je redaktorem ABA Blog a autorem publikací Ptáčkaření pro zvědavce (Birding for the Curious) a The ABA Field Guide to Birds of the Carolina. Jeho největší ambicí je vidět přinejmenším sto druhů v každém z jednoho sta okresů Severní Karolíny. Se ženou a dvěma malými synky, kteří ho často v roli nevědomých pachatelů doprovázejí při jeho pátrání, žije v Greensboro v Severní Karolíně.



nate swick
Nate Swick, foto: https://www.aba.org/

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Mohou být zachráněni supi Golanských Výšin?

Obrázek v sociálních médiích 10.05. ukázal osm mrtvých supů ležících vedle sebe, všichni se stali obětí otravy. Snímek vystihuje tragédii populace griffon vulture (supů bělohlavých) na Golanských Výšinách, která ještě před deseti lety čítala přibližně 130 supů. Dnes jich zůstalo jen pár. 12. května policie údajně zatkla 30 letého muže podezřelého z otravy supů.

sup01

Tváří v tvář otravě podle chovatelů dobytka, supové Golanských Výšin prakticky vyhynuli, naživu jich zůstává jen pár.
Israel Nature and Parks Authority , / Dudu Pils.
Otrávení supi leží na Golanských Výšinách.

Sup euroasijský, také zvaný sup biblický, neváží víc než 8 kilogramů (asi 18 liber) a rozpětí křídel má až 2,80 (9 stop). Tento sup se živí mršinami a převládá v zemích v oblasti Středozemního moře. Po mnoho let hodně supů hnízdilo v útesech Gamla Stream na Golanských Výšinách a byli turistickou atrakcí. Desítky tisíc návštěvníků se hrnuly do přírodní rezervace, aby sledovaly kolonii supů, která hnízdila v útesech nad vodou. Avšak v průběhu let se supi stali oběťmi pokusů systematické otravy. Nejhorší případ otravy se odehrál v roce 1998, kdy asi 40 supů bylo nalezeno mrtvých po požití otrávených mrtvých těl skotu nebo divokých zvířat.
„Chovatelé skotu a farmáři ilegálně rozhazují jed z různých důvodů.“ Ohad Hatzofe, ptačí ekolog v Israel Nature a Parks Authority (INPA), to řekl Al-Monitor. „Někdy to dělají proto, že chtějí eliminovat šelmy – vlky, šakaly a lišky, které ohrožují jejich stáda; někdy to je kvůli sporu o pastviny. Většina farmářů jsou občané dodržující zákony, ale stačí jediná osoba, která použije jed a poškodí to supy. Důvodem toho, že jsou supi tak zranitelní je skutečnost, že žijí v hejnech. Mnoho jich obklopuje mrtvolu při jídle, a pokud je tělo otrávené, budou také otráveni všichni supi“.

Hatzofe je frustrovaný a rozzlobený, zvláště s ohledem na současnou otravu. „Vybavili jsme tři z otrávených supů GPS vysílači, měli štítky a kroužky. Viděli jsme, že se přestali pohybovat a jejich tělesná teplota klesla; okamžitě jsme pochopily, že došlo k tragédii“, řekl. „Moje největší frustrace je, že vím, že se to stane znovu. Neexistuje žádný trest, žádná kontrola. Kulky z celého zásobníku nábojů v pušce nejsou ničím ve srovnání s potenciální škodou způsobenou otravou. Tito kriminálníci rozhazují látky v množství, které může otrávit desítky lidských bytostí.“

INPA chce využít současné veřejné rozhořčení nad nedávnou otravou supů k zavedení právních předpisů, které by ji umožnily chránit volně žijící ptáky. Jednalo by se o změnu zákona o ochraně volně žijících živočichů v Izraeli, ve které by se důkazní břemeno přesunulo na každou osobu, na jejímž pozemku, který má ve vlastnictví, bude nalezeno otrávené mrtvé tělo. Dnes leží důkazní břemeno na státu. S novými změnami budou inspektoři oprávněni vstoupit do soukromých prostor bez soudního příkazu, budou-li mít podezření na otravu. Dalším důležitým aspektem, který vyžaduje legislativu – nebo přinejmenším nařízení – je zvýšení dohledu nad prodejem pesticidů.

Avšak existují lidé, kteří silně protestují proti zvýšené regulaci v této oblasti. Jedním pozoruhodným příkladem je Omri Sharon, jeden ze synů zesnulého bývalého premiéra Ariela Sharona a předseda Izraelské asociace chovatelů dobytka (ICBA). Sharon sám chová dobytek, ovce a kozy a pěstuje zemědělské produkty.

„Co je třeba řešit, je jed, který se používá nelegálně,“ řekl Sharon Al-Monitor, odmítajíc automatické obvinění proti chovatelům skotu. „My, chovatelé dobytka ani nepoužíváme tento jed. Jasné směrnice už existují v zákoně a tato stávající nařízení musí být vynucena. Jsme proti jakémukoliv zpřísnění regulace a trestu. V zemi žije 8000 farmářů. Myšlenka, že někdo bude smět svobodně prohledávat sklady farmářů, je šílená. Je to populistické a není to řešení problému. Všichni již trpíme nadměrnou regulací a není snadné být chovatelem dobytka v Izraeli.“
Al-Monitor hovořil s profesorem Yossi Leshem, světově proslulým izraelským ornitologem a vedoucím výzkumníkem na univerzitě v Tel Avivu, katedře zoologie. Je také aktivní v INPA. Leshem je rozzlobený nad nedostatečnou regulací a se svým hněvem se obrací na INPU. „Dnešní situace je špatným vtipem“, řekl. „Chovatelé dobytka dělají všechno, co chtějí, protože vědí, že v Izraeli neexistují žádné donucovací prostředky. Tak dostávají pokutu 5000 izraelských šekelů (1400 $) – velký problém. To však neodradí farmáře, který chce zabít vlky, kteří mu sežrali jeho telata. Ve Španělsku jdou lidé za otravu supa do vězení, ale ne tady. V roce 1998 došlo k velkému incidentu otravy (v Izraeli), v němž zemřely desítky supů a policie chytla pachatele. Ani nedostal pokutu. Pokud by strávil rok ve vězení a zaplatil pokutu milion šekelů, nikdy by k tragédii (současné) nedošlo.“

Leshema neodradí veřejné bitvy. V minulosti založil iniciativu „Pod našimi křídly“ (Under Our Wings) na ochranu supů a dalších dravců společně s Israel Electric Corporation a INPA. Nyní se snaží vést rozsáhlou veřejnou kampaň.

„Situace dnes je katastrofická. Před založením státu byly v Izraeli tisíce párů supů; dnes zůstalo jen 40 párů,“ řekl. „V Gamle bylo 60 párů; dnes nezůstal žádný. Přijali jsme několik nových členů, veřejných osobností včetně bývalého generálního prokurátora Yehudu Weinsteina; bývalého vrchního soudce Elyakima Rubinsteina; bývalého policejního vedoucího oddělení vyšetřování Lahav 433 Meni Yitzhakiho; Maj. Gen. (Res.) Noama Tibona a dalších. Budeme spolupracovat na změně zákona. My v INPA chceme vést veřejnou kampaň pod názvem „Návrat supů do země Bible“. Sup je zmíněn 27x v biblických židovských pramenech a je součástí příběhu Izraele. To prostě nedává smysl dopustit, aby docházelo k pokusům o otravu.“

Další hrozbou pro dravce, která značně trápí zúčastněné organizace, je aktuální zavedení elektřiny – produkce farem větrných turbín na Golanských Výšinách. Lopatky turbín poškozují ptáky a mohu usmrtit supy a další velké dravce. Kvůli námitkám ekologických aktivistů bylo rozhodnuto provozovat systém pozorovacích stanovišť a radarových zařízení, která budou přesně určovat ptáky blížící se k místu turbíny a motor se zpomalí, aby nedošlo k poškození ptáků.

Leshem je k plánu skeptický. „ Všechno to jsou jen kecy.“ Nebude to fungovat. Ve Španělsku jsou tisíce supů ročně masakrovány těmito lopatkami. Dva druhy supů, které byly v Izraeli běžné, byly vyhubeny před třemi desítkami let. Hrozba pro izraelské dravce vyžaduje hluboké změny v našem myšlení. Dokud se to nestane, nikdo by neměl být překvapen, když se populace dravých ptáků stane v Izraeli historií,“ zakončil.

Zdroj: al-monitor.com
Mordechai Goldman 15.5.2018

Číst dál...

Třetí hnízdění labutě Zpěvanky skončilo neúspěšně – mláďata záhadně zmizela

Již třetím rokem hnízdí jediný pár labutí zpěvných v České republice a to na Zámeckém rybníku v Chropyni. V každém roce se vylíhla 4 mláďata, ale pouze jedno z prvního hnízdění spolu s rodiči odlétlo na zimoviště. Ostatní mláďata během odchovu uhynula.

Letošní třetí hnízdění skončilo neúspěšně již třetí den po vylíhnutí čtyř mláďat. Ve středu 8. května se na hladině Zámeckého rybníka v Chropyni objevil pár labutí zpěvných se čtyřmi labuťátky. Následující den byl pár pozorován pouze se dvěma mláďaty a v pátek 10. května byl pár bez mláďat. Všechna čtyři mláďata záhadně zmizela během dvou nocí.

V roce 2017 zahnízdil pár labutí zpěvných poprvé v České republice. Samice „Zpěvanka“, jak ji ornitologové pojmenovali, se samcem vychovala 4 labuťátka, ale pouze jedno je následovalo do jižního Polska, kde společně zimovaly. V loňském roce zahnízdily podruhé a to opět na Zámeckém rybníku v Chropyni. Měly také 4 mláďata, ale žádné z nich se nedožilo vzletnosti a postupně uhynula.

Video o hnízdění labutí zpěvných v roce 2018 si můžete prohlédnout zde:


Ochránci ptactva a členové Moravského ornitologického spolku, kteří pravidelně sledují hnízdiště labutí zpěvných, se domnívají, že se mláďata stala obětí šelmy, a to mývala. Mýval severní je u nás nepůvodním druhem a na střední Moravě je tak přemnožen, že již vážně ohrožuje naše původní druhy obojživelníků i ptáků.

Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu někdy i vzácně zimují. Výjimkou je labuť zpěvná „Zpěvanka“, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni.

Jiří Šafránek
Foto: Zdeněk Němeček (2019) a Jiří Šafránek (2018)
Video: Jarmila Kačírková
https://youtu.be/0LSvcrWMwzc- odkaz na hnízdění v 2017 - 1. část
https://youtu.be/S5dPgH2HRYc- odkaz na hnízdění v 2017 - 2. část
https://youtu.be/Supe_4fmMCk- odkaz na 2. hnízdění v 2018
https://youtu.be/Dk_NMdMLcRA- 3. hnízdění v 2019

Číst dál...

V Českém Švýcarsku přišel o své mladé kvůli neukázněným turistům pár vzácných sokolů

V národním parku České Švýcarsko budou strážci více dohlížet na hnízdiště vzácných ptáků. Neukáznění turisté totiž nerespektují dočasný zákaz vstupu do těchto míst.

Návštěvníci parku chodí do míst, kde ptáci sedí na vejcích a ruší je. Doplatili na to sokoli v lokalitě na Tokání u Jetřichovic na Děčínsku.

Návštěvníci se dostali na skálu naproti sokolímu hnízdu, prakticky do stejné úrovně, vysvětlil mluvčí parku Tomáš Salov: „Byli ve vzdálenosti asi 50 metrů. Na té dočasně chráněné ploše se jim tak podařilo vyhnat ptáky a vajíčka na hnízdě těsně před vylíhnutím zastydla. Takže jsme o ně přišli – kvůli bezohlednosti návštěvníkům.“

Správa parku zakázala vstup na hnízdiště sokola stěhovavého do konce června, kvůli hnízdění čápů černých a výrů velkých nesmějí lidi vstupovat do lokalit s hnízdy do konce července.

03875128

Sokoli stěhovaví při jednom z hnízdění v Českém Švýcarsku|foto: Václav Sojka

15a3a4c448aa4f865bd6d5fbaa9028d0

Kroužkování sokolích mláďat narozených v roce 2018 v Českém Švýcarsku|foto: Daniela Pilařová

Zdroj: sever.rozhlas.cz

Číst dál...

Účastníci Vítání ptačího zpěvu pozorovali v Tovačově 72 druhů ptáků

V sobotu 4. května se uskutečnily v celé České republice desítky ornitologických exkurzí pro veřejnost v rámci mezinárodní akce Vítání ptačího zpěvu. Zájemci o pozorování ptactva se sešli i v Tovačově a byli překvapeni, kolik druhů ptáků je možné vidět během krátké procházky kolem rybníků.

Pořadatelům vycházky z Moravského ornitologického spolku přálo počasí a tak zájemce o poznávání ptactva přivítali zpěvem slavíci obecní, budníčci menší, zvonohlíci zahradní, pěnice černohlavá i hnědokřídlá, lejsci bělokrcí, rákosníci velcí, obecní i proužkovaní a cvrčilka slavíková.

U Křenovského rybníka pozorovali tok a námluvy rybáků obecných, racky bělohlavé i chechtavé a několik párů potápek roháčů sedících na hnízdech s vejci. Viděli zde i desítky poláků velkých a chocholatých, zrzohlávky rudozobé, kopřivky obecná a čírky modré. Největším překvapením i pro zkušené ornitology bylo pozorování patnácti kvakošů nočních.

Na Hradeckém rybníku vodily husy velké již více než 30 housat. V hejnu asi 80 hus velkých se ukrývaly i tři severské husy běločelé. Nad hladinou lovili hmyz nejen vlaštovky a břehule říční, ale i rorýsi a rybáci černí. Z dravců se v letu předváděli motáci pochopi a lůňák červený. Nad rybníky kroužilo i sedm čápů bílých.

Další ornitologické exkurze pro veřejnost proběhnou až na podzim v rámci Evropského festivalu ptactva a jejich seznam bude zveřejněn na webu Moravského ornitologického spolku.

Jiří Šafránek
Foto z exkurze MOS: Jiří Šafránek a Petr Jašek.

Číst dál...

Ohroženým rybákům se na štěrkovnách střední Moravy daří

V těchto dnech sčítali členové Moravského ornitologického spolku a pracovníci společnosti Českomoravský štěrk hnízdící rybáky obecné, jejich vajíčka i mláďata. Tito ohrožení ptáci hnízdí na štěrkovnách u Troubek a u Hulína pouze díky umělým plovoucím ostrůvkům, které vybudovali pracovníci štěrkoven.

60242 top foto1 ovh4u

Rybáci obecní jsou příbuzní racků, živí se drobným rybkami a hmyzem. Hnízdí na ostrůvcích rybníků nebo vodních nádrží. Pouze na střední Moravě hnízdí na betonových plovoucích ostrůvcích, jejichž konstrukce je originálním českým průmyslovým vzorem.

Na jejich projektování a výrobě se podíleli kromě provozovatele i odborníci z ČVUT Praha a ze společností Betotech, Českomoravský beton, Česká DOKA bednící technika a Betonika plus.

Při letošním sčítání bylo zjištěno, že na umělých plovoucích ostrůvcích hnízdí asi 60 párů rybáků obecných. Na svých hnízdech nyní mají 101 vajec a prvních 30 mláďat. Mladí rybáci dostali od ornitologů kroužky, aby je bylo možno identifikovat v případě nálezu u nás nebo na jejich cestě do zimoviště v Africe.

Rybákům se na střední Moravě daří. Jejich počet se ustálil v posledních letech na 60 hnízdících párech, což je asi 10 procent populace v České republice. Pokud se v příštím roce podaří sehnat prostředky na výrobu dalších plovoucích ostrůvků, tak se jejich počty jistě zvýší.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Vítání ptačího zpěvu proběhne i na Hradeckém rybníku v Tovačově

V sobotu 4. května se uskuteční ornitologická exkurze pro veřejnost, kterou pořádá Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO. Zájemci o poznávání a pozorování ptactva se sejdou u Hradeckého rybníka v Tovačově. Akce je součástí mezinárodního Vítání ptačího zpěvu.
Sraz zájemců o poznávání a pozorování ptactva je v 8.00 hod. u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Exkurze se zastaví i u Křenovského rybníka a dále bude pokračovat po hrázích Hradeckého rybníka. Zájemci o pozorování ptactva se mohou k exkurzi připojit i kdykoli později přímo na hrázi rybníka. Mimo obvyklých druhů se dá předpokládat přítomnost tažných druhů, které se již vracejí na svá severská hnízdiště.
Jaro je v plném proudu a s ním i přílet ptáků ze zimovišť. Účastníci ornitologické exkurze se mohou těšit na rákosníky velké, obecné i proužkované a na zpěv slavíků. Na rybnících uvidí i první housata hus velkých.
Navíc bude možno pozorovat několik druhů racků, rybáky obecné a možná i černé, poláky velké i chocholaté, kopřivky, lžičáky a potápky roháče. A budete-li mít štěstí, uvidíte na ornitologické exkurzi i orla mořského nebo sýkořice vousaté.
Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na střední Moravě se v sobotu uskuteční i následující akce: 
4. 5. 2019
Vítání ptačího zpěvu na Chomoutovském jezeře
Sraz v neděli 8. 10. 2017 v 8:00 hod na parkovišti u jezera za křižovatkou směr Březce. Na místo je spojení autobusem z Olomouce, buď linkou 364 (odjezd 6:45 hod z autobusového nádraží, příjezd na zastávku Chomoutov, škola v 7:11 hod) nebo linkou 20 (odjezd z Náměstí Hrdinů v 6:59 hod, příjezd na zastávku Chomoutov, škola v 7:18 hod). Ze zastávky se jde pěšky Písečnou ulicí a poté po louce kolem jezera. Na lokalitě budou k vidění protahující druhy kachen a jiní zajímaví ptáci. V plánu je ukázka odchytu a kroužkování ptáků. Předpokládaný konec exkurze je kolem poledne, trasa bude dlouhá zhruba 2 kilometry. K exkurzi se je možno připojit kdykoliv v jejím průběhu.
Exkurzi povede: Exkurzi povede: Jan Vidlař (mob.: 775 254 238, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

4. 5. 2019
Vítání ptačího zpěvu – Hostýnské vrchy
Sraz v 7:00 na autobusové zastávce na Hostýně. Trasa povede po svazích Hostýna kolem Lázní a Slavkova do Bystřice pod Hostýnem. Předpokládané ukončení okolo 13 hodiny v Bystřici pod Hostýnem. Za příznivých okolností ukázka odchytu a kroužkování ptáků.
Exkurzi povede: Martin Vymazal, (mob.: 608 368 333, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

Číst dál...

Globální Big Day - 4. května 2019

V loňském květnu se do polí a lesů na celém světě vydalo více než 30 000 lidí, kteří v jednom dni zaznamenali více než 7 000 druhů – Big Day. Big Day v birdingu je opět zpět. Ať jste kdekoli na světě, můžete být součástí dalšího světového rekordu birdingu!

Dne 4. května, se můžete s více jak 30.000 dalšími birdery stát se součástí globálního Big Day! Nemusíte se zavazovat k birdingu po dobu celých 24 hodin - hodinu nebo dokonce 10 minut pozorování ptáků z vás dělá součást týmu. Navštivte své oblíbené místo nebo hledejte něco nového; Užijte si sólovou procházku, nebo si s přáteli můžete zahrát v zábavě globálního Big Day.

Jak se zúčastnit
Získejte účet eBird: eBird je celosvětový program pro kontrolu ptáků, který používají tisíce milovníků ptáků. To nám umožňuje zařadit pozorování každého jednotlivce do jediného masivního seznamu globálního Big Day - a zároveň sbírat data pro vědce, aby lépe porozuměli ptákům. Zaregistrujte se zde. Je to 100% zdarma.
Sledujte ptáky 4. května: Je to tak jednoduché. Nemusíte být na ptáky expert, nebo jít ven celý den. Dokonce i 10 minut ve vaší zahradě pomůže. Globální Big Day běží od půlnoci do půlnoci ve vašem místním časovém pásmu. Můžete hlásit ptáky z celého světa.
Zadejte, co vidíte a slyšíte na eBird: Vaše pozorování můžete zadat prostřednictvím našich webových stránek nebo - ještě snadněji - stáhnout bezplatnou aplikaci eBird Mobile. Můžete zadávat a odesílat seznamy, i když jste stále ještě na birdingu, a aplikace bude i sledovat, jak daleko jste šli, takže se můžete zaměřit na sledování ptáků. Při stahování bezplatných aplikací si vyzkoušejte aplikaci Merell Bird ID aplikace Cornell Lab, která vám pomůže s identifikací. Zadejte prosím pozorování do 8. května, záznamy budou zahrnuty do našich výsledků.
Sledujte pozorování: Během dne dávejte pozor na to, jak seznamy rostou v různých částech světa. Následujte pozorování z více než 150 zemí, včetně týmu Sapsucker Cornell Lab na Floridě, Alabamě a Texasu. Statistiky budou aktualizovány v reálném čase na naší stránce Global Big Day

big day do clanku www.birdwatching.ct
Přispívající pozorování je snadné s bezplatnou aplikací eBird Mobile. Stáhnout pro iOS nebo Android

Global Big Day Pro tipy
• Pokud hledáte nové místo pro hledání ptáků, prozkoumejte eBird Hotspots ve vašem okolí.
• Použijte Merlin Bird ID pro pomoc s těžko určitelnými druhy.
• Spojte se s přáteli a nastavte si cíl pro své birding - nejneobvyklejší druhy? Největší hejno? Všechny druhy ve vaší oblíbené lokalitě? Možnosti jsou nekonečné.
• Fotografujte a přidejte je do svého kontrolního seznamu - mohou skončit na stránce Global Big Day!
• Zajistěte, aby vaše pozorování bylo hodnotnější: odevzdejte kompletní kontrolní seznamy, sledujte počty ptáků, které vidíte, a zaznamenávejte co nejvíce kontrolních seznamů v průběhu vašeho birdingu - pokud se dostanete do auta, ukončete tento kontrolní seznam a začněte nový seznam, když se dostanete do další místa.
• Sdílejte to, co vidíte na sociálních médiích s #globalbigday! Přidejte svou plánovanou polohu 4. května do globální mapy.

Letošní Globální velký den vytvořil nový rekord, kdy za jeden den bylo hlášeno 7 025 druhů. Doufáme, že budete 4. května součástí dalšího světového rekordu birdingu. A bez ohledu na to, co děláte, bavte se, užívejte si ptáků, které najdete, a podělte se o své pozorování na eBird. Protože v našem světě se každý pták počítá.

Zdroj: ebird.org

Číst dál...

Vítání ptačího zpěvu na Záhlinických rybnících

V neděli 28 dubna se můžete zúčastnit ornitologické exkurze, která je součástí mezinárodní akce Vítání ptačího zpěvu. V České republice tuto akci pořádá Česká společnost ornitologická, její pobočky a další organizace zaměřené na ochranu přírody a ptactva.

Zájemci o účast se sejdou v 8.15 hodin v Záhlinicích u Hostince U Čápa. Ornitologickou exkurzi povede zkušený ornitolog Martin Vymazal a její účastníci si společně projdou soustavu rybníků a nahlédnou do tajů ptačí říše.

Akce se koná za každého počasí a bude ukončena okolo 14. hodiny. Pořádá ji Ornis Muzea Komenského, Moravský ornitologický spolek a ČSOP Via Hulín.

Seznam všech letošních exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.

Zahlinice Ornis
Text a foto: Jiří Šafránek

Číst dál...

8. ledna 2019 - Některé novinky

Tak za prvé, stránky byly přesunuty , a nyní je najdete ZDE. Neptejte se proč. Chvíli to nefungovalo, ale už by to mělo být funkční.

Za druhé, dostali jsme pár couch tick. Magpie v Maroku je rozdělena IOC (Mezinárodní ornitologickou unií) a dalšími. Více infa ZDE 

01 maghreb magpie
Maghreb Magpie

Dále jsme obdrželi vzkaz od přátel v Portugalsku, že dva druhy kategorie E byly nedávno povýšeny v Portugalsku na kategorii C. Jedná se o Pin-tailed Whydah and Scaly-breasted Munia, které jsme oba viděli v Portugalsku.

02 20171206 152645 1 1024x768
Pin-tailed Whydah

03 x

Scaly-breasted Munia

Také Pale Martin (Riparia Diluta), kterého jsme viděli v Kuvajtu, zřejmě nepřijala kuvajtská komise za raritu. Pták z ledna 2017 byl údajným prvním Pale Martin pro Kuvajt (i pro WP). Během roku 2018 a koncem roku 2017 bylo v Kuvajtu hlášeno pár dalších údajných Pale Martins. Tito ptáci jsou podle všeho přijati.

Doufejme, že KORC znovu přezkoumá našeho ptáka, jakmile bude zveřejněn nový komplexní článek o Martin od Svensson, Shirihai a Schweizer, a přijme ho. Ale zatím s tím nemůžeme počítat. Tak s původním počtem 761 a Greater Yellowlegs ve Švédsku -3 kategorie C a čekajícím Martin, jsme na počtu 763.

Buďte během roku 2019 v terénu a pokračujte v pozorování

Číst dál...

V Českém ráji hnízdí sokoli stěhovaví. Jde o kriticky ohrožený druh

Na Suchých skalách i v dalších místech Českého ráje začali hnízdit vzácní sokoli stěhovaví. Usadilo se tam celkem šest párů. V tuto dobu jsou velmi citliví na vyrušení.

03875129

Správci Chráněné krajinné oblasti Český ráj mají dohodu s horolezci, aby v tomto období hnízdící dravce ve skalách nerušili. Podle ochránců přírody by měli být opatrní i turisté.

„Je potřeba se v těch skalách chovat velice obezřetně, protože, i když to není na první pohled patrné, tak může být nad vámi nějaký sokol, který zrovna nakladl vejce a sedí na hnízdě. A i nepatrný zásah by ho mohl vyrušit tak, že opustí hnízdo a pak nevyvede mladé," uvedl vedoucí Správy CHKO Český ráj Jiří Klápště.

Sokol stěhovavý u nás patří mezi kriticky ohrožené dravce. Jsou proto chráněni zákonem.

Zdroj: liberec.rozhlas.cz

Číst dál...

V hnízdě spolu žijí na hromádce hned tři orli

Netradiční soužití odhalila kamera instalovaná u orlího hnízda v přírodním parku Upper Mississippi River National Wildlife and Fish Refuge v americkém státě Illinois. O mláďata se tam totiž starají hned tři orli bělohlaví – dva otcové a jedna matka. Šestičlenná ptačí rodina nabourává představu o tradiční orlí rodině. Tu většinou tvoří samec a samice, kteří se společně starají o jedno až tři mláďata.

oorel do textu

Příběh nezvyklého soužití se začal psát v roce 2017. Samička Starr tvořila pár se samcem jménem Hope, ten však zmizel poté, co se stal terčem útoků ostatních orlů. Starr se pak stala středem pozornosti hned dvou jedinců, kteří se jmenují Valor I a Valor II.

Očekávalo se, že na scéně zůstane pouze jeden samec, orli jsou totiž velice teritoriální. Jenže samičce se úspěšně dvořili oba dva samci a očividně ani jeden neměl s tím druhým problém. Takové případy už byly zdokumentovány, vyskytují se ale poměrně vzácně.

Partneři na celý život
Mláďata spolu trojice vychovala už loni, jedno zemřelo, ještě než se dostalo z hnízda. Letos v únoru snesla Starr tři vejce a na přelomu března a dubna se ze všech vylíhla mláďata. Vědci v parku nemohou s určitostí potvrdit, kdo je biologickým otcem, ale vzhledem k pozorovaným pářicím rituálům existuje slušná pravděpodobnost, že svého potomka má ve hnízdě Valor I i Valor II.

Trojice se stará o mláďata rovným dílem, jak je to u orlů běžné. Jeden vždy hlídá mláďata a druzí dva se starají o potravu. Nezvyklé rodince se dobře daří, a jelikož orli vytvářejí partnerství na celý život, má trojice šanci na úspěch i v budoucnu.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Pete Dunne radí - Plán (projekt) pro Velký den

Několik rad pro zábavných, ale i náročných 24hodin v terénu

Většina pozorovatelů zná pojem Big Year, ale překvapivě řada z nich nezná další pojem Big Day (Velký den). Zatímco jen málo z nás je v takovém postavení, že si může dovolit obětovat rok našeho života, vykašlat se na práci a pustit se do seznamu druhů ptáků (známého také jako Big Year), ale téměř každý si může najít den k zaznamenání celkového počtu druhů. Předpokládám, že se zeptáte „proč to dělat“ a nabízím preventivní odpověď. Protože to je zábavné a výzva. Big Day je skutečným testem vašeho pozorovacího postřehu a toho, jak dobře znáte ptáky ve svém regionu. Zábava a výzva jsou stejnými motivátory pro Big Year.

Pozorování omezené jen na rámec země nebo kraje, to je vytvoření Big Day, který sahá přinejmenším do třicátých a čtyřicátých let 20.století, kdy Charles Urner z New Jersey a Ludlow Griscom z New Yorku, jich několik podnikli. Jejich Big Day v New Jersey naplánoval Urner v době vrcholu jarní migrace, kdy aviafauna v zemi by byla podporována vlnami migrujících pěvců. Nejlepším dopravním prostředkem pro tuto novou akci byl automobil, prostředek, který umožnil pozorovatelům propojit více stanovišť vzdálených mnoho kilometrů do funkčního 24-hodinového rámce. Roger Tory Peterson byl mimo jiné přitahován výzvou Big Days a připojil se k Urnerovi a společnosti několika “May Runs,”jak se jim také říkalo. Urner a společnost nakonec vytvořili rekord Big Day v počtu 172 druhů, který vydržel mnoho let. Potom se každý rok vydali za tím nejlepším.

Ambice a elán
Dnes, v novém věku ekologického pozorování a vnímání blížícího se konce motorizovaného Big Day, jsem si myslel, že bych mohl použít tento článek ke stanovení základních prvků Big Day, aby budoucí historici ornitologie věděli, jaké jsme měli v těchto časech ambice a elán. Co se týče ekologického zájmu tvrdím, že pokud se Váš tým pro Big Day skládá ze 4 až 5 pozorovatelů, je vlastně ekologicky neutrální. Místo toho, aby každý člen týmu řídil svůj SUV bez ohledu na raritu týdne, jeďte spolu a nejen šetříte palivo, ale i životní prostředí. Takže vaší první velkou výzvou bude výběr vozidla. Měl by být čtyřdveřový, kvůli snadné evakuaci a dostatečně prostorný. Měl by mít stahovací okna, abyste všude kolem slyšeli ptáky a střešní okno. A takový zavazadlový prostor, aby stativy nemusely být zcela složené. Váš výběr spolujezdců je samozřejmě rozhodující. Budou potřebovat chvályhodné, ale pestré pozorovací schopnosti, v týmu by mělo být nejméně jedno trénované mladé ucho (tj. někdo, kdo je schopen skutečně slyšet třeba brkoslava), dále někdo s bystrým jestřábím zrakem, který může nacházet okem další druhy a další, kdo bude spravovat váš kontrolní seznam (checklist) tak, abyste najednou v 7 hodin ráno nezjistili, že jste propásli třeba sýkoru černohlavou, a vy už jste daleko 200 mil na území Carolina Chickadee. Všichni vaši společníci by měli být soutěživí a srdeční. Není nic horšího než trčet v dopravní zácpě se společníkem Big Day, který začíná každou druhou větu takto: „ Říkal jsem vám, že bychom měli......“

Což nás přivádí k vaší cestě. Platí několik základních principů:
1. Nejlepším způsobem, jak zvýšit celkový počet, je míchat typy stanovišť. Více stanovišť rovná se více druhů.
2. Trik je v propojení co největšího počtu stanovišť podél nejkratší trasy. Vaše lokalita za svítání by měla nabídnout řadu mikrostanovišť: lesy, pole, bažiny a spoustu otevřeného nebe.
3. Vyberte si ty nejzajímavější body pro váš start
4. Nemilosrdně odstraňte zbytečné zajížďky podél cesty. Máte-li na vaší trase dvě esa migrujících úseků na vaší trase, začleňte jen jeden. Úsvit nastává jen jednou za den. Není na škodu mít logisticky udržitelné strategické záložní místo, pokud se ukáže, že vaše zvolené místo krachlo. Upravte svůj rozvrh tak, aby odpovídal podmínkám a ptákům, které už máte, respektive, které potřebujete mít. Tady je dobrý správce listu neocenitelný. Pokud může zkrátit zastávky, protože cílový druh už máte v kapse, máte vyhráno. Když to uděláte správně, do oběda budete už lehce za plánem (o minuty, ne o hodiny). Ale být donucen krátit zastávky klíčových míst na konci dne, protože už je pozdě nebo přijíždíte na večerní místo po setmění, je způsob, který opravdu ochromí vaše úsilí. Proto sledujte hodinky a upravujte trasu tak, abyste využili podmínek a příležitostí. To znamená monitorovat počasí a dopravu na vašem chytrém telefonu. Také se vyplatí mít v týmu někoho, kdo si dobře rozumí s pozorovacími příležitostmi, kde plánujete ukončit váš Big Day. Někoho, kdo přesně ví, kam jít za výrečkem, kterého jste zmeškali při úsvitu. Ale snažte se, aby se vaše poslední hodina nestala tahanicí o zmeškané ptáky.

pro big day

Začínáme
Základní trasa může vypadat takto:
Půlnoc do 1 nebo 2 hodiny ranní: Jděte na mokřinu a bažinu bohatou na bahenní ptáky
1 – 2. hodina ranní: Hledat lovící sovy nebo klíčové noční pěvce
2 – 3. hodina ranní: Sledovat travní porosty pod oblohou plnou migrantů s výhledem na východ. To je místo, kde váš společník s trénovaným uchem dokáže zachytit noční migranty a kde váš společník s bystrým zrakem může pátrat po siluetách na nebi při úsvitu.
3 – 4. hodina ranní: Natankovat auto, dostat se na místo úsvitu. Vybalit sedviče a najíst se.
4 – 9. hodina ranní: Vystoupit z aut a společně s ostatními členy týmu být ve střehu kvůli migrantům.
9 - ??? : Jet na pobřeží nebo k velkému vnitrozemskému jezeru. Odpoledne: Vaše cíle závisí na tom, kde jste, jaké jsou možnosti a co stále ještě potřebujete. (Tady v New Jersey míříme na Forsythe National Wildlife Refuge a pak jižně do Cape May, které je bohaté na hnízdící ptáky). Soumrak: Místo s výhledem a mixem stanovišť.

Další tipy
Obecně platí neinvestovat více času na ptáka, o kterém vím, že tam je, ale nezpívá. Držte se svého plánu. Pro každou lokalitu je třeba určit vedoucího. Běžte, když zavolají „čas“. Po ranním spěchu se předpokládá, že žádný jednotlivý druh nestojí za víc než 10 minut času (včetně času jízdy). Vždy dávejte přednost místům, která nabízejí více druhů za odměnu. Udělejte si plán záložních lokalit podél trasy na těžce dostupné druhy. Nepřekračujte rychlost, atd. Způsob, jak si zničit plán, je investovat hodinu vysvětlováním Big Day policistovi. Na nočních lokalitách informujte předem místní orgány činné v trestním řízení o vaší přítomnosti a ambicích. Může vám to ušetřit zdlouhavé, neplánované diskuze, které v příhraničních oblastech téměř jistě budou znamenat vyprázdnění a poté znovu naložení vašeho vozidla. Nepředpokládejte, že policisté vědí, co je to „noční pozorování sov“. Big Days můžou proběhnout kdykoliv během roku a není třeba, aby byly od půlnoci do půlnoci. Od svítání do soumraku je perfektní časový rámec. Hodně štěstí. Bavte se dobře. Buďte opatrní. A především buďte zdvořilí. Když nosíte dalekohled, stáváte se vyslancem našeho koníčku. A když používáte auto z půjčovny, ujistěte se, že má nezbytnou výbavu.

Pete Dunne je ředitelem ptačí observatoře v Cape May v důchodu a zakladatelem World Series of Birding (Světové série pozorování), prvního oficiálního setkání Cape May Hawk Watch’ a autorem nebo spoluautorem mnoha knih včetně Gulls Simplified (Rackové zjednodušeně), Birds of Prey (Draví ptáci), Hawks in Flight (Jestřábi v letu), and The Art of Pishing (Umění phishingu).

Neinvestujte více času na ptáka, o kterém víte, že tu je, ale nezpívá

Zdroj: Birdwatching (US) May-June 2019

Číst dál...

Samec vzácné sovy po sražení autem dolétal, zachránci mu hledají partnerku

O vzácného pacienta pečují nyní ve zvířecí záchranné stanici v Pateříně na Olomoucku. Je jím samec kalouse pustovky, což je sova, která se v České republice vyskytuje jen velmi málo a počet zaznamenaných hnízdících párů se dá většinou spočítat na prstech jedné ruky.

„Sameček se k nám dostal na začátku měsíce poté, co ho srazilo auto. Je už sice mimo ohrožení života, ale má zlomené křídlo a na návrat zpět do přírody to moc nevypadá,“ popsal vedoucí stanice Ondřej Csik.

„Podařilo se nám nicméně dosáhnout aspoň toho, že o to křídlo nepřišel úplně. Amputace jsou totiž u takto malých zvířat problém a mnohem pravděpodobněji mohou skončit úhynem,“ dodal.

Zvíře utrpělo otevřenou zlomeninu, kterou museli v pateřínské stanici vyčistit a také vytáhnout drobné úlomky kostí.

„Zároveň jsme nasadili antibiotika a ránu nadále ošetřovali, aby se do ní nedostaly nečistoty. Postup je v tomto případě stejný jako u jakékoliv jiné otevřené zlomeniny,“ shrnul Csik.

Ke krmení zvíře dostává podobnou stravu jako v přírodě, tedy malé hlodavce, především myši. Pochutnat si ale může i na malých kuřatech.

Samec by mohl přispět k navýšení české populace pustovek
Kalous pustovka se v Česku vyskytuje jen vzácně, právě zraněný samec by ale mohl přispět k navýšení domácí populace.

„Plánujeme, že pokud by se náhodou někde objevila samice, třeba v nějaké další záchranné stanici, vytvořili bychom chov a mláďata by se pak vypouštěla zpět do přírody,“ nastínil vedoucí pateřínské stanice.

Ta už zpět do přírody vypouštěla z ptačích druhů například orlovce, včelojedy, jestřáby nebo čápy.

„Jsme tu dva a každý máme ročně kolem stovky zachráněných živočichů. Já už mám ovšem pro letošek stovku splněnou dokonce už teď, protože jsme tu měli přes dvě stovky netopýrů,“ doplnil Csik.

Pateřínská stanice se ujala i labutě z páru hnízdícího u rybníka na Olomoucku, na který na začátku tohoto měsíce zaútočil neznámý člověk. Po samci, který uhynul hned, ale navzdory poskytnuté péči prohrála boj o život i jeho družka. Ve stanici se tak nyní alespoň pokoušejí o vylíhnutí čtyř vajec, a to s pomocí náhradních rodičů.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Ptáci přilétají ze zimovišť, ale je jich každým rokem méně

V sobotu 13. dubna se sešli pozorovatelé ptáků na první jarní ornitologické exkurzi v Tovačově. I přes nepříznivé počasí pozorovali několik desítek druhů ptáků, jako například vlaštovky obecné, budníčky větší a pěnice černohlavé.
Na Hradeckém rybníku v posledních letech hnízdí stále více párů hus velkých, které v těchto dnech vyvádějí první housata. Účastníci exkurze zde pozorovali i lžičáky pestré, čírky obecné i modré, kopřivky a hoholy severní. Radost pozorovatelů ptáků, ale kazí to, že k nám přilétá mnohem méně ptáků, než jich od nás odletělo.
Ornitologové z mezinárodní organizace BirdLife International zjistili, že je každoročně v Evropě zabito v době tahu asi 25 milionů ptáků. Většinou jsou zastřeleni lovci, chyceni do pastí nebo otráveni. Ve středomoří jsou loveni drobní pěvci, křepelky ale i dravci. Ohrožena lovem je i hrdlička divoká, která byla vyhlášena ptákem roku 2019.
Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.
Text a foto: Jiří Šafránek
Foto ze sobotní exkurze MOS v Tovačově.

 

Číst dál...

8. června - Kyperské speciality

Kypr má tři speciality. Jednu jsme viděli v Izraeli, a to pěnici kyperskou. Další dvě jsou výreček kyperský a bělořit kyperský.

Pozdě večer jsme přijeli do severní části Turecka a udělali krátkou zastávku blízko našeho hotelu. Na druhé zastávce jsme slyšeli volání sovy.

Druhý den jsme šli pozorovat ptáky do jednoho místa v moři. Napadlo nás, že jakmile bychom dostali Wheatear, mohli bychom sledovat celou hladinu. Moře bylo naprosto prázdné a ze zpětného hlediska, se krátká zastávka, kterou jsme udělali poblíž Antalye před tím, než jsme si jeli odškrtnout nahlášenou poštolku amurskou do Rumunska (twičovat), ukázala jako šťastná náhoda. Měli jsme pak dobrý výhled na oba dva buřňáky vyskytujících se ve východním Středomoří, buřňák šedý a Buřňák středomořský. Bez těch dvou tref v Turecku, zejména buřňák středomořský, bychom teď byli v režimu paniky.

Najít haluchu bylo trochu obtížné, ale jednoho jsme krátce viděli z auta. Nakonec na jedné zastávce, kde jsme vypudili z úkrytu sýčka obecného, jsme ji dostali.

01 20170607 S57A9975 1024x699
Sýček obecný

Sýček obecný probudil spoustu pěnic bělohrdlých a také bělořity kyperské. Všichni ptáci byli velmi podrážděni včetně bělořitů, které jsme pak mohli snadno vyfotografovat blízko sýčka.

02 20170607 S57A9982 1024x630

Bělořit kyperský

Ke konci sezóny ptáci už hnízdí a pozorování celkově nestojí za nic. Trochu zajímavé byly lehce zbarvené poddruhy vrány šedé

03 20170607 S57A9990 1024x719

Vrána šedá

Nikdy jsme neměli žádný záběr Warbler, ale na druhou stranu jsme ho zas tak moc nehledali.

V noci, po večeři a mírně podnapilí, jsme šli zase na sovy. Tentokrát jsme nejen slyšeli Scopes Owls, ale měli jsme i dobrý výhled. Vplížili jsme se na hřbitov a zahvízdali volání.

Pečlivě poslouchejte, dvojtónové volání je to hlavní, co ji odlišuje od normální Eurasian Scopes Owl, který má volání jednotónové.

Poslední den pobytu jsme strávili u bazénu mailováním a plánováním zbytku roku. Pár lidí nám naznačilo, že bychom měli vynechat Kypr nebo ho zkrátit a jet si odškrtnout nahlášeného (twičovat) slavného Albatross na ostrově Sylt v Německu. Štěstí, že jsme to neudělali, Albatross je opět pryč (jak můžeme vidět na internetu). Museli bychom spěchat jako blázni z Milána, dostali bychom se tam 6. Června. Mnohem lepší je pít pivo u bazénu.

Nakonec se zdá, že severní Kypr je neobjevený klenot. Tři z nás obecně nenávidí turistické rezorty. Např. Lago d’Orta v Itálii, jezero, kde se nachází pižmovka velká. Hemžilo se to tam turisty, hrozné místo. Nemluvě o Hourgadě v Egyptě ...brrr. Pobřeží severního Kypru je krásné a velmi uvolněné. Rozhodně stojí za návštěvu.

Číst dál...

7. června - Poslední šance na C - Paul Chapman

Kategorie C druhů je neustálým tématem konverzace, když cestujeme v autě. Protože jsme se chtěli dozvědět víc, požádali jsme našeho přítele Paula Chapmana,, britského birdera, kterého jsme potkali na naší druhé cestě do Kuvajtu, aby nám věci více objasnil. Paul je tady teď „host –blogger“ a psal následující informace a zábavný kousek pro vás všechny.

POSLEDNÍ ŠANCE NA C
Pravděpodobně nic víc nevytočí ctižádostivého držitele seznamu než to, když si uvědomí, že zmeškal druh, který už nikdy nedostane. V souvislosti s Western Palearctic se toto zdá být zadáno pro kolihu tenkozobou a tak podobně, ale ve skutečnosti se začala objevovat nová řada blokátorů. Vždycky existuje sen, že dostanete šanci na rybáka aleutského nebo Ascension Island Frigatebird - mýtické ptáky jako jsou tito, mohou se vždy znovu objevit – ale s přísnějšími předpisy o dovozu ptáků a intenzivnějším přístupem v mnoha zemích v zabránění zabydlení invazních druhů –bude zde vůbec další soběstačná populace bažantů diamantových? Zdravím ty, kteří navštívili stejnou farmu v Portugalsku, poblíž Rilvas, s odhalením, že tu už nejsou žádné panenky tříbarvé, nebo ty, kteří se procházeli po těch stejných ulicích blízko obchodů v Pardes Hanna-Karkur v Izraeli, že už uvidí pouze poláka proužkozobého po Ring-necked Parakeet spíše než jejich bratrance Nanday.

Výbuchy posměchu směřují k soběstačnosti volně žijícím druhům – druhům kategorie C. Často se jim slangově říká „plast“. Opravdu, ztratil jsem přehled o počtu blogů, který jsem viděl za ty roky ironicky nazvané ‘Plastic Fantastic’. Upřímně řečeno, pár slov se rýmuje s plastem.

Ale pro úmysl držitele seznamu WP je těžké ignorovat 800+ živý seznam nebo 700 +roční seznam. V souvislosti s WP bude nejvýše 5% druhů, které mohou být pravděpodobně viděny v roce, kategorie C. Zahrnul jsem 33 druhů, o kterých se domnívám, že jsou pouze na seznamu WP jako důsledek volně žijící populace. Obecně se to dá rozepsat na vodní ptáky(6),hrabaví (6), papoušci (5) a cagebirds (16).

Pro volně žijící ptactvo (vodní ptáci) – druhy se obecně nacházejí v severní Evropě – byste měli jet do Holanska a Německa, kde den co den se nabízí slušná škála labutí černých, husí indických, Swan Goose, kachniček mandarinských a kachnic kaštanových. Pravděpodobně přiznání, které způsobilo tolik povyku, je pižmovka velká. Nedávno přidaná v severní Itálii, tento druh byl také považován za soběstačný v Británii před zásahem v této populaci.

01 20170603 S57A8200 1024x639

 Pižmovka velká

Gamebirds (Pernatí) jsou problematičtější. Je mnohem obtížnější říct, zda druh běžně propuštěn a uměle krmen, je opravdu soběstačný. Vidět křepela kalifornského vyžaduje výlet na Korsiku. Křepel virginský může být v severní Itálii, stejně jako ještě ve Francii, ve Francii je dostupný (a možná i v České republice) bažant královský. Zatímco bažant zlatý lpí na Velké Británii, ale jak dlouho ještě, dva druhy se už zřejmě staly konečnými blokátory, co to znamená bažanta diamantového v Británii – oběť golfových hřišť, zvyšujícího zmatku a ztráty podrostu a frankolín Erckelův, který se nikdy do Itálie skutečně nedostal. Nejsem si jistý, kolik držitelů seznamu se dostalo na zakázaný „orgiový ostrov“ Zannone (jak jej popsal CNN) před zánikem druhu. Možná, kdyby viděli ten titulek, tak by to zkusili, ale připusťme si, že pro pozorovatele tento druh věcí není běžně známý.

Papoušci jsou opět v podstatně snadnou partou. Ring-necked Parakeet se vyskytuje v řadě zemí a papoušek mniší směřuje stejnou cestou, i když navzdory tomu, že podle komise pro ptáky splnil soběstačný status, bylo mu znemožněno přijetí na britský seznam a byla zavedena kontrolní opatření. Alexandr velký byl nedávno přijat v Nizozemí a Yellow-headed Amazon v Německu. Nanday Parakeet je problematický. Skutečný rozsah izraelské populace – nyní zaniklý – byl vždy nejasný a jeho populace na Kanárských ostrovech a v Barceloně, je součástí celé skupiny papoušků, které občas uniknou a plemeno - Blue-crowned, Red-masked a Mitred je možná nejvýraznější. Blue-crowned byl skutečně chován v Británii. Další druh přijatý a následně odstraněný je Fischer’s Lovebird. Mnoho z nich se vydalo na cestu do úžasných kulis Saint-Jean-Cap-Ferrat, ale nakonec klece a krmení se ukázaly jako příliš mnoho pro seznam zpracovatelů..... Druh je nyní zcela vymazán – chyba včas byla odstraněna ze všech seznamů. Přinejmenším můžete vždy z blízké pevniny pozorovat vodní ptáky.

A tak se dostáváme k „pravým“ cagebirds (domácí ptáci). Nejvíce se rozdělí mezi Pyrenejský poloostrov a Střední východ. Na Pyrenejském poloostrově by se měla vyskytovat timálie čínská (také ve Francii a Itálii), majna chocholatá (v Portugalsku), snovač černohlavý, snovač Napoleonův, astrild vlnkovaný (také na ostrovech v Atlantiku) a tygříček tečkovaný. Panenka tříbarvá dosáhla statusu blokaře, když byla zřejmě znovu s ptáky zachycena pro obchod s ptáky – ironický zvrat a připomínka jednat rychle.

Záhady The Iberian Munia pravděpodobně nekončí, i když jako různé druhy mají tendenci etablovat se dočasně a možná panenka tečkovaná sklouzne plynule do seznamu v příštím desetiletí. Jinak na Středním východě se přidává majna obecnámajna pobřežní, White-cheeked a bulbul šupinkový a snovač žluví (Kuvajt) a majna barmská (Izrael).

03 IMG 1302 X2 1024x634
Majna barmská

Zdá se, že přinejmenším čtyři z nich mají značně omezenou populaci. To ponechává - sýkořice vínoprsá – jeden druh k pronásledování navzdory dřívějším nejasnostem v seznamu – hlavně v Itálii a jako nedávný tulák odtamtud do Švýcarska, ale také s populací v Nizozemsku, timálie čínská ve Francii, Španělsku a Itálii a stříbrozobka malabarská přinejmenším ve Francii, Izraeli a Kuvajtu.

Takže tady to máte, 33 druhů a čtyři z nich už pravděpodobně vyhynuly v zemích, kde byli přijati.

Je to konec v téhle věci? No, ne tak úplně. Čtyři druhy jsou v podstatě výhradně zaškrtnuty jako druhy kategorie C, i když se vyskytují (nebo přinejmenším vyskytly) v základu kategorie A. Husice nilská a Ring-necked Pheasant jsou nejčastěji viděni v jejich volně žijící evropské populaci a pochybuji, že mnozí by twičovali ibise posvátného na Středním východě, když ho můžou vidět v Evropě? Také perlička kropenatá je nyní vyhynulá jako druh kategorie A držitelé seznamů se uchýlí k představené populaci na Kapverdských ostrovech. Dále, kde se na tomto seznamu vyskytuje vrána domácí? Trochu jiná záležitost. Člověk spíše pomáhal při jejím příchodu než při úniku nebo propuštění, a přesto to má za následek, že je mnohými viděna v kategorii C. To nás přivádí k číslu 38!

Pak je to opravdu zapeklité. Je ironií, že rozšíření hrdličky zahradní, které dalo jistotu, že se hrdlička chechtavá identifikuje ve svých bývalých oblíbených místech včetně Egypta, také zmátla identifikaci volně žijící populace přinejmenším na Kanárských ostrovech a identifikaci tuláka husy sněžní a Greater Canada Geese z jejich soběstačných volně žijících příbuzných, je spíše otázkou umění než vědy.

Takže proč mají tyto druhy tak špatnou pověst mezi „vážnými pozorovateli?“ Často jsou svou povahou krotké, některé jsou pestře zbarvené a některé prostě vypadají vytržené z kontexu. Dalším důvodem je, že neexistuje jasná definice toho, co znamená soběstačnost a ze své podstaty je obtížné oddělit nedávné útěky nebo podporovanou populaci od skutečně soběstačných druhů. V Británii byl bažant diamantový považován v severním Walesu za neodškrtnutelný, zatímco ti samí v hrabství Bedfordshire and Buckinghamshire byli počítani. Ve Francii pokračují spory, které se týkají odškrtnutí populace bažanta královského. V Kuvajtu a dokonce v Izraeli se zdá více pravděpodobné, že druh bude oficiálně přijat na seznam, než jinde. Dokáže jedna farma v Jahra skutečně podporovat soběstačnou populaci? Alespoň majna pobřežní se v posledních letech přestěhovala. Jednou jsem konverzoval s členem izraelské komise, který byl opravdu překvapen, že Nanday Parakeet byl na jejich seznamu. Takže občas to vypadá jako loterie.

Co dál? Dá se zaškrtnout nějaký z těch pávů korunkatých hnízdících v Británii? A co nandu pampový v Německu? Dalšími exoty, kteří na letišti vypadli z dopravníku zavazadel, mohou být panenky muškátové a snad i vdovky černobílé na Pyrenejském poloostrově nebo bulbulové červenouší na Fuerteventuře.

I když ne každému se líbí a určitě se potýkají s problémy interpretace a zmatků, druhy kategorie C jsou podstatnou součástí každého geograficky omezeného seznamu. Znám britské držitele seznamu, kteří počítají Capercallie do svého britského seznamu, ale jakmile vidí skandinávského ptáka, budou ho uznávat pouze do svého světového seznamu. Znamená to, že se jedná o druh, který přinejmenším v Evropě spadá pod nějaký reintrodukční program a v tom případě nemůžete s jistotou určit původ pozorovaného jedince. Ať už je to drop obojkový v Merzouze, frankolín dvouostruhý v Sidi Yahya des Zaer nebo luňák červený v Oxfordu, stačí mírně zakalená hladina a v dnešním přeplněném světě, kdy se vliv člověka projevuje úplně všude, není nic zdaleka tak jasné, jak by si někdo s přímočařejší logikou uvažování mohl myslet. Jsem daleko méně malicherný. Nejsem si úplně jistý, kdy jsem poprvé uviděl svou kategorii A orebici rudou nebo sýčka obecného mimo Velkou Británii a nevěděl bych, kde začít s přípravou kategorie A British Mute Swan. Můj osobní názor je prostě si ptáky užívat, pokud nemají vliv na životní prostředí. Držitel WP seznamu v průměrném roce může skončit s 37 cíli kategorie C, se zdviženým obočím nad některými vyhynulými přáteli a s malou pojistkou, získat několik dalších, které se k nim brzy mohou přidat.

Číst dál...

5. června - Itálie místo Turecka

Protože jsme dokončili naši cestu do Turecka dřív, než jsme plánovali, odjeli jsme twičovat do Rumunska, ale znovu jsme přeplánovali náš letní výlet do Itálie. To se dobře shodovalo s raritou - volavka černá v Apulii, v jižní Itálii.

Když jsme přijeli do Říma, tak jsme ihned jeli směrem na jih, kde byla nahlášená volavka černá. Odškrnuto číslo 600 na cestě u čerpací stanice, brakový pták nebo laciný. Bylo by lepší mít poštolku amurskou jako 600, ale zase člověk nemůže mít všechno, že?

01 20170601 IMG 9432 1024x677
 Vrabec italský

Přijeli jsme do malého ospalého přímořského města Porto Cesaro. Od našich italských přátel jsme dostali docela dobré informace a tak jsme už po pár minutách pozorování zálivu našli volavku.

02 20170601 IMG 9522 1024x635
Volavka černá

03 20170601 IMG 9567 1024x610
 Volavka černá lovící ryby

Pokud víme, je to africký pták, sedmý nalezený ve WP a to je velmi dobré. Na pobřeží byli také několik obyčejných středomořských ptáků, jako např. racek středomořský, racek Audouinův, několik rybáků malých a ztracený jespák malý.

04 20170601 IMG 9610 1024x711
Racek Audouinův

05 20170601 IMG 9578 1024x676
Jespák malý

Spali jsme v Porto Cesaro po velkolepé skvělé italské večeři. Nakonec, je to země s kulturou jídla.

Ráno jsme jeli na sever. Před námi byla dlouhá cesta k horám severovýchodně od Luccy, poblíž Pisy. Tábořili jsme vysoko pozdě v noci. Časně zrána jsme prohledávali strmé mokré svahy a představila se nám pravděpodobně omylem timálie čínská, asijský pták, který zřejmě prchnul z klece únoscům. Našli jsme docela málo asi po hodině hledání. Rychlí ptáci, těžké je fotografovat.

Odjeli jsme z Luccy do malé vesničky Deiva Marina (kde jsem mimochodem byl před pár lety, startoval tu cyklistický závod). Z této vesnice pocházely e-Bird zprávy o pěnici Moltoniho. Bylo to příliš snadné, našli jsme jich pár téměř okamžitě. Byl to pták, který nám dělal trochu starosti.

Není to tak těžké odlišit od obvyklé pěnice vousaté, jak byste si mysleli, volání je zcela odlišné a zpěv má také jiný zvuk. Také vybarvení je růžové, ne červené. Ale hlavním rozlišujícím znakem je volání. Některé věci jsou těžší, když o nich čteš, než když je pak opravdu děláš.

Pokračovali jsme dále na sever a zaškrtli z dálnice ibise posvátného. Hojně se vyskytuje v rýžových polích. Odpoledne jsme přijeli do Lago Orta, které hostí kategorii C populace pižmovky velké. Tyto ptáky bylo překvapivě těžké lokalizovat a nebyli jsme si jisti s kategorií C. Každopádně italská ornitologická organizace považuje tyto ptáky za volně žijící.

10 20170603 S57A8200 1024x639
Pižmovka velká

Italové nemluví anglicky. Když cestuješ po Itálii a neumíš italsky, musíš si pomoci rukama a nohama. Když jsme si zaškrtli kachny, dali jsme se do rozhovoru s italským párem, který jen – tak – mluvil hodně italsky. Hodně. Neudržel jsem se a kontroval s Paperi Poperi. – tuhle část moc nechápu vůbec, paperi je nějaká ulice nebo obchod

Jeli jsme do Milána a pozdě večer jsme se naposledy pokusili o křepela virginského, než jsme narazili na hotel. V ranních hodinách jsme vyzkoušeli jiné místo, a když jsme při úsvitu kráčeli na správné stanoviště, slyšeli jsme křepela předvádět se v hustém křoví. Tyhle ptáky bylo těžké vidět, nešlo o to, že jsme je slyšeli, ale nikdy jsme je nedokázali najít. A tak jsme měli štěstí, že se nám to povedlo teď v červnu na tomto italském výletu, který jsme původně plánovali na červenec, když jsme byli přesvědčeni, že jsou v klidu. Všeobecně to bylo vynikající pozorování v této lokalitě se zpívajícími Nightingales a sedmihlásky švitořivými, kteří byli všude.

11 20170604 S57A8262 1024x580
 Sedmihlásek švitořivý

Pokračovali jsme dál, tentokrát do Francie a do Alp. Když jsme odpoledne přijeli do Alp, bylo nádherné počasí.

12 20170604 IMG 9794 1024x683
Alpy

Pozorovali jsme svahy z horských silnic severovýchodně od Modane a brzy jsme našli zvonohlíka citrónového.

Začali jsme procházet horské svahy a po pár hodinách jsme našli vystavujícího se orebici horskou. Volání je překvapivě hlasité.

14 20170605 180242 1024x768
Orebice horská

Sjížděli jsme dolů z hor hledat nějaké místo na táboření a nad silnicí letěl ořešník kropenatý. Měli jsme dobrý výhled a mohli jsme si ho nahrát. Ráno jsme se probudili do deště a úplné mlhy. Právě nastalo špatné počasí. V tomto počasí bylo nemožné vidět koroptve a pravděpodobně ani zvonohlíky citrónové.

Příští zastávka – Kypr.

Číst dál...

31. května - Twitching v Rumunsku

Před pár dny jsme seděli v autě poblíž turistického letoviska Antalya v Turecku a mířili k jezeru do oblasti, kde jsme si mohli odškrtnout pelikána kadeřavého, našeho posledního ptáka v Turecku. Slyšeli jsme o několika výskytech poštolek amurských v Rumunsku, hlásili to na Tarsiger a také Tommy Holmgrens na Facebooku. Někdo to komentoval – jak je to daleko autem?

Náš turecký výlet skončil týden před plánovaným termínem a to díky veškeré pomoci, které se nám dostalo od Emina a také díky tomu, že jsme v Gruzii našli tetřívka obecného. A tak jsme měli extra čas a jeli jsme do Rumunska na twitching .

Pro naše folowery, kteří nejsou skalními pozorovateli, zopakuji terminologii držitele seznamu.
*twich - dopravit se letecky/autem/během/jakkoli za hlášeným vzácným ptákem (špekem)
*twichable - předpokládá se, že hlášený vzácný druh je stále na místě, když se rozhodneš za ním vyrazit (tzn. že je "dosažitelný")
*tick - když si vedeš birdlist (stejně jako my), pak tick je viděný nebo slyšený druh (u nás by to mohlo být "odškrtnutí")
*tickable - některé druhy nemůžeš přidat do birdlistu, nejsou odškrtnutelné, protože se nevyskytují divoce, ale jako úniky ze zajetí (takže tickable - "odškrtnutelný")
*lister - člověk, který si vede birdlist
*dip - vyrazit na twitch a nenajít hledaný druh

A tak jsme ve volném čase navíc jeli na twitching do Rumunka. Snadno a levně jsme letěli z Antalye do Bukurešti a jeli jsme přímo do kolonie poštolek rudonohých, která se nachází v deltě Dunaje, kde byla spatřena poštolka amurská. Polovinu odpoledne a večer jsme strávili prozkoumáváním kolonie.

01 20170530 IMG 9419 1024x683

Zkoumání

Žádní warblers na malém místě u lesa pravděpodobně kvůli 60 párům poštolek rudonohých, které tam hnízdí. Jediným jiným ptákem na tomto místě byl Oriole. Kromě hnízdících havranů polních, poštolky rudonohé kradou hnízda od havranů polních. Zdá se to být nikdy nekončící boj.

02 20170531 214805 1024x768
 Žluva hajní

I když jsme neviděli žádnou poštolku amurskou, byl to příjemně strávený čas v kolonii poštolek rudonohých, vlastně jsme poznali její jednotlivce.

03 20170530 S57A8048 1024x649
Poštolka rudonohá

04 20170530 IMG 9409 1024x671
Poštolka rudonohá

05 20170530 IMG 9402 1024x675

Poštolka rudonohá

06 20170530 IMG 9400 1024x630
 Poštolka rudonohá

Příští den jsme byli lehce nervózní, potřebovali jsme také dostat pelikána kadeřavého. Někteří místní průvodci, se kterými jsme mluvili, nám doporučovali jet s nimi na lodní výlet. Začali jsme brzy ráno v lokalitě poštolek rudonohých, ale pak jsme šli hledat pelikána kadeřavého. Asi tak po hodině jsme našli dva ptáky.

07 20170531 214633 1024x768
Pelikán kadeřavý

Vrátili jsme se zpět na místo poštolek a prozkoumávali ho. Přeletěl ještě další pelikán.

08 20170531 214925 1024x768
 Pelikán kadeřavý

Nakonec jsme to vzdali. Je to kurva dip !

Číst dál...

29. května - Chai?

V Turecku se pije hodně čaje. Myslíme si, že by člověk neměl odmítnout, když mu je nabízen šálek čaje a nám ho nabízeli mnohokrát. Hezké. Západně od Birecic jsme jeli do NP Aladaglar. Všichni jsme měli vlasy a vousy střižené syrským holičem. Nebyli jsme ještě na konci cesty, ale rozhodli jsme se tábořit před západem slunce. Když už jsme byli v kempu, tak si Mårten myslel, že by měl zkontrolovat, jak brhlík turecký zní a přehrával je z telefonu. Bingo, jeden agresívní brhlík okamžitě přiletěl.

01 20170527 IMG 8822 1024x683
 Brhlík turecký

Místem výskytu byl borovicový les, v něm hodně drozdů brávník, sýkor uhelníčků a další.

02 20170527 IMG 8860 1024x620
Sýkora uhelníček

Po ospalém ránu s nudným pozorováním a spoustou kávy jsme nakonec dorazili k Aladaglar, kde jsme se setkali s Basarem Safakem, který provozuje nádherný penzion přímo pod horami. Každý, kdo se rozhodne jet do Aladaglar aby viděl velekura kaspického, by měl vážně uvažovat o pobytu v ÖzŞafak penzionu a dovolit Safakovi, aby Vám ukázal oblast.

Před úsvitem jsme jeli do hor podívat se na velekura kaspického a pěvušku skalní. Musíme věřit Basarovi Safakovi, který si den před naším příjezdem zlomil ruku. Přišlo nám divné, jak se náhle změnil charakter jeho zpráv a jeho angličtina se velmi zhoršila.

Tentokrát to ale nebyl případ někoho, kdo na začátku používal korektor pravopisu a pak později se už neobtěžoval. Ne, Basar byl stále omámený od prášků a právě opustil nemocnici, musel psát levou rukou. A den poté, byl s námi v horách, s rukou v sádře a s velkým úsměvem na tváři. To je chlapík!

03 20170528 IMG 9130 1024x683
Šťastní lidé na hoře

Pozorování v horách Aladag se velmi odlišovalo od našeho pozorování v Kavkazských horách v Gruzii. V Aladag bylo perfektní počasí. Žádný vítr, žádná mlha, žádné mraky ani sníh (s výjimkou vrcholků hor). Fantastické ráno a netrvalo dlouho, a Basar s

Mårtensem zahvízdali. Snowcock se ozval zpět a po několika minutách prohlížení svahů Klacke našel dva ptáky na ne příliš vzdáleném hřebenu. Výborně!

Já s Erikem jsme se rozhodli pokusit se udělat nějaké fotky pěkně vyhlížejícího Rock Thrush a zároveň pátrat po pěvušce skalní, po našem zbývajícím druhu v Aladagu . Jak se Thrush stále přibližoval, byli jsme stále více vzrušenější, a pak z pod malého keře vzdáleného 4 metry vylezl hnědý pták. Je to pěvuška skalní, šeptá mi Erik! Snový pták pro Erika také krásné fotky.

04 20170528 IMG 9111 1024x670
Jedna ze dvou pěvušek skalních

05 20170528 IMG 9066 1024x709
Rock Thrush

Další zajímaví horští ptáci

06 20170527 IMG 8978 1024x683
 Zvonohlík královský

07 20170528 IMG 9097 1024x736
Snowfinch in display flight

08 20170527 IMG 8916 1024x580
Crag Martins byl všude

Po vysazení Anny Bohlin v Adaně jsme pokračovali dál na západ. Vybrali jsme si kemp kousek od Akseki, kde by měli mít hnízdo sedmihlásek olivový. Zaparkovali jsme auto, otevřeli dveře, jeden –dva – tři –odškrtnuto. Všude zpívali. Opravdu těžký pták na fotografování, i když v oblasti, kde jsme tábořili, bylo mnoho a mnoho sedmihlásků olivových, neustále zpívali a pořád se ukrývali

Pěkné, Eastern Olivacious, Upcher’s a nyní Olive. Další pěkní ptáci, které jsme viděli dnes ráno, byli strakapoud prostřední, pěnice dlouhozobá a nám neznámý druh brhlík lesní.

10 20170529 S57A7836 1024x683
 Pěnice dlouhozobá

11 20170529 IMG 9167 1024x639
Brhlík lesní

Jedno ospalé ráno s množstvím kávy a ptáků

Jeli jsme dál na západ k dobře známému tureckému místu Oymapinar, kde se vyskytuje ketupa rybí. Vybíráme tam malou horskou silnici a několikrát jsme zastavili, abychom hledali pěnici tureckou. Viděli jsme pěnici tureckou v Izraeli, ale bylo by hezké, vidět ji také v hnízdišti. Na jedné zastávce hnízdil strnad šedokrký a zpíval.

12 20170529 IMG 9187 1024x704
Strnad šedokrký

A jeden byl:

13 20170529 S57A7946 1024x683
 Pěnice turecká

Velmi kvalitní pozorování. Jakmile jsme se přiblížili k místu, snažili jsme se dostat k sovám z místa, o kterém jsme slyšeli.

14 20170529 IMG 9232 2 1024x683
Brown Fishowl faaaar away

Ale sovy jsme neviděli, hnízdo je známé a sovy jsou tam dole. Po jezeře jezdí kolem dokola lodě, ale velitelé dobře vědí, že birdeři jsou ochotni zaplatit, aby se dostali na známé soví místo a tak si to pěkně naúčtují. Museli jsme zaplatit až 50 euro za osobu, abychom se k sovám dostali. Původní cena byla dokonce 100 euro.

15 20170529 IMG 9270 1024x576
Brown Fishowl

Jeli jsme dále na západ na místo výskytu pelikána kadeřavého, kde jsme měli schůzku s kamarádem Emina, začínáme nezávazně mluvit o nedávném výskytu poštolky amurské v Rumunsku. Jak daleko to tam je? – Správně, pelikáni kadeřaví jsou také v deltě Dunaje – takže měníme celý plán a letíme do Rumunska. Flexibilita je králem.

Tak to je poslední příspěvek z Turecka a my vřele děkujeme Eminovi Yoğurtcuoğlu. Emine, nikdy jsme se nesetkali, a právě opouštíme Turecko. Musíme se někdy vidět!!!

Číst dál...

27. května - K Bireciku

Když jsme začali plánovat náš WP rok a slyšeli jsme o něm poprvé a četli o ptačí lokalitě v jižním Turecku, které se jmenuje Birecik, fantazírovali jsme nad množstvím dobrých druhů pro WP, které bylo možno v této oblastí lehce najít. Avšak rok uběhl a my jsme našli ty dobré druhy postupně v jiných zemích. Už nám zbývaly jen tři cílové druhy v Bireciku.

Stále nám chyběl Pale Rock-sparrow a Emin Yoğurtcuoğlu nám zajistil místo blízko Sanliurfa, což bylo dobré jak pro Sparrow, ale ještě zajímavější pro koroptev pouštní. Za úsvitu jsme jeli po prašné cestě na určené místo výskytu. Koroptve byli běžní, byl to však pták, který nám tak trochu dělal starosti.

01 20170525 IMG 8559 1024x688
 Koroptev pouštní

02 20170525 S57A7471 1024x642
Koroptev pouštní

Několik hodin jsme hledali Pale Rock-sparrow. Na suchém místě jsme objevili malý rybník, který přilákal docela pěkné ptáky.

04 20170525 IMG 8602 1024x716
 Kalandra zpěvná

Kalandra zpěvná byla až směšně běžně všude. Do konce života nezapomeneme na jeho rozpoznatelné volání.

05 20170525 S57A7408 1024x683
 Chocholouš obecný

Na rozdíl od Nemrit Dagi (2134 metrů vysoká hora v Jihovýchodní Anatolii), je bělořit skalní zcela běžný v této oblasti.

06 20170525 S57A7463 1024x668
 Bělořit skalní

Žádný Pale Rock-sparrow, a tak jsme to nakonec vzdali. Cestou ven ze stanoviště přes průmyslovou oblast jsme viděli nádhernou malou sedící sovu.

07 20170525 S57A7544 1024x683
 Sýček obecný

A teď na Pale Rock-sparrow. Na našem facebooku chatu navrhoval Jani Vastamäki prohledat oblast kolem Yeniakpinar. Jeli jsme tam a zapnuli vysílačky. V této oblasti byli velmi běžní Short-toed a skřivánci menší.

08 20170525 S57A7585 1024x682
Short-toed Lark 

09 20170525 IMG 8668 1024x681
Short-toed Lark (crazy stance)

10 20170525 IMG 8467 1024x673
 Skřivánek menší

Mårten konečně narazí na hnízdo Pale Rock-sparrow s hnízdící samičkou a zpívajícího samečka poblíž. Rychle to vyfotografoval a stáhnul se.

11 20170525 S57A7627 1024x683
Pale Rock-sparrow

V Collinově průvodci píší, že je vrabec ten nejnudnější pták, ale myslíme si, že vůbec nudní nejsou, čím víc jich je pohromadě, tím jsou zábavnější, ba naopak, jsou úžasní. Neustále v pohybu, tací LBJ - čilí hnědí „pracanti“.

Jeli jsme do malého, nádherného městečka Birecik. Válka v Sýrii je zřejmě blízko. Podél silnice byly utečenecké tábory a lidé, s nimiž jsme mluvili a nedávno ještě žili v Kobane, obsazeném v nedávné době Daesh devils. Na turecké straně pokračuje život normálně jako obvykle. Cestou do města jsme na útesu viděli prvního z několika ibisů skalních.

13 20170525 S57A7676 1024x686
 Ibis skalní

Nejsme si jisti, zda můžeme tyto ptáky odškrtnout, před několika lety ibisi v této oblasti vyhynuli a znovu se objevili. Přesto super pták. Ty, které jsme viděli, byli všechny okroužkováni.

Večerní procházky podél rákosí mohutné řeky Euphrat.

14 20170525 IMG 8726 1024x683

15 20170525 IMG 8700 1024x683

Než se úplně setmělo, ještě se ozvala skupinka vrabců.

16 20170525 IMG 8716 784x1024

Číst dál...

26. května - Roadtrippin’ Turkey

Plán byl, jet autem celou cestu z Van do turistického rezortu Antalya na pobřeží Středozemního moře. Je to dlouhá jízda, ale z mnoha důvodů považuji cesty v Turecku za lepší než ty, které mají krajiny jako třeba Švédsko nebo Anglie. Ve skutečnosti je záhadou, jak je možné, že Maroko, Egypt a Turecko mají lepší cesty, než máme my. První zastávkou byl kamenolom blízko Van, kde někdo nahlásil brhlíka dlouhozobého. Brhlík skalní tu byl běžný, ale dlouhozobý nikoliv.

Vrabec skalní byl tady v lomu všude

02 20170522 S57A6726 1024x667
Vrabec skalní

Anna Bohlin se k nám v Turecku připojila

03 20170522 S57A6737 1024x684
Anna Bohlin a Mårten

Celkem překvapující bylo množství havranů polních, kteří se zde vyskytovali. Tohle vyvýšené místo, které je navíc celkem pusté, je úplně jiné od jejich přirozeného prostředí, na které myslíme, když mluvíme o tomhle druhu. Vůbec se nepodobá na udržované farmy.

04 20170522 S57A6747 1024x600
Havran polní

Potom, co jsme dostali brhlíka, byl nejvyšší čas na snídani. Jeli jsme zpět dolů do Van a znovu musím podotknout, že snídaně je stejně krásná, jako kempování, když se odehrává na místě pozorování. Rákosník obecný a také rákosník velký zde byli běžní. Rákosník velký byl předtím součástí rozdílového listu, Erik totiž jednoho viděl v Kuvajtu na Muttla Ranch.

Brzy jsme také našli pár rákosníku plavých, což je také dobrý druh WP.

Jezero také nabízelo několik kachnic bělohlavých. Když jsme si plánovali náš rok WP, nikdy jsme nečekali, že je uvidíme jen tak jako běžný druh, a ještě k tomu několikrát do roka. Mysleli jsme si, že budeme muset jít na nějaké speciálnější místo Jeli jsme na západ kolem velkého jezera ve Van a udělali jsme si malou zastávku, abychom měli dobrý výhled na racka arménského, který se dal snadno odlišit od ostatních racků, díky svému vrstvenému peří.

07 20170522 S57A6879 1024x605
Racek arménský

Dorazili jsme na slavnou horu Nemut někdy kolem večera. Na úbočí kopce jsme se pokusili pozorovat to, co nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu. Téměř okamžitě jsme na místě našli pár strnadů šedých.

08 20170523 S57A7135 1024x667
 Strnad šedý

09 20170524 S57A7272 1024x717
 Strnad šedý

Podle Emina je zde také brhlík dlouhozobý a vrabec plavý, které bychom mohli pozorovat. Nám se ale žádné nepodařilo najít. Nemut Dagi je poutavá, turistická atrakce s obrovskými tesanými sochami z let 60 až 30 před Kristem, takže jsou více než 2000 let staré.

10 20170524 IMG 8381 1024x683
Socha Nemut Dagi

Turistický byznys v Turecku v podstatě v posledních pár letech zkolaboval. Od té doby, co (z úplně neznámých důvodů) Booking.com zablokoval Turecko. Prostě jsme si tam dojeli autem, vybrali jsme si náhodný hotel podél cesty, který vypadal aspoň trochu útulně. Majitel se rozplakal nadšením – turisti!! Mluvili jsme s nimi a brzy jsme si uvědomili, že za posledních pár let měli jen velmi málo turistů. Během naší cesty jsme také viděli několik zavřených hotelů. Potom, co jsme se ubytovali na dnes a zítra, jsme sjeli dolů kopec a udělali jsme si mnoho malých zastávek na pozorování. Pod hranicí stromů jsme běžně mohli vidět celkem dost kvalitních druhů.

11 20170524 IMG 8304 1024x685
Sýkora temná

12 20170523 S57A7172 1024x661
Ťuhýk rudohlavý

13 20170523 S57A7057 1024x690
 Iranie bělohrdlá

14 20170524 IMG 8420 1024x598
Strnad černohlavý

15 20170524 S57A7201 1024x699
Sedmihlásek pustinný

16 20170524 S57A7369 1024x750
 Vlaštovka skalní

17 20170523 S57A6925 1024x644
 Bělořit okrový

Je tu hodně míst, kde byl nahlášen bělořit skalní. Nám se ale žádného nepodařilo najít. Zvláštně vypadající bělořit okrový se mu celkem podobá. Tohle je jedna z nevýhod eBird a Observado, nikdy nikdo nekontroluje správnost hlášení, ale vlastně by to ani nebylo možné. Celá myšlenka je totiž ta, že kdokoliv může nahlásit, co pozoroval. To je právě to, co dělá tento systém tak účinným a užitečným. Pod hranicí stromů jsme našli také několik brhlíků dlouhozobých. A zbytek našich nálezů je obzvláště divný. Hlavně hnízdo, které doslova visí v díře ve skále.

18 20170524 IMG 8288 1024x683
Skalní hnízdo

Pod hranicí stromů v Nemut Dagi jsme také našli další špičkový úlovek, bělořita bělobrvého.

20 20170524 IMG 8353 1024x673
Bělořit bělobrvý

Halucha a také strnad šedý se zde na koci pozorují snadno. Co se ale snadno nepozorovalo, byl vrabec plavý. Měli by tu být běžní, my jsme hledali a poslouchali hodiny. Jenomže tohle je stěhující se druh a během některých let místo obývají, zatím co jindy můžou chybět. Dalším běžným druhem na kopci byl vrabec skalní a celkem překvapivě skřivan lesní.

21 20170524 S57A7297 1024x672
Skřivan lesní


stejně tak i skřivan ouškatý

Číst dál...

21. května - Pozorování ve Van

Z výletu v Gruzii na jezeře Van byl přechod do východního Turecka trochu divný. Letěli jsme přes Instanbul, ale alternativně jsme mohli jet i autobusem mezi Tbilisi s Van. Měli jsme trochu štěstí a pronájem auta jsme vyřídili už na letišti ve Van. Je to už podruhé, co jsme zanedbali přípravu a plánování času příjezdu. Když jsme dorazili, auto už bylo pryč. Místní společnost měla ale také auto a dokonce bylo lepší než to, které jsme si zarezervovali. Chtěli jsme auto vrátit ve městě Antalya, což nám pronájem trochu zkomplikovalo.

Van vypadá jako velmi pěkné malé městečko, panuje tu přátelská atmosféra a restaurace na každém kroku. Vypadá to, že návštěva z Evropy je tu něco neobvyklé. Kamkoliv jdeme, lidé po nás zvědavě pokukují. Nic méně však přátelsky. První pozorovací den začal ve slejváku, takže se nám dostalo pár zasloužených hodin spánku navíc. V pozdních ranních hodinách jsme se vydali na místo hodinu cesty daleko, kterou nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu, špičkový turecký pozorovatel, který nám byl velmi nápomocný. Je neocenitelné mít místního pozorovatele, s kterým si můžete promluvit, když navštěvujete cizí krajiny, Emin, je ten pravý! O pár km později po úbočí kopce se nám dostalo spojení s naším prvním cílovým ptákem. Slyšeli jsme ho zpívat a bezy jsme ho i uviděli.

01 20170521 IMG 8134 1024x672
 Strnad pustinný

Brzy jsme uslyšeli a také uviděli (ale se špatným výhledem) přelétat nad hlavou hýl růžovokřídlý, což je taky další dobrý pták na seznam WP. Má velmi charakteristické volání a také způsob letu. Po pár km stoupání jsme se dostali blízko.

02 20170521 IMG 8175 1024x658
Hýl růžovokřídlý

Výhrou byl hýl mongolský, kterého jsme našli na kopci. Tohle je druh, který Mårten hledal při několika příležitostech v Arménii, ale vždy neúspěšně. Správná taktika, jak říká Emin Yoğurtcuoğlu, je přijít na to správné místo, prostě si sednout a čekat. Chvilku se nám to i dařilo, ale brzy jsme začali být neklidní a rozdělili jsme se. Asi po hodině jsme našli jednoho z nich a potom další dva.

To, o čem jsme si mysleli, že bude jeden z nejtěžších druhů v Turecku, jsme nakonec odepsali hned první den.

04 20170521 IMG 8168 1024x683
Šťastní táborníci

Zpět dolů jsme jeli autem. Viděli jsme pár strnadů černohlavých. Pravděpodobně jich během našich cest po Turecku uvidíme ještě mnoho. Cestou dolů z kopce jsme mluvili o kalandře dvouskvrnné a Mårten předčítal z Collinsovi příručky – Mají rády vysoké nadmořské výšky, přibližně na té úrovni, kde je obhospodařování půdy už téměř nemožné. Všichni jsme se na sebe podívali a řekli – potom je to tady a zastavili jsme auto. První věc, co jsme uslyšeli z oblohy nad hlavou, byla zpívající kalandra dvouskvrnná.

Šest nových přírustků na seznam, to se nám už pravděpodobně tento rok nikdy nepovede. Anebo možná na Madeire v srpnu!!

Číst dál...

19. května - Kazbegi v Georgii

Je absolutně úžasné jít pozorovat do normální krajiny, kde si nemusíme stále dávat pozor na policii a vojáky. Normální zvyky, normální tradice, normální doprava. Naším cílem bylo navštívit Národní park Kazbegi. V Tbilisi jsme si pronajali 4x4 a jeli jsme do Stepantsminda, což je horská vesnice u paty ohromné hory Kazbegi. Cestou jsme udělali několik malých zastávek. První byla u malé řeky, která byla domovem několika zajímavých druhů, ale nic úchvatného.

01 bee eaters georgia 1024x556
 Vlha pestrá

Další zastávka byla lepší. Našli jsme budníčka zeleného a lejska malého.

02 red throated flycatcher 1024x706
 Lejsek malý

Dobrý oběd na konci cesty – potom, co jsme projeli tolika muslimskými krajinami, jsme si mohli dopřát oboje – vepřové i nějaký alkohol.

04 20170516 IMG 7817 1024x683
Cravings

Během jídla přiletěl k obědu také orlosup bradatý. I když jsme si mysleli, že vidět ho bude náročnější.

05 lammergeier 1024x623
 Orlosup bradatý

Okamžitě jsme se v Stepantsminda vydali pozorovat. Nové druhy na WP přiletěly přímo k nám. Velekur kavkazský se ozýval z úbočí kopce, několik zvonohlíků královských a dva Caucasian Black Grouse se nám vystavovaly přímo z úbočí.

Další den jsme začali pozorovat v křoví podél údolí v Stepantsminda. Mluvili jsme s několika pozorovateli, kteří viděli oba druhy. Hýl velký a také rehek bělokřídlý. V údolí byly také běžní supi bělohlaví.

07 torrent vulture 1024x580
Torrent Vulture

Během prohledávání křoví pod místní čerpací stanicí jsem já (Klacke) uviděl přelétat jednoho rehka bělokřídlého, ostatní ho ale bohužel nemohli vidět. Byl by toskvělý druh na rozdílový list. Hledali jsme ho, ale marně. Blízko vesnice jsme našli místo, kde byl snadný a jistý zedníček skalní. Byl to životní druh pro Erika i mě. Jeden z těch druhů, který vás v příručce hned upoutá. Po obědě jsme se autem vydali na horu do kostela Svaté trojice na vrcholu.

Žádný rehek ani hýl. Pár supů hnědých si nás přiletěli obhlédnout. Je to také náročný WP druh, a proto bylo dobré ho dostat.

09 20170517 202859 1024x768
 Sup hnědý

Prohledávání řádků s taktikou pozorování v Kazbegi

10 scanning slopes 1024x683
Pozorování ze svahů

Nyní rehek bělokřídlý a hýl velký - oba získaly post našeho nejžádanějšího ptáka. Právě proto jsme se rozhodli další den vystoupat na vrchol. Oba tyhle druhy žijí v opravdu velikých výškách. Zimují sice v údolí, ale jakmile přijde jaro, vystoupají do výšek. Do neuvěřitelných výšek. Je těžké najít tyhle fantomové druhy, když dokážou žít v tak nepříznivých podmínkách. Začali jsme brzy ráno za mírného deště. Jak jsme stoupali nahoru, déšť pokračoval, ale pak se změnil ve sníh a s tím se dalo vypořádat snadněji. Bylo tu ale zima a větrno.

11 snowstorm 1024x576
 Zima

Pozorovací podmínky byly bídné, ale vysokohorské druhy byly atraktivní. Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) se jako šílení proháněly v kopcích. Když jsme se dostali dostatečně vysoko, byli jsme schopni relativně snadno najít hýla velkého. Viděli jsme aspoň deset ptáků.

13 20170518 150316 1 1024x768
 Hýl velký

Ale žádní Redstarts. Nakonec jsme to vzdali. Mokří a promrzlí. Jeden z nejběžnějších druhů na hoře byl kos horský, který byl obyvatelem výšin stejně tak, jako údolí.

14 ring ouezel 1024x700
 Kos horský

K večeru se obloha vyčistila a Erik a Mårten se oba rozhodli pro další pokus o vyšplhání strmého kopce, který se tyčil přímo u našeho hotelu.

15 mountain climb 1 1024x683
Stoupání

Vidíte je jako dvě malé tečky v dáli. Znovu se Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) vystavovaly na odiv. Mårten natočil video.

Stále žádní Redstart Dalšího rána jsme se rozhodli pronásledovat nové úlovky a zvolili jsme taktiku prohledávání křoví v údolí. Pršelo celou noc a teoreticky kvůli špatnému počasí mohli ptáci slétnout dolů do údolí. Vydali jsme se na nové místo, které nám doporučil Frans De Schamphelaere, přímo na sever od vesnice a - sakra – našli jsme rehka bělokřídlýho po pouhých 5 minutách hledání. Sjeli jsme autem dolů do hustšího podrostu, abychom měli lepší výhled a možná i fotku, ale ptáčka se nám nepodařilo nikdy znovu najít. Takže nejlepší fotka byla rychle pohybující se budníček černonohý.

16 mountain chiffchaff 1024x650
 Budníček černonohý

Také jsme našli skupinku špačeků růžových (nový na seznam WP), a také jsme dostali nejlepší fotku kukačky obecné.

17 rosy starling 1024x671
 Špaček růžový

18 common cuckoo 1024x638
Kukačka obecná

Číst dál...

13. května - V Egyptě to balíme

Náš výlet do Egypta je skoro u konce, včera se nám podařilo dostat poslední dva cílené druhy v Egyptě. Kukačka senegalská a snovač jihoasijský. Oba se daly najít relativně snadno na polích blízko Abou Hamad přímo na severovýchodě od Cairo. Kukačku jsme našli téměř okamžitě.

01 senegal coucal 1024x677
 Kukačka senegalská

Snovač se hledal obtížněji. Procházeli jsme se na polích a vyšlapaných cestičkách podél nich již nějakou tu dobu, když z ničeho nic nad polem přeletěli tři ptáci a rychle přistáli ve vysoké trávě, ale i tak se nám na ně podařilo mít celkem pěkný výhled. Všeobecně jsme měli v téhle oblasti dobré pozorování se spoustou vlh modrolících a také několika slučic pestrých

02 greater painted snipe3 1024x630
Slučice pestrá

03 blue cheeked bee eater 1 1024x928
 Vlha modrolící

04 white throated kingfisher 1024x681
Ledňáček hnědohlavý

Vyjímaje debaklu s dalekohledy a zvláštních zvyků musíme výlet do Egypta považovat za totální úspěch. Propásli jsme dva druhy zoboun americký a volavka obrovská, ale věříme, že ani jeden z nich se zde nenacházel. Navzdory chaotické dopravě se nám povedlo nemít žádnou bouračku ani poruchu a mimochodem, měli jsme skvělé auto. Jeep Wrangler.


05 20170510 182739 1024x768
Chaotické tankování benzinu

Byli jsme velmi spokojeni s jeepem 4x4, takže, když nás zastavili na vojenské prohlídce v Suezu a zeptali se nás, jestli to je 4x4, odpověděli jsme, ano příslušníku – je to 4x4. Ukázalo se, že to byla špatná odpověď. V oblasti Sinai peninsula je totiž zakázané jakékoliv vozidlo s náhonem 4x4. Očividně to byl způsob egyptské vlády, jak vyjebat s beduíny – které z nějakého důvodu nemají rádi. Běhen našeho dvoutýdenního výletu v Egyptě se nám v polích dostalo pomoci od spousty přátel. Mnohokrát díky!!!

Tomas Axen Haraldsson zorganizoval několik letošních výletů do Egypta. Poskytl nám velmi cenné informace během celého našeho výletu. Také nás spojil s mužem jménem Haitham Ibrahim, který nám také několikrát moc pomohl a zkontaktoval nás s Atyat Ghareeb, která nám půjčila Haithamův starý dalekohled, díky kterému jsme dostali druhy, které bychom jinak propásli. Mohamed Habib nám poskytl dobré informace.

Bob Swann nám zajistil nahrávku hlasu bukáčka žlutonohého, bez které bychom tento druh mohli zmeškat. Zvuk, který jsme měli z Xeno Canto, vůbec neodpovídal. Později jsme také dostali nějaké volání emailem od Santamaa Markku. Dan Pointon měl dobré informace ohledně rybáků arabských. Istvan Molodovan, který v Egyptě pracuje v terénu, nám dal dobré typy na cesty, které bychom potenciálně mohli využít. Pierre-Andre Crouchet nám dal poslední kousek skládanky k našemu úspěchu – bukáčka žlutonohého.

Číst dál...

11. května - Mangrove mania!

Během této cesty do Egypta je už jasné, že podstata naší cesty se pomalu mění. Přecházíme od toho, co my pozorovatelé nazýváme primární pozorování, k tomu že prostě jen sledujeme, co je v okolí. Nyní, když už máme na seznamu víc jak 550 druhů, jsou dny, kdy jsme za den získaly 20 a více druhů dávnou minulostí. Zaměřujeme se téměř výhradně na exklusivní cíle jako např. bukáček žlutonohý v Lahami mangroves. Tento druh objevil v roce 2012 Jens Hering a jeho tým německých výzkumníků.

Pouze 26 pozorovatelů přidalo tento druh na svůj Netfugl list. Vydali jsme se tam rozhodnuti ho najít. Mangrový les je dost malý a v roce 2013 se tu rozmnožovaly aspoň tři aktivně hnízdící páry. Možná že to zní jako snadná mise, ale najít tohoto ptáčka může být extrémně složité. Dorazili jsme až večer těsně před západem slunce a vyrazili jsme přímo do mangrovu, brodíc se po pás v bahnité vodě. Ale neviděli jsme žádné známky bukáčků. Vrátili jsme se následujícího rána, chodili jsme v okolí mangrovů a pouštěli jsme volání ve smyčkách a doufali v kontakt. Ale neměli jsme štěstí.

01 20170506 S57A5804 683x1024
 Já a Mårten v mangrovech

Během odlivu jsme se přesunuli na další stezku v jiné části magrovů, kde měl být další z našich cílů, volavka obrovská. Někdy zde odpočívá. Nicméně i pro nás je to náročné jít naplaveninami, které vám zvednou tep o víc jak 40 úderů. Je to vysilující. – můj překlad: Chození v přílivovém bahnu ve 40+ vedru je náročné a stojí spoustu energie. Viděli jsme nějaké dobré druhy ale žádnou volavku...

02 sooty falcon 1024x739
Ostříž arabský byl celkem běžný

03 western reef heron 1024x725
Stejně tak volavka západní

04 sooty gulls 1024x684
 A racek arabský

Následujícího rána jsme se vrátili do Lahami mangroves před východem slunce. Znovu jsme se pokoušeli o bukáčka. Když tu z ničeho nic přeletěl jen pár cm od Kleikovy hlavy (v originále je Klackesova nosu) ptáček v té správné velikosti a vrazil do mangrovového stromu přímo vedle nás. S bušícími srdci jsme se prodrali houštím. Byli jsme si téměř jistí, že dostaneme svůj vysněný cíl. Mårten strčil hlavu ke stromu a překvapeně zvolal – „ Je to vyjebanej chřástal polní!”

05 corn crake 1024x726
 Super úlovek ale není to na cigáro

Hodinu jižně od Lahami leží El Shalateen, je to malé město přímo na hranici se Súdánem známé svým velkým velbloudím tržištěm. Mezi námi pozorovateli je to To místo, kde lze pozorovat supa královského v oblasti WP. Šli jsme tam. Abyste se dostali do města, musíte projít slušným počtem vojenských kontrol, což způsobilo, že tento výlet nás dost vynervoval. Doslova jsme se báli, že najdou náš poslední zbývající dalekohled. Naštěstí nenašli. Najít supa už bylo pak snadné.

06 lappet faced vulture 1024x588
 Skutečná příšera s rozpětím křídel 290 cm

Během našeho třetího dne hledání bukáčka v mangrovech nám to připadalo jako nesplnitelná úloha. Určitě jsme nic neviděli ani neslyšeli a pozorování nám připadalo ještě méně pravděpodobné. Rozhodli jsme se, že tomu dáme poslední šanci ještě před tím, než se vydáme na cestu a budeme pokračovat na sever. Vrátili jsme se na původní místo a prohledávali jsme mangrovy během toho, jak začalo vycházet slunce nad tyrkysovým mořem. Potom se to stalo! Bukáček žlutonohý 3x za sebou vydal svoje charakteristické volání “whop whop whop” BINGO! Ulevilo se nám, že jsme mohli opustit mangrovy a nikdy se nevrátit!

07 20170509 IMG 7465 1024x683
ANOOOO!

Nějací další dobří ptáci z mangrovů

08 eastern olivacious warbler mangrove 1024x583

Olivaceous Warbler všude v mangrovech

09 lesser grey shrike 1024x664
Ťuhýk menší

10 osprey vs sooty gull 1024x628
 Nedotýkejte se mé ryby!

11 crab plover 1024x658
 Pobřežník černobílý

12 blue cheeked bee eater 1024x674
 Jak omračující! Vlha modrolící

Náš další cíl se ukázal být mnohem snadněji dosažitelným. Po devíti hodinách jízdy ve společnosti Valerie June a dokumentaristů ze švédského rádia, kteří právě řešili obsazení letiště Arlanda z roku 2002, - můj překlad: a dokumentu švédského rozhlasu o velkolepé loupeži na letišti v Arlandě v r. 2002 – ta Valerie June je zpěvačka, takže je jasné, že poslouchali radio, jsme dorazili na místo pozorování stepokura hnědobřichého, jihozápadně od malého města Al Bahnasa.

Byl to horký den, bylo příliš horko na to, abychom se někam hnuli. Proto jsme si našli dobrý vyhlídkový bod a začali jsme se rozhlížet. Po hodině jsem uviděl v dálce tři ptáky, kteří se procházeli po poli asi kilometr od dálnice. Rychle jsme tam zajeli a hned jak jsme vešli, objevil se majitel pozemku. Jako vždy jsme vytáhli Collins Bird guide, usmáli se a řekli “Tayir”, což v arabštině znamená pták. Ukázali jsme mu na obrázek v knížce a na místo, kde byli ptáčci. Majitel pozemku se usmál a řekl něco v arabštině. Po lekci řeči rukama nohama pro pokročilé se nám podařilo získat přístup na jeho pole a ještě nás pozval na chutný šálek čaje. Velmi milé.

Následující den byl čas na další specialitku v oblasti WP. Jmenovitě to byl rybák arabský v oblasti Sinajského poloostrova. Před pár lety našel náš přítel Mohamed Habib kolonii během hnízdění blízko Ras Sedr. Znovu nám to ukázalo, jak významná tahle krajina pro pozorovatele je. Rybáci se hledali snadno a kolonie čítala slušné počty. Další úlovek za námi! Zbývají ještě dva, než opustíme Egypt a dostaneme zpět svou optiku.

14 saunders tern 1024x611
 Rybák arabský

15 saunders tern2 1024x658
Jen tak pro zábavu

Číst dál...

11. května - Cestování, spaní, jídlo

Chtěl jsem toho trochu napsat, jak cestujeme, co děláme a co ne. Co nám dobře funguje a co ne. Nyní už jsme procestovali celkem dost zemí a naučili jsme se aspoň něco. Takže tady to máte.

Camping

Kempování má několik výhod, je to levné (vlastně zadarmo), ale to nejlepší na tom je pravděpodobně to, že vám zajistí druhy. Obvykle se snažíme kempovat na nějakém místě, kde můžeme získat jednoho nebo i několik ptáků. Dobrým příkladem je bod v západní Sahaře na pozorování lelka zlatého. Kempování nám umožňuje být na místě v pozdních večerních hodinách a zjevně je dobré i brzké vstávání přímo na místě. Neseme si s sebou kopulovitý stan pro 3 osoby a set na vaření. Vařič, který s sebou máme, může pohánět více druhů paliv a benzin stejně tak jako nafta. My používáme vařič Primus, protože benzín a nafta se dají snadno sehnat kdekoliv. Set nádobí, který používáme, jsme začali přezdívat Zlatá rýže od té doby, co jsme v něm poprvé vařili na místě pozorování lelka zlatého. Ingredience, které v něm vaříme, se sice mohou lišit, ale většinou je to v podstatě jenom rýže třeba s rajčetem, cibulí, práškovým chilli anebo čímkoliv jiným. Když náhodou narazíme na párek nebo klobásu, jdou taky tam. Všechno se osmaží, zaleje vodou, do té se přisype rýže a provaří. Pak se to sní. Všechno z jednoho hrnce.
Cestujeme také se spacákem a karimatkou. Všechno tohle je hodně objemné a v podstatě máme celý jeden batoh plný kempového vybavení. Ale stojí to za to, protože nás to dělá o mnoho flexibilnějšími. Když jedeme autem, víme, že máme s sebou vybavení na kempování, takže téměř nikdy nepanikaříme, kde bychom měli spát. Vždy si můžeme vybrat nějaké místo ukryté v temnotě, kde si rozložíme stan.

Internet

Doteď se nám dařilo mít stabilní internet ve všech krajinách, které jsme navštívili. Máme levný android a kupujeme si nové sim karty pro každou zemi, kterou navštívíme. Tohle může občas způsobit pár nepříjemností, ale obvykle to funguje celkem dobře. Levný telefon má v sobě místní sim kartu a my sdílíme přístupový pro naše laptopy. Spotřebujeme téměř 1 gb denně. Internet je ale všeobecně levný, hlavně v zemích, jako je Maroko a Egypt. Je neocenitelné, mít během cestování internet. Dělá to věci jako hledání v eBird a rezervování hotelů o tolik snadnějšími. Vzhledem k našemu roku jsme přidali hodně míst na eBird a do “Google My Maps” jsme je potom sdíleli. Odsud se dá exportovat KML soubor, který se dá vložit (výhradně pro android) do aplikace s mapou zvané Locus. Takže bez internetu budeme mít stejně přístup k offline mapám s GPS a místech důležitých ptáků. Zatím jsme aplikaci Locus moc nevyužili, protože jsme měli bezproblémový přístup k internetu.

Hotely

Obvykle spíme v hotelech a někdy v privátech. Používáme aplikaci booking.com anebo někdy běžné hledání hotelů na google maps. Tohle nám fungovalo dobře, obvykle se snažíme rezervovat hotel co nejpozději, a tak, abychom ho měli po cestě. Je pro nás lepší soustředit se na pozorování a taktiku a nechceme být svazováni časem v hotelu. Takže se běžně rozhodujeme až večer, kde budeme vlastně spát. Flexibilita je klíčová. Někdy se ceny hotelů mohou hodně lišit. Občas jsou až neuvěřitelně levné. Hlavně v Egyptě. Podařilo se nám zarezervovat hotel s plnou penzí za 10 euro na noc pro všechny tři. Pravděpodobně je to tam řízené egyptskou vládou.

Zvyky, policie a kontroly

Země, jako Maroko a Egypt, mají kontroly na cestách v podstatě všude. Hlavně ty v Maroku mohou být obzvláště otravné, protože každá zastávka může trvat i 10 minut a v podstatě nedělají nic jiného, než že opisují detaily z vašeho pasu. Je pro ně důležité, mít všechno potřebné z vašeho pasu přepsané. Abyste to obešli, je dobré si připravit rukou psaný přepis, který prostě předáte policii při kontrole. V Egyptě jsou kontroly vojenské, ne policejní a jsou hodně uvolněné.

V Maroku jsme přišli s bezchybnou taktikou pro kontroly. Tady jí máte – přečtěte si to a používejte do konce svých životů. Když projíždíte dálniční kontrolou, nesmíte nikdy za žádných okolností navázat oční kontakt se strážníkem, který se rozhoduje, jestli vás zkontrolovat nebo pustit dál. To je celé. Od té doby, co jsme začali používat tuhle taktiku, počet kontrol se snížil na minimum.

Zvyky a ochranka na letištích, to už je větší oříšek. V Rabatu v Maroku nám zkonfiskovali naše foťáky a dalekohledy podle místních zvyků. Jejich pohádka byla, že potřebujeme povolení od ministerstva komunikace, abychom mohli cestovat do krajiny a fotografovat. My si myslíme, že se prostě jenom bojí novinářů. Hlavně těch, kteří cestují do západní Sahary. Podařilo se nám získat to zatracené povolení, ale zabralo nám to většinu dne. Cestování s vybavením je pak ale už snadné. Prostě stačí vyhnout se Rabatu a vybrat si Kasablanku nebo Marakeš, protože tam jsou zvyklí na turisty a focení jejich zvyků jim nevadí. Během naší druhé cesty do Maroka jsme letěli do Kasablanky. Pracovníci zkontrolovali naší optiku, ale nebyl žádný problém.

V Egyptě to už je ale jiný příběh. Ve zkratce – vypadá to jako úplně náhodný proces. Někteří pozorovatelé dostanou svou optiku přes pracovníky, jiní ne. Nám zabavili všechnu optiku včetně binokuláru. A nebyli jsme sami, kdo měl podobné špatné zkušenosti s egyptskými celníky. Tohle je hodně zlé a náhodné, takže než se to změní, nemůžeme vám Egypt jako pozorovatelskou destinaci vůbec doporučit. Pokud se nesnažíte tak zoufale získat ty (celkem skvělý) druhy WP, vyberte si jinou krajinu. Jestli cestujete do Egypta, dejte všechnu svou optiku do batožiny pro klasickou rentgenovou kontrolu. Jestli máte takovou možnost, vyberte si foťák, kterého čočka je menší. My máme Cannon 100-400/5.6 palců a ten kontrolou prošel.

Tohle je něco, na čem by Birdlife International mělo zapracovat. Egypt je pro pozorovatele skvělá země. Byla by škoda, kdyby pozorovatelský turismus v krajině zemřel kvůli debilním pravidlům.

Hudba
Strávíme hodně času řízením. Offline hudba je v autě extrémně důležitá. Tady jsou některé z našich offline listů na Spotify. Užívejte.
Pet Sounds Stefan z hipsterské nahrávací společnosti a prodejny ve Stockholm.
Lennart Persso a kolekce toho, co jsme nyní vybrali z článků kritiky Lennarta Perssona.
Klackovy písničky
Leon Hennings , náš přítel Leon má nezpochybnitelný smysl pro hudbu, tohle jsou písničky, které jsme poslouchali většinu roku.

Číst dál...

6. května - Nahý v Egyptě

Pozdvižení mezi pozorovateli je – jít nahý – můj překlad Jeden z výrazů mezi pozorovateli je – jít nahý. To znamená jít bez dalekohledu. To je přesně to, co tady děláme přesně od té doby, co nám podle místního zvyku – můj překlad celní a letištní kontrola zabavila všechny dalekohledy a teleskopy už při příletu do Egypta. Díky nějakým manévrům mezi lety se nám vlastně podařilo něco si s sebou vzít. Takže máme jeden dalekohled Swarovski a dvě 400 mm kamery plus půjčený binokulár. Takže jsme se vlastně protáhli. Vybavení nám vrátí při odchodu ze země. No nic, kromě autorit je tu pozorování skvělé.

Náš první pozorovací den jsme se vydali na krátkou plavbu do Hurgada (tahle je to i v originále, ale asi to má být Hurghada), a naslepo jsme hledali ostříže arabského ve městě a jeho okolí. Dostalo se nám skvělého výhledu na racka bělookého

01 white eyed gulls 1024x628
 Racek bělooký

02 white eyed gull 1024x648
 Racek bělooký

Stejně jako na osamoceného ostříže arabského.

Vydali jsme se na dlouhou jízdu pouští směrem k Luxoru a slavnému krokodýlímu ostrovu. Cesta byla zvláštní, téměř prázdná, ale s dobrým asfaltem. Podél cesty jsme viděli spousty a spousty stepokurů saharských.

04 spotted sandgrouse 1024x556

 Stepokur saharský

Zůstali jsme ve velmi pěkném hotelu v Luxoru a všeobecně jsme si užili večerní pivko. Pozorování masivního proudu Nilu a poslouchání předvádějících se dytíků afrických.

Jednou jsme se na krokodýlím ostrovu vydali hledat slučici pestrou už za prvních ranních paprsků slunce. Našli jsme jí v podstatě snadno. Očividně v tomto prostředí v okolí Nilu je celkem běžný a zapadá sem. Je to ale hodně stydlivý ptáček, a pokud se ukrývají v trávě, je snadné je přehlédnout.

Úchvatná slípka africká byla na krokodýlím ostrovu také běžná.

06 african swamphen 1024x681
 Slípka africká

Ostrov také hostil celkem dost vlh proměnlivých, což byl poddruh Cleopatra bez modré barvy. Slušný pták.

07 little green beeater cleopatra 1024x718
 Vlha proměnlivá (ssp cleopatra)

Volavky se po tisících množí podél Nilu, hlavně vlasaté jsou běžný.

08 scuocco heron luxor 1024x669
Volavka vlasatá uprostřed páření

Jeli jsme na jih podél Nilu a udělali jsme pár krátkých zastávek, abychom se poohlédli po zobounu americkém. Později jsme se dozvěděli, že zoboun americký je v okolí Nilu pouze v zimě. Nil je úchvatný. Kamkoliv se podíváte, voda se doslova hemží spoustou ryb a dalších živočichů. Není divu, že je tu tolik volavek a Kingfishers.

09 pied kingfisher luxor 1024x673
Rybařík jižní

Vlaštovka obecná v Egyptě je poddruh savignii a jsou krásně tmaví.

10 barn swallow egypt 1024x683
Vlaštovka obecná (ssp savignii)

Dalším bodem bylo město Asuan, kam jsme dorazili až večer. Mårten navrhl, že bychom se měli jít podívat na přehradu, takže jsme jeli na vyhlídkový bod za posledních paprsků denního světla a vzali jsme si s sebou náš jediný teleskop. Brzy jsme uviděli vojáky, jak míří směrem k nám, takže jsme se hodně rychle pobalili a hodně rychle vypadli, cítili jsme se opravdu hloupě. Samozřejmě, že přehradu chrání, na co jsme mysleli, blbci.

Za prvního světla dalšího dne jsme se vydali na rybníky Asuanu, kde se nám rychle podařilo najít kulíka třípásého. Tyhle rybníky jsou pozorovatelům dobře známé, a když vyrazíte opravdu brzy, žádné stráže nepotkáte a můžete svobodně vejít.

11 three banded plover 1024x683
 Kulík třípásý

Pozorování na rybnících bylo všeobecně dobré a podařilo se nám poprvé pozorovat strdimila nilského, kterého bychom viděli předtím jen těžko (bez dalekohledu!!)

12 nile valley sunbird 1024x616
Strdimil nilský

Jeli jsme dále na jih směrem k hranici WP ve městě Abu Simbel a nyní zde sedím a píšu tohle. Přespáváme v pěkném, i když drahém slušném místečku zvaném Nubian Guesthouse (není tu moc na výběr.)

Abu Simbel je opravdu známým pozorovatelským místem v oblasti WP přímo na hranicích Súdánu. Mnoho afrických zatoulanců se zde našlo během těch let a velké jezero Nasser také hostí několik ceněných ptáků WP. Dorazili jsme sem po poledni a okamžitě jsme se vydali pozorovat podél všech těch malých přístavů severně od Abu Simbel. Dvě věci jsou zde neocenitelné GPS navigace Google Maps a auto s náhonem 4x4, nejenom tak ledajaké 4x4, ale opravdu tvrdé a odolné. My máme Jeep Wrangler a ježdění blátem a pískem je skoro stejná zábava jako pozorování. Ale ne tak úplně. Třetí nebo čtvrtý přístav, ve kterém jsme byli, a najednou přiletěl kulík africký za volání ‘kittlitz’ ‘kittlitz’ (je to jenom náhoda nebo je za tím nějaký příběh?? Kulík byl naturalista v 19. století, pojmenovali po něm tento druh kvůli jeho typickému volání??)

Další den jsme zorganizovali (v penzionu) celodenní výlet lodí na jezero Nasser. Vyrazili jsme už za svítání a zabalili jsme si oběd. Na jednom malém ostrůvku jsme našli dva konipas africké.

Brzy se zvedl vítr, a proto nyní nejsme schopni razit si cestu dále na sever k přístavu, kde jsme předešlého dne ve velké dálce viděli pár pelikánů. Museli jsme se otočit. Po malé zastávce na ostrově se motor pokazil. Pomoc konečně dorazila a my jsme se vrátili do penzionu na oběd. I tak dobré pozorování na jezeře, pár ale dobrých druhů.

15 yellow billed stork 1024x701
Nesyt africký

16 yellow billed kite 1024x762
Luňák žlutozobý

17 white winged tern 1024x683
Rybák bělokřídlý

18 whiskered tern egypt 1024x641
Rybák bahenní

Rákosník hlučnohlasý a prinie obecná jsou tu zastoupeny v hojném počtu.

19 clamorous reed warbler 1024x676

Rákosník hlučnohlasý

Ostrov, na kterém jsme zůstali, když se pokazil motor, hostil slušný počet dytíků afrických. Po večerech je vždy slyšíme volat, ale během dne se dobře ukrývají. Stojí to nějakou námahu mít dobrý výhled.

20 senegal thickknee 1024x746
Dytík africký

Teplota je tu nyní příjemná. Není moc horko. Plavání v jezeře je ale i tak osvěžující.

21 20170504 S57A5576 1024x666
 Koupání v jezeře Nasser (no croks)

Odpoledne jsme si vzali auto a zamířili do přístavu, kde jsme dříve viděli pelikány. Jeli jsme off road jako blázni a narazili jsme na několik chýší. V momentě odtud vyběhlo několik chlapů a utíkali pryč. Bojí se autorit stejně tak moc jako mi. Náš černý jeap vypadá podezřele. Mårtenovi rychle došlo, co se děje, a podařilo se mu je zastavit. Když pochopili, že nejsme autority, tak jim Mårten nabídl pár cigaret a byli z nás rychle přátelé. Jejich přístav je útočištěm páru pelikánů. První, které jsme viděli, byli pelikán bílý, jenomže mi hledáme pelikána afrického. Konečně přiletěli dva další pelikáni. Přistáli o něco dál a vypadali menší. Jeli jsme tam a - Sakra! – pelikán africký.

Zkoušeli jsme pár dalších bodů v přístavech, kde bychom mohli najít zobouna amerického, ale neměli jsme štěstí. Zoboun je druhý pták, kterého letos zmeškáme. První byl krahujec šhikra v Kuvajtu. Potkali jsme skupinu německých šmelinářů v místním penzionu. Byli v okolí ostrova Nasser už dva týdny a kšeftovali na ostrůvcích. Za celý svůj pobyt prý neviděli žádné zobouny, takže předpokládám, že jsou stále v Sudánu. Někdy vyhraješ – někdy prohraješ.

Číst dál...

29. dubna - Znovu navštívení Maroka

Druhý výlet do Maroka. Od té doby, co jsme dostali všechny migrující warblers v Mauritanii, byl náš seznam v Maroku celkem krátký. Tentokrát jsme letěli do Kasablanky a ne do Rabatu, kde konfiskují optiku už ze zvyku. Tohle vypadalo jako běžný výlet každého pozorovatele, který se snaží navštívit politicky nestabilní krajinu. Zamiřte do turistických oblastí a ne do hlavního města. Teda aspoň když nechcete riskovat zabavení dalekohledu a foťáku. Náš další směr je Egypt a rozhodli jsme se zamířit do Hourgady místo Cairo z toho samého důvodu.

Vydali jsme se na dlouhou cestu k malému Atlasu. První dobrý úlovek, na který jsme narazili, byl bělořit černohrdlý, byla jich celá skupina. Vzhledem k tomu, že hlavně samičky jsou na internetu špatně zdokumentované, přikládáme fotky dvou samiček.

01 seebohms wheatera female 1024x635
Bělořit černohrdlý (samička)

02 seebohms wheatera female2 1024x653
Bělořit černohrdlý (samička)

Během našeho únorového výletu do Maroka jsme narazili na podezřele vypadající samičku bělořita, pravděpodobně černohordlého, ale nemohli jsme najít správné znaky ani dokumentaci, abychom se úplně ujistili, jestli to tento druh nebo není.

Bělořit černohrdlý se stále považuje za poddruh bělořita šedého podle standartů IOC, ale vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby bělořit černohrdlý brzy dostal statut samostatného druhu. Hlavně samečkové jsou nadprůměrně zajímaví.

03 seebohms wheatear 1024x708
 Bělořit černohrdlý

Pokračovali jsme v cestě do Zaidy až do večera. Chtěli jsme najít skřivana Dupontův, kterého se nám nepodařilo objevit v únoru. Nějakou dobu jsme se o to pokoušeli na pláních v okolí Zaidy, ale kolem nic nebylo. Pršelo a vítr se prudce zvedal. Místo námahy jsme se podívali na informace od našeho přítele Arjana Dwarshuisa, který nám poradil, že tihle ptáci zpívají asi hodinu před úsvitem. Takže dalšího rána za černočerné tmy jsme se vydali na pláně Zaidy. Jeli jsme do oblasti a těsně před tím, než jsme zastavili auto, Mårten říká “Ett två tre kryss” (Raz, dva, tři, tick). Hned jak jsme otevřely dveře, zaslechli jsme charakteristické volání skřivan Dupontův, které se ozývalo z temnoty. Později, když se rozednělo, měli jsme na něj velmi dobrý výhled.

Vskutku tajnůstkářský pták. Viděli jsme Larks utíkal v trávě, opravdu rychlí běžci a ještě k tomu běží blízko u země. Podobně jako myši.

S Lark bezpečně na seznamu jsme si to namířili na západ směrem k Rissani, kde jsme se potkali s Hamidem Gbtem z Gayuin Birding, který na nás čekal u vstupu do Rissani a ukázal nám, kde najít lelka světlého, který se za normálních okolností hledal se opravdu těžko.

05 egyptian nightjar 1024x595
Lelek světlý

To je kamufláž. Hamid a jeho bratr Brahim Gbt provozují v Maroku společnost profesionální společnost průvodců pro pozorovatele ptáků. Gayuin Birding. Hezká věc.

Zamířili jsme zpět k oblasti Ifrane v malém Atlasu. Je to asi ta nejkrásnější část v Maroku s krásnými zelenými úbočími, hradem a spoustou ovcí. Našli jsme malebnou restauraci, kde jsme se potkali s Erikovou přítelkyní jménem Anna Malmström. Dalším ptákem na seznamu byl Atlas Flycatcher, který se dal najít snadno v NP blízko Ifrane.

Lesem se šlo příjemně, zde ve vyšší nadmořské výšce byla teplota pro nás opravdovou úlevou v porovnání s tím, co jsme zažívali předtím.

Když jsme se vzbudili následujícího rána, vyšli jsme na balkon restaurace, a uviděli jsme našeho prvního letošního mandelíka, který seděl na elektrickém vedení.

07 20170427 161606 1024x768
 Mandelík hajní

V lese se nám podařilo také dostat Firecrest a všude kolem byli šoupálci krátkoprstí.

08 shortoed tree creeper 1024x761
 Šoupálek krátkoprstý

09 firecrest 1024x691
 Firecrest

Skvělý oběd v Ifrane, a potom jsme se vydali do Lac Oaua, kde jsme byli už u únoru. Neobjevili jsme nic nového, ale podle předpokladů se nám podařilo vyfotit potápku černokrkou.

10 black necked grebe2 1024x690
 Potápka černokrká

11 black necked grebe 1024x619
 Potápka černokrká

Stejně tak jako

12 red knobbed ccot2 1024x672
 Lyska hřebenatá

Další skupina cílových ptáků byla o hodně níž na jižním pobřeží Casablanky, dloooouhá cesta autem až k místu pozorování divného druhu Small Buttonquail. Pamatuji si, když jsem poprvé četl o Small Buttonquail před mnoha a mnoha lety. Myslel jsem si, že ho nikdy v životě neuvidím. A nyní jsme tady, na tom správném místě. Ukázalo se ale, že to bude opravdu složité. Celý večer jsme strávili v okolí doporučeného místa, spouštěli jsme volání, procházeli pole a čekali. Během celého večera jsme slyšeli volání Small Buttonquail jenom 2x. Je to velmi zvláštní zvuk. Je to jako když z dálky volá vrána. Nikdy jsme ho neviděli, jen slyšeli.

Našli jsme krásný, malý hotel v malé turistické vesničce zvané Oualidia. Poprvé během celého roku jsme zpomalili, měli jsme jenom pár ptáků, které jsme ještě mohli hledat. Zvláštní náhodou se během našeho pobytu zde v Maroku se IOC rozhodlo, že poddruh rákosníka obecného by vlastně měl zapadat do živočišného komplexu stejně jako rákosník africký. Byl to zvláštní dodatek od Muhameda Ameziana.

Pamatuju si, že jsme se bavili o tom, jak jsme slyšeli volání rákosníka afrického v západní Sahaře z travnatých území vhodných k množení. Takže se vydáváme na hledání rákosníka afrického kdykoliv, kdy jdeme kolem pobřeží, a najdeme travnatou oblast. Brzy se nám podařilo najít několik zpívajících samečků. Tentokrát afrických.

13 20170427 S57A5249 1024x958
 Rákosník africký (ssp ambiguus)

14 20170427 IMG 5435 1024x756
Rákosník africký (ssp ambiguus)

Typický je kratší přesah ručních letek, stejně jako velice světlá spodina těla, světlé hrdlo a světlý hřbet.

Další den se přihnal celkem slušný vítr a my jsme se rozhodli pozorovat moře z dobrého místa na pobřeží. Dobrý vítr a stovky terejů bílých a několik Cory-like Shearwater, ale nikdy se nám nepodařilo mít dost dobrý výhled, abychom se o nich na 100% přesvědčili. Cory’s a buřňák šedý si jsou velmi podobní, a proto by to chtělo napsat o pořádnou radu ohledně odlišností.

Poslední den jsme se zastavili v brzkých ranních hodinách na místě pozorování Buttonquail. Bylo by fajn ho vidět. Tentokrát jsme ho slyšeli jenom jednou. Určitě je docela na houby, když sem jdou Britové – prostě toho ptáka MUSÍTE vidět ...

Číst dál...

22. dubna - Blokároty Mauretánie

Konečně jsme se vydali do Mauretánie, byli jsme na vážkách, jestli sem máme jít nebo ne, a nakonec jsme se rozhodli, že ano. Tahle krajina se navštěvuje poměrně těžce. Největším problémem je tu logistika. Markus Craig, který se k nám připojil na této cestě má kamaráda Roba Tovey, který žije v Mauretánii a ten nám zajistil setkání s holandským majitelem hostelu s názvem Bab Sahara ve městě Atar. Jmenuje se Just a je to muž, se kterým by se měl spojit každý, kdo se rozhodne následovat naše stopy a jít lovit vzácné druhy WP v severní Mauretánii. Pronajmout si tu auto není možné, musíte se dostat k někomu, kdo má 4x4 s vysokým výkonem např. Landcruiser. Nutností je dobrý šofér. Setkali jsme se s naším řidičem, Sidaty nás čekal na letišti a první noc v Nouakchott jsme strávili ve slušném hotelu. Brzy ráno jsme se vydali směrem k Iwiku, malé rybářské vesnici v národním parku Banc d’Arguin.
Banc d’Arguin je známý hlavně pro své obrovské počty jedinců, kteří se účastní migrace a zimujících waders. Z pohledu soutěžícího WP tenhle park také udržuje zdravou populaci Grey-hooded Gulls.

01 grey hooded gull 1024x683
Grey-hooded Gulls

Stejně tak, jako dva druhy kormoránů, Kormorán dlouhoocasý.

02 reed cormorant 1024x711
 Kormorán dlouhoocasý

Složitější už je najít kormorána běloprsého, který po tisících hnízdí v Banc d’Arguin. Těžko se odlišují od poddruhu z Maroka jménem kormorán velký. Je možné, že k tomu, aby se správně identifikovalo, co všechno se zde nachází, bude třeba delší výzkum. Byly tu doslova tisíce kormoránů a všichni vypadali dospěle.

03 white breasted cormorant adult 1024x682
 Kormorán běloprsý

04 whitbreasted cormorant flock 1024x582
Kormorán běloprsý

Banc d’Arguin byl skutečně zajímavým místem k návštěvě, bohaté moře se tu potkává s pustou pouští a pobřeží tu bylo přeplněné waders. Velké houfy Spoonbills, kormoránů běloprsých, pelikánů bílých a rybáků královských létaly kolem.

05 wb cormorants 1024x683
Počty kamenáčků pestrých byly obzvláště veliké.

06 turnstones 1024x683
Kamenáček pestrý

Je to pravděpodobně nejjednodušší místo, kde se dá pozorovat rybák královský v celé oblasti WP.

07 royal tern 1024x680
Rybák královský

Migrující rybáci černí se tu objevili trochu nečekaně

08 black tern2 1024x682
 Rybák černý

09 black tern 1024x684
Rybák černý

V malé rybářské vesnici Iwik jsou celkem slušná místa k přespání a také na něco na zub. K večeři jsme měli výborné jídlo z nějaké ryby, kterou připravili vesničané. Přespali jsme v malém domku. Dnes není třeba kempovat.
Hranice oblasti WP končí 21 rovnoběžkou s výjimkou ostrovů v okolí Banc d’Arguin, takže nic na pevnině si nemůžeme odškrtnout, jenom ptáky na ostrovech a nad oceánem. Stejně tak nesmíme vstoupit na pevninu. Taková jsou pravidla WP a my se jimi řídíme.

Dalším cílem bylo malé vádí přímo na jih od Choum. Pierre-Andree Crouchet nedávno objevil myšáka dlouhoocasého přímo tady. Jenom jsme šli v jeho stopách. Snadné.

Oblast těchto myšáků byla velmi pustá, s obrovskými kamenitými místy. Nedaleké řečiště s párem osamělých stromů a křovin hostila ptáky.

11 blue naped mb site 1024x683
Oblast jižně od města Choum

Tohle je prostředí stepokura pruhovaného, je to potřetí v tomto roce, co jsme viděli tohoto krásného stepokura.

12 lichtenstein sandgrouse2 1024x676
 Stepokur pruhovaný

Vzdálenosti v Mauretánii jsou obrovské. Tahle krajina je velká. Cesty mezi jednotlivými místa k pozorování zaberou čas, hodně času. Každá malá zastávka nás také stojí nějaký ten čas. Jestli byl někdy ten správný čas citovat poučku Douglase Hofstadtera, tak je to právě teď. Ta zní: „ Všechno chce více času, než byste čekali, i když zvážíte Hofstadters větu. Dalším cílem byla oblast severně od Oudane, blízko známého Oka Sahary. Auberge Bab byla perfektně umístěná v půli cesty a byla pro nás skutečně vítaným místem. Přivítalo nás tu dobré jídlo a skvělé studené pivo přímo z výčepu. Díky Juste!

Cesta do Oudane byla dlouhá jízda po prašné cestě. Když už jsme se dostali k vádí, která je přímo severně od 21 rovnoběžky, začali jsme hledat datla šedoprsého, kterého tu jen před nedávnem viděl Pierre-Andree. Pozorování ve vádí bylo všeobecně dobré se spoustou dobrých druhů WP. Vrabec zlatý zde byl nejběžnější a každou chvíli jsme tu viděli veliké skupiny. Prinie cvrčkohlasá tu byla také, i když ne tak běžně.

13 cricket warbler3 1024x681
Prinie cvrčkohlasá

Také běžná byla západní varianta východního sedmihláska šedého, a.k.a Saharan Olivacious warbler, stejně tak jako spousta sedmihlásků západních, hrdliček kapských a pěnic mistrovských.

14 isabelline warbler 1024x668
Sedmihlásek západní

15 western oprhean warbler 1024x632
Pěnice mistrovská

16 namaqua dove 1024x699
 Hrdlička kapská

Fenek měl svou noru blízko našeho kempu, je to nepochybně ta nejroztomilejší liška.

Další vzácný pták WP byl běžný v oblasti téhle vádí. Byla to hrdlička chechtavá. Její volání bylo nezaměnitelné a snadno se odlišovalo od European Collared Dove.

18 african colored dove 1024x687
Hrdlička chechtavá

Tak jako tak, my jsme hledali datla, který nepatřil k běžným ptákům v oblasti WP. Nehledal se snadno a těsně před západem slunce Mårten přehrál volání ptáka. Nikdy ho neviděl, ale slyšel odpověď na nahrávku. Hledali jsme stále ve větších a větších kruzích a nalezení skupiny také nějakou chvíli trvalo. Když jsme konečně byli všichni na místě, odkud jsme slyšeli odpovídající volání, nedařilo se nám ho najít před západem slunce. Byli jsme už celkem flustrovaná skupinka, když jsme se vrátili do kempu dát si večeři. Ale beze sporu jsme si užili krásný západ slunce nad pouští.

19 oudane desert 1024x683
Západ slunce severně od Oudane

Vzbudili jsme se před východem slunce a vydali jsme se na lov a pronásledování datla. Vrátili jsme se zpět na místo činu a přehráli volání. Žádná odpověď. Znovu jsme začali hledat v celé oblasti, tentokrát společně, protože nám došly baterky ve vysílačkách. Konečně se nám podařilo objevit datla – který ani tentokrát neodpovídal na volání.

20 african grey woodpecker 1024x684
 Datel šedoprsý

Rozhodli jsme se pro nějaké pozorování navíc hlouběji v oblasti a našli jsme tam jednoho dalšího datla šedoprsého. Tahle oblasti výš je podstatně menší a také poskytuje výhodu, že jsou zde i jiní pozorovatelé, kteří se snaží ptáky najít. Tahle oblast je pravděpodobně nejlepší.

S datlem na seznamu jsme se rozhodli vrátit. Čekali jsme na řidiče, Sitatty musel zpět do vesnice opravit děravé pneumatiky, přímo za hranicí WP jsme si užívali pozorování ve stínu a sledovali jsme pěvce černé.

21 black scrub robin 1024x657
Pěvec černý (nepočítá se do WP)

Číst dál...

15. dubna - Otevřený dopis Emirovi z Kuvajtu o nemorálních praktikách

Drahý Sabah Al Ahmad Al Jaber Al Sabah, Emire z Kuvajtu. Píši ti tento otevřený dopis v důsledku mé minulé návštěvy tvé země. Jsme zahraniční birdwatcheři, ornitologové a naturalisté, a právě jsme ve vaší zemi strávili několik týdnů v lednu a nyní pár týdnů v dubnu pozorováním ptáků.

Byli jsme překvapení množstvím přirozeného lovu v přírodě, kterého jsme byli svědky. Jsme toho názoru, že lov přirozeným způsobem, a zachovávání přírodních zdrojů mohou koexistovat. Ale určitě ne do té míry, jako to dělají vaši lidé. Ani bych to neměl nazývat lovem. To, co praktikujete vy v Kuvajtu, bych měl nazývat spíš vražděním. Nekončícím vražděním a to z následujících důvodů. Nejsou to vaši ptáci. Ptáci, kteří migrují, se ve vaší zemi zastavují jen na krátkou chvíli. Jen přelétají. Nejsou vaše lovná zvěř.

Lov by měl vždy obsahovat element sportu, ježdění v 4x4 skrz národní rezervaci, kde vyčerpaní ptáci odpočívají během své cesty na sever a střílení skrz otevřená okna za jízdy je barbarské.

Někteří ptáci jsou vzácní, i když jiní ne. Mnoho lidí z různých zemí oceňuje lov. Nezřízené vraždění vzácných ptáků je neakceptovatelné. Lovec MUSÍ vědět, na co vůbec střílí. Uvedu příklad: skupina 16 kulíků kaspických nedávno odpočívala v severním Kuvajtu. Jedná se o ohrožený druh v každé krajině světa. Lidé věnují čas i peníze tomu, aby se ujistili, že tento druh přežije všude jinde ve světě. Zatímco tady v Kuvajtu je v zimě všechny postříleli pro zábavu.
A konečně to nejhorší ze všeho, zabíjení pro zábavu je nepochybně nemorální. Zabíjení volně žijících ptáků, když slouží místo terče, je prostě zlo. Byli jsme svědky takového chování několikrát. Zvláště nezapomenutelný moment byl jeden z dní, kdy jsme přišli na pláž v Jahra. Byli tam otec a syn. Otec v autě pouštěl volání ptáků a jeho syn, kterému mohlo být tak 15 let, střílel vlaštovky, které přilétaly za zvukem od moře. Když jsme je začali pozorovat svými dalekohledy během jejich lovu, určitě se oba museli stydět, protože opustili pláž s pohledy sklopenými k zemi.

Takže, drahý Emire, vybízíme Vás, abyste následovali nedávný příklad z Libanonu, který před nedávnou dobou prosadil nové zákony regulující lov tak, aby to odpovídalo 21. století.

Děkujeme za Váš čas.

Claes Wikström, Mårten Wiström, Erik Rask.

Číst dál...

14. dubna - 43 stupňů ve stínu

Trvalo to jen pár dní – ptáci opustili Kuvajt, snažíme se zaměřit na těch pár důležitých ptáků, co nám ještě zbývá, konkrétně rákosník irácký a krahujec šikra. Počasí se zhoršuje, prvních pár hodin je v pohodě ale potom se teplota zblázní. Paradoxně, když se teplota zvedne na 43 a víc, aktivita ptáků je na bodu mrazu. Všichni ptáci, které vidíme, jsou úplně vyčerpaní v korunách stromů a peří se snaží mít co nejvíce vzdušné. My jsme vyčerpaní úplně stejně. Pouhá chůze v houští z nás vysává sílu.

Spojili jsme se s na slovo vzatým expertem jménem Gerald Driessens, který se specializoval na ouhorníky. Měl podezření, že ouhorník indomalajský ze včerejška byl jen chybně identifikován a ve skutečnosti se jednalo o běžného ouhorníka stepního. Je náročné pozorovat v oblasti s tak mnoha dobrými pozorovateli, obzvláště, když spousta našich dobrých přátel a jiných pozorovatelů také považovala tohoto jedince za ouhorníka indomalajského. Tak jako tak – někdy vyhraješ, někdy prohraješ.

Začali jsme ráno a vydali jsme se k bazénu v oblasti Al-Liyah, kde jsme hledali Pale Rock Sparrow, kterého tu viděli již předtím. V Al-Liyah je rezervace se stráží, ale ostraha je tu přátelská a když si všimli, že jsme pozorovatelé a ne lovci, bez problémů nás pustili dovnitř. Hned u vchodu na nás zamávali, abychom zapózovali na fotku. Vystoupili jsme z auta trochu zmateni, ale jediné, co po nás chtěli, bylo, abychom si vyfotili sedícího výrečka malého, který se pekl na slunci hned vedle jejich malé strážnice.

01 scopes owl 1024x683
Výreček malý

Nezapomeňte vystavit na odiv své znaky, hlavně ty na nohách. Výreček plavý je nepochybně ten, který nemá peří na prostřední části nohy.

Kolem bazénu ale žádný pták nebyl. Přiletěl celkem slušný samec motáka lužního, a také nějaký ještěr běžel napříč pouští. Byl to obrovský egyptský ještěr s ostnatým ocasem. Příšera.

Ráno jsme měli už za sebou, a vydali jsme se do Mutla, abychom hledali krahujce šikra. Horko bylo zničující a aktivita ptáků byla celou dobu na minimu. Na vysušeném stromě jsme našli vrabce hnědoramenného.

04 yellow throated sparrow 1024x680
Vrabec hnědoramenný

Stejně těžce jako on jsme se vyrovnávali s horkem a proto jsme si šli odpočinout do klimatizované části. Potom jsme se vrátili zpět do Al-Liyahu. Pozorování zde bylo celkem dobré, kupříkladu jsme našli pár sedmihlásků pustinných.

Také jsme tam znovu viděli několik pěnic Humeova. Potom, když jsme se chystali k odchodu, přilétl houf vlh pestrých, který se usadil k odpočinku na stromě. Překrásné.

06 eurasian bee eater tree 1024x683
Vlhy pestré sedící v řadě

Viděli jsme několik lovců, proháněli se rezervací na svých džípech s náhonem 4x4 a zbraně jim trčely z oken. Byli připraveni zastřelit jakoukoliv vlhu pestrou, kterého uvidí. Vskutku smutný pohled.

Další den jsme věnovali rákosníku iráckému a krahujci shikra v Al-Abraqu. Vstali jsme opravdu brzy a na místo jsme dorazili s rozbřeskem. Kolem létala spousta krahujců obecných. Všechny jsme je vyfotili a doufali jsme, že zachytíme krahujce shikra – ale bohužel žádný. Šli jsme houštím a hledali jsme rákosníka iráckého. Mårten a já jsme společně stáli u stromu a čůrali. Myslíme na moment otec-syn, když jsme najednou hodně blízko uslyšeli volání Eastern Nightingale. Vycházel z nějaké dutiny stromu nebo z keře. Rozhlédli jsme se a podívali se 50cm do dálky tím směrem, když Mårten zašeptal – tady vevnitř mám rákosníka iráckého, hodně blízko. Trvalo nám pár hodin udělat jeho pořádnou fotku.

07 basra reed warbler2 1024x680
Rákosník irácký

08 basra reed warbler1 1024x684
 Rákosník irácký

09 basra reed warbler3 1024x683
Rákosník irácký

Vypovídá to něco o tom, jak nesmělý a opatrný je tento ptáček, protože než jsme si iranie bělohrdlá všimli, trvalo nám to 30 minut.

10 white throated robin 1024x683
 Iranie bělohrdlá

Seděl uvnitř toho samého stromu, ale my jsme ho prostě neviděli. Všechny ostatní na Whatsup jsme upozornili na Basra a AbdulRahman s dvěma klienty jménem Paul Chapman a Maximilliano DeTorri, dorazili, aby se na něho podívali taky. Nyní bylo horko zase nesnesitelné, a proto jsme si zase odpočinuli v klimatizované kavárně. Zakončili jsme den pozorováním krmících se kolih velkých (ssp orientalis). Vole (v originále je bill a to jsem překládala vždy jako zobák i Robert, tak nevím, ani o krku se nic nepíše – já bych přeložila takto: zobák je opravdu výrazný)na jejich krku bylo opravdu výrazné.

Další den jsme se vrátili zpět do Mutly a znovu jsme se vydali hledat krahujce shikra. Potkali jsme tu místního pozorovatele jménem Bassel, který v Mutla našel Black Bush-robin. V Kuvajtu to byl výjimečný pták. My jsme ale zase narazili na zlatou žílu a zároveň na pořádnou skálu, když jsme se snažili získat lepší výhled na letícího krahujce obecného. Auto je rozbité a my v depresi čekáme na odtah.

Číst dál...

12. dubna - Lov na rarity

Den č. 2 v Kuvajtu jsme začali na Mutla Ranch. Je to oblíbená oblast Markuse Craiga. Mutla je nízko položený ranč, kde testují obilí a nějakou trávu. Je to zanedbané místo a má přesně tu správnou velikost, aby se dalo dobře prohledat. Spousty a spousty migrujících ptáků jsou všude, hlavně Redstarts, budníček menší a budníček větší (který se konečně dostal na seznam nás všech).

01 willow warbler 1024x681
 Budníček větší

Lepším úlovkem byli lejsek černokrký a iranie bělohrdlá. Naším hlavním cílem ale bylo najít krahujce šikra a rákosníka iráckého. Erik v trávě našel Warbler, který vypadal hodně slibně.

Dvakrát jsme vyfotili toho samého ptáka, právě tehdy na Mutla jsme se přesvědčili, že se jedná o vzácný druh. Odškrtli jsme ho a nahlásili do iGoTerra. Později, té samé noci, jsme si s odstupem času znovu prohlíželi fotografie a zjistili jsme, že je to jenom rákosník obecný (ssp fuscus), který měl jenom delší zobák. Není jednoduché identifikovat rákosníka iráckého, pokusíme se ho znovu najít později tento týden, možná že ve městě Abraq.

Po debaklu s Reed Warbler jsme se společně s Markusem vydali do Al-Liiahu, zvláštní přírodní rezervace na severu s podivně vysazenými stromy v poušti. Ukázalo se, že rezervace je skvělým místem pro hledání migrujících druhů.
Prašná cesta, po které se dalo jet autem, byla z obou stran obklopená stromy. Migrující ptáci byli všude. Hlavně pěnice pokřovní, budníček větší, Blackcaps. Prvním dobrým úlovkem byl sedmihlásek hajní.

03 icterine warbler 1024x684
Sedmihlásek hajní

To bylo dostatečně dobré na to, abychom s Omarem nasedli do auta a jeli tam. Další dobří ptáci také spolupracovali jako např. Pěnice dlouhozobá

04 eastern orphean warbler male 1024x684
 Pěnice dlouhozobá

a pár Nightingales (ssp golzi) neboli Eastern Nightingale (v budoucnu ho dostaneme pravděpodobně bez problémů) a také pár Turkestan Shrikes .

05 nightingale goelzii 1024x681
Nightingale (ssp golzi)

06 turkestan shrike 1024x682
Turkestan Shrike

Po pár hodinách jsme koutkem oka se špatným výhledem zahlédli podezřele vyhlížejícího Whitethroat. Vypadala temně a obrovsky. Strávili jsme ještě dost času, než se nám jí podařilo odškrtnout a správně identifikovat jako pěnici Humeova. V oblasti WP je to opravdu vzácný druh – a také těžko idenfikovatelný.

07 humes whitethroat 1024x684
 Pěnice Humeova

Omar sem dorazil, aby mohl vyfotit sedmihláska hajního a my jsme mu pomáhali ho hledat, ale bohužel se nám ho nepodařilo znovu najít. Omar navrhl, abychom šli do oblasti JPL a ve tmě hledali nightjaring. Jemu se už podařilo vidět lelka světlého na několika prašných cestách dříve během roku. My jsme žádného nenašli, ale za to jsme objevili slučku malou, která se snažila ukrýt před naším světlem, a také zraněnou keptušku běloocasou (byla postřelena nebo pokousána od hada).

08 jack snipe jpl night 1024x682
 Slučka malá

09 white tailed lapwing dark 1024x683
 Keptuška běloocasá

Jaký pozorovací den, plný adrenalinu a energie.

Dalšího dne, což byl náš třetí den tady v Kuvajtu, jsme se rozhodli vydat do rezervace Jahra Pool a hledat vagrants. Náš první úlovek byl slušný sedící ťuhýk středoasijský a také chřástal kropenatý.

10 20170411 S57A4040 1024x683
Ťuhýk středoasijský

Rozhodli jsme se začít prohledávat pláž, abychom našli waders. Pár jich tam bylo ale nic moc.

12 20170411 IMG 3674 1024x683
Waders v rezervaci Jahra Pool

Prvním dobrým úlovkem byl druh, kterého kdybychom dostali před pár týdny, řvali bychom radostí. Nyní jsme ho jenom odškrtli a šli dál bez nějakého většího pozdvižení - kulík pacifický.

13 20170412 084118 1024x768
Kulík pacifický

Později Erik našel ptáka, o kterém si myslel, že vypadá podezřele. Část těchto příspěvků určitě půjde na výzkum psychologického dopadu pozorování rarit. Mårten má doma kamaráda, který pozoruje podle presumce – všechno je vzácnost než dokážeš opak. Když nad tím uvažujete takto, vždycky hledáte rarity a vždycky je i nacházíte, než se to vyvrátí. Tak jako tak, jespák, o kterém Erik pořád mluví a nezavře hubu, mě připadá jako úplně nepodstatný. A když Erik navrhl, abychom kvůli němu přebrodili zátoku, rozhodl jsem se, že to za to prostě nestojí.

14 20170411 IMG 3623 1024x683
Brodění

15 20170411 IMG 3628 1024x683
Brodění

Erik vytrval a vydal se za ním. My jsme zatím našli kulíka kaspického!!!! Vedle něho seděl také ouhorník - ale o tom později.

Když už jsme měli tu příležitost, udělali jsme nějaké fotky jespáků a také video nízké kvality.

Vypadá jako jespák dlouhoprstý. Tohle nám potvrdil nejdříve Raul Vicente a později také Arjan Dwarshuis, bylo to poprvé, co jsme bez cizí pomoci našli MEGA v oblasti WP. Další pozorovatelé z Kuvajtu dorazili na místo, aby mohli později pozorovat jespáky. Musíme poznamenat, že vzhledem k velikosti jeho nohou mu to jméno opravdu sedí.

18 20170411 124307 1024x768
 Jespák dlouhoprstý

Nyní zpět k ouhorníkovi. Viděli jsme ho odlétat, ale protože jsme neviděli žádné bílé značky na křídlech, chtěli jsme si ho prohlédnout lépe. Oba Erik i Mårten dostali Colared Pratincole a s ním i pocit zadostiučinění a chtěli jít dál. Nicméně jsme se za ním vydali znovu, tentokrát s foťákem. Chtěli jsme udělat nějaké lepší fotky. Prohlásil jsem, že nemá žádné bílé značky na koncích křídel. Zatímco Mårten and Erik řekli – ale má ... na téhle fotce jsou vidět ... koukej.

Vzdali jsme to a vydali jsme se zpět na druhý břeh, zpět na parkoviště, britský pozorovatel (asi Pete?) našel Kitiwake, bylo to podruhé v Kuvajtu.

19 20170411 221656 1024x768
Kitiwake

Vydali jsme se zpět do hotelu a nějakou dobu prohlíželi fotky ouhorníka, když Erik zvýšil hlas - znovu zdůrazňuji – na fotkách vypadá dobře. Zpět na hotelovém pokoji se oba Erik a Mårten začali rozvášňovat nad tímto tématem a s pomocí přátel Raula Vicente a Arjana jsme došli k závěru, že se jedná o ouhorlíka indomalajského.

Ouhorník je trochu nejistý a možná že se nakonec ukáže, že se jedná o ouhorlíka stepního. Musíme podrobně přezkoumat detaily na těle a pravděpodobně to nakonec rozhodne až tvar peří na ocasu a nosních dírek. Teď už je to na KORC, doufáme, že někdo pořídí lepší fotku do konce dnešního dne.

— UPDATE:
Nechávám tu i původní text a připisuji tuhle aktualizaci. Ouhorník je nyní potvrzen skutečným odborníkem v této problematice. Gerald Driessens, který spolupracoval na konkrétních pravidlech a pomůckách k tomu jak odlišit ouhorníka stepního od indomalajského. Spojili jsme se s ním a on téměř okamžitě odpověděl:
„ Děkuji za váš email, zajímavý pták. Tohle je nepochybně ouhorník stepní, kterému od slunce vybledly znaky na křídlech. Na vrchní straně peří jsou vidět zbytky hlavně na ocasu, podíl černé podél ostne je příliš velký na hrdličku východní. Na ocasních perech, která se zdají být dlouhá, je patrné značné zúžení vnějšího praporu. Nápadný je kontrast mezi krovkami a letkami. Kresba hlavy také odpovídá spíše hrdličce zahradní.
Když je tahle kauza konečně uzavřená, samozřejmě že jsme museli upravit svůj seznam. Děkujeme, Geralde, tahle zkušenost nám dala trochu pokory a nějaké nové znalosti.
— KONEČNÝ UPDATE

Takže – zpět k té části s psychologií – Erikův předpoklad se musel sklonit před mým, ale stejně jsem rád, že jsme ho identifikovali. Je dobré, že máme tým, který se dokáže rozvášnit bez toho, aby vznikl problém. Jaký skvělý den pozorování rarit – těžko ho překonáme.

Číst dál...

Přihlášení a registrace nového uživatele


Seznamy

Pro přihlášené se zobrazí možnost zápisů do Vašich seznamů.

Pokud něco hledáte




Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

birdfoto birdwatching.cz 37116415 1810227479057993 6310805665187102720 n
rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching 72400884 2693154194041668 7015733682497388544 n
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo advokat david koura birdwatching veryhero
soucek birdwatching birdtelemetry birdwatching 2018
ak havlena birdwatching 2018 zahrada birdwtching 2018 vebr foto birdwatching legendy