Pozorování ptáků v Selva Verde

Nedávná vlna veder přiměla Ruth vzpomenout si na dobu, kterou zažila při pozorování ptáků v Kostarice, kde byla velká vlhkost.

Necítila jsem se jako ve Velké Británii během vlny veder, kterou jsme zažili v srpnu. Neuvěřitelné vedro, vlhkost, monzuny podobné bouřkám připomínaly spíše Kostariku než v Costa de North Wales - pobřeží v Severním Walesu. Vzduch byl horký a panovalo bezvětří, takže bylo těžké soustředit se na obrazovku počítače a naopak snadné oddat se snění.

V mžiku jsem se vrátila do jedné z mých oblíbených destinací v Kostarice, do nádherné chaty v Selva Verde v regionu Sarapiqui. Byla to naše první zastávka na cestě pozorování ptáků v zemi a skvělý úvod do kostarického birdwatchingu. Chata se nachází na vlastních pozemcích na březích řeky Sarapiqui. Budovy jsou obklopeny bujnou vegetací: vysokými stromy, mohutnými listnatými keři, kvetoucími broméliemi a houpajícími se liánami tropického lesa. Vysoko-úrovňové stezky vás vedou lesem k vaší chatě, takže je snadné nechat se na cestě do svého pokoje rozptýlit nápadnou habijí zlatozobou nebo úžasným vlhovcem aztéckým, kteří jsou pastvou pro uši i oči.

Jídelna je také navržena s ohledem na divokou přírodu. V prostorné jídelně je spousta pohodlných stolů a židlí, kde dřevěné větráky jemně větrají vzduch, aby vytvořily chladící vánek, když jíte. Ale proč tam sedět, když venku je fantastická veranda s výhledem na krmnou stanici? A opravdu je to pořádná krmná stanice!

Zapomeňte na vaše krmítko. Jedná se o stavbu ze starých dřevěných kmenů, popínavých rostlin a révy, které dokonale splývají s přírodním prostředím, takže je ideální pro fotografování. Je dobré být hned vedle jídelny, protože je po celý den vždy zásobena ovocem, hlavně papájou a banány. Celé uspořádání je pro ptačí stolovníky velmi lákavé a zdá se, že ptáci dobře poznají okamžik, kdy se mohou přijít nakrmit. Důvěřivé tanagary jsou obvykle první: jasně červený sameček tangary ohnivé nebo modrošedý tangary modré.

Sebejisté vystupování
Říct jméno ptáka tangara černobradá trvá déle, než to, že se pták přikrade, popadne nějaké ovoce a znovu vyrazí do bezpečí křoví, zatímco maskovaní květomilové modří, symfonie barev azurově modré a černé, s překvapujícími červenými nohami, si pyšně vykračují přes krmnou stanici, aby si zabrali nejzralejší ovoce.

Větší ptáci jsou kupodivu častěji opatrnější, pokud jde o krmení před zraky obdivující veřejnosti. Tukani žlutohrdlí (kdysi nazýváni tukani hnědohřbetí) jsou hluční, když komunikují z útrob pralesa, ale když se postupně přibližují ke krmné stanici, tak jsou tišší.

Pomalu, pomaloučku se přibližují, nejprve se zastaví na větvi, aby prozkoumali situaci, než se spustí dolů a usednou na další. Pomalu otáčejí hlavami do plného oblouku, aby zkontrolovali všechny směry; dívají se nahoru, dolů, doleva a doprava kolem svého mohutného dvoubarevného zobáku. Nakonec se rozhodnou, že je bezpečné seskočit na vinnou révu vedle trsu banánů. Ten šílený zobák může být možná velký při manévrování, ale ptáci jemně odlomí kus banánu jen samotnou špičkou, pak dají hlavu dozadu, aby sousto hodili přímo do krku. Jedno polknutí a je pryč; banán dlouho nevydrží, když je v okolí hladový tukan žlutohrdlý. Rozkřikne se to a také se blíží savci, aby si vychutnali banánový ráj.

S pružným nosem cítícím závan vůně zralého ovoce, se nosál nebojácně šourá ke krmné stanici, s gustem se dosyta nají, všichni ptáci se rozletí a nosál se odmítá pohnout od stolu, dokud se nevrhne na poslední kus ovoce.
Sledování je při jídle tak rozptylující, ale naštěstí polední přestávky jsou v Selva Verde docela dlouhé. Ale návštěva jednoho konkrétního ptáka způsobila, že všichni lidí, kteří v tu chvíli večeřeli, odložili příbory a spěchali se podívat.

Ivan, místní odborný průvodce, vzrušeně vyrazil za roh. Tiše jsme po špičkách došli k místu, kde se díval přes balkón, a dívali jsme se směrem, kterým ukazoval. Pod námi byl malý, sladkovodní rybník, lemovaný kameny a zakrytý listnatou vegetací. A v něm byl neuvěřitelný pták: Slunatec nádherný! Tento neobyčejný pták je obvykle velmi plachý a stydlivý, ale byl tak zabrán do lovu miniaturních ryb, že si nevšímal nás, kteří jsme na něj ohromeně zírali. Nádherné proužky přes záda se mísí se skvrnitým slunečním světlem a výrazné bílé pruhy na hlavě vedou kolem oka k dýkovitému zobáku, kterým bodal do potěru. Najednou si uvědomil, že je pozorován a polekal se, že bude chycen, rozevřel křídla a rychle odletěl do úkrytu na břehu řeky. Moje srdce zaplesalo nad dokonalým pohledem.

Ze snění mě vytrhly zvuky racků stříbřitých nad Llandudno v Severním Walesu. Teploty možná můžou být stejné jako v Kostarice, ale tím končí veškerá podobnost. Ale dívka může snít, a zatímco ostatní touží po návratu do „normálu“, já doufám, že se vrátím do Kostariky, znovu navštívím Selva Verde a vskutku velmi zvláštní ptáky.

zdroj:Bird Watching říjen 2020

Číst dál...

Evropský festival ptactva 2020 proběhne i v Tovačově

V neděli 4. října se můžete zúčastnit Evropského festivalu ptactva v Tovačově na Přerovsku. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 8 hodin u sádek Hradeckého rybníka a společně s průvodci z Moravského ornitologického spolku se projdou po hrázích Křenovského a Hradeckého rybníka.

Ornitologové je seznámí se zde žijícími druhy ptáků a zasvětí je do jejich poznávání v době tahu. Účastníci dostanou možnost pozorovat ptáky i prostřednictvím dalekohledů, které vyrábí přerovská Meopta – optika.

V těchto dnech je možno na rybnících u Tovačova pozorovat několik druhů racků, čejky chocholaté, zrzohlávky, hvízdáky, kopřivky, husici nilskou s mládětem nebo labuť zpěvnou. Možná se již objeví i první severské husy, orlovec nebo orel mořský.

Opravdovou raritou bude pravděpodobně pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo.

Evropský festival ptactva je nejvýznamnější podzimní akcí pro ornitology, pozorovatele ptáků i milovníky přírody. Ptačího festivalu se každoročně zúčastňují desetitisíce zájemců o pozorování ptáků a to až ve 40 zemích světa.

V České republice akci pořádá Česká společnost ornitologická a její regionální pobočky, případně ve spolupráci s dalšími organizacemi na ochranu přírody nebo ekologickou výchovu. Akce je zaměřena na pozorování a poznávání tažných druhů ptáků a je určena pro veřejnost.

Seznam všech akcí pořádaných v rámci Evropského festivalu ptactva v ČR najdete ZDE

Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.

Akce se nebude konat za nepříznivého počasí (déšť), nebo pokud bude omezeno shromažďování osob na méně než 30 lidí.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jarmila Kačírková

Místo srazu: Hradecký rybník – sádky, GPS: 49.4351917N, 17.2952108E

Číst dál...

Úřad podpořil rozvoj ptačí rezervace

Jistebník (Novojičínský deník) – Tři pozemky o celkové výměře okolo 13 tisíc metrů čtverečních převedl bezúplatně na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) v Novém Jičíně.

Michaela Tesařová, referentka vztahů k veřejnosti ÚZSVM sdělila, že pozemky, které jsou na katastru obce Jistebník, mají účetní hodnotu téměř 131 tisíc korun.

„Jedná se o pozemky nacházející se v Chráněné krajinné oblasti Poodří, která je oblíbeným útočištěm evropského významu mnoha druhů ptáků. Na pozemcích se nacházejí mrtvá ramena řeky Odry, která vznikla v šedesátých letech dvacátého století, kdy došlo k úpravě koryta řeky Odry.

Hnízdí zde kupříkladu kormorán velký, volavka popelavá, bukač velký, chřástal polní či moták pochop,“ upřesnila Michaela Tesařová a dodala, že pozemky byly dříve vedeny na neexistující státní subjekt Místní národní výbor Jistebník.

zdroj: uzsvm.cz

Číst dál...

Topografie ptáka

I když všichni ptáci přirozeně nevypadají přesně jako tento králíček, přesto tento obrázek znázorňuje různé části těla a oblasti per, které sdílí většina ptáků. Je dobré si tento obrázek prohlédnout a seznámit se s tělem ptáka a s tím, jaké konkrétní pojmy používají pozorovatelé, když mluví o různých částech těla. Tímto způsobem, kdy se dva nebo více lidí dívá na ptáka, všichni budou vědět, o jaké části ptáka mluví. Samozřejmě téměř tejně důležité jako správně mluvit o různých částech těla ptáka, je nezbytné, abychom byli schopni upozornit ostatní, kde se pták nachází. Letí nad námi na 12. hodinách, zpívá na vrcholku smrku poblíž plotu, skrývá se chocholka na zemi nalevo u okraje vody? Čím lépe dokážete popsat, kde je pták ve vztahu ke krajině a ostatním pozorovatelům, tím rychleji bude zajištěna identifikace.

pod clanek o topografiifoto: Svensson - Ptáci Evropy....

Číst dál...

Etika pozorování a poznámky k ochraně

Pravidla pro všechny pozorovatele American Birding Association a National Audubon Society doporučují následující pokyny:
1. Dbejte na to, abyste nerušili ptáky a jejich hnízdiště. Choďte tiše.
2. Držte se zavedených cest a motorová vozidla nechávejte na vyhrazených parkovištích a silnicích.
3. Vyvarujte se obtěžování: Nerušte hnízdící ptáky nebo jejich hnízdiště. Nemanipulujte s vajíčky a mláďaty v hnízdě a nezdržujte se příliš dlouho.
4. Nepoužívejte nahrávky volání k přivolávání ptáků, pokud se v blízkosti může vyskytovat ohrožený druh.
5. Nevstupujte na soukromý pozemek. Respektujte práva vlastníka půdy na soukromí. Vždy nejprve požádejte o svolení.
6. Pokud hledáte ohrožené druhy, řiďte se všemi pravidly a předpisy pro pomoc USFWS (US Fish and Wildlife Service – Americká služba pro ryby a volně žijící zvířata) a státní správy.
7. Vyvarujte se“ bouchání do stromů“, které by vzbudilo obyvatele dutin. Nepřiměřené vyrušení může způsobit, že pták opustí své hnízdo a mláďata nebo je dokonce neúmyslně zabije ve snaze uniknout.
8. Rozdělte větší skupiny lidí na menší, které budou méně nápadné. Malá skupina způsobí menší rušení. Pokud je to možné, využijte co nejmenší počet vozidel.
9. Nenechávejte nikde odpadky a smetí. Sbalte si je a odneste s sebou. Použité předměty by mohly zabíjet.
10. Podporujte místní a národní organizace na ochranu ptáků.
11. Podpořte některý ptačí fond Všechny darované peníze jsou na podporu ptačích druhů, které jsou vyňaty z lovecké sezóny, na podporu volně žijících živočichů a jejich přirozeného prostředí.
12. Podporujte např. National Audubon Society a organizace, které neúnavně pracují na ochraně, budování a obnově ptačích hnízdišť. Mějte na paměti, že všichni sdílíme tuto planetu s těmito krásnými ptačími tvory. Je důležité si uvědomit, že čím více lokalit nevratně upravíme nebo zničíme, tím méně ptáků bude pro nás a naše děti k potěšení. Jsme dočasní správci této země. Musíme ji chránit a doufejme, že ji předáme v lepším stavu, než jsme ji našli. Nenarozená vnoučata možná budou chtít pokračovat ve studiu ornitologie nebo vědy o ptácích. Udělejme maximum, abychom jim předali naše přírodní dědictví bohaté na ptačí druhy!

Číst dál...

Co hledat v terénu

Poté, co jste si předběžně určili totožnost ptáka podle zvuku, můžete zkontrolovat vaši přesnost tím, že ho najdete v terénu. Určující znaky – zásadní vodítka správné identity – se objeví někde na těle ptáka. Zejména zobák, barva šatu, chocholka, křídelní pásky, oční linky, atd. mohou být diagnostické. Skvrny na kostřeci, bílé nadoční proužky (peří na obočí), chocholky, vousy, zahnuté zobáky, dlouhé nohy, ostruhy, dlouhé nebo krátké ocasy –kterýkoliv z těchto detailů může být diagnostický. Chování je také důležité. Je pták nahoře nebo dole na stromě, běží nebo poskakuje, vznáší se, plachtí nebo stoupá, neustále mává, má zvlněný let, atd.? Také se počítá místo výskytu. Brodí se pták ve vodě, sbírá hmyz na vršku stromu, chytá hmyz během letu, vznáší se, předvádí se, dvoří se? Zpěv a volání jsou specifické pro jednotlivé druhy. Existuje spousta vodítek. Jediné, co musíte udělat, spojit je všechny dohromady a bingo, s praxí přijdete na správnou identifikaci ptáka. Uvádíme několik užitečných rad:
1. Zkuste zařadit ptáka do základní skupiny. I když se možná nejdříve podíváme na barvu, nikdy byste nesrovnávali načervenalou kachnu s načervenalým tanager. Takže se ptáte sami sebe – je to kachna, je to holubice, je to volavka, je to racek, je to jestřáb, je to vrabec (malý hnědý neposeda)? Tak je třeba začít.
2. Jaká je jeho velikost? Porovnejte ji se známým ptákem, krkavcem, lejskem, atd. Když zjistíte, že pták je menší než krkavec, ale o něco větší než lejsek, už jste značně zúžili oblast. Pamatujte, že různé povětrnostní podmínky, vzdálenost a přítomnost pouze jednoho ptáka (bez možnosti srovnání) ztěžují posuzování velikosti.
3. Jaký je jeho tvar? Je štíhlý jako kukačka nebo zavalitý jako lejsek? Jak vypadají křídla, jak dlouhé jsou nohy, jaký je tvar a délka zobáku? Je ocas dlouhý nebo krátký - je vroubkovaný (nebo zoubkovaný), vidlicovitý, klínovitý nebo zaoblený?
4. Jak se pták chová? Tahá ocas po zemi nebo s ním hýbe? Loví hmyz rychlými pohyby nebo se krmí na zemi, vznáší se nebo plachtí? Brodí se vodě, balancuje nebo pohupuje, když se pohybuje blízko vody? Když už jsme u toho, chodí nebo poskakuje nebo obojí? To jsou všechno vynikající vodítka.
5. Sledujte jeho letové vlastnosti. Když letí, je to přímá trajektorie, vlnící se, vrávoravá, stoupající? Cestuje v hejnech, v páru nebo sám?
6. Jaké jsou specifické znaky? Hruď bez kresby, pruhovaná nebo skvrnitá hruď, křídelní pásky, bílá vnější ocasní pera, jasná kresba, bílý kostřec, bílé proužky na ocase nebo skvrny na křídlech nebo na kostřeci, proužky nad okem, skrz oko, kolem oka? Má chocholku (nebo hřebínek) nebo černou masku? Má vousový pruh nebo červenou skvrnu na hrdle?
7. Jaký má hlas? Dlouhý, melodický trylek, chraplavé krákání, říká své jméno Chickadee-dee-dee-dee atd.? Má výrazné volání nebo huhňá? Šustí v listí, když se krmí, bubnuje jako datel nebo vydává hvízdavé zvuky svým peřím?
8. Kdy se vyskytuje? Je tady jen na jaře a na podzim, tedy je migrující druh? Je tady stále, takže trvalý rezident? Je tady jen v zimě nebo jen v létě? Ukazuje se nepředvídatelně? Zkontrolujte si mapy v terénním průvodci a v regionálním kontrolním seznamu, abyste mohli správně určit volání.
9. Kde se nachází? To je jedna z nejdůležitějších otázek. Nalézá se vždy blízko pobřeží na pláži v bahnech, v brakických nebo sladkovodních mělčinách při ústí řeky nebo je to obyvatel vnitrozemských pouštních křovin, skalnatých výběžků, otevřených polí, prérií, hlubokých lesů nebo nížin, podél lidských obydlí, okrajů houštin a lesů, atd? Životní prostředí je zdaleka jednou z nejlepších stop k identifikaci vašeho ptáka. Většina ptáků je závislá na konkrétní lokalitě. Nenajdete malou stěhovavou sluku hledajícího potravu podél silnice nebo strakapouda travnatých mokřinách.

Číst dál...

Jak na hlasy ptáků

Většina lidí bývá vizuálně orientovaná. Jsme, jako většina ptáků, převážně denní tvorové a jsme silně závislí na našem zraku, abychom rozpoznali, co vidíme kolem sebe. Zajímavé však je, že spoléhat se na svůj sluch a schopnost rozeznávat zvuky, může být při správné identifikaci zvířete mnohem cennější, než si myslíte. Proč tomu tak je? Podle zkušeností biologů zabývajících se volně žijícími živočichy, kteří pracují dlouhé hodiny v terénu, ne vždy si můžete dopřát luxus spatřit tvora, který je někde poblíž. Většina zvířat je plachá a samotářská. Mohou se skrývat před dravci. Určitě se budou skrývat před vámi. Mohou se dokonce skrývat před svou kořistí. Sedící a čekající dravec získá hodně tím, že je nenápadný nebo téměř neviditelný. K tomu mají na těle kožešinu, peří nebo šupiny, které jemně splývají s barvami a texturou (strukturou) jejich prostředí. Mohou se ukrývat v husté vegetaci nebo hustém listoví. Zvíře, které nevyčnívá, má velkou výhodu. Jiná zvířata jsou převážně venku v noci, kdy úroveň světla je mimořádně nízká nebo žádná. Naučíte-li se rozpoznávat zvuky noci – při páření žab, charakteristické houkání, volání a vřískání různých sov a lelků, chrochtání, vrčení a hluk nočních savců – vám poskytne obrovskou výhodu při zjišťování, které druhy jsou hned za rohem, vysoko nad hlavou nebo beznadějně ukryté v trávě. Zvířata totiž používají stejné zvukové stopy k vzájemnému poznání, k poznání svých nepřátel nebo jiných neutrálních příslušníků svého prostředí. Jednotlivci se liší v jejich schopnosti učit se a rozpoznávat ptačí zpěv. Většina lidí připouští, že je snadnější si zapamatovat vizuální obrazy než ptačí zpěv. Zvuková paměť může být velmi pomíjivá – obtížně se přesně určuje, těžší je udržet jí dlouhodobě. Učit se zvuk vyžaduje praxi, ale existuje spousta tipů, triků a pomůcek k urychlení procesu.

Jak se tedy můžeme naučit být dobrými posluchači? Postupujte podle těchto pokynů:
1. Kupte si některého ze zvukových průvodců, které jsou v současné době na trhu a které pomáhají naučit se zpěv a volání ptáků z jeho regionu. Poslech těchto průvodců v krátkých vzdělávacích sezeních znovu a znovu je jistý způsob, jak zlepšit své dovednosti.
2. Když jste v terénu a slyšíte volání nebo zpěv ptáka, které nepoznáváte, poslouchejte pozorně. Pak se pokuste najít jeho původce. Neexistuje rychlejší způsob, jak se naučit nový zvuk, než spojit nový zpěv nebo volání se skutečným vizuálním obrazem interpreta, zvláště pokud jste se ho snažili usilovně najít. To je asociativní učení – mocný nástroj v učení zvuků.
3. Zkuste zjistit ve vašem regionu, které druhy ptáků mají podobný zpěv. Někteří lidé například obtížně rozlišují mezi trylkem podobných druhů. Každý je jiný a snadno se pozná, když je slyšíme jeden po druhém. Ale někdy, když slyšíte jen jeden z nich, je těžší to určit bez možnosti srovnání. Když víme, v jakém prostředí se nacházíme, tak nám to pomůže eliminovat možnosti.
4. Vytvořte si vlastní systém paměti, který spojí zvuky, které slyšíte, se zvířaty, které je vytvářejí. Vaše osobní slovní asociace (spojení) jsou často lepší než jiných lidí. A co je nejdůležitější, dobře se naučte druhy ptáků ve svém okolí. To pomáhá dodat sílu základům vaší „mentální zvukové knihovny“. A konečně – trénujte, trénujte, trénujte!

Číst dál...

Jak vybrat nejlepší dalekohled?

Je z čeho vybírat, existují různé značky, styly a ceny dalekohledů, takže je často těžké rozhodnout, který je pro vás nejlepší. Dalekohled lze koupit za pouhých pár stovek, ale také za pár desítek tisíc korun. Nejprve byste měli získat základní znalosti o tom, jak dalekohled funguje, abyste si mohli prozkoumat všechny možnosti. Budete chtít dalekohled, který vyhovuje vašim potřebám a přáním a je nejlepší z těch, který si můžete dovolit. V případě dalekohledu cena skutečně odráží kvalitu – kvalitu v tom, co uvidíte a kvalitu v odolnosti. Nemusíte však vyčerpat vaše našetřené úspory, abyste si mohli koupit dalekohled, který uspokojí vaše osobní cíle. Dalekohledy se vyrábějí v mnoha různých tvarech, velikostech a hmotnostech. Rozdíl ve kvalitě poskytovaného obrazu může být stejný jako vidět jen obecnou siluetu s jednoduchými odstíny barvy nebo vidět i skvrny různých barev na různých částech těla ptáka. Pokud si nejste jisti, nejlepší způsob, jak se rozhodnout, je vyzkoušet si dalekohled ještě před nákupem. Půjčit si dalekohled od přítele nebo ho vyzkoušet v obchodě jsou dva způsoby, jak provést tento úkol.

Prodejce vás dokonce může nechat ho vyzkoušet v terénu před nákupem. Uvádíme základní informace o tom, jak dalekohled pracuje a jak je aplikovat při vašem rozhodování o nákupu:
1. Dalekohled se skládá z objektivu (zaostřuje obraz vzhůru nohama), sady hranolů (pro opětovné správné otočení obrázku nahoru) a z okuláru (pro zvětšení obrázku). Avšak pokaždé, když světlo vnikne do dalekohledu a projde každou ze součástí, některé světelné paprsky se ztratí, čímž se zhorší obraz. Vylepšená technologie vytvořila speciální skleněné povlaky (vrstvy), které snižují ztrátu světla (v některých případech obnovují až 95 % ztraceného světla). Ale jak asi tušíte, za tyto povlaky zaplatíte více.
2. Dalekohled je popsán zvětšením a velikostí objektivu (např. 10x42). První číslo označuje, kolikrát je vám obraz přiblížen a druhé číslo znamená průměr objektivu v milimetrech.
3. Výstupní jasnost jsou paprsky světla, které vycházejí skrz okuláry. Vypočítá se vydělením průměru objektivu zvětšením (např. dalekohled 10x42 by měl výstupní jasnost 4,2). Velikost výstupních jasností pracuje se zornicemi vašich očí (nebo proti nim). V podstatě při slabém osvětlení jsou výstupní jasnosti lepší, protože vaše vlastní zorničky jsou zvětšeny a naopak. Rozhodněte se, za jakých podmínek budete dalekohled nejvíce používat – za slabého nebo jasného světla. Také s tím, jak stárneme, ztrácejí naše oči schopnost se stále více přizpůsobovat slabému světlu. Proto menší výstupní jasnost bude fungovat lépe u starších pozorovatelů. A ještě jednou - dalekohled nejvyšší kvality se skleněnými vrstvami a lepší optikou přinese jasnější obraz.
4. Zorné pole je to, co vidíte dalekohledem, reprezentované měřením úhlu nebo šířky. Pokud je pro vás obtížné najít konkrétní objekt, který vidíte při přechodu z pouhého oka na dalekohled, měli byste zvážit dalekohled s větším zorným polem. Bohužel větší zorné pole znamená méně výkonný dalekohled. Může to také znamenat kratší oční reliéf (největší vzdálenost mezi vaším okem a okulárem, ve kterém stále můžete vidět celé zorné pole). Ti, co nosí brýle, mohou vyžadovat delší oční reliéf, protože jejich oči mohou být dále od okulárů.

Vyzbrojeni základními znalostmi o tom, jak funguje dalekohled, uvádíme několik tipů, jak postupovat při zkoušení různých dalekohledů:
1. Při testování používejte každý dalekohled k zaostření stejného objektu a zvláštní pozornost věnujte detailům obrazu ve středu a na okrajích.
2. Všimněte si, jak pohodlné je držení každého dalekohledu a manipulace s ním. Vyzkoušejte je při ručním držení a při možnosti jeho podepření. Když je zkoušíte v terénu, ujistěte se, že je používáte po delší dobu, abyste věděli, jak pohodlné budou z dlouhodobého hlediska.
3. Vyvarujte se dalekohledu, který přiblíží, má pevné zaostření nebo zaostřuje každý okulár samostatně. Pokud jde o pozorování, budou vás tyto dalekohledy jen zdržovat.
4. Nezapomeňte, že dalekohled může být dlouhodobou investicí, takže byste si ho měli užívat – měl by vždy zlepšit vaše zážitky a nikdy by neměl být zátěží!
Náš tip, jak jsme postupovali my ZDE

Zdroj: internet
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Chaluha malá 290. druh

Chaluha malá se ukázala v pátek na Rozkoši a jak to vypadá, je tu od pondělka. V sobotu volám Jardovi, právě na ni kouká, jak mi sděluje a Jirka Šafránek míří z Moravy na Rozkoš. Vyrazil bych taky hned, ale protože „Oktávka“ byla plánovaně do sobotního poledne v servisu, přišli v sobotu řemeslníci na chalupu, takže místo chaluhy dohlížím na usazení nových oken, řešíme dlaždičky v koupelně a v podkroví se tahá elektrika....
Nic ale nebrání vyrazit v neděli a tak v sedm hodin už vystupuju s Jardou z jeho auta a míříme za kostel ve Lhotě. Ač je brzo ráno, spousta rybářů už má nahozeno a postává na břehu u svých prutů, popř. posedávají před obytnými auty. Fouká vítr a tak vlny a vlnky po celé hladině ztěžují hledání.

lhota chaluha

Zapisuju aspoň letošního prvního orlovce říčního. Přesouváme se na „Děličku“, podél hráze letí ledňáček, jako dvě stíhačky prchají před námi dva pisíci akrobatickým letem, vlevo je 18 rybáků černých, zastavujeme se asi 2m u dvou alpin, v zadní části Děličky sedí asi 20 volavek...
jarda a alpiny

Kýženou chaluhu mám ve stativáku na zpáteční cestě z Děličky, kdy letí podél břehu u Lhoty, tahat aparát ani nemá cenu. Vracíme se zpátky ke kostelu ve Lhotě, zda se nám nepodaří chaluhu zastihnout někde na hladině, ale pro nedostatek času končíme a já mířím zpátky na chalupu. Nad Lhotou se v poli zastavujeme u velké louže, kde se brodí jespáci bojovní a jeden jespák písečný, který do dálky svítí svou „bělobou“. Za Jaroměří mi před autem „proplachtí“ čáp bílý. Po 14 hodině odemykám chalupu a jdu si dělat opožděný oběd a kávu. 500km za mnou.
kompletní seznam na eBird.org
foto: úvodní Jirka Šafránek

Číst dál...

Bílí rehkové

 Brně - Řečkovicích cca týden zdržují bílí rehkové. Jak nám paní Nicol H. napsala: Drží se hlavně u nás na zahradě, jsou to podle mě letošní mláďata. Vždycky, když kouknu z okna, tak některého za chvíli vidím, máme je tu stále. Takhle bílí jsou dva. Teď, jak byly ty vysoké teploty, tak jsem dokonce jednoho viděla, jak se koupe v podmisce s kamínky od květináče, které necháváme včelkám a hmyzu, chodí se tam i napít :) Jak jsem se ještě dočetla, nakonec to nebudou albínci, protože nemají černé oči, ale jedná se o leucismus, no i tak jsou krásní, jak jsou jiní :) a zasílám také lepší fotky v příloze.

Děkujeme

birdwatching cz rehek
birdwatching cz bíly rehek
birdwatching cz bílí rehci

Číst dál...

Miliony ptáků migrují dříve kvůli oteplování

Data z radaru počasí ukazují, že mnoho severoamerických druhů posouvá svou jarní migraci o dva dny každou dekádu.

Jaký je rozdíl mezi hejnem ptáků a bouřkou?

Zní to jako vtip z kameňáku - ale pro biology je to vážná otázka. Vědci nedávno přišli s novým způsobem sledování migrujících ptáků pomocí technologie z meteorologie.

Zjišťují, že změna klimatu může každý rok ovlivnit pohyb miliardy ptáků.

Studie, která byla vydána v časopise  Nature Climate Change naznačuje, že rostoucí teploty způsobují, že ptáci každým rokem migrují o něco dříve. Zjistilo se, že cesta domů se v každém desetiletí posouvá o něco méně než dva dny.

To nezní jako moc. Co je však na výsledcích překvapivé, je to, že se vztahují na stovky migrujících druhů po celé zemi.

Jinými slovy, změna klimatu způsobuje patrný, i když pozvolný posun v jednom z největších přírodních jevů.

Vědci vedeni Kyleem Hortonem z Colorado State University analyzovali miliony radarových skenů shromážděných v letech 1995 až 2018. Použili high-tech metodu k rozlišení mezi migrujícími ptáky a systémy počasí - speciální typ umělé inteligence známý jako neuronová síť. Neuronové sítě spoléhají na složité sady algoritmů a mohou být trénovány k rozpoznávání vzorců v datech.

V tomto případě vědci vyškolili svou neuronovou síť k třídění biologických vzorců - tj. hejn ptáků - od srážkových vzorů na skenech počasí. Zkoumali také údaje o klimatu z celé země.

Výsledky odhalily, že jarní migrace se mění dříve a zdá se, že je to způsobeno rostoucími teplotami. Vědci pozorovali také některé posuny v podzimní migraci, ačkoli návaznost na teplotu byla méně výrazná.

Předchozí studie naznačují, že některé druhy ptáků mohou v reakci na změnu klimatu měnit své migrační vzorce. Nová studie se však na tento problém dívá v mnohem větším měřítku. Výsledky odrážejí chování stovek druhů od východního pobřeží až na západ.

Zatímco rostoucí teploty se zdají být hybnou silou obecně, jejich přesné účinky na chování ptáků se mohou u jednotlivých druhů lišit. Předpokládá se, že migrace ptáků je ovlivněna řadou faktorů, jako je růst nových rostlin nebo dostupnost potravy.

Autoři naznačují, že tyto vztahy je třeba zkoumat v kontextu měnícího se klimatu. Jiné studie naznačují, že globální oteplování může mít také vliv na načasování rozkvětů jarní vegetace nebo na množství hmyzu a dalších zdrojů potravy - faktory, které mohou silně ovlivnit přežití migrujících ptáků.

Někteří vědci se obávají, že změny nemusí probíhat současně napříč různými faktory, čímž mohou některé druhy ptáků trpět.

Mezitím není načasování migrace jediným ukazatelem toho, že globální oteplování ovlivňuje stěhovavé ptáky. Začátkem tohoto měsíce  studie  52 druhů publikovaná v Ecology Letters zjistila, že těla ptáků se postupem času zmenšují, zatímco jejich rozpětí křídel se prodlužuje, zřejmě v reakci na rostoucí teploty.

Menší velikost může zvířatům umožnit rychleji ztratit tělesné teplo, když se klima zahřívá, tvrdí vědci.

Překlad: Peter Haluza
Zdroj: www.scientificamerican.com

 

Číst dál...

Jak se ptačí tělo připravuje na migraci?

Tělo ptáka říká přesně, kdy migrovat. Každý rok ptáci společně ve svém těle uvolňují do svého oběhu speciální chemické látky - zvané hormony.

Přirozené podmínky, včetně postupně se měnící délky dne (ve Velké Británii se na konci léta zkracují a na začátku jara prodlužují), to způsobují automaticky. Tyto hormony způsobují, že se ptáci chovají odlišně. Neklidně létají a začínají se shromažďovat do hejna.

Na jaře začnou hormony připravovat ptáka na rozmnožování. Jeho pohlavní orgány, které byly v zimě skryty, se v přípravě na páření zvětšují. 

Tato změna je dalším signálem k letní migraci. Někteří ptáci se mohou během cesty spárovat, ale čekají, až dorazí do cíle a najdou místo k hnízdění.

Je čas začít jíst!

Hormony také vyvolávají potravní šílenství. Pták tráví každou minutu denního světla plněním svého žaludku jídlem a zásobováním se na dlouhou cestu. Jeho tělo má speciální schopnost rychle proměnit jídlo v tuk. 

Tuk tvoří vrstvu pod kůží, která se při létání přeměňuje na energii. Menší druh může během této doby získat 3-4 procenta své tělesné hmotnosti denně; rákosník proužkovaný zdvojnásobí svou hmotnost z 10g na 20g za pouhé tři týdny. Tato dodatečná hmota dává dostatek energie k letu až do Afriky.

Jakmile se migrující druhy nakrmí a nasbírají tuk, čekají na příznivé počasí. Klidná a jasná obloha je tím správným signálem. Toto počasí je způsobeno vysokým atmosférickým tlakem (anticyklon) a je typické pro Spojené království během pozdního léta a podzimu. 

Nízký atmosférický tlak (deprese) způsobuje vítr, mraky a déšť. To je špatné pro migraci, takže ptáci čekají na místě, dokud se počasí nezlepší.

Mnoho ptáků zahajuje svou jižní migraci s krátkými přestávkami na krmení, přesouvají se mezi travnatými oblastmi plnými semen na jižním pobřeží. Jak ptáci přibírají během kroužkování, ornitologové také zaznamenávají množství tuku, který si nesou.

V závislosti na létě můžou ptáci najít hodně nebo málo potravy. Při kroužkování se dá také vypozorovat, jestli byla příroda úrodná nebo ne.

Perfektní načasování

Tajemství úspěšné migrace je načasování. Pokud ptáci vyrazí příliš brzy, mohou začít hladovět ještě před dokončením cesty. Pokud vyrazí příliš pozdě, mohou na cestě narazit na špatné počasí.

Každý druh má svůj vlastní rozvrh. Dospělé kukačky jsou pryč do srpna. Jejich rodičovská odpovědnost skončila, jakmile položili vejce do jiného ptačího hnízda, takže nemají důvod zůstat. Jiřičky obecné se mohou zdržovat až do října. Musí počkat, až jejich druhý nebo dokonce jejich třetí vrh mláďat odroste, předtím, než celá rodina zamíří na jih.

Odcházení ve vlnách

Jedinci jednoho druhu ptáků nemusí vždy migrovat v tu samou dobu. U mnoha brodivých ptáků se samice vydaly jako první a nechaly samce, aby zůstali a chovali mláďata. Samci odcházejí, jakmile se mláďata mohou postarat sami o sebe. Jespák obecný z Grónska dorazí do Velké Británie ve třech vlnách: nejprve samičky v červenci, pak samci v srpnu a nakonec mladí jedinci v září.

Překlad: Peter Haluza
Zdroj: www.rspb.org.uk

 

Číst dál...

Audubonův průvodce teleskopy

Ať už nakupujete poprvé nebo chcete něco lepšího, máme zde vynikající možnosti pro každý rozpočet. Někdy obyčejný dalekohled prostě nestačí. Ptáci jsou úchvatní, když jsou blízko, ale když se snažíte zahládnout ptáka na pobřeží, v daleké bažině nebo jestřáby kroužící daleko nad zemí, teleskop s větším přiblížením je nutností. Podobně jako u klasických dalekohledů máte na výběr ze spousty možností. A tak jsme si pozvali na pomoc 35 testerů z různých skupin včetně profesionálních ornitologů, profesionálních pozorovatelů ptáků až po nadšence do pozorování ptáků. Vyrazili jsme do různých oblastí, abychom mohli pořádně otestovat 14 dalekohledů, které jsme dostali od výrobců. Testovací prostředí zahrnovalo spoustu rozličných míst, od solních plání až po střechu naší budovy v New Yorku.
Naše malá skupinka dobrovolníků hodnotila modely na stupnici od 1 do 10 ve spoustě kategorií, jako je ostrost, jas, zvětšení a úleva pro očí (podrobnější vysvětlení naší metodologie viz níže). Kvůli konzistenci jsme testovali dalekohledy s rozsahem zvětšení 15-60x.
Všechny dalekohledy, které jsme testovali, jsou přímé nebo lomené verzi.  Nakonec výběr dalekohledu závisí na osobních preferencích a doporučujeme vám vyzkoušet několik modelů v obchodech, které prodávají optiku nebo na birdingových festivalech, kde výrobci předvádějí své modely. Naše nejlepší tipy z každé kategorie jsou vodotěsné i odolné vůči mlze a vytvářejí jasné a ostré obrazy, které vám umožňují soustředit se na jemné detaily vzdáleného lomu. V případě průvodce Audubon to Scopes jsme rozdělili uchazeče do tří kategorií na základě ceny. Během testování jsme zakryli  značku / model rozsahů pomocí následujících kroků: Každá cenová skupina byla barevně označena a každému oboru v rámci skupiny bylo přiděleno identifikační písmeno (např. „Červená A“ nebo „modrá D“). , a zakryli jsme identifikační značky maskovací páskou. Protože naším cílem bylo posoudit rozsahy v rámci cenových skupin, požádali jsme recenzenty, aby vybrali alespoň jednu barevnou skupinu a vyzkoušeli všechny modely v ní - namísto náhodného výběru modelů z více skupin.

Požádali jsme recenzenty, aby hodnotili rozsahy na stupnici od 1 do 10 pro každou ze sedmi kategorií, přičemž 10 je nejvyšší skóre. Abychom určili celkové skóre každého oboru, vypočítali jsme vážený průměr jeho skóre v různých kategoriích, protože některé faktory, jako je ostrost a jas, považujeme za důležitější úvahy než jiné, jako je zaostření od okraje k okraji. Níže jsou uvedeny kategorie spolu s váhou, kterou jsme každému při analýze výsledků přiřadili. Každá kategirie má svůj průměr.


Poradenství v oblasti vybavení
TOP KATEGIRIE
Na prvním místě
Nejlepší výsledky v cenové kategorii 2 000 USD a výše.
Přiznejme si to: Byli bychom nadšeni, kdybychom vlastnili leckterého z konkurentů v této kategorii. Fungují skvěle za zhoršených světelných podmínek a jsou vyrobeny z prvotřídních materiálů. Jedna věc, kterou je třeba mít na paměti při nákupu jedné z těchto krás: U každého modelu, s výjimkou Maven, se okulár prodává samostatně – tak je s tím třeba počítat ohledně rozpočtu.
Kowa TSN-883 byla mezi námi již před testem jasným tajným favoritem a i výsledky testů byla ve finále jasným vítězem i když ostatní zaostaly jen těsně, a proto je nutné podotknout, že nejvhodnější je, vybrat si dalekohled podle svých preferencí a vyzkoušet si ho, i když, pokud si vyberete některý z těchto modelů, nebudete litovat.

Kowa TSN-883
Cena: 2 450 $
Okulár $ 700 Kowa TE-11WZ eyepiece
Skóre: 8,4
Popis: Tento model vyčníval nad ostatními díky vynikajícím známkám téměř v každé kategorii, včetně barvy, ostrosti a jasu, a získal nejvyšší skóre za pohodlí u všech testovaných modelů. Recenzenti byli ohromeni tím, jak ostrý byl obraz v celém rozsahu zoomu, a ocenili ovládání plynulého ostření a zoomu. POZNÁMKA: Lidé byli také ohromeni TSN-773; má objektiv o průměru 77 mm, cena za tělo 1 600 $ (používá stejný okulár) a jeho celkové skóre bylo 7,7
Další specifikace: 25-60x zvětšení; 88mm objektiv; 17mm reliéf očí; 66,6 oz

kowa 883

Swarovski STX 85
Cena: 1 720 $ tělo
Okulár Swarovski STX $ 2,370
Skóre: 7,7
Popis: STX poskytuje špičkový celkový optický výkon. Fungovalo to působivě dobře i za zhoršených světelných podmínek a, jak recenzenti znovu a znovu poznamenali, má nádherné barevné podání. Testeři však byly rozděleny v názorech, které se týkaly rozmístění ovládacích prvků.
Další specifikace: 25-60x zvětšení; Objektiv 85 mm; 20 mm reliéf očí; 67,4 oz

swarovski stx 85

Meopta MeoStar
Cena: 2 000 $ tělo
$ 500 Meopta WA S2 okulár
Score: 7.6
Popis „Záběr se krásně ostří,“ poznamenal jeden z recenzentů. To, co zhoršilo celkové skoré dalekohledu, bylo tuhé ovládání zoomu.
Další specifikace: 30-60x zvětšení; Objektiv 82 mm; 50,4 oz

meopta meostar 1

Leica APO-Televid
Cena: 2 700 $ tělo
Okulár Leica Televid ASPH $ 850
Skóre: 7,6
Popis: Recenzenti ocenili barvu a jas, který tento dalekohled přináší, jakož i celkové pohodlí při pozorování
Další specifikace: 25-50x zvětšení; Objektiv 82 mm; 52,8 oz

leica apo televid 1

Maven S.1A
Cena: 2 100 $
Skóre: 7,5
Popis: Vynikající kvalita obrazu celkově a lepší ostření od okraje k okraji než u Leica nebo Meopta. A přestože vzhled nezohledňoval skóre, více recenzentů zapisovalo do komentářů, že se jim líbí přizpůsobitelný filtr barev.
Další specifikace: 25-50x zvětšení; 80mm objektiv; 17-18 mm reliéf očí; 64,5 oz

maven s.1a

STŘEDNÍ TŘÍDA
Kowa TSN-553 - 7,6
Vortex Razor HD 50 - 7,6
Nikon Monarch ED - 7,5
Vortex Razor HD - 7,5
Meopta MeoPro HD 6,1

DOBRÁ TŘÍDA
Celestron Regal M2 - 7,6
Vortex Viper HD - 7,6
Bushnell Elite - 7,4
Celestron Trailseeker 65 - 7,1
Opticron MM4 60 GA ED - 6,8

zdroj info a foto Audubon

Číst dál...

Ptačí zabiják: Strom, který se živí na cizím neštěstí

Sežer, nebo buď sežrán. Ne, tentokrát to není žádné úsloví z filmu či seriálu, ale tak trochu heslo jednoho zákeřného stromu. V přírodě vždy zvítězí jen ti nejdominantnější. Tahle rostlina to ale dělá skutečně rafinovaným způsobem. 

Na pisonia tree lze narazit v tropickém podnebí, povětšinou na ostrovech v Pacifickém oceánu. Na první pohled nenápadná rostlina připomínající spíše keř může být pro někoho i sympatická, ve chvílích, kdy kvete, dalo by se říci, že připomíná okrasnou rostlinu.

Přitažlivá je však bohužel také svou vůní. A právě na to doplácí většina drobných ptáků žijících v jejím okolí.

Nasládlá vůně nektaru se šíří po okolí a láká k sobě opeřence, kteří ji zkrátka nemohou odolat. Po přistání na listech stromu je čeká nejen zklamání z poměrně hořké šťávy, ale také překvapení v podobě lepkavých semínek. 

Ty se na ptáky nalepí a většina z nich tak není schopna odletět. Po několika dnech tak má jejich život smutný konec.

pisonie ptaci zabiják birdwatching

Jaký důvod má strom k tak krutým vraždám?

Je známo, že nic se v přírodě neděje jen tak. Pokud mezi sebou dva organismy nějakým způsobem válčí, vždy to má hlubší důvody.

Vědci se stromu příliš nevěnovali a po zjištění, že něco takového vůbec existuje, usoudili, že by mohlo jít o dva jednoduché důvody.

Jedním z nich bylo, že se semena v podstatě na mrtvých tělech zvířat živí, aby mohla dále klíčit. Tím druhým důvodem mohl být fakt, že pisonia tree potřebuje rozkládající se těla jako hnojivo. Která z teorií se nakonec potvrdila?

V roce 1990 se biolog a ekolog Alan Burger vydal přímo na místo činu, aby zjistil více. Byl si jistý, že existuje nějaká hlubší myšlenka, proč je zapotřebí tolik mrtvých živočichů na jeden ne příliš velký strom. Po několika měsících výzkumu došel k závěru, že obě předchozí teorie byly nepravdivé.

birdwatching stromy zabijaci

Ve skutečnosti se jedná o poměrně nepodařenou snahu stromu rozšířit se na co největší území.

Někteří ptáci totiž i přes všechna lepkavá semínka dokáží uletět i dlouhé trasy. Po vyčerpávající cestě za pomocí však jejich snaha končí neúspěšně. V místě jejich smrti však má možnost vyrůst ze semen nový strom.

Bohužel většina ptáků umírá přímo na místě, ti, kterým se podaří odletět, se málokdy dostanou z ostrova, a pokud ano, skončí pravděpodobně v oceánu.

Pokud tedy nedojde na lidský zásah, není pravděpodobné, že by bylo třeba se ptačího zabijáka obávat na jiných místech než v tropických pralesích.

Ačkoli Burgerova studie vyšla již v roce 2005, do letošního roku se o ni příliš lidí nezajímalo. Nyní se však prokázalo, že počet kusů u některých vzácných druhů rapidně klesl a je to pravděpodobně právě pisonia tree, kdo na tom nese svou vinu.

Strom se navíc po ostrovech stále šíří a každým rokem kvůli němu uhyne větší počet těchto nevinných zvířat. Otázkou nyní zůstává, jak budou přírodovědci tento problém řešit.

Zdroj: onlymen.cz

 

Číst dál...

Jak začít s pozorováním ptáků?

Máte rádi ptáky, ale nevíte, jak se stát pozorovatelem? Tři jednoduché kroky vám pomůžou začít.

Jsem sice trochu předpojatý, protože si myslím, že pozorování ptáků je to nejlepší, co můžete dělat v moderní společnosti. V podstatě je to celoživotní lov napříč celou planetou a je to stejně tak věda jako i umění. Přicházejí triumfy i selhání a s nimi dobrodružství v zapadlých koutech světa nebo objevy ve vlastní zahradě.

Váš život se zlepší, když do něj přivedete ptáky. Pokud jste ptáky měli rádi vždycky, ale nevíte, jak do toho vkročit, tady jsou typy do začátku:

1. Buďte nadšení – přečtěte si něco

Nemáte kam pospíchat. Zatímco třeba i turistiky nebo u cykloturistiky vás časem zastaví bolavé nohy nebo záda, pozorovatelé mohou pozorovat, ať už někam jdou nebo jenom koukají z okna. (Těším se na to, že budu moct pozorovat i ze starobince, ve kterém budu). Vyhraďte si trochu času abyste se dozvěděli něco o tom, do čeho se chytáte.

Začněte tím, že si pořídíte pozorovatelskou příručku. Je jedno jakou, důležité je, aby v ní byly místa výskytu a obrázky ptáků. Pokud to chcete s pozorováním ptáků myslet vážně, doporučujeme – Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého Východu – Lars Svensson. Dejte jí na nějaké místo, kde každý den jí můžete věnovat pár minut a něco se naučit. Sezení na záchodě funguje úplně stejně jako noční stolek. Jaké druhy ptáků existují? Kde žijí a kam migrují? V tomto bodě si ještě nemusíte dělat starosti s tím, jak ptáky od sebe rozeznávat, stačí se naučit, jací existují.

Jako doplněk k pozorovatelské příručce se naučte něco také o jejich biologii a o sportu, kterému se říká birdwatching. Podívejte se na všechny části Life of Birds od BBC’, a David Attenborough se stane vaším novým hrdinou. Zjistěte si něco o tom, jak se ptáci vyvinuli do podoby, v jaké jsou teď. Jsou to úžasná stvoření. Přečtěte si The Big Year od Marka Obmascika (není překvapením, že kniha je lepší než film amatérský překlad najdete na našem webu). Zjistíte, jak daleko může tento koníček zajít. Můžete to použít jako dobrý orientační bod. Když už jsem vás nyní zaujal, můžeme pokračovat k bodu č.2

2. Sežeňte si vybavení
Skvělá věc na pozorování ptáků je to, že nepotřebujete hodně vybavení, abyste začali. Potřebujete jenom něco, co vám pomůže udělat malé vzdálené ptáčky většími. Na začátek nemusíte řešit ani značku, ani konstrukci. Stačí vám malý dalekohled (výborný a poměrně levný dalekohled je Kowa 8x30, který má opravdu výborné výsledky), který máte ještě z dětství. Cokoliv máte doma, bude fungovat. Připravte se! Díky svému dalekohledu budete chodit po lese jako nějaký druh piráta a budete mít jistotu, že to, co byla daleko, je nyní blíž. Možná někomu pomůže naše rada při nákupu nového dalekohledu.

To je všechno! Nějaký druh dalekohledu a příručka, kterou jste si předtím koupili, vám na začátek bohatě postačí. Jak se budete stále zdokonalovat, můžete zainvestovat do kvalitnějšího foťáku nebo dalekohledu, pokud budete chtít. Ale není to nutné. (může se hodit na ty ptáky, kteří jsou opravdu daleko).

3. Jděte ven
Přišel čas na to, abyste opravdu vyrazili ven. První dojem je opravdu důležitý. Pokud se vám nedaří, možná se vám už nebude chtít vracet a tak si na začátek promyslete, co vlastně chcete.

Doporučuji tohle: vyberte si druh a jdete ho najít. Použijte příručku a vyberte si druh, který jste nikdy předtím neviděli ale takový, o kterém víte, že se nachází v dosažitelné vzdálenosti v této roční době. Je spousta zdrojů, které můžete využit, jako např. údaje ze stránky eBird. Pak prostě jdete ven a hledejte, dokud ho nenajdete.

Věřte mi, že pocit úspěchu se dostaví, když se váš cílový druh změní z obrázku v knížce na živé zvíře přímo před vámi – ten pocit je přesně to, oč jde. Zažijete ho znovu s každým novým druhem, který se vám podaří najít.

To je ono, nyní jste už pozorovatelem, nyní je spousta možností, jak poznačovat. Najít pozorovatele a být s nimi ve skupině, hledání prvního vzácného druhu, první cesta za ptáky mimo stát – ale to všechno přijde samo a přirozeně, když jednou začnete.

Gratuluju k vašemu novému koníčku – uvidíme se v poli.

Číst dál...

Kos černý - parádník

Parádní hlášení nám přišlo z firmy – BRANO, a.s. Hradec nad Moravicí. V areálu firmy dbají na úpravu zeleně a tak se tam zabydlel kos. A to ne ledajaký – postranní ocasní pera má bílá. Jak nám bylo sděleno, kos se zde zdržuje již druhou sezonu, ale letos se prokazatelně prokázalo nejméně 1x vyhnízdění (krmení potomků). Fotografie jsou mobilním telefonem, proto nemají patřičnou kvalitu, ale i tak je vidět, že jde o atypického kosa černého. Za hlášení děkujeme JH.

koc cerny birdwatching 01
koc cerny birdwatching 02
koc cerny birdwatching 03
areál firmy

Číst dál...

Aplikace pro zprávy je dostupná

Spustili jsme vylepšenou verzi aplikace BirdGuides, která má skvělé nové funkce, je ke stažení zdarma a zajistí vám všechny nejnovější informace.

S potěšením oznamujeme, že plně revidovaná aplikace BirdGuides bird news, je nyní dostupná jak na zařízeních iOS, tak Android. Přepracovaná, aktualizovaná aplikace nabízející špičkové funkce je dokonalým nástrojem pro pozorovatele, kteří se zajímají o významná pozorování na místní, regionální i celostátní úrovni v roce 2020 a dále. S nejnovější verzí byly představeny četné a velmi zajímavé novinky. Například si nyní můžete vytvořit způsob filtrování informací v aplikaci. Tím je zajištěno, že se aplikace přizpůsobí vašim potřebám. Oblastní okruh nyní může být nastaven libovolně – od 5 až do 120 km. Odesílání vašich zpráv o ptácích k nám je nyní díky zcela přepracovanému formuláři uživatelsky příjemné, zatímco používání mapy k určení vašeho pozorování zajišťuje, že sdílené zprávy s komunitou pozorovatelů jsou přesnější než kdykoliv předtím. Seznam pozorování je vylepšen o zobrazení mapy, což vám umožňuje rychle zjistit, jaké jsou vaše možnosti pozorování ptáků vzhledem k vaší poloze. Zavedení vyhledávací funkce vám umožní okamžitě prozkoumat celou naši databázi pozorování, která sahá zpět až do listopadu 2000. Když jste v terénu, můžete rychle vyhledávat aktuální pozorování, směry, mapy a další potřebné údaje.

Proč platit více?
Aplikace BirdGuides bird news je ke stažení zdarma a všichni odběratelé (předplatitelé) Bird News Pro a Bird News Ultimate mohou aplikaci plně používat, jakmile si ji na svých zařízeních aktualizují. Balíček neobsahuje žádné skryté náklady, zahrnuje upozornění na oznámení výskytu (alarm) a další výhody balíčku. Navíc servis aplikace BirdGuides bird news nabízí včasné, přesné a informativní zprávy o ptácích za bezkonkurenční cenu. Za méně než 1 libru za týden – na základě přímého inkasa předplatného na BirdGuides Pro – se dozvíte o každém výskytu, o kterém chcete vědět, 16 hodin denně, 365 dní v roce. Platit stovky liber za zprávy o ptácích je minulostí. Pronájem pageru a jeho nošení v kapse je zcela zbytečné. Připojte se k rostoucí komunitě, plaťte méně a pozorujte více.

birdwatching aplikace dolu
Ujistěte se, že budete vědět o všech ptácích, které chcete pozorovat, jako je krátkodobě pobývající albatros černobrvý v Yorkshire, díky nové aplikaci BirdGuides.

zdroj - Birdwatch srpen 2020

Číst dál...

Rybák severní se stává 289. druhem

It's A Long Way To The Top zpíval můj kamarád zpěvák kapely Viva ze Švýcarska Mark Paganini (+ leden 2019). A měl pravdu, na každý vrchol, který si člověk vytyčí je cesta dlouhá. Cesta za ptačí třístovkou je víc než trnitá a to nemusí mít člověk ani zdravotní problémy a jak říká můj oblíbený herec Owen Wilson v Nadějném roku... čím výše, tím řidší je vzduch. Nebýt stornování budníčka „iberského“ a přiřazení bernešky malé do jiné skupiny než Dé, mohl jsem jet pomalu do finále v poslední desítce.

paganini se mnou

S kamarádem Markem Paganinim, který po mém úrazu přijel ze Švýcarska s kapelou za mnou do Čech

Každopádně teď už si nemůžu nechat ujít žádný vzácný nález, který se ukáže, stačí, že jsem už prošvihnul oba dropy, další druh chaluhy....tím víc, že člověk netuší, jak dopadne 15tá operace, která mě zanedlouho čeká.
Díky kamarádům jsme se dozvěděl o rybáku severním na Rozkoši. Vegetil si tam už druhý den, takže předpoklad že ještě pár hodin vydrží, byl reálný. Jarda mi ještě potvrdil jeho přítomnost a tak vyrážím.
Na místo srazu dojíždím s pětiminutovým náskokem, což je na trasu dlouhou pomalu 260km dobrý výkon a naplánování. Jarda už stojí u auta a rozšiřuje dnešní birdlist. Žluva, budníček, ťuhýk, stehlíci...Máme ale „zaměřeno“ na vzácnější druh. Sborka stativáků a vyrážíme na děličku v družném rozhovoru. Na děličce koukám, co je vody, jinak hladina je jako zrcadlo a na ní prakticky vymeteno. Okolo proletí akrobat pisík, ozývá se vodouš rudonohý a kontrolujeme první rybáky obecné.

ROZKOS RYBAK SEVERNI

hledáme rybáka severního

Za závorou je asi 50ka racků, najdeme i jednoho černohlavého. Jako vytesané sochy stojí volavky šedé a ukáže se i pár volavek bílých.
Jardova důslednost nás odmění pro mne 289. druhem. Hledaný rybák severní sedí na kameni asi 200m od nás a pod ním dovádí pisík. Rybáku věnujeme asi 30 minut, uděláme pár dokumentačních fotografií a vracíme se. Opět se mi ukázalo, že nákup Nikona 1000ky byla víc než dobrá volba.
Já vyrážím zpět, čeká mě velká kolona ucpanou Jaroměří, kolona se proplétá Černožicemi, Holohlavy a teprve za „populárním“ mega kruháčem za Hradcem se můžu rozjet na chalupu na plný plyn.

RYBAK SEVERNI

zasloužená dnešní odměna - rybák severní

Kompletní seznam pozorovaných druhů na ebird.org

Číst dál...

V centru Liberce se objevil vzácný čáp, v Nise hledá mláďatům potravu

Nepříliš obvyklého souseda z ptačí říše mohou pozorovat lidé v centru statisícového Liberce. Ke všedním holubům, vrabcům či kachnám přibyl čáp černý, který je v České republice zařazen na seznam silně ohrožených druhů.
Vzácného jedince z řádu brodivých spatřili pozorovatelé například v korytu řeky Nisy nedaleko skateparku či v blízkosti kasáren. Oslovení ornitologové říkají, že ačkoliv se kdysi čistě lesní a skalní pták osměluje, stále je jeho výskyt u lidských obydlí poměrně nezvyklý.

Letce s latinským jménem Ciconia nigra spatřila poblíž centra města i Olga Veselá.

„Šla jsem na procházku se psem okolo Nisy a náhle si všimla, že se jejím korytem prochází velký černý pták, kterého jsem tady nikdy předtím neviděla. Podle zářících červených noh a zobáku jsem usoudila, že jde o černého čápa. Byl velmi plachý, celou dobu mě po očku pozoroval a jakmile mě spatřil blíže, popolétl o kus dál,“ svěřuje se Liberečanka.

Na jiném místě zahlédl čápa též Martin Říha. Bydlí kousek od kasáren.

„Kouřil jsem na balkóně cigaretu a najednou vidím, jak kolem letí velký černý pták. Rozhodně nešlo o žádnou kavku nebo něco podobného. Nikdy předtím jsem tady černého čápa neviděl,“ říká svědek.

birdwatching cap nisa 01

Dřív byl plachý i kos
Martin Pudil, ornitolog ze Severočeského muzea v Liberci, hovoří o tom, že v okolních lesích hnízdí několik čapích párů a minimálně dva jedinci z těchto dvojic zalétají do města pro potravu. Zároveň redakci MF DNES potvrdil, že pozorovaný a vyfotografovaný pták je opravdu čáp černý.

„Je to stále poněkud neobvyklé chování a znám ho z posledních několika let. Důvody jsou zřejmě dva. Více potravy a ztráta plachosti. S postupem času ji někteří ptáci ztrácí a dneska mi třeba nikdo nevěří, že ještě před sto lety se o kosovi psalo jako o velmi plachém lesním ptáku. Nyní jsme zřejmě svědky počátku tohoto procesu zvaného synatropizace i u čápa černého,“ vysvětluje Pudil.

Zároveň se domnívá, že čáp pozorovaný v Nise je z páru hnízdícího v Harcově. „Nejsem si ale jistý. Každopádně jeho pozorování je i z Nisy u krajského úřadu, což je kousek od tohoto dokumentovaného. Tento pár létá lovit mimo jiné i na přehradu nebo Harcovský potok. Mám pocit, že ti místní čápi se nějak více otrkali,“ dodává Martin Pudil.

birdwatching cap nisa 02

Řeka je čistší než dřív
Ornitolog Jan Hanel z liberecké zoo se domnívá, že čáp v Nise protékající i centrem města hledá potravu pro mláďata.

„V lese kolem Liberce hnízdí několik čápů černých a pro potravu jsou schopni uletět i několik kilometrů. Je vidět, že Nisa je evidentně podstatně čistší než za dávných dob, kdy hrála všemi barvami,“ říká Hanel.

I on potvrdil, že se skutečně jedná o čápa černého. Petr Lumpe, ornitolog ze Správy chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, říká, že tento ptačí druh má poněkud zvláštní chování, pokud jde o sbírání potravy.

„Chodí koryty řek a potoků, kde bývá skrytý pod úrovní okolí, a přitom se občas dostává až do obydlených míst, třeba do vesnic i do měst. Dá se tak zastihnout na dost neobvyklých místech. Pravděpodobně tam nepřiletěl, ale přišel korytem. Pokud ho nic nevyruší, bude pokračovat v procházení až dokud nenasbírá dost pro mláďata nebo pro sebe. A jestli mu nevadí hluk v okolí a nic ho tam neruší, bude se vracet,“ uvádí Lumpe.

birdwatching cap nisa 03

Zdroj: www.idnes.cz
T
itulní foto: zdroj internet

Číst dál...

Kačer sužovaný šipkou v hlavě se po čtvrt roce nechal chytit a ošetřit

Po čtvrt roce odchytili zvířecí záchranáři v Plzni samce kachny divoké, kterému šipka z kuše probodla krk a hlavu. Zlomená část střely mu zůstala v těle. Pták se za žádnou cenu nechtěl nechat chytit, pomohla až záchranářská lest.

I několikrát denně zvonily v posledním čtvrt roce plzeňským zvířecím záchranářům telefony, když jim lidé oznamovali, kde přesně se nachází kachna se zlomeným šípem trčícím z těla.

Kačer se pohyboval společně s dalšími kachnami v dvoukilometrovém úseku řeky Radbuzy mezi papírenskou lávkou a jezem pod vodárnou v Doudlevcích.

„Poprvé jsme se ho marně snažili odchytit 20. dubna. Od té doby ještě mnohokrát. On výborné létá, už znal nás i naše auto. Nedal se chytit. Až teď v pondělí se nám to povedlo. Využili jsme toho, že kačer nyní přepeřuje. Vypadaly mu letky v křídlech, takže než mu zakrátko vyrostou nové, není schopný létat. I tak nám zase zkusil zmizet v trávě,“ vysvětlil šéf záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň.

Dva zvířecí záchranáři jeli po řece v kajacích a kačera pronásledovali. Stejně jako mnohokrát předtím před nimi prchal, u doudlevecké lávky zamířil do vysoké trávy při břehu.

„Dělal to tak i v minulosti. V trávě dokázal nehnutě sedět schovaný tak dlouho, dokud jsme pokus o jeho odchycení nevzdali a nepřeložili ji zase na jiný den. Tentokrát jsem stál na břehu s podběrákem na dlouhé tyči. Hanka s Radkem na lodích upoutávali z vody jeho pozornost, i když ho neviděli. Já byl na břehu nad ním, bylo štěstím a náhodou, že jsem ho viděl. Rychle jsem máchl podběrákem do trávy a podařilo se mi odchytit. Už neměl šanci uniknout,“ popsal Makoň.

Kačer je zpátky v hejnu na řece Radbuze
S odchyceným ptákem záchranáři odjeli k veterináři, který po zrentgenování vyjmul z jeho těla šipku a ránu ošetřil. Kačer dostal na nohu kroužek a o několik desítek minut později ho záchranáři vypustili zpátky k hejnu kachen u doudlevecké lávky.

„Léčba v přirozeném prostředí, které zvíře zná, je pro něj vždy lepší, než ve zvířecí ‚nemocnici‘. Kačer teď kvůli přepeřování není schopný létat. To mu ale nebrání, aby se i nadále potápěl a i na hladině bez problémů rychle uplave desítky metrů. Rozsáhlé pelichání je u kachen, labutí i hus v tomto období zcela běžné. Většinou přichází v době, kdy mají mláďata a z lokality se tak nemohou stejně zvednout a odletět,“ uvedl Makoň.

Podle ochránců přírody ptáka zranil pytlák nebo vandal, kterého se ale policistům zatím nepodařilo vypátrat.

kačer mapa

Zdroj: www.idnes.cz

Číst dál...

Poblázněni do kulíka hnědého

Ruth Miller tvoří polovinu The biggest Twitch team a spolu se svým partnerem Alanem Daviesem vytvořili tehdejší světový record v počtu nejvíce spatřených druhu ptáků v jednom roce – 4 341 v roce 2008 a o svých zkušenostech napsali knihu The Biggest Twich. Ruth je však stále držitelkou světového rekordu mezi ženami. Pracuje jako vedoucí zájezdů a je autorkou knih Bird, Boot and Booties, o procházkách, pozorováních a pití čaje v Severním Walesu. Dříve pracovala jako vedoucí RSPB obchodování. Žije v Severním Walesu.

Ruth vzpomíná na velmi zvláštní výlet na Great Orme (Great Orme je vápencový ostroh na severním pobřeží Walesu severozápadně od města Llandudno).
Můj příběh začíná v květnu docela výstižně na Světový den stěhovavých ptáků. Šli jsme na naši obvyklou „osvědčenou cvičnou procházku“ po Great Orme, Llandudno, nádherném vápencovém ostrohu, který poskytuje buď hostinu nebo hladomor s plejádou vzrušujících ptáků nebo klidnou procházku bez ptačích tvorů. Dnes to vypadalo poklidně, dokud jsme nedorazili k vápencové stezce na nejvzdálenějším bodě naší procházky.
Byl to pohyb, který nás nejprve zaujal, typický běh, zastavení, běh, zastavení, chování oblíbené všemi členy rodiny kulíků, ptáků, kteří hledají potravu okem. Zvedli jsme dalekohledy a viděli jsme jednoho z našich nejoblíbenějších kulíků: hnědých! Už jeden pták by byl vzrušující. Kulík hnědý zde nehnízdí, ale občas se na kulík hnědý objeví, když migruje na sever do svých hnízdišť v arktické tundře. Takže tady vidíme kulíka hnědého, který zde zastavuje většinou na jaře nebo na podzim.
Ale nebyl to jediný hnědý, kterého jsme dnes viděli. Na exponované skále pobíhalo dalších osm nádherných kulíků hnědých. Perfektní výlet, který nám poskytlo devět těchto vzácných. Tiše jsme se posadili, abychom ptáky nevyplašili, ale nemuseli jsme se bát. O někom, kdo je hloupý a snadno oklamatelný se říká, že je kulík, takže to možná znamená, že tito ptáci jsou obzvláště důvěřiví a snadno se chytí. Náš to potvrzoval, protože se k nám stále přibližoval a soustředil se spíše na hledání potravy než na dva tiché nadšené pozorovatele.
Kulící jsou pohlední ptáci. Mají vzpřímené držení těla, jasné knoflíkové oči, které jsou společným znakem všech kulíků, jejich šat je nápadný, mají výrazný bílý nadočnicový kroužek, který zasahuje do zadní částí hlavy, bílý řetězec a oranžový hrudník, který na břiše tmavne do černa. Šat některých ptáků byl mnohem pestřejší; očividně jsme měli ve skupině směsici samečků a samiček, ale ne nutně v uspořádání, které by se dalo očekávat.
Kulík hnědý preferuje u hnízdění obrácenou roli, a tak na rozdíl od většiny druhů ptáků je to sameček, který sedí na vajíčkách spíše než samička.
Jakmile samička snese vajíčka, obvykle čtyři do hnízda, které je o něco větší než nakladená vajíčka a je v otevřeném terénu, samec se usadí, aby inkuboval vajíčka po dobu asi 26 – 28 dní. Z toho důvodu je méně barevný než samička, takže může splynout se svým okolím, když sedí v hnízdě.

Druhá snůška
Samička může na začátku inkubovat několik dní, ale pak odletí možná do úplně jiné oblasti, samečka a vajíčka ponechá napospas jejich osudu. Na druhou stranu je pravděpodobné, že vyhledá jiného samečka, s kterým se spáří a naklade druhou snůšku vajíček a dokonce to možná zopakuje i potřetí. Takže její šat je pestřejší a výraznější.
Měli jsme štěstí dostatečně vidět kulíky hnědé v jejich arktických hnízdištích, když jsme byli v červnu pozorovat ptáky v severním Norsku. Vysoko nad hranicí lesů se otevřená tundra v horách kolem Båtsfjord táhne míle po míli zdánlivě pustou krajinou. Mezi holými skalami poskytuje řídká půda, po které se musí chodit opatrně, útočiště mechům, lišejníkům, travinám, divoce rostoucím květinám, prostým keřům, roztroušených mezi mělkými bažinami a tůněmi.
V krajinném měřítku to může vypadat chmurně a prázdně, ale při bližším pohledu zblízka jsou tyto pomalu rostoucí rostliny ohromující a oblast se ve skutečnosti hemží životem, zvláště velkým množstvím hmyzu. Díky tomu je to perfektní místo pro odchov mláďat, a to je důvod, proč tolik ptáků včetně kulíků sem každý rok migruje hnízdit.
V Norsku jsme byli pozorovat ptáky po večeři – tak daleko na severu slunce nikdy nezapadlo v polovině léta, takže je báječné užít si ptáků večer. Povětrnosti podmínky byly neuvěřitelné, žádný závan větru, sálající slunce z kobaltové oblohy a tak jsme se vydali na procházku podél kamenité stezky, která vedla, kdo ví kam za obzor. Bylo nádherné být venku na čerstvém vzduchu, obklopen nedotčeným stanovištěm a žádní lidé v dohledu. V tichu se zřetelně nesly zvuky a tak jsme mohli slyšet pisklavé volání, které přicházelo z vrcholu hřebene a tak jsme šli za tím zvukem. Když jsme se přiblížili, viděli jsme ptáka, jak stoupá a krouží, třepetá svými křídly a vydává vysoko posazené pisklavé volání, které jsme slyšeli dole: kulík hnědý. Pak jsme viděli dalšího na zemi a pak ještě třetího. Čím vice jsme se dívali, tím více těchto kulíků jsme viděli, samečky stejně jako samičky. Seděli jsme na zemi a dívali se na představení, jak ptáci, s největší pravděpodobností samičky, vylétli nahoru a opakovaně se nám ukázali nad hlavou.
Stejně jako na Great Orme jsme seděli klidně, abychom splynuli s krajinou, protože naši kulíci měli na starosti naléhavější problémy, i když byli jen pár kroků od nás. Bylo to vzrušující být nablízko těmto nebojácným ptákům, nemohli jsme se ubránit myšlence, zda by tihle stejní ptáci mohli vůbec udělat krátkou zastávku v Severním Walesu na své cestě do arktické tundry.
Zpátky na Great Orme přímo nad námi a naší skupinou osmi kulíků hnědých letěla dvojice kavčat červenozobých, která hlasitě volala „cheeough“ jeden na druhého. Normálně rádi vidíme tyto zvláštní červenozobé „corvids“ (v Anglii používaný technický pojem pro ptáky z rodiny vranovitých,kterých je popsáno více než 120 druhů) z čeledi vranovitých, ale za této situace bylo vyrušení kulíků příliš. Se štěbetáním a cvrlikáním všech osm ptáků vzlétlo a přeletěli okraj vápencové stezky a zmizeli nám z dohledu. Představení kulíků skončilo. Ale ráda si představuji, jak se vrací do severního Norska a vystavují se nad horami, když začíná další rušná hnízdící sezóna.

01Jeden z osmi kuliku hnedych
Jeden z osmi kulíků hnědých vypadal báječně na skalnatém terénu

02 kulík hnedy
Kulík hnědý může být opravdu velmi krotký!

Zdroj Bird Watching UK 8/2020
foto zdroj Bird Watching UK 8/2020 a internet

Číst dál...

Ptáci jižní Evropy aneb jak se vyplatí zálohovat

V poslední době byl u nás zaznamenán zvýšený počet ptačích druhů z jižní Evropy, které se vzhledem k pokračujícím klimatickým změnám daly očekávat a které se tak stávají součástí avifauny Česka nebo se sem znovu „vrací“. Sám jsem za ty roky absolvoval několik dovolených na „jihu“, např. v chorvatské Dalmácii, na bulharských Zlatých pískách, řeckém poloostrově Chalkidiki, portugalském pobřeží Algarve, španělském pobřeží Středozemního moře či italském ostrově Sardínie (konkrétní „ptačí“ oblasti a lokality jsou zmíněné u každé ze zemí ve vzpomínkovém videu a mohu případně poskytnout i další tipy).

1. Straka modrá Azure winged magpie Cyanopica cyanus
Straka modrá Azure-winged magpie Cyanopica cyanus

2. Bělořit bělohlavý plešanka Pied wheatear Oenanthe pleschanka Collala pia 6
Bělořit bělohlavý plešanka Pied wheatear Oenanthe pleschanka Collala pia

Rád jsem se seznamoval s místními opeřenci, jak to jen časové možnosti či spolucestující (často ne ptáčkaři) dovolovali. A nedávno, v době vypnutí chodu země, jsem začal dávat fotodokumentaci dohromady. A postupně jsem zjistil, že snímky některých druhů jsou nenávratně pryč a zůstanou pouze v paměti, pokud aspoň tam...:-/

13. Mandelík hajní European roller Coracias garrulus
Mandelík hajní European roller Coracias garrulus

15. Volavka vlasatá Squacco heron Ardeola ralloides konipas luční předoasijský Black headed wagtail

Volavka vlasatá Squacco heron Ardeola ralloides, konipas luční předoasijský Black-headed wagtail

Před časem mi totiž někdo nedaleko zaměstnání na zdánlivě bezpečném místě odcizil tašku s notebookem, který kvůli častým pracovním přesunům používám. Notebook měl po letech minimální cenu, ale bohužel jsem si právě převážel věci na zálohování a z neopatrnosti a nerozvážnosti jsem měl v jeden moment na jednom místě 3 různá úložiště-notebook, Iphone i zálohovací disk, kde shromažďuji důležitá data, fotky a kontakty. Na tyhle shody náhod a okolností opravdu pozor!


18. Volavka rusohlavá Cattle egret Bubulcus ibis

Volavka rusohlavá Cattle egret Bubulcus ibis

20. Orlík krátkoprstý Circaetus gallicus Short toed snake eagle

Orlík krátkoprstý Circaetus gallicus Short-toed snake eagle

Ztratil jsem tak množství pracovní pošty, kontaktů a dokumentů v elektronické podobě nashromážděných za celou poslední dekádu(!), o které jsem pak musel dodatečně žádat nebo je pracně obnovovat, ale i část cenné fotodokumentace z birdwatcherských výprav. Takže v první chvíli to byl pořádný šok. Policie mi důmyslně poradila, ať si objedu všechny bazary, ale k této detektivní činnosti jsem se neodhodlal a možná už by kvůli smazání obsahu stejně bylo pozdě. Na icloudu jsem neměl uloženo úplně vše a našemu IT se nepodařila část dat obnovit ze záložních disků – ty vykázaly v několika případech chyby v kopírování souborů. To bylo varování pro mě a může být i pro ostatní, že např. 2 zálohy jsou rozhodně na místě a že je potřeba zkontrolovat, zda se záloha řádně provede!

21. Strnad černohlavý black headed bunting Emberiza melanocephala 2

Strnad černohlavý black-headed bunting Emberiza melanocephala

24. Vlaštovka skalní Red rumped swallow Cecropis daurica
Vlaštovka skalní Red-rumped swallow Cecropis daurica

S tím mi zmizely i uložené přehledy pozorovaných druhů. Nevedu si vlastní pečlivou evidenci ani podrobné birdlisty na klubovém webu jako mnozí a nikdy jsem si na to nepotrpěl, ale často jsem měl v notebooku uložené alespoň seznamy druhů pořízené lidmi, se kterými jsem cestoval. A ty jsem na disky už vůbec nedával. Prohlížel jsem například jeden z mála zachráněných seznamů z ciziny z roku 2012 a sám jsem byl překvapen, na kolik druhů si už bez fotodokumentace nevzpomenu. Takže i třeba jen stručné seznamy doporučuji zálohovat, tisknout a zakládat. To je ale asi zbytečné připomínat vzhledem k tomu, jak jsou mnozí ornitologové a členové klubu v poznámkách a evidování poctiví. A jelikož se spoustu ptáků nepodaří natočit či nafotit, přesné údaje o pozorovaných druzích ze svých zahraničních cest už asi nikdy nedám dohromady. A možná to není ani to nejdůležitější.

30. Ouhorlík stepní Collared pratincole Glareola pratincola

Ouhorlík stepní Collared pratincole Glareola pratincola

37. Vrabec pokřovní Spanish sparrow Passer hispaniolensis 2
Vrabec pokřovní Spanish sparrow Passer hispaniolensis

Větší část foto- a videodokumentace se naštěstí z rezervních disků podařilo zachránit a dohledat. A zde je sestřih a výběr z několika jednodenních výletů, pořízených většinou během letních pobytů u moře v zemích jižní a jihovýchodní Evropy (vyjma delšího jarního a zimního birdwatcherského zájezdu po Španělsku), plus malý bonus z dovolené na Kapverdských ostrovech. Profesionální fotografové, a kameramani nechť opět přimhouří oko, co se týče kvality a stability záběru. Používám stále pouze ultrazoom Nikon bez stativu a digiscoping na Iphone s běžným stativem. Mnozí si tak, doufám, vzpomenou na své dovolené, soukromé výpravy a typické druhy ptáků z uvedených zemí. Přeju příjemné vzpomínání, inspiraci pro vlastní cesty nebo trpělivé čekání na zálety z jihu.

45. Luněc šedý Black winged kite Elanus caeruleus

Luněc šedý Black-winged kite Elanus caeruleus

59. Lelek rudokrký Red necked nightjar Caprimulgus ruficollis

Lelek rudokrký Red-necked nightjar Caprimulgus ruficollis

64. Výreček malý Eurasian scops owl Otus scops

Výreček malý Eurasian scops owl Otus scops

P.S. Tímto bych chtěl poděkovat všem „účastníkům zájezdů“, kteří se mnou dovolené absolvovali, dělali mi společnost, sdíleli zážitky nebo tolerovali občasné úniky od skupiny a standartního turistického programu a rovněž těm, kteří mi pomohli nalézt lokality, určit druhy nebo se účastnili výprav jako spolupozorovatelé, řidiči či průvodci. Není bohužel prostor je zde všechny jmenovat. Především bych však zde chtěl poděkovat své dlouholeté spolupracovnici, spolehlivé kolegyni, grafičce Markétě Miškové Holé, která mi posledních 10 let navrhuje, vytváří a upravuje firemní katalogy, propagační letáky, prezentační desky a design materiálů a rovněž neúnavně upravuje, stříhá a spojuje snímky a videa pořízená jak na skupinových, tak osobních výpravách do terénu. Markéto, díky za tvoji trpělivost a profesionalitu.

Okno na youtube:

Červenec 2020, František Pochmon

Číst dál...

Pomozte ornitologům posčítat čápata na hnízdech

V České republice je evidováno více než 1300 čapích hnízd, ale každoročně se objevují nová a některá zanikají nebo nejsou obsazená. Ornitologové proto prosí veřejnost, aby jim lidé pomohli zkontrolovat hnízda čápů v jejich okolí a sečetli jejich mláďata, která již postávají na hnízdech.

Seznam všech čapích hnízd najdete na webu České společnosti ornitologické: http://www.birdlife.cz/capi/ . Do databáze hnízd můžete zadat i jeho fotografii nebo tam zadat zcela nové hnízdiště, které ještě není v evidenci. Důležité je spočítat mláďata a případně uvést, zda je některý z jejich rodičů okroužkován. Pokud možno i s kódem a barvou kroužku.

Na některých hnízdech jsou mláďata již velká jako jejich rodiče a rozeznat je můžete pouze podle zbarvení a délky zobáku. Mladí čápi mají kratší zobák zbarvený černě, dospělý ho mají delší a červený.

V případě, že zůstalo hnízdo neobsazené nebo je tam pouze jeden nebo dva nehnízdící čápi, tak i takový údaj je velmi cenný pro další vyhodnocení úspěšnosti hnízdění. I neobsazená hnízda se evidují a i takový údaj je důležité zadat do databáze čapích hnízd v České republice.

Na některých hnízdech jsou umístěny webkamery a díky nim můžete sledovat dění na čapích hnízdech v přímém přenosu. Například v obci Břest a v obci Záhlinice na Kroměřížsku je uvidíte na: http://www.cyrilek.net/kamery/ .

Sčítáním čapích hnízd a čápat přispějete k poznání i k jejich ochraně.

Jiří Šafránek

Foto hnízd čápů: Jiří Šafránek

Další webkamery na moravských čapích hnízdech najdete zde:
Albrechtice (KA): ZDE
Břest (KM): ZDE
Bzenec (HO): ZDE
Dětmarovice (KA): ZDEt
Dlouhá Loučka (OL): ZDE
Staré Město u UH (UH): ZDE
Staré Město (SU): ZDE
Supíkovice (JE): ZDE
Záhlinice (KM): ZDE
Uničov (OL): ZDE

 

Číst dál...

První ornitologická exkurze na Hradeckém rybníku v Tovačově

V sobotu 11. července se uskuteční první letošní ornitologická exkurze pro veřejnost v Tovačově, kterou pořádá Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO. Zájemci o poznávání a pozorování ptactva se sejdou u Hradeckého rybníka.
Sraz zájemců o poznávání a pozorování ptactva je v 8.00 hod. u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Exkurze se zastaví i u Křenovského rybníka a dále bude pokračovat po hrázích Hradeckého rybníka. Zájemci o pozorování ptactva se mohou k exkurzi připojit i kdykoli později přímo na hrázi rybníka.
Účastníci ornitologické exkurze se mohou těšit na pozorování desítek hus velkých s mláďaty, na více než 200 labutí, na husice nilské, poláky velké i chocholaté a zrzohlávky.
Navíc bude možno pozorovat několik druhů racků, rybáky a potápky roháče. A budete-li mít štěstí, uvidíte na ornitologické exkurzi orla mořského, volavky bílé, kvakoše noční, sýkořice vousaté nebo hvízdáky chilské. K dispozici bude i kvalitní pozorovací dalekohled Meopta.
Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/. Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.
Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jiří Šafránek

Číst dál...

O významné hnízdiště ptáků v Tovačově se postará nový vlastník

Tovačov (prerovsky.denik.cz) - Sedm pozemků v katastrálním území Tovačova převedl bezúplatně Agentuře ochrany přírody a krajiny Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Přerově. Změna vlastníka zajistí mimo jiné i dohled nad významným hnízdištěm ptáků - pozemky se totiž nacházejí v centru Národní přírodní rezervace Zástudánčí a v Evropsky významné lokalitě Moravy Chropyňský luh.

„Předmětem ochrany národní přírodní rezervace je zachovalý lužní les u neregulovaného toku Moravy a bohaté ptačí hnízdiště. Hodnota pozemků činí 376 830 korun a jejich výměra je 37 686 metrů čtverečních. Převodem je zajištěna řádná a odborná péče o národní přírodní rezervaci a zachování přirozeného ekosystému v lokalitě,“ vysvětlil Andrej Bančanský z oddělení komunikace Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Sedm pozemků na kterých se nachází koryto neregulovaného toku řeky Moravy, připadlo státu po druhé světové válce v rámci konfiskací. „Poslední institucí, která s pozemky podle katastru nemovitostí hospodařila, byl Místní národní výbor Lobodice,“ shrnul.

Vodní pozemky jsou součástí Národní přírodní rezervace Zástudánčí, o niž pečuje Správa CHKO Litovelské Pomoraví.

„Díky předání pozemků Agentuře ochrany přírody a krajiny bude moci pokračovat v revitalizaci říčních systému, zajišťování ekologicky optimálních průtoků v tocích, výsadbě remízků a břehových porostů,“ upřesnil.

Fakt, že se o lužní les s významným hnízdištěm ptáků budou starat odborníci, potěšil především ornitology.

„V Zástudánčí bývalo velké hnízdiště volavek, ale občas se tu objevuje i orel mořský. Vždy je dobré, když se o tak vzácné území starají ti, kteří vědí jak s ním zacházet,“ řekl místopředseda Moravského ornitologického spolku v Přerově Jiří Šafránek.

V lokalitě byl zaznamenán i výskyt břehule říční, žijí zde bobři a vydry. Podle ředitele regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny v Olomouci Michala Servuse došlo i k převodu pozemků v Národní přírodní rezervaci Žebračka v Přerově.
Zdroj: USVM

Číst dál...

Ruth Miller - Návrat ikony

V tomto článku Ruth oslavuje jeden z nejlepších příběhů o úspěchu ptačího světa: Vzestup orlovce říčního.
Představte si scénu. Tiše pracujeme na počítačích, když v tom se náhle venku strhne rozruch. Spěcháme k oknu a díváme se přes střechy Llandudno. Každý racek stříbřitý, a v Llandudno je jich hodně, je na obloze, krouží a hlasitě volá. Kavky obecné se vrhají kolem a dokonce holubi domácí zdivočelí v panice třepetají křídly. Naučili jsme se rozpoznávat znamení z našeho systému včasného varování ptáků. Tento zmatek znamená jen jedno: Orlovec říční! Zběsile prohledáváme oblohu a zkoušíme z pohybů panikařících racků přijít na to, kterým směrem orlovec přilétá. Pak ho zahlédneme, jak mává mohutnými křídly, a jak se tento úžasný dravec žene po obloze nad městem směrem k vápencovému výběžku Great Orme za námi, když migruje na sever. Sledujeme orlovcův let z našeho okna a máme fantastický pohled na tohoto krásného ptáka, dokud ho neztratíme z dohledu nad mysem. Rackové se postupně uklidňují, usazují se zpět mezi komíny a pročechrávají si peří, i když k žádné újmě nedošlo. Je neuvěřitelné pomyslet, jak moc se věci změnily k lepšímu, pokud jde o orlovce říčního ve Velké Británii. Poté, co byl ve Velké Británii pronásledován k vyhynutí, pokusil se pár hnízdit poblíž Loch Garten ve Skotské Vysočině. Bohužel několik po sobě jdoucích let bylo hnízdo vybíráno sběrateli vajíček; ale v r. 1959 intenzívní 24 hodinová hlídka nad hnízdem zabránila krádežím vajíček a tři mláďata byla úspěšně odchována.

orlovec clanek

Tehdejší ředitel RSPB ve Skotsku (Královské společnosti pro ochranu ptáků) George Waterston, podnikl bezprecentní krok, když umožnil veřejnosti prohlédnout si hnízdiště, místo aby ho držel pod pokličkou. Nejenže to nepřímo zvýšilo úroveň ochrany, když tolik lidí vědělo o lokalitě, ale také zvýšilo povědomí o orlovcích a jejich zoufalé situaci. Od té doby na jaře týmy dobrovolníků putují do Loch Garten, aby pečovaly o hnízdo, zatímco tisíce návštěvníků se přicházejí podívat z návštěvnického centra na život rodiny orlovců říčních, který se odehrává přímo před jejich zraky. Bezpečné místo k hnízdění. Nyní je ve Velké Británii přibližně 250 párů hnízdících orlovců, což je číslo, které by v 50 letech 20. století bylo nepředstavitelné. Máme čtyři hnízdící páry ve středním a severním Walesu, o kterých se ví ve veřejných kruzích; a možná náš oblíbený Osprey projekt (projekt ochrany mláďat) je v údolí Glaslyn. Je zřejmé, že se orlovcům tady líbí: Jedná se o zvláště malebnou část Walesu, která zahrnuje nížinnou oblast pod horou Snowdonia, řeku Glaslyn, která je bohatá na ryby a protéká údolím na cestě k moři hned za nedalekým Porthmadog. A ještě důležitější je, že má přesně to, co orlovec hledá na jaře; Bezpečné místo k hnízdění a dostupný zdroj potravy v okolí. Pár orlovců tu poprvé hnízdil v r. 2004 a na ochranu prvního hnízdícího páru ve Walesu RSBP ihned ustavila hlídku. Přirozené hnízdo však strhla bouřka a dvě mláďata byla bohužel ztracena, takže při přípravě na příští rok byla vytvořena platforma hnízda s nainstalovanou CCTV kamerou pro přenos akce s možností pozorování v bezpečné vzdálenosti. V roce 2005 byla dvě mláďata úspěšně odchována, a od té doby se orlovci každý rok vracejí. V roce 2014 RSBP předala oficiálně projekt místní komunitě, s jejímž prostřednictvím byla vytvořena charitativní organizace Bywyd Gwyllt Glaslyn Wildlife za účelem řízení projektu. Počty orlovců nadále narůstají. Nejenže se ptáci každoročně vrací a pokaždé úspěšně vychovávají 2 nebo 3 mláďata, ale bylo také zaznamenáno, že jak první tak druhá generace orlovců odchovaná v Glaslyn, hnízdí i jinde ve Velké Británii. Samozřejmě za současných omezených podmínek, se nemůžeme dostat k hnízdícím orlovcům osobně, ale díky technologii se můžeme přihlásit k livestreaming kameře glaslynwildlife.co.uk/live a užívat si skvělé záběry z pohodlí domova. Zdá se, že orlovec právě přilétá. Doslova, když jsem psala ten poslední řádek, uslyšela jsem náhle crescendo ve volání racků stříbřitých venku. Přiběhla jsem k oknu a nad městem létal orlovec a mířil na sever. Tento pták kupodivu neletěl přímo k Great Orme. Místo toho kroužil nad zálivem, postupně stoupal do výšky obklopen racky, zatímco hejno kavek obecných nervózně létalo pod ním. Sledovali jsme ho, jak krouží výš a výš, dokud se nám neztratil v mracích z dohledu. Jak úžasné! Byl to orlovec číslo 5, kterého jsem viděla z našeho okna, právě když jsem o něm psala. Tým dobrovolníků vytvořený na ochranu orlovce v Loch Garten v 50. letech minulého století si pravděpodobně ani ve svých nejdivočejších snech nepředstavoval, že se orlovec vrátí do naší země v tak neuvěřitelných počtech. Dobrovolníci by měli být hrdi, že jejich úsilí zaselo semeno pro návrat těchto ikonických, dravých ptáků, kteří si získali srdce veřejnosti.
orlovec clanek 2
zdroj + foto  Bird Watching UK
překlad Peter Haluza

Číst dál...

Rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum) v Olomouci

Díky skvělému postřehu manželů Spáčilových a jejich ochotě se podělit s ostatními pozorovateli ptactva o výjimečný objev, jsme dostali příležitost k pozorování rákosníka pokřovního v Olomouci na Tabulovém vrchu.

Zpívajícího rákosníka pokřovního zdokumentoval František Spáčil na videu dne 15. června 2020 a také o dva dny později ZDE

Rákosník pokřovní intenzivně zpíval především ráno a to i několik hodin. Občas lovil potravu v porostech kopřiv a několikrát ho pronásledovali místní rákosníci zpěvní. V úterý 16. června jej zachytila na videu Jarmila Kačírková

Na lokalitu jsme dorazili, nic netušíc, v nejméně vhodném čase – před polednem. Rákosník pokřovní nezpíval a to ani odpoledne. Naštěstí se krátce ozval z kopřiv a občas přeletěl mezi keři. V literatuře se píše, že často zpívá i v noci. Ve středu 17. června opět zase intenzivně zpíval od rána.

Jde o teprve šesté zjištění tohoto druhu v České republice. Poprvé byl u nás zjištěn 18. 6. 2014 u Těchařovic v okrese Příbram. Poté u Prahy (2015) a v okresech Vsetín (2016), Šumperk a Zlín (2019).

Pokud si chcete užít jeho zpěvu, tak za ním nejezděte po 10 hodině, to se raději podívejte na některé z výše uvedených videí.

Jiří Šafránek

--------------------------------------------------
PS: Velkou radost z pozorování tohoto výjimečného druhu mi nedokázal pokazit ani další nenávistný útok Tomáše Oplockého na Avifu.

20 06 16 rakosnik pokrovni TO
Údajně je to hodný kluk, ale asi ho to naplňuje štěstím, radostí a uspokojením. Buďme proto tolerantní - každý máme nějakou drobnou úchylku, závislost nebo lásku.

Foto: Jiří Šafránek, 16. 6. 2020, Olomouc – Tabulový vrch.                                       

Foto: Jaroslav Zeman, 16. 6. 2020, Olomouc – Tabulový vrch.

Foto: Jarmila Kačírková, 16. 6. 2020, Olomouc – Tabulový vrch.

Číst dál...

Po dlouhých týdnech v terénu

Pátek večer a já si nadšeně balím „ptačí“ věci jako za starých časů, příručka, fotoaparát, dalekohledy, oblečení ... ráno vyrážím s partou birderů okolo Vládi do terénu. Ani raději nepočítám po jak dlouhé době a asi na jak dlouho zase! Jedeme do krajiny desítek rybníků v okolí Českých Budějovic. Jejich cesta (kamarádů) vede okolo nás, takže mě naloží a večer zase vyloží před domem jako zavazadlo.
Ráno klape vše jak na drátku a tak mám přistavený „taxík“ ještě s časovým předstihem. Mirka, Vláďa a Martin čekají už před autem. Krátké seznámení s Martinem, dávám věci do kufru, dostávám „VIP“ místo, kde si mohu natáhnout nohu, vyrážíme z Nepomuka. První náš cíl budou Vrbenské rybníky. Nemusím řídit, tak pozoruju krajinu, registruju čápa černého, kosy, vlaštovky a běžnou ptačí havěť.
V autě je výborná nálada, povídají se historky ze života a pozorování, takže cesta utíká. Jsem tu dnes trošku jako domorodý průvodce, tak kamarády občas upozorňuju, kde se budeme na zpáteční cestě stavět. Knížecí rybník, Volešek...
Před Budějovicemi obdivujeme nejen dominantu „populárního“ Temelína, ale i louku „posetou“ volavkami popelavými a bílými, to už vjíždíme do jihočeské metropole a za pár minut parkujeme mezi domy na kraji Budějovic. Sborka stativáků, jak Vláďa rád říká, mezi tím si dávám první šálek kávy a vyrážíme. Počasí nám zatím přeje, jasno, svítí sluníčko, jsme zvědaví, jak dlouho nám počasí vydrží. Pár metrů od auta máme první zastávku. Scházíme k vodě rybníka Nového, abychom obdivovali strom na ostrově s kolpíky bílými, mezi kterými sedí i kvakoši noční. Nad vodou se proletují jiřičky, vlaštovky, rackové, po hladině plují husy velké, kopřivky, chocholačky, roháči a okolo nás se nese ptačí štěbetání.

kolpik bily 2020Pokračujeme krásnou alejí starých listnáčů, která vede okolo třech rybníků. Z korun se ozývají budníčci, koňadry, modřinky, lejsek šedý a bělokrký, cukruje hřivnáč, proletí strakapoud a ozývá se žluna zelená...Zastavujeme u dalšího rybníka. Nebyl jsem tu delší čas a tak koukám, celý rybník prošel rekonstrukcí, vybagrované bahno, opravené hráze, vytvořené umělé ostrůvky... cedule hlásá, že EU za rekonstrukci zaplatila 108 000 000 Kč, no potěš koště. Na hrázi potkáváme dalšího birdera, dáváme se do řeči, zjišťujeme na co se těšit.
birderi

Druhý rybník (na mapě nemá jméno) je dominantou racků, kterých jsou tu desítky. Po ostrůvku běhá kulík říční a mezi racky chocholatými najdeme i dva racky černohlavé. Z hráze se vracíme zpět do aleje na hlavní cestu a pokračujeme na Domin. Na seznam dopisujeme slípku, husice liščí, zrzohlávky, potápky malé, dalšího racka černohlavého...Ještě přehlédneme rychle Černiš a vracíme se. Finální na zdejším zápisu je ledňáček říční

lednacek ricní 2020Nasedáme do auta a po periférii Budějovic se přesouváme k Vyšatovu. Pečlivě z auta pročesáváme louky u Vyšatova, před pár lety tu byly volavky rusohlavé, no dnes jen „popelky“. Stavíme na hrázi Vyšatova. Rackové bělohlaví, chechtaví, kádéčka, kopřivky nedaleko nás, levý břeh lemuje asi 30 volavek popelavých a bílých, které stojí jako kůly zaražené do vody a čekají na svoji chvíli a uloví rybku. Ostrůvek pár stovek od nás slibuje lepší podívanou, hejna rybáků obecných, ale i první dnešní pisily a tenkozobci. Přesouváme se na bok Vyšatova a „zaplouváme“ do porostu s heslem na rtech - vidět, ale nebýt viděn. Vzhledem k tomu, že se mračna rybáků nezvedla, jsme to zvládli na jedničku. Z bezpečné vzdálenosti pro ptačí osazenstvo sledujeme a fotografujeme tenkozobce, pisily, brodící se pár metrů od nás. Okolo tenkozobců se hbitě pohybuje jejich letošní omladina, rejdící prohnutým zobákem ve vodě stejně zručně, jako dospělí. Věnujeme pozornost rybákům, kteří svorně sdílí ostrov s racky chechtavými a sem tam čejkami a jednou čírkou.
Projíždíme stativáky vzdálené břehy, mezi 15ti husami velkými najdeme i dvě bernešky velké, roháče...

berneska velka 2020Pár zastávek je ještě před námi a tak v 11 hodin nasedáme do auta a vyrážíme na Čejkovice a Bezdrev, který je dalším plánovaným cílem s malými zastávkami na Motovidle a Mlýnském rybníku, které nepřinesly nic převratného.
Zdravotní zastávka na Benzině (Dasný), doplňujeme hladinu kávy v těle, před autem nám u ní hopsají stehlíci, nad námi luňák červený, sluníčko opět vysvitlo a je nám fajn.
Bezdrav, po kratším bloudění městečkem (Zliv) se ocitáme v bodě B, kam jsme měli zamířeno. Parkujeme před penzionem Bezdrev, na záda házíme stativy a hustou vegetací hledáme cestu na břeh poloprázdného rybníka. Vycházíme z lesíka a místo vodní hladiny nás vítá zarostlé vysychající bahno, hladina je pár set metrů od nás, ale!! Už tři husice rezaté viděné z dálky nám zvedly adrenalin, stejně tak čtyři orlové mořští (ve finále jsme došli k číslu 9!!)
husice rezava

Stovky racků, rybáků a kachen jsou příslibem možných vzácných objevů. Kdo ví. Zíráme nad velkými čísly kopřivek obecných, tolik kusů na jednom místě jsem snad neviděl. Mezi prohánějícími se rybáky obecnými je jeden rybák černý a velkou radost nám udělali dva rybáci velkozobí. To už byl důvod k oslavě, pro dva z výpravy životní druh. (Ach ty seznamy-))))

rybak v elkozobyDalší přesun je na rybník Knížecí a Volešek, oba na vysoké vodě, takže nic moc, ale přesto jsme na poli před Knížecím rybníkem zastihli jednu osamělou koroptev polní a v koruně listnáče na hrázi žluvu hajní.

koroptev polni

Volešek nám nabídl mimo vysoké vody rákosníky obecné, velké a zpěvné s konipasy lučními. Cestujeme dál...

martinPřed Pískem nás objížďka hodí do města a chvíli nám trvá, než se vymotáme, abychom mohli vyrazit na Ražice a jejich Řežabinec.
Řežabinec je nádherný rybník Z jedné strany obklopen lesem, druhý břeh se otevírá velké louce, břehy lemuje prales rákosí. Jeho kouzlo podtrhuje úchvatná pozorovatelna, která se tyčí v rákosí vysoko nad ním a vodní hladinou. První patro pozorovatelny je určené široké veřejnosti. KIíče od patra druhého nám umožní ještě lepší výhled po celé hladině a nad rákosí, v kterém vidíte míhat se rákosníky, modráčky, moudivláčky, sýkořice, když přijde jejich čas. Rád jsem tu trávil na pozorovatelně brzká rána, kdy se pomalu zvedala mlha, na hladině a okolí se probouzel život a shon běžného ptačího dne, který začal sháněním potravy. Stálo za to si vždy přivstat. Málo vody nám slibuje dobré prostředí bahňáky, až zase potáhnou. Zatím tu zastihneme jen 10 čejek a dva vodouše rudonohé, kopřivky, labutě, nad námi luňák hnědý, husy, husice liščí, volavky, roháči.....

vlada a miŕkaVracíme se k autu, budníček větší a menší, pěnice, kukačka, slavík, žluva, rákosník proužkovaný....to vše se ozývá buď z divočiny na levé straně, nebo z rákosí na straně pravé.
Tečkou za dnešním dnem je rybník Skalka pár kilometrů od Řežabince. I on je na plné vodě, takže velká překvapení se nekonají. Vzpomínám na doby, když z vody vystupovaly ostrůvky bahna a nebyl tak zarostlý. Bekasíny, kolihy... tady to tehdy žilo. Poslední definitivní tečkou dnešního dne byl krásný zpěv skřivana lesního. Jinak klobouk dolů před znalostí ptačích hlasů Mirky.
Kompletní seznamy dnešních ptačích druhů umístíme na eBird

Číst dál...

Vernisáž 42. ročníku fotosoutěže TSTTT 2020

V sobotu 6. června se uskuteční vernisáž fotografické soutěže TSTTT 2020 (Týká se to také tebe). Odborné porotě bylo předloženo celkem 502 fotografií od 45 autorů z České a Slovenské republiky. Vystaveno bude 131 fotografie a to od 17 hodin v uherskohradišťské Redutě.

Soutěžící fotografové se utkali v kategoriích - Chráněné prvky naší přírody (41 autorů / 391 fotografií) a Člověk a životní prostředí (20 autorů / 111 fotografií). Porota navíc udělila dvě zvláštní ceny a to na téma: Ekologické zemědělství a na téma: Vigorous - energie a síla přírody.

Zvláštní cenu na téma Ekologické zemědělství získala fotografka Marie Korbelová z Kroměříže, která se specializuje na fotografování ptactva a je členkou Moravského ornitologického spolku i České společnosti ornitologické.

Mezinárodní porotu zaujal její cyklus fotografií s názvem „Prostřeno na hnojišti - konipas luční, linduška rudokrká, špaček obecný.“

Všechny vystavené fotografie si můžete prohlédnout v Klubu kultury (Reduta) v Uherském Hradišti až do 6. srpna 2020. Více informací o fotosoutěži najdete na: http://tsttt.cz/fotograficka-soutez.

TSTTT 2020 pozvanka

Jiří Šafránek
Foto: Marie Korbelová

Číst dál...

Kriticky ohrožený jeřáb popelavý poprvé zahnízdil na Vysočině

Opravený rybník v Černíči poblíž Telče přilákal k hnízdění jeden pár jeřábů popelavých. Je to první zaznamenaný případ úspěšného hnízdění těchto majestátních ptáků v Kraji Vysočina. Kromě jeřábů na rybníku hnízdí desítky dalších ptačích druhů.

jeřáb popelavý 01
Hnízdící pár jeřábů popelavých u rybníku v Černíči.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Václav Hlaváč / AOPK ČR

Rybník se v minulých letech opravoval, v okolí vznikly nové tůně a upravil se ostrov. To vytvořilo ptákům optimální podmínky s dostatkem úkrytů i potravy. Rybník, který je zároveň i přírodní památkou, spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Ta byla také investorem opravy.

„Jeřábi si pro zahnízdění každopádně vybrali to správné místo. Po opravách jsou totiž v okolí Černíče pro řadu druhů ptáků výborné podmínky. Jeřábi si rybník obhlíželi už vloni, až letos jsme ale pozorovali rodičovský pár, jak vodí dvě mláďata,“ komentuje událost Václav Hlaváč ze Správy CHKO Žďárské vrchy.

jeřáb popelavý 02
Opravený rybník v Černíči poblíž Telče.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Buhumila Jermlová / AOPK ČR

„Mám radost, že tito nádherní ptáci našli domov i na Vysočině, a doufám, že se jim tu bude dařit. Kromě jeřábů byly na Černíči napočítány desítky dalších vzácných ptáků, třeba slavík modráček, potápky roháči či chřástali vodní,“ vypočítává Václav Hlaváč.

Jeřáb popelavý patří ke kriticky ohroženým druhům ptáků. Velikostí i tvarem je těla podobný čápům. Celkově šedohnědé zbarvení přechází na krku a hlavě v černou. Vyhledává rozsáhlá podmáčená místa v lesích i na otevřených plochách, dostatečně členěná vlhkomilnou vegetací, porosty olší, vrb a rákosu.

Ve střední Evropě to mohou být i větší rákosiny v blízkosti rybníků a rašeliniště. Při toku hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec. Poprvé v České republice v novodobé historii zahnízdil v 80. letech minulého století na Českolipsku, nyní se odhaduje, že u nás může hnízdit několik desítek párů.

Zdroj: ekolist.cz

Číst dál...

Bílá hrdlička v Domažlicích

Letošní jaro máme ve vilové čtvrti v Domažlicích kolonii asi tří párů hrdliček a můžeme jejich cukrování poslouchat od časného rána do pozdního večera. Ale máme tu i jednu raritu, od 21. března 2020 nám na krmítko začala přilétat bílá hrdlička, první snímek mám z 5. května. Je to zřejmě samec, protože před jinými hrdličkami cukruje a uklání se. Je velmi krotká, někdy zůstane na krmítku i ve chvíli, kdy dosypáváme krmení. Jak dokazuje i snímek z 25. května.

Jiří Hanuš, Pelnářova 478, Domažlice

Bílá hrdlička

 

Číst dál...

Kriticky ohrožení ptáci zahnízdili na moravských mokřadech

Jižní Morava je poslem dobrých zpráv. Na tamních dvanácti polních mokřadech zaznamenali ornitologové zahnízdění kriticky ohroženého vodouše rudonohého. Jedná se o velký úspěch, jelikož v české kotlině hnízdí podle odhadů jen 25 až 40 párů.

vodous rudonohy pavel stepanek01 730x485

Vodouš rudonohý je středně velký druh bahňáka, v České republice hnízdí především v nížinách. Po roce 1960 však z řady míst vymizel, pravidelně se ještě vyskytuje v jižních Čechách a na Moravě. Ideální místem pro jeho hnízdění jsou periodicky zaplavované tůně na polích. „Letos jsme na jaře zaznamenali výskyt vodoušů na 17 lokalitách polních mokřadů,“ uvedl předseda Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické Jan Sychra.

kosteliska 768x576 1

Česká společnost ornitologická sleduje stavy ptactva detailně od roku 1982. Od té doby z našeho území zmizela třetina ptáků žijících v zemědělské krajině. Organizace proto mimo jiné usiluje nedaleko Dubňan na Hodonínsku o vytvoření Ptačího parku Kosteliska. Ochranou přirozených mokřadů, vytvářením nových tůní a obnovou tradičního hospodaření se tam snaží o vznik pestrého území. „Aktuálně ve zdejším polním rozlivu hnízdí minimálně dva páry vodoušů rudonohých. Vzácných druhů ptáků, obojživelníků i plazů je ale v tomto území mnohem víc,“ řekl jeden ze zástupců Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické Přemysl Heralt.

dusan boucny

Zdroj foto: Pavel Štěpánek, Dušan Boucný, Česká společnost ornitologická
Zdroj: pozitivni-zpravy.cz

Číst dál...

Swarovski dG - odborná recenze

Snaha spojit tři klíčové elementy v pozorování ptáků byla ze strany společnosti Swarovski představena jako koncept už minulý rok, a mohu říci, že trefili „hřebíček na hlavičku“. Představili koncept dG (digital guide – digitální průvodce), který si mnoho pozorovatelů oblíbí. V jednom zařízení totiž spojuje pozorování, fotografování a identifikaci. Tento model bylo možno vidět už na představovacím pódiu a je tu jistý předpoklad, že tento unikátní systém předznamenává budoucnost pozorovatelské optiky.

svarovski1 clanek

Takže, co konkrétně je digitální průvodce neboli dG? Jednoduše řečeno, je to dalekohled, jehož jedna strana byla vyměněna za čočku kamery a jehož tělo bylo upraveno tak, aby pojmulo systém fotoaparátu. Z toho důvodu umožňuje zároveň pozorovat i fotit. To je ale jenom začátek. Tento systém jde totiž ještě o krůček dál, a prostřednictvím Wi-Fi, kterou má zabudovanou, přenáší data přímo do identifikační aplikace.
Aby bylo jasno! To, na co se díváte, je klasická optika, stejně jako u jakéhokoliv jiného dalekohledu. Zařízení v sobě nemá žádný displej, ale výsledek připomíná dívání se skrz noční vidění nebo digitální dalekohled, kdybyste je spojili dohromady.
Kompaktní design znamená, že zařízení není větší než průměrný binokulár 8x32, i když čočka je umístěna spíše navrchu, a tak připomíná monokulár 8x25, který je založený na systému Swarovski CL Pocket 8x25 binokulár. Jako bonus je zařízení naplněno plynem, a tak přežije dobu 30 minut i hloubku 1 metru pod vodou.
Nastavení je jednoduché a práce se zařízením ještě jednodušší. Zařízení dG má jedno centrální tlačítko, kterým se ovládá jak foťák, tak elektronika. Po rychlém zmačknutí se rozsvítí několik ze tří diod, které jsou uspořádané v proužcích vedle symbolu baterky, což znázorňuje úroveň nabití. Po zmáčknutí a podržení tlačítka začne blikat oranžové světlo, když se zařízení spouští. Když se světlo změní na zelené a zařízení jednou pípne, znamená to, že je v režimu připojení k telefonu nebo tabletu. Když je zařízení připojeno, světlo zůstává zelené a problikává.
Zařízení neobsahuje vstup pro paměťovou kartu a vnitřní zabudované úložiště je omezeno na 10 snímků, v případě, že zařízení není připojeno k jinému zařízení (chytrý telefon, tablet, notebook). Nicméně abyste plně využili možnosti zařízení, musí být připojeno ke dvěma aplikacím, které je možno stáhnout z obchodů Apple App Store nebo Google Play Store zdarma.
První aplikací je aplikace dG, která je speciálně navržená pro toto zařízení. Po nainstalování je jednoduchá zařízení připojit naskenováním QR kódu, který je vedle čísla modelu a je součástí balení, nebo ze zařízení samotného, kde je ho možné najít pod krytkou dalekohledu po odšroubování. K jednomu zařízení může být připojeno najednou až 5 smart zařízení, což umožňuje souměrný přenos do vzdálenosti do 5 metru od dG.
Druhou aplikací je aplikace Merlin Bird ID, rovněž zdarma. Po stažení aplikace Merlin dostává snímky v reálném čase k rychlé identifikaci. Zatímco aplikace dG funguje také jako médium pro uložení záznamu.
Před použitím v terénu je nutné udělat ještě jednu důležitou úpravu, a tou je nastavení dioptrií. Toto se dělá otáčením zaostřovacího kroužku, který se nachází v zadní části zařízení před oční krytkou. Je důležité dosáhnout čistých linií pro dosažení nejlepších výsledků jak v identifikaci, tak pro nejlepší kvalitu fotografií. K tomu slouží funkce ostrého zaměření, ale z mých zkušeností vyplývá, že tuto funkci není moc dobré používat během běžného pozorování, protože je v podstatě nepřítomná.
Moje první výprava se zařízením do přírody byla zajímavá. Bylo jasné a sluneční odpoledne a já jsem si vybral oblast se stromy, ve které se krmilo několik druhů včetně mnoha drozdů cvrčal. Když jsem zaostřil tyhle elegantní drozdy, nebylo snadné je vyfotografovat. Musel jsem použít 8x násobné zvětšení, protože jsou velmi plaší. Nicméně abych mohl otestovat fotoaparát i identifikační funkci, musel jsem mít všechno perfektně nastavené, aby se docílilo výsledků, jež vidíte nahoře. Není pochyb o tom, že to funguje. Jak optické, tak fotografické schopnosti zařízení jsou ohromující, zvlášť když se vezme v potaz jeho velikost.

swarovski cvrcala
Malý průměr objektivu nebrání ostrosti fotografie a výsledek má živé barvy i vysoký kontrast. Tyto kvality však zachovává téměř celé vzdálenosti zorného pole.
Zařízení je lehké a dá se držet v podstatě stejně, jako jakýkoliv jiný binokulár, i když nemá žádné uchopovací plochy nebo jinou ergonomii pro lepší úchop. Okulár je pohodlný, dá se vysunout a zůstane ve vámi požadované pozici díky závitu, což eliminuje zvuk „zacvaknutí“. Držení dG pouze na jednom oku vyžaduje trochu praxe kvůli tomu, že na druhé části tváře nemáte nic. Když jsem ho používal na pravém oku, zjistil jsem, že se dívám trochu bokem, jelikož síla zvyku mi nutí držet ho jako klasický binokulár, a proto jsem se snažil ho mít spíše ve středu pozorovaného objektu a ne mírně doprava, jako bych správně měl u monokuláru.
Také jsem zjistil, že je velký rozdíl mezi fotografováním vzdáleného ptáka v klidu a ptáka, který sice není daleko, ale pohybuje se rychle. Na základě toho musíte totiž zařízení držet jinak, protože potřebujete měnit zaostření podle pohybu, abyste dosáhli slušně ostrou fotografii. Stejně tak tomu bylo i u budníčků menších na místní farmě s prasaty. Vezměte v potaz také, že po stisku tlačítka a vyfocení je asi 1 – 1,5 sekundová odezva. Kvůli tomu je u pohybujících se ptáků nutná jistá praxe.
Jako bonus k fotografování je také možné udělat video na telefon nebo tablet, pokud je zařízení připojeno, což přidává na všeobecné všestrannosti.
Předtím, než jsem začal zařízení používat, jsem byl dost skeptický, ale ukázalo se, že díky geniálnímu spojení různých technologií se vyplatí a je nutné se na něj dívat jako na jeden celek množství funkcí, a ne jako na balíček různých funkcí. V balení najdete USB nabíjecí kabel, ochranné měkké pouzdro, šňůrku na krk a krytky objektivů.
Zařízení dG je nepochybně začátkem ve vylepšování optické technologie a způsobu, jakým pozorujeme ptáky.

urcovani merlin
Aplikace Merlin Bird ID správně identifikovala drozda cvrčalu z této fotografie, pořízené z dlouhé vzdálenosti s inovativním novým Swarovski dG.

Zdroj Birdwatch 2020
zdroj fota: birdguides.com
překlad Peter Haluza

Číst dál...

Omezené pozorování

„Každý může zvládnout situaci v prostředí, pokud jde o pozorování v těchto těžkých časech“, říká Ruth.

Zůstaňte doma. Podnikejte pouze nezbytné cesty. Pozorujte ptáky ve vlastní zahradě. To jsou všechno fráze, které jsou čím dál známější, jak se země dostává do „uzamčení“ a všichni dřepí doma ve snaze minimalizovat šíření koronaviru. Takže si možná myslíte, že bydlet v bytě ve čtvrtém patře bez zahrady by mohlo být pro sledování ptáků trochu nevýhodné, ale vůbec to tak není. Prostě jsem proměnila střechy ve městě Llandudno za svoji uzamčenou malou zónu. A teď mám tolik času, abych si to užila. Je úžasné, co všechno vidíte, když se dobře díváte. Udělejte si opravdu na to čas. Například v cihlových komínech o tři domy níže hnízdí kavka obecná. Pod příkrovem je mezera velikosti poštovní schránky, což je ideální velikost, aby kavka proklouzla dovnitř a ven; vyplýtvala jsem hodiny času, když jsem se tvářila, že pracuji na počítači, ale ve skutečnosti jsem je sledovala, jak si tady vytvořily domov. Jedná se o hnízdiště, které se používá už několik let, ale zdá se, že ptáci stále ještě neznají jeho rozměry, protože přinášejí do hnízda ambiciózně dlouhé větvičky, aby je k němu přidali. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, některé větvičky se prostě neohnou, a po velkém kmitání a zvedání se jich nakonec vzdají ve prospěch něčeho mnohem realističtějšího. O dva domy opačným směrem je půvabná malá městská zahrada, osázená divokými keři a křovím, které jsou šetrné k přírodě a představují dobře zásobená krmítka pro ptáky, zatímco mezi námi je opuštěný dvorek zaplavený obrovským keřem buddleia ( buddleia je komule Davidova je opadavý, nepravidelně stavěný keř s dlouhými letorosty, který v létě kvete mnoha drobnými, nafialovělými květy). Tato kombinace neudržovaného a neustále doplňovaného zdroje potravy, je neodolatelná pro řadu ptáků a tvoří okruh nejlepších krmných míst ve městě. Z naší vyvýšené pozice jsme se mohli kochat pohledem na hejno mlynaříků dlouhoocasých, kteří poletovali mezi keři, postrkovali se kolem štítových konců a prozkoumávali zákoutí našeho požárního schodiště, v němž se skrýval hmyz. Sledovali jsme návštěvu sýkor modřinek, koňader a sýkor úhelníčků, a když jsme stáli u kuchyňského dřezu, odměnou nám byl pohled na samečka a samičku pěnice černohlavé, což je zde opravdu výjimečné. Okenní požitky. V minulosti jsme viděli budníčka menšího na javorovém stromě našeho souseda, takže nyní dokonce bojujeme za mytí nádobí jako záminku za strávení času zíráním z kuchyňského okna ve snaze vidět našeho prvního budníčka menšího v roce 2020 v Llandudno.

birdwatching ruth miller

 

Je správná doba na pozorování. Každý rok jsou zaznamenání nejméně jeden nebo dva orlovci říční při migraci na sever do hnízdišť. Poloostrov Llandudno a mys Great Orme směřují přímo na sever a jsou skvělou zastávkou na jejich cestě. V minulosti jsme sledovali z našich oken orlovce říční, jak způsobili paniku mezi místními hejny racků, kteří byli nespokojeni s tímto doprovodem. Samozřejmě můžeme tu vždy také sledovat racky stříbřité. V době, kdy píši tento článek, je příliš brzy na hnízdící sezónu, ale přesto jsme viděli první racky stříbřité v oblasti s prodejem nemovitostí v Llandudno. Komínové nástavce tohoto viktoriánského přímořského letoviska slouží jako dokonalé umělé skalní útesy pro racky a mnozí ptáci se už vrátili na místa, která obsadili v minulém roce a která si brání před všemi nově příchozími ptáky. Nebude to dlouho trvat, než si mezi střechami budou dělat lepená hnízda a budou hluční při plození nové generace. Budu mít čas sledovat každý krok na této cestě od začátku líhnutí vajec k prvnímu vratkému potulování mláďat po střeše a jejich první viklavé lety. Nemůžete si pomoci, ale zajímá vás, zda rackům stříbřitým chybí jejich snadná jídla z ryb a hranolků ukradená neopatrným návštěvníkům v okolí. Budou muset dospělí ptáci letos více pracovat, aby našli dostatek přírodní potravy pro své potomky? Ale snad právě je to ptačí zpěv, který mi nyní přináší největší radost. Naše města jsou tichá, když jsou lidé zavřeni doma. Llandudno je jako město duchů. Neexistuje žádný hluk z provozu dopravy, žádné klaksony aut ani sirény, žádný zvuk lidí popíjejících nebo poslouchajících hudbu v hospodských zahrádkách, žádné pípání při couvání dodávek a náklaďáků. Místo toho slyším ptačí zpěv. Dívejte se a poslouchejte. Právě slyším zpěv střízlíků, který se ozývá ze spleti břečťanu. Kouzlo cinkání a cvrlikání čížka žlutého z koruny javoru, zatímco hrdlička zahradní houká z horského hřebenu a vrabec domácí štěbetá z tamtoho keře buddleia. Televizní antény vytvářejí praktické stanoviště pro zpěv městských kosů černých. Často v podvečer jsem viděla jednoho konkrétního samečka zpívajícího ze sousední antény, ale musela jsem si písničku v minulosti představit, protože byla přehlušována neustálým přívalem hluku, který my lidé, děláme. Nyní to však můžu jak sledovat, tak i poslouchat a ušetřit čas, abych se zastavila a jednoduše si představení užívala. Ta krásná, melodická, toužebná píseň se zvukem flétny je povznášející natolik, aby se vaše srdce vzneslo a vždy v mé mysli mi připomněla moje šťastné dětství v Kentu. Když to slyším, přenesu se do zahrady mých rodičů ke kosům černým sedícímu na vrcholu vysoké jedle, která je u okna mé ložnice a každý večer jsem poslouchala jeho virtuózní recitál. Byla to šťastná a bezpečná doba. A tak si teď vážím krásného zpěvu mého Llandudno Blackbird, který mi připomíná šťastné časy v minulosti a zároveň je příslibem, že se bezpečnější časy zase vrátí.

Ruth Miller tvoří polovinu týmu The Biggest Twitch a spolu s partnerem Alanem Daviesem vytvořili světový rekord počtu viděných druhů ptáků za rok, když v roce 2008 viděli 4 341 druhů ptáků. Získané zkušenosti popsali ve své knize The Biggest Twitch. Ruth je stále nositelkou světového rekordu mezi ženami. Pracuje jako vedoucí zájezdů a je autorkou knih Birds, Boots and Butties. Dříve pracovala jako vedoucí obchodu RSPB. Žije v Severním Walesu. Anglesey, ostrov při severozápadním pobřeží Walesu je fascinujícím místem pro pěší turistiku i pozorování ptáků. A kniha Vám umožní zkombinovat obojí a také si užít historii a dědictví ostrova současně. Zahrnuje celkem 10 dvouhodinových procházek, které může absolvovat každý.

Zdroj: birdwatchingtrips.co.uk
Překlad: Peter Haluza

LlandudnoLlandudno pohled přes střechy

Číst dál...

Labuť zpěvná Zpěvanka přišla o mláďata i o samce

Zpěvanka již po čtvrté zahnízdila, ale opět neúspěšně. Začátkem května se jí vylíhla dvě mláďata, ale obě postupně uhynula. Navíc záhadně zmizel i samec Zpěvanky, který je od loňska označen kroužkem a krčním límcem.

Labuť Zpěvanka zasedla na hnízdo s vejci již koncem dubna a samec hlídkoval v okolí. V té době zahnízdil na Zámeckém rybníku v Chropyni i pár husic nilských, který měl sedm mláďat. U tohoto páru se 5. května objevilo jedno mládě labutí zpěvných. Prohlédnout si ho můžete na: ZDE

Již loni se Zpěvance ztratilo jedno mládě, ale díky všímavým lidem se je podařilo vrátit labutím rodičům. Letos se ale ztracené labuťátko přidalo k páru husic s mláďaty a tak je nebylo možné odchytit. Navíc byla velká šance, že se mládě vrátí k labuti Zpěvance, která v té době vodila další mládě na stejném rybníce.

To se však nestalo a mládě se zmizelo a po několika dnech se ztratilo i druhé mládě, které vodila samice. Zpěvanka tak zůstala bez mláďat i bez samce. Ornitologové netuší, zda rodinu opustil, což je málo pravděpodobné, nebo uhynul.

Zpěvanka je první a jedinou labutí zpěvnou, která zahnízdnila v České republice. Všechna její hnízdění byla doprovázena úhyny mláďat. Pouze jediné její mládě úspěšně opustilo rodnou Moravu a bylo zjištěno v jižním Polsku. Od té doby ale o něm nejsou žádné zprávy.

Všechna hnízdění labutě zpěvné Zpěvanky jsou zdokumentovány členy Moravského ornitologického spolku a můžete si je prohlédnout na videokanále Jarmily Kačírkové: ZDE

Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu a někdy i vzácně zimují. Výjimkou je labuť zpěvná „Zpěvanka“, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni.

Jiří Šafránek

Foto: Zdeněk Němeček (5/2020) a Jarmila Kačírková (5/2020)
Video: Jarmila Kačírková
7. 5. 2020 - ZDE
6. 5. 2020 - ZDE
Všechna videa Zpěvanky (2017 – 2020) jsou chronologicky seřazena od nejstaršího na: ZDE

Číst dál...

Kachnice kaštanová se objevila na jižní Moravě

Kachnice kaštanová (Oxyura jamaicensis) žije v Severní Americe, ale již v roce 1953 byla vysazena ve Velké Británii, odkud se rozšířila do Nizozemska, Belgie a Francie. V České republice se objevuje zcela výjimečně a ojediněle. Poprvé byla u nás zjištěna v roce 1998 na rybnících u Tovačova a od té doby pouze 9 krát.

V těchto dnech se vyskytuje na Prostředním rybníku mezi Lednicí a Hlohovcem. Na rybníku se zdržuje ve společnosti poláků chocholatých a zrzohlávek rudozobých. Živí se vodními rostlinami a drobnými vodními živočichy.

Jde o drobnou kachnu o velikosti do 43 cm. Má poměrně velkou hlavu a mohutný zobák, který je u dospělých samců světle modrý. Samci mají kaštanově hnědá záda a výraznou bílou skvrnu na hlavě. Samice jsou méně nápadné. Zajímavý je i jejich ocas, který mívají vztyčený takřka kolmo vzhůru.

Prohlédnout si ji můžete na videu, které natočila Jarmila Kačírková z Moravského ornitologického spolku: ZDE. Jde pravděpodobně o mladého samce, který není ještě úplně vybarven do svatebního šatu.

Ornitologové doufají, že se u nás zdrží, ale většina podobných exotických zatoulanců málo kdy zůstane déle na jenom místě. A tak pokud chcete vidět kachnici kaštanovou na vlastní oči, tak si zajděte raději do ZOO Praha nebo do ZOO Plzeň.
Jiří Šafránek

Foto: Jiří Šafránek
Video Jarmila Kačírková: ZDE

Číst dál...

Vypuštěný Žinkovák

Krásné počasí láká ven, bohudík mám po návštěvě Motola opět povolený menší pohyb, tak po dnech strávených na zahradě v křesle s dalekohledem v ruce vyrážím na „elektrických nohou“ k 10km vzdálenému 67 hektarů velkému rybníku Labuť, alias „Žinkováku“.
Batoh s monokulárem a stativem házím na záda, dopajdám se ke koloběžce a vyrážím. Boduju už po cestě – v říčce loví skorec, na poli skřivaní, asi 60ka hřivnáčů, nad nimi pochop.

93137239 916283012157040 939611794937217024 n
Rybník je jako jeden z mála v okolí vypuštěný, tak velká rozloha bahen láká volavky (48 popelavých a 4 bílé), nedaleko elegantně na dlouhých nohách pochoduji loukou dva jeřábi popelaví. Malý potůček mezi bahny přilákal kulíky říční a písčné, vodouše rudonohé, bahenní a kropenaté, dva vodouše šedé a jespáky obecné. Konipasové bílí jdou do desítek. Nad bahny létá snad stovka vlaštovek. Syn, který jede se mnou na babetě jako moje zdravotní pojistka, nadšeně v monokuláru sleduje volavku popelavou, která do sebe souká obrovskou rybu, nevěříme, že to dokáže, je to obrovský kapr - ale zvládla to. Bohužel celé divadlo se odehrává daleko od nás a já vše mohu sledovat jen z pevné cesty na své Kowě, dostat se k ptákům z druhé strany je nemyslitelné, jsem rád, že udělám pár kroků - diagnoza drolícího se a vyoseného kolena není nějak růžová, ale prá to titan spraví. Přesouváme se ke stavidlům a mostu, který dělí rybník na dvě části. Tady desítky racků hodují na stovkách mršin ryb, které zůstaly uvízlé v bahně po vypuštění rybníku. Metroví úhoři, kapři, štiky lemují zbytky kanálu, kterým odtéká voda z rybníku. Racky nevyplaší ani dva orlové mořští a luňáci...potravy je tady dostatek...Večer se pak žinkovská rybí katastrofa dostává na internetové stránky a regionální TV. Balíme, nějak nás přešla nálada a vracíme se na chalupu.

DSCN7929
„Kolobrnda“ se opět ukázala jako výtečný a spolehlivý prostředek, velkou předností je její skladnost do kufru oktávky.

DSCN7930
Musím se ale přiznat, že ani týden strávený po zákroku v křesle na zahradě nebyl marný. To člověk zjistí, kolik druhů mu vlastně žije a pohybuje se okolo chalupy. Z dravců od hnízdících poštolek na vysokém smrku v zahradě, přes plachtící orly mořské, káně lesní a luňáky červené, jestřáb s krahujcem, z pěvců dlask, zvonek, hýl, čížek, strnad, pěnkava, špaček, oba druhy vrabců, konipas bílý, modráček, oba rehkové, pomalu všechny sýkory, budníček menší...z vysokých stromů se ozývají hřivnáči a hrdličky, na poli chodí oba čápi, a čejky chocholaté...

DSCN7885
Možná je i znát, že část rozsáhlého pozemku necháváme volně „dýchat“ a tak vznikly dlouhé remízky hlohu a šípkových keřů na podzim je pak vidět, kolik ptačích obyvatel tam našlo prostor k hnízdění, staré stromy lákají žluny a strakapoudy...a o nainstalované „větší pítko“ vprostřed zahrady je stále zájem a je často používáno jako koupaliště...

DSCN7903

Číst dál...

V Polsku hoří ornitologický ráj Biebrzanský národní park

Přes 350 profesionálních a dobrovolných hasičů, vojáků a policistů likviduje v Biebrzanském národním parku na severovýchodě Polska rozsáhlý požár. V místě, které je nazýváno ornitologickým rájem, začalo hořet v neděli. Hašení komplikuje obtížný terén a skutečnost, že v rašeliništích může oheň doutnat mnoho týdnů.

Biebrzanský park se rozkládá na více než 59 tisících hektarech a patří k největším parkům v Polsku. Pokrývají ho především bažiny a mokřady. V současné době je ale hladina řeky Biebrzy na extrémně nízké úrovni kvůli přetrvávajícímu suchu a obvykle vlhká rašelina je nyní suchá jako sláma.

Požár nejspíš způsobilo nelegální vypalování staré trávy místními rolníky, přestože za to hrozí vysoké pokuty i vězení.

V boji s živlem pomáhaly hasičům helikoptéry a drony, které monitorovaly plameny v místech, kde by mohly ohrozit další lokality.

„V noci jsme stáhli část sil, ale operaci jsme nepřerušili, pouze omezili na tyto rizikové zóny. Hlavní bylo, aby se oheň nerozšířil na nová místa,“ citovala mluvčího hasičů agentura PAP.

Více se dočtete ZDE

Číst dál...

Na svatého Jiří k nám přiletí pták roku 2020 – jiřička obecná

I přesto, že je jiřička obecná jedním z nejznámějších druhů ptáků, tak si ji řada lidí plete s vlaštovkou. Často totiž lidé říkají, že jim na okně nebo na balkóně hnízdí vlaštovky. Ale vlaštovky to nejsou, ty hnízdí výhradně ve stájích, v průchodech nebo v opuštěných budovách.

Jiřičky nevyhledávají vnitřní části budov, ale jejich obvodové venkovní stěny a proto hnízdí na balkónech, nad okny a pod různými výčnělky na fasádách obytných budov a také hnízdí na průmyslových a zemědělských stavbách.

Jiřička obecná je menší než vlaštovka a je převážně černobílá. Pouze černý vrch hlavy, krku a hřbetu má ozdoben modrým leskem. Na rozdíl od vlaštovky má také mnohem kratší ocas a výrazně bílý kostřec (spodní část zad mezi křídly a ocasem. Právě proto ji na Slovensku říkají belorítka.

Prohlédnout si ji můžete na videu: ZDE

Jiřičky patří k našim nejběžnějším druhům, ale i přesto je může ohrozit ubývání hnízdních příležitostí a také úbytek potravy, tedy hmyzu. Každoročně k nám přilétají kolem svátku sv. Jiří a podle toho dostaly i své zvláštní jméno od našich předků.
V letošním roce byla jiřička obecná vybrána Českou společností ornitologickou za ptáka roku 2020 a to právě proto, že si zaslouží naši pomoc a ochranu. Svévolné odstraňování hnízd není dle zákona o ochraně přírody přípustné, a to ani na podzim či v zimě, kdy jsou jiřičky v Africe.

Potřebujeme-li skutečně z nějakého důvodu hnízda odstranit, například pokud chceme opravovat fasádu či vyměnit okna, je třeba s dostatečným předstihem požádat orgán ochrany přírody (v případě jiřiček je to úřad obce s rozšířenou působností) o udělení výjimky.

Jiří Šafránek

Foto: Milan Dvorský, Renata Novotná, Jiří Šafránek
Video: Jarmila Kačírková – jiřička obecná ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřičky a vlaštovky ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřička obecná a hnízdo ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřičky se houfují na podzim ZDE

Číst dál...

U Kařezských rybníků se nachází strašidelný les plný skřeků a pazvuků. Odvážní v něm objeví volavky

Vypravíme se na místo, které coby turistický cíl v žádném průvodci ani v mapách nenajdete. V okolí je jich přitom hodně. Nedaleko přírodní památky Kařezské rybníky na Rokycansku na západě Čech se nachází na první pohled docela obyčejný les. Na poslech už ale tak obyčejný není. Z lesa se ozývají strašidelné skřeky. V korunách stromů tam totiž hnízdí vodní ptáci – volavky popelavé.

A vydávají zvuky skoro jako z hororu. Na kraji místního lesa si připadáte, jako byste stáli u exotické džungle, ve které ze stromu na strom přeskakují opice. Les plný skřeků a pazvuků dal dokonce vzniknout zajímavé akci, která se tu každoročně koná. Na stezku odvahy se tam potmě vydávají rodiče s dětmi.

Ovšem za denního světla jenom tak stát a pozorovat mohutné ptáky nad hlavou, je krásný zážitek. Jde o kousek přírody, kde člověk, byť nerad, alespoň trochu ustoupil ze svých nároků. Volavky totiž sídlí v těsné blízkosti Kařezských rybníků. Ty jsou sice přírodní památkou, ale jedná se v první řadě o chovné rybníky. A volavky jsou podle označení člověka takzvaným konfliktním druhem. Chutnají jim totiž ryby.

924775efc889f1e47f3ca4b1024c28c7

Rybáři nenáviděný požírač ryb

Volavky tady u Kařezských rybníků zatím vítězí. Jediný zásah do jejich života představuje pravidelně se ozývající rána z elektrického děla. To má za úkol plašit volavky a odhánět je od vodních ploch.

Podle předsedy základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Rokycanech Pavla Moulise žije České republice devět druhů volavek. Volavka popelavá, která patří k těm u nás nejrozšířenějším, je krásný pták s dlouhým zobákem i křídly. Jejich rozpětí je až jeden a půl metru.

Při jejich pozorování, kdy krouží nad korunami stromů, v jejichž vrcholcích pak obratně přistávají u svých hnízd, se až točí hlava. A k tomu ty úžasné skřeky a pazvuky. Zkrátka divočina, volně přístupná pro všechny slušné turisty a milovníky přírody.

Kudy do strašidelného lesa? Pokud si do malebné obce Kařízek uděláte výlet vlakem, stačí vystoupit ve stejnojmenné železniční stanici a vydat se k lesu, ze kterého se budou ozývat prapodivné skřeky. Cestou se můžete zastavit u památného dubu, který také stojí za vidění.

zdroj. plzen.rozhlas.cz

Číst dál...

5 otázek pro Davida Sibleyho o jeho poslední knize

Uznávaný odborník na ptáky a autor David Sibley vydává 14. dubna novou knihu, která je úplně jiná než jakákoliv, na kterou si vzpomenu. Jaké to je být Ptákem je velkoformátový svazek, který je zaměřen na úplné nováčky stejně tak jako na nadšené pozorovatele ptáků. Popisuje více než 200 druhů a autor v něm nabízí více než 300 nových ilustrací.

Kniha není kapesním průvodcem, kterým je Sibley nejznámější, ani se nepokouší zahrnout všechny ptáky z USA a Kanady. Místo toho zkoumá životy ptáků a sdílí úžasné poznatky získané vědeckým výzkumem.
Nedávno jsem Sibleyho požádal, aby popsal, jak kniha vznikla, co se naučil při jejím psaní a další. Zde je náš rozhovor:

Co bylo podnětem k napsání této knihy? A jak dlouho jste ji psal?
Začalo to téměř před 20 lety nápadem na vytvoření dětské knihy o známých ptácích. Chtěl jsem, aby to bylo vizuálně zajímavé a napadla mě myšlenka velkého formátu s celostránkovými portréty ptáků zhruba v životní velikosti, s neformálnějším skicářovým stylem pro některé ilustrace a chtěl jsem zahrnout krátké eseje o některých úžasných schopnostech a přizpůsobení ptáků. A jak jsem se zabýval výzkumem, stále jsem narážel na další a další zajímavé informace i – věci, které jsem nikdy nepoznal – a nakonec se z útržků stala celá kniha.
Moje první snaha byla kolem roku 2002, vážněji jsem se tím chvíli zabýval kolem roku 2009, ale nejvíc práce jsem udělal mezi léty 2016 a současností.

Tato kniha odpovídá na spoustu otázek o ptácích a zajímalo by mě, zda některé z uvedených skutečností byly inspirovány otázkami, na které se veřejnost ptala (pozorovatelé ptáků, lidé při autogramiádách nebo rozhovorech, apod.)?
Rozhodně. Snažil jsem se vědomě odpovídat na nejčastější otázky, které jsem během let slyšel od mých přátel, sousedů i široké veřejnosti a to jak pozorovatelů ptáků, tak laiků. Když jsem pracoval se seznamy témat během výzkumu, vždy jsem se snažil zaměřit na odpovědi na tyto otázky a pokrýt jejich širokou škálu. Díky tomu byl tento projekt fascinující a snažil se řešit otázky jako „Proč ptáci migrují?“ To je taková široká existenční otázka a vždy jsem na ní odpovídal tak nějak přezíravě jako „To je právě to, co dělají.“ Ale když jsem začal číst, zjistil jsem, že to má dobré vysvětlení.
Když jsem se koukal na jednu nejasnou otázku, nevyhnutelně jsem našel nesčetné množství souvisejících témat a podtémat, které byly všechny stejně zajímavé. Bylo tam tolik zajímavého materiálu, že výzvou bylo omezit rozsah práce, abych se mohl soustředit na několik (asi tak 300) konkrétních otázek.

Vaše ilustrace opravdu vyniknou díky většímu formátu knihy, než je obvyklé. Co Vás přimělo k vytvoření knihy v této velikosti?
Je to pozůstatek z počátečního konceptu jako knihy pro děti, ale myslím, že to funguje v každém věku. Upřímně řečeno byl jsem unaven z omezení práce s kapesním průvodcem – snažil jsem se vmáčknout na stránku co nejvíc a přitom zachovat velikost, kterou lze snadno přenášet. Tato kniha je určena k procházení v klidu a nemusím se snažit jí vměstnat do velikosti kapesního průvodce. Myslím, že díky velké velikosti je vše příjemnější tím, že se snadněji čte a zpracovává.

Sibley 01

Při hledání informací a psaní knihy, dozvěděl jste se něco o určitých ptácích, co jste dosud nevěděl?
Tolik nových věcí! Kulík zrzoocasý a další ptáci hnízdící na zemi se během hnízdění ztrácí svůj tělesný zápach. Pera jsou vodotěsná kvůli své struktuře (nikoliv kvůli olejové sekreci). Ptáci při spánku balancují (jejich prsty se automaticky nepřitahují k bidýlku). Holubi při chození nepohupují hlavou, pokud nechodí na zemi. A ještě mnohem více! Denně jsem něco odhaloval, když jsem bádal. Je pravda, že jsem celý život strávil pozorováním a kreslením ptáků, nezabýval jsem se vědeckou ornitologií, ale tolik těchto informací je rozptýleno v technických dokumentech a znají je jen odborníci. Překvapilo mě, že existuje široká propast mezi současnou vědou a chápáním ptáků pozorovateli.

Sibley 02

Tato kniha je jiná než ostatní knihy o ptácích, které znám. Co Vás na ní nejvíce uspokojilo?
No, vytvoření uměleckého díla bylo velmi obohacující, zvláště když jsem měl příležitost si pohrát s dramatičtějšími akčními scénami bez omezení ilustrací jako by tomu bylo v kapesním průvodci. Ale myslím si, že nejuspokojivější je prostě se učit novým věcem a propojovat je. Když pracuji na knize, vždy se toho hodně naučím, což mě přesvědčuje, že vytvářím knihu, ze které se budou učit i ostatní lidé. Moje oblíbená činnost je, když mohu spojit kousky informací z mnoha různých zdrojů a prezentovat je jednotným způsobem, propojit je napříč kategoriemi a složité myšlenky učinit srozumitelnými.
To je to, o čem tato kniha je a spolu s těmi věcmi jsem se také snažil spojit informace o životech ptáků a vztáhnou je k našim lidským životům. Nakonec nejlepší odměnou je vědomí, že i ostatní lidé si knihu užívají, že obohacuje jejich chápání ptáků a naší společné země.

Sibley 03
zdroj: Birdwatching
překlad Peter Haluza

Číst dál...

Nejlepší fotoaparáty pro fotografování ptáků

Jen málo zážitků vyvolá takové nadšení v pozorovateli ptáků více než třeba prvním setkání s novým druhem nebo objevení dříve viděného ptáka na novém nebo nečekaném místě. Vzrušení z těchto spontánních pozorování a očekávání dalšího jsou primárními hnacími silami v neustálém úsilí vidět, slyšet a dozvědět se více o našich opeřených přátelích.

Všichni od začínajících pozorovatelů až po ty, kteří mají roky zkušeností s hledáním a studiem ptáků, mají něco společného - vzácné osobní vzpomínky na kouzelné chvíle v lesích a na loukách, když se setkali tváří v tvář s nádhernými ptáky.

A my pozorovatelé si uvědomujeme, že technologie - naše dalekohledy, teleobjektivy a kamery - hrají rozhodující roli při zlepšování našich zkušeností v terénu. A co víc, když se digitální fotografie stala před 15 lety běžnou, umožnilo nám to otevřít tyto zážitky širší skupině lidí.

Dnešní trh s fotografickými zařízeními nabízí nespočet možností, kdy přichází na řadu otázka, zda je čas udělat krok od pouhého pozorování a zaznamenávání ptáků k jejich fotografování. Fotoaparáty a čočky nejen uchovávají vzpomínky, což nám umožňuje sdílet s rodinou, přáteli a online publikem, ale otevírají také možnost publikování - tato oblast byla kdysi vyhrazena pro profesionály.

Prvním krokem fotografování ptáků je zvážení, jaký fotoaparát a objektiv bude nejlépe fungovat pro zachycení nejvýraznějších možných snímků ve vaší konkrétní oblasti zájmu. Ať už je to drama ptáků v letu nebo ptáků posazených na typických místech, zařízení, pro které se rozhodnete, udělá rozdíl ve výsledku.

800mm super teleobjektiv může být pouhým lístkem, který přinese domů ohromující fotografie papuchalka severního houpajícího se v oceánu ze vzdáleného skalnatého výběžku ostrova. Ale zjistíte, že s touto sestavou masivně přestřelíte, pokud se s touto ohniskovou vzdáleností budete snažit vyfotografovat stehlíka, který se krmí na slunečnici ve vaší zahradě. Jak se říká, ke každé práci je potřeba ten správný nástroj a o fotografování ptáků to platí dvojnásob.

Rozhodněte se, co chcete
Žádné pravidlo není platné vždy a žádné vybavení nemůže být ideální ve všech situacích. Ale když pečlivě zvážíte vaše preference a budete mít realistické očekávání, můžete sestavit kombinaci, která splní svou misi, a vy budete mít krásné fotky, na které budete vzpomínat do konce života.

Stejně jako v případě většiny odvětví ve světě techniky mají výrobci fotoaparátů silnou motivaci k tomu, aby dominovali na trhu díky svým produktovým inovacím. Hnutí bez zrcadla je nejnovější aréna konkurenčního boje o vychvalování práv k nejmenším, nejlehčím a nejtišším fotoaparátům.

Samozřejmě, že v době, kdy je reklama jednoho výrobce sotva na internetu, skočí druhý po příležitosti s ještě lepší nabídkou. Jediným limitem jsou zde snad předpisy o reklamě.

Z toho všeho je potřeba se poučit – je nutné obětovat čas u místního prodejce fotoaparátů, abyste zjistili, co bude vyhovovat vašim požadavků. Nynějším i budoucím, a také je potřeba zvážit úroveň vašich schopností a zkušeností. Je důležité, abyste pečlivě prozkoumali všechny nabídky a také si pečlivě prohlédli nabídku zánovního zboží.

Nejnovější model má určitě nejlepší parametry a je také nejprodávanější, ale můžete dát přednost loňskému modelu a tím získat finanční úsporu.

Jakmile se rozhodnete, že je čas jít na nákup, je důležité nepodlehnout, zpomalit a zvážit, k čemu přesně budete novou sestavu používat. Je to pro ptáky v letu, ptačí portréty na větvích, velké dravce nebo malé zpěvné ptáky, ptáky v okolí nebo ptáky z dálky? Některé fotoaparáty za využití správných objektivů můžete využít k více účelům, avšak zde budou kompromisy.

Obecně platí, že velké množství kamer a objektivů poskytne kvalitu obrazu a rozmanitost dle vašich představ. To, že vezmete foťák do ruky, ještě neznamená, že budete mít skvělé fotky. Jako fotograf si musí uvědomit, že je tou nejdůležitější součástí procesu pořizování fotky.

Možnosti výbavy

Zde jsou čtyři kombinace vybavení, které jsou platné pro všechny značky a také pro starší modely
- Pro pozorovatele s malými nebo žádnými fotografickými zkušenostmi jinými než snímky z mobilu by byla perfektní volbou, jak rozšířit své birdingové aktivity do režimu shromažďování pamětí, jeden ze „vstupních“ fotoaparátů - modely s integrovaným designem tělových čoček. Mezi oblíbené verze patří Canon Powershot SX70 HS, Panasonic Lumix FZ2500, Nikon Coolpix P1000 nebo P900 nebo Sony Cyber-shot RX10 IV. Díky automatickým funkcím a funkcím robustního zoomu jsou vstupní fotoaparáty docela schopné pro portréty ptáků a jsou ideálním odrazovým můstkem do pokročilejší a náročnější říše ptáků za letu.
- Lidé, kteří už mají nějaké zkušenostmi s fotografováním, ale začínají s fotografováním ptáků, mohou těžit ze senzoru DX a objektivu se zoomem s osvědčenou uzávěrkou. Jedním příkladem je Nikon D500 s objektivem Nikon NIKKOR 200-500 mm zoom. Použil jsem tuto kombinaci a mohu potvrdit z osobní zkušenosti a z rozhovoru s ostatními v terénu, že nadšené recenze jsou oprávněné. Navíc, těla jsou lehčí a mají tak výhodu, co se týče skladnosti a přenášení. Další slušné sestavy v téhle kategorii jsou nový Fujifilm X-T30 a Canon EOS 7D Mark II. Oba mají senzory APS-C ve stejných rozměrech jako formát DX společnosti Nikon. Podobně, jakékoli z těl řady Nikon D7200-7500 jsou, co se týká fotografování ptáků, jsou slušnými kousky.
- Pak je k dispozici celokovové tělo nebo tělo DSLR pro opravdové nadšence nebo profesionály s prvotřídním objektivem Canon nebo Nikon 400 mm, 500 mm, 600 mm nebo dokonce 800 mm. Tato sestava je spolehlivá téměř v každé situaci při fotografování ptáků, od ptáků v klidu po nejnáročnější chaoticky létající dravce. Měly by se zvážit obě varianty, jak zrcadlová, tak bez zrcadlová, za předpokladu, že se využije správné techniky, mohou tyto fotografie překonávat očekávání i těch nejnáročnějších umělců. Nevýhodou takovéto sestavy však je, že je náročná na transport i finance.
- Nejnovější modely tvrdě útočí na všechny standardy velkých fotoaparátů a to dokonce ve formátu mikro nebo bez zrcadlových variant, díky čemuž vedou v obou kategoriích. Jsou přenosné a nedělají kompromisy v profesionálních standardech. Jedním z příkladů je nový Olympus OMD E-M1X, lehký, ale výkonný fotoaparát se snímačem Micro Four Thirds. Ve spojení s objektivem Olympus M.Zuiko 300 mm f / 4,0 poskytuje ekvivalentem 600 mm objektivu, ale zároveň je dost lehký na cesty. Jiní, kteří si zaslouží pozornost, jsou celá řada těl Panasonic Lumix, přičemž GH5 je na prvním místě s robustním automatickým zaostřováním.

Objektivy se zoomem
Narůstající zájem o fotografování přírody, ve kterém vede Hnutí fotografie ptáků, vytvořila novou kategorii nadšenců, kterých hlavní snahou je vytvořit fotografie dost hezké na to, aby vám vysely doma na zdi bez nutnosti využití masivního stativu, který je těžký a podepírá ještě těžší objektiv, který navíc dělá odlesky.

Zde jsou některé teleobjektivy a super teleobjektivy se zoomem, které si zaslouží zařazení do kterékoli sestavy pro seriózní fotografování ptáků: průkopnický Nikon NIKKOR 500mm PF, Nikon NIKKOR 200-500mm, Sigma 150-600mm Contemporary, Tamron SP 150-600mm, Fujifilm je XF100-400mm a osvědčený 100-400mm Canon. Zkombinujte teleobjektiv se zoomem 100–400 mm od společnosti Sony s tělem Sony A7R III a tato sestava bude určitě mít silné slovo, pokud se bude jednat o fotografování ptáků.

Rozhodnutí začít fotografovat ptáky je velkým krokem i závazkem, pokud se jedná o vaše dobrodružství v přírodě. Abych řekl pravdu, v podstatě nekonečná úroveň technologického rozvoje, která stále nekončí, a to jak u kamer, tak i objektivů, činí z už tak náročného v podstatě nemožný úkol. Ale vzhledem k výkonu fotoaparátů, je téměř nemožné, koupit špatný fotoaparát, pokud chcete foťák na cesty. Všichni větší výrobci již dnes nabízejí fotoaparáty, které stojí za zvážení i za nákup.

Vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj jde stále kupředu, zkušenější fotograf si uvědomuje, že to znamená stále nové modely fotoaparátů, ale také, že jen o něco málo starší model nebo model již používaný může znamenat kombinaci kvality a velkých úspor.

Doporučené fotoaparáty pro fotografování ptáků

Podívejte se na níže uvedený seznam, který zahrnuje zrcadlové i bez zrcadlové fotoaparáty, které doporučujeme na fotografování ptáků. Řídíme se přitom body, které jsme připomenuli výše. I když se nejedná o konečný seznam, tyto modely jsou skvělou volbou pro svou kategorii. Když si vybíráte svůj foťák, měli byste zvážit objektivy i redukce, které jsou dostupné pro model, o kterém přemýšlíte.

PRO ZAČÁTEČNÍKY

Canon Powershot SX70 HS
Canon Powershot SX70 HS
Rodinný fotoaparát typu bridge a vzhledu digitální zrcadlovky. Obrazový procesor DIGIC 8 s velkým 20,3 MPx snímačem CMOS 1/2.3 back-illuminated. Objektiv s 65x optickým zoomem. Stabilizace obrazu Inteligentní IS s technologií Dual Sensing IS a pětiosým pokročilým dynamickým IS. 0,39“ hledáček. Otočný 3“ LCD displej. Vestavěný blesk. Filmy v kvalitě 4K. Podpora JPEG a RAW. Wi-Fi. Dobíjecí lithium-iontová baterie LP-E12 pro cca 325 snímků. Rozměry 127 x 90,9 x 116,6. Hmotnost cca 610 g.

Nikon Coolpix P1000
Nikon Coolpix P1000
Kompaktní digitální fotoaparát: obrazový snímač CMOS s 16 milionů pixel, 125x optický zoom, optická redukce vibrací s dvojí detekcí, elektronický OLED hledáček 0,39“, 3,2“ výklopný a otočný displej s širokým pozorovacím úhlem, Wi-Fi, Bluetooth v4.1. Podpora SD, SDHC a SDXC karet. Podpora RAW. Videosekvence v kvalitě až 4K UHD. Rozměry fotoaparátu 146,3 x 118,8 x 181,3 mm. Hmotnost cca 1 415 g.

Sony Cyber shot RX10 IV
Sony Cyber-shot RX10 IV
Sony zvyšuje možnost univerzálního "foťáku" na novou úroveň. Vývojový team úspěšně spojil legendární vlastnosti fotoaparátů Sony a přepracované zobrazovací technologie. Ať už jde o skvělou optiku vybroušeno k dokonalosti, anebo o nadstandardní funkce. Špičkový fotoaparát ukrývá automatické zaostřování, 25x zoom, složený obrazový snímač CMOS typu 1.0 a obrazový procesor nové generace. Automatické ostření je plynulejší a nejrychlejší na světě (0,03 s). Zachyťte každý okamžik vašeho života s perfektní ostrostí a sníženým šumem.

Canon EOS 7D Mark II
Canon EOS 7D Mark II
Fotoaparát EOS 7D Mark II využívá dva obrazové procesory DIGIC 6, které poskytují vysoký výkon. Díky minimálním prodlevám při fotografování zachytíte prchavé okamžiky s precizním načasováním. 65bodové širokoplošné automatické zaostřování
Fotoaparát EOS 7D Mark II disponuje 65 zaostřovacími body, které umožňují sledovat rychle se pohybující objekty a při fotografování zajistí precizní zaostření. Každý z těchto bodů je tzv. „křížový“*, což znamená, že se dokáže rychle a přesně zaměřit na detail ve vodorovném i svislém směru. Při fotografování za velice slabého osvětlení je fotoaparát 7D Mark II schopen zaostřit, i když jediným zdrojem světla je měsíc a úroveň osvětlení dosahuje hodnoty až -3 EV. *Počet dostupných AF bodů, křížových bodů a duálních křížových AF bodů se liší v závislosti na objektivu.

DSLR

Canon EOS 1D X Mark II
Canon EOS-1D X Mark II
Dobré světlo, špatné světlo či prakticky žádné světlo – fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III vám zajistí vynikající kvalitu obrazu ve všech podmínkách. Ať už jde o hloubku detailů ve stínech nebo přesnost barev, můžete si být jisti, že vašim snímkům nebude chybět výjimečnost. V porovnání s předchůdci přináší fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III vyšší dynamický rozsah, pokročilejší redukci šumu při všech citlivostech ISO a rychlejší zpracování obrazových dat. Nativní citlivost ISO se nyní pohybuje v rozsahu 100–812900 a lze ji rozšířit na ohromující citlivost ISO 50–812600, což udává nové standardy ve výkonu za slabého osvětlení. Fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III je také vybaven Gaussovským low-pass filtrem (LPF), který snižuje moaré účinněji než standardní konstrukce LPF a současně poskytuje ostřejší a detailnější obraz.

Nikon D500
Nikon D500
Přístroj D500 jako menší sourozenec fotoaparátu Nikon D5, vlajkové lodi fotoaparátů formátu FX, nabízí fenomenální výkon a přesnost. Systém automatického zaostřování Nikon nové generace se 153 zaostřovacími poli poskytuje výjimečně široké pokrytí obrazového pole. Nový obrazový snímač a snímač měření expozice zajišťují fenomenálně přesné rozpoznání objektu a vysokou úroveň detailů. Fotoaparát umožňuje fotografovat frekvencí až 10 sn./s a výkonná vyrovnávací paměť dovoluje pořídit až 200 snímků NEF (RAW) v jedné rychlé sérii. Kombinace těchto vlastností znamená, že můžete fotografovat při nastavené maximální kvalitě obrazu nepřetržitě po dobu neuvěřitelných 20 sekund. A filmovým tvůrcům jdoucím do extrémů umožňuje funkce D-Movie zaznamenávat videosekvence s vysokým rozlišením 4K/UHD v délce až 29 minut a 59 sekund přímo ve fotoaparátu.

Nikon D850
Nikon D850
Získejte nedostižnou kombinaci extrémně vysokého rozlišení, rychlosti a všestrannosti s novým full-framovým fotoaparátem Nikon D850 s odolnou konstrukcí. Kromě 45,7 Mpx fotografií umožňuje fotoaparát zaznamenávat video ve vysokém rozlišení 4K. Vestavěný Wi-Fi modul usnadňuje okamžité sdílení všech působivých snímků. Opatření snímků geografickými značkami spolu s rychlými přenosy snímků na sociální média nebo do zabezpečených on-line galerií je schopna zprostředkovat technologie SnapBridge, která využívá pro spojení fotoaparátu s vaším smatphonem či tabletem vestavěné Bluetooth low energy (BLE). Novinkou je též LCD displej s dotykovou plochou.

Nikon D7500
Nikon D7500
Nikon D7500 nabízí 20,9Mpx snímač, procesor Expeed 5, výklopný a dotykový LCD, 4K video a sekvenční snímání 8 sn/sec. Hledání perfektního snímku vás může přivést na libovolné místo. Dostaňte se na něj s výkonným, hbitým a plně propojeným fotoaparátem D7500. Zachyťte nalezenou krásu v kvalitě obrazu vlajkové lodi formátu DX, fotoaparátu Nikon D500. Rychlý systém zpracování obrazu Nikon EXPEED 5 zaručuje vysokou kvalitu obrazu v rámci celého rozsahu citlivostí ISO. Jemný šum je dramaticky redukován a svou vysokou kvalitu si uchovávají i výřezy ze snímků pořízených při vysokých citlivostech ISO. Nastavení Hi 5 umožňuje fotografovat při působivé citlivosti ISO 1 640 000 (ekvivalent) a maximálně využít dostupného světla. Funkce Nikon SnapBridge udržuje trvalé spojení mezi fotoaparátem D7500 a chytrým zařízením prostřednictvím technologie Bluetooth® Low Energy. Díky němu je možné synchronizovat snímky s chytrým zařízením během fotografování bez nutnosti opakovaného připojování. Přenášejte manuálně videosekvence v libovolném okamžiku prostřednictvím vestavěného připojení Wi-Fi® fotoaparátu. Připojitelnost pomocí funkce SnapBridge vám rovněž umožní používat chytré zařízení k dálkově ovládanému fotografování.


BEZZRCADLOVKY

Fujifilm X T30
Fujifilm X-T30
Kompaktní fotoaparát se snímačem 26,1 MPx APS-C X-Trans IV CMOS s BSI technologií. Držák objektivu Fujifilm X mount. ISO 160 až 12 800. Fotoaparát zvládá až 30 sn./s. Samospoušť 10s/2s. Integrovaný blesk. Podpora 4K videosekvence s 30 sn/s. Typ obrazového procesoru X-Processor 4jádrový. 0,39“ OLED hledáček. 3“ výklopný dotykový displej. Wi-Fi, Bluetooth v4.2. Baterie NP-W126S Li-ion battery pro cca 380 snímků. Hliníkové tělo s rozměry 118.4 x 82.8 x 46.8 mm. Hmotnost 383 g. Součástí balení objektiv Fujinon XF 18-55mm.

Olympus OMD E M1X
Olympus OMD E-M1X
Olympus OM-D E-M1X je první CSC fotoaparátem s integrovaným bateriovým gripem a výkonem, který překovaná dosavadní hranice. Zároveň je modelem, který je založen na E-M1, ovšem nabízí velkou řadu vylepšení. Stačí říct několik technických údajů a toto tvrzení je dostatečně podloženo. Nejvýkonnější stabilizace na světě, High Res záběry z ruky, 7,5EV IS (tělo 7EV), bleskový AF, dva obrazové procesory TruePic VIII... To je jen několik málo vlastností, které vám vyrazí dech!

Panasonic Lumix GH5

Panasonic Lumix GH5
EVF fotoaparát Panasonic Lumix DC-GH5 je nástupcem filmařského fotoaparátu GH4, který přinesl nové možnosti v natáčení videa (včetně 4K) pomocí EVF fotoaparátů. Model GH5 pokračuje v této cestě a přináší očekávané vylepšení. Mezi těmi klíčovými to je záznam videa ve 4K a to při 60/50p v systému 4:2:2 10-bit 4K! Díky tomuto vylepšení je GH5 prvním systémovým kompaktem který takto extrémní záznam zvládne. Možné je tedy pořizovat vysoce kvalitní 4K videozáznamy i těch nejrychlejších akcí a možnost výsledné video 2x zpomalit, aby i blesková akce byla pro diváka detailně zobrazena. GH5 je vybavena novým 20,3Mpx snímačem, vysokou citlivostí (25 600 ISO), 3,0" dotykovým monitorem, vestavěným stereo mikrofonem, odolným hořčíkovým tělem, displejem s vysokým rozlišením (1,6 M), hledáčkem OLED Live View (3 680 000 bodů), vstupem pro mikrofon a sluchátka a mnohým dalším.

Sony a7 III
Sony a7 III
Sony Alpha A7 mark III - základní model nové řady A7 je vybavený 24megapixelovým Exmor R BSI CMOS fullframe senzorem, BIONZ X obrazovým procesorem s front-end LSI, ostřící systém pracuje na kombinaci technologií fázové a kontrastní detekce, sekvenční snímání je rychlostí až 10 snímků za vteřinu, nahrává videa v rozlišení UHD 4k 30p s S-log i HLG gamma profily. Nadchne vás OLED hledáček s rozlišením 2,36 milionů bodů a klasický polohovací 3" displej s dotykovými funkcemi. Nechybí ani 5osá stabilizace senzoru, rozšířený rozsah ISO 50-204800, USB-C 3.1, Wi-fi, NFC, duální sloty na karty a utěsnění proti vlhkosti a prachu.

Sony a9
Sony a9
První model nové full-frame řady A9 přichází s novým mechanicky stabilizovaným čipem typu Exmor RS BSI s vnitřní pamětí, dvěma sloty pro pam.média, hybridním 4D ostřením, dotykovým displejem, Wi-Fi/NFC/Bluetooth technologií a akumulátorem s vyšší výdrží.

Zdroj: www.birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Dopis z Pekingu o birdingu a COVID-19

Protože COVID-19 začíná způsobovat nejzávažnější narušení globální komunity od druhé světové války, je to znepokojující čas pro všechny. Najednou jsou každodenní věci, které jsme považovali za samozřejmé - víkendová návštěva pobřeží, párty s rodinou a přáteli, oslava narozeniny nebo návštěva vaší oblíbené kapely - nemožné, protože všichni máme osobní zodpovědnost za přizpůsobení našich životů tak, aby se minimalizovalo riziko pro nás a ostatní, zejména pro ty nejzranitelnější ve společnosti.


covid 01
Pozorovatelé v Pekingu sledují hvízdáka amerického, který se zatoulal do Číny, v oblasti rezervoáru Ming Tombs, 5. března 2020
foto: Terry Townshend

V této souvislosti se může zdát pozorování ptáků nedůležité. Dokud však budeme odpovědní a budeme dodržovat místní předpisy, může být birding pozitivním uvolněním, které v těchto nejistých dobách prospívá fyzickému a duševnímu zdraví.

Od vypuknutí epidemie COVID-19 ve Wu-chanu v provincii Hubei byla celá Čína účinně uzavřena se všemi podstatnými obchody, výrobou a uzavíráním průmyslu, aktivita veřejné dopravy byla snížena, pohybu mezi městy a provinciemi byl přísně omezen a lidé byli vyzýváni k tomu, aby nevycházeli, pokud to není nutné. Právě nyní, když se počet nových případů COVID-19 v Číně ustálil a téměř všechny nové případy v posledních několika dnech byly způsobeny lidmi přicházejícími do země ze zámoří, tato omezení se začínají rušit, a životu se vrací nějaká forma normality.

Posledních sedm týdnů mi potvrdilo, jak mocní ptáci mohou být v těžkých dobách.

Mají tedy pekingští pozorovatelé nějaké tipy během karantény?

Naštěstí jsme alespoň v Pekingu neměli úplný zákaz vycházení a procházky venku byly povoleny za předpokladu, že nosíme masku a jsme sami nebo v malé skupině ze stejné domácnosti. Je spravedlivé říci, že zejména v prvních týdnech po propuknutí šlo jen velmi málo lidí. Byl únor - zima a tma, kdy bylo vidět jen pár přezimujících ptáků. Když však přišel března a virus se v Pekingu stabilizoval, došlo k nárůstu počtu vycházek jedinců nebo dvojic na místní otevřené plochy. Současně se začátkem jarní migrace se zvýšil počet pozorovaných ptáků, mezi nimiž byly i některá zajímavá pozorování.

Mezi nejzajímavější pozorování patřil první pekingský hvízdák americký, nalezený na rezervoáru Ming Tombs 5. března místním pozorovatelem Wang Xue. Zůstat jen jeden den, ale díky rychle se šířícím zprávám na WeChat (čínská verze WhatsApp), se za ním vypravilo asi 60-80 pozorovatelů, aby si ho po zbytek dne prohlédli. Naštěstí všichni respektovali místní předpisy, nosili masky a minimalizovali kontakt.

covid 02
Hvízdák americký (绿 眉 鸭, Lǜ méi yā) na přehradě Ming Tombs, 5.
března 2020. foto: Wang Xue

covid 03
„Dav“ pozorovatelů, všichni nosí masky, sledoval hvízdáka amerického v nádrži Ming Tombs, 5. března 2020.
foto: Terry Townshend

Od té doby byly v DaShiHe, řece na západní straně Pekingu, nalezeny dva kriticky ohrožení poláci východní a pátá národní potápka rudokrká, která dočasně pobývala v letním paláci v centru města. Pozorovatelé opět respektovali místní předpisy, nosili masky a udržovali přiměřenou vzdálenost od sebe.

covid 04
Dva poláci východní (青 头 潜 鸭 Qīng tóu qián yā) v DaSheHe, 6. března 2020.
Foto: Terry Townshend

V Číně je samozřejmě birding stále relativně nový a počet pozorovatelů, kteří chtějí vidět nové ptáky, je relativně nízký (existuje přibližně 400 členů Pekingské společnosti pro pozorování ptáků z populace 20+ milionů), takže davy zde nikdy nebyly problém. Zkušenost nicméně ukázala, že pokud bude učiněna správným způsobem a při respektování místních pravidel, může být pozorování a objevování vzácných druhů během karantény skvělým uvolněním.

Osobně jsem se během sedmi týdnů své karantény znovu spojil s neaktivní místní komunitou na řece Wenyu, kde jsem se setkal s volavkou bílou, morčákem malým, čírkou sibiřskou a zvídavou kunovitou šelmičkou kolonok. Užil jsem si relativní ticho karantény, a mohl jsem si tak vychutnat ptačí písně úplně z jiného úhlu. Bylo to brzy na jaře a čas, který jsem nemohl trávit venku, jsem využil, abych si přečetl některé z knih, na které jsem se už dlouho chystal, jelikož poskytovaly informace o historických záznamech o ptácích z Pekingu.

Jak se karantény začnou rozšiřovat napříč Evropou a USA, abychom jmenovali alespoň něco, spousta pozorovatelů se najednou ocitne v podmínkách s menší svobodou pohybu:
- Pokud máte to štěstí, že máte zahradu nebo dvůr, užijte si to a popřemýšlejte, jak je udělat lákavějšími pro ptáky a jinou divokou zvěř. Některé věci, které budete nyní moci dělat, například kopání rybníka a další ... například výsadba květin nebo stromů, můžete naplánovat, kdy se věci vrátí do normálu.

- Pokud nemáte zahradu (jsem v pátém patře bytového domu), ale máte povoleno a možnost se dostat ven, třeba na nějakou travnatou plochu, která je dost blízko na to, abyste tam mohli dojít pěšky, a nechodí tam moc lidí, zdržte se a možná vás příjemně překvapí.

- Pokud se nemůžete dostat ven, spusťte ze svého domu nový seznam ptáků (snad seznam COVID-19?), sdílejte pozorování na sociálních médiích s birdingovou komunitou. A podívejte se na ptačí klub @SIBirdClub na Twitteru, kde najdete nějaké povzbuzující zprávy od pozorovatelů z celého světa, kteří jsou také sami v karanténě.

- Pokud jste ještě nebyli uchváceni nahráváním ptačích zvuků, proč to zkusit teď? S mnohem menším množstvím hluku v letectví, motorovém provozu a dalším hlukem způsobeným člověkem zní ptáci hlasitěji a jasněji než kdykoli předtím a krásou zvukových nahrávek je, že se to dá udělat ze zahrady, z místního parku nebo dokonce z otevřeného okna bytový dům.

- A jak se jarní migrace už rozbíhá, co kdybyste zkusili také „ nocmig “, což je nahrávání ptačích zvuků v noci, díky kterému zjistíte, jaké druhy přeletěli nad vaším domem, když jste spali. Další den můžete procházet nahrávky, což vám může přinést velké rozptýlení a pomůže vám zlepšit vaše znalosti ptačích zvuků a cítit se součástí migrace.

Při zvažování toho, zda a v jakém případě jít v současné době pozorovat ptáky, je samozřejmě nutné respektovat všechny místní předpisy a omezení, pokud ne pro vaše vlastní zdraví, pak pro zdraví ostatních, zejména těch, kteří jsou považovány za zranitelné skupiny. Nepoužívejte veřejnou dopravu, a pokud chodíte s ostatními, kteří s vámi žijí nebo jsou blízko vás, ujistěte se, že dodržujete předepsaný odstup. Pokud se necítíte pohodlně chodit sami, zkuste se koordinovat s dalším pozorovatelem poblíž, samozřejmě při respektování sociálních distancujících opatření.

Přestože se současná situace může zdát dusivá a ponurá, je důležité vědět, že hrozba COVID-19 pomine, a pomine dříve a s minimálním narušením, pokud se každý chová odpovědně. Zkušenost z Pekingu ukazuje, že na konci tunelu je světlo, a až vyjdeme, oceníme ptáky více než kdy jindy. A kdo ví, nový pohled na náš vztah s ptáky a přírodou v širším měřítku, může do globálního úsilí o zachování ochrany vnést novou dynamiku. Konference OSN o biologické rozmanitosti, která se má konat v říjnu v Číně, by mohla být čerstvým startem globální snahy o ochranu živočichu a to, co se nyní děje, by mohlo být zářivou připomínkou toho „ proč“, i když to nyní působí jako negativní událost.

Když toto píšu, slyším zprávy o čápu východním a racku reliktním, kteří dorazili do oblasti rezervoáru Shahe, kulík rezavoprský na Miyun a luněc šedý poblíž mezinárodního letiště Beijing Capital. To, že ptáci migrují jako obvykle, i když je nyní svět „postavený na hlavu“, nám dává jistou naději, že příroda se postará a zvládne to.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Jaro je tady – přilétají špačci, čejky i čápi

Mírná zima a teplé počasí posledních dní uspíšilo příchod jara. V zahrádkách již kvetou sněženky a šafrány. Z jihu se již také vracejí i první ptáci – skřivani, špačci, konipasi bílí, čejky chocholaté, drozdi zpěvní a holubi hřivnáči.
První letošní skřivani se objevili již v polovině února, ale šlo pouze o několik jednotlivců. Špačci se objevili koncem února, tak jako čejky chocholaté a konipasi bílý. Tyto první otužilce nyní již následují větší hejna i stovek špačků a čejek chocholatých. S čejkami přilétají i kulíci zlatí, kteří budou pokračovat dál až na sever Evropy, kde hnízdí.

Videa přilétajících ptačích druhů si můžete prohlédnout ZDE

Pozorovatelé ptáků z Moravského ornitologického spolku již zaznamenali i racky chechtavé, poláky velké i poláky chocholačky a husy velké. V zahradách již začínají zpívat kosi, pěnkavy, zvonci i sýkory.

Od nás se naopak vydají k severu husy běločelé a tundrové, které zimovaly na jižní Moravě. Postupně se vytrácejí i hejna havranů polních a kavek obecných.

V těchto dnech již také přilétají čápi bílí na svá hnízda v obcích. Jedním z nich je i čáp, který přiletěl do obce Břest na Kroměřížsku. Jde o hnízdo, které můžete sledovat online díky webkameře 

Jiří Šafránek
Videa: Jarmila Kačírková

Špaček obecný: ZDE
Čejka chocholatá: ZDE
Drozd zpěvný: ZDE
Rehek domácí: ZDE
Husa velká: ZDE

Foto: Jiří Šafránek – špaček obecný, čejka chocholatá, polák velký, drozd zpěvný, holub hřivnáč, racek chechtavý, kulík zlatý, čáp bílý.

Číst dál...

Co má Agent 007 společného s birdwatchingem

S posledním Bondovým filmem „Není čas zemřít“, který do kin dorazil začátkem dubna, je nyní ten správný čas na to, abychom se podívali na spojení mezi Flemingem, Bondem a ptáky.

„Skutečný James Bond (1900 -1989) a tajný agent 007 sdíleli mnoho společného.  Oba byli vysocí, štíhlí a částečně Skotové. Oba byli absolventi britských veřejných škol (Harrow pro skutečného Bonda, Eton pro Flemingovu postavu). Oba rádi cestovali do exotických lokalit a trávili zimy v Karibiku. Oba kouřili cigarety, i když skutečný Bond, který měl rád, když se mu říkalo „Jim“, později přešel na dýmku. Oba pili tvrdý alkohol. Oba byli zruční v používání střelných zbraní. Tajný agent 007 preferoval Berettu a později Walter PPK; Jim Bond dvojhlavňovou brokovnici. Jeden obrovský rozdíl tu je:  Jim Bond strávil většinu času své kariéry střílením ptáků a jejich studiem. Naproti tomu Flemingova postava agenta 007 nikdy ptáka nezabila a byla znechucena, když to nějaký padouch udělal.“

Pozorovatelé, kteří milují Iana Fleminga, vědí, že jméno pro svého agenta ukradl z ornitologické společnosti Jamese Bonda v západní Indii. Co už ale není tak známé je to, že ve Flemingových novelách ptáci často hrají podstatnou úlohu a znázornil je ve svých dílech se znalostmi, které se jen zřídka kdy vidí v mainstreamové fikci.

Vezměte si třeba autorovi oblíbence – kolibříky. Kvůli nim se v zimě vždycky stáhl na severní pobřeží Jamajky. Fleming zasadil ibišky a bugenvilea, aby přilákal tři endemické druhy - kolibříka červenozobého, třpytivého kolibříka mangového a kolibříka jemného.

Kolibříci červenozobí zřejmě Fleminga fascinovali, protože o nich napsal 2x. navíc je zmínil také na začátku krátkého příběhu „ Pouze pro tvoje oči“ a střihnul si také malou roli v bondovce „Žij a nech zemřít“ - „ Jako dva třpytivé přívěsky poletují kolem ibišku“

Ramsey Acosta, dlouholetá zahradník na Goldeneye říká, že dalším z Flemingových oblíbenců byl drozdec mnohohlasý.

Acosta říká, že Fleming miloval to, jak tihle ptáci zpívají za soumraku. Nebylo proto záhadou, proč Fleming zasadil obě povídky právě do času a prostředí, ve kterém ptáci začínali zpívat svojí písničku, a řekl, že jejich večerní zpěv je krásnější než noční vůně jasmínů.

Kolibřík červenozový a drozdec mnohohlasý vystupují jiným způsobem – na rozdíl od ostatních ptáků ve Flemingově tvorbě tihle vždy přežijí, aby mohli zpívat i další den.

Později v románu „Pouze pro tvoje oči“, Bond cestuje do USA a skrze dalekohled své pušky pozoruje záporáka Von Hammersteina, který najednou zabije rybaříka pruhoprsého palbou ze samopalu:

„ Rybařík se rozprskne na hrstku modrých a šedých pírek, která se snesou k zemi. Von Hammerstein, z jehož zbraně se stále kouří, ujde několik stop a šlápne bosou nohou na tělíčko. A tou prudce přitlačí a poté nohu zvedne. Na trávě zůstane pouze skvrna a několik pírek. Ostatní stojí kolem a nadšeně tleskají. Von Hammersteinovi rudé rty se zašklebí uspokojením. „

Fleming využil zabití ptáka jako názornou ukázku zvrácenosti a zla v padouchovi a také vylíčení dramatu bez toho, aby prolil lidskou krev. Zabíjení zde symbolizovalo zločin proti přírodě a postrčilo děj k další smrti a destrukci a něco později.

První zabití ptáka použil v románu „Žij a nech zemřít“, což byla druhý bondovka:
„ Pelikán, šedý a bledě žlutou hlavou, byl předzvěstí konce příběhu. (Mezi tím Fleming nechal Bonda a záporáka, aby se k sobě dostali hodně blízko). Pelikán udělá posledních pár mohutných mávnutí křídly, a poté se skácí k vodní hladině.

Dva muži stáli a pozorovali ho, jak pomalu letí těsně nad hladinou přístavu. Najednou se neohrabaně zhroutil dolů, jeho dlouhý zobák se vymrštil před něj. Vynořil se a svíral malou rybu, kterou spolkl. Pak se mohutný pták opět zvedl a pokračoval v rybaření, létajíc většinou ve slunci, takže jeho velký stín nevydal žádné varování…

“ Lupič krátce vzhlédl, přimhouřil oči a stiskl spoušť.

Pelikán slabě zaskuhral a oni slyšeli, jak jeho těžké tělo spadlo do vody. “Proč to sakra děláte?“ ptal se zuřivě Bond. 

„Trénink“, řekl muž a dával další kulku do závěru. ¨

„Pokud chcete vylíčit darebáka jako zlého ve čtyřech odstavcích, aniž byste mučili lidi nebo koťata, výše uvedená pasáž poskytuje učebnicový příklad.

Hnědý pelikán loví tak obratně, že se vyhýbá vrhání stínu, aby překvapil svou kořist. Naproti tomu lupič jednoduše sestřelí svou kořist z nebe do pekla. 

V Dr. No, šestém románu agenta 007, spousta ptáků a tuny ptačího guána hrají pomocnou roli. Bond je poslán na Jamajku, aby vyšetřil zmizení dvou zaměstnanců MI6 a objeví záhadné události na Crab Key, který vlastní Dr. Junios, kvůli profitu z Guana.

Důl na Guano
Polovina ostrova je Audubonova rezervace, kde se zmenšila populace kolpíka růžového.(„Vypadá jako nějaký růžový čáp s ošklivým plochým zobákem, který používá pro hledání potravy v blátě“, píše Fleming).

Druhá polovina quána je moje: „Tak tedy guáno.“ Pleydell-Smith (fiktivní postava hlavního tajemníka koloniální vlády na Jamajce) se opřel do své židle. Bond se připravil na nudnou přednášku. „Jak víte, je to ptačí trus. Pochází ze zadku dvou ptáků- tereje maskového a kormorána guánového. Pokud jde o znepokojení na Crab Key,  jedná se jen o kormorána guánového, který  je také znám jako zelený kormorán, tentýž druh můžete najít také v Anglii. Kormorán guánový je takový stroj na přeměnu ryb na guáno. Většinou jedí ančovičky. Jedí je jen proto, aby nám dokázali, kolik toho dokážou sníst. Uvnitř jednoho ptáka se našlo až sedmdesát ančoviček.“ 

Fleming se pravděpodobně zapomněl poradit s biologem, když psal tuto pasáž. Pravděpodobnějším kandidátem byl kormorán ušatý. Bondův popis začíná: „ Obecná barva leskle zelenavá černá.“

Dobrou zprávou pro kormorány – ať už to byl jakýkoliv druh – bylo, že tam nebyli žádní darebáci, kteří by je zastřelili. Co se týče muže, který stojí za smrtí ibisů, Dr. No dostane později, co si zaslouží (Pozor, zápletka!), když agent 007 si přivlastní nakládací stroj guána a pohřbí ho zaživa pod nákladem ptačího trusu. 

To je spravedlnost  mnohem poetičtější než smrt Dr. No ve filmové verzi z r. 1962. Ve filmu ho Bond vařil zaživa v jaderném reaktoru.

Místnost plná napětí
Prostor naplněný napětím Fleming zachránil některými ze svých nejlepších popisů ptáků pro svůj poslední výlet agenta 007. Kniha Muž se zlatou zbraní napsaná na začátku roku 1964. Bond cestuje na Jamajku, aby zabil darebáka Francisca „pistolníka“ Scaramangu (fiktivní postava, hlavní protivník). 

Poprvé se setkávají v Kingston bordelu, kde mladá žena jménem Tiffy, provozuje kavárnu. Klap, klap – Jamaican Grackles – dorazí těsně před Scaramangou. „Najednou z léčivého stromu guajak léčivý vletěli dovnitř dva velcí černí ptáci, o něco menší než krkavci, kroužili v interiéru kavárny za řinčení metalového songu a neotřele přistáli na pultu v dosahu Bondovy ruky. Panovačně si vykračovali nahoru a dolů,  beze strachu se dívali na Bonda, a jejich zlaté, pronikavé oči si za zvuku hudby prohlíželi okolí. Některé z nástrojů je vyprovokovali a tak se naježili a působili 2x tak větší, než byli normálně.“

“ Scaramanga – muž se zlatou pistolí  – vstupuje a místnost se zaplňuje napětím: 

„Klap - klap, Joe a May cítili stejné napětí. S ohromným lomozem plechového vřeštění prchali k otevřenému oknu, jako černí zloději,  kteří utíkají do noci.

„Rány z koltu 45 byly ohlušující.“ Oba ptáci se rozprskli na fialovém pozadí soumraku, kousky peří a růžového masa vystřelily ze žlutého světla kavárny do opuštěné ulice jako šrapnel.“  

Tak takhle se představí padouch. Čtenáři se o Scaramangovi dozví vše, co potřebují vědět. Zabití těchto dvou hravých ptáků takovým brutálním způsobem nejen že dělá  „Pistolníka“ ještě podlejším, ale  jeho pozdější konfrontace s Bondem je nevyhnutelná. 

Scaramanga brzy znovu zamíří na jiného ptáka. Při jízdě vlakem přes mangrovníkové bažiny se Scaramangou a několika ganstery pozoroval Bond kondora krocanovitého, kroužícího ve výšce tisíc stop. Vcítil se do jeho mysli a představoval si, jak hledá rozmačkanou ropuchu nebo mrtvou stepní krysu. Kroužící kondor našel vnitřnosti. Snesl se dolů a Bond mu popřál dobrou chuť. Dravec v Bondově srdci přál tomuhle mrchožroutovi pořádný chod. Pousmál se, když si uvědomil, jak moc si jsou podobní. Oba vede „čich“. Hlavní rozdíl mezi nimi byl v tom, že Bond rozhodně nebyl chráněným druhem. A tak se nemohl spoléhat na to, že ho nezastřelí.

Bond a jeho ptačí společník
Jsou pro Fleminga mnohem víc, než mrchožrouti a sběrači. To samé je později ukázáno ne běžném supovi (John Crow). Poté autor vytvoří paralelu mezi Bondem a ptáky, predátorem a čističem. Tohle poukazuje na Flemingův obdiv k ptákům v tom samém duchu, jako moment s umírajícím pelikánem.

Když poté, o tři stránky později zmíní, že o supa se jednalo o chráněný druh, což vyplyne najevo až poté, co ho Scaramanga zastřelí, vykreslí to jeho čin jako ještě hrůznější a zpečetí to Scaramangův osud.

„ Sto yardů před nimi, se s hlasitým máváním křídel vznese do vzduchu kondor krocanovitý. Když vzlétne z blízkého příkopu po straně cesty, využije stoupavý proud a začíná pomalu stoupat. Do toho se ozve výstřel z Scaramangovi zbraně. Několik pírek se snese k zemi z mohutného pravého křídla mohutného ptáka. Kondor se uhne na stranu a vystoupá výš. Ozve se druhý výstřel. Pták s sebou škubne a neohrabaně padá z oblohy. Znovu s sebou škubne, když během pádu ho zasáhne třetí výstřel. Zevnitř budovy se ozve potlesk.“

Stejně tak, jako se zabitím rybaříka pruhoprsého, i zde šlo o demonstraci chování padoucha pro čtenáře. Zabití supa oslavují ti, jež mu přihlížejí. Tím je názorně ukázáno, jak bezcitní jsou.

Flemingové znalosti o ptácích a jeho záliba v nich se odrážejí i v jeho příbězích o agentovi 007. Oproti Bondovi je záporáci běžně využívají jako cvičné cíle, kvůli čemu si nevědomky podepisují vlastní ortel smrti a působí mnohem více barbarsky.

Konec konců, Bond vždycky vyhlásí válku těm, kteří bezohledně zabíjejí ptáky. Malým zázrakem bylo, když byl uznán za ornitologa.

Zdroj: Birdwatching 2020
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Malá Kowa boduje!!

Obchody Kova Prominar jsou již dlouho oblíbené u evropských pozorovatelů ptáků pro svou vysoce kvalitní optiku a ceny značně nižší než má „Velká trojka“. Ale v terénu uvidíte jejich binokuláry kupodivu méně častěji. Může to změnit řada BDII? Vyzkoušel jsem model 10x32 během několika týdnů v lednu v široké škále podmínek. Není to velikost, na kterou jsem zvyklý, kombinuje vysoké zvětšení s relativně malým objektivem KOWA BDII XD 10x32. Stojí 379 $. Matt Merritt recenzoval vnější čočky a kompaktní celkovou velikost, ale ty by u mě mohly určitě vyhrát. Opticky jsou velmi působivé. Obrázek je ostrý a čistý, s dobrou, velmi přirozenou barvou. Tato ostrost se dostává dost blízko k okrajům jen s lehce mléčným světelným kruhem kolem vnějšku, takže zorné pole 117m@1,000m je vlastně docela široké. Určitě širší, než jsem očekával od tohoto binokuláru s těmito specifikacemi. Také bylo obtížné najít barevné lemy, ale byl to opravdu problém jen na začátku, když jsem nastavoval dalekohled a volil vzdálenost okuláru a eye relief právě podle mého vkusu. Je snadné použít precizní zaostření a je snadno „ovladatelné“, zaostřovací kolečko se otočí z jednoho zaostření do nekonečna jen o jednu plnou ručičku ve směru hodinových ručiček. Pracuje hladce a je dobře tvarované, jen těsně přes prst široké. Zjistil jsem, že je snadno ovladatelné dokonce i v silných rukavicích, takže tady designéři zabodovali. Zatímco mluvíme o blízkém zaostřování, výrobce uvádí, že je to 1,3 m, ale já myslel, že je to ještě blíž. Pokud vůbec něco, tak toto by byl vynikající dalekohled na pozorování hmyzu a stejně tak ptáků. V ruce je uspokojivě malý, dobře vyvážený a lehký a snadno prošel testem při mé procházce se psem – můžete ho pevně držet jednou rukou a zároveň druhou rukou vést na vodítku dva živé psy. Jsou také dobře sestavené s velmi dobrým držením a tvarovaným gumovým potahem. Očnice se otáčejí nahoru a dolů do 4 odlišných poloh, což nabízí maximálně 15 mm oční relief a při stálém používání dobře drží na místě. Nastavení dioptrií se provádí krouceným kroužkem na pravém okuláru, který se pohybuje docela ztuha, takže i když není uzamykatelný, zůstává dobře na svém místě. Mou jedinou hlavní připomínkou je to, že výstupky pro uchycení popruhu jsou nastaveny příliš daleko dozadu, takže je obtížné, aby dalekohled seděl dobře na hrudi, když ho budete nosit v terénu. Nemělo by mě to však odradit. Nemusí to být problém pro všechny, sami si ho vyzkoušejte, myslím, že na vás udělá dojem.

kowa popis

Popis obrázku
1) Strukturované (texturované) zaostřovací kolečko se ukázalo být exelentní
2) Očnice nabízí čtyři odlišné polohy
3) Kroužek na dioptr je na pravém okuláru
Další dalekohledy k dispozici: řada BDII zahrnuje také modely 6.5x32, 8x32, 8x42 a 10x42 – všechny jsme otestovali, takže pokud se týče dalších otázek, podívejte na další informace o těchto  dalekohledech Kova.

Speciální oční relief: 15 mm zorné pole: 117m@1,000m bližší zaostření: 1,3m, váha: 525 g, velikost ((LxWxD): 116 x124 x 51mm, běžná cena: $.375
Dodáno s: pouzdro, ochrana proti dešti, odnímatelný popruh, krytky objektivů, neoprénový řemínek
Web: kowa-prominar.co
zdroj: Birdwatch únor 2020

Číst dál...

Vstupte do pozorování pomocí eBird Mobile

eBird Mobile usnadňuje zaznamenávání pozorování ptáků, které vidíte v terénu, a tato pozorování lze snadno propojit s eBirdem - globální online databází záznamů pozorování ptáků používanou stovkami tisíc pozorovatelů po celém světě. Tento bezplatný zdroj usnadňuje udržení přehledu o tom, co pozoruje, a zároveň zpřístupňuje vaše data otevřeně pro vědecký výzkum, vzdělávání a ochranu. eBird Mobile je jedinou aplikací, která předává informace přímo ze zařízení iOS a Android vašemu účtu eBird na webu.

Stáhněte si eBird Mobile
Prvním krokem je získání aplikace - bezplatně k dispozici v obchodech Google Play i App Store. Kliknutím na výše uvedené odkazy přejdete na každou stránku ke stažení.

Nastavte své preference

Po stažení aplikace budete vyzváni k zadání uživatelských údajů. Pokud ještě nemáte účet, můžete si jej snadno vytvořit. Poté, co zadáte své uživatelské informace, stačí zvolit jazyk aplikace a jednotky vzdálenosti.

mobil 01
V Nastavení zvolte, zda chcete, aby se při zadávání dat zobrazovaly běžná pojmenování nebo vědecké názvy. Vyberete-li běžná pojmenování, můžete zvolit jazyk, ve kterém budou. V rámci těchto možností podporujeme více než 28 jazyků a 24 dalších regionálních dialektů.
Chcete-li změnit běžné pojmenování, stačí kliknout na pole s aktuálním jazykem běžného pojmenování. Zobrazí se vám seznam se všemi podporovanými jazyky jmen v eBirdu. Vyberte si jazyk a ujistěte se, že jste ho potvrdili, vraťte se na domovskou obrazovku a dejte aplikaci nějaký čas na instalaci jazyka.

Stáhněte si balíček
Balíčky jsou seznamy ptáků, které pravděpodobně uvidíte v dané části světa. Po instalaci balíčku můžete použít seznam druhů ptáků přizpůsobený vaší oblasti bez ohledu na připojení. Stačí nainstalovat nové balíčky předtím, než někam vyrazíte.

Zadávání pozorování
A nyní ta zábavná část – zaznamenávání vašich pozorování ptáků! Před tím, než začnete svůj seznam, vyberte si, zdali chcete zaznamenávat také trasu. Trasa se zaznamenává automaticky pomocí GPS včetně vaší vzdálenosti a stráveného času v terénu. Tohle nastavení doporučujeme!
Nyní kliknutím na tlačítko Spustit nový kontrolní seznam zobrazíte stránku tohoto seznamu! Zde můžete zadat každého nalezeného ptáka, počty jednotlivých druhů a komentáře k těmto pozorováním. Pro rychlé zadávání dat použijte eBird Mobile Quick Entry . Klepnutím na jméno ptáka zadáte komentáře k tomuto pozorování nebo přidáte popis chování. Pokračujte v zadávání ptáků, které vidíte nebo slyšíte, a když skončíte s birdingem, klepněte na „Stop“ nebo „Prohlížet“ a přejděte na souhrnnou stránku.
Existuje několik způsobů, jak zobrazit seznam druhů přizpůsobených vaší oblasti: seznam si můžete zobrazit pomocí inteligentního třídění, podle toho, jak často jsou tyto druhy hlášeny v eBirdu, nebo podle taxonomického třídění, které jsou organizovány podle ptačí taxonomie, stejně jako tradiční terénní průvodci. Můžete také zvolit „Zobrazit rarity“ a zobrazit úplný seznam druhů, které byly hlášeny v této oblasti.

Nastavení polohy

Existují tři možnosti nastavení polohy: nedávné, nedaleké a mapa. Místo můžete vybrat během tvorby seznamu nebo na konci při kontrole a odeslání.
Nedávná poloha obsahuje posledních 50 míst, která jste použili v eBird Mobile; můžete si vybrat z těchto míst bez nutnosti připojení k internetu. Při používání míst v aplikaci se tento seznam automaticky vyplní.

mobil 02
Funkce „Nedaleké lokace“ využívá GPS telefonu k zobrazení seznamu všech nedalekých míst eBird lokací, které jsou znázorněny v případě veřejných lokací oranžově a vašich osobních modře.
Map lokací používá GPS v telefonu, aby zobrazila všechny nedaleké místa v okolí eBird jako mapu. Veřejné body jsou zobrazeny oranžově, osobní místa modře a momentálně zvolený bod je zelený.

mobil 03
Na mapě si můžete vybrat místo svého kontrolního seznamu - stisknutím vytvoříte nové osobní umístění, nebo vyberete hotspot nebo dříve zaznamenanou lokaci eBird. Pokud vytvoříte nové lokace, zvažte úpravu názvu na něco přesnějšího, než automaticky generovaný název.

Odesílání a sdílení dokončených seznamů

Klepnutím na možnost Zkontrolovat a odeslat se dostanete k souhrnu svého seznamu. Zde odpovíte na nejdůležitější otázku v eBirdu: hlásíte všechny druhy? Pokud používáte „trasu“, váš protokol, vzdálenost a doba trvání se za vás automaticky vyplní. Trasu můžete také zobrazit, pokud jste cestovali, klepnutím na ikonu vedle čísla vzdálenosti. Pokud jste během vašeho pozorování vraceli zpět, uveďte pouze původní vzdálenost.

mobil 04
Dále si všimněte, kolik lidí bylo na vaší skupině. Pokud pozorujete ptáky s jinými lidmi, můžete s nimi sdílet své seznamy zvýšením počtu pozorovatelů a zadáním jejich uživatelského jména eBird do pole „Sdílet seznam s“. Do aplikace můžete uložit tolik seznamů, kolik chcete a odeslat je poté, když budete mít vhodnou příležitost nebo připojení k internetu.
Jakmile tyto informace vyplníte, klepněte na „Odeslat“ v pravém dolním rohu seznamu a vše je hotovo! K odeslání seznamů budete potřebovat mobilní signál nebo připojení k internetu. Tím se dostanete na stránku „Moje kontrolní seznamy“ v aplikaci, kde se zobrazí všechna pozorování, která jste do aplikace zadali.
Nezapomeňte odeslat své seznamy! Všechny zaslané seznamy a označené jako „Přijato“ jsou zachovány jako součást vašeho účtu eBird. Seznamy „Přijaté“ lze také získat z eBird.org a zobrazí se v souhrnech Můj eBird na různých zařízeních. Tato data se nikdy neztratí. Nicméně, jakékoliv seznamy pod záložkou „nesdílené“ nejsou zachovány eBird.org. Pokud se na vašem zařízení něco stane, nesdílené seznamy budou ztraceny.

POZNÁMKA: funkce „Sdílení mezi zařízeními“ zatím v aplikaci není dostupná

Můj eBird
Můj eBird snadno sleduje vaše životní seznamy, roční seznamy a měsíční kdekoli na světě! Také porovná vaše pozorování mezi jednotlivými roky a dá vám vědět, jak jste pokročili od minula. Dokážete porazit své minulé já?
Klepnutím na kterékoli ze zelených čísel v My eBird zobrazíte seznam pro dané místo a časové období. Chcete-li hledat místo, použijte ikonu umístění (zelený balón) v pravém horním rohu a zobrazte nebo vyhledejte další kraje, provincie nebo země. Bavte se!

mobil 05

Doporučené postupy pro eBird Mobile

Vstup do pozorování ptáků pomocí smartphonů způsobil revoluci v shromažďování informací o biologické rozmanitosti po celém světě a s velkou silou přichází velká odpovědnost. Podívejte se na naše tipy, jak zajistit, aby vaše seznamy byly nejcennější v eBirdu, a to jak pro vaše záznamy, tak pro vědu.

Další tipy a triky

Pokud se chcete dozvědět více o používání eBird Mobile, podívejte se na naše eBird Mobile Tipy a triky.

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Birdwatching s elektrokoloběžkou

O co hůře se mi chodí, o to víc přemýšlím, jak odbourat tento handicap. Minulý rok jsme vyzkoušeli motokolo s benzínovým motorem, ale pro velkou hlučnost jsme tento prostředek zavrhli. Nemalou roli hrála i skladnost a možnost převozu autem. Ani skládačka nebylo to pravé ořechové, přece jen hybnost kolena je omezená, takže poslední varianta byla koloběžka. Musel jsem volit variantu, která mi dovolí složit koloběžku na minimum, takže podmínka byla, aby šly složit rukojeti včetně nosné trubky. Bohudík je dnes výběr veliký, ve finále jsem sáhnul po Alze (ohledně záruky) a zvítězila „kolobrnda“ Joyor X5S černá varianta, která nabízí rychlost 35km/hod a dojezd 60km. Pravda, cena byla neplánovaně jednou tak vyšší, ale budiž, stojí to za to.

Co nám říká prodejce?
Elektrická skládací koloběžka Joyor X5S černé barvy je skvělým dopravním prostředkem pro jízdu do práce či školy a středně těžkého terénu. Spoustu zábavy si s ní užijete i na dovolené a výletech. Výhodou elektrokoloběžky je, že na plně nabitou baterii ujedete desítky kilometrů bez nadměrné námahy a udržíte krok s fyzicky zdatnějšími partnery. Díky nízké hmotnosti 15,5 kg a jednoduchému skládacímu mechanismu ji po vytažení z kufru auta složíte do pojízdného stavu během pár minut. Taktéž se vám bude pohodlně přenášet do autobusu nebo vlaku. Koloběžka je vybavena motorem s výkonem 500 W, díky kterému je s jezdcem do 100 kg velmi svižná, hravě si poradí i s prudším kopcem a umožní vám jet na rovině rychlostí až 35 km/h.
Klíčové vlastnosti elektrické koloběžky Joyor X5S černé barvy
Skvělý dopravní prostředek ideální na delší trasy
Velmi lehká, přenosná a skladná
Motor s výkonem 500 W a rychlostí 35 km/h‘
Multifunkční podsvícený LCD displej
Dojezd až 60 km na plně nabitou baterii Li-Ion
Vhodné i pro děti od 10 let díky třem rychlostním režimům
Klakson, přední a zadní světla pro bezpečnou jízdu nejen po setmění
Hmotnost 15,5 kg
USB konektor pro dobíjení mobilního telefonu

Spousta najetých kilometrů na jedno nabití
Elektrická koloběžka Joyor X5S je poháněná baterií Li-Ion s nejnovější technologií bez paměťového efektu. Na plné nabití po dobu 5 až 7 hodin umožňuje dojezd až 60 km. Nemusíte ji tak často dobíjet a bez obav se můžete vydat i na delší cestu. Baterii lze ji dobíjet přenosnou kompaktní nabíječkou, která je součástí balení. Její stav můžete sledovat na multifunkčním podsvíceném LCD displeji. Zároveň je baterie elektronicky chráněna proti přebití a podbití.

Perfektní jízdní vlastnosti a vybavení
Elektrokoloběžka s lehkým a pevným rámem z leteckého hliníku disponuje 3 rychlostními režimy, je tak vhodná i pro děti od 10 let. Díky přednímu i zadnímu světlu s ní můžete bezpečně jezdit i po setmění, přičemž zadní světlo funguje i jako brzdové. Pochlubit se může i širokou nášlapnou plošinou o délce 50 cm a šířce 16,5 cm, na které se pohodlně svezete s chodidly za sebou nebo vedle sebe. Výškově nastavitelná řidítka s aretační drážkou si můžete nastavit podle své potřeby až do výšky 115 cm, stabilní jízdu bez bolavých zad zaručují osobám do výšky 200 cm. Díky předním a zadním nafukovacím pneumatikám, které skvěle tlumí vibrace a terénní nerovnosti, se vám bude na elektrické koloběžce Joyor X5S černé barvy jezdit bezpečně a velmi komfortně.

Proběhly první jízdy v terénu a je to opravdu paráda, obejití jezera Milady či Medarda už nebude velkou překážkou, stejně tak „Mlýny“ na Moravě.

Technická data a zdroj foto: Alza

67895941 419654338673390 75096455198539776 n

Číst dál...

Jezero Most zpřístupní v září

Jezero Most, které vzniklo u stejnojmenného města zatopením jámy po těžbě hnědého uhlí, bude veřejnosti zpřístupněno v září. Veškeré práce na rekultivovaném území skončí ale až v závěru roku. Termín otevření jezera byl v minulosti již několikrát posunut. Stavbařům komplikují práci složité podmínky rekultivovaného prostoru.

jM7Cc2

„Termín dokončení prací, který byl stanoven na léto letošního roku, se tak s největší pravděpodobností nepodaří dodržet. I tak ale bude jezero zpřístupněno veřejnosti od soboty 12. září 2020,“ informovala Právo mluvčí mosteckého magistrátu Klára Vydrová a upřesnila, že nepřístupné zůstanou pro rekreanty dočasně části pláží a komunikací.

Stavbařům komplikují práci složité podmínky rekultivovaného prostoru

V jižní a jihovýchodní části jezera vzniká nyní kompletní infrastruktura. Staví se komunikace včetně parkovišť, chodníky a cyklostezky. Realizují se základní inženýrské sítě, protože bez nich by nebyl možný budoucí rozvoj lokality.

„Stavba se ale od samého počátku potýká s nepříznivými podmínkami okolního terénu, který je mnohem více nasycen vodou, než se předpokládalo v projektové dokumentaci. Sanaci mokřadů bylo nutné řešit zpevněním podkladních vrstev,“ připomněla Vydrová.

Během stavby došlo navíc k několika sesuvům, jejichž následkem bylo nutné zajistit stabilizaci tělesa komunikace či stabilizaci okolních svahů. Problémy se objevily také při pracích na vedení potrubí kanalizace pod řekou Bílinou. Zhotovitel zvolil řešení formou potrubní lávky, změnu musí ale schvalovat stavební úřad. I to má podle magistrátu vliv na cenu díla a dokončení stavby.

Zatím platí zákaz vstupu
V jižní části jezera se nyní budují oblázkové pláže, hřiště, převlékárny, nezbytná infrastruktura, plovoucí zařízení pro vstup do vody, odpočinková mola pro relaxaci či distanční plavání a mola pro zahnízdění ptáků. Z důvodu strmého svahu jsou pláže budovány jako kaskády.

„Protože je celá stavba umístěna v prostoru bývalého lomu, především pláže jsou prováděny na výsypce a vysoce podmáčeném prostoru, řešily se technické problémy, které budou mít vliv především na termín stavby a pravděpodobně i na cenu stavebních prací, připustila Vydrová a připomněla, že investorem staveb je ministerstvo financí.

V současné době se také vyrábí plovoucí mola. Vyrobené segmenty jsou uskladněny v prostoru staveniště u jezera a sestavené kusy plovoucích mol pro hnízdění ptáků jsou zatím uloženy v krytém prostoru sypané hráze.

Jámu lomu Ležáky začal Palivový kombinát Ústí, správce území, napouštět v roce 2008. Zatopená plocha má rozlohu 309 hektarů a maximální hloubka je 75 metrů, je tak nejhlubším a jedním z největších lomů v České republice. Jezero Most se stále nachází v dobývacím prostoru a zatím tam platí zákaz vstupu.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Tento rok už se jezero Most konečně otevře, věří vedení mostecké radnice

Jezero Most by se mělo v září po několika letech odkladů konečně otevřít veřejnosti. Ačkoliv v tuto chvíli stále ještě nejsou hotové některé práce, tak i vedení města Mostu věří, že se vše stihne.

„Jezero bychom rádi lidem otevřeli nejpozději při příležitosti konání Mosteckých slavností,“ řekl primátor Jan Paparega (ProMOST). Městská akce by se měla konat 12. září.

Kolem jezera je potřeba dodělat ještě inženýrské sítě a obslužné komunikace, jejichž výstavba se zpozdila kvůli nestabilnímu podloží. Původně měly být hotové loni v létě.

Složité hydrogeologické podmínky, kdy stavbaři narazili na mokřad, ale práce zpozdily.

Časový skluz nabralo před rokem i budování plovoucích mol a dalších plovoucích částí za 80 milionů korun, které mají tvořit zázemí pro integrovaný záchranný systém.

Termín otevření jezera je tak stále závislý na dokončení všech projektů, které financuje stát prostřednictvím ministerstva financí a kde je jejich žadatelem mostecký magistrát.

Palivový kombinát Ústí (PKÚ), který se na zahlazování stop po těžbě uhlí a napouštění jezera také podílel, by měl mít v uvedenou dobu všechny práce hotové.

„Palivový kombinát Ústí jako správce území jezera Most již dokončil rozhodující sanační a rekultivační práce v okolí jezera,“ potvrzuje mluvčí PKÚ Hana Volfová, že státní podnik už nyní nemá zásadní vliv na termín dokončení výstavby.

„Pokud však nebude hotová potřebná infrastruktura, tak není možné, i s ohledem na bezpečnost návštěvníků, jezero Most zpřístupnit,“ upozorňuje.

Jezero Most se stále potýká s velkým výparem vody
Otázkou také je, jak se bude vyvíjet další problém. Samotné jezero se totiž stále potýká s velkým výparem vody. Udržování stálé hladiny jezera je zatím možné pouze pomocí přivaděče vody z řeky Ohře.

„Dlouhodobá měření ukazují, že výpar z hladiny je vyšší, než se původně předpokládalo, a zároveň přítoky z tzv. povodí jezera nedosahují takové výše, kterou předpokládal původní výpočet,“ připomíná mluvčí PKÚ.

„Je nutné zmínit i vliv klimatické změny, která má velký vliv na chování jezera. Ostatně nejedná se o jedinou vodní plochu v Mostě, kde bylo nutné využít přivaděče z Ohře k dopuštění vody na stanovenou hladinu. V loňském roce náš podnik ve spolupráci s městem zabezpečoval dopouštění jezera Matylda,“ dodává mluvčí.

Hana Volfová také upozorňuje, že podnik stále hledá cesty, jak do budoucna zmírnit či úplně eliminovat náklady na nákup vody.

Jezero Most s rozlohou 311 hektarů, které vzniklo zatopením bývalého Lomu Ležáky, se začalo napouštět v říjnu roku 2008, v červnu 2012 napouštění skončilo. První návštěvníci se v něm podle původních plánů měli koupat už v roce 2017.

Zdroj: idnes.cz/

Číst dál...

Ptáci ze severu kvůli teplé zimě ani nepřiletěli, jiní se chystají hnízdit

Turpani, hoholky či kaholky, což jsou tři druhy severských kachen, které byli ornitologové zvyklí běžně přes zimu vídat na jezeře Most, už letos při lednovém sčítání ptactva nikdo nespatřil. Následkem mírného průběhu zimy opeřenci zřejmě zůstali v klidu v severnějších částech Evropy.

Zima má také vliv i na současné chování ptáků, spousta z nich se totiž už od konce ledna chystá na hnízdění.

A právě na jezeře Most, které vzniklo zatopením hnědouhelného lomu a kam je až do září lidem zakázán přístup, mohou odborníci faunu dokonale pozorovat. Jezero patří spolu s Nechranickou přehradou u Kadaně k deseti nejvýznamnějším zimovištím ptáků v celé republice.

„Zřejmě díky tomu, že letos nebyla téměř žádná zima, některé severské druhy, jako jsou turpani, hoholky a kaholky, které jsme v lednu běžně sčítali, na jezeře nebyly,“ říká Jaroslav Bažant, ornitolog mosteckého muzea a člen Ornitoklubu Most.

Během půldenního sčítání, které proběhlo 11. ledna, napočítali ornitologové na 5 885 opeřenců a celkem devatenáct ptačích druhů. Čísla jsou tak podle odborníků zhruba stejná, jako bývala v minulých letech. V některých letech však pozorovatelé napočítali i přes dvacet ptačích druhů.

„Jinak počty jedinců druhů, jako je volavka popelavá, kopřivka obecná, polák velký a polák chocholačka, se během sčítání pohybovaly od 150 do 360, což jsou velmi slušné počty. Napočítali jsme například i 53 kusů potápky roháče. Zaznamenali jsme také dvě potápky černokrké, které patří ke vzácnějším,“ pokračuje Bažant.

Možná díky štěstí tu spatřili pozorovatelé i jednu potáplici severní, která na Mostecku zimuje pravidelně a v hojnějším počtu. Naopak na ústeckém jezeře Milada, kam také potáplice v zimě zalétá, ji letos ornitologové nezahlédli.

Menší pestrost přezimujících ptáků nejen na jezerech potvrzuje i ústecký ornitolog Václav Beran.

„Letos jsme zaznamenali například jen minimum jedinců čížka lesního, který se přes zimu v regionu vyskytuje běžně ve velkých počtech. Ptáci nelétali ani na krmítka. Zřejmě zůstali severněji od našeho území, kde mají stále dostatek potravy,“ popisuje poznatky z letošní zimy.

Podle odborníků mají nezvykle vysoké zimní teploty za následek i to, že se již v tuto chvíli spousta ptáků chystá hnízdit.

„Sokoli stěhovaví jsou už na hnízdištích a tokají. Pokud se výrazně nezmění počasí, tak mohou už v únoru začít snášet vajíčka,“ popisuje neobvyklou situaci Václav Beran s tím, že je to zhruba o tři týdny dříve, než je běžné.

Vedle časného zpívání a hnízdění ptáků ornitologové například zaznamenali i netradičně brzký návrat některých ptačích druhů ze zimovišť na jihu Evropy, například kulíků zlatých či čejky chocholaté.

„Tím, že není sníh a není zmrzlá půda, mají ptáci potravy dost. V přírodě už také lze spatřit i létající hmyz, jako jsou noční motýli či pakomáři,“ doplňuje Beran.

Ptáci, kteří na zimu létají do Afriky, zatím na návrat do Česka ještě čekají.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Drop velký se objevil na Hané

Již od konce léta se v střední Moravě zdržuje drop velký, který je největším polním ptákem Evropy. U nás hnízdil do roku 1996 na Znojemsku a nyní se tam vytvářejí podmínky, aby se mohl opět vrátit.

Drop velký váží 5 kg (samice) až 16 kg (samec) a rozpětí křídel má 170 až 240 cm. Prohlédnout si jej můžete na videu: https://youtu.be/SrPidPsy204

Jeho nebližší hnízdiště jsou v Rakousku a v Maďarsku. Ojediněle hnízdí i na Slovensku. Mladí samci se občas opouštějí hnízdiště a někteří se vzácněji zatoulají i do střední a východní Evropy.

Výskyt dropa velkého mimo jeho hnízdní areál vyvolává velký zájem ornitologů a pozorovatelů ptáků. Ti jej pravidelně sledují z uctivé vzdálenosti, aby ho nestresovali, protože chtějí, aby zůstal na Hané co nejdéle. S blížícím se jarem se však asi vrátí na hnízdiště do Rakouska.
Jiří Šafránek

Foto Zdeněk Němeček
Video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/SrPidPsy204

Číst dál...

Brkoslavové severní u Plzně

Dlouho předlouho jsem tohoto krásného ptáka neviděl, jak se koukám do starých ornitologických deníků tak to bylo v zimě roku 1978. Od té doby jsem neměl štěstí, a že jsem se ho nahledal každý rok. Až na konci roku 2019 jsem z auta viděl na keřích šípku nejméně 5 brkoslavů u Nechranic. Se svou chocholkou a zavalitým tělem jsou k nepřehlédnutí. Krásné setkání po tolika letech, bohužel ale jen z auta, pro silný provoz nešlo zastavit.

O to více jsem s nadšením sledoval pravidelný výskyt brkoslavů nedaleko Plzně v Letkově, kteří se více jak 3 neděle drží na jednou místě. V pátek byl první termín, kdy jsem mohl do Letkova vyrazit. Přes hodinu jsem obcházel křoviny a keře na staré silnici, která vede nad dálnicí, ale o brkoslavy jsem nezavadil. Další volný termín byl v neděli dopoledne, tentokrát jsem zaparkoval auto hned na kraji odbočky staré silničky, která vede do Koterova. Pomalým krokem s dalekohledem na krku mířím z kopce a prohlížím každý keř, každý strom, každou houštinu. Odměnou jsou mlynaříci, zvonci, sýkory, pěnkavy, kvíčaly, na poli u letiště lovící káně a bažant obecný, mezi stromy se mihne krahujec. Brkoslavové však nikde, pod kopcem u viaduktu se otáčím a jde zpět k autu a cestou připisuji ještě kosa, žlunu zelenou na dnešní birdlist.

Asi 80m ode mne vidím letící hejno 12 -14 ptáků, dávám dalekohled k očím a bingo. Brkoslavové severní sedají na strom daleko ode mne. Vyrážím k nim, je nádherné počasí, ale slunce je nyní můj „nepřítel“, bude mi svítit přímo do aparátu. Dostávám se k brkoslavům asi na 40 m, napočítám jich 16. Nemám šanci se k nim dostat nepozorovaně, zdržují se v pásu mezi silnicí a dálnicí, kde je pro mne strmý svah a ještě 2m drátěný plot. Udělám si aspoň dokumentační fotografii a sleduju nádherné ptáky aspoň dalekohledem. Dlouho se nekochám, celé hejno se jako na povel zvedá a míří přes dálnici k protějšímu lesu. Sedám do auta a pln dojmu se vrazím do plzeňské metropole a odpoledne na chalupu.

83840000 730107567517352 3730859904726990848 n

Číst dál...

Někteří vodní ptáci v zimě spoléhají na naši pomoc

Zima pomalu končí a někteří vodní ptáci se rozhodli přezimovat ve městech a na místech kam jim lidé nosí potravu. Jde především o labutě velké a kachny divoké. Ojediněle i o lysky černé, racky chechtavé, bouřní a bělohlavé, poláky velké nebo chocholačky, hvízdáky, ostralky nebo kachničky mandarínské.

Nejvhodnější potravou pro vodní ptáky jsou, podle odborníků z Moravského ornitologického spolku, menší kousky nakrájeného nebo rozlámaného vysušeného bílého pečiva a chleba. V žádném případě na nich nesmí být plíseň nebo sůl, ptáci by se mohli přiotrávit a uhynout. Vhodnou potravou pro vodní ptáky jsou i semena pšenice, ovsa nebo kukuřice, slupky jablek a zbytky zeleniny.

Pokud si nebudete jisti, o jakého vodního ptáka se jedná, vyfoťte ho a pošlete k určení ornitologům do Moravského ornitologického spolku na e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Možná objevíte i nějakou raritu. Ornitologové uvítají i fotografie kroužků nebo krčních límců labutí.

Text a foto: Jiří Šafránek

Foto v příloze: kachny divoké, polák velký, kachnička mandarínská, labuť zpěvná s krčním límcem, racek bělohlavý s kroužkem PKHU.

Číst dál...

Nový web pro pozorování ptáků v Evropě

Kde pozorovat ptáky v Evropě? Může být velmi obtížné získat dobré informace o pozorování ptáků po celé Evropě. Nově spuštěný web www.birdingplaces.eu to výrazně zlepší. Na Birdingplaces.eu najdete nejlepší pozorovací lokality po celé Evropě, a to vše na jednom místě. S každou pozorovací lokalitou získáte také podstatné informace pro několik následujících hodin pozorování.

S ostatními pozorovateli ptáků můžete snadno sdílet své oblíbené místa k pozorování ptáků. Stačí kliknout na „Přidat lokalitu“, přihlásit se a web vám ukáže cestu. Tímto způsobem si pozorovatelé ptáků v celé Evropě navzájem pomáhají při hledání nejlepších oblastí pro pozorování ptáků. Přidání lokalit je také pěkný způsob, jak se tomuto koníčku věnovat za dlouhých zimních večerů bez pozorování ptáků. Na oslavu zahájení Birdingplaces.eu mají nyní pozorovatelé šanci vyhrát prémiový binokulár Leica a dalekohled, když přidají pozorovací lokalitu na web stránku. Více informací naleznete na www.birdingplaces.eu/go-in-and-win.

Birdingplaces.eu je nekomerční a pro pozorovatele zdarma. Web je vytvořený pozorovateli pro pozorovatele a chce také představit pozorování ptáků širšímu publiku, což mu také umožní získat více podporovatelů ochrany ptáků.

Podívejte se na www.birdingplaces.eu, abyste našli skvělé lokality na pozorování ptáků nebo přidali své oblíbené a pomohli nám zaplnit mapu v České republice.

PS: web je v angličtině, ale můžete nastavit jazyk na češtinu. Pokud tak učiníte, všechna jména ptáků se objeví také v češtině.

Překlad: Peter Haluza
Foto i zdroj: internet

Číst dál...

Fotolov tetřeva hlušce

Tetřev hlušec patří v pomyslném žebříčku wildlife fotografa asi k nejžádanějším, ale zároveň k nejméně dostupným. Největší z tetřevovitých je v českých zemích na pokraji vyhynutí a poslední populace divokých tetřevů se ukrývá v hlubokých lesích Šumavy. Malý počet ptáků a komplikující legislativa staví tento druh pro fotografy někam do kategorie science fiction.

Důvody, proč jsem pro svůj záměr zvolil Norsko, byl nasnadě. Tetřevů je v jeho lesích stále dostatek a také jsme mohli využít letité známosti mého norského přítele. Toho považuji za skutečného „tetřeváře“. Věnuje se jejich filmování více jak 15 let a tudíž nám byl velkým pomocníkem. Z předchozích výprav v roce 2012 a 2013 jsem sice nějaké fotografie přivezl, ale spíš to bylo o sbírání znalostí a zkušeností. Jak a kde tetřevy hledat není v cizím prostředí opravdu snadné. Po následující roky ve mně stále zrála myšlenka na návrat. Proto jsem se v roce 2019 s kamarádem Petrem znovu vypravil do norských lesů pokusit štěstí.

Dlouhou nezáživnou cestu autem a lodí vynechám a přehoupnu se v čase. Přijíždíme k tábořišti, kde je pro nás připravena malá chatka. Ta nám bude na dalších deset dní útočištěm a zázemím pro naše výpravy za černými rytíři. Oba máme rádi již trochu komfort. Léta trempinku máme dávno za sebou a pořádná postel či teplá voda není k pohrdání. První noc jsme se oddávali odpočinku a spánku. Druhý den přijíždí na smluvenou hodinu náš přítel Jonas, abychom sestavili plán. Po krátké poradě jedeme na první vytipované místo. Čeká nás asi desetiminutový přesun autem, a pak asi hodinový výstup lesem na tokaniště. Musím tam dopravit veškerý materiál na focení, maskování a bivakování. Stavíme kryty a znovu se vracíme zpět do tábořiště. Odpoledne poneseme jenom ruksaky s foto výbavou.

Na tokaniště

Množství všeho potřebného je patrné z fotografie. Naším úkolem je postavit kryty a připravit se na dlouhé noční čekání. Fotograf musí obsadit stan ještě v podvečerních hodinách. Ptáci ještě před setměním zahřadují v okolí tokaniště, a pak už není šance se nepozorovaně přiblížit. Hrozilo by vyplašení ptáků a ohrožení celého toku v blízkém okolí.

Následující dny nás čeká stereotypní a opakující se kolečko. Ráno počkat do 9:00, opustit kryt, prohlédnout okolí, zkontrolovat fotopasti a odjet zpět do tábora, Dopolední hygiena, vaření, odpočinek a ostatní činnosti spojené s pobytem. Znovu dojezd do lesa a výstup na tokaniště.

A nyní také trochu k samotnému hledání. Tetřevi na místech výskytu zanechávají různé pobytové znaky. Na nocovištích poblíž tokanišť to jsou stromy, na kterých kohouti a slepičky hřadují. Pod nimi se často nachází koláče trusu a někdy i zvláštní výměšek slepého střeva, kterému se říká „smola“. Je to tmavá řídká hmota rozstříknutá pod místy, kde ptáci nocují. Dalším markantem je peří obou pohlaví, nebo stopy ve sněhu. Právě zbytky sněhových ploch jsou často místy, kde se jarní tok odehrává. Peří nám prozrazuje, co se na tokaništi aktuálně děje. Zdali jde o teritoriální boje kohoutů, nebo již o páření.

Pokud je nalezeno tokaniště a je čerstvě navštěvováno, postavíme v jeho okolí kryty. Vzdálenost volíme od středu tokaniště asi 20 metrů. Přítomnost krytů ptáci akceptují beze změn a chovají se naprosto přirozeně. Nejcitlivěji reagují podle mé zkušenosti na změny počasí. Ať je to sněžení, déšť nebo silnější vítr. Nejlepší pro tetřevy je klidná mrazivá noc. Jelikož se někdy stává, že dominantní kohout kontroluje tokaniště ještě před setměním, obsazujeme kryty již v 18:00. Těsně před soumrakem přilétají do okolí tokaniště slepičky i kohout. Slepičky přistávají velice tiše, ovšem kohout zalomí s důrazem a hlasitostí. A někdy to ještě doprovodí hrdelním zvukem připomínající důrazné chlapské krknutí. 

Čekání na ranní rozbřesk je dlouhé, pokud mrzne, tak i nepříjemné. Zpravidla ještě za tmy začne kohout tokat na stromě. Po rozednění seskočí na zem a postupuje k tokaništi. Někdy s velkým rámusem přistane přímo na něm.

Zpočátku se vše jevilo velice snadné. Přijedeme, nafotografujeme a za pár dní pojedeme domů. Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Po nalezení prvního tokaniště se to začalo vše trochu komplikovat a nedařilo se nám nic vyfotografovat. Asi třetí den jsme se rozdělili a já obsadil jiné místo asi 200metrů od původního. Ani další rána nepřinesla kýžený výsledek. Jen pár fotografií ještě za tmy nebo daleko. Nakonec jsme se rozhodli vše sbalit a přesunout se asi o 10 kilometrů jižněji. Tam podle informací našeho norského přítele stoprocentně nafotíme. Stěhování veškerého vybavením patří k nejméně příjemným činnostem fotografa a znovu se potvrdilo to známé heslo „raději vyhořet“.

Stopa kohouta

Obsazujeme vzdálené tokaniště a stavíme stany. Vše je připraveno a následuje obligátní denní kolečko. Ale ani další ráno se nedaří. Vše se odehrává mimo dosah našich objektivů. Přítomnost tetřevů je ale důkaz, že ten pravý den na nás ještě čeká. Musíme vytrvat. Ještě další dny se stěhujeme vždy o kousek dál s vidinou, že zítra to již klapne. Začíná nás tlačit čas a doléhá frustrace z neúspěchu. Je před námi poslední desátý večer. Vše jsme vsadili na jednu jedinou kartu. Vabank. Ráno, nebo nic!

Je 3:50 a budík mě tahá ze spacáku. Vše připravuji na focení a již nedaleko nás slyším tokat kohouta. Koukám ven, ale přes neproniknutelnou tmu, není nic vidět. Krátce před půl pátou už před sebou na tokaništi vidím pohyb. Ještě chvilku a již rozeznávám slepičky, a dokonce vidím kohouta. Jen je nepoplašit. Hladina světla je stále nízká a tak zatím zkouším točit nějaká videa. Je krátce před pátou a světla začíná být dostatek i na fotografování. Z nedalekého kolegova krytu slyším cvakot závěrky jeho Nikonu. Nyní již oba fotíme, co to jde. Chvílema to připomíná westernovou přestřelku. Blíží se osmá hodina a celou scénu zalévá ranní slunce. Je to jako v pohádce! Nemůžeme se té nádhery do sytosti nabažit. Čas plyne a blíží se poledne. Poslední snímky a musíme končit. Trajekt nepočká. Vylézáme ven, balíme, uklízíme a přesouváme se k autu. V 17:00 už musíme být v přístavu. Čeká nás tedy asi 100 kilometrový přesun k trajektu, tříhodinová plavba do Dánska a 1100 kilometrů domů. Děkujeme norskému příteli za možnost strávit deset dní v norské divočině. Přičichnout tak ke každoročně opakujícímu se zázraku, jako je tetřeví tok. Děkujeme Ti Jonasi, děkujeme ti, úžasná norská přírodo.

Tetrev 042 web

Text a fotografie Richard Stehlík, Petr Šimon.

 

Číst dál...

3. část - Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

Ve třetí části našeho ohlédnutí za desátými léty 21. století se podíváme na to, jak klimatická krize ovlivňuje ptáky a jak se naše chápání klimatické krize v posledním desetiletí vyvíjelo.

Požádal jsem Brooke Batemanovou, vedoucí klimatoložku v Národní Audubonově společnosti (National Audubon Society), aby porovnala to, co víme o klimatických změnách a ptácích nyní s tím, co jsme věděli před 10 lety. Zde je její odpověď:
„Z pečlivého pozorování nadšenců a komunity vědců již několik desetiletí víme, že ptáci už reagují na změnu klimatu. Dlouhodobé záznamy poskytly informace o tom, jak druhy ptáků posunují migrační načasování dříve, zatímco ostatní kladou vajíčka dříve, než bylo u nich zvykem. V posledním desetiletí však máme ucelenější obrázek tohoto příběhu. Nyní víme, že načasování migrace se posunuje nejen u několika druhů, ale u všech severoamerických ptáků jako celku stabilním tempem v důsledku změny klimatu.

Tyto znalosti máme nyní k dispozici, protože meteorologické radary umožňují vědcům v průběhu času studovat stovky druhů a miliardy ptáků. Jak se otepluje klima, zmenšuje se velikost ptačího těla, rostou jim delší křídla, aby udrželi krok se změnami a migračními nátlaky. Netýká se to jen migrujících druhů, ale také ptáků na dvorcích, kde studie ukazují, že se ptáci u našich krmítek přeskupují. Druhy přizpůsobené na teplejší klima, jako strnádka vrabcovitá a střízlík karolinský, jsou díky mírnějším zimám schopné expandovat na sever. To vše bylo odhaleno z údajů shromážděných komunitou vědců, zabývajících se sběrem dat, který v posledních letech narostl.

V posledním desetiletí jsme díky komplexnějšímu pochopení změny klimatu a lepší dostupnosti dat zjistili, že některé druhy už ztratily celé části svého území, jako např. vlhovec severní, jehož území se stáhlo o 143 km na sever. Celá společenství se narušují. Migrace kolibříka šestibarvého nyní není synchronizována se svým liliovým potravinovým zdrojem, který nastává po odkvětu lilií a změna klimatu způsobuje častější hromadné vymírání mořských ptáků, protože se oceány oteplují a ekosystémy kolabují.

Umíme dobře odhadnout, jak bude pokračovat ovlivňování ptáků klimatickou změnou. Zpráva Audubon’s Survival by Degrees poskytuje obsáhlý pohled na zranitelnost 389 druhů severoamerických ptáků v důsledku změny klimatu, přičemž každý druh ztrácí velkou část svého teritoria. Zpráva dále odhaluje, že 2/3 druhů hrozí vyhynutí vlivem změny klimatu, pokud nyní nepřijmeme opatření. Pokroky v modelování klimatu, technologiích a výpočetní technice, metodologii modelování a databáze výskytu ptáků za poslední 10 let umožnily provést analýzu této pravděpodobnosti v měřítku celého kontinentu.

Trendy v pozorování vzácných ptáků
Zeptal jsem se autora příručního průvodce a přispívatele BirdWatchingu Kenna Kaufmana, zdali by nějaké trendy v pozorování vzácných ptáků za posledních 10 let mohly být přímo propojeny se změnou klimatu. Zde je jeho odpověď:
„Změna klimatu má samozřejmě dopad na celkové rozdělení ptáků, protože jak stále můžeme vidět, pásma se posouvají směrem na sever –přičemž u mnoha jižních druhů postupuje a u mnoha severních ptáků ustupuje. Pravděpodobně to má negativní dopad na populaci mnoha ptáků, kteří hnízdí na severu, protože se zmenšuje jejich celkový počet jejich hnízdišť. Je však obtížnější propojit jednotlivá pozorování vzácných ptáků se změnou klimatu. Nejpozoruhodnější zatoulanci jsou tak zdánlivě náhodní, že jejich objevení je předmětem náhody, takže by bylo těžké odhalit změnu. „

„Nyní se objevuje více rarit, ale z větší části je to kvůli rostoucímu počtu pozorovatelů ptáků. Fotografie a internet také hrají velkou roli, protože bylo zdokumentováno mnoho rarit, když nějaký příležitostný pozorovatel zahlédl něco zvláštního, vyfotografoval to a zveřejnil online. V minulosti by většina takových nálezů zůstala bez povšimnutí a neidentifikovaná. Abychom věděli, jestli se celkový počet ptáků zatoulaných mimo dosah mění, musíme se soustavně soustředit na dlouhodobá data z konkrétních lokalit, jako jsou Farallonské ostrovy (u Kalifornie) nebo špička Ontario´s Long Point.

'83343246 196594608154363 5946480305480138752 n

„Ale konktrétní vzácné druhy se těžko spojují s klimatickou změnou, jelikož jejich výskyt se mění v proběhu času, což ovlivňuje vzácnost jejich výskytu. Dobré příklady zahrnují tereje a husičku podzimní.

Pokud se vrátíme o několik desetiletí zpět, byli terejové jakéhokoliv poddruhu nesmírně vzácní v kalifornských pobřežních vodách (i když terej modronohý se občas ukáže v Saltonském moři). Nyní jsou terejové modronozí celoročně pravidelně vídáni u Kalifornie ve větších počtech a také jsou zde pravidelně pozorováni terej maskový, terej modronohý, a dokonce terej tichomořský a terej červenonohý. V posledních několika letech byli všichni mnohokrát viděni na mnoha pobřežních lokalitách. Je to opravdu ohromující změna. Dále na východ jsou terejové žlutonozí vidět podél Atlantického pobřeží a pobřeží Mexického zálivu od Newfoundlandu po Texas a na mnoha ostrovech více na sever, na kterých se vyskytují jezera aspoň po Massachusetts, Indianu a Nebrasku. Místně se spousta těchto druhů považuje stále za velké rarity, ale zvětšující se počty nepřestávají ohromovat, jelikož terejové jsou teplovodní ptáci, jejich rozšiřování vypadá jako přímo propojené s oteplováním klimatu a oceánu.
Whistling-ducks jsou dalším dobrým příkladem. Husičky podzimní bývaly specialitou jižního Texasu, ale v posledních letech se rozšířily po celé mapě, zvláště na východ Skalnatých hor. Viděl jsem je tento rok v New Jersey a Ohiu a nemusel jsem jet víc než míli od svých obvyklých stanovišť, aby se mi to podařilo. Letošní záznamy zahrnují hejno 6 v Novém Skotsku, hejno 9 v Quebeku a také hejno 10 v severním Illinois a hejno 8 ve Wiskonsinu. Jen abych vyjmenoval pár nejsevernějších záznamů z tohoto roku. Celkový počet jedinců severně od Golfského pobřeží by se pravděpodobně dal počítat ve stovkách.

Husička dvoubarvá se zas tolik nerozšiřuje, ale jejich teritorium se pohybuje nahoru údolím řeky Mississippi. Několik párů husiček podzimních a dvoubarvých hnízdilo v jihozápadním Illionis. Abych znovu zdůraznil – tohle je něco, co bych ještě před několika lety považoval za neuvěřitelné. Whistling-ducks na severu jsou stále považovány za místní raritu, ale zjevně jsou součástí mnohem většího trendu, a protože se považují za tropický druh, oteplující se klima působí jako logická příčina jejich rozšiřování.

Nejnovější zjištění ohledně klimatické změny a jejím vlivu na ptáky dávají dobrý předpoklad k tomu, co se stane s rozšířením ptačích druhů, jak se bude klima oteplovat. Některé z předpovědí mohou na první pohled působit extrémně, ale nejsou o nic extrémnější, než příklady, které jsem už zmínil. Naše předpoklady se už stávají skutečností. Právě proto doufám, že pozorovatelé si prostudují práci Audubonovi organizace týkající se klimatu a budou jí brát vážně.

3. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

2. část - Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

V části 2 našeho ohlédnutí se za první dekádou 21. století, se podíváme na to, jak se změnila komunita pozorovatelů. Požádal jsem Davida Ringera, hlavního referenta počítačové sítě v National Audubon Society a Devona Trottera, programového spolupracovníka Equity, Diversity a Inclusion (Rovnosti, Rozmanitosti a Inkluze v Audubonově společnosti), aby se podělili o své pohledy na rostoucí zájem o pozorování ptáků u mladých lidí a netradičních diváků. Tohle nám k tomu řekli.

„Pozorování ptáků a jejich ochrana byla kdysi vnímána za téměř výhradní záležitost starších, bílých Američanů, ale Audubonnova organizace viděla a kultivovala velké rozšíření u našich diváků a členů za poslední dekádu, zvláště mezi mladšími lidmi“, říká Ringer. „ Je to také proto, že mladí Američané si osvojili pozorování ptáků a diskuzi o nich online jako skvělou zábavu a společenskou akci.“

„Pozorování ptáků je super“, prohlásil tento měsíc Magazín Outside, propagující podrobný článek o spisovatelově cestě k pozorování ptáků. Gizmodo publikoval podobný článek v r. 2018, krátce po té, co The New York Times hlásil: „Mladí městští pozorovatelé ptáků, otevřete svá srdce do korun stromů!,“ a podrobně líčil dobrodružství feministického ptačího klubu v New Yorku a dalších mladých pozorovatelů. Značnou pozornost přitahovala také webová rubrika Jasona Warda „Ptáci Severní Ameriky“ a rovněž jeho velká aktivita na Twitteru.

V roce 2013 USA Today psal o mladých pozorovatelích ptáků, které přitáhly množící se aplikace chytrých telefonů a dalších nástrojů. Dokonce i Esquire prohlásil v roce 2014 : „Uh-Oh. Pozorování ptáků začíná být super“, když psal recenzi filmu o dospívajících pozorovatelích ptáků. The Onion neustále sledovala příběhy o ptácích a lidech, kteří je mají rádi a v jednom okamžiku si vysloužila tweet od samotného tehdejšího prezidenta Baracka Obamy. A „Bird Twitter“ – jak je známo – vstoupil do své druhé poloviny dekády a vytvořil prostředí pro otevřenou diskuzi pozorovatelů ptáků všech věkových skupin, barev a úrovně zkušeností, pro ocenění, zkoumání a dokonce i láskyplného parodování ptáků.

„ Možná jedním z nejsilnějších příznaků rostoucího přijetí pozorování ptáků u mládeže je rychlý růst a úspěch programu studentských spolků na Audubonově Campusu (univerzitě), který se v rozpětí asi 18 měsíců rozrostl z 10 pilotních programů na více než 100 aktivních vysokých škol po celé zemi.(A na druhé straně starší generace pozorovatelů vítá tento nárůst účasti mládeže s otevřenou náručí, protože vědí, že příští generace je zásadní).

Devon Trotter dodává:
„Kromě mladých lidí si sponzoři a organizace konečně začínají uvědomovat a jednat podle hodnoty perspektiv a schopností rozmanitých komunit v ochranářském hnutí a rekreace v přírodě, protože tyto komunity trpí dopadem klimatických změn a zhoršováním životního prostředí v neúměrně vyšší míře než ostatní komunity. V posledních letech obdržela Audubonova arganizace finanční prostředky od nadace Hewlett s cílem posílit naše vedoucí postavení v oblasti rovnosti, rozmanitosti a začlenění. Nadace Fund II udělila Audubonově společnosti grant na vytvoření vůbec prvního učebního programu organizace (navazující na několikaletá placená stipendia a stážové programy), což Audubonově společnosti umožnilo přijmout sedm mladých „ domorodých“ ochránců přírody v celé organizaci a zemi s cílem, že po ukončení vzdělání jich nejméně 5 najme Audubonova organizace nebo jeho partneři. Je to součástí posunu, kdy organizace na ochranu přírody rozeznávají mezi pouhým „vzděláváním“ mladých lidí prostřednictvím dobře míněných programů a skutečným investováním do jejich kariérních vyhlídek prostřednictvím programů jako je tento.“

„Také skupiny jako Outdoor Afro, Latino Outdoors, Outdoor Asian a Queer Birders v Severní Americe získaly v posledních 10 letech značnou dynamiku a korporace a významné skupiny ochránců přírody vzaly na vědomí partnerství s těmito společensky orientovanými organizacemi a spojují se s nimi na konferencích a akcích. Audubonův program „Pojďme pozorovat ptáky společně“ pro komunitu LBGTQ+ a spojence, dvojjazyčné ptačí procházky a akce během Black History Monh (Měsíc Černá historie) a jiná dědictví měsíců – abych uvedl několik příkladů.“

„Díky tomu budeme i nadále zažívat růst zájmu, účasti a členství mladých lidí a historicky netradičních skupin v Audubonu, stejně jako budeme pokračovat ve vytváření vzájemného spojení mezi ptáky, zdravím našeho světa a zdravím našich komunit a sociálních struktur. Abychom zmírnili klimatickou změnu, musíme se všichni zapojit. A tohle je teprve začátek.“

„Částečně je to proto, že obavy mladých lidí z klimatických změn stále rostou – protože vědí, že v sázce je jejich budoucnost – a pozorování ptáků stále více vnímají jako ukazatel zdraví našeho životního prostředí.“

2. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

S příchodem roku 2020 jsme se dostali na konec dekády, která přinesla spoustu změn v komunitě pozorovatelů ptáků, zatím co hrozby pro ptáky, které milujeme, jsou stále vážnější. Dnes se ohlédneme zpět za posledními 10 lety pozorování ptáků a učiníme tak ve třech částech:
Část 1 – podíváme na to, jak se koníček pozorování ptáků za posledních 10 let změnil
Část 2 - podíváme se, jak se v tomto desetiletí změnila komunita pozorovatelů ptáků
Část 3 - podíváme se, jaký dopad má klimatická krize na ptáky a jak se naše chápání klimatické změny vyvíjelo od roku 2010
Pozorování ptáků se v dekádě změnilo mnoha způsoby, od toho, jak ptáky pozorujeme, jak je studují vědci, až po to, jak se ptáci stávají stále rostoucí součástí mainstreamové kultury. I když to není úplný výčet, zde je pět věcí z posledního desetiletí, které vyčnívají nad ostatními.

1. Použití fotoaparátu mění pozorování
Pro pozorovatele bývalo neobvyklé nosit do terénu fotoaparát. Nyní však mnoho pozorovatelů používá fotoaparáty, stejně jako dalekohledy. Přispívající redaktor Kenn Kaufman poukazuje na dva způsoby použití fotoaparátu, z kterých jeden způsob změnil tento koníček:
„Jedním je skutečnost, že mnoho pozorovatelů se dostává k ornitologii přes fotografii ptáka – nejprve fotí, a pak chtějí vědět, jaký druh vyfotili. To by se v minulosti nikdy nemohlo stát, protože teleskopy a kompaktní superzoomy byly velké a fotografování ptáků bylo mnohem těžší než dnes. Druhým je, že seriózní pozorovatelé stále více používají fotografii k identifikaci ptáků, protože přímo v terénních podmínkách to může být obtížné, jako např. u letících chaluch (jaegers) nebo jestřábů (accipiters).“
Přispívající redaktor David Sibley reaguje na Kaufmana a poznamenává: „ Použití fotoaparátu mění způsob, jakým identifikujeme ptáky. Někdy podle detailů, které jednoduše nemůžeme určit v reálném čase nebo množiny vlastností, které se liší od přístupu, kdy použijeme pouze oči. Je těžké uvést konkrétní příklady, ale cítím významný posun. Také je pravda, že s fotografiemi je mnohem méně dohadů o identifikaci ptáka, který právě letěl kolem. Bývalo to tak, že všichni pozorovali ptáky, pak porovnali dojmy a dospěli ke shodě identifikace. Nyní většina pozorovatelů fotografuje, diskuze se stále odehrávají, ale zaměřují se na to, zda-li identifikace bude potvrzena nebo ne. Několik nedávných záznamů buřňáčka galapážského z Kalifornie nebylo určeno v terénu, ale bylo určeno právě až z fotografií.

A protože je fotografováno tolik vzácných ptáků a v takovém detailu, tak víme, že ta samá káně velká přiletěla z Texasu do Maine a ten samý trupiál černohřbetý přiletěl z Pensylvánie do Massachusetts. Kombinace levných fotoaparátů se zoomem a facebooku vedla k objevení mnoha vzácných ptáků, kteří by se před více jak deseti lety přehlédli. A skupina What this bird (Co je to za ptáka) americké ornitologické společnosti (zkratka ABA American Birding Association) v posledních několika letech objevila řadu vzácných druhů.“

2. Rostoucí vliv aplikace eBird
Kaufman říká: „Rozhodně největším vývojem v oblasti pozorování za poslední desetiletí je rostoucí vliv e-Bird.“ I když v Severní Americe byl spuštěn v roce 2002, celosvětovým se stal až v roce 2010, a od té doby se stal mezinárodním jazykem ornitologie. Pro cestující pozorovatele je to neuvěřitelná pomoc při nalezení hotspotů, hledání spolehlivých lokalit, těžko pozorovatelných ptáků a nalezení aktivních pozorovatelů v nových oblastech.
„Je také užitečná pro lidi, kteří píší o stavu a rozšíření ptačí populace. Já sám neustále vyhledávám na e-Bird věci jako: Kde byl hlášen čížek severoamerický v listopadu tohoto roku oproti listopadu loňského roku? Jaký je obecný vzhled vzoru raroha prériového východně od Mississippi?“
„Někteří lidé až příliš věří tomu, co je v e-Bird uvedeno. Například aplikace nezahrnuje všechny záznamy rarit a není to žádná náhrada za zprávy komise pro detailní záznam pozorování ptáků. Ale pro obecný přehled je užitečná čím dál více.“

3. Pokroky v technologii sledování ptáků

V posledních letech se značně rozvinula schopnost sledovat jednotlivé ptáky a s pomocí technologie znovu vytvářet jejich migrační cesty.
Jill Deppe, vrchní ředitelka Audubonovy migrační iniciativy (Audobon´s Migratory Bird Initiative) říká:
„V uplynulých deseti letech jsme dosáhli mnoha pokroků v technologii sledování migrace, což vědcům a ochranářským organizacím, jako je Audubon a naši partneři, umožnilo sledovat jednotlivé ptáky, jak se pohybují po celém světě. Ukazují nám, co ptáci potřebují dnes i zítra a jak jsou navzájem propojeni. Tyto technologie přinesly obrovský vhled do pohybu pěvců, pobřežních ptáků a dalších ptáků, kteří jsou příliš malí na to, aby nesli lokátor.
Například geodeti využívají principy sluneční geolokace ke sledování ptáků. Pro jakýkoliv den se doba slunečního poledne mění v různých zeměpisných délkách a délka denního světla se mění v různých zeměpisných šířkách. Geodeti zaznamenají tuto informaci, která umožňuje vědcům odhadnout polohu ptáka na Zemi. Použitím této technologie vědci ukázali, že lesňáček černohlavý cestuje tři dny přímo napříč Atlantickým oceánem, když migruje na podzim ze severovýchodní Ameriky do jižní Ameriky.
„Další často používanou technologií je radiotelemetrie. Ačkoliv se používala ručně ke sledování ptáků od počátku šedesátých let minulého století, dočkala se radiotelemetrie modernizace, která nám umožňuje sledovat menší ptáky na mnohem větších plochách. Jako vědecký pracovník a stávající člen Národní Audubonovy společnosti jako vrchní ředitelka Iniciativy pro migraci ptáků, já a moji spolupracovníci jsme použili automatizovanou radiotelemetrickou síť ke sledování drozda malého a dalších malých pěvců během jejich podzimní migrace přes Mexický záliv. V rozporu s dlouhodobou představou, že záliv je geografickou překážkou pro pěvce, jsme zjistili, že pravděpodobnost přežití drozdů při překonání zálivu může být překvapivě vysoká a překračuje 90%. Klíčem úspěchu pro ptáky je přístup k lokalitám s vysoce kvalitní potravou a dobré počasí. Za poslední desetiletí Bird Canada a její partneři vytvořili síť MOTUS, systém automatizovaných přijímacích věží protínajících západní polokouli, což významně zlepšuje naši schopnost sledovat ptáky v průběhu ročního cyklu. Pomocí sítě MOTUS vědci zjistili, že kvalita stanovišť obsazená malými ptáky během migrace a zimy, ovlivňuje tempo migrace a migrační cesty a ukazuje vzájemnou provázanost jednotlivých období ročního cyklu.
Tyto a další technologie nás dovedly k éře exponenciálního růstu dat o migraci ptáků. To, jak začneme přistupovat k těmto údajům a jak je budeme využívat, to už bude příběh příštího desetiletí, které v tomto směru povede Audubonova Iniciativa pro migraci ptáků.
Díky partnerství s podobně smýšlejícími organizacemi jako např. Cornel Lab of Ornithology, Smithsonian Migratory Bird Center a našimi partnery na západní polokouli, Audubon spojí všechna tato úžasná data o stěhovavých ptácích, která nám přinesly technologické pokroky za posledních deset let. Tyto informace použijeme k určení toho, kam a jak zaměřit Audubonovy prostředky do ochrany, obnovy a správy klíčových stanovišť, a také ke zmírnění hrozeb po celé migrační cestě těchto druhů.“

4. Ptáci a pozorovatelé ve filmech

Jordan Rutter, ředitel pro vztahy s veřejností v American Bird Conversancy, poukázal na rozmanitost způsobů, jakými jsme v posledním desetiletí viděli ptáky a pozorovatele vystupující v mainstreamové a popové kultuře. Stolní hra Wingspan se stala v roce 2019 obrovským hitem a ještě více otevřela zájem o pozorování.
A když ptáci a pozorovatelé jsou po celá desetiletí předmětem filmů a televizních pořadů, počet a rozmanitost filmů souvisejících s pozorováním, byla v tomto desetiletí působivá. Měli jsme velkofilm The Big Year (Velký rok - 2011), v hlavní roli s Jackem Blackem, Stevem Martinem a Owenem Wilsonem, v roce 2013 film A Birder´s Guide to Everything (Pozorovatelův průvodce na všechno); dokumentární filmy o pozorovatelích: The Central Park Effect (2012), Penguin Counters (2015) a filmy Netflix 2019 Birders a Dancing with the Birds (Pozorovatelé a Tanec s ptáky), a animované filmy Legend of the Guardians (Legenda o strážcích), The Owls of Ga'hoole - Legenda o sovích strážcích (2010), Rio (2011) a Rio 2 (2014).

5. Úspěchy v ochraně

Ano, výzvy, kterým čelí ptáci, jsou stejně tak velké i ve 20. letech tohoto století. Nesmíme ale zapomínat na to, že pozorovatelé a vědci každodenně pracují na zlepšení vyhlídek našich opeřených přátel. Právě v několika posledních měsících byl např. lesňáček šedohřbetý vyřazen z federálního seznamu ohrožených ptáků a město New York přijalo nová pravidla, aby budovy udělalo méně nebezpečné pro ptáky.
Naši přátelé z BirdLife International také sdíleli tento seznam 10 způsobů záchrany nejvzácnějších ptáků na světě za posledních deset let.

1. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

eBirding v roce 2019 podle čísel

Děkujeme, že jste byli součástí eBird v roce 2019. 17. ročník byl plný velkých skoků kupředu, co se týče vědeckého dopadu eBird - nová mobilní aplikace, optimalizace pozorovatelských nástrojů a pozorování více než 140 miliónů ptáků. Katalogizovali jsme nejlepší momenty z roku 2019. Doufáme, že náš první týden v roce 2020 bude skvělým startem.

V roce 2019 na 16tém ročníku členové stránky eBirder celosvětově poslali 10,843,797 seznamů s pozorováním. Oproti roku 2018 je to téměř 20% nárůst. Celkové číslo všech pozorování se vyšplhalo na 743,916,380. Na naší domovské stránce můžete živě sledovat aktuální množství pozorování druhů i seznamů.

Níže vypsané krajiny a regiony zaznamenaly více než 100% nárůst oproti roku 2018:
Spojené Arabské Emiráty — 898.59%
Israel — 865.62
Palestinian Territory — 850
Cyprus — 679.5
Bangladesh — 373.91
Lithuania — 285.49
Estonsko — 272.57
Saint Martin (French part) — 265.52
Liberia — 229.3
Jersey — 228.29
Bahrain — 227.43
Moldova — 210.74
Turks and Caicos Islands — 204.3
Jordánsko — 199.45
Slovensko — 191.44
Západní Sahara — 191.37
Libanon — 183.78
Norsko — 161.04
Rwanda — 159.77
Sierra Leone — 158.16
Mozambique — 157.64
Kazachstan — 155.08
Malawi — 143.19
Iran — 140.3
Taiwan — 138.76
Mauritius — 127.27
Mongolsko — 124.24
Česká republika — 121.94
Rumunsko — 120.6
Uruguay — 118.65
Sint Maarten — 115
Andorra — 114.68
Nová Kaledonia — 111.27
Dánsko — 109.52
Nepál — 107.85
Timor-Leste — 102.87
Pakistán — 101.94
Antigua a Barbuda — 101
________________________________________
Z pohledu médií:
Členové sdíleli 5,594,490 fotek ke svým seznamům v roce 2019 (23% nárůst oproti roku 2018)
Členové nahráli ke svým seznamům 186,216 zvukových nahrávek v roce 2019 (nárůst o 35%)
Děkujeme vám, že jste udělali z eBird silný informační zdroj. Vše je možné jen díky vám. Každý seznam pomůže pozorovatelům, výzkumníkům, ochranářům i ptákům samotným po celém světě, a za to jsme vám neskonale vděčný.

Chris, Marshall, Brian, Jenna, a Ian—Team eBird

Číst dál...

V Přerově se na krmítku objevila melanistická sýkorka

Neobvykle zbarvenou sýkoru pozoroval ochránce přírody Adin Vyhlídka na krmítku v Přerově. Naštěstí ji vyfotil a fotografie poslal do Moravského ornitologického spolku. Ornitologové zůstali v úžasu, protože takto zbarvenou sýkoru modřinku ještě nikdy neviděli.

Modřinka má vzácnou pigmentovou vadu – melanismus. V jejím zbarvení chybí bílá a žlutá barva a naopak převládá černá a šedá. Melanismus je zjednodušeně řečeno opak albinismu. U albínů převažuje bílé zbarvení, u melanistů naopak převažuje černé zbarvení. Melanismus je mnohem vzácnější než albinismus a objevuje se výjimečně u plazů, savců i ptáků.

Ornitologům se podařilo pořídit i video a tak si ji můžete prohlédnout zde: https://youtu.be/D8saFJH0zUI.

Melanistická modřinka se na krmítku zdržovala pouze jeden den. Podle ornitologů nejde o místního ptáka, ale o protahující sýkoru ze severu nebo z hor. I přesto že se u nás vyskytují sýkory modřinky celoročně, tak se v zimě toulají a hledají potravu.

Pokud se vám na krmítku objeví podivně zbarvený nebo neznámý pták, tak jej vyfoťte a pošlete ornitologům na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Možná objevíte další raritu.

Jiří Šafránek
Foto a video: Jarmila Kačírková

Číst dál...

Luhačovice jsou posety stylovými ptačími budkami, nechybí ani keramika

Hlad je nejlepší kuchař, říká se a jedlík se pak neohlíží na kulturu stolování. V tomto ohledu si náramně polepšili ptáci v Luhačovicích. Ti jsou sice mnohdy rádi za jakoukoli potravu, ale nyní mohou využít i stylové nabídky budek, které zaujmou i kolemjdoucí, či návštěvníky lázeňského města.
Krmítka, budky a další útočiště pro ptáky se s příchodem jara stávají milým tématem. V Luhačovicích jim navíc dali umělecký rozměr. Ptáci tam totiž mohou zobat zrní v krmítkách, která pocházejí z dílen předních českých výtvarníků , nebo si mohou stavět hnízda v budkách navržených malými školáky.

„Inspirovat se při tvorbě krmítka třeba luhačovickou architekturou nebo vyrobit budku ve tvaru filmové kamery. I takové nápady měli ti, kdo se zapojili do projektu okrašlovacího spolku v Luhačovicích,“ komentoval fotograf Milan Mikšík.

I díky této iniciativě je možné projít památkovou zónu s trochu netradičním cílem. Stačí si v infocentru vyzvednout mapku se zakreslenými budkami a celou trasu projít.

Rok po roce
Projekt Trasy uměleckých ptačích krmítek a budek realizoval Luhačovický okrašlovací spolek v roce 2013 a Calma Externí galerie byla otevřena při Slavnosti ptačích budek o prvním květnovém víkendu 2013. Luhačovice dnes zdobí desítky uměleckých objektů určených zpěvnému ptactvu.
Hlavním tématem Slavnosti ptačích budek v roce 2014 pak byla Kachna divoká a umělecké ztvárnění kachního obydlí. Úkolu se zhostili studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, fakulty Multimediálních komunikací a jejich díla byla zdokumentována na mapce jezírka Marion.
V roce 2015 spolek pokračoval ve spolupráci s uměleckými školami, speciálně s obory pro zpracování keramiky a porcelánu. Studenti vyráběli ptačí budky, krmítka a pítka jako keramické objekty. Velkou iniciativu projevila Základní škola v Luhačovicích, kde vzniklo na 50 keramických ptačích budek, které také skončily na lázeňské trase.

zdroj: zlin.city.cz

Číst dál...

Poslední birding v roce

Je konec roku 2019 a většina lidí v tento čas bilancuje nad uplynulými událostmi. Rok 2019 nebyl nejlepším, co se týče zdraví, ale když jsem nemohl být v terénu, investoval jsem čas nejen do rekonstrukce chalupy, jako stavební dozor, ale markantně jsem obohatil moji sbírku artefaktů ohledně Jaroslava Foglara a jeho Dvojky. Najednou byl dostatek času na prohrabávání 290ti narvaných banánových beden jeho písemné pozůstalosti a já se dostal k materiálům, až mi často šla hlava kolem. Jen jako černá šmouha se táhne rokem nečekaný odchod velkého znalce díla J. Foglara Windyho, s kterým jsem celý den dva dny před jeho nečekaným odchodem třídil písemné materiály právě o JF...koho by to v tu chvíli napadlo, když jsme se loučili podání levé ruky jako za starých časů a domlouvali si další termín, že je to naposled, co se vidíme.
Tím, že jsem ptáčky zpěváčky poměrně zanedbával, jsem si řekl, že poslední dny se určitě na ně vyrazím podívat. Volba byla jasná – Nechranice vždy nabízí zajímavé druhy a hlavně, autem zajedu na všechny naše stálá místa, aniž bych musel namáhat nohy.
S Vláďou se setkáváme v Kadani a hned úvod je skvělý, Vláďa objevuje přes 30 brkoslavů severních, projíždíme Kadaní, nechceme se smířit s tím, že nebudou fotky. Bezvýsledně prohlížíme zpětně ovocné zahrady a leze do strání s šípky, tak zajíždíme ke školce v centru města na kalouse ušaté. Během několika minut jich máme sedm.

kalous2019
Vyrážíme na Nechranice, první zastávka Tušimická zátoka. Než dojedeme do zátoky, zastavíme u silnice, kde sedí úplně bílá káně lesní, ale jak vylezeme z auta, odplachtí daleko od naší společnosti.
Tušimická zátoka je plná kachen, v dálce jsou stovky racků. Hledáme hlavně potáplice a turpany. Desítky hoholů severních se proplétá mezi kachnami, přeletí orel mořský, kormoráni obratně rybaří k radosti neobratných rybářů, kterých je překvapivě dost a dost, i když rtuť teploměru je tlačena pod nulu.

nechranice2019Zajímavé pozorování je u 6ti potápek – čtyři jsou zcela jasně černokrké, u dvou si myslíme, že jde o hlášené dvě žlutorohé, ale po čase je opět řadíme k černokrkým, zobák prohnutý lehce nahoru, maska okolo očí není rovná...pochyby máme, ale zůstáváme u Podiceps nigricollis.

birning2019Přesouváme se na další stanoviště, kachny, roháči, kachny a zase kachny, tak jen zabředáme rozhovor s rybáři a pádíme na další stanoviště na velkém cípu pevné země. Vzhledem k tomu, že je málo vody, cíp bahna zasahuju daleko do vod Nechranic. Vzhledem k tomu, že je pod nulou je bahno ve stavu tuhém, po dešti či teplejším počasí by to asi bylo horší. Tady se podaří najít turpana černého, další dnešní cílený druh a mihne se potáplice severní. V olších na břehu se míchají sýkory, šoupálci a brhlíci, dlaskové se zvonky, jeden strom je obalený kvíčalami. Přejíždíme okolo nádrže pod hráz. Vyšlapeme asi 50 schodů a stavíme stativáky na vrcholu hráze.
Na propusti sedí tradičně desítky racků, z druhé strany poštovní holubi. Kachny divoké převažují, poláci velcí a chocholačky. Radost dělá samice kaholky, která kopíruje hráz asi sto metrů před námi. Sledujeme jí, než se zamísí mezi chocholačky a poláky a letošní první potáplice malá pluje v dáli vedle kormorána. Ve finále najdeme 7 potáplic malých a 5 potáplic velkých severních. Na hrázi vydržíme víc než hodinu. Je nádherné počasí, bezvětří a jako malé loďky pod námi proplouvají stovky kachen a zanechávají za sebou čáry na hladině. V zadní části Nechranic je bílá flotila 16ti ladných labutí. Nádhera, až se člověku tají dech. Sleduju v dalekohledu obratný let racka na modré obloze.
birning kaholkaPoslední zastávkou jsou Poláky, opatrně sjíždíme až k vodě, dáváme pozor na vyčuhující ostré kameny zaryté v cestě, tady by člověk prorazil olejovou nádrž raz dva. Následuje poslední dnešní sborka stativů, dáme čas, kávu a vánoční cukroví, než se pustíme to výzkumu hladiny. Nedaleko stojí auta rybářů, kteří zajíždí až k vodě. Proplétáme se mezi nimi a míříme k malé zátočině. Bingo – turpani hnědí, další cílový dnešní druh. Jinak nic vzácnějšího. Nad námi proletí hejno hus běločelých a mizí za horizontem. Suma sumárum ještě tři druhy pro letošní rok a to netuším, že na zpáteční cestě autem ještě potkám hejno brkoslavů jak si „obědují“ keřích šípků a jeřabin. Vidím je po několika desítkách let. Nemůžu zastavit, není kde a za mnou se ženou auta.

Suma sumárum, krásné ukončení „birdovského“ roku, celkem jsem letos z nových druhů zapsal pěnkaváka sněžního, supa hnědého, bernešku malou, pelikána bílého. To není špatné, zatím jsem si ještě nechal utéct dropa na Moravě. Odpor k D1 je u mne stále víc než silný. Čeká mě okolo 100 kilásků domů, sahám po aiudio knize a cesta ubíhá...

Číst dál...

Zachránce žižkovského ptactva Michal: Plastová krmítka z Vítkova zmizí

Teploty budou v lednu v metropoli klesat pod bod mrazu. Pražští opeřenci tak budou opět odkázání na lidumily, kteří jim doplní krmítka v parcích. Jedním z nich je i aktivista Michal Ďuríček, který každoročně verbuje nové pražské zachránce. Díky svému zápalu se mu podařilo získat i podporu Prahy 3.

4612505

Plastová krmítka, která v zimních měsících kolemjdoucím na Vítkově vadila, už jsou minulostí: „Byla mi schválena dotace MČ Prahy 3 na krmivo! Takže Žižkováci mají u mne od nového roku odběr krmiva zdarma. Podmínka je pouze, že se jako krmítka nesmí používat plastové obaly," informoval v prosinci Michal. Zároveň radnice přislíbila nákup dvaceti dřevěných krmítek, s jejichž umístěním nyní Ďuríček pomáhá.

V minulých letech totiž používal kanystry, jelikož na Vítkově nebyl dostatek krmítek a ze dřeva by byla značně nákladná, zvláště kdyby je rozkradli, jako se to stává jiným ptačím zachráncům v metropoli. „Jsou velmi praktická, nic to nestojí, výborně se dosypávají a ptáci je mají rádi," vysvětloval, že se snažil vyjít z mála, kterému jeho prostředky umožňovaly. Teď se raduje, že společně s Prahou 3 přišli na dřevěnou variantu.

Hledá další pomocníky
Michal Ďuríček už devátou zimu krmí hladové opeřené krky na Vítkově, kam každý zimní měsíc odnosí sto padesát kilogramu zrní. Krmítka na Vítkově dnes společně s ním pravidelně dosypává několik lidí. Byly ale doby, kdy byl na celý park i výrobu krmítek sám. „Pravidelnost je velmi důležitá. Zvláště pokud mrzne, nebo je souvislá sněhová pokrývka. V takovém případě by mohl výpadek krmení ohrozit ptáky na životě. To by si měl uvědomit každý, kdo chce začít s krmením," apeluje na zodpovědný přístup.

Letos začal krmit v listopadu. „Krmítka jsou umístěna přibližně stejně, jako loni. Nejvíc je jich po levé straně podél hlavní cesty od Ohrady k fotbalovému hřišti a pak je jich několik od hřiště podél chodníku dolů k ulici Kališnická. Kdo můžete, tak je prosím pomozte dosypávat, ať se těm našim malým opeřencům dobře daří," vyzývá k pomoci, na které se s ním můžete domlouvat ve facebookové skupině Pomáháme ptákům na v Praze.

Čím krmit?
Michal jako nadšený milovník ptactva přiznává, že krmení může být docela věda, kdyby se dodržovala všechna pravidla. „Na druhou stranu to jde udělat i jednoduše. Obecně platí, že kdo si nechce komplikovat život, sype na krmítka slunečnici. Tu jí většina ptáků," radí. Naopak na krmítko v žádném případě nepatří slané potraviny (pražená semena, slané pečivo), plesnivé a zkažené potraviny nebo zbytky z kuchyně.

Často se dle pozorování Michala stává, že lidé dávají na krmítka celé kusy tvrdého pečiva. „Obecně pečivo na krmítka nepatří. Když už se někdo potřebuje zbavit tvrdého pečiva, je třeba ho nadrtit na malé kousky, a pak je možné ho rozházet kolem krmítek," vysvětluje. Navíc jim nosí jablka, která přivazuje na větve stromů.

Pozor na lojové koule
Lojovým koulím v síťce se raději vyhněte. „Ptáci se do sítěk zachytávají drápky, nedokáží se osvobodit a hynou. Síťky spadané na zem lákají vůní například psy či ježky, kteří je mohou pozřít. Vyzýváme proto veřejnost, aby síťky ve svém okolí, ať už zavěšené či spadané, sesbírala,“ informuje ornitoložka Dita Hořáková.

Zdroj https:www.blesk.cz

Číst dál...

Identifikace vodních ptáků v zimě

Pro pozorovatelé ptáků je zima obdobím, kdy stojí na zmrzlých březích a snaží se identifikovat vodní ptáky na vzdálené zamrzlé vodní ploše. To mimo jiného znamená soustředit se na jejich tvar, tvar hlavy, proporce těla a na jejich chování. Je pochopitelné, že by vás dost demotivovalo, kdybyste prošli kolem ptáka, kterého byste nepoznali jen proto, že spí a zakrývá částečně nebo úplně svoje typické znaky. Na druhou stranu to ale otevírá nové možnosti: některé případy totiž vyřešíte snadněji, když pták spí, než když je vzhůru.

Toolkit sleepingWaterbirds 2019 09 18 300 768x1014
Stále identifikovatelní: kachna divoká, potáplice lední a potápka rudokrká, všichni ve svých typických polohách. (foto je ilustrační a upravená velikostně). Proporce upravil: David Sibley

I když je část hlavy spícího ptáka zakrytá, to, co vidíte, může být stále užitečné. Pták, který je vzhůru, se neustále pohybuje, ukazuje, drbe, rozhlíží, uklidňuje, dvoří, zápasí, potápí se apod. Tvar hlavy se mění, jak se pírka zvedají a klesají podle toho, co pták dělá a jak se cítí. Spící pták prostě spí a tvar jeho hlavy zůstává neměnný.

Rozlišit poláka kaholku a poláka vlnkovaného nebo hohola islandského a hohola severního, může být snazší, když spí jednoduše proto, že jejich tvar je tehdy neměnný a spolehlivý. Stejně tak mohou pomoci při rozlišování ptáků polohy, ve kterých spí, zejména pokud druhy nejsou příbuzné.

Poloha spící kachny je známá každému. Otočí hlavu o 180 stupňů a ponoří zobák do per na zádech. Když ptáci spí na vodě, jde jim o maximální vztlak, a tak spí nad hlubokou vodou se zvednutým ocasem. Tahle změna je opravdu dobře pozorovatelná hlavně u potápějících se kachen, jako jsou třeba turpani nebo morčáci. Když jsou aktivní, jsou ponořeni hlouběji ve vodě a jejich ocas se dotýká hladiny. Pokud jste zvyklý, že vypadají takhle, může být matoucí je vidět s ohnutými zády a zvednutým ocasem, když spí.

Potáplice, stejně jako kachny, zastrčí zobák do per na zádech, když se chystají spát. Když spí, mají nízký profil a spuštěná ramena.

Potápky mají unikátní polohu na spaní. Místo toho, aby otočili hlavou, prostě jí zakloní dozadu, až dokud se nepoloží na záda, a pak zanoří zobák stejně jako krk. Z toho důvodu mají úplně jinou siluetu než potáplice nebo kachny, což okamžitě umožňuje odlišit ptáka a identifikovat ho jako potápku.

Kormoráni nikdy neplavou na hladině, když spí.

Identifikovat vzdálené vodní ptáky je složité, ale neignorujte spící ptáky. Mohou vám dát vodítka, které neuvidíte, když jsou vzhůru.

David Sibley píše rubriku „Příručka k identifikaci“ v časopise BirdWatching. Publikoval v Sibley Guide to Birds v roce 2000, Sibley Guide to Bird Life and Behavior v roce 2001 a Sibley’s Birding Basics v roce 2002. Je též autorem Sibley Guide to Trees (2009), the Sibley Guide to Birds-Second Edition (2014), a guides to birds of eastern and western North America (2016). Dostal ocenění Roger Tory Peterson Award od Americké pozorovatelské asociace za celoživotní dílo a čestné ocenění z Národní přírodní rezervace spolku ochrany za jeho podporu zachování ptáků.

Autor: David Sibley
Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Havrani hlučí jako průmyslový podnik, Tábor do boje s nimi nasadí káně

Když jim zničíte hnízda, postaví si jich ještě víc. Zkusíte na ně zvukový plašič, jeho efekt bude takřka nulový. Boj s havrany města prohrávají. V Táboře změřili, že na sídlišti dělají ptáci hluk, který by průmyslový podnik musel řešit. Proto proti nim zkusí nasadit dravce, konkrétně káně.

havran01

Jen zcela radikální způsoby řešení mohou vést k tomu, že kolonie hlučných havranů zmizí z měst. A protože vykácení celého parku, nebo snad dokonce vybíjení ptáků je nereálné, zkouší města spoustu jiných způsobů. Dosud však všechny víceméně selhávají, a tak na to v Táboře půjdou trochu jinak. Havrany bude plašit dravec.

„Zvolili jsme druh káně Harrisova, který je v sokolnictví používaný. Velikostí je podobný našemu káněti. Na havrana si troufne, ale zároveň je tak malý, že se dostane do větví. Proto třeba nemůžeme použít sokoly, protože ti v korunách neloví. Nejvhodnější by byl jestřáb, který útočí a používají ho třeba k ochraně letišť. Jenže ten má problémy se zasklenými plochami a dalšími překážkami,“ vysvětlil Jiří Rozum z táborského odboru životního prostředí.

Ještě předtím musí Tábor požádat státní správu o stanovení takzvaného odchylného postupu. Povolení k němu by měl získat. Odborný průzkum na Pražském sídlišti prokázal, že hluk od havranů je tak velký, že pokud by byl průmyslový, je možné ho označit za nadlimitní.

Káně bude havrany plašit na zkoušku po dobu dvou týdnů. Vypustí ho tam, až začnou ptáci příští rok hnízdit. Táborská kolonie je tak velká, že bude nutné použít více dravců najednou. Nejvíce černých opeřenců je v blízkosti Základní školy Zborovská. Ti pak ruší nejen výuku, ale také obyvatele přilehlých domů.

„Pokračovat budeme i se shazováním hnízd, a to v první polovině února,“ navázal Rozum. Dodal, že Tábor je pravděpodobně vůbec prvním městem v České republice, které zkusí v boji proti těmto ptákům nasadit káně.

„Také proto vůbec nemůžeme předjímat, jaké nakonec budou výsledky. Nejsou s tím žádné zkušenosti,“ konstatoval.

Krákají i v Budějovicích
V tuzemsku svádí podobný boj přibližně dvacítka měst. Největší kolonie je zřejmě v Chrudimi, kde mají kolem 800 párů. Hodně jich je také v Pardubicích a ve velkém počtu se usadili i v Českých Budějovicích, kde třeba jen na Pražském sídlišti v Průběžné a Plzeňské ulici evidují 150 párů, hodně jich je také v parku Háječek, Na Sadech a ve Staroměstském parku.

„Havrani jsou jedni z nejinteligentnějších ptáků vůbec. Z toho vyplývá, že se vystrašit nenechají. Prokouknou úplně všechno. Funguje to stejně i u holubů, když je zkoušíte plašit hlasem sokola, tak to zabere jen na několik hodin. Pak se holubi vrátí na svá místa,“ upozornil ornitolog Jiří Šebestian.

Nadějí pro ty, které ptáci obtěžují, je stěhování. Kolonie se po čase vždy přesunou jinam. Někdy to může trvat tři roky, jindy ale na místě zůstanou i desítky let.

Výsledky průzkumu, který v Táboře provedla Národní referenční laboratoř pro komunální hluk při Státním zdravotním ústavu v Ostravě, budou k dispozici na webu města. Měření se uskutečnilo v ulicích Zborovská a Buzulucká a jejich okolí na konci května letošního roku, v době vyvádění mláďat.

Výsledky úřad poslal i ministerstvu životního prostředí, které už zareagovalo a předpokládá, že Tábor při odchylném postupu využije mírná opatření, tedy nikoli odlov či ničení obsazených hnízd.

Některé zásahy navíc nemusí fungovat, může se dokonce stát, že se kolonie ještě více rozptýlí. Někdy pak třeba prořez větví zafungoval tak, že se jen o kus přemístili a byli ještě hlučnější. Nepomáhaly ani zvukové plašiče. „Jedno víme určitě, havrany z města vyhnat nedokážeme,“ dodal Jiří Rozum.

V Budějovicích před časem zkusili udělat na některých stromech razantnější prořez, aby nešla tak snadno udělat hnízda v místech, kam se černí ptáci pravidelně slétají.

„Až při meziročním srovnání uvidíme, jestli to bude mít efekt. Úprava korun stromů je jedna z mála možností, jak situaci řešit. Obyvatelům, kteří v těchto místech žijí, nemůžeme jednoduše říct, zvykněte si. Na druhé straně ale také nesmíme jen tak pokácet celé stromy,“ uvedl náměstek budějovického primátora Ivo Moravec. Odbor životního prostředí stavy monitoruje a pokouší se hledat další řešení.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Jonathan Rosen: Terénní lekce

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Když jsem začal někdy po svých třicátých narozeninách s pozorováním ptáků, často jsem na svých prvních výpravách litoval, že jsem s tím nezačal už jako dítě. Jak nádherné by bylo, kdybych všechna ta jména ptáků, jejich proporce, zvukové projevy a barevné znaky vstřebal v době, kdy jsem se coby dítě v kolébce teprve učil mluvit a kdy byla moje paměť nekonečná. Ptáci by pro mě představovali mateřštinu – nebo přinejmenším druhou řeč, kterou bych plynule mluvil. Namísto toho teď zoufale listuji Petersonovým určovacím klíčem jako turista slovníkem cizojazyčných frází; a než se dopátrám ke slůvku „rehek“, je ten nádherný opeřenec dávno pryč.

Teď, po padesátce, jsem samozřejmě rád, že jsem začal, kdy jsem začal. Kdybych dělal karate, možná bych teď měl už trojitý černý pás. Možná. Ale i když jsem přinejlepším jen birder se žlutým pásem, chápu to tak, že mě od samého počátku potkalo něco úplně nového a nečekaného. Je v tom více než jen obvyklé vzrušení z pozorování dokonalých zvířat objevujících se v mém městě, víc než vzrušení z jejich hledání, nalézání a určování.

Jistě, všiml jsem si přitom své znovu objevené zvědavosti a pocitu propojení s nezměrnou náručí přírody a jejími ročními obdobími. Ale chci poukázat ještě na něco jiného. Ve svých začátcích s ptáky jsem moc úspěšný nebyl, protože neměli trpělivost státníků z devatenáctého století čekajících na svoji dagerotypii. Přesto se mi hlava brzy hemžila jejich jmény a obrázky. Jména tak nová a krásná jako ptáci sami – čírka modrokřídlá, lesňáček zlatý, papežík indigový – nebo tak nešikovná jako lidé, kteří je pozorují – lesňáček žlutokorunkatý, pipilo rudooký, tyran chocholatý – se mi navždy vryla do paměti. Z úst mi vyletěla dřív, než jsem si uvědomil, že je vyslovuji.

Jsem v pokušení říci, že se můj mozek cítil mladším, ale musím uznat, že když jsem byl mladý, představoval můj mozek jedno velké geriatrické zklamání. Sportovní statistiky, které mí přátelé zhltli a vyplivli jako semínka melounu, jsem já spolkl a už jsem je nikdy neviděl. Multiplikační tabulky, jména hlavních měst, hláskování jakéhokoli slova zaneseného do mentálních šuplíků mých raných let, to vše je pryč – zčásti i proto, že to tam ve skutečnosti nikdy ani nebylo.

Ale od toho okamžiku, kdy jsem začal chodit do terénu s dalekohledem a určovacím klíčem, sám nebo s ostatními, jsem si začal uvědomovat, že se nábytek v mé mysli sám od sebe přesouvá. Můj mozek si vytvořil prostor pro ptáky a vše, co se k nim vázalo: latinské a běžné názvy; ptačí hlasy, areály rozšíření, svatební šat. Můj hlad po informacích a moje schopnost zapamatovat si je – moje schopnost učit se – jako by se zdvojnásobila. Můj mozek se nestal mladším, ale moudřejším.

Proč? Co se to stalo a jak se to vlastně přihodilo? Slova jsem měl rád odjakživa; angličtina byla na vysoké škole mým oborem a psaním se živím. Čtení jako fyzický akt a učení, které z něj vychází jako proces dešifrování a získávání informací, představoval vždy náročnou práci.

Trvalo mi řadu roků, než jsem dokázal odpovědět na to, co jsem tehdy nevnímal jako otázku, spíše jako znovuprobuzenou schopnost, kterou jsem si spojoval s pobytem venku a kterou jsem se z pověrčivosti nechtěl zabývat. Trvalo mi to do té doby, než se mi narodily dcery a než začaly chodit do školy v době mnohem osvícenější, než byla ta moje. Teprve tehdy jsem pochopil, co ve mně pozorování ptáků vlastně odemklo.  Byly to právě potíže se čtením, kterým mé dcery čelily, jež mě konečně přivedly k tomu, o co vlastně jde.

Obě mé dcery jsou dyslektičky. Moje žena, která tento problém nemá, na mě jednoho dne vzhlédla od materiálů zabývajících se specifickými poruchami učení, a prohlásila, „to je o tobě.“ A bylo to tak.

Ukázalo se, že vzdělávací metody nejlépe reflektující problémy s dyslexií, téměř všechny zahrnuje pozorování ptáků. U lidí s dyslexií je učení usnadněno multisenzorickým přístupem, který umožňuje slova vidět, slyšet, a dokonce se jich dotknout v prostředí, ve kterém jsou obsažena. Opakování je také nesmírně důležité, ale v tomto případě se vyhýbá nudě, která se s opakováním dostavuje. Nikdy jsem se nenudil, když jsem si vzal do metra terénní příručku a mezi zastávkami jsem si prohlížel lesňáčky – severního, skvrnitého, mnišího – a přemýšlel o tom, jestli budu mít štěstí a uvidím je naživo v lese. Nenudil jsem se, když jsem si zapisoval jména ptáků, které jsem pozoroval, a znovu si je pak pročítal doma, když jsem si je kontroloval, a ještě jednou si je prohlížel – třeba i v několika knihách – abych si potvrdil, že jsem je skutečně viděl.

Ukázalo se, že se listování určovací příručkou stalo jen malou částí mého poznávání ptáků. Při prohlížení terénních atlasů doma jsem si jména ptáků spojoval s jejich obrázky; při prohlížení určovacích příruček v lese jsem si obrázky a jména ptáků spojoval se skutečnými živými ptáky pohybujícími se vzduchem nebo sedícími na stromech. Ptáky jsem pozoroval i slyšel a ptáci naopak viděli a slyšeli mě – nebo přinejmenším, když jsem byl dost blízko, reagovali na moji přítomnost – v pohotovosti bylo tedy celé moje tělo.

Doma jsem poslouchal nahrávky ptačích hlasů z CD (dříve) nebo později z MP3 přehrávačů. Učil jsem se mnemotechnickým pomůckám obsaženým v hlasech – sweet sweet I´m so sweet (sladký sladký jsem tak sladký) u lesňáčka žlutého; pleased pleased pleased to MEETCHA (rád rád rád tě potkám) u lesňáčka žlutotemenného. Doma jsem poslouchal zpěv, prohlížel si obrázky a pročítal si jména ptáků. Venku jsem poslouchal skutečné ptáky. Pozoroval jsem je, naslouchal jim a nahlas říkal jejich jména nebo poslouchal, jak někdo jiný jejich jména hlasitě vyslovuje. Od knih jsem vzhlédl k ptákům a od ptáků se zase vracel ke knihám, dokud se svět slov a neartikulovaný živý svět spolu nespojili v nekonečném tanci.

Představte si historickou knížku, která by dokázala už jen pouhou polovinu. Támhle je Napoleon s černým kloboukem, kterého pronásleduje jednoruký Nelson! Není tohle Marseillaisa? Ne ne, to je Napoleon a zpívá: Ten, kdo se bojí dobytí, porážkou si může býti jist.

Ve skutečnosti toho knihy dokážou stále více. Moje dcery mají digitalizované učebnice, které jsou jim v počítačích nahlas čteny, zatímco ony mohou sledovat text na monitorech. Zatímco v tomto případě jde o speciální aplikaci, kombinace viděného a slyšeného je očividně vyhledávaná, protože Amazon nyní nabízí široké veřejnosti publikace, jejichž součástí je elektronická i audioverze a vy můžete číst i poslouchat zároveň. Můžete si dělat poznámky jedním způsobem a využívat je druhým. Já teď mám všechny své poznámky z terénu v mobilním telefonu, kam na jedno interaktivní úložiště vkládám obrázky, nahrávky i text.

Technika byla vždy součástí pozorování ptáků – paradoxně snad proto, že i když je birdwatching sám o sobě tak přirozený, tak my, lidé, jsme stvoření mnoha protikladů. Mezi sebe a ptáky vkládáme dalekohledy, ony umělé zázraky, které nás skutečně přírodě spíše přiblíží než aby nás od ní vzdálily. I ptáci jsou plní protikladů – patří zemi i vzduchu. Stejně tak pro nás je nejlepší, když se naše učení opírá o naše tělesno, což nám v konečném důsledku umožní duševní rozlet.

V jednom ze svých nejslavnějších dopisů vysvětluje velký romantický básník John Keats svému bratrovi a švagrové svoji teorii života. Svět, napsal, byl coby škola „stvořen za účelem výuky malých dětí číst.“ Pro Keatse znamenalo čtení mnohem víc než jen porozumění slovům a jeho konečným výsledkem bylo mnohem více než jen získané znalosti. Dítě chápe svět pomocí srdce a mysli. Jde o proces, který u člověka paradoxně vytváří onu nesmrtelnou část sebe sama, kterou Keats nazývá duší. Svět pak označuje jako „kolébka rodící se duše“.

Miluji Keatsovo zpodobnění rodící se duše, i když mi někdy trochu uniká. Nejvíc se mi na tom líbí ten nápad, že svět je školou, nezvyklou školou. Jsou v ní třeba stromy a tráva. Učit se z něj vyžaduje celé naše já. Je to místo, kde, pokud budeme mít štěstí, můžeme nalézt děti i zvířata, které nás zasvětí do tajů života.

TIPY

- Dyslexie je pojmenování celé řady příznaků, které ve svém souhrnu označují specifickou poruchu učení. I přes svoji různorodost není obtížné tuto poruchu diagnostikovat a napravit. Skvělým místem, kde se dá začít, jsou webové stránky Mezinárodní dyslektické asociace (International Dyslexia Association): https://dyslexiaida.org/
- Ptáci se o ornitologii nestarají, ale lidem pomáhá mít je zaškatulkované do jmen a kategorií, zvláště pokud by v dětech setkání s nimi vyvolávala zmatek. Vaše děti v tomto směru ohodnotí školská rada, která v případě potřeby navrhne vhodné místo pobytu v přírodě.
- Spoustě dětí – a dospělých – nedělá žádné problémy čtení knih, ale vůbec nedokážou číst okolní přírodu. Všem doporučuji, aby své děti vzali ven, kde by se mohly porozhlédnout. Osobně jsem velkým fanouškem publikace The Young Birder´s Guide to Birds of North America od Billa Thompsona III, ale skvělý způsob, jak propojit sluch, zrak a jazyk, poskytují i ptáčkařské aplikace. Také kniha What the Robin Knows: How Birds Reveal the Secrets of the Natural World od Jona Younga nabízí řadu způsobů, jakými rodiče mohou své znalosti předávat dětem.
- My Dyslexia je krásná kniha básníka Philipa Schultze, který u sebe objevil dyslexii ve středním věku nebo spíše pojmenoval to, co pro něj dříve představovalo soukromé trápení. Také zjistil, že není básníkem navzdory svému postižení, ale díky němu. Nezapomínejme, že dyslexie, která nikterak nesouvisí s inteligencí představuje spíše odlišnost než postižení – což neplatí, pokud ji přehlížíme.

JONATHAN ROSEN je autorem dvou novel Eve´s Apple (Evino jablko) a Joy Comes in the Morning (Joy přijde ráno) a dvou publikací literatury faktu, The Talmud and the Internet: A Journey Between Worlds a The Life of the Skies: Birding at the End of Nature. Jeho eseje a články se objevily v periodicích The New Yorker, New York Times Magazine, Atlantic, Audubon a řadě dalších antologií. Pro nakladatelství Penguin Press pracuje na knize o přátelství a duševní nemoci.

jonathan rosen

Zdroj: birdwatcher.cz

 

Číst dál...

Správné přikrmování pomáhá ptactvu přežít zimu

Ptáci nejsou na krmítkách životně závislí, ale rádi si přilepší potravou ze snadno dostupného zdroje. Ale pokud nastanou kruté mrazy s větrem a námrazou, může potrava z krmítek zachránit i život drobným opeřencům.

Nejvhodnější potravou pro zimní přikrmování ptáků jsou podle odborníků z Moravského ornitologického spolku semínka slunečnice a drcené vlašské ořechy. V menší míře, jako doplněk, je možné přidat semena máku, řepky, prosa, loupaného ovsa a pšenice. Pokud některá semena v krmítku zůstávají bez povšimnutí a ptáci je tam nechávají, je lepší je do krmítka nedávat.

Tam, kde krmítko navštěvují výhradně vrabci domácí nebo vrabci polní, je vhodné jim přilepšit strouhankou ze suchého bílého pečiva. V obchodech můžete koupit i různé směsi pro zimní přikrmování ptáků, nejlepší jsou však ty, ve kterých jsou převážně semena slunečnice.

Ptáci se vám odmění za správně zvolenou potravu a za bezpečné krmítko, tak jako v této zahradě: https://youtu.be/K9PkKcE4Za0 .

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkora koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci obecní, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek je ochránci ptáků považován brkoslav severní.

Pro kosy, kvíčaly, cvrčaly a brkoslavy jsou největší pochoutkou jablka a plody jeřabin. Můžete je zavěsit na větve před okno nebo kolem krmítka. Sýkorky, brhlíky a strakapoudy spolehlivě přiláká zavěšený hovězí lůj nebo lojová koule. Někteří ptáci, jako například pěnkavy, jikavci a chocholouši, nejraději sbírají semena na zemi pod krmítkem a tak vůbec nevadí, když nějaká semena z krmítka vypadnou.

Čím pestřejší jídelníček ptákům nabídnete a čím je přírodě bližší okolí vašeho krmítka, tím více druhů na něm a v jeho okolí můžete pozorovat. Až 30 druhů návštěvníků krmítek si můžete prohlédnout na videu: https://youtu.be/56MxcnaJdKU .

Do krmítek naopak v žádném případě nepatří zbytky jídel z kuchyně, chleba a slané pečivo. Z krmítek je nutné pravidelně odstraňovat zbytky krmiva, aby se nestalo zdrojem plísní a nemocí.

Pokud si nejste jisti, jaký ptačí druh se objevuje na vašem krmítku, pak návštěvníky vyfoťte, nakreslete nebo dobře popište a zašlete dotaz do Moravského ornitologického spolku v Přerově na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Ornitologové vám rádi pomohou s určením.

Jiří Šafránek

Číst dál...

Tábor marně bojuje s kolonií havranů, ptáci porušují hlukové limity

Křik havranů dlouhodobě ruší obyvatele ve Zborovské a Buzulucké ulici v Táboře. I podle vyhodnocení laboratoře je hluk vyšší, než připouštějí normy při průmyslové zátěži. Vyhnat havrany je však nemožné. Město se snaží snižovat jejich počet alespoň odchytem, druhou možností je plašení dravcem. V táborských koloniích žije asi 200 párů havranů.

zWC1gt

Město pověřilo v letošním roce Národní referenční laboratoř (NRL), aby provedla srovnání s průmyslovým hlukem. Měření probíhalo v květnu i v učebnách Základní školy Zborovská.

„Z expertizy vyplývá, že pokud by byly hlasové projevy havranů hodnoceny podle vztahů pro obtěžování průmyslovým hlukem, bylo by možné hlukové zatížení lokality označit za neakceptovatelné. Jinými slovy, kdyby takový hluk způsoboval průmysl, byl by to hluk nadlimitní,“ uvedl Jiří Rozum z odboru životního prostředí města Tábor.

Hrozí nebezpečí rozšíření hnízdění
Odbor proto požádal ministerstvo životního prostředí o povolení větších zásahů do hnízdních kolonií. Ministerstvo předpokládá, že využije mírná opatření, nikoliv odlov či ničení obsazených hnízd.

„Je nutné upozornit na úskalí razantních zásahů do hnízdních kolonií, protože hrozí reálné nebezpečí rozšíření hnízdění do jiných lokalit i nárůst hnízdní populace. S těmito negativními důsledky má Tábor zkušenosti,“ vysvětlil Rozum.

Město má dvě možnosti – plašení havranů sokolnicky cvičenou kání, nebo prodloužit dobu shazování hnízd. „Přesněji zapojit větší počet stromolezců. Shazování hnízdních zbytků už se ve městě dělo, pokračovat bude v první polovině února 2020. Plašení sokolnickým dravcem ve městě je bohužel velmi komplikované,“ upozornil Rozum. Zmínil, že káně Harrisova je asi jediným druhem, který je schopen účinně havrana zaplašit a přitom operovat v zastavěném území.

4Xj1s8

„Sehnat káni Harrisovu není jednoduché. A když se to podaří, je nezbytná její nepřetržitá přítomnost v lokalitě po dobu nejméně tří až pěti dnů. Rozsah hnízdišť si vynutí použití více jedinců. Město Tábor plánuje 14denní plašení, které pak vyhodnotí,“ konstatoval Rozum.

S havrany bojuje dvacet měst
Havran polní je zejména v době hnízdění vázaný na lidská sídla, přičemž důvody jeho chování nejsou známy – mimo potravní nabídku rozhoduje zřejmě ochrana před predátory a další faktory. Vymístění havranů ze současných hnízdišť není možné.

S havraními koloniemi bojuje asi dvacet měst v ČR. V Táboře žije zhruba dvě stě párů, v Chrudimi asi osm set. „Jedno víme určitě, havrany z města vyhnat nedokážeme,“ dodal Rozum.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Tomáš Grim: Žádné senzační vymírání kosa černého se nekoná

Snaha porozumět příčinám změn početnosti různých druhů, i těch nejběžnějších, a přenést tyto poznatky do ochranářské praxe, je vždy chvályhodná. Snaha ale nestačí – respektive přijde vniveč, pokud výzkumníci, ať už profesionálové (vědci) či amatéři (občanská věda) nehrají podle předepsaných a zavedených pravidel vědeckého výzkumu. Článek Petra Stýbla bohužel naznačuje, že program Živá zahrada sice může plnit proklamovanou roli osvětovou, ale roli poznávací neplní téměř jistě.

Petr Stýblo: „Kos černý se na zahradách stále nevyskytuje tak často, jak tomu bývalo před rokem 2018.“

Tomáš Grim: Žádné důvěryhodné důkazy pro toto tvrzení autor neposkytuje. Seriózní data a analýzy dokládají pravý opak 

Petr Stýblo: „Český svaz ochránců přírody zveřejnil výsledky ze svého dlouhodobého programu Živá zahrada, které prokazovaly...“

Tomáš Grim: ...nanejvýš tak to, že autoři „výzkumu“ postrádají elementární znalosti vědecké metodiky a schopnost data zpracovat: uvést procenta krmítek, kde ptáci (ne)jsou, je – bohužel – zcela naivní. Pohled na pokyny ke sčítání jasně dokládají, že metodika je špatně: pokud není zahrnuta informace o tzv. matoucích proměnných, získá takový program jen hausnumera: jak šance zaznamenat druh, tak a odhad jeho početnosti totiž samozřejmě závisejí na ploše zahrady, vegetačním pokryvu, denní době, vlastnostech krmítka atd.

kos cerny 01

Mladý (jednoletý) samec kosa černého. Foceno dva dny před Štědrým večerem: urbanizovaní kosi jsou ve městech, která obsadili před delší dobou, stálí. Naopak ve městech obsazených teprve nedávno (např. v Rusku) a v zemědělské krajině si zachovávají migrační návyky, buď úplně nebo alespoň částečně. Tak tomu je i v ČR (viz např. Samaš a kol 2013). Zdroj | Tomáš Grim

Kvantifikace těchto zásadních matoucích proměnných v pokynech úplně chybí. Ale možná se mýlím, jen jsem v materiálech od ČSOP nenašel výstupy seriózní analýzy, tedy zobecněného lineárního smíšeného modelu s Poissonovou distribucí vysvětlované proměnné (pokud zkoumáme počty jedinců), nebo binární (pokud nám jde o přítomnost/nepřítomnost druhu), a kontrolou pro opakovaná měření prostřednictvím lokality jako náhodného efektu (a nejlépe i kontrolou pro tzv. prostorovou autokorelaci dat). Bez takové či podobné analýzy nelze o změnách početnosti jakéhokoli druhu tvrdit vůbec nic.

mlade kosa 02
Přibližně týdenní mládě kosa černého není žádný velký krasavec. Helsinki, Finsko Zdroj | Tomáš Grim

Petr Stýblo: „Sdělení o úbytku kosů vyvolalo u některých ptačích odborníků nevěřícné a někdy i dost hysterické reakce...“

Tomáš Grim: Odkaz vede k zcela seriózní a daty podložené kritice z pera jednoho z našich předních ornitologů Petra Voříška. Ornitologa, tj. ne laického ptáčkaře (Grim 2011a,b,c,d), který sčítá na krmítku a pochopitelně nezná odbornou metodiku a statistiku, bez nichž žádný závěr o populačních trendech učinit nelze.

A pokud v debatě zaznělo něco „hysterického“, co jiného než dryáčnický titulek „15 let pozorování ptáků na krmítku – vymře obyčejný kos?“ (ČSOP 3. 1. 2019: ). Kritizovat za údajnou „hysteričnost“ seriózního odborníka a sám se podepsat (text je anonymní a zodpovědnost za něj tedy nesou koordinátoři programu Živá zahrada) pod otevřeně hysterický, skandální a bulvární titulek není seriózní kritika či debata; je to jen ukázka Jungovské projekce.

Petr Stýblo: „neochvějné závěry, které lze učinit“.

Tomáš Grim: Přání otcem smyšlenky – takováto rétorika je jen dalším důkazem, že autor nemá – bohužel – o seriózním výzkumu dostatečné znalosti: ve vědě žádné (!) závěry nejsou nikdy (!) „neochvějné“. Odkaz na „neochvějnost“ je jen manipulativní rétorická podpásovka.

Petr Stýblo: „Mnohé obyčejné a hojné druhy živočichů tu s námi žijí, aniž by jim odborníci věnovali pozornost. Kos černý je naším běžným ptákem, ale o jeho životě se toho u nás moc neví.“

Tomáš Grim: Střelit ještě víc „mimo mísu“ by šlo těžko: kos černý je jedním z nejlépe prozkoumaných druhů nejen v ČR či Evropě, ale na světě vůbec. Jen letos (2019) o něm vyšlo 978 studií – ano, skoro tisícovka. Zadejte si na Google Scholar, který jistě intenzivně využíváte, když se s takovou suverenitou vyjadřujete o odborných tématech, heslo „Turdus merula“ – vyskočí Vám 27 000 výsledků. Dvacet sedm tisíc! Pěkný důkaz, že „odborníci /kosovi/ věnovali /malou/ pozornost“, že? :-)

V ČR je kos intenzivně bádán celé 20. století a dodnes, včetně mojí výzkumné skupiny, která o kosech publikuje skoro dvě desetiletí.

Petr Stýblo: „Vždyť ani není jasné, zda a v jakém množství tu na zimu naši kosi zůstávají a cizí kosi sem přilétají.“

Tomáš Grim: Je.

Z práce mojí výzkumné skupiny viz například Samaš a kol. 2013.

Není mi sice jasné, co přesně míní P. Stýblo slovem „jasné“, ale informace jsou k dispozici na to, abychom měli slušnou představu o tom, co kosi v zimě dělají. Což samozřejmě nevylučuje, že další výzkum přinese nečekané poznatky. Ve vědě žádné „neochvějné“ a finální poznatky nebudeme mít nikdy, z principu. U kosa i proto, že jeho biologie se, podobně jako u řady dalších druhů podléhajících „poměštění“, během urbanizace mění mimořádně rychle: co pro městského kosa platilo před pár desetiletími, dnes už jistě neplatí (Grim 2015).

Co říkají seriózní data a jejich analýzy?
To nejlepší, tedy solidními daty podložené závěry, nakonec: kos černý má v ČR posledních 40 let setrvalý trend – jeho populace ale stoupá. Stejně tak jako stoupá v celé Evropě.

Tento závěr není založen na pochybné „metodice“ Živých zahrad, ale na konzistentním a dlouhodobém sledování a solidní statistické analýze. Jak uvádějí Vermouzek a kol. (Spolkové zprávy ČSO 4/2019):

„K mírnému poklesu početnosti kosů mezi lety 2018 a 2019 skutečně došlo, výsledek je ale na hraně statistické průkaznosti (95% interval spolehlivosti je 0,90138–0,99742; pokud by přesáhl hranici 1,0, byl by pokles neprůkazný). ... Podobných, i mnohem výraznějších, schodků ve vývoji populace vidíme na grafu mnohem víc a z dlouhodobého hlediska nepředstavují nic neobvyklého.“

A to je přesně důvod, proč je naprostý nesmysl vyvozovat cokoli obecnějšího ze srovnání dvou po sobě jdoucích let: dva roky se budou vždy nějak lišit (aby byly úplně stejné, je biologicky nemožné) a šance, že zjistíme „pokles“ (který je ale pouhým statistickým „šumem“) je tedy celých 50 % - ! To už si pak místo výzkumu můžeme hodit pověstnou korunou...

Pokud bychom nějaké závěry ze srovnání dvou let (resp. jednoho roku proti skupině roků, jak to srovnává program Živá zahrada ve zprávě z 3. 1. 2019) udělali, dopustíme se tzv. pseudoreplikace; o tom, že takový badatelský „přestupek“ je snadné spáchat, svědčí nejlépe fakt, že pseudoreplikace je vůbec nejčastější chyba v ekologickém výzkumu (Grim 2016).

Žádné senzační vymírání se tedy nekoná: „Z širšího pohledu můžeme říct, že letošní rok je co do početnosti kosů černých čtvrtým nejlepším rokem za celou dobu sledování (od roku 1982), takže se kosům rozhodně celkově daří dobře“ (Vermouzek a kol. 2019).

Závěr
Už samotný titulek „Ornitologové tomu možná nevěří...“ dává tušit, kde je jádro pudla: ornitologové, tedy z definice „vědci zkoumající opeřenstvo“, hned tak něčemu skutečně nevěří – mají totiž v popisu práce kritické myšlení. To obnáší nedůvěru v jakékoli závěry, které nejsou podloženy solidními a reprezentativními daty a jejich adekvátní analýzou. Druhá strana mince je samozřejmě to, že autorovi textu (Petr Stýblo) nezbývá nic jiného, než svým žádnými seriózním daty nepodloženým „závěrům“ prostě jen věřit – ve smyslu slepé víry.

Bohužel se tedy zdá, že v programu Živé zahrady se naplnila moje slova z článků (odkazy níže Grim 2011a,b,c,d), kde jsem vysvětloval, proč je správné a užitečné rozlišovat „ornitology“ (profesionální biology) a „ptáčkaře“ (laické zájemce).

Texty jsem psal „kvůli ptáčkařům, „kteří ... ve svém volnu cílevědomě střádají data a publikují je podle ornitologických pravidel“. Bohužel často (připomínám, že často ≠ vždy) podle starobylých, chybných a vědci dávno opuštěných „pravidel“. Nesmyslná amatérská metodika mnohdy znemožňuje získaná data zpracovat a interpretovat“. (Grim 2011b)

Pokud má mít jakýkoli projekt – ať už profesionální nebo amatérský – smysl, musí se řídit zavedenými pravidly vědeckého výzkumu. Má-li mít projekt Živé zahrady také (sic) poznávací smysl, musí se těmito pravidly řídit také.

Zdroj: ekolist.cz

Číst dál...

Ach, zase ti rackové

Víte jak na racky? Také se vám zdají být všichni rackové stejní? Snad vám pomůže klíč k určování racků, který jsme nalezli na webu, pro neznale jazyka - použijte překladač.
http://gull-research.org/

Číst dál...

Brkoslav přilétá v zimě a živí se i plody, v nichž kvasí alkohol

V tuzemských zahradách a sadech se brkoslavi objeví jen někdy. Jejich přílet závisí na průběhu zimy a hlavně na úrodě plodů.

Brkoslavi severní (Bombycilla garrulus) mají svou domovinu v oblastech od Skandinávie až po Daleký východ. Do střední Evropy, tedy na jih, se vydávají, když je k tomu donutí hlad.

Velikostí připomínají špačky. Pozorovatele však tito zimní krasavci upoutají elegantní kombinací barev svého peří, jak napovídá jejich české pojmenování.

Převládají pírka světle šedá, skořicově hnědá, černá, žlutá, v malém rozsahu jsou zastoupena i bílá a červená. Zbarvení samic je poněkud méně výrazné.

brkoslav 01

Brkoslavi upoutají vybarvením peří; foto Shutterstock

Čím se brkoslav v zimě živí
Brkoslavi se mohou v Česku objevit v průběhu zimy v hejnku čítajícím desítky ptáků zejména na dřevinách, na kterých zůstávají plody, například na jabloni malokvěté, obsypané přezrálými malvičkami. Pro brkoslavy se mohou stát významným zdrojem potravy.

Ptáci přilétající ze severských krajin se mohou chovat plaše, když před kolemjdoucími odlétají do vzdálenějších zahrad nebo sadů. Ale stejně tak se velkém počtu objeví na zahradě uvnitř frekventované části města, pokud tam najdou, co hledají.

brkoslav 02

Brkoslav severní; foto Shutterstock

Svého času jsme velké hejno brkoslavů pozorovali poblíž brněnského výstaviště. V časných ranních hodinách přilétlo na mohutný, asi 25 m vysoký jerlín japonský (Sophora japonica), rostoucí v rozlehlé soukromé zahradě. Ptáci intenzivně uštipovali růžencovitě zaškrcené lusky této dřeviny. Ve velkém počtu přitom byli poměrně hlasití svým typickým cvrčením. V malých skupinkách pak postupně slétali pít k blízkému jezírku.

Hlavním zdrojem potravy brkoslava severního jsou v zimě malvičky jeřábu obecného (Sorbus aucuparia), ale také jabloní, plody hlohů (Crataegus sp.), peckovičky svídy (Cornus sanguinea), dřínu (Cornus mas), či bobulky ptačího zobu (Ligustrum vulgare). Brkoslavi byli pozorováni také při pojídání bobulí jmelí a ochmetu.

brkoslav 03

Přilétají v zimě za potravou

brkoslav 04
Hejno brkoslavů

brkoslav 05
U jezírka, 3x foto M. Čapek

Enzymy na alkohol
Pro zahrádkáře a sadaře je zajímavé, že se brkoslav neživí jen plody na stromech, ale i spadaným ovocem. Většinou se jedná o plody v různém stadiu kvašení. Obsah alkoholu v jeřabinách či opadaných jablcích se pohybuje kolem 5 %. Brkoslavi a některé další ptačí druhy (kos, kvíčala, špaček) jsou ke konzumaci takové potravy vyzbrojeni trávicími enzymy, které dokážou alkohol z potravy odbourat.

brkoslav 06

Brkoslav severní na plané jabloni. V přezrálých jablíčkách již probíhá alkoholové kvašení. Foto Shutterstock

V poměru k velikosti těla má brkoslav velká játra. Z vědeckých výzkumů vyplynulo, že kdyby brkoslavi měli hmotnost odpovídající hmotnosti průměrného člověka, mohli by denně konzumovat jeden litr vína. Přitom by alkohol neměl vliv na jejich chování a hlavně na schopnost letu.

Další zajímavostí je, že brkoslav při konzumaci bobulí nepoškodí semena, která jsou v nich obsažena. Semena procházejí jejich zažívacím traktem a dopadají s jejich trusem všude tam, kde se pták právě živí či odpočívá. Některá pak úspěšně vyklíčí a zahrádkář se může divit, jak se v jeho zahradě či sadu objevil semenáček té které dřeviny.

Zdroj: izahradkar.cz

Číst dál...

Francie i nadále udržuje chytání pěvců na lep jako tradici. Lovci se kontrolují sami

Odkaz letitých tradic a váženého řemesla minulosti si prý zaslouží uchovat, byť na něj současná evropská legislativa pohlíží jako na barbarskou a silně přežitou praxi. Spor o to, jestli si čižba, tedy chytání ptáků, takovou výjimku zaslouží, momentálně hoří ve Francii. Na lep lovcům totiž sedají i vzácné a ohrožené druhy pěvců. Píše o tom Guardian.

Francie i nadále udržuje chytání pěvců

Současná čižba v podání francouzských ptáčníků se provedením od své historické předlohy moc neliší. Jsou tu appelants, tedy pochytaní pěvci zavření v klíckách pod stromy. Ti lákají další, dosud volné pěvce, k usednutí na verguettes, větvičky stromů a keřů pokryté lepidlem. Poté co dosednou, už toho moc nenadělají. Čím víc s sebou budou házet, tím víc přichycení budou. Pak už je jen otázka, kdy na místo dorazí lovec a odlepí je. Většinou s pomocí ředidla, což jim rozhodně neprospěje. A potom? Záleží, o jaký druh pěvce se vlastně jedná. Ty chráněné zákonem musí lovec pustit na svobodu. S běžnými druhy může nakládat podle vlastního uvážení. Zabít je, sníst, zahodit. Nebo odnést v klícce, jako domácího zpěváčka. Motivace francouzských lovců-čižbařů je různá.

Někde zákaz, jinde výjimka
Chytání ptáků na lep bylo v zemích Evropské unie zakázáno v roce 1979, právním předpisem – Směrnicí o ptácích. Jenže Francouzi se svého La chasse à la glu nechtěli vzdát bez boje. A protože zmíněná směrnice za specifických podmínek (kontrola, kvóta, selektivita) čižbu povoluje, prosadili si v roce 1989 v pěti jihovýchodních departmentech její zachování, coby „místní tradice“. Od té doby se také vede bouřlivá debata na téma, jestli je v dnešní době vhodné takovou tradici udržovat. Argumenty odpůrců, zastoupené především Ligou za ochranu ptáků (Ligue pour la Protection des Oiseaux, LPO) se většinou týkají popření podmínek udělení výjimky.

Tedy, že čižba zdaleka není selektivní, ale dopadá nejméně na 64 druhů ptáků (z nichž 20 je chráněných). Že za oběť kratochvíli francouzských lovců padne ročně kolem 17 milionů kusů pěvců a mezi mrtvými jsou často i ti „puštění na svobodu“, vysílení, zranění po zápase na větvi nebo při nešetrné manipulaci s lepidlem/ředidlem. A pochopitelně dodávají, že je celá praxe krutá a barbarská. Na tato obvinění pak zareagoval i prezident Emmanuel Macron, který loni snížil počet udělených loveckých licencí pro čižbu na polovinu. Tedy na 6000.

Zákaz kvůli jednotlivcům? Nepřipadá v úvahu
Lovci-čižbaři, sdružení například v asociaci de Défense des Chasses Traditionnelles à la Grive, se zase hájí tím, že valná část argumentace jejich odpůrců pochází z fingovaných nahrávek, nebo se týká lovců neregistrovaných. „Ptáci chycení na lep nejsou nikdy usmrcení, ale v plné kondici. Pokud patří mezi pětici ohrožených druhů, máme dovoleno je využít v kleci jako appelants, ale pak je vždy pustíme na svobodu.“ Že nejspíš někde dochází k porušování podmínek, daných směrnicí o ptácích? „Ano, i to je samozřejmě možné. Kvůli několika narušitelům ale přece nepostavíme mimo zákon celou aktivitu, ne? Jen proto, že někdo jede po dálnici 200 km/h, nezakážeme přece auta a dálnice, ne?“

Lidé z LPO útočí i na proces kontroly a dodržování kvót čižby. Dozor v terénu o rozloze 31 400 kilometrů čtverečních má zajišťovat 50 pracovníků francouzské Národní lovecké asociace. Dílem tedy těch, co se sami na čižbě podílejí. Jim pak mají jednotliví lovci na konci sezóny předat „lovecké deníky“ s vlastnoručními záznamy toho, co vlastně ulovili.

„Co je tohle prosím za kontrolu?“ ptá se Yves Verilhac z LPO. „Francie je výjimečná tím, že je jedním z předních světových lídrů v ochraně biodiverzity a dost často dává lekce ostatním zemím. Přitom si udržuje La chasse à la glu jako svou osobitou výjimku. Což je výjimka, na kterou rozhodně nemůže být hrdá.“

Zdroj: ekolist.cz

Číst dál...

Studie: Těla ptáků se zmenšují, jak se klima otepluje

Severoameričtí stěhovaví ptáci se za poslední čtyři desetiletí zmenšovali a jejich křídla se trochu prodloužila. Obě změny se zdají být reakcí na oteplující se klima.

To jsou hlavní zjištění nové analýzy datového souboru více než 70 000 severoamerických stěhovavých ptáků z 52 druhů, kteří zemřeli, když se srazili s budovami v Chicagu.

Field Museum specimens 1600x1066
Několik z tisíců ptáků ve sbírkách Polního muzea (The Field Museum), které narazili do oken v Chicagu. Foto: Ben Marks / Field Museum

Od roku 1978 sbírají pracovníci a dobrovolníci Polního muzea mrtvé ptáky, kteří se během jarních a podzimních migrací srazili s budovami Chicaga. U každého získaného vzorku se provádí více tělesných měření.

Výzkumný tým analyzoval tento pozoruhodně detailní datový soubor s cílem hledat průměr ve velikosti a tvaru těla. Biologové zjistili, že od roku 1978 do roku 2016 se průměrná tělesná velikost snížila u všech 52 druhů, se statisticky významným poklesem u 49 druhů.
Ve stejném období se délka křídla výrazně zvýšila u 40 druhů. Výsledky byly dnes zveřejněny v časopise Ecology Letters .

"Měli jsme dobrý důvod očekávat, že zvyšující se teploty povedou ke snížení tělesné hmotnosti na základě předchozích studií," říká vedoucí autor studie Brian Weeks, asistující profesor na University of Michigan School for Environment and Sustainability. "To, co nás šokovalo, bylo, jak konstantní změny jsou." Byl jsem neuvěřitelně překvapen, že všechny tyto druhy reagují podobným způsobem. “

Dave Willard 1600x1066
Dave Willard, vědec, který začal sbírat ptáky, kteří narazili do budov v Chicagu, a měřil všechny vzorky použité v této studii ve sbírkách Polního muzea. Foto: Greg Mercer / Field Museum

Studie byla umožněna tím, že v roce 1978 začal Dave Willard, nyní vrchní ředitel sbírek v Polním muzeu, sbírat mrtvé ptáky, kteří se srazili s okny v Chicagském kongresovém centru McCormick Place.

V průběhu let shromáždili Willard a dobrovolníci s Chicago Bird Collision Monitors více než 100 000 ptáků, kteří zasáhli McCormick Place a další budovy v centru Chicaga - nyní tvoří 20 procent sbírek ptáků muzea. Willard si v průběhu času všiml drobných změn v měření ptáků, ale nebylo jasné, že dochází ke statisticky významné změně. "Je to záležitost milimetrů, desetin milimetrů - není to něco, o čem víte, že se děje až do analýzy," říká Willard. Hlavní autor studie The Ecology Letters, Ben Winger, začal pracovat na statistických analýzách velikosti ptáků, když byl ještě studentem University of Chicago jako postgraduální student, který působil v Field Museum; nyní je docentem ekologie a evoluční biologie na University of Michigan a asistentem kurátora v U-M Museum of Zoology.

Tým analyzoval měření 70 716 exemplářů ptáků z 52 různých druhů; zjistili, že velikost všech těchto druhů se mezi roky 1978 a 2016 snížila. Tělesné hmotnosti ptáků, délky kostí dolních končetin a celkové tělesné velikosti klesly. Délka kostí dolních končetin se u všech druhů snížila o 2,4%. Zatímco rozpětí křídel ptáků se zvýšily o 1,3%. Vědci mají podezření, že tyto změny ve velikosti těla souvisejí se změnou klimatu.

Konzistentní a rozsáhlá reakce na oteplování
Nová studie je největší analýzou reakcí velikosti těla na nedávné oteplování na základě vzorků a ukazuje nejkonzistentnější reakce ve velkém měřítku pro druhově rozmanitou skupinu ptáků.

Podle vědců několik důkazů naznačuje příčinnou souvislost mezi oteplováním a pozorovaným poklesem velikosti ptačího těla. Nejlepším důkazem je, že pozorujeme dlouhodobý trend zmenšování velikosti ptačího těla a zvyšující se teploty. Existují četné krátkodobé výkyvy ve velikosti těla a v teplotě, které se také zdají být synchronizované.

"Období rychlého oteplování je velmi těsně spojeno s obdobím poklesu tělesné velikosti a naopak," řekl Weeks. "Dokážu prokázat, že takový druh detailů v morfologické studii je pro náš dokument jedinečný, pokud vím, je to výhradně kvůli kvalitě datového souboru, který vytvořil David Willard."

"Pro Davea a další v Polním muzeu, včetně spoluautorky Mary Hennenové, bylo opravdu herkulovským výkonem získat takové cenné údaje od ptáků, kteří by jinak byli prostě vyhozeni poté, co zemřeli při kolizích," řekl Winger.
Děkujeme University of Michigan a Field Museum za poskytnutí této zprávy.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Jak jsem konečně natočila i plachou sýkorku

Takže.. již v létě jsem od holete vypiplala vrabce Uja, který je extrémně ochočený a nelze pustit. Na podzim mi nálezce dovezl stehlíka bez křídla a ocasu, tyto části měl úplně oškubané. A tak jsem ho dala k Ujovi do klece. Jak se stehlík Milouš uzdravoval, stali se s Ujem kámoši. No...pak jsem tu klec jen tak otevřela a oba ptáci si začali létat ven, pak zas zpátky, Milouš navíc neustále zpívá. Zavřít je zpět...by se umlátili a tak mě ukecali, že klec už zůstala otevřená. Stehlík se uzdravil, ale pač jsou a vrabcem parťáci, odložila jsem vypuštění na jaro.

78429429 3159147804112530 39270621154115584 n
Před 14ti dny jsem přijala sýkoru modřinku se zraněným křídlem. Byla v samostatné kleci, ale když viděla ty mé potvory na volno, chtěla za nimi. Tak jsem jí zkusila otevřít klec a první, co udělala, že se přestěhovala do jejich klece plné větviček a roští od té doby vegetují spolu.
Dnes jsem vyspávala po večírku a sýkora přiletěla do obýváku a tam si lezla po kytkách. Nenápadně jsem to natočila. A pak jsem asi půl hodiny číhala na video od klece. Sýkora je velmi plachá, proto i musím točit mobilem z dálky a lepší záběr neudělám. Už začíná létat, ale není to ono.
Myslím, že vrabec Ujo, jehož záchrana ho stála přirozenost, je ale skvělým průvodcem pacientů, kterým dodává klídek v zajetí a dobrý psychický stav. Ptáci jsou zcela volně a drží partu u své klece, lezou dovnitř, ven, proletí se, švitoří.

79525605 891689251226336 8712325341571448832 n
Vše ve spolupráci se Záchrannou stanicí Jaroměř, která ročně přijme zhruba 700 živočichů. Organizace se krom funkce záchranné stanice, stará o zhruba 200 přírodních lokalit v ČR. Ve zkratce to vypadá asi tak, že objeví lokalitu vhodnou třeba pro obojživelníky a po dohodě s vlastníkem pozemku tam obnoví tůně. Známým příkladem jsou třeba Josefovské louky, kde ve spolupráci s ČSO, se vytvořily podmínky vhodné pro ptáky, ale i obojživelníky, rostliny atd.

Autor: Lucie Řičařová, externí pomocním pro ZS Jaroměř.

Číst dál...

Před vyšší hladinou Nových Mlýnů ochrání rybáky umělý ostrov

Žádné rákosí či jiný pobřežní porost. Část rybáků, kteří se letos vylíhli z nakladených vajec na jižní Moravě, má ve svém pomyslném rodném listu zapsáno: umělý ostrov ve druhém jezeře novomlýnských nádrží.

01 nove mlyny 

Umělý ostrov má eliminovat případné negativní dopady plánovaného navýšení hladiny prostřední a dolní nádrže. Respektive její návrat na kótu 170,35 metru nad mořem, pro kterou byla jezera původně určená. V nekonečné bitvě o hladinu nádrží nakonec padlo rozhodnutí držet vodu 170 metrů nad mořem.

Ministerstvo zemědělství, Jihomoravský kraj, Povodí Moravy a další chtějí, aby se hladina zvýšila na projektovanou hodnotu. Důvod? Jednoduchý. Sucho, každý kubík vody, který jezera zadrží, může v létě pomoci. V případě navýšení hladiny o 35 centimetrů jde o devět milionů kubíků.

03 nove mlyny

Ohrožení rybáci obecní mohou na novomlýnských nádržích na Břeclavsku k hnízdění od letošního jara využívat i umělý plovoucí ostrov. Foto: Moravy Povodí, ČTK

„Akumulovaná voda v novomlýnských nádržích slouží zejména ke zlepšování minimálních zůstatkových průtoků v Dyji a udržení hladiny v soustavě kanálů a toků pod nádržemi, mezi které patří např. Zámecká Dyje, Kančí obora či Včelínek. Nebýt soustavy nádrží, tak i v dostatečně vodném či průměrném roce, jako byl rok 2017, by v Dyji po soutoku s Jihlavou a Svratkou byl nejnižší přirozený průtok 1,37 kubíku vody za vteřinu. Díky akumulaci vody v nádržích odtéká z Nových Mlýnů i v období nejnižších stavů deset kubíků,“ uvedl generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák.

V rámci jednání o souhlasu se zvýšením hladiny vznesli ochránci přírody několik připomínek a požadavků. Zvýšení hladiny totiž ubere příležitost pro hnízdění ptáků, například rybáka obecného.

Ale řešení se našlo. „Povodí Moravy společně s Českou společností ornitologickou a slovenským výrobcem pontonů SM PONTON vyvinulo pro rybáka obecného unikátní umělé hnízdiště – betonový plovoucí ostrov. Konstrukce, tvar, ponor i přesahy hnízdních ploch nad vodou jsou navrženy tak, aby se i ve vlnách udržela stabilita ostrova a kuřata rybáka měla dostatečnou ochranu před predátory i před pádem do vody,“ uvedl mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař.

Všichni spokojení
„Rybáci pontony vzali za své a obsadili je po příletu ze zimovišť. Umělý ostrov s výměrou osmnáct metrů umožnil odchovat desítky mláďat. Ve třech vlnách tam hnízdilo 49 párů. „Ještě koncem srpna tu rodiče dokrmovali poslední tři mláďata, ostrov tak byl využit doslova po celou hnízdní sezonu,“ řekl ornitolog Gašpar Čamlík.

„Instalace plovoucího ostrova ukazuje, že zájem ochrany živočichů žijících na nádrži nemusí být v protikladu se zájmem na posílení vodních zdrojů. Naopak, řešení ukázalo, že podmínky pro život rybáka můžeme dokonce zlepšit,“ uvedl ředitel pro správu povodí Antonín Tůma.

Ještě koncem srpna tu rodiče dokrmovali poslední tři mláďata, ostrov byl využit celou hnízdní sezonu Gašpar Čamlík

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

27. 12. 2019 - Výprava za zedníčkem a berneškami na jižní Moravu

V pátek 27. prosince pořádá Moravský ornitologický spolek a Klub 300.cz - ornitologickou exkurzi za zedníčkem skalním a berneškami. V předchozích letech pozorovali účastníci této akce i takové ptačí rarity, jako je pěvuška podhorní, zedníček skalní, sněhule severní, husa malá, berneška bělolící a berneška rudokrká. Jedinečným zážitkem je i pozorování rozletu tisíců severských hus z hladiny vodního díla Nové Mlýny.

Akce je určena pouze pro velmi vážné zájemce o pozorování ptactva, vzhledem k drsným klimatickým podmínkám, které obvykle panují koncem roku i na jižní Moravě. Sraz účastníků bude v 7.20 hod., krátce před východem slunce (7.46 hod.) na parkovišti u rybárny (48°52'59.282"N, 16°36'2.677"E). Parkoviště na střední hrázi vodního díla Nové Mlýny u Mušova je zrušeno v souvislosti s opravou mostu. Zájemci o účast by se měli předem ohlásit pořadateli akce na mail: mosprerov(@)seznam.cz. Akce může být zrušena v případě špatného počasí, nebo přesunuta na jiný termín.

Pro vzdálenější účastníky akce je připraven i druhý sraz ve 12.00 hodin na parkovišti v obci Klentnice. Odtud se vydají účastníci do nedalekého lomu, kde by se mohl v té době vyskytovat zedníček skalní. Exkurze bude v případě zájmu pokračovat do nedaleké Soutěsky, kde se opět muže zdržovat zedníček nebo pěvuška podhorní.

Další zajímavou lokalitou, kterou mohou dopoledne navštívit účastníci této akce je střední hráz VDNM mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem. Zde se v zimě vzácně objevují konopky žlutozobé nebo sněhule severní.
Po 14 hodině se pozorovatelé opět vrátí k rybárně nebo k některému z rybníku, kam se již asi budou vracet severské husy a bernešky z pastvy. U rybárny byly v předchozích letech pozorovány hrdličky východní.

V minulých letech jsme na této akci pozorovali:
Zedníček skalní - 3 až 4 ex.:
27. 12. 2015 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=1094057a http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=1094535
Zedníček skalní:
29. 12. 2014 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=686035
Pěvuška podhorní - 2 ex.:
27. 12. 2013 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=377888
Husa malá - 7 ex.:
28. 12. 2012 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=202176
Berneška rudokrká - 12 ex.:
28. 12. 2011 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=68315
Berneška bělolící - 5 ex.:
29. 1. 2011 (zima 2010/11) - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=24255

Jiří Šafránek
Východ slunce nad Pálavou a Mušovem. Foto Jiří Šafránek
Zedníček skalní. Foto Jiří Šafránek

Číst dál...

Nesýčkujeme, říkají vědci. Tyhle ptáky už zazpívat neuslyšíte

Rána utichají a nebe se vyprazdňuje. Na světě ubývají ptáci. Podle studie publikované v americkém žurnálu Science za posledních 50 let v Severní Americe klesl počet ptáků o tři miliardy. To dělá necelou třetinu veškerého severoamerického ptactva. Evropa na tom není o moc lépe, Česko přišlo o 10 milionů zástupců ptačí říše.

ubytek 01

V ČR zbývá posledních sto párů sýčka obecného.

Analýza vyšla v polovině letošního září a šokovala odborníky i organizace na ochranu přírody. Ve Spojených státech a v Kanadě klesl od roku 1970 počet ptáků o 2,9 miliardy. Protože jsou snadno viditelní a identifikovatelní, vědci považují data o jejich počtech za spolehlivá. Ta nyní ukazují, že se úbytek paradoxně netýká ani tolik vzácných a ohrožených druhů, ale hlavně těch obyčejných. Ptáci jsou výrazným indikátorem změn životního prostředí a tento závěr může mít zásadní vliv na ekosystémy a jejich funkce, píše se v analýze.

ubytek 02

Obyčejné ptactvo je nezbytně důležité pro funkci ekosystémů. Roznáší semena rostlin, hubí škůdce a pomáhají vytvářet prostředí k opylení rostlin. Jejich existence má i ekonomický dopad. Jen ve Spojených státech lidé ročně utratí 9,3 miliardy dolarů za aktivity, které jsou nějakým způsobem spojeny s ptactvem. Úbytek druhů vědci, dle svých slov, podcenili. Příliš se soustředili na hrozbu vyhynutí těch ohrožených, zatímco pokles počtu ostatního ptactva může mít potenciálně devastující důsledky, píše se ve zprávě.

Za tento úbytek může lidská aktivita, uvádí analýza. Způsobuje ztrátu přirozeného prostředí ptactva, klimatickou změnu a agrochemické znečištění zemědělské krajiny. Podle velkého množství studií bude i nadále pokračovat, pokud člověk přímo nezasáhne. S velkou pravděpodobností se podle analýzy rozšíří seznam ohrožených druhů, což nadále přinese další finanční náklady.

ubytek 03

Bramborníček hnědý patří mezi ptáky zemědělské krajiny. Jejich populace klesla o 67 %. (Foto: Wikimedia - Creative Commons 3.0)

Ptáci se živí hmyzem, ten ubývá také
Kromě přirozeného prostředí pro ptactvo mizí ze světa i jejich potrava. Ubývá hmyz, paradoxně ze stejných důvodů jako ptáci – kvůli zemědělství. Univerzita v Sydney letos vydala výzkum založený na souhrnu 73 studií, které se zaměřují na úbytek hmyzí populace. Hmyz je důležitým základem pro různé ekosystémy, poničení takového základu může znamenat vyhubení všech živočichů, kteří na něm závisí jako na příjmu potravy, říká autor výzkumu Dr. Francisco Sanchez-Bayo. V poslední době chybí převážně velcí brouci, kteří představují hlavní složku potravy mnoha druhů ptáků.

ubytek 04

Jiná studie zase zkoumala úbytek hmyzu v chráněných oblastech, kde se navíc pesticidy prakticky nepoužívají. I tady za necelých 30 let zmizelo překvapivých 75 % hmyzu. S tímto úbytkem je spojený takzvaný „Fenomén čelního skla” (angl.: Windshield phenomenon), jak se začalo říkat častějšímu postřehu lidí, že čelní skla jejich aut není nutné tak často čistit od hmyzu, protože se na ně jednoduše nechytá.

Ale zpátky k ptákům.

Severní Amerika není jediným místem, kde počet ptáků klesá. Tento trend je možné pozorovat prakticky na celém světě. Úbytek lučního ptactva kvůli nedostatku přirozeného prostředí nebo i silnějším pesticidům je vidět jak v USA, tak v Evropě, kde ptáci mizí ze zemědělské krajiny. Ve Francii se jejich počet snížil o třetinu jen za posledních 15 let.

V celé Evropě pak zmizelo za posledních 40 let přes 500 milionů ptáků. V roce 1980 byl jejich počet přes dvě miliardy, v roce 2009 už se číslo pohybovalo okolo 1,64 miliardy. Jde o pokles více než 20 % celkové evropské populace a klesající trend pokračuje i dál do současnosti. Do roku 2016 populace dále poklesla o dalších 3,7 %.

Z měření vyplývá, že se úbytek týkal převážně menších, obyčejných druhů.

Přežili dinosaury, člověk jim ale dává na frak
Ke zmíněným příčinám můžeme přičíst ještě jednu další, za kterou může člověk – lov. Podle výzkumu Committee Against Bird Slaughter je v Evropě ročně uloveno v mezích zákona přes 52 milionů ptáků. Data ohledně naopak nelegálního zabíjení jsou soustředěná na oblast Středozemního moře. Tam je nelegálně zabito 25 milionů ptáků ročně, odhaduje zpráva Birdlife International.

ubytek 05

V Egyptě se ptáci chytají do sítí, které jím mají bránit, aby se nedostali na pláže. Na Kypru se zase chytají na lepové pasti. Zvíře, které se na takovou past přilepí, před svou smrtí následkem hladu, dehydratace či sebepoškození několik dní trpí. U nás jsou sice zakázané, v českých e-shopech je ale najdeme.

ubytek 06

Česko se otepluje a ptáci hledají chladnější místa
V České republice je trend podobný jako v USA nebo Francii. Ptáků ze zemědělské krajiny ubývá a dříve hojné druhy, jako jsou například vrabci, jsou dnes už méně časté. Podle České společnosti ornitologické se z Česka dále vytrácí čejky, vrány, kukačky nebo vlaštovky. Od roku 1982 ubylo okolo 10 milionů ptáků.

Studie Univerzity Karlovy z roku 2018 publikované ve vědeckém žurnálu Conservation Letters uvádí, že úbytek ptactva výrazně ovlivnilo zintenzivnění zemědělství, které následovalo po vstupu ČR do EU. Tento trend je podle studie vidět i na dalších evropských zemích. Naopak země, kde k zintenzivnění nedošlo, tento pokles nezaznamenaly. Stejně tak nebyl po vstupu do EU zaznamenán takový pokles například u ptactva lesního.

ubytek 07

Hejna vrabců byla v ČR dříve obvyklá.

Ptáci se také hůř množí kvůli změnám klimatu, konstatuje jiná studie UK, která v roce 2015 dle odhadů dlouhodobých trendů populace ptáků v Krkonoších tento vliv prozkoumala. Krkonoše se od roku 1984 oteplily a ptáci, kteří v nich žijí, mají s množením větší problémy než ti žijící v nižších oblastech. I když z měření v horských oblastech vyplývá, že tam klimatická změna probíhá do určité míry rychleji, tak netrpí jen druhy žijící v horách. Ptáci migrující přes větší vzdálenosti se také rozmnožují hůře.

Podobné případy je možné pozorovat různě po světě. Například letos v květnu popsala studie abnomální masové vymírání papuchalků. Tito vodní ptáci se živí rybami a drobnými organismy, ti se zase živí planktonem. Jak se ale oceánské vody oteplily, tak v místech Beringova moře planktonu výrazně ubylo. Jde o situaci nápadně podobnou nedostatku hmyzí potravy pro populaci ptáků zemědělské krajiny. V důsledku menšího množství planktonu ve vodě se ztenčila i populace drobných ryb a dalších organismů. Papuchalkové tak následně začali umírat hlady.

ubytek 08

Populace papuchalků se na severu Tichého oceánu drasticky ztenčila.

Všechny výše zmíněné vlivy mají za efekt úbytek převážně obvyklých druhů ptáků. Ty ohrožené se naopak daří zachraňovat. I tak můžeme najít druhy, které byly v České republice dříve obvyklé a nyní už je skoro nemožné na ně narazit. Česká společnost ornitologická je občas vyhlašuje za ptáky roku, aby se s nimi veřejnost mohla lépe seznámit. V roce 2018 vyhlásila ptákem roku sýčka obecného. Dříve byl v pověrách považován za posla smrti, teď je sám naší nejohroženější sovou – v Česku jich zbývá méně než sto posledních párů. Ve 20. století přitom patřil k nejhojnějším druhům sov u nás.

Letos ptáka roku vyhrála hrdlička divoká. Její stav ohrožení je na úrovni „zranitelní”, protože za posledních padesát let se její počet ztenčil na polovinu. Hrdliččin hlas ku lásce zvát už možná jen tak neuslyšíme. Patří totiž mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny a setkat se s ní se stává čím dál větší vzácností, říká ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. Za jejich úbytek může opět intenzivní zemědělství a lov.

ubytek 09

Když se vlivem klimatických změn zdevastuje základ nějakého z ekosystémů, následující vývoj připomíná téměř dominový efekt. Studie Vojtěcha Kubelky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy loni publikovaná v žurnálu Science popisuje, že ztráta potravy může ovlivnit i živočichy, kteří na ní nijak nezávisí. Klimatické výkyvy způsobily opětovné tání a zamrzání ledu v oblasti Arktidy, což mělo za následek úbytek lumíků (jde o drobné hlodavce, nikoliv o motýly). Jejich predátoři začali hledat jiný zdroj potravy a začali častěji útočit na hnízda bahňáků (dlouhokřídlí ptáci). Jejich populace tak začala klesat.

Ptáků celosvětově ubývá. Roste populace pouze 7 % druhů, oproti tomu 40 % druhů klesá. Studie se shodují, že úbytek ptactva spojený s lidskou aktivitou může mít pro ekosystémy potenciálně devastující dopad.

Zdroj: seznamzpravy.cz

Číst dál...

Zedníček skalní již po osmé!

Nemožné se stalo skutečností - merklínský zedníček skalní začíná pod dohledem Vláďi Teplého OSMOU sezónu!! Je to pár minut co přiletěl na své zimoviště. Že jde o stále toho samého zedníčka je patrné z jeho chování, kdy neomylně obhlídnul obě místa, kde dostával červy. Že bude o zedníčka po celou dobu postaráno je víc než jasné. Vláďo blahopřejeme, že má člověk psa nebo kočku, nad tím se nikdo nezastaví, ale ty máš svého zedníčka skalního. 

Čerstvé info a fotografie brzy najdete na našem webu.

Číst dál...

Hloupé oběti autonehod: Větší mozek v provozu pomáhá

Zoologové, kteří provedli 3 521 pitev celkem 251 různých ptačích druhů, jež byly sraženy autem, tvrdí, že opeřenci, kteří se stávají oběťmi „autonehod“, mají obecně menší mozek.

06 02 ptaci

Jen v USA auta každý rok zabijí asi 200 milionů ptáků. Jenže rovněž pouze v USA padne každý rok za oběť asi 2,4 miliardy opeřenců kočkám domácím.

Je známé, že krkavcovití ptáci se vyznačují vysokou inteligencí, což se projevuje i u silnic. Vědci například pozorovali vrány snažící se dostat k mršině zvířete sraženého autem. Vrány úplně ignorovaly auta, která je míjela jen o pár desítek centimetrů, ale jakmile vůz mířil na ně, včas uletěly.

Větší mozek pomáhá
Naproti tomu holubi, kteří mají absolutně i vzhledem k velikosti těla mnohem menší mozek, mají daleko větší problém vyhnout se kolizi. To by ještě nebylo tak překvapivé. Mnohem zajímavější je fakt, že pitvy prokázaly menší velikost mozku sražených jedinců v rámci jednoho druhu. Oběťmi „autonehod“ se zkrátka stávali například vrabci, kosi, červenky, kteří měli menší mozky než je u vrabců, kosů a červenek v průměru běžné.

Výzkum nastolil i otázku, zda se některé ptačí druhy, nebo jejich izolované populace, nestačily automobilovému provozu evolučně přizpůsobit. Výzkumníci však byli vůči této domněnce skeptičtí.

Rychlé vozy jsou na Zemi ani ne stoletou novinkou, které se ptáci určitě přizpůsobit nemohli. Navíc není celková úmrtnost ptáků vzhledem k velikosti ptačí populace natolik velká, aby mohla evoluční změnu vyvolat. Celková ptačí populace čítá asi 300 miliard jedinců, z čehož auta každý rok zabijí stovky milionů ptáků, což je sice tragický, ale v rámci celku nepatrný zlomek.

Zdroj: stoplusjednicka.cz

Číst dál...

Přihlášení a registrace nového uživatele


Seznamy

Pro přihlášené se zobrazí možnost zápisů do Vašich seznamů.

Pokud něco hledáte




Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

Richard Stehlík

Richard Stehlík

birdfoto birdwatching.cz 37116415 1810227479057993 6310805665187102720 n
rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching 72400884 2693154194041668 7015733682497388544 n
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo advokat david koura birdwatching veryhero
soucek birdwatching birdtelemetry birdwatching 2018
ak havlena birdwatching 2018 zahrada birdwtching 2018 vebr foto birdwatching legendy

TOP seznamy

ČR Life List WP Life List ČR Year List 2020 WP Year List 2020 Poslední přírůstky
295 Jaroslav Vaněk 369 Vláďa Teplý 234 Jirka Rohlena 234 Jirka Rohlena 15.10.2020 Morčák prostřední Jirka Rohlena
290 Birdwatching.cz 333 Jaroslav Vaněk 232 Jaroslav Vaněk 232 Jaroslav Vaněk 12.10.2020 Čečetka tmavá Michal Staněk
273 Vláďa Teplý 323 Birdwatching.cz 215 Michal Staněk 216 Michal Staněk 12.10.2020 Rákosník obecný Michal Staněk
272 Jirka Rohlena 303 Jan Veber 210 Vláďa Teplý 210 Vláďa Teplý 12.10.2020 Orlovec říční Michal Staněk
249 Renata Hasilová 283 Renata Hasilová 180 Birdwatching.cz 189 Markéta Večeřová 12.10.2020 Sýkora lužní Michal Staněk
245 Blancherose 278 Jirka Rohlena 180 Markéta Večeřová 180 Birdwatching.cz 12.10.2020 Chaluha malá Michal Staněk
245 Michal Staněk 264 Ondřej Beneš 177 Blancherose 177 Blancherose 12.10.2020 Poštolka rudonohá Michal Staněk
219 Vladimír Toman 262 Michal Staněk 169 František 169 František 11.10.2020 Sýkořice vousatá Jirka Rohlena
206 Ondřej Beneš 246 Blancherose 166 Vladimír Toman 166 Vladimír Toman 11.10.2020 Dřemlík tundrový Jirka Rohlena
203 Vratislav Ježek 239 Martin Horyna 164 Renata Hasilová 165 Renata Hasilová 11.10.2020 Kachnička mandarinská Jirka Rohlena
200 Ilona Jurečková 220 Vratislav Ježek 157 Vratislav Ježek 157 Vratislav Ježek 30.09.2020 Datel černý Zdeněk Švajda
193 Martin Horyna 219 Vladimír Toman 152 Michal Hlaváč 153 Michal Hlaváč 30.09.2020 Krahujec obecný Zdeněk Švajda
192 Michal Hlaváč 205 Markéta Večeřová 146 Viktor Hajer 146 Viktor Hajer 30.09.2020 Čáp bílý Zdeněk Švajda
174 Markéta Večeřová 200 Ilona Jurečková 125 Lucie Hlaváčová 125 Lucie Hlaváčová 30.09.2020 Lejsek šedý Zdeněk Švajda
149 Jaromír Žebrák 193 Michal Hlaváč 92 Zdeněk Švajda 92 Zdeněk Švajda 28.09.2020 Káně bělochvostá Jirka Rohlena
145 Jiří Šantavý 189 Jiří Šantavý 37 Nikola 78 Lukáš Novotný 28.09.2020 Sluka lesní Jirka Rohlena
140 Lukáš Novotný 149 Jaromír Žebrák 9 KAREL VASILEK 37 Nikola 28.09.2020 Bažant královský Jirka Rohlena
107 David Kuba 148 Martin Sochor 2 PrcaCZ 9 KAREL VASILEK 23.09.2020 Lelek lesní Markéta Večeřová
90 Radomír Zdarsa 140 Lukáš Novotný 2 Lenka Levá 2 PrcaCZ 17.09.2020 Jespák skvrnitý Jaroslav Vaněk
48 Lenka Marianna 108 David Kuba 2 Lenka Levá 16.09.2020 Bramborníček hnědý Markéta Večeřová