Sophie Webb: proč ráda kreslím ptáky

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Ptáci, umění, cestování a biologie, to vše je pro mě neoddělitelně propojené. Mojí matkou byla umělkyně z Nové Anglie, sochařka Nancy Webb. Právě ji viním ze své potřeby kreslit a tvořit. Je sice pravda, že s přibývajícími léty převládla v jejím díle abstrakce, ale její múzou byla příroda – tvary kostí, polámaní brouci, sušené květy a lusky. V mých prvních vzpomínkách je ona, jak na zahradě vykopává žížaly, nebo prohlíží přílivové naplaveniny na plážích Cape Cod.

Jako dítě jsem byla posedlá zvířaty všeho druhu, psaním příběhů o nich a jejich kreslením, a tak mě v létě rodiče poslali do Audubonova tábora, kde jsem tyto své zájmy mohla rozvíjet. O vánocích a narozeninách jsem pak dostávala knihy typu Zpěvní ptáci našich zahrad či Dravci světa. V knize o dravcích mě fascinovaly fotografie kondorů královských a karančí jižních. Jejich obrázky jsem stále dokola obkreslovala. Často jsme navštěvovali Peabodyho muzeum v Harvardu, abychom si prohlédli vycpané preparáty. Všechno mě to zajímalo, ale zvláště nadšená jsem byla ze samce fregatky vznešené a jeho mohutného, červeného a nafouklého jícnového vaku. Vzpomínám si, že mě později na Galapágách (hloupě) překvapilo, jak měkký, poddajný a balónovitý ve skutečnosti ten vak je. Nebyl tvrdý jako plast, jak jsem si v dětství myslela.

I když jsem kreslení milovala, umělecká škola mi nevyhovovala, a proto jsem po roce přestoupila na studia biologie, která mi přišla vhodnější. Brzy po promoci jsem opustila východní pobřeží s náčrtníkem v ruce, batohem na zádech a s plány praxí do budoucna.

Tak odstartoval rok cestování, praxí a skicářů. Jedné věci, které jsem si záhy povšimla, bylo to, že když jsem kreslila ptáka, tak jsem se na něj dívala úplně jinak, než když jsem se ho snažila jednoduše (nebo složitěji) určit. V mém mozku se nacházel jakýsi přepínač, kdy jsem se během procesu pozorování a kreslení dokázala o opeřenci naučit mnohem více, než když jsem ho jen pozorovala. A to i v případě, že jsem se ho snažila sledovat velmi pečlivě. Terénní náčrty mi pomohly zjistit, jak se pták pohybuje, odhalily mi jeho zvyky, tělesné proporce, a to velmi přirozenou cestou. Nemůžu sice tvrdit, že jakmile nakreslím nějakého opeřence, nikdy už ho nevymažu z paměti, zvláště teď, když jsem starší a paměť už mi tolik neslouží, ale z velké míry je to pravda.

Všechny moje terénní náčrtníky z cest a praxí se staly mými vzpomínkami. Když nahlédnu znovu do všech těch deníků zaplavených během let kresbami a skicami, nejen, že vím, kde jsem každého z těch ptáků viděla a co dělal, ale přesně vím, z jakého důvodu jsem tam byla já, jaké bylo počasí a jakou jsem měla náladu. Jsou v nich obrázky vykreslující první den v Andách ve výšce 5000 m, kdy jsem trpěla soroche, výškovou nemocí a nedokázala jsem se soustředit – moje kresby plameňáků jsou jednoduché a jakoby dětské svými nejistými čárami. V ekvádorské Amazonii jsem večer kreslila společně se ozývající pár lelků očkatých a přitom se oháněla po moskytech, za horkého a vlhkého dne pak hřadujícího potu dlouhoocasého. Jsou tu detailní kresby ptáků, kteří po celé hodiny zůstávali bez pohybu, ale mám zde i nesčetné stránky s náčrtky způsobu letu mořských ptáků, to byla moje posedlost; jsou tu komplikované portréty ptáků na hnízdech z dob, kdy jsem pracovala na Galapágách; legrační kresby tučňáků skotačících s mláďaty, které jsem dělala při pobytu v Antarktidě; studie načrtlé v Australském muzeu, které jsem navštívila po terénních pracech věnovaných lemčíkům; nebo kresby z dob, kdy jsem dva a půl měsíce pobývala na japonské rybářské lodi v Aljašském zálivu. Myslím, že v té době bylo kreslení jedinou věcí, která mi pomohla během té výpravy zachovat si zdravou mysl, protože jsem na lodi byla jedinou anglicky mluvící osobou a jedinou ženou.

Když někdy kreslím v lese a dlouhou dobu jsem téměř bez pohybu, věřím, že se stávám neviditelnou, což mi umožňuje nádherně a dlouho pozorovat některé skrytě žijící ptáky, jako jsou pitule šupinohřbetá nebo mravenčíkovec největší pomalu se pohybující dolů po stezce. Mnohdy, když se soustředím na jeden druh, objeví se i další. Nikdy nezapomenu na jednu příhodu z Chile: upřeně jsem hleděla do bambusové houštiny, kde jsem se snažila najít štidláka černohrdlého, což je poměrně velký druh štidláka. Začala jsem s náčrtem, když mi za zády vyskočil druhý pták, štidlák červenkovitý, a ozval se svým neuvěřitelně hlasitým zajíkavým hlasem. Tak mě to překvapilo, že mi náčrtník vyletěl z rukou, a to samozřejmě vyděsilo prvního štidláka, který opět zmizel v bambusovém houští.

Když jsem bydlela ve West Marin, tak se ve starém dubovém porostu na břehu Tomales Bay vyskytoval pár snadno dohledatelných puštíků západních. Jednoho odpoledne jsem vyrazila se skicářem a tužkou, abych je našla a nakreslila. Mám ráda noční ptáky a snažím se nevynechat jedinou příležitost, kdy mohu v přírodě zachytit sovu nebo lelka. Při mém příchodu puštík líně pootevřel víčka, načepýřil se a zase usnul. Usadila jsem se nedaleko něj a začala kreslit. Náhle sova zpozorněla, proletěla těsně nad mojí hlavou, krátce přistála a o vteřinu později se opět vrátila na své původní místo. V pařátech se jí pohupoval křeček příbytkový!

Zjistila jsem, že umění a kresba mohou na cestách plnit i vzdělávací funkci a snadno překonávají kulturní hranice. Během jednoho pětiměsíčního výletu se Stevem Howellem, se kterým jsme pracovali na Určovací příručce ptáků Mexika a severu Střední Ameriky, jsme dojeli naším malým VW Rabbit až do Hondurasu. Bylo to koncem 80. let a v této části Střední Ameriky byly stále patrné následky vojenského konfliktu. Zdálo se, že v každém honduraském městě jsou vojenské kontroly, což nás šíleně zpomalovalo. Nervovalo nás stále vystupovat z auta, vysvětlovat, proč jsme přijeli a ukazovat mladičkým vojákům – s velkými automatickými puškami ležérně přehozenými přes ramena – naše dalekohledy a určovací klíče, abychom jim doložili, jaký je účel naší cesty. Objevila jsem ale, že jakmile jim ukážu své skicáře, rozzáří se jim na tvářích široké úsměvy a zvolají, „Ah, carpintero“ (strakapoud), „gavilán“ (jestřáb) nebo „garza“ (volavka). Veškeré napětí tak zmizelo a společně jsme obdivovali jejich ptačí druhy a moji schopnost je načrtnout.

Zde jsou některé z mnoha důvodů, proč ráda kreslím ptáky: ozvláštňuje to moje cesty, obohacuje to vědecké projekty, na kterých pracuji, zprostředkovává mi to hodiny bohapustého potěšení z toho, že díky tužce a barvám poznávám ptáky daleko lépe. Měla jsem to štěstí, že se moje kariéra opírá o ptáky, že se v ní snoubí můj zájem o umění i o svět přírody.

TIPY

Jde o moje vlastní rady; třeba budou prospěšné i vám.
- I když to může být v terénu nepohodlné, často používám skicář formátu A4 a obyčejné tužky.
- Nejprve opeřence pozoruji tak dlouho, dokud ho mám na očích.
- Pak udělám hrubý náčrtek nebo několik skic celého ptáka, abych zachytila jeho pohyb a tělesné proporce (proto větší formát skicáře).
- Zpřesním kresbu, často až poté, co se mi opeřenec znovu ukáže.
- Nakonec přidám barvy. Používám malou sadu vodovek, ale stejně praktické jsou v terénu i barevné pastelky.

SOPHIE WEBB procestovala svět od Antarktidy po Arktidu, aby mohla malovat a studovat ptáky. Je spoluautorem ilustrované Určovací příručky ptáků Mexika a severu Střední Ameriky a Terénní určovací příručky mořských savců pobřeží Tichého oceánu. Je autorem i ilustrátorem tří knih pro děti zachycujících výzkumné projekty, na kterých pracovala. Je ředitelkou Oikonos Ecosystem Knowledge a vědeckým pracovníkem v Point Blue.

sophie webb
Sophie Webb, foto: http://www.sophiewebb.com/


Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Nate Swick: Okres po okrese - radost nestoudného a zcela puntičkářského sběrače druhů

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Mozaiku zemědělských farem nacházejících se v nejodlehlejším severovýchodním cípu Guilfordského okresu v Severní Karolíně navštěvuji občas v případě, kdy potřebuji vidět ptačí druhy otevřené krajiny. Jde o jedno z míst, které znám a kde si mohu být jistý, že kdykoliv během května potkám bobolinka kanadského – desítky těchto černých ptáků s veverčím skvrněním, jejichž hlasy se vzájemně proplétají, tu vzlétají a zase klesají mezi zelenající se řady sóji luštinaté. Za posledních více než dvacet let jsem tu viděl i papežíka amerického, strnadce bělokorunkatého a první střízlíky ostřicové pro Guilfordský okres. Nikdy bych tato místa neznal, kdybych se v přímkami rozparcelované piedmontské krajině Severní Karolíny hlouběji nevěnoval objevování ptáků. Pouhých dvě stě metrů silnicí dále k jihu je už Alamanceský okres, absolutně jiný typ hřiště vhodný na někdy jindy, ale dnes by to pro mě mohla být klidně i Čína. Jsem county lister, dělám si seznamy druhů pozorovaných po jednotlivých okresech, a jsem na to pyšný.

Vím, že sestavování seznamů pozorovaných druhů nemusí být někdy vnímáno úplně pozitivně. Jedná se o určitou posedlost, což nelze upřít. Pro listera mohou ptáci představovat jen položky v seznamu nebo hůře, pouhá čísla bez významu. Už jen vyslovení toho slova vede ke kyselému úsměšku. A co teprve county lister? Opustit platné politické hranice Spojených Států a nechat se omezovat libovolně vytvořenými hranicemi ještě menších celků? Vždyť je to nesmysl. Je to bláznovství. Je to ptáčkařská podoba toho nejryzejšího puntičkářství. A zároveň je to nádherné.

Rozhodně odmítám argument, že vedení seznamů je na překážku estetickému uspokojení, které pozorování ptáků přináší. Seznamy představují pro spoustu lidí spoustu různých věcí. Samozřejmě, že mohou mít podobu totemů, ale mohou přinášet i osvěžení. Pro mnohé z nás jsou to záznamy vzpomínek na nejrůznější zkušenosti, na nádherná místa spojená se skvělými lidmi. Nepopiratelný je soutěžní aspekt, ale většinou jde jen o takové dobrosrdečné pošťuchování. Rádi se přitom podělíme o své znalosti už jen z toho důvodu, abychom mohli vzájemně sdílet své zkušenosti. Všemi deseti jsem tedy pro vedení seznamů, protože pro ptáčkaře je to v mnoha ohledech smysluplná činnost. Ať už se projevuje jen sčítáním ptáků na vaší zahradě, ve vašem státě nebo třeba na šesti stech kilometrech čtverečních kolem vašeho domu, nemám právo to soudit. Jestliže vás vedení seznamů vyžene ven do terénu hledat nové druhy, pak je to dobrá věc.

Hledání ptáků má také kouzlo výzvy. Je nutné mít znalosti, abyste si byli jisti, nikoli jen tušili, na co se právě díváte, když nějakého opeřence objevíte. Musíte vědět, na co se zaměřit. Pokud budeme na birding pohlížet jako na honbu za pokladem, pak má mapa Spojených Států dávno pevnou podobu, která byla publikována v podobě desítek terénních příruček, jež máme nyní na dosah ruky. Onen poklad je už dávno odkrytý a každý hledač ho může ve volných chvílích najít. Zmenšíme-li však nepatrně měřítko mapy, bude se už poklad hledat trochu obtížněji. Zmenšíme-li je ještě více, objeví se náhle všude kolem nás skryté poklady, které čekají jen na to, až je objevíme. Právě tohle je podstata ptáčkaření po okresech. Politické hranice jsou zřejmé, ale u ptáků to neplatí.

Budeme-li mít při pozorování ptáků na paměti hranice okresů, získá naše hledání druhů zcela novou perspektivu. Jistě, jde o hru – snaha o nalezení nových ptačích druhů pro každý okres je zábava – ale stejně jako při dalších aspektech birdingu, i zde to má jistý přesah. Poblíž vašeho domu můžete vědět o bahnitých příkopech s výskytem bekasiny americké, ale co ve vedlejším okrese? A v tom dalším? Jaký druh biotopu hledáte, když se pokoušíte najít bekasinu americkou? Namísto konkrétního místa, které máte s bekasinou spojeno, náhle hledáte určitý biotop. Začnete si více uvědomovat, jaké biotopové nároky má bekasina a ty si spojíte třeba s motákem pilichem či s linduškami proměnlivými, které tam také zastihnete. Nyní můžete podobné biotopy navštívit i v dalších okresech a hledat ty stejné druhy. Jasně, můžete si je připsat do seznamů, což je jistě zábavné, narůstá vám tím nejen seznam, ale rostou tak i vaše znalosti. Znalosti jsou pro ptáčkaře mnohem cennější než položka v seznamu. Platí to i v případě mentální paměti parkovacích míst u Walmartu, kde můžete najít třeba vrabce domácí.

V osobní rovině je tu pro nás něco ještě cennějšího, když věnujeme pozornost hranicím okresů. S poznáním všech detailů krajiny se dostaví neuvěřitelné uspokojení. Jde o znalost místa – nejen toho, kde se můžeme dobře najíst nebo kudy se dostaneme do centra, ale důvěrná znalost prostoru – místa, které je vaším domovem. A ptáčkaři tohle dokáží, lépe než ostatní, opravdu. S přesností na několik dní vám můžu říct, kdy se začít dívat po luňácích mississippských protahujících nad alejí starých dubů v nejstarší části mého města. Mohu vás nasměrovat k nejlepší lokalitě, kde můžete koncem léta před svítáním zaslechnout chřástala karolinského nebo k vrbami lemovanému rybníku u letiště, kde na hnízdišti každý rok spatříte tyranovce vrbové. Člověku, který nepozoruje ptáky a bydlí tu, tyto věci unikají, a co je horší, žije vlastně v nevědomosti.

My ptáčkaři dokážeme vnímat skutečné měřítko místa. Víme, že všude na naší zemi se dá najít něco nevšedního. Ať je to lesňáček stromový odpočívající v městském parku na své cestě z Jižní Ameriky do Kanady, nebo zdánlivě běžný pár puštíků proužkovaných hnízdících rok co rok ve skupince stromů naproti obchodnímu centru. Malé ostrůvky života se nacházejí všude a ptáčkaři mají to štěstí, že je dokáží najít.

Tyto znalosti krajiny malého měřítka z nás dělají lepší pozorovatele. Dělají z nás lepší přírodovědce. Dokonce bych mohl říci, že z nás dělají lepší lidi, pokud bych chtěl použít klišé. Pouštíme se podél vedlejších cest a procházíme lesy v místech, která bychom jinak nikdy nenavštívili, ve snaze objevit nezvyklé ptačí druhy v nejodlehlejších částech okresů. To vše vytváří mozaiku jednotlivých pozorování ptáků z míst, která navštívíme a kde žijeme. Jde o nezměrnou a složitou přírodní pokrývku, jejíž každý steh je právě tím jednotlivým záznamem z našich okresních seznamů.

TIPY
Vedení záznamů po okresech je snazší a zábavnější díky e-Bird. Každý záznam je povzbuzující.
Díky aplikacím typ Google Earth si můžete kdykoli a ve velmi podrobném rozlišení uchovat záznam trasy, kterou podniknete.
Přestaňte se zabývat konkrétními místy s výskytem konkrétních ptačích druhů a zaměřte se na specifické biotopy.
Nebojte se objevovat nová místa. Stále existují ornitologicky atraktivní lokality, o kterých se ještě neví!

NATE SWICK je redaktorem ABA Blog a autorem publikací Ptáčkaření pro zvědavce (Birding for the Curious) a The ABA Field Guide to Birds of the Carolina. Jeho největší ambicí je vidět přinejmenším sto druhů v každém z jednoho sta okresů Severní Karolíny. Se ženou a dvěma malými synky, kteří ho často v roli nevědomých pachatelů doprovázejí při jeho pátrání, žije v Greensboro v Severní Karolíně.



nate swick
Nate Swick, foto: https://www.aba.org/

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Mohou být zachráněni supi Golanských Výšin?

Obrázek v sociálních médiích 10.05. ukázal osm mrtvých supů ležících vedle sebe, všichni se stali obětí otravy. Snímek vystihuje tragédii populace griffon vulture (supů bělohlavých) na Golanských Výšinách, která ještě před deseti lety čítala přibližně 130 supů. Dnes jich zůstalo jen pár. 12. května policie údajně zatkla 30 letého muže podezřelého z otravy supů.

sup01

Tváří v tvář otravě podle chovatelů dobytka, supové Golanských Výšin prakticky vyhynuli, naživu jich zůstává jen pár.
Israel Nature and Parks Authority , / Dudu Pils.
Otrávení supi leží na Golanských Výšinách.

Sup euroasijský, také zvaný sup biblický, neváží víc než 8 kilogramů (asi 18 liber) a rozpětí křídel má až 2,80 (9 stop). Tento sup se živí mršinami a převládá v zemích v oblasti Středozemního moře. Po mnoho let hodně supů hnízdilo v útesech Gamla Stream na Golanských Výšinách a byli turistickou atrakcí. Desítky tisíc návštěvníků se hrnuly do přírodní rezervace, aby sledovaly kolonii supů, která hnízdila v útesech nad vodou. Avšak v průběhu let se supi stali oběťmi pokusů systematické otravy. Nejhorší případ otravy se odehrál v roce 1998, kdy asi 40 supů bylo nalezeno mrtvých po požití otrávených mrtvých těl skotu nebo divokých zvířat.
„Chovatelé skotu a farmáři ilegálně rozhazují jed z různých důvodů.“ Ohad Hatzofe, ptačí ekolog v Israel Nature a Parks Authority (INPA), to řekl Al-Monitor. „Někdy to dělají proto, že chtějí eliminovat šelmy – vlky, šakaly a lišky, které ohrožují jejich stáda; někdy to je kvůli sporu o pastviny. Většina farmářů jsou občané dodržující zákony, ale stačí jediná osoba, která použije jed a poškodí to supy. Důvodem toho, že jsou supi tak zranitelní je skutečnost, že žijí v hejnech. Mnoho jich obklopuje mrtvolu při jídle, a pokud je tělo otrávené, budou také otráveni všichni supi“.

Hatzofe je frustrovaný a rozzlobený, zvláště s ohledem na současnou otravu. „Vybavili jsme tři z otrávených supů GPS vysílači, měli štítky a kroužky. Viděli jsme, že se přestali pohybovat a jejich tělesná teplota klesla; okamžitě jsme pochopily, že došlo k tragédii“, řekl. „Moje největší frustrace je, že vím, že se to stane znovu. Neexistuje žádný trest, žádná kontrola. Kulky z celého zásobníku nábojů v pušce nejsou ničím ve srovnání s potenciální škodou způsobenou otravou. Tito kriminálníci rozhazují látky v množství, které může otrávit desítky lidských bytostí.“

INPA chce využít současné veřejné rozhořčení nad nedávnou otravou supů k zavedení právních předpisů, které by ji umožnily chránit volně žijící ptáky. Jednalo by se o změnu zákona o ochraně volně žijících živočichů v Izraeli, ve které by se důkazní břemeno přesunulo na každou osobu, na jejímž pozemku, který má ve vlastnictví, bude nalezeno otrávené mrtvé tělo. Dnes leží důkazní břemeno na státu. S novými změnami budou inspektoři oprávněni vstoupit do soukromých prostor bez soudního příkazu, budou-li mít podezření na otravu. Dalším důležitým aspektem, který vyžaduje legislativu – nebo přinejmenším nařízení – je zvýšení dohledu nad prodejem pesticidů.

Avšak existují lidé, kteří silně protestují proti zvýšené regulaci v této oblasti. Jedním pozoruhodným příkladem je Omri Sharon, jeden ze synů zesnulého bývalého premiéra Ariela Sharona a předseda Izraelské asociace chovatelů dobytka (ICBA). Sharon sám chová dobytek, ovce a kozy a pěstuje zemědělské produkty.

„Co je třeba řešit, je jed, který se používá nelegálně,“ řekl Sharon Al-Monitor, odmítajíc automatické obvinění proti chovatelům skotu. „My, chovatelé dobytka ani nepoužíváme tento jed. Jasné směrnice už existují v zákoně a tato stávající nařízení musí být vynucena. Jsme proti jakémukoliv zpřísnění regulace a trestu. V zemi žije 8000 farmářů. Myšlenka, že někdo bude smět svobodně prohledávat sklady farmářů, je šílená. Je to populistické a není to řešení problému. Všichni již trpíme nadměrnou regulací a není snadné být chovatelem dobytka v Izraeli.“
Al-Monitor hovořil s profesorem Yossi Leshem, světově proslulým izraelským ornitologem a vedoucím výzkumníkem na univerzitě v Tel Avivu, katedře zoologie. Je také aktivní v INPA. Leshem je rozzlobený nad nedostatečnou regulací a se svým hněvem se obrací na INPU. „Dnešní situace je špatným vtipem“, řekl. „Chovatelé dobytka dělají všechno, co chtějí, protože vědí, že v Izraeli neexistují žádné donucovací prostředky. Tak dostávají pokutu 5000 izraelských šekelů (1400 $) – velký problém. To však neodradí farmáře, který chce zabít vlky, kteří mu sežrali jeho telata. Ve Španělsku jdou lidé za otravu supa do vězení, ale ne tady. V roce 1998 došlo k velkému incidentu otravy (v Izraeli), v němž zemřely desítky supů a policie chytla pachatele. Ani nedostal pokutu. Pokud by strávil rok ve vězení a zaplatil pokutu milion šekelů, nikdy by k tragédii (současné) nedošlo.“

Leshema neodradí veřejné bitvy. V minulosti založil iniciativu „Pod našimi křídly“ (Under Our Wings) na ochranu supů a dalších dravců společně s Israel Electric Corporation a INPA. Nyní se snaží vést rozsáhlou veřejnou kampaň.

„Situace dnes je katastrofická. Před založením státu byly v Izraeli tisíce párů supů; dnes zůstalo jen 40 párů,“ řekl. „V Gamle bylo 60 párů; dnes nezůstal žádný. Přijali jsme několik nových členů, veřejných osobností včetně bývalého generálního prokurátora Yehudu Weinsteina; bývalého vrchního soudce Elyakima Rubinsteina; bývalého policejního vedoucího oddělení vyšetřování Lahav 433 Meni Yitzhakiho; Maj. Gen. (Res.) Noama Tibona a dalších. Budeme spolupracovat na změně zákona. My v INPA chceme vést veřejnou kampaň pod názvem „Návrat supů do země Bible“. Sup je zmíněn 27x v biblických židovských pramenech a je součástí příběhu Izraele. To prostě nedává smysl dopustit, aby docházelo k pokusům o otravu.“

Další hrozbou pro dravce, která značně trápí zúčastněné organizace, je aktuální zavedení elektřiny – produkce farem větrných turbín na Golanských Výšinách. Lopatky turbín poškozují ptáky a mohu usmrtit supy a další velké dravce. Kvůli námitkám ekologických aktivistů bylo rozhodnuto provozovat systém pozorovacích stanovišť a radarových zařízení, která budou přesně určovat ptáky blížící se k místu turbíny a motor se zpomalí, aby nedošlo k poškození ptáků.

Leshem je k plánu skeptický. „ Všechno to jsou jen kecy.“ Nebude to fungovat. Ve Španělsku jsou tisíce supů ročně masakrovány těmito lopatkami. Dva druhy supů, které byly v Izraeli běžné, byly vyhubeny před třemi desítkami let. Hrozba pro izraelské dravce vyžaduje hluboké změny v našem myšlení. Dokud se to nestane, nikdo by neměl být překvapen, když se populace dravých ptáků stane v Izraeli historií,“ zakončil.

Zdroj: al-monitor.com
Mordechai Goldman 15.5.2018

Číst dál...

Třetí hnízdění labutě Zpěvanky skončilo neúspěšně – mláďata záhadně zmizela

Již třetím rokem hnízdí jediný pár labutí zpěvných v České republice a to na Zámeckém rybníku v Chropyni. V každém roce se vylíhla 4 mláďata, ale pouze jedno z prvního hnízdění spolu s rodiči odlétlo na zimoviště. Ostatní mláďata během odchovu uhynula.

Letošní třetí hnízdění skončilo neúspěšně již třetí den po vylíhnutí čtyř mláďat. Ve středu 8. května se na hladině Zámeckého rybníka v Chropyni objevil pár labutí zpěvných se čtyřmi labuťátky. Následující den byl pár pozorován pouze se dvěma mláďaty a v pátek 10. května byl pár bez mláďat. Všechna čtyři mláďata záhadně zmizela během dvou nocí.

V roce 2017 zahnízdil pár labutí zpěvných poprvé v České republice. Samice „Zpěvanka“, jak ji ornitologové pojmenovali, se samcem vychovala 4 labuťátka, ale pouze jedno je následovalo do jižního Polska, kde společně zimovaly. V loňském roce zahnízdily podruhé a to opět na Zámeckém rybníku v Chropyni. Měly také 4 mláďata, ale žádné z nich se nedožilo vzletnosti a postupně uhynula.

Video o hnízdění labutí zpěvných v roce 2018 si můžete prohlédnout zde:


Ochránci ptactva a členové Moravského ornitologického spolku, kteří pravidelně sledují hnízdiště labutí zpěvných, se domnívají, že se mláďata stala obětí šelmy, a to mývala. Mýval severní je u nás nepůvodním druhem a na střední Moravě je tak přemnožen, že již vážně ohrožuje naše původní druhy obojživelníků i ptáků.

Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu někdy i vzácně zimují. Výjimkou je labuť zpěvná „Zpěvanka“, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni.

Jiří Šafránek
Foto: Zdeněk Němeček (2019) a Jiří Šafránek (2018)
Video: Jarmila Kačírková
https://youtu.be/0LSvcrWMwzc- odkaz na hnízdění v 2017 - 1. část
https://youtu.be/S5dPgH2HRYc- odkaz na hnízdění v 2017 - 2. část
https://youtu.be/Supe_4fmMCk- odkaz na 2. hnízdění v 2018
https://youtu.be/Dk_NMdMLcRA- 3. hnízdění v 2019

Číst dál...

V Českém Švýcarsku přišel o své mladé kvůli neukázněným turistům pár vzácných sokolů

V národním parku České Švýcarsko budou strážci více dohlížet na hnízdiště vzácných ptáků. Neukáznění turisté totiž nerespektují dočasný zákaz vstupu do těchto míst.

Návštěvníci parku chodí do míst, kde ptáci sedí na vejcích a ruší je. Doplatili na to sokoli v lokalitě na Tokání u Jetřichovic na Děčínsku.

Návštěvníci se dostali na skálu naproti sokolímu hnízdu, prakticky do stejné úrovně, vysvětlil mluvčí parku Tomáš Salov: „Byli ve vzdálenosti asi 50 metrů. Na té dočasně chráněné ploše se jim tak podařilo vyhnat ptáky a vajíčka na hnízdě těsně před vylíhnutím zastydla. Takže jsme o ně přišli – kvůli bezohlednosti návštěvníkům.“

Správa parku zakázala vstup na hnízdiště sokola stěhovavého do konce června, kvůli hnízdění čápů černých a výrů velkých nesmějí lidi vstupovat do lokalit s hnízdy do konce července.

03875128

Sokoli stěhovaví při jednom z hnízdění v Českém Švýcarsku|foto: Václav Sojka

15a3a4c448aa4f865bd6d5fbaa9028d0

Kroužkování sokolích mláďat narozených v roce 2018 v Českém Švýcarsku|foto: Daniela Pilařová

Zdroj: sever.rozhlas.cz

Číst dál...

Účastníci Vítání ptačího zpěvu pozorovali v Tovačově 72 druhů ptáků

V sobotu 4. května se uskutečnily v celé České republice desítky ornitologických exkurzí pro veřejnost v rámci mezinárodní akce Vítání ptačího zpěvu. Zájemci o pozorování ptactva se sešli i v Tovačově a byli překvapeni, kolik druhů ptáků je možné vidět během krátké procházky kolem rybníků.

Pořadatelům vycházky z Moravského ornitologického spolku přálo počasí a tak zájemce o poznávání ptactva přivítali zpěvem slavíci obecní, budníčci menší, zvonohlíci zahradní, pěnice černohlavá i hnědokřídlá, lejsci bělokrcí, rákosníci velcí, obecní i proužkovaní a cvrčilka slavíková.

U Křenovského rybníka pozorovali tok a námluvy rybáků obecných, racky bělohlavé i chechtavé a několik párů potápek roháčů sedících na hnízdech s vejci. Viděli zde i desítky poláků velkých a chocholatých, zrzohlávky rudozobé, kopřivky obecná a čírky modré. Největším překvapením i pro zkušené ornitology bylo pozorování patnácti kvakošů nočních.

Na Hradeckém rybníku vodily husy velké již více než 30 housat. V hejnu asi 80 hus velkých se ukrývaly i tři severské husy běločelé. Nad hladinou lovili hmyz nejen vlaštovky a břehule říční, ale i rorýsi a rybáci černí. Z dravců se v letu předváděli motáci pochopi a lůňák červený. Nad rybníky kroužilo i sedm čápů bílých.

Další ornitologické exkurze pro veřejnost proběhnou až na podzim v rámci Evropského festivalu ptactva a jejich seznam bude zveřejněn na webu Moravského ornitologického spolku.

Jiří Šafránek
Foto z exkurze MOS: Jiří Šafránek a Petr Jašek.

Číst dál...

Ohroženým rybákům se na štěrkovnách střední Moravy daří

V těchto dnech sčítali členové Moravského ornitologického spolku a pracovníci společnosti Českomoravský štěrk hnízdící rybáky obecné, jejich vajíčka i mláďata. Tito ohrožení ptáci hnízdí na štěrkovnách u Troubek a u Hulína pouze díky umělým plovoucím ostrůvkům, které vybudovali pracovníci štěrkoven.

60242 top foto1 ovh4u

Rybáci obecní jsou příbuzní racků, živí se drobným rybkami a hmyzem. Hnízdí na ostrůvcích rybníků nebo vodních nádrží. Pouze na střední Moravě hnízdí na betonových plovoucích ostrůvcích, jejichž konstrukce je originálním českým průmyslovým vzorem.

Na jejich projektování a výrobě se podíleli kromě provozovatele i odborníci z ČVUT Praha a ze společností Betotech, Českomoravský beton, Česká DOKA bednící technika a Betonika plus.

Při letošním sčítání bylo zjištěno, že na umělých plovoucích ostrůvcích hnízdí asi 60 párů rybáků obecných. Na svých hnízdech nyní mají 101 vajec a prvních 30 mláďat. Mladí rybáci dostali od ornitologů kroužky, aby je bylo možno identifikovat v případě nálezu u nás nebo na jejich cestě do zimoviště v Africe.

Rybákům se na střední Moravě daří. Jejich počet se ustálil v posledních letech na 60 hnízdících párech, což je asi 10 procent populace v České republice. Pokud se v příštím roce podaří sehnat prostředky na výrobu dalších plovoucích ostrůvků, tak se jejich počty jistě zvýší.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Vítání ptačího zpěvu proběhne i na Hradeckém rybníku v Tovačově

V sobotu 4. května se uskuteční ornitologická exkurze pro veřejnost, kterou pořádá Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO. Zájemci o poznávání a pozorování ptactva se sejdou u Hradeckého rybníka v Tovačově. Akce je součástí mezinárodního Vítání ptačího zpěvu.
Sraz zájemců o poznávání a pozorování ptactva je v 8.00 hod. u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Exkurze se zastaví i u Křenovského rybníka a dále bude pokračovat po hrázích Hradeckého rybníka. Zájemci o pozorování ptactva se mohou k exkurzi připojit i kdykoli později přímo na hrázi rybníka. Mimo obvyklých druhů se dá předpokládat přítomnost tažných druhů, které se již vracejí na svá severská hnízdiště.
Jaro je v plném proudu a s ním i přílet ptáků ze zimovišť. Účastníci ornitologické exkurze se mohou těšit na rákosníky velké, obecné i proužkované a na zpěv slavíků. Na rybnících uvidí i první housata hus velkých.
Navíc bude možno pozorovat několik druhů racků, rybáky obecné a možná i černé, poláky velké i chocholaté, kopřivky, lžičáky a potápky roháče. A budete-li mít štěstí, uvidíte na ornitologické exkurzi i orla mořského nebo sýkořice vousaté.
Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na střední Moravě se v sobotu uskuteční i následující akce: 
4. 5. 2019
Vítání ptačího zpěvu na Chomoutovském jezeře
Sraz v neděli 8. 10. 2017 v 8:00 hod na parkovišti u jezera za křižovatkou směr Březce. Na místo je spojení autobusem z Olomouce, buď linkou 364 (odjezd 6:45 hod z autobusového nádraží, příjezd na zastávku Chomoutov, škola v 7:11 hod) nebo linkou 20 (odjezd z Náměstí Hrdinů v 6:59 hod, příjezd na zastávku Chomoutov, škola v 7:18 hod). Ze zastávky se jde pěšky Písečnou ulicí a poté po louce kolem jezera. Na lokalitě budou k vidění protahující druhy kachen a jiní zajímaví ptáci. V plánu je ukázka odchytu a kroužkování ptáků. Předpokládaný konec exkurze je kolem poledne, trasa bude dlouhá zhruba 2 kilometry. K exkurzi se je možno připojit kdykoliv v jejím průběhu.
Exkurzi povede: Exkurzi povede: Jan Vidlař (mob.: 775 254 238, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

4. 5. 2019
Vítání ptačího zpěvu – Hostýnské vrchy
Sraz v 7:00 na autobusové zastávce na Hostýně. Trasa povede po svazích Hostýna kolem Lázní a Slavkova do Bystřice pod Hostýnem. Předpokládané ukončení okolo 13 hodiny v Bystřici pod Hostýnem. Za příznivých okolností ukázka odchytu a kroužkování ptáků.
Exkurzi povede: Martin Vymazal, (mob.: 608 368 333, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

Číst dál...

Globální Big Day - 4. května 2019

V loňském květnu se do polí a lesů na celém světě vydalo více než 30 000 lidí, kteří v jednom dni zaznamenali více než 7 000 druhů – Big Day. Big Day v birdingu je opět zpět. Ať jste kdekoli na světě, můžete být součástí dalšího světového rekordu birdingu!

Dne 4. května, se můžete s více jak 30.000 dalšími birdery stát se součástí globálního Big Day! Nemusíte se zavazovat k birdingu po dobu celých 24 hodin - hodinu nebo dokonce 10 minut pozorování ptáků z vás dělá součást týmu. Navštivte své oblíbené místo nebo hledejte něco nového; Užijte si sólovou procházku, nebo si s přáteli můžete zahrát v zábavě globálního Big Day.

Jak se zúčastnit
Získejte účet eBird: eBird je celosvětový program pro kontrolu ptáků, který používají tisíce milovníků ptáků. To nám umožňuje zařadit pozorování každého jednotlivce do jediného masivního seznamu globálního Big Day - a zároveň sbírat data pro vědce, aby lépe porozuměli ptákům. Zaregistrujte se zde. Je to 100% zdarma.
Sledujte ptáky 4. května: Je to tak jednoduché. Nemusíte být na ptáky expert, nebo jít ven celý den. Dokonce i 10 minut ve vaší zahradě pomůže. Globální Big Day běží od půlnoci do půlnoci ve vašem místním časovém pásmu. Můžete hlásit ptáky z celého světa.
Zadejte, co vidíte a slyšíte na eBird: Vaše pozorování můžete zadat prostřednictvím našich webových stránek nebo - ještě snadněji - stáhnout bezplatnou aplikaci eBird Mobile. Můžete zadávat a odesílat seznamy, i když jste stále ještě na birdingu, a aplikace bude i sledovat, jak daleko jste šli, takže se můžete zaměřit na sledování ptáků. Při stahování bezplatných aplikací si vyzkoušejte aplikaci Merell Bird ID aplikace Cornell Lab, která vám pomůže s identifikací. Zadejte prosím pozorování do 8. května, záznamy budou zahrnuty do našich výsledků.
Sledujte pozorování: Během dne dávejte pozor na to, jak seznamy rostou v různých částech světa. Následujte pozorování z více než 150 zemí, včetně týmu Sapsucker Cornell Lab na Floridě, Alabamě a Texasu. Statistiky budou aktualizovány v reálném čase na naší stránce Global Big Day

big day do clanku www.birdwatching.ct
Přispívající pozorování je snadné s bezplatnou aplikací eBird Mobile. Stáhnout pro iOS nebo Android

Global Big Day Pro tipy
• Pokud hledáte nové místo pro hledání ptáků, prozkoumejte eBird Hotspots ve vašem okolí.
• Použijte Merlin Bird ID pro pomoc s těžko určitelnými druhy.
• Spojte se s přáteli a nastavte si cíl pro své birding - nejneobvyklejší druhy? Největší hejno? Všechny druhy ve vaší oblíbené lokalitě? Možnosti jsou nekonečné.
• Fotografujte a přidejte je do svého kontrolního seznamu - mohou skončit na stránce Global Big Day!
• Zajistěte, aby vaše pozorování bylo hodnotnější: odevzdejte kompletní kontrolní seznamy, sledujte počty ptáků, které vidíte, a zaznamenávejte co nejvíce kontrolních seznamů v průběhu vašeho birdingu - pokud se dostanete do auta, ukončete tento kontrolní seznam a začněte nový seznam, když se dostanete do další místa.
• Sdílejte to, co vidíte na sociálních médiích s #globalbigday! Přidejte svou plánovanou polohu 4. května do globální mapy.

Letošní Globální velký den vytvořil nový rekord, kdy za jeden den bylo hlášeno 7 025 druhů. Doufáme, že budete 4. května součástí dalšího světového rekordu birdingu. A bez ohledu na to, co děláte, bavte se, užívejte si ptáků, které najdete, a podělte se o své pozorování na eBird. Protože v našem světě se každý pták počítá.

Zdroj: ebird.org

Číst dál...

Vítání ptačího zpěvu na Záhlinických rybnících

V neděli 28 dubna se můžete zúčastnit ornitologické exkurze, která je součástí mezinárodní akce Vítání ptačího zpěvu. V České republice tuto akci pořádá Česká společnost ornitologická, její pobočky a další organizace zaměřené na ochranu přírody a ptactva.

Zájemci o účast se sejdou v 8.15 hodin v Záhlinicích u Hostince U Čápa. Ornitologickou exkurzi povede zkušený ornitolog Martin Vymazal a její účastníci si společně projdou soustavu rybníků a nahlédnou do tajů ptačí říše.

Akce se koná za každého počasí a bude ukončena okolo 14. hodiny. Pořádá ji Ornis Muzea Komenského, Moravský ornitologický spolek a ČSOP Via Hulín.

Seznam všech letošních exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.

Zahlinice Ornis
Text a foto: Jiří Šafránek

Číst dál...

8. ledna 2019 - Některé novinky

Tak za prvé, stránky byly přesunuty , a nyní je najdete ZDE. Neptejte se proč. Chvíli to nefungovalo, ale už by to mělo být funkční.

Za druhé, dostali jsme pár couch tick. Magpie v Maroku je rozdělena IOC (Mezinárodní ornitologickou unií) a dalšími. Více infa ZDE 

01 maghreb magpie
Maghreb Magpie

Dále jsme obdrželi vzkaz od přátel v Portugalsku, že dva druhy kategorie E byly nedávno povýšeny v Portugalsku na kategorii C. Jedná se o Pin-tailed Whydah and Scaly-breasted Munia, které jsme oba viděli v Portugalsku.

02 20171206 152645 1 1024x768
Pin-tailed Whydah

03 x

Scaly-breasted Munia

Také Pale Martin (Riparia Diluta), kterého jsme viděli v Kuvajtu, zřejmě nepřijala kuvajtská komise za raritu. Pták z ledna 2017 byl údajným prvním Pale Martin pro Kuvajt (i pro WP). Během roku 2018 a koncem roku 2017 bylo v Kuvajtu hlášeno pár dalších údajných Pale Martins. Tito ptáci jsou podle všeho přijati.

Doufejme, že KORC znovu přezkoumá našeho ptáka, jakmile bude zveřejněn nový komplexní článek o Martin od Svensson, Shirihai a Schweizer, a přijme ho. Ale zatím s tím nemůžeme počítat. Tak s původním počtem 761 a Greater Yellowlegs ve Švédsku -3 kategorie C a čekajícím Martin, jsme na počtu 763.

Buďte během roku 2019 v terénu a pokračujte v pozorování

Číst dál...

V Českém ráji hnízdí sokoli stěhovaví. Jde o kriticky ohrožený druh

Na Suchých skalách i v dalších místech Českého ráje začali hnízdit vzácní sokoli stěhovaví. Usadilo se tam celkem šest párů. V tuto dobu jsou velmi citliví na vyrušení.

03875129

Správci Chráněné krajinné oblasti Český ráj mají dohodu s horolezci, aby v tomto období hnízdící dravce ve skalách nerušili. Podle ochránců přírody by měli být opatrní i turisté.

„Je potřeba se v těch skalách chovat velice obezřetně, protože, i když to není na první pohled patrné, tak může být nad vámi nějaký sokol, který zrovna nakladl vejce a sedí na hnízdě. A i nepatrný zásah by ho mohl vyrušit tak, že opustí hnízdo a pak nevyvede mladé," uvedl vedoucí Správy CHKO Český ráj Jiří Klápště.

Sokol stěhovavý u nás patří mezi kriticky ohrožené dravce. Jsou proto chráněni zákonem.

Zdroj: liberec.rozhlas.cz

Číst dál...

V hnízdě spolu žijí na hromádce hned tři orli

Netradiční soužití odhalila kamera instalovaná u orlího hnízda v přírodním parku Upper Mississippi River National Wildlife and Fish Refuge v americkém státě Illinois. O mláďata se tam totiž starají hned tři orli bělohlaví – dva otcové a jedna matka. Šestičlenná ptačí rodina nabourává představu o tradiční orlí rodině. Tu většinou tvoří samec a samice, kteří se společně starají o jedno až tři mláďata.

oorel do textu

Příběh nezvyklého soužití se začal psát v roce 2017. Samička Starr tvořila pár se samcem jménem Hope, ten však zmizel poté, co se stal terčem útoků ostatních orlů. Starr se pak stala středem pozornosti hned dvou jedinců, kteří se jmenují Valor I a Valor II.

Očekávalo se, že na scéně zůstane pouze jeden samec, orli jsou totiž velice teritoriální. Jenže samičce se úspěšně dvořili oba dva samci a očividně ani jeden neměl s tím druhým problém. Takové případy už byly zdokumentovány, vyskytují se ale poměrně vzácně.

Partneři na celý život
Mláďata spolu trojice vychovala už loni, jedno zemřelo, ještě než se dostalo z hnízda. Letos v únoru snesla Starr tři vejce a na přelomu března a dubna se ze všech vylíhla mláďata. Vědci v parku nemohou s určitostí potvrdit, kdo je biologickým otcem, ale vzhledem k pozorovaným pářicím rituálům existuje slušná pravděpodobnost, že svého potomka má ve hnízdě Valor I i Valor II.

Trojice se stará o mláďata rovným dílem, jak je to u orlů běžné. Jeden vždy hlídá mláďata a druzí dva se starají o potravu. Nezvyklé rodince se dobře daří, a jelikož orli vytvářejí partnerství na celý život, má trojice šanci na úspěch i v budoucnu.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Pete Dunne radí - Plán (projekt) pro Velký den

Několik rad pro zábavných, ale i náročných 24hodin v terénu

Většina pozorovatelů zná pojem Big Year, ale překvapivě řada z nich nezná další pojem Big Day (Velký den). Zatímco jen málo z nás je v takovém postavení, že si může dovolit obětovat rok našeho života, vykašlat se na práci a pustit se do seznamu druhů ptáků (známého také jako Big Year), ale téměř každý si může najít den k zaznamenání celkového počtu druhů. Předpokládám, že se zeptáte „proč to dělat“ a nabízím preventivní odpověď. Protože to je zábavné a výzva. Big Day je skutečným testem vašeho pozorovacího postřehu a toho, jak dobře znáte ptáky ve svém regionu. Zábava a výzva jsou stejnými motivátory pro Big Year.

Pozorování omezené jen na rámec země nebo kraje, to je vytvoření Big Day, který sahá přinejmenším do třicátých a čtyřicátých let 20.století, kdy Charles Urner z New Jersey a Ludlow Griscom z New Yorku, jich několik podnikli. Jejich Big Day v New Jersey naplánoval Urner v době vrcholu jarní migrace, kdy aviafauna v zemi by byla podporována vlnami migrujících pěvců. Nejlepším dopravním prostředkem pro tuto novou akci byl automobil, prostředek, který umožnil pozorovatelům propojit více stanovišť vzdálených mnoho kilometrů do funkčního 24-hodinového rámce. Roger Tory Peterson byl mimo jiné přitahován výzvou Big Days a připojil se k Urnerovi a společnosti několika “May Runs,”jak se jim také říkalo. Urner a společnost nakonec vytvořili rekord Big Day v počtu 172 druhů, který vydržel mnoho let. Potom se každý rok vydali za tím nejlepším.

Ambice a elán
Dnes, v novém věku ekologického pozorování a vnímání blížícího se konce motorizovaného Big Day, jsem si myslel, že bych mohl použít tento článek ke stanovení základních prvků Big Day, aby budoucí historici ornitologie věděli, jaké jsme měli v těchto časech ambice a elán. Co se týče ekologického zájmu tvrdím, že pokud se Váš tým pro Big Day skládá ze 4 až 5 pozorovatelů, je vlastně ekologicky neutrální. Místo toho, aby každý člen týmu řídil svůj SUV bez ohledu na raritu týdne, jeďte spolu a nejen šetříte palivo, ale i životní prostředí. Takže vaší první velkou výzvou bude výběr vozidla. Měl by být čtyřdveřový, kvůli snadné evakuaci a dostatečně prostorný. Měl by mít stahovací okna, abyste všude kolem slyšeli ptáky a střešní okno. A takový zavazadlový prostor, aby stativy nemusely být zcela složené. Váš výběr spolujezdců je samozřejmě rozhodující. Budou potřebovat chvályhodné, ale pestré pozorovací schopnosti, v týmu by mělo být nejméně jedno trénované mladé ucho (tj. někdo, kdo je schopen skutečně slyšet třeba brkoslava), dále někdo s bystrým jestřábím zrakem, který může nacházet okem další druhy a další, kdo bude spravovat váš kontrolní seznam (checklist) tak, abyste najednou v 7 hodin ráno nezjistili, že jste propásli třeba sýkoru černohlavou, a vy už jste daleko 200 mil na území Carolina Chickadee. Všichni vaši společníci by měli být soutěživí a srdeční. Není nic horšího než trčet v dopravní zácpě se společníkem Big Day, který začíná každou druhou větu takto: „ Říkal jsem vám, že bychom měli......“

Což nás přivádí k vaší cestě. Platí několik základních principů:
1. Nejlepším způsobem, jak zvýšit celkový počet, je míchat typy stanovišť. Více stanovišť rovná se více druhů.
2. Trik je v propojení co největšího počtu stanovišť podél nejkratší trasy. Vaše lokalita za svítání by měla nabídnout řadu mikrostanovišť: lesy, pole, bažiny a spoustu otevřeného nebe.
3. Vyberte si ty nejzajímavější body pro váš start
4. Nemilosrdně odstraňte zbytečné zajížďky podél cesty. Máte-li na vaší trase dvě esa migrujících úseků na vaší trase, začleňte jen jeden. Úsvit nastává jen jednou za den. Není na škodu mít logisticky udržitelné strategické záložní místo, pokud se ukáže, že vaše zvolené místo krachlo. Upravte svůj rozvrh tak, aby odpovídal podmínkám a ptákům, které už máte, respektive, které potřebujete mít. Tady je dobrý správce listu neocenitelný. Pokud může zkrátit zastávky, protože cílový druh už máte v kapse, máte vyhráno. Když to uděláte správně, do oběda budete už lehce za plánem (o minuty, ne o hodiny). Ale být donucen krátit zastávky klíčových míst na konci dne, protože už je pozdě nebo přijíždíte na večerní místo po setmění, je způsob, který opravdu ochromí vaše úsilí. Proto sledujte hodinky a upravujte trasu tak, abyste využili podmínek a příležitostí. To znamená monitorovat počasí a dopravu na vašem chytrém telefonu. Také se vyplatí mít v týmu někoho, kdo si dobře rozumí s pozorovacími příležitostmi, kde plánujete ukončit váš Big Day. Někoho, kdo přesně ví, kam jít za výrečkem, kterého jste zmeškali při úsvitu. Ale snažte se, aby se vaše poslední hodina nestala tahanicí o zmeškané ptáky.

pro big day

Začínáme
Základní trasa může vypadat takto:
Půlnoc do 1 nebo 2 hodiny ranní: Jděte na mokřinu a bažinu bohatou na bahenní ptáky
1 – 2. hodina ranní: Hledat lovící sovy nebo klíčové noční pěvce
2 – 3. hodina ranní: Sledovat travní porosty pod oblohou plnou migrantů s výhledem na východ. To je místo, kde váš společník s trénovaným uchem dokáže zachytit noční migranty a kde váš společník s bystrým zrakem může pátrat po siluetách na nebi při úsvitu.
3 – 4. hodina ranní: Natankovat auto, dostat se na místo úsvitu. Vybalit sedviče a najíst se.
4 – 9. hodina ranní: Vystoupit z aut a společně s ostatními členy týmu být ve střehu kvůli migrantům.
9 - ??? : Jet na pobřeží nebo k velkému vnitrozemskému jezeru. Odpoledne: Vaše cíle závisí na tom, kde jste, jaké jsou možnosti a co stále ještě potřebujete. (Tady v New Jersey míříme na Forsythe National Wildlife Refuge a pak jižně do Cape May, které je bohaté na hnízdící ptáky). Soumrak: Místo s výhledem a mixem stanovišť.

Další tipy
Obecně platí neinvestovat více času na ptáka, o kterém vím, že tam je, ale nezpívá. Držte se svého plánu. Pro každou lokalitu je třeba určit vedoucího. Běžte, když zavolají „čas“. Po ranním spěchu se předpokládá, že žádný jednotlivý druh nestojí za víc než 10 minut času (včetně času jízdy). Vždy dávejte přednost místům, která nabízejí více druhů za odměnu. Udělejte si plán záložních lokalit podél trasy na těžce dostupné druhy. Nepřekračujte rychlost, atd. Způsob, jak si zničit plán, je investovat hodinu vysvětlováním Big Day policistovi. Na nočních lokalitách informujte předem místní orgány činné v trestním řízení o vaší přítomnosti a ambicích. Může vám to ušetřit zdlouhavé, neplánované diskuze, které v příhraničních oblastech téměř jistě budou znamenat vyprázdnění a poté znovu naložení vašeho vozidla. Nepředpokládejte, že policisté vědí, co je to „noční pozorování sov“. Big Days můžou proběhnout kdykoliv během roku a není třeba, aby byly od půlnoci do půlnoci. Od svítání do soumraku je perfektní časový rámec. Hodně štěstí. Bavte se dobře. Buďte opatrní. A především buďte zdvořilí. Když nosíte dalekohled, stáváte se vyslancem našeho koníčku. A když používáte auto z půjčovny, ujistěte se, že má nezbytnou výbavu.

Pete Dunne je ředitelem ptačí observatoře v Cape May v důchodu a zakladatelem World Series of Birding (Světové série pozorování), prvního oficiálního setkání Cape May Hawk Watch’ a autorem nebo spoluautorem mnoha knih včetně Gulls Simplified (Rackové zjednodušeně), Birds of Prey (Draví ptáci), Hawks in Flight (Jestřábi v letu), and The Art of Pishing (Umění phishingu).

Neinvestujte více času na ptáka, o kterém víte, že tu je, ale nezpívá

Zdroj: Birdwatching (US) May-June 2019

Číst dál...

Samec vzácné sovy po sražení autem dolétal, zachránci mu hledají partnerku

O vzácného pacienta pečují nyní ve zvířecí záchranné stanici v Pateříně na Olomoucku. Je jím samec kalouse pustovky, což je sova, která se v České republice vyskytuje jen velmi málo a počet zaznamenaných hnízdících párů se dá většinou spočítat na prstech jedné ruky.

„Sameček se k nám dostal na začátku měsíce poté, co ho srazilo auto. Je už sice mimo ohrožení života, ale má zlomené křídlo a na návrat zpět do přírody to moc nevypadá,“ popsal vedoucí stanice Ondřej Csik.

„Podařilo se nám nicméně dosáhnout aspoň toho, že o to křídlo nepřišel úplně. Amputace jsou totiž u takto malých zvířat problém a mnohem pravděpodobněji mohou skončit úhynem,“ dodal.

Zvíře utrpělo otevřenou zlomeninu, kterou museli v pateřínské stanici vyčistit a také vytáhnout drobné úlomky kostí.

„Zároveň jsme nasadili antibiotika a ránu nadále ošetřovali, aby se do ní nedostaly nečistoty. Postup je v tomto případě stejný jako u jakékoliv jiné otevřené zlomeniny,“ shrnul Csik.

Ke krmení zvíře dostává podobnou stravu jako v přírodě, tedy malé hlodavce, především myši. Pochutnat si ale může i na malých kuřatech.

Samec by mohl přispět k navýšení české populace pustovek
Kalous pustovka se v Česku vyskytuje jen vzácně, právě zraněný samec by ale mohl přispět k navýšení domácí populace.

„Plánujeme, že pokud by se náhodou někde objevila samice, třeba v nějaké další záchranné stanici, vytvořili bychom chov a mláďata by se pak vypouštěla zpět do přírody,“ nastínil vedoucí pateřínské stanice.

Ta už zpět do přírody vypouštěla z ptačích druhů například orlovce, včelojedy, jestřáby nebo čápy.

„Jsme tu dva a každý máme ročně kolem stovky zachráněných živočichů. Já už mám ovšem pro letošek stovku splněnou dokonce už teď, protože jsme tu měli přes dvě stovky netopýrů,“ doplnil Csik.

Pateřínská stanice se ujala i labutě z páru hnízdícího u rybníka na Olomoucku, na který na začátku tohoto měsíce zaútočil neznámý člověk. Po samci, který uhynul hned, ale navzdory poskytnuté péči prohrála boj o život i jeho družka. Ve stanici se tak nyní alespoň pokoušejí o vylíhnutí čtyř vajec, a to s pomocí náhradních rodičů.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Ptáci přilétají ze zimovišť, ale je jich každým rokem méně

V sobotu 13. dubna se sešli pozorovatelé ptáků na první jarní ornitologické exkurzi v Tovačově. I přes nepříznivé počasí pozorovali několik desítek druhů ptáků, jako například vlaštovky obecné, budníčky větší a pěnice černohlavé.
Na Hradeckém rybníku v posledních letech hnízdí stále více párů hus velkých, které v těchto dnech vyvádějí první housata. Účastníci exkurze zde pozorovali i lžičáky pestré, čírky obecné i modré, kopřivky a hoholy severní. Radost pozorovatelů ptáků, ale kazí to, že k nám přilétá mnohem méně ptáků, než jich od nás odletělo.
Ornitologové z mezinárodní organizace BirdLife International zjistili, že je každoročně v Evropě zabito v době tahu asi 25 milionů ptáků. Většinou jsou zastřeleni lovci, chyceni do pastí nebo otráveni. Ve středomoří jsou loveni drobní pěvci, křepelky ale i dravci. Ohrožena lovem je i hrdlička divoká, která byla vyhlášena ptákem roku 2019.
Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.
Text a foto: Jiří Šafránek
Foto ze sobotní exkurze MOS v Tovačově.

 

Číst dál...

8. června - Kyperské speciality

Kypr má tři speciality. Jednu jsme viděli v Izraeli, a to pěnici kyperskou. Další dvě jsou výreček kyperský a bělořit kyperský.

Pozdě večer jsme přijeli do severní části Turecka a udělali krátkou zastávku blízko našeho hotelu. Na druhé zastávce jsme slyšeli volání sovy.

Druhý den jsme šli pozorovat ptáky do jednoho místa v moři. Napadlo nás, že jakmile bychom dostali Wheatear, mohli bychom sledovat celou hladinu. Moře bylo naprosto prázdné a ze zpětného hlediska, se krátká zastávka, kterou jsme udělali poblíž Antalye před tím, než jsme si jeli odškrtnout nahlášenou poštolku amurskou do Rumunska (twičovat), ukázala jako šťastná náhoda. Měli jsme pak dobrý výhled na oba dva buřňáky vyskytujících se ve východním Středomoří, buřňák šedý a Buřňák středomořský. Bez těch dvou tref v Turecku, zejména buřňák středomořský, bychom teď byli v režimu paniky.

Najít haluchu bylo trochu obtížné, ale jednoho jsme krátce viděli z auta. Nakonec na jedné zastávce, kde jsme vypudili z úkrytu sýčka obecného, jsme ji dostali.

01 20170607 S57A9975 1024x699
Sýček obecný

Sýček obecný probudil spoustu pěnic bělohrdlých a také bělořity kyperské. Všichni ptáci byli velmi podrážděni včetně bělořitů, které jsme pak mohli snadno vyfotografovat blízko sýčka.

02 20170607 S57A9982 1024x630

Bělořit kyperský

Ke konci sezóny ptáci už hnízdí a pozorování celkově nestojí za nic. Trochu zajímavé byly lehce zbarvené poddruhy vrány šedé

03 20170607 S57A9990 1024x719

Vrána šedá

Nikdy jsme neměli žádný záběr Warbler, ale na druhou stranu jsme ho zas tak moc nehledali.

V noci, po večeři a mírně podnapilí, jsme šli zase na sovy. Tentokrát jsme nejen slyšeli Scopes Owls, ale měli jsme i dobrý výhled. Vplížili jsme se na hřbitov a zahvízdali volání.

Pečlivě poslouchejte, dvojtónové volání je to hlavní, co ji odlišuje od normální Eurasian Scopes Owl, který má volání jednotónové.

Poslední den pobytu jsme strávili u bazénu mailováním a plánováním zbytku roku. Pár lidí nám naznačilo, že bychom měli vynechat Kypr nebo ho zkrátit a jet si odškrtnout nahlášeného (twičovat) slavného Albatross na ostrově Sylt v Německu. Štěstí, že jsme to neudělali, Albatross je opět pryč (jak můžeme vidět na internetu). Museli bychom spěchat jako blázni z Milána, dostali bychom se tam 6. Června. Mnohem lepší je pít pivo u bazénu.

Nakonec se zdá, že severní Kypr je neobjevený klenot. Tři z nás obecně nenávidí turistické rezorty. Např. Lago d’Orta v Itálii, jezero, kde se nachází pižmovka velká. Hemžilo se to tam turisty, hrozné místo. Nemluvě o Hourgadě v Egyptě ...brrr. Pobřeží severního Kypru je krásné a velmi uvolněné. Rozhodně stojí za návštěvu.

Číst dál...

7. června - Poslední šance na C - Paul Chapman

Kategorie C druhů je neustálým tématem konverzace, když cestujeme v autě. Protože jsme se chtěli dozvědět víc, požádali jsme našeho přítele Paula Chapmana,, britského birdera, kterého jsme potkali na naší druhé cestě do Kuvajtu, aby nám věci více objasnil. Paul je tady teď „host –blogger“ a psal následující informace a zábavný kousek pro vás všechny.

POSLEDNÍ ŠANCE NA C
Pravděpodobně nic víc nevytočí ctižádostivého držitele seznamu než to, když si uvědomí, že zmeškal druh, který už nikdy nedostane. V souvislosti s Western Palearctic se toto zdá být zadáno pro kolihu tenkozobou a tak podobně, ale ve skutečnosti se začala objevovat nová řada blokátorů. Vždycky existuje sen, že dostanete šanci na rybáka aleutského nebo Ascension Island Frigatebird - mýtické ptáky jako jsou tito, mohou se vždy znovu objevit – ale s přísnějšími předpisy o dovozu ptáků a intenzivnějším přístupem v mnoha zemích v zabránění zabydlení invazních druhů –bude zde vůbec další soběstačná populace bažantů diamantových? Zdravím ty, kteří navštívili stejnou farmu v Portugalsku, poblíž Rilvas, s odhalením, že tu už nejsou žádné panenky tříbarvé, nebo ty, kteří se procházeli po těch stejných ulicích blízko obchodů v Pardes Hanna-Karkur v Izraeli, že už uvidí pouze poláka proužkozobého po Ring-necked Parakeet spíše než jejich bratrance Nanday.

Výbuchy posměchu směřují k soběstačnosti volně žijícím druhům – druhům kategorie C. Často se jim slangově říká „plast“. Opravdu, ztratil jsem přehled o počtu blogů, který jsem viděl za ty roky ironicky nazvané ‘Plastic Fantastic’. Upřímně řečeno, pár slov se rýmuje s plastem.

Ale pro úmysl držitele seznamu WP je těžké ignorovat 800+ živý seznam nebo 700 +roční seznam. V souvislosti s WP bude nejvýše 5% druhů, které mohou být pravděpodobně viděny v roce, kategorie C. Zahrnul jsem 33 druhů, o kterých se domnívám, že jsou pouze na seznamu WP jako důsledek volně žijící populace. Obecně se to dá rozepsat na vodní ptáky(6),hrabaví (6), papoušci (5) a cagebirds (16).

Pro volně žijící ptactvo (vodní ptáci) – druhy se obecně nacházejí v severní Evropě – byste měli jet do Holanska a Německa, kde den co den se nabízí slušná škála labutí černých, husí indických, Swan Goose, kachniček mandarinských a kachnic kaštanových. Pravděpodobně přiznání, které způsobilo tolik povyku, je pižmovka velká. Nedávno přidaná v severní Itálii, tento druh byl také považován za soběstačný v Británii před zásahem v této populaci.

01 20170603 S57A8200 1024x639

 Pižmovka velká

Gamebirds (Pernatí) jsou problematičtější. Je mnohem obtížnější říct, zda druh běžně propuštěn a uměle krmen, je opravdu soběstačný. Vidět křepela kalifornského vyžaduje výlet na Korsiku. Křepel virginský může být v severní Itálii, stejně jako ještě ve Francii, ve Francii je dostupný (a možná i v České republice) bažant královský. Zatímco bažant zlatý lpí na Velké Británii, ale jak dlouho ještě, dva druhy se už zřejmě staly konečnými blokátory, co to znamená bažanta diamantového v Británii – oběť golfových hřišť, zvyšujícího zmatku a ztráty podrostu a frankolín Erckelův, který se nikdy do Itálie skutečně nedostal. Nejsem si jistý, kolik držitelů seznamu se dostalo na zakázaný „orgiový ostrov“ Zannone (jak jej popsal CNN) před zánikem druhu. Možná, kdyby viděli ten titulek, tak by to zkusili, ale připusťme si, že pro pozorovatele tento druh věcí není běžně známý.

Papoušci jsou opět v podstatně snadnou partou. Ring-necked Parakeet se vyskytuje v řadě zemí a papoušek mniší směřuje stejnou cestou, i když navzdory tomu, že podle komise pro ptáky splnil soběstačný status, bylo mu znemožněno přijetí na britský seznam a byla zavedena kontrolní opatření. Alexandr velký byl nedávno přijat v Nizozemí a Yellow-headed Amazon v Německu. Nanday Parakeet je problematický. Skutečný rozsah izraelské populace – nyní zaniklý – byl vždy nejasný a jeho populace na Kanárských ostrovech a v Barceloně, je součástí celé skupiny papoušků, které občas uniknou a plemeno - Blue-crowned, Red-masked a Mitred je možná nejvýraznější. Blue-crowned byl skutečně chován v Británii. Další druh přijatý a následně odstraněný je Fischer’s Lovebird. Mnoho z nich se vydalo na cestu do úžasných kulis Saint-Jean-Cap-Ferrat, ale nakonec klece a krmení se ukázaly jako příliš mnoho pro seznam zpracovatelů..... Druh je nyní zcela vymazán – chyba včas byla odstraněna ze všech seznamů. Přinejmenším můžete vždy z blízké pevniny pozorovat vodní ptáky.

A tak se dostáváme k „pravým“ cagebirds (domácí ptáci). Nejvíce se rozdělí mezi Pyrenejský poloostrov a Střední východ. Na Pyrenejském poloostrově by se měla vyskytovat timálie čínská (také ve Francii a Itálii), majna chocholatá (v Portugalsku), snovač černohlavý, snovač Napoleonův, astrild vlnkovaný (také na ostrovech v Atlantiku) a tygříček tečkovaný. Panenka tříbarvá dosáhla statusu blokaře, když byla zřejmě znovu s ptáky zachycena pro obchod s ptáky – ironický zvrat a připomínka jednat rychle.

Záhady The Iberian Munia pravděpodobně nekončí, i když jako různé druhy mají tendenci etablovat se dočasně a možná panenka tečkovaná sklouzne plynule do seznamu v příštím desetiletí. Jinak na Středním východě se přidává majna obecnámajna pobřežní, White-cheeked a bulbul šupinkový a snovač žluví (Kuvajt) a majna barmská (Izrael).

03 IMG 1302 X2 1024x634
Majna barmská

Zdá se, že přinejmenším čtyři z nich mají značně omezenou populaci. To ponechává - sýkořice vínoprsá – jeden druh k pronásledování navzdory dřívějším nejasnostem v seznamu – hlavně v Itálii a jako nedávný tulák odtamtud do Švýcarska, ale také s populací v Nizozemsku, timálie čínská ve Francii, Španělsku a Itálii a stříbrozobka malabarská přinejmenším ve Francii, Izraeli a Kuvajtu.

Takže tady to máte, 33 druhů a čtyři z nich už pravděpodobně vyhynuly v zemích, kde byli přijati.

Je to konec v téhle věci? No, ne tak úplně. Čtyři druhy jsou v podstatě výhradně zaškrtnuty jako druhy kategorie C, i když se vyskytují (nebo přinejmenším vyskytly) v základu kategorie A. Husice nilská a Ring-necked Pheasant jsou nejčastěji viděni v jejich volně žijící evropské populaci a pochybuji, že mnozí by twičovali ibise posvátného na Středním východě, když ho můžou vidět v Evropě? Také perlička kropenatá je nyní vyhynulá jako druh kategorie A držitelé seznamů se uchýlí k představené populaci na Kapverdských ostrovech. Dále, kde se na tomto seznamu vyskytuje vrána domácí? Trochu jiná záležitost. Člověk spíše pomáhal při jejím příchodu než při úniku nebo propuštění, a přesto to má za následek, že je mnohými viděna v kategorii C. To nás přivádí k číslu 38!

Pak je to opravdu zapeklité. Je ironií, že rozšíření hrdličky zahradní, které dalo jistotu, že se hrdlička chechtavá identifikuje ve svých bývalých oblíbených místech včetně Egypta, také zmátla identifikaci volně žijící populace přinejmenším na Kanárských ostrovech a identifikaci tuláka husy sněžní a Greater Canada Geese z jejich soběstačných volně žijících příbuzných, je spíše otázkou umění než vědy.

Takže proč mají tyto druhy tak špatnou pověst mezi „vážnými pozorovateli?“ Často jsou svou povahou krotké, některé jsou pestře zbarvené a některé prostě vypadají vytržené z kontexu. Dalším důvodem je, že neexistuje jasná definice toho, co znamená soběstačnost a ze své podstaty je obtížné oddělit nedávné útěky nebo podporovanou populaci od skutečně soběstačných druhů. V Británii byl bažant diamantový považován v severním Walesu za neodškrtnutelný, zatímco ti samí v hrabství Bedfordshire and Buckinghamshire byli počítani. Ve Francii pokračují spory, které se týkají odškrtnutí populace bažanta královského. V Kuvajtu a dokonce v Izraeli se zdá více pravděpodobné, že druh bude oficiálně přijat na seznam, než jinde. Dokáže jedna farma v Jahra skutečně podporovat soběstačnou populaci? Alespoň majna pobřežní se v posledních letech přestěhovala. Jednou jsem konverzoval s členem izraelské komise, který byl opravdu překvapen, že Nanday Parakeet byl na jejich seznamu. Takže občas to vypadá jako loterie.

Co dál? Dá se zaškrtnout nějaký z těch pávů korunkatých hnízdících v Británii? A co nandu pampový v Německu? Dalšími exoty, kteří na letišti vypadli z dopravníku zavazadel, mohou být panenky muškátové a snad i vdovky černobílé na Pyrenejském poloostrově nebo bulbulové červenouší na Fuerteventuře.

I když ne každému se líbí a určitě se potýkají s problémy interpretace a zmatků, druhy kategorie C jsou podstatnou součástí každého geograficky omezeného seznamu. Znám britské držitele seznamu, kteří počítají Capercallie do svého britského seznamu, ale jakmile vidí skandinávského ptáka, budou ho uznávat pouze do svého světového seznamu. Znamená to, že se jedná o druh, který přinejmenším v Evropě spadá pod nějaký reintrodukční program a v tom případě nemůžete s jistotou určit původ pozorovaného jedince. Ať už je to drop obojkový v Merzouze, frankolín dvouostruhý v Sidi Yahya des Zaer nebo luňák červený v Oxfordu, stačí mírně zakalená hladina a v dnešním přeplněném světě, kdy se vliv člověka projevuje úplně všude, není nic zdaleka tak jasné, jak by si někdo s přímočařejší logikou uvažování mohl myslet. Jsem daleko méně malicherný. Nejsem si úplně jistý, kdy jsem poprvé uviděl svou kategorii A orebici rudou nebo sýčka obecného mimo Velkou Británii a nevěděl bych, kde začít s přípravou kategorie A British Mute Swan. Můj osobní názor je prostě si ptáky užívat, pokud nemají vliv na životní prostředí. Držitel WP seznamu v průměrném roce může skončit s 37 cíli kategorie C, se zdviženým obočím nad některými vyhynulými přáteli a s malou pojistkou, získat několik dalších, které se k nim brzy mohou přidat.

Číst dál...

5. června - Itálie místo Turecka

Protože jsme dokončili naši cestu do Turecka dřív, než jsme plánovali, odjeli jsme twičovat do Rumunska, ale znovu jsme přeplánovali náš letní výlet do Itálie. To se dobře shodovalo s raritou - volavka černá v Apulii, v jižní Itálii.

Když jsme přijeli do Říma, tak jsme ihned jeli směrem na jih, kde byla nahlášená volavka černá. Odškrnuto číslo 600 na cestě u čerpací stanice, brakový pták nebo laciný. Bylo by lepší mít poštolku amurskou jako 600, ale zase člověk nemůže mít všechno, že?

01 20170601 IMG 9432 1024x677
 Vrabec italský

Přijeli jsme do malého ospalého přímořského města Porto Cesaro. Od našich italských přátel jsme dostali docela dobré informace a tak jsme už po pár minutách pozorování zálivu našli volavku.

02 20170601 IMG 9522 1024x635
Volavka černá

03 20170601 IMG 9567 1024x610
 Volavka černá lovící ryby

Pokud víme, je to africký pták, sedmý nalezený ve WP a to je velmi dobré. Na pobřeží byli také několik obyčejných středomořských ptáků, jako např. racek středomořský, racek Audouinův, několik rybáků malých a ztracený jespák malý.

04 20170601 IMG 9610 1024x711
Racek Audouinův

05 20170601 IMG 9578 1024x676
Jespák malý

Spali jsme v Porto Cesaro po velkolepé skvělé italské večeři. Nakonec, je to země s kulturou jídla.

Ráno jsme jeli na sever. Před námi byla dlouhá cesta k horám severovýchodně od Luccy, poblíž Pisy. Tábořili jsme vysoko pozdě v noci. Časně zrána jsme prohledávali strmé mokré svahy a představila se nám pravděpodobně omylem timálie čínská, asijský pták, který zřejmě prchnul z klece únoscům. Našli jsme docela málo asi po hodině hledání. Rychlí ptáci, těžké je fotografovat.

Odjeli jsme z Luccy do malé vesničky Deiva Marina (kde jsem mimochodem byl před pár lety, startoval tu cyklistický závod). Z této vesnice pocházely e-Bird zprávy o pěnici Moltoniho. Bylo to příliš snadné, našli jsme jich pár téměř okamžitě. Byl to pták, který nám dělal trochu starosti.

Není to tak těžké odlišit od obvyklé pěnice vousaté, jak byste si mysleli, volání je zcela odlišné a zpěv má také jiný zvuk. Také vybarvení je růžové, ne červené. Ale hlavním rozlišujícím znakem je volání. Některé věci jsou těžší, když o nich čteš, než když je pak opravdu děláš.

Pokračovali jsme dále na sever a zaškrtli z dálnice ibise posvátného. Hojně se vyskytuje v rýžových polích. Odpoledne jsme přijeli do Lago Orta, které hostí kategorii C populace pižmovky velké. Tyto ptáky bylo překvapivě těžké lokalizovat a nebyli jsme si jisti s kategorií C. Každopádně italská ornitologická organizace považuje tyto ptáky za volně žijící.

10 20170603 S57A8200 1024x639
Pižmovka velká

Italové nemluví anglicky. Když cestuješ po Itálii a neumíš italsky, musíš si pomoci rukama a nohama. Když jsme si zaškrtli kachny, dali jsme se do rozhovoru s italským párem, který jen – tak – mluvil hodně italsky. Hodně. Neudržel jsem se a kontroval s Paperi Poperi. – tuhle část moc nechápu vůbec, paperi je nějaká ulice nebo obchod

Jeli jsme do Milána a pozdě večer jsme se naposledy pokusili o křepela virginského, než jsme narazili na hotel. V ranních hodinách jsme vyzkoušeli jiné místo, a když jsme při úsvitu kráčeli na správné stanoviště, slyšeli jsme křepela předvádět se v hustém křoví. Tyhle ptáky bylo těžké vidět, nešlo o to, že jsme je slyšeli, ale nikdy jsme je nedokázali najít. A tak jsme měli štěstí, že se nám to povedlo teď v červnu na tomto italském výletu, který jsme původně plánovali na červenec, když jsme byli přesvědčeni, že jsou v klidu. Všeobecně to bylo vynikající pozorování v této lokalitě se zpívajícími Nightingales a sedmihlásky švitořivými, kteří byli všude.

11 20170604 S57A8262 1024x580
 Sedmihlásek švitořivý

Pokračovali jsme dál, tentokrát do Francie a do Alp. Když jsme odpoledne přijeli do Alp, bylo nádherné počasí.

12 20170604 IMG 9794 1024x683
Alpy

Pozorovali jsme svahy z horských silnic severovýchodně od Modane a brzy jsme našli zvonohlíka citrónového.

Začali jsme procházet horské svahy a po pár hodinách jsme našli vystavujícího se orebici horskou. Volání je překvapivě hlasité.

14 20170605 180242 1024x768
Orebice horská

Sjížděli jsme dolů z hor hledat nějaké místo na táboření a nad silnicí letěl ořešník kropenatý. Měli jsme dobrý výhled a mohli jsme si ho nahrát. Ráno jsme se probudili do deště a úplné mlhy. Právě nastalo špatné počasí. V tomto počasí bylo nemožné vidět koroptve a pravděpodobně ani zvonohlíky citrónové.

Příští zastávka – Kypr.

Číst dál...

31. května - Twitching v Rumunsku

Před pár dny jsme seděli v autě poblíž turistického letoviska Antalya v Turecku a mířili k jezeru do oblasti, kde jsme si mohli odškrtnout pelikána kadeřavého, našeho posledního ptáka v Turecku. Slyšeli jsme o několika výskytech poštolek amurských v Rumunsku, hlásili to na Tarsiger a také Tommy Holmgrens na Facebooku. Někdo to komentoval – jak je to daleko autem?

Náš turecký výlet skončil týden před plánovaným termínem a to díky veškeré pomoci, které se nám dostalo od Emina a také díky tomu, že jsme v Gruzii našli tetřívka obecného. A tak jsme měli extra čas a jeli jsme do Rumunska na twitching .

Pro naše folowery, kteří nejsou skalními pozorovateli, zopakuji terminologii držitele seznamu.
*twich - dopravit se letecky/autem/během/jakkoli za hlášeným vzácným ptákem (špekem)
*twichable - předpokládá se, že hlášený vzácný druh je stále na místě, když se rozhodneš za ním vyrazit (tzn. že je "dosažitelný")
*tick - když si vedeš birdlist (stejně jako my), pak tick je viděný nebo slyšený druh (u nás by to mohlo být "odškrtnutí")
*tickable - některé druhy nemůžeš přidat do birdlistu, nejsou odškrtnutelné, protože se nevyskytují divoce, ale jako úniky ze zajetí (takže tickable - "odškrtnutelný")
*lister - člověk, který si vede birdlist
*dip - vyrazit na twitch a nenajít hledaný druh

A tak jsme ve volném čase navíc jeli na twitching do Rumunka. Snadno a levně jsme letěli z Antalye do Bukurešti a jeli jsme přímo do kolonie poštolek rudonohých, která se nachází v deltě Dunaje, kde byla spatřena poštolka amurská. Polovinu odpoledne a večer jsme strávili prozkoumáváním kolonie.

01 20170530 IMG 9419 1024x683

Zkoumání

Žádní warblers na malém místě u lesa pravděpodobně kvůli 60 párům poštolek rudonohých, které tam hnízdí. Jediným jiným ptákem na tomto místě byl Oriole. Kromě hnízdících havranů polních, poštolky rudonohé kradou hnízda od havranů polních. Zdá se to být nikdy nekončící boj.

02 20170531 214805 1024x768
 Žluva hajní

I když jsme neviděli žádnou poštolku amurskou, byl to příjemně strávený čas v kolonii poštolek rudonohých, vlastně jsme poznali její jednotlivce.

03 20170530 S57A8048 1024x649
Poštolka rudonohá

04 20170530 IMG 9409 1024x671
Poštolka rudonohá

05 20170530 IMG 9402 1024x675

Poštolka rudonohá

06 20170530 IMG 9400 1024x630
 Poštolka rudonohá

Příští den jsme byli lehce nervózní, potřebovali jsme také dostat pelikána kadeřavého. Někteří místní průvodci, se kterými jsme mluvili, nám doporučovali jet s nimi na lodní výlet. Začali jsme brzy ráno v lokalitě poštolek rudonohých, ale pak jsme šli hledat pelikána kadeřavého. Asi tak po hodině jsme našli dva ptáky.

07 20170531 214633 1024x768
Pelikán kadeřavý

Vrátili jsme se zpět na místo poštolek a prozkoumávali ho. Přeletěl ještě další pelikán.

08 20170531 214925 1024x768
 Pelikán kadeřavý

Nakonec jsme to vzdali. Je to kurva dip !

Číst dál...

29. května - Chai?

V Turecku se pije hodně čaje. Myslíme si, že by člověk neměl odmítnout, když mu je nabízen šálek čaje a nám ho nabízeli mnohokrát. Hezké. Západně od Birecic jsme jeli do NP Aladaglar. Všichni jsme měli vlasy a vousy střižené syrským holičem. Nebyli jsme ještě na konci cesty, ale rozhodli jsme se tábořit před západem slunce. Když už jsme byli v kempu, tak si Mårten myslel, že by měl zkontrolovat, jak brhlík turecký zní a přehrával je z telefonu. Bingo, jeden agresívní brhlík okamžitě přiletěl.

01 20170527 IMG 8822 1024x683
 Brhlík turecký

Místem výskytu byl borovicový les, v něm hodně drozdů brávník, sýkor uhelníčků a další.

02 20170527 IMG 8860 1024x620
Sýkora uhelníček

Po ospalém ránu s nudným pozorováním a spoustou kávy jsme nakonec dorazili k Aladaglar, kde jsme se setkali s Basarem Safakem, který provozuje nádherný penzion přímo pod horami. Každý, kdo se rozhodne jet do Aladaglar aby viděl velekura kaspického, by měl vážně uvažovat o pobytu v ÖzŞafak penzionu a dovolit Safakovi, aby Vám ukázal oblast.

Před úsvitem jsme jeli do hor podívat se na velekura kaspického a pěvušku skalní. Musíme věřit Basarovi Safakovi, který si den před naším příjezdem zlomil ruku. Přišlo nám divné, jak se náhle změnil charakter jeho zpráv a jeho angličtina se velmi zhoršila.

Tentokrát to ale nebyl případ někoho, kdo na začátku používal korektor pravopisu a pak později se už neobtěžoval. Ne, Basar byl stále omámený od prášků a právě opustil nemocnici, musel psát levou rukou. A den poté, byl s námi v horách, s rukou v sádře a s velkým úsměvem na tváři. To je chlapík!

03 20170528 IMG 9130 1024x683
Šťastní lidé na hoře

Pozorování v horách Aladag se velmi odlišovalo od našeho pozorování v Kavkazských horách v Gruzii. V Aladag bylo perfektní počasí. Žádný vítr, žádná mlha, žádné mraky ani sníh (s výjimkou vrcholků hor). Fantastické ráno a netrvalo dlouho, a Basar s

Mårtensem zahvízdali. Snowcock se ozval zpět a po několika minutách prohlížení svahů Klacke našel dva ptáky na ne příliš vzdáleném hřebenu. Výborně!

Já s Erikem jsme se rozhodli pokusit se udělat nějaké fotky pěkně vyhlížejícího Rock Thrush a zároveň pátrat po pěvušce skalní, po našem zbývajícím druhu v Aladagu . Jak se Thrush stále přibližoval, byli jsme stále více vzrušenější, a pak z pod malého keře vzdáleného 4 metry vylezl hnědý pták. Je to pěvuška skalní, šeptá mi Erik! Snový pták pro Erika také krásné fotky.

04 20170528 IMG 9111 1024x670
Jedna ze dvou pěvušek skalních

05 20170528 IMG 9066 1024x709
Rock Thrush

Další zajímaví horští ptáci

06 20170527 IMG 8978 1024x683
 Zvonohlík královský

07 20170528 IMG 9097 1024x736
Snowfinch in display flight

08 20170527 IMG 8916 1024x580
Crag Martins byl všude

Po vysazení Anny Bohlin v Adaně jsme pokračovali dál na západ. Vybrali jsme si kemp kousek od Akseki, kde by měli mít hnízdo sedmihlásek olivový. Zaparkovali jsme auto, otevřeli dveře, jeden –dva – tři –odškrtnuto. Všude zpívali. Opravdu těžký pták na fotografování, i když v oblasti, kde jsme tábořili, bylo mnoho a mnoho sedmihlásků olivových, neustále zpívali a pořád se ukrývali

Pěkné, Eastern Olivacious, Upcher’s a nyní Olive. Další pěkní ptáci, které jsme viděli dnes ráno, byli strakapoud prostřední, pěnice dlouhozobá a nám neznámý druh brhlík lesní.

10 20170529 S57A7836 1024x683
 Pěnice dlouhozobá

11 20170529 IMG 9167 1024x639
Brhlík lesní

Jedno ospalé ráno s množstvím kávy a ptáků

Jeli jsme dál na západ k dobře známému tureckému místu Oymapinar, kde se vyskytuje ketupa rybí. Vybíráme tam malou horskou silnici a několikrát jsme zastavili, abychom hledali pěnici tureckou. Viděli jsme pěnici tureckou v Izraeli, ale bylo by hezké, vidět ji také v hnízdišti. Na jedné zastávce hnízdil strnad šedokrký a zpíval.

12 20170529 IMG 9187 1024x704
Strnad šedokrký

A jeden byl:

13 20170529 S57A7946 1024x683
 Pěnice turecká

Velmi kvalitní pozorování. Jakmile jsme se přiblížili k místu, snažili jsme se dostat k sovám z místa, o kterém jsme slyšeli.

14 20170529 IMG 9232 2 1024x683
Brown Fishowl faaaar away

Ale sovy jsme neviděli, hnízdo je známé a sovy jsou tam dole. Po jezeře jezdí kolem dokola lodě, ale velitelé dobře vědí, že birdeři jsou ochotni zaplatit, aby se dostali na známé soví místo a tak si to pěkně naúčtují. Museli jsme zaplatit až 50 euro za osobu, abychom se k sovám dostali. Původní cena byla dokonce 100 euro.

15 20170529 IMG 9270 1024x576
Brown Fishowl

Jeli jsme dále na západ na místo výskytu pelikána kadeřavého, kde jsme měli schůzku s kamarádem Emina, začínáme nezávazně mluvit o nedávném výskytu poštolky amurské v Rumunsku. Jak daleko to tam je? – Správně, pelikáni kadeřaví jsou také v deltě Dunaje – takže měníme celý plán a letíme do Rumunska. Flexibilita je králem.

Tak to je poslední příspěvek z Turecka a my vřele děkujeme Eminovi Yoğurtcuoğlu. Emine, nikdy jsme se nesetkali, a právě opouštíme Turecko. Musíme se někdy vidět!!!

Číst dál...

27. května - K Bireciku

Když jsme začali plánovat náš WP rok a slyšeli jsme o něm poprvé a četli o ptačí lokalitě v jižním Turecku, které se jmenuje Birecik, fantazírovali jsme nad množstvím dobrých druhů pro WP, které bylo možno v této oblastí lehce najít. Avšak rok uběhl a my jsme našli ty dobré druhy postupně v jiných zemích. Už nám zbývaly jen tři cílové druhy v Bireciku.

Stále nám chyběl Pale Rock-sparrow a Emin Yoğurtcuoğlu nám zajistil místo blízko Sanliurfa, což bylo dobré jak pro Sparrow, ale ještě zajímavější pro koroptev pouštní. Za úsvitu jsme jeli po prašné cestě na určené místo výskytu. Koroptve byli běžní, byl to však pták, který nám tak trochu dělal starosti.

01 20170525 IMG 8559 1024x688
 Koroptev pouštní

02 20170525 S57A7471 1024x642
Koroptev pouštní

Několik hodin jsme hledali Pale Rock-sparrow. Na suchém místě jsme objevili malý rybník, který přilákal docela pěkné ptáky.

04 20170525 IMG 8602 1024x716
 Kalandra zpěvná

Kalandra zpěvná byla až směšně běžně všude. Do konce života nezapomeneme na jeho rozpoznatelné volání.

05 20170525 S57A7408 1024x683
 Chocholouš obecný

Na rozdíl od Nemrit Dagi (2134 metrů vysoká hora v Jihovýchodní Anatolii), je bělořit skalní zcela běžný v této oblasti.

06 20170525 S57A7463 1024x668
 Bělořit skalní

Žádný Pale Rock-sparrow, a tak jsme to nakonec vzdali. Cestou ven ze stanoviště přes průmyslovou oblast jsme viděli nádhernou malou sedící sovu.

07 20170525 S57A7544 1024x683
 Sýček obecný

A teď na Pale Rock-sparrow. Na našem facebooku chatu navrhoval Jani Vastamäki prohledat oblast kolem Yeniakpinar. Jeli jsme tam a zapnuli vysílačky. V této oblasti byli velmi běžní Short-toed a skřivánci menší.

08 20170525 S57A7585 1024x682
Short-toed Lark 

09 20170525 IMG 8668 1024x681
Short-toed Lark (crazy stance)

10 20170525 IMG 8467 1024x673
 Skřivánek menší

Mårten konečně narazí na hnízdo Pale Rock-sparrow s hnízdící samičkou a zpívajícího samečka poblíž. Rychle to vyfotografoval a stáhnul se.

11 20170525 S57A7627 1024x683
Pale Rock-sparrow

V Collinově průvodci píší, že je vrabec ten nejnudnější pták, ale myslíme si, že vůbec nudní nejsou, čím víc jich je pohromadě, tím jsou zábavnější, ba naopak, jsou úžasní. Neustále v pohybu, tací LBJ - čilí hnědí „pracanti“.

Jeli jsme do malého, nádherného městečka Birecik. Válka v Sýrii je zřejmě blízko. Podél silnice byly utečenecké tábory a lidé, s nimiž jsme mluvili a nedávno ještě žili v Kobane, obsazeném v nedávné době Daesh devils. Na turecké straně pokračuje život normálně jako obvykle. Cestou do města jsme na útesu viděli prvního z několika ibisů skalních.

13 20170525 S57A7676 1024x686
 Ibis skalní

Nejsme si jisti, zda můžeme tyto ptáky odškrtnout, před několika lety ibisi v této oblasti vyhynuli a znovu se objevili. Přesto super pták. Ty, které jsme viděli, byli všechny okroužkováni.

Večerní procházky podél rákosí mohutné řeky Euphrat.

14 20170525 IMG 8726 1024x683

15 20170525 IMG 8700 1024x683

Než se úplně setmělo, ještě se ozvala skupinka vrabců.

16 20170525 IMG 8716 784x1024

Číst dál...

26. května - Roadtrippin’ Turkey

Plán byl, jet autem celou cestu z Van do turistického rezortu Antalya na pobřeží Středozemního moře. Je to dlouhá jízda, ale z mnoha důvodů považuji cesty v Turecku za lepší než ty, které mají krajiny jako třeba Švédsko nebo Anglie. Ve skutečnosti je záhadou, jak je možné, že Maroko, Egypt a Turecko mají lepší cesty, než máme my. První zastávkou byl kamenolom blízko Van, kde někdo nahlásil brhlíka dlouhozobého. Brhlík skalní tu byl běžný, ale dlouhozobý nikoliv.

Vrabec skalní byl tady v lomu všude

02 20170522 S57A6726 1024x667
Vrabec skalní

Anna Bohlin se k nám v Turecku připojila

03 20170522 S57A6737 1024x684
Anna Bohlin a Mårten

Celkem překvapující bylo množství havranů polních, kteří se zde vyskytovali. Tohle vyvýšené místo, které je navíc celkem pusté, je úplně jiné od jejich přirozeného prostředí, na které myslíme, když mluvíme o tomhle druhu. Vůbec se nepodobá na udržované farmy.

04 20170522 S57A6747 1024x600
Havran polní

Potom, co jsme dostali brhlíka, byl nejvyšší čas na snídani. Jeli jsme zpět dolů do Van a znovu musím podotknout, že snídaně je stejně krásná, jako kempování, když se odehrává na místě pozorování. Rákosník obecný a také rákosník velký zde byli běžní. Rákosník velký byl předtím součástí rozdílového listu, Erik totiž jednoho viděl v Kuvajtu na Muttla Ranch.

Brzy jsme také našli pár rákosníku plavých, což je také dobrý druh WP.

Jezero také nabízelo několik kachnic bělohlavých. Když jsme si plánovali náš rok WP, nikdy jsme nečekali, že je uvidíme jen tak jako běžný druh, a ještě k tomu několikrát do roka. Mysleli jsme si, že budeme muset jít na nějaké speciálnější místo Jeli jsme na západ kolem velkého jezera ve Van a udělali jsme si malou zastávku, abychom měli dobrý výhled na racka arménského, který se dal snadno odlišit od ostatních racků, díky svému vrstvenému peří.

07 20170522 S57A6879 1024x605
Racek arménský

Dorazili jsme na slavnou horu Nemut někdy kolem večera. Na úbočí kopce jsme se pokusili pozorovat to, co nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu. Téměř okamžitě jsme na místě našli pár strnadů šedých.

08 20170523 S57A7135 1024x667
 Strnad šedý

09 20170524 S57A7272 1024x717
 Strnad šedý

Podle Emina je zde také brhlík dlouhozobý a vrabec plavý, které bychom mohli pozorovat. Nám se ale žádné nepodařilo najít. Nemut Dagi je poutavá, turistická atrakce s obrovskými tesanými sochami z let 60 až 30 před Kristem, takže jsou více než 2000 let staré.

10 20170524 IMG 8381 1024x683
Socha Nemut Dagi

Turistický byznys v Turecku v podstatě v posledních pár letech zkolaboval. Od té doby, co (z úplně neznámých důvodů) Booking.com zablokoval Turecko. Prostě jsme si tam dojeli autem, vybrali jsme si náhodný hotel podél cesty, který vypadal aspoň trochu útulně. Majitel se rozplakal nadšením – turisti!! Mluvili jsme s nimi a brzy jsme si uvědomili, že za posledních pár let měli jen velmi málo turistů. Během naší cesty jsme také viděli několik zavřených hotelů. Potom, co jsme se ubytovali na dnes a zítra, jsme sjeli dolů kopec a udělali jsme si mnoho malých zastávek na pozorování. Pod hranicí stromů jsme běžně mohli vidět celkem dost kvalitních druhů.

11 20170524 IMG 8304 1024x685
Sýkora temná

12 20170523 S57A7172 1024x661
Ťuhýk rudohlavý

13 20170523 S57A7057 1024x690
 Iranie bělohrdlá

14 20170524 IMG 8420 1024x598
Strnad černohlavý

15 20170524 S57A7201 1024x699
Sedmihlásek pustinný

16 20170524 S57A7369 1024x750
 Vlaštovka skalní

17 20170523 S57A6925 1024x644
 Bělořit okrový

Je tu hodně míst, kde byl nahlášen bělořit skalní. Nám se ale žádného nepodařilo najít. Zvláštně vypadající bělořit okrový se mu celkem podobá. Tohle je jedna z nevýhod eBird a Observado, nikdy nikdo nekontroluje správnost hlášení, ale vlastně by to ani nebylo možné. Celá myšlenka je totiž ta, že kdokoliv může nahlásit, co pozoroval. To je právě to, co dělá tento systém tak účinným a užitečným. Pod hranicí stromů jsme našli také několik brhlíků dlouhozobých. A zbytek našich nálezů je obzvláště divný. Hlavně hnízdo, které doslova visí v díře ve skále.

18 20170524 IMG 8288 1024x683
Skalní hnízdo

Pod hranicí stromů v Nemut Dagi jsme také našli další špičkový úlovek, bělořita bělobrvého.

20 20170524 IMG 8353 1024x673
Bělořit bělobrvý

Halucha a také strnad šedý se zde na koci pozorují snadno. Co se ale snadno nepozorovalo, byl vrabec plavý. Měli by tu být běžní, my jsme hledali a poslouchali hodiny. Jenomže tohle je stěhující se druh a během některých let místo obývají, zatím co jindy můžou chybět. Dalším běžným druhem na kopci byl vrabec skalní a celkem překvapivě skřivan lesní.

21 20170524 S57A7297 1024x672
Skřivan lesní


stejně tak i skřivan ouškatý

Číst dál...

21. května - Pozorování ve Van

Z výletu v Gruzii na jezeře Van byl přechod do východního Turecka trochu divný. Letěli jsme přes Instanbul, ale alternativně jsme mohli jet i autobusem mezi Tbilisi s Van. Měli jsme trochu štěstí a pronájem auta jsme vyřídili už na letišti ve Van. Je to už podruhé, co jsme zanedbali přípravu a plánování času příjezdu. Když jsme dorazili, auto už bylo pryč. Místní společnost měla ale také auto a dokonce bylo lepší než to, které jsme si zarezervovali. Chtěli jsme auto vrátit ve městě Antalya, což nám pronájem trochu zkomplikovalo.

Van vypadá jako velmi pěkné malé městečko, panuje tu přátelská atmosféra a restaurace na každém kroku. Vypadá to, že návštěva z Evropy je tu něco neobvyklé. Kamkoliv jdeme, lidé po nás zvědavě pokukují. Nic méně však přátelsky. První pozorovací den začal ve slejváku, takže se nám dostalo pár zasloužených hodin spánku navíc. V pozdních ranních hodinách jsme se vydali na místo hodinu cesty daleko, kterou nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu, špičkový turecký pozorovatel, který nám byl velmi nápomocný. Je neocenitelné mít místního pozorovatele, s kterým si můžete promluvit, když navštěvujete cizí krajiny, Emin, je ten pravý! O pár km později po úbočí kopce se nám dostalo spojení s naším prvním cílovým ptákem. Slyšeli jsme ho zpívat a bezy jsme ho i uviděli.

01 20170521 IMG 8134 1024x672
 Strnad pustinný

Brzy jsme uslyšeli a také uviděli (ale se špatným výhledem) přelétat nad hlavou hýl růžovokřídlý, což je taky další dobrý pták na seznam WP. Má velmi charakteristické volání a také způsob letu. Po pár km stoupání jsme se dostali blízko.

02 20170521 IMG 8175 1024x658
Hýl růžovokřídlý

Výhrou byl hýl mongolský, kterého jsme našli na kopci. Tohle je druh, který Mårten hledal při několika příležitostech v Arménii, ale vždy neúspěšně. Správná taktika, jak říká Emin Yoğurtcuoğlu, je přijít na to správné místo, prostě si sednout a čekat. Chvilku se nám to i dařilo, ale brzy jsme začali být neklidní a rozdělili jsme se. Asi po hodině jsme našli jednoho z nich a potom další dva.

To, o čem jsme si mysleli, že bude jeden z nejtěžších druhů v Turecku, jsme nakonec odepsali hned první den.

04 20170521 IMG 8168 1024x683
Šťastní táborníci

Zpět dolů jsme jeli autem. Viděli jsme pár strnadů černohlavých. Pravděpodobně jich během našich cest po Turecku uvidíme ještě mnoho. Cestou dolů z kopce jsme mluvili o kalandře dvouskvrnné a Mårten předčítal z Collinsovi příručky – Mají rády vysoké nadmořské výšky, přibližně na té úrovni, kde je obhospodařování půdy už téměř nemožné. Všichni jsme se na sebe podívali a řekli – potom je to tady a zastavili jsme auto. První věc, co jsme uslyšeli z oblohy nad hlavou, byla zpívající kalandra dvouskvrnná.

Šest nových přírustků na seznam, to se nám už pravděpodobně tento rok nikdy nepovede. Anebo možná na Madeire v srpnu!!

Číst dál...

19. května - Kazbegi v Georgii

Je absolutně úžasné jít pozorovat do normální krajiny, kde si nemusíme stále dávat pozor na policii a vojáky. Normální zvyky, normální tradice, normální doprava. Naším cílem bylo navštívit Národní park Kazbegi. V Tbilisi jsme si pronajali 4x4 a jeli jsme do Stepantsminda, což je horská vesnice u paty ohromné hory Kazbegi. Cestou jsme udělali několik malých zastávek. První byla u malé řeky, která byla domovem několika zajímavých druhů, ale nic úchvatného.

01 bee eaters georgia 1024x556
 Vlha pestrá

Další zastávka byla lepší. Našli jsme budníčka zeleného a lejska malého.

02 red throated flycatcher 1024x706
 Lejsek malý

Dobrý oběd na konci cesty – potom, co jsme projeli tolika muslimskými krajinami, jsme si mohli dopřát oboje – vepřové i nějaký alkohol.

04 20170516 IMG 7817 1024x683
Cravings

Během jídla přiletěl k obědu také orlosup bradatý. I když jsme si mysleli, že vidět ho bude náročnější.

05 lammergeier 1024x623
 Orlosup bradatý

Okamžitě jsme se v Stepantsminda vydali pozorovat. Nové druhy na WP přiletěly přímo k nám. Velekur kavkazský se ozýval z úbočí kopce, několik zvonohlíků královských a dva Caucasian Black Grouse se nám vystavovaly přímo z úbočí.

Další den jsme začali pozorovat v křoví podél údolí v Stepantsminda. Mluvili jsme s několika pozorovateli, kteří viděli oba druhy. Hýl velký a také rehek bělokřídlý. V údolí byly také běžní supi bělohlaví.

07 torrent vulture 1024x580
Torrent Vulture

Během prohledávání křoví pod místní čerpací stanicí jsem já (Klacke) uviděl přelétat jednoho rehka bělokřídlého, ostatní ho ale bohužel nemohli vidět. Byl by toskvělý druh na rozdílový list. Hledali jsme ho, ale marně. Blízko vesnice jsme našli místo, kde byl snadný a jistý zedníček skalní. Byl to životní druh pro Erika i mě. Jeden z těch druhů, který vás v příručce hned upoutá. Po obědě jsme se autem vydali na horu do kostela Svaté trojice na vrcholu.

Žádný rehek ani hýl. Pár supů hnědých si nás přiletěli obhlédnout. Je to také náročný WP druh, a proto bylo dobré ho dostat.

09 20170517 202859 1024x768
 Sup hnědý

Prohledávání řádků s taktikou pozorování v Kazbegi

10 scanning slopes 1024x683
Pozorování ze svahů

Nyní rehek bělokřídlý a hýl velký - oba získaly post našeho nejžádanějšího ptáka. Právě proto jsme se rozhodli další den vystoupat na vrchol. Oba tyhle druhy žijí v opravdu velikých výškách. Zimují sice v údolí, ale jakmile přijde jaro, vystoupají do výšek. Do neuvěřitelných výšek. Je těžké najít tyhle fantomové druhy, když dokážou žít v tak nepříznivých podmínkách. Začali jsme brzy ráno za mírného deště. Jak jsme stoupali nahoru, déšť pokračoval, ale pak se změnil ve sníh a s tím se dalo vypořádat snadněji. Bylo tu ale zima a větrno.

11 snowstorm 1024x576
 Zima

Pozorovací podmínky byly bídné, ale vysokohorské druhy byly atraktivní. Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) se jako šílení proháněly v kopcích. Když jsme se dostali dostatečně vysoko, byli jsme schopni relativně snadno najít hýla velkého. Viděli jsme aspoň deset ptáků.

13 20170518 150316 1 1024x768
 Hýl velký

Ale žádní Redstarts. Nakonec jsme to vzdali. Mokří a promrzlí. Jeden z nejběžnějších druhů na hoře byl kos horský, který byl obyvatelem výšin stejně tak, jako údolí.

14 ring ouezel 1024x700
 Kos horský

K večeru se obloha vyčistila a Erik a Mårten se oba rozhodli pro další pokus o vyšplhání strmého kopce, který se tyčil přímo u našeho hotelu.

15 mountain climb 1 1024x683
Stoupání

Vidíte je jako dvě malé tečky v dáli. Znovu se Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) vystavovaly na odiv. Mårten natočil video.

Stále žádní Redstart Dalšího rána jsme se rozhodli pronásledovat nové úlovky a zvolili jsme taktiku prohledávání křoví v údolí. Pršelo celou noc a teoreticky kvůli špatnému počasí mohli ptáci slétnout dolů do údolí. Vydali jsme se na nové místo, které nám doporučil Frans De Schamphelaere, přímo na sever od vesnice a - sakra – našli jsme rehka bělokřídlýho po pouhých 5 minutách hledání. Sjeli jsme autem dolů do hustšího podrostu, abychom měli lepší výhled a možná i fotku, ale ptáčka se nám nepodařilo nikdy znovu najít. Takže nejlepší fotka byla rychle pohybující se budníček černonohý.

16 mountain chiffchaff 1024x650
 Budníček černonohý

Také jsme našli skupinku špačeků růžových (nový na seznam WP), a také jsme dostali nejlepší fotku kukačky obecné.

17 rosy starling 1024x671
 Špaček růžový

18 common cuckoo 1024x638
Kukačka obecná

Číst dál...

13. května - V Egyptě to balíme

Náš výlet do Egypta je skoro u konce, včera se nám podařilo dostat poslední dva cílené druhy v Egyptě. Kukačka senegalská a snovač jihoasijský. Oba se daly najít relativně snadno na polích blízko Abou Hamad přímo na severovýchodě od Cairo. Kukačku jsme našli téměř okamžitě.

01 senegal coucal 1024x677
 Kukačka senegalská

Snovač se hledal obtížněji. Procházeli jsme se na polích a vyšlapaných cestičkách podél nich již nějakou tu dobu, když z ničeho nic nad polem přeletěli tři ptáci a rychle přistáli ve vysoké trávě, ale i tak se nám na ně podařilo mít celkem pěkný výhled. Všeobecně jsme měli v téhle oblasti dobré pozorování se spoustou vlh modrolících a také několika slučic pestrých

02 greater painted snipe3 1024x630
Slučice pestrá

03 blue cheeked bee eater 1 1024x928
 Vlha modrolící

04 white throated kingfisher 1024x681
Ledňáček hnědohlavý

Vyjímaje debaklu s dalekohledy a zvláštních zvyků musíme výlet do Egypta považovat za totální úspěch. Propásli jsme dva druhy zoboun americký a volavka obrovská, ale věříme, že ani jeden z nich se zde nenacházel. Navzdory chaotické dopravě se nám povedlo nemít žádnou bouračku ani poruchu a mimochodem, měli jsme skvělé auto. Jeep Wrangler.


05 20170510 182739 1024x768
Chaotické tankování benzinu

Byli jsme velmi spokojeni s jeepem 4x4, takže, když nás zastavili na vojenské prohlídce v Suezu a zeptali se nás, jestli to je 4x4, odpověděli jsme, ano příslušníku – je to 4x4. Ukázalo se, že to byla špatná odpověď. V oblasti Sinai peninsula je totiž zakázané jakékoliv vozidlo s náhonem 4x4. Očividně to byl způsob egyptské vlády, jak vyjebat s beduíny – které z nějakého důvodu nemají rádi. Běhen našeho dvoutýdenního výletu v Egyptě se nám v polích dostalo pomoci od spousty přátel. Mnohokrát díky!!!

Tomas Axen Haraldsson zorganizoval několik letošních výletů do Egypta. Poskytl nám velmi cenné informace během celého našeho výletu. Také nás spojil s mužem jménem Haitham Ibrahim, který nám také několikrát moc pomohl a zkontaktoval nás s Atyat Ghareeb, která nám půjčila Haithamův starý dalekohled, díky kterému jsme dostali druhy, které bychom jinak propásli. Mohamed Habib nám poskytl dobré informace.

Bob Swann nám zajistil nahrávku hlasu bukáčka žlutonohého, bez které bychom tento druh mohli zmeškat. Zvuk, který jsme měli z Xeno Canto, vůbec neodpovídal. Později jsme také dostali nějaké volání emailem od Santamaa Markku. Dan Pointon měl dobré informace ohledně rybáků arabských. Istvan Molodovan, který v Egyptě pracuje v terénu, nám dal dobré typy na cesty, které bychom potenciálně mohli využít. Pierre-Andre Crouchet nám dal poslední kousek skládanky k našemu úspěchu – bukáčka žlutonohého.

Číst dál...

11. května - Mangrove mania!

Během této cesty do Egypta je už jasné, že podstata naší cesty se pomalu mění. Přecházíme od toho, co my pozorovatelé nazýváme primární pozorování, k tomu že prostě jen sledujeme, co je v okolí. Nyní, když už máme na seznamu víc jak 550 druhů, jsou dny, kdy jsme za den získaly 20 a více druhů dávnou minulostí. Zaměřujeme se téměř výhradně na exklusivní cíle jako např. bukáček žlutonohý v Lahami mangroves. Tento druh objevil v roce 2012 Jens Hering a jeho tým německých výzkumníků.

Pouze 26 pozorovatelů přidalo tento druh na svůj Netfugl list. Vydali jsme se tam rozhodnuti ho najít. Mangrový les je dost malý a v roce 2013 se tu rozmnožovaly aspoň tři aktivně hnízdící páry. Možná že to zní jako snadná mise, ale najít tohoto ptáčka může být extrémně složité. Dorazili jsme až večer těsně před západem slunce a vyrazili jsme přímo do mangrovu, brodíc se po pás v bahnité vodě. Ale neviděli jsme žádné známky bukáčků. Vrátili jsme se následujícího rána, chodili jsme v okolí mangrovů a pouštěli jsme volání ve smyčkách a doufali v kontakt. Ale neměli jsme štěstí.

01 20170506 S57A5804 683x1024
 Já a Mårten v mangrovech

Během odlivu jsme se přesunuli na další stezku v jiné části magrovů, kde měl být další z našich cílů, volavka obrovská. Někdy zde odpočívá. Nicméně i pro nás je to náročné jít naplaveninami, které vám zvednou tep o víc jak 40 úderů. Je to vysilující. – můj překlad: Chození v přílivovém bahnu ve 40+ vedru je náročné a stojí spoustu energie. Viděli jsme nějaké dobré druhy ale žádnou volavku...

02 sooty falcon 1024x739
Ostříž arabský byl celkem běžný

03 western reef heron 1024x725
Stejně tak volavka západní

04 sooty gulls 1024x684
 A racek arabský

Následujícího rána jsme se vrátili do Lahami mangroves před východem slunce. Znovu jsme se pokoušeli o bukáčka. Když tu z ničeho nic přeletěl jen pár cm od Kleikovy hlavy (v originále je Klackesova nosu) ptáček v té správné velikosti a vrazil do mangrovového stromu přímo vedle nás. S bušícími srdci jsme se prodrali houštím. Byli jsme si téměř jistí, že dostaneme svůj vysněný cíl. Mårten strčil hlavu ke stromu a překvapeně zvolal – „ Je to vyjebanej chřástal polní!”

05 corn crake 1024x726
 Super úlovek ale není to na cigáro

Hodinu jižně od Lahami leží El Shalateen, je to malé město přímo na hranici se Súdánem známé svým velkým velbloudím tržištěm. Mezi námi pozorovateli je to To místo, kde lze pozorovat supa královského v oblasti WP. Šli jsme tam. Abyste se dostali do města, musíte projít slušným počtem vojenských kontrol, což způsobilo, že tento výlet nás dost vynervoval. Doslova jsme se báli, že najdou náš poslední zbývající dalekohled. Naštěstí nenašli. Najít supa už bylo pak snadné.

06 lappet faced vulture 1024x588
 Skutečná příšera s rozpětím křídel 290 cm

Během našeho třetího dne hledání bukáčka v mangrovech nám to připadalo jako nesplnitelná úloha. Určitě jsme nic neviděli ani neslyšeli a pozorování nám připadalo ještě méně pravděpodobné. Rozhodli jsme se, že tomu dáme poslední šanci ještě před tím, než se vydáme na cestu a budeme pokračovat na sever. Vrátili jsme se na původní místo a prohledávali jsme mangrovy během toho, jak začalo vycházet slunce nad tyrkysovým mořem. Potom se to stalo! Bukáček žlutonohý 3x za sebou vydal svoje charakteristické volání “whop whop whop” BINGO! Ulevilo se nám, že jsme mohli opustit mangrovy a nikdy se nevrátit!

07 20170509 IMG 7465 1024x683
ANOOOO!

Nějací další dobří ptáci z mangrovů

08 eastern olivacious warbler mangrove 1024x583

Olivaceous Warbler všude v mangrovech

09 lesser grey shrike 1024x664
Ťuhýk menší

10 osprey vs sooty gull 1024x628
 Nedotýkejte se mé ryby!

11 crab plover 1024x658
 Pobřežník černobílý

12 blue cheeked bee eater 1024x674
 Jak omračující! Vlha modrolící

Náš další cíl se ukázal být mnohem snadněji dosažitelným. Po devíti hodinách jízdy ve společnosti Valerie June a dokumentaristů ze švédského rádia, kteří právě řešili obsazení letiště Arlanda z roku 2002, - můj překlad: a dokumentu švédského rozhlasu o velkolepé loupeži na letišti v Arlandě v r. 2002 – ta Valerie June je zpěvačka, takže je jasné, že poslouchali radio, jsme dorazili na místo pozorování stepokura hnědobřichého, jihozápadně od malého města Al Bahnasa.

Byl to horký den, bylo příliš horko na to, abychom se někam hnuli. Proto jsme si našli dobrý vyhlídkový bod a začali jsme se rozhlížet. Po hodině jsem uviděl v dálce tři ptáky, kteří se procházeli po poli asi kilometr od dálnice. Rychle jsme tam zajeli a hned jak jsme vešli, objevil se majitel pozemku. Jako vždy jsme vytáhli Collins Bird guide, usmáli se a řekli “Tayir”, což v arabštině znamená pták. Ukázali jsme mu na obrázek v knížce a na místo, kde byli ptáčci. Majitel pozemku se usmál a řekl něco v arabštině. Po lekci řeči rukama nohama pro pokročilé se nám podařilo získat přístup na jeho pole a ještě nás pozval na chutný šálek čaje. Velmi milé.

Následující den byl čas na další specialitku v oblasti WP. Jmenovitě to byl rybák arabský v oblasti Sinajského poloostrova. Před pár lety našel náš přítel Mohamed Habib kolonii během hnízdění blízko Ras Sedr. Znovu nám to ukázalo, jak významná tahle krajina pro pozorovatele je. Rybáci se hledali snadno a kolonie čítala slušné počty. Další úlovek za námi! Zbývají ještě dva, než opustíme Egypt a dostaneme zpět svou optiku.

14 saunders tern 1024x611
 Rybák arabský

15 saunders tern2 1024x658
Jen tak pro zábavu

Číst dál...

11. května - Cestování, spaní, jídlo

Chtěl jsem toho trochu napsat, jak cestujeme, co děláme a co ne. Co nám dobře funguje a co ne. Nyní už jsme procestovali celkem dost zemí a naučili jsme se aspoň něco. Takže tady to máte.

Camping

Kempování má několik výhod, je to levné (vlastně zadarmo), ale to nejlepší na tom je pravděpodobně to, že vám zajistí druhy. Obvykle se snažíme kempovat na nějakém místě, kde můžeme získat jednoho nebo i několik ptáků. Dobrým příkladem je bod v západní Sahaře na pozorování lelka zlatého. Kempování nám umožňuje být na místě v pozdních večerních hodinách a zjevně je dobré i brzké vstávání přímo na místě. Neseme si s sebou kopulovitý stan pro 3 osoby a set na vaření. Vařič, který s sebou máme, může pohánět více druhů paliv a benzin stejně tak jako nafta. My používáme vařič Primus, protože benzín a nafta se dají snadno sehnat kdekoliv. Set nádobí, který používáme, jsme začali přezdívat Zlatá rýže od té doby, co jsme v něm poprvé vařili na místě pozorování lelka zlatého. Ingredience, které v něm vaříme, se sice mohou lišit, ale většinou je to v podstatě jenom rýže třeba s rajčetem, cibulí, práškovým chilli anebo čímkoliv jiným. Když náhodou narazíme na párek nebo klobásu, jdou taky tam. Všechno se osmaží, zaleje vodou, do té se přisype rýže a provaří. Pak se to sní. Všechno z jednoho hrnce.
Cestujeme také se spacákem a karimatkou. Všechno tohle je hodně objemné a v podstatě máme celý jeden batoh plný kempového vybavení. Ale stojí to za to, protože nás to dělá o mnoho flexibilnějšími. Když jedeme autem, víme, že máme s sebou vybavení na kempování, takže téměř nikdy nepanikaříme, kde bychom měli spát. Vždy si můžeme vybrat nějaké místo ukryté v temnotě, kde si rozložíme stan.

Internet

Doteď se nám dařilo mít stabilní internet ve všech krajinách, které jsme navštívili. Máme levný android a kupujeme si nové sim karty pro každou zemi, kterou navštívíme. Tohle může občas způsobit pár nepříjemností, ale obvykle to funguje celkem dobře. Levný telefon má v sobě místní sim kartu a my sdílíme přístupový pro naše laptopy. Spotřebujeme téměř 1 gb denně. Internet je ale všeobecně levný, hlavně v zemích, jako je Maroko a Egypt. Je neocenitelné, mít během cestování internet. Dělá to věci jako hledání v eBird a rezervování hotelů o tolik snadnějšími. Vzhledem k našemu roku jsme přidali hodně míst na eBird a do “Google My Maps” jsme je potom sdíleli. Odsud se dá exportovat KML soubor, který se dá vložit (výhradně pro android) do aplikace s mapou zvané Locus. Takže bez internetu budeme mít stejně přístup k offline mapám s GPS a místech důležitých ptáků. Zatím jsme aplikaci Locus moc nevyužili, protože jsme měli bezproblémový přístup k internetu.

Hotely

Obvykle spíme v hotelech a někdy v privátech. Používáme aplikaci booking.com anebo někdy běžné hledání hotelů na google maps. Tohle nám fungovalo dobře, obvykle se snažíme rezervovat hotel co nejpozději, a tak, abychom ho měli po cestě. Je pro nás lepší soustředit se na pozorování a taktiku a nechceme být svazováni časem v hotelu. Takže se běžně rozhodujeme až večer, kde budeme vlastně spát. Flexibilita je klíčová. Někdy se ceny hotelů mohou hodně lišit. Občas jsou až neuvěřitelně levné. Hlavně v Egyptě. Podařilo se nám zarezervovat hotel s plnou penzí za 10 euro na noc pro všechny tři. Pravděpodobně je to tam řízené egyptskou vládou.

Zvyky, policie a kontroly

Země, jako Maroko a Egypt, mají kontroly na cestách v podstatě všude. Hlavně ty v Maroku mohou být obzvláště otravné, protože každá zastávka může trvat i 10 minut a v podstatě nedělají nic jiného, než že opisují detaily z vašeho pasu. Je pro ně důležité, mít všechno potřebné z vašeho pasu přepsané. Abyste to obešli, je dobré si připravit rukou psaný přepis, který prostě předáte policii při kontrole. V Egyptě jsou kontroly vojenské, ne policejní a jsou hodně uvolněné.

V Maroku jsme přišli s bezchybnou taktikou pro kontroly. Tady jí máte – přečtěte si to a používejte do konce svých životů. Když projíždíte dálniční kontrolou, nesmíte nikdy za žádných okolností navázat oční kontakt se strážníkem, který se rozhoduje, jestli vás zkontrolovat nebo pustit dál. To je celé. Od té doby, co jsme začali používat tuhle taktiku, počet kontrol se snížil na minimum.

Zvyky a ochranka na letištích, to už je větší oříšek. V Rabatu v Maroku nám zkonfiskovali naše foťáky a dalekohledy podle místních zvyků. Jejich pohádka byla, že potřebujeme povolení od ministerstva komunikace, abychom mohli cestovat do krajiny a fotografovat. My si myslíme, že se prostě jenom bojí novinářů. Hlavně těch, kteří cestují do západní Sahary. Podařilo se nám získat to zatracené povolení, ale zabralo nám to většinu dne. Cestování s vybavením je pak ale už snadné. Prostě stačí vyhnout se Rabatu a vybrat si Kasablanku nebo Marakeš, protože tam jsou zvyklí na turisty a focení jejich zvyků jim nevadí. Během naší druhé cesty do Maroka jsme letěli do Kasablanky. Pracovníci zkontrolovali naší optiku, ale nebyl žádný problém.

V Egyptě to už je ale jiný příběh. Ve zkratce – vypadá to jako úplně náhodný proces. Někteří pozorovatelé dostanou svou optiku přes pracovníky, jiní ne. Nám zabavili všechnu optiku včetně binokuláru. A nebyli jsme sami, kdo měl podobné špatné zkušenosti s egyptskými celníky. Tohle je hodně zlé a náhodné, takže než se to změní, nemůžeme vám Egypt jako pozorovatelskou destinaci vůbec doporučit. Pokud se nesnažíte tak zoufale získat ty (celkem skvělý) druhy WP, vyberte si jinou krajinu. Jestli cestujete do Egypta, dejte všechnu svou optiku do batožiny pro klasickou rentgenovou kontrolu. Jestli máte takovou možnost, vyberte si foťák, kterého čočka je menší. My máme Cannon 100-400/5.6 palců a ten kontrolou prošel.

Tohle je něco, na čem by Birdlife International mělo zapracovat. Egypt je pro pozorovatele skvělá země. Byla by škoda, kdyby pozorovatelský turismus v krajině zemřel kvůli debilním pravidlům.

Hudba
Strávíme hodně času řízením. Offline hudba je v autě extrémně důležitá. Tady jsou některé z našich offline listů na Spotify. Užívejte.
Pet Sounds Stefan z hipsterské nahrávací společnosti a prodejny ve Stockholm.
Lennart Persso a kolekce toho, co jsme nyní vybrali z článků kritiky Lennarta Perssona.
Klackovy písničky
Leon Hennings , náš přítel Leon má nezpochybnitelný smysl pro hudbu, tohle jsou písničky, které jsme poslouchali většinu roku.

Číst dál...

6. května - Nahý v Egyptě

Pozdvižení mezi pozorovateli je – jít nahý – můj překlad Jeden z výrazů mezi pozorovateli je – jít nahý. To znamená jít bez dalekohledu. To je přesně to, co tady děláme přesně od té doby, co nám podle místního zvyku – můj překlad celní a letištní kontrola zabavila všechny dalekohledy a teleskopy už při příletu do Egypta. Díky nějakým manévrům mezi lety se nám vlastně podařilo něco si s sebou vzít. Takže máme jeden dalekohled Swarovski a dvě 400 mm kamery plus půjčený binokulár. Takže jsme se vlastně protáhli. Vybavení nám vrátí při odchodu ze země. No nic, kromě autorit je tu pozorování skvělé.

Náš první pozorovací den jsme se vydali na krátkou plavbu do Hurgada (tahle je to i v originále, ale asi to má být Hurghada), a naslepo jsme hledali ostříže arabského ve městě a jeho okolí. Dostalo se nám skvělého výhledu na racka bělookého

01 white eyed gulls 1024x628
 Racek bělooký

02 white eyed gull 1024x648
 Racek bělooký

Stejně jako na osamoceného ostříže arabského.

Vydali jsme se na dlouhou jízdu pouští směrem k Luxoru a slavnému krokodýlímu ostrovu. Cesta byla zvláštní, téměř prázdná, ale s dobrým asfaltem. Podél cesty jsme viděli spousty a spousty stepokurů saharských.

04 spotted sandgrouse 1024x556

 Stepokur saharský

Zůstali jsme ve velmi pěkném hotelu v Luxoru a všeobecně jsme si užili večerní pivko. Pozorování masivního proudu Nilu a poslouchání předvádějících se dytíků afrických.

Jednou jsme se na krokodýlím ostrovu vydali hledat slučici pestrou už za prvních ranních paprsků slunce. Našli jsme jí v podstatě snadno. Očividně v tomto prostředí v okolí Nilu je celkem běžný a zapadá sem. Je to ale hodně stydlivý ptáček, a pokud se ukrývají v trávě, je snadné je přehlédnout.

Úchvatná slípka africká byla na krokodýlím ostrovu také běžná.

06 african swamphen 1024x681
 Slípka africká

Ostrov také hostil celkem dost vlh proměnlivých, což byl poddruh Cleopatra bez modré barvy. Slušný pták.

07 little green beeater cleopatra 1024x718
 Vlha proměnlivá (ssp cleopatra)

Volavky se po tisících množí podél Nilu, hlavně vlasaté jsou běžný.

08 scuocco heron luxor 1024x669
Volavka vlasatá uprostřed páření

Jeli jsme na jih podél Nilu a udělali jsme pár krátkých zastávek, abychom se poohlédli po zobounu americkém. Později jsme se dozvěděli, že zoboun americký je v okolí Nilu pouze v zimě. Nil je úchvatný. Kamkoliv se podíváte, voda se doslova hemží spoustou ryb a dalších živočichů. Není divu, že je tu tolik volavek a Kingfishers.

09 pied kingfisher luxor 1024x673
Rybařík jižní

Vlaštovka obecná v Egyptě je poddruh savignii a jsou krásně tmaví.

10 barn swallow egypt 1024x683
Vlaštovka obecná (ssp savignii)

Dalším bodem bylo město Asuan, kam jsme dorazili až večer. Mårten navrhl, že bychom se měli jít podívat na přehradu, takže jsme jeli na vyhlídkový bod za posledních paprsků denního světla a vzali jsme si s sebou náš jediný teleskop. Brzy jsme uviděli vojáky, jak míří směrem k nám, takže jsme se hodně rychle pobalili a hodně rychle vypadli, cítili jsme se opravdu hloupě. Samozřejmě, že přehradu chrání, na co jsme mysleli, blbci.

Za prvního světla dalšího dne jsme se vydali na rybníky Asuanu, kde se nám rychle podařilo najít kulíka třípásého. Tyhle rybníky jsou pozorovatelům dobře známé, a když vyrazíte opravdu brzy, žádné stráže nepotkáte a můžete svobodně vejít.

11 three banded plover 1024x683
 Kulík třípásý

Pozorování na rybnících bylo všeobecně dobré a podařilo se nám poprvé pozorovat strdimila nilského, kterého bychom viděli předtím jen těžko (bez dalekohledu!!)

12 nile valley sunbird 1024x616
Strdimil nilský

Jeli jsme dále na jih směrem k hranici WP ve městě Abu Simbel a nyní zde sedím a píšu tohle. Přespáváme v pěkném, i když drahém slušném místečku zvaném Nubian Guesthouse (není tu moc na výběr.)

Abu Simbel je opravdu známým pozorovatelským místem v oblasti WP přímo na hranicích Súdánu. Mnoho afrických zatoulanců se zde našlo během těch let a velké jezero Nasser také hostí několik ceněných ptáků WP. Dorazili jsme sem po poledni a okamžitě jsme se vydali pozorovat podél všech těch malých přístavů severně od Abu Simbel. Dvě věci jsou zde neocenitelné GPS navigace Google Maps a auto s náhonem 4x4, nejenom tak ledajaké 4x4, ale opravdu tvrdé a odolné. My máme Jeep Wrangler a ježdění blátem a pískem je skoro stejná zábava jako pozorování. Ale ne tak úplně. Třetí nebo čtvrtý přístav, ve kterém jsme byli, a najednou přiletěl kulík africký za volání ‘kittlitz’ ‘kittlitz’ (je to jenom náhoda nebo je za tím nějaký příběh?? Kulík byl naturalista v 19. století, pojmenovali po něm tento druh kvůli jeho typickému volání??)

Další den jsme zorganizovali (v penzionu) celodenní výlet lodí na jezero Nasser. Vyrazili jsme už za svítání a zabalili jsme si oběd. Na jednom malém ostrůvku jsme našli dva konipas africké.

Brzy se zvedl vítr, a proto nyní nejsme schopni razit si cestu dále na sever k přístavu, kde jsme předešlého dne ve velké dálce viděli pár pelikánů. Museli jsme se otočit. Po malé zastávce na ostrově se motor pokazil. Pomoc konečně dorazila a my jsme se vrátili do penzionu na oběd. I tak dobré pozorování na jezeře, pár ale dobrých druhů.

15 yellow billed stork 1024x701
Nesyt africký

16 yellow billed kite 1024x762
Luňák žlutozobý

17 white winged tern 1024x683
Rybák bělokřídlý

18 whiskered tern egypt 1024x641
Rybák bahenní

Rákosník hlučnohlasý a prinie obecná jsou tu zastoupeny v hojném počtu.

19 clamorous reed warbler 1024x676

Rákosník hlučnohlasý

Ostrov, na kterém jsme zůstali, když se pokazil motor, hostil slušný počet dytíků afrických. Po večerech je vždy slyšíme volat, ale během dne se dobře ukrývají. Stojí to nějakou námahu mít dobrý výhled.

20 senegal thickknee 1024x746
Dytík africký

Teplota je tu nyní příjemná. Není moc horko. Plavání v jezeře je ale i tak osvěžující.

21 20170504 S57A5576 1024x666
 Koupání v jezeře Nasser (no croks)

Odpoledne jsme si vzali auto a zamířili do přístavu, kde jsme dříve viděli pelikány. Jeli jsme off road jako blázni a narazili jsme na několik chýší. V momentě odtud vyběhlo několik chlapů a utíkali pryč. Bojí se autorit stejně tak moc jako mi. Náš černý jeap vypadá podezřele. Mårtenovi rychle došlo, co se děje, a podařilo se mu je zastavit. Když pochopili, že nejsme autority, tak jim Mårten nabídl pár cigaret a byli z nás rychle přátelé. Jejich přístav je útočištěm páru pelikánů. První, které jsme viděli, byli pelikán bílý, jenomže mi hledáme pelikána afrického. Konečně přiletěli dva další pelikáni. Přistáli o něco dál a vypadali menší. Jeli jsme tam a - Sakra! – pelikán africký.

Zkoušeli jsme pár dalších bodů v přístavech, kde bychom mohli najít zobouna amerického, ale neměli jsme štěstí. Zoboun je druhý pták, kterého letos zmeškáme. První byl krahujec šhikra v Kuvajtu. Potkali jsme skupinu německých šmelinářů v místním penzionu. Byli v okolí ostrova Nasser už dva týdny a kšeftovali na ostrůvcích. Za celý svůj pobyt prý neviděli žádné zobouny, takže předpokládám, že jsou stále v Sudánu. Někdy vyhraješ – někdy prohraješ.

Číst dál...

29. dubna - Znovu navštívení Maroka

Druhý výlet do Maroka. Od té doby, co jsme dostali všechny migrující warblers v Mauritanii, byl náš seznam v Maroku celkem krátký. Tentokrát jsme letěli do Kasablanky a ne do Rabatu, kde konfiskují optiku už ze zvyku. Tohle vypadalo jako běžný výlet každého pozorovatele, který se snaží navštívit politicky nestabilní krajinu. Zamiřte do turistických oblastí a ne do hlavního města. Teda aspoň když nechcete riskovat zabavení dalekohledu a foťáku. Náš další směr je Egypt a rozhodli jsme se zamířit do Hourgady místo Cairo z toho samého důvodu.

Vydali jsme se na dlouhou cestu k malému Atlasu. První dobrý úlovek, na který jsme narazili, byl bělořit černohrdlý, byla jich celá skupina. Vzhledem k tomu, že hlavně samičky jsou na internetu špatně zdokumentované, přikládáme fotky dvou samiček.

01 seebohms wheatera female 1024x635
Bělořit černohrdlý (samička)

02 seebohms wheatera female2 1024x653
Bělořit černohrdlý (samička)

Během našeho únorového výletu do Maroka jsme narazili na podezřele vypadající samičku bělořita, pravděpodobně černohordlého, ale nemohli jsme najít správné znaky ani dokumentaci, abychom se úplně ujistili, jestli to tento druh nebo není.

Bělořit černohrdlý se stále považuje za poddruh bělořita šedého podle standartů IOC, ale vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby bělořit černohrdlý brzy dostal statut samostatného druhu. Hlavně samečkové jsou nadprůměrně zajímaví.

03 seebohms wheatear 1024x708
 Bělořit černohrdlý

Pokračovali jsme v cestě do Zaidy až do večera. Chtěli jsme najít skřivana Dupontův, kterého se nám nepodařilo objevit v únoru. Nějakou dobu jsme se o to pokoušeli na pláních v okolí Zaidy, ale kolem nic nebylo. Pršelo a vítr se prudce zvedal. Místo námahy jsme se podívali na informace od našeho přítele Arjana Dwarshuisa, který nám poradil, že tihle ptáci zpívají asi hodinu před úsvitem. Takže dalšího rána za černočerné tmy jsme se vydali na pláně Zaidy. Jeli jsme do oblasti a těsně před tím, než jsme zastavili auto, Mårten říká “Ett två tre kryss” (Raz, dva, tři, tick). Hned jak jsme otevřely dveře, zaslechli jsme charakteristické volání skřivan Dupontův, které se ozývalo z temnoty. Později, když se rozednělo, měli jsme na něj velmi dobrý výhled.

Vskutku tajnůstkářský pták. Viděli jsme Larks utíkal v trávě, opravdu rychlí běžci a ještě k tomu běží blízko u země. Podobně jako myši.

S Lark bezpečně na seznamu jsme si to namířili na západ směrem k Rissani, kde jsme se potkali s Hamidem Gbtem z Gayuin Birding, který na nás čekal u vstupu do Rissani a ukázal nám, kde najít lelka světlého, který se za normálních okolností hledal se opravdu těžko.

05 egyptian nightjar 1024x595
Lelek světlý

To je kamufláž. Hamid a jeho bratr Brahim Gbt provozují v Maroku společnost profesionální společnost průvodců pro pozorovatele ptáků. Gayuin Birding. Hezká věc.

Zamířili jsme zpět k oblasti Ifrane v malém Atlasu. Je to asi ta nejkrásnější část v Maroku s krásnými zelenými úbočími, hradem a spoustou ovcí. Našli jsme malebnou restauraci, kde jsme se potkali s Erikovou přítelkyní jménem Anna Malmström. Dalším ptákem na seznamu byl Atlas Flycatcher, který se dal najít snadno v NP blízko Ifrane.

Lesem se šlo příjemně, zde ve vyšší nadmořské výšce byla teplota pro nás opravdovou úlevou v porovnání s tím, co jsme zažívali předtím.

Když jsme se vzbudili následujícího rána, vyšli jsme na balkon restaurace, a uviděli jsme našeho prvního letošního mandelíka, který seděl na elektrickém vedení.

07 20170427 161606 1024x768
 Mandelík hajní

V lese se nám podařilo také dostat Firecrest a všude kolem byli šoupálci krátkoprstí.

08 shortoed tree creeper 1024x761
 Šoupálek krátkoprstý

09 firecrest 1024x691
 Firecrest

Skvělý oběd v Ifrane, a potom jsme se vydali do Lac Oaua, kde jsme byli už u únoru. Neobjevili jsme nic nového, ale podle předpokladů se nám podařilo vyfotit potápku černokrkou.

10 black necked grebe2 1024x690
 Potápka černokrká

11 black necked grebe 1024x619
 Potápka černokrká

Stejně tak jako

12 red knobbed ccot2 1024x672
 Lyska hřebenatá

Další skupina cílových ptáků byla o hodně níž na jižním pobřeží Casablanky, dloooouhá cesta autem až k místu pozorování divného druhu Small Buttonquail. Pamatuji si, když jsem poprvé četl o Small Buttonquail před mnoha a mnoha lety. Myslel jsem si, že ho nikdy v životě neuvidím. A nyní jsme tady, na tom správném místě. Ukázalo se ale, že to bude opravdu složité. Celý večer jsme strávili v okolí doporučeného místa, spouštěli jsme volání, procházeli pole a čekali. Během celého večera jsme slyšeli volání Small Buttonquail jenom 2x. Je to velmi zvláštní zvuk. Je to jako když z dálky volá vrána. Nikdy jsme ho neviděli, jen slyšeli.

Našli jsme krásný, malý hotel v malé turistické vesničce zvané Oualidia. Poprvé během celého roku jsme zpomalili, měli jsme jenom pár ptáků, které jsme ještě mohli hledat. Zvláštní náhodou se během našeho pobytu zde v Maroku se IOC rozhodlo, že poddruh rákosníka obecného by vlastně měl zapadat do živočišného komplexu stejně jako rákosník africký. Byl to zvláštní dodatek od Muhameda Ameziana.

Pamatuju si, že jsme se bavili o tom, jak jsme slyšeli volání rákosníka afrického v západní Sahaře z travnatých území vhodných k množení. Takže se vydáváme na hledání rákosníka afrického kdykoliv, kdy jdeme kolem pobřeží, a najdeme travnatou oblast. Brzy se nám podařilo najít několik zpívajících samečků. Tentokrát afrických.

13 20170427 S57A5249 1024x958
 Rákosník africký (ssp ambiguus)

14 20170427 IMG 5435 1024x756
Rákosník africký (ssp ambiguus)

Typický je kratší přesah ručních letek, stejně jako velice světlá spodina těla, světlé hrdlo a světlý hřbet.

Další den se přihnal celkem slušný vítr a my jsme se rozhodli pozorovat moře z dobrého místa na pobřeží. Dobrý vítr a stovky terejů bílých a několik Cory-like Shearwater, ale nikdy se nám nepodařilo mít dost dobrý výhled, abychom se o nich na 100% přesvědčili. Cory’s a buřňák šedý si jsou velmi podobní, a proto by to chtělo napsat o pořádnou radu ohledně odlišností.

Poslední den jsme se zastavili v brzkých ranních hodinách na místě pozorování Buttonquail. Bylo by fajn ho vidět. Tentokrát jsme ho slyšeli jenom jednou. Určitě je docela na houby, když sem jdou Britové – prostě toho ptáka MUSÍTE vidět ...

Číst dál...

22. dubna - Blokároty Mauretánie

Konečně jsme se vydali do Mauretánie, byli jsme na vážkách, jestli sem máme jít nebo ne, a nakonec jsme se rozhodli, že ano. Tahle krajina se navštěvuje poměrně těžce. Největším problémem je tu logistika. Markus Craig, který se k nám připojil na této cestě má kamaráda Roba Tovey, který žije v Mauretánii a ten nám zajistil setkání s holandským majitelem hostelu s názvem Bab Sahara ve městě Atar. Jmenuje se Just a je to muž, se kterým by se měl spojit každý, kdo se rozhodne následovat naše stopy a jít lovit vzácné druhy WP v severní Mauretánii. Pronajmout si tu auto není možné, musíte se dostat k někomu, kdo má 4x4 s vysokým výkonem např. Landcruiser. Nutností je dobrý šofér. Setkali jsme se s naším řidičem, Sidaty nás čekal na letišti a první noc v Nouakchott jsme strávili ve slušném hotelu. Brzy ráno jsme se vydali směrem k Iwiku, malé rybářské vesnici v národním parku Banc d’Arguin.
Banc d’Arguin je známý hlavně pro své obrovské počty jedinců, kteří se účastní migrace a zimujících waders. Z pohledu soutěžícího WP tenhle park také udržuje zdravou populaci Grey-hooded Gulls.

01 grey hooded gull 1024x683
Grey-hooded Gulls

Stejně tak, jako dva druhy kormoránů, Kormorán dlouhoocasý.

02 reed cormorant 1024x711
 Kormorán dlouhoocasý

Složitější už je najít kormorána běloprsého, který po tisících hnízdí v Banc d’Arguin. Těžko se odlišují od poddruhu z Maroka jménem kormorán velký. Je možné, že k tomu, aby se správně identifikovalo, co všechno se zde nachází, bude třeba delší výzkum. Byly tu doslova tisíce kormoránů a všichni vypadali dospěle.

03 white breasted cormorant adult 1024x682
 Kormorán běloprsý

04 whitbreasted cormorant flock 1024x582
Kormorán běloprsý

Banc d’Arguin byl skutečně zajímavým místem k návštěvě, bohaté moře se tu potkává s pustou pouští a pobřeží tu bylo přeplněné waders. Velké houfy Spoonbills, kormoránů běloprsých, pelikánů bílých a rybáků královských létaly kolem.

05 wb cormorants 1024x683
Počty kamenáčků pestrých byly obzvláště veliké.

06 turnstones 1024x683
Kamenáček pestrý

Je to pravděpodobně nejjednodušší místo, kde se dá pozorovat rybák královský v celé oblasti WP.

07 royal tern 1024x680
Rybák královský

Migrující rybáci černí se tu objevili trochu nečekaně

08 black tern2 1024x682
 Rybák černý

09 black tern 1024x684
Rybák černý

V malé rybářské vesnici Iwik jsou celkem slušná místa k přespání a také na něco na zub. K večeři jsme měli výborné jídlo z nějaké ryby, kterou připravili vesničané. Přespali jsme v malém domku. Dnes není třeba kempovat.
Hranice oblasti WP končí 21 rovnoběžkou s výjimkou ostrovů v okolí Banc d’Arguin, takže nic na pevnině si nemůžeme odškrtnout, jenom ptáky na ostrovech a nad oceánem. Stejně tak nesmíme vstoupit na pevninu. Taková jsou pravidla WP a my se jimi řídíme.

Dalším cílem bylo malé vádí přímo na jih od Choum. Pierre-Andree Crouchet nedávno objevil myšáka dlouhoocasého přímo tady. Jenom jsme šli v jeho stopách. Snadné.

Oblast těchto myšáků byla velmi pustá, s obrovskými kamenitými místy. Nedaleké řečiště s párem osamělých stromů a křovin hostila ptáky.

11 blue naped mb site 1024x683
Oblast jižně od města Choum

Tohle je prostředí stepokura pruhovaného, je to potřetí v tomto roce, co jsme viděli tohoto krásného stepokura.

12 lichtenstein sandgrouse2 1024x676
 Stepokur pruhovaný

Vzdálenosti v Mauretánii jsou obrovské. Tahle krajina je velká. Cesty mezi jednotlivými místa k pozorování zaberou čas, hodně času. Každá malá zastávka nás také stojí nějaký ten čas. Jestli byl někdy ten správný čas citovat poučku Douglase Hofstadtera, tak je to právě teď. Ta zní: „ Všechno chce více času, než byste čekali, i když zvážíte Hofstadters větu. Dalším cílem byla oblast severně od Oudane, blízko známého Oka Sahary. Auberge Bab byla perfektně umístěná v půli cesty a byla pro nás skutečně vítaným místem. Přivítalo nás tu dobré jídlo a skvělé studené pivo přímo z výčepu. Díky Juste!

Cesta do Oudane byla dlouhá jízda po prašné cestě. Když už jsme se dostali k vádí, která je přímo severně od 21 rovnoběžky, začali jsme hledat datla šedoprsého, kterého tu jen před nedávnem viděl Pierre-Andree. Pozorování ve vádí bylo všeobecně dobré se spoustou dobrých druhů WP. Vrabec zlatý zde byl nejběžnější a každou chvíli jsme tu viděli veliké skupiny. Prinie cvrčkohlasá tu byla také, i když ne tak běžně.

13 cricket warbler3 1024x681
Prinie cvrčkohlasá

Také běžná byla západní varianta východního sedmihláska šedého, a.k.a Saharan Olivacious warbler, stejně tak jako spousta sedmihlásků západních, hrdliček kapských a pěnic mistrovských.

14 isabelline warbler 1024x668
Sedmihlásek západní

15 western oprhean warbler 1024x632
Pěnice mistrovská

16 namaqua dove 1024x699
 Hrdlička kapská

Fenek měl svou noru blízko našeho kempu, je to nepochybně ta nejroztomilejší liška.

Další vzácný pták WP byl běžný v oblasti téhle vádí. Byla to hrdlička chechtavá. Její volání bylo nezaměnitelné a snadno se odlišovalo od European Collared Dove.

18 african colored dove 1024x687
Hrdlička chechtavá

Tak jako tak, my jsme hledali datla, který nepatřil k běžným ptákům v oblasti WP. Nehledal se snadno a těsně před západem slunce Mårten přehrál volání ptáka. Nikdy ho neviděl, ale slyšel odpověď na nahrávku. Hledali jsme stále ve větších a větších kruzích a nalezení skupiny také nějakou chvíli trvalo. Když jsme konečně byli všichni na místě, odkud jsme slyšeli odpovídající volání, nedařilo se nám ho najít před západem slunce. Byli jsme už celkem flustrovaná skupinka, když jsme se vrátili do kempu dát si večeři. Ale beze sporu jsme si užili krásný západ slunce nad pouští.

19 oudane desert 1024x683
Západ slunce severně od Oudane

Vzbudili jsme se před východem slunce a vydali jsme se na lov a pronásledování datla. Vrátili jsme se zpět na místo činu a přehráli volání. Žádná odpověď. Znovu jsme začali hledat v celé oblasti, tentokrát společně, protože nám došly baterky ve vysílačkách. Konečně se nám podařilo objevit datla – který ani tentokrát neodpovídal na volání.

20 african grey woodpecker 1024x684
 Datel šedoprsý

Rozhodli jsme se pro nějaké pozorování navíc hlouběji v oblasti a našli jsme tam jednoho dalšího datla šedoprsého. Tahle oblasti výš je podstatně menší a také poskytuje výhodu, že jsou zde i jiní pozorovatelé, kteří se snaží ptáky najít. Tahle oblast je pravděpodobně nejlepší.

S datlem na seznamu jsme se rozhodli vrátit. Čekali jsme na řidiče, Sitatty musel zpět do vesnice opravit děravé pneumatiky, přímo za hranicí WP jsme si užívali pozorování ve stínu a sledovali jsme pěvce černé.

21 black scrub robin 1024x657
Pěvec černý (nepočítá se do WP)

Číst dál...

15. dubna - Otevřený dopis Emirovi z Kuvajtu o nemorálních praktikách

Drahý Sabah Al Ahmad Al Jaber Al Sabah, Emire z Kuvajtu. Píši ti tento otevřený dopis v důsledku mé minulé návštěvy tvé země. Jsme zahraniční birdwatcheři, ornitologové a naturalisté, a právě jsme ve vaší zemi strávili několik týdnů v lednu a nyní pár týdnů v dubnu pozorováním ptáků.

Byli jsme překvapení množstvím přirozeného lovu v přírodě, kterého jsme byli svědky. Jsme toho názoru, že lov přirozeným způsobem, a zachovávání přírodních zdrojů mohou koexistovat. Ale určitě ne do té míry, jako to dělají vaši lidé. Ani bych to neměl nazývat lovem. To, co praktikujete vy v Kuvajtu, bych měl nazývat spíš vražděním. Nekončícím vražděním a to z následujících důvodů. Nejsou to vaši ptáci. Ptáci, kteří migrují, se ve vaší zemi zastavují jen na krátkou chvíli. Jen přelétají. Nejsou vaše lovná zvěř.

Lov by měl vždy obsahovat element sportu, ježdění v 4x4 skrz národní rezervaci, kde vyčerpaní ptáci odpočívají během své cesty na sever a střílení skrz otevřená okna za jízdy je barbarské.

Někteří ptáci jsou vzácní, i když jiní ne. Mnoho lidí z různých zemí oceňuje lov. Nezřízené vraždění vzácných ptáků je neakceptovatelné. Lovec MUSÍ vědět, na co vůbec střílí. Uvedu příklad: skupina 16 kulíků kaspických nedávno odpočívala v severním Kuvajtu. Jedná se o ohrožený druh v každé krajině světa. Lidé věnují čas i peníze tomu, aby se ujistili, že tento druh přežije všude jinde ve světě. Zatímco tady v Kuvajtu je v zimě všechny postříleli pro zábavu.
A konečně to nejhorší ze všeho, zabíjení pro zábavu je nepochybně nemorální. Zabíjení volně žijících ptáků, když slouží místo terče, je prostě zlo. Byli jsme svědky takového chování několikrát. Zvláště nezapomenutelný moment byl jeden z dní, kdy jsme přišli na pláž v Jahra. Byli tam otec a syn. Otec v autě pouštěl volání ptáků a jeho syn, kterému mohlo být tak 15 let, střílel vlaštovky, které přilétaly za zvukem od moře. Když jsme je začali pozorovat svými dalekohledy během jejich lovu, určitě se oba museli stydět, protože opustili pláž s pohledy sklopenými k zemi.

Takže, drahý Emire, vybízíme Vás, abyste následovali nedávný příklad z Libanonu, který před nedávnou dobou prosadil nové zákony regulující lov tak, aby to odpovídalo 21. století.

Děkujeme za Váš čas.

Claes Wikström, Mårten Wiström, Erik Rask.

Číst dál...

14. dubna - 43 stupňů ve stínu

Trvalo to jen pár dní – ptáci opustili Kuvajt, snažíme se zaměřit na těch pár důležitých ptáků, co nám ještě zbývá, konkrétně rákosník irácký a krahujec šikra. Počasí se zhoršuje, prvních pár hodin je v pohodě ale potom se teplota zblázní. Paradoxně, když se teplota zvedne na 43 a víc, aktivita ptáků je na bodu mrazu. Všichni ptáci, které vidíme, jsou úplně vyčerpaní v korunách stromů a peří se snaží mít co nejvíce vzdušné. My jsme vyčerpaní úplně stejně. Pouhá chůze v houští z nás vysává sílu.

Spojili jsme se s na slovo vzatým expertem jménem Gerald Driessens, který se specializoval na ouhorníky. Měl podezření, že ouhorník indomalajský ze včerejška byl jen chybně identifikován a ve skutečnosti se jednalo o běžného ouhorníka stepního. Je náročné pozorovat v oblasti s tak mnoha dobrými pozorovateli, obzvláště, když spousta našich dobrých přátel a jiných pozorovatelů také považovala tohoto jedince za ouhorníka indomalajského. Tak jako tak – někdy vyhraješ, někdy prohraješ.

Začali jsme ráno a vydali jsme se k bazénu v oblasti Al-Liyah, kde jsme hledali Pale Rock Sparrow, kterého tu viděli již předtím. V Al-Liyah je rezervace se stráží, ale ostraha je tu přátelská a když si všimli, že jsme pozorovatelé a ne lovci, bez problémů nás pustili dovnitř. Hned u vchodu na nás zamávali, abychom zapózovali na fotku. Vystoupili jsme z auta trochu zmateni, ale jediné, co po nás chtěli, bylo, abychom si vyfotili sedícího výrečka malého, který se pekl na slunci hned vedle jejich malé strážnice.

01 scopes owl 1024x683
Výreček malý

Nezapomeňte vystavit na odiv své znaky, hlavně ty na nohách. Výreček plavý je nepochybně ten, který nemá peří na prostřední části nohy.

Kolem bazénu ale žádný pták nebyl. Přiletěl celkem slušný samec motáka lužního, a také nějaký ještěr běžel napříč pouští. Byl to obrovský egyptský ještěr s ostnatým ocasem. Příšera.

Ráno jsme měli už za sebou, a vydali jsme se do Mutla, abychom hledali krahujce šikra. Horko bylo zničující a aktivita ptáků byla celou dobu na minimu. Na vysušeném stromě jsme našli vrabce hnědoramenného.

04 yellow throated sparrow 1024x680
Vrabec hnědoramenný

Stejně těžce jako on jsme se vyrovnávali s horkem a proto jsme si šli odpočinout do klimatizované části. Potom jsme se vrátili zpět do Al-Liyahu. Pozorování zde bylo celkem dobré, kupříkladu jsme našli pár sedmihlásků pustinných.

Také jsme tam znovu viděli několik pěnic Humeova. Potom, když jsme se chystali k odchodu, přilétl houf vlh pestrých, který se usadil k odpočinku na stromě. Překrásné.

06 eurasian bee eater tree 1024x683
Vlhy pestré sedící v řadě

Viděli jsme několik lovců, proháněli se rezervací na svých džípech s náhonem 4x4 a zbraně jim trčely z oken. Byli připraveni zastřelit jakoukoliv vlhu pestrou, kterého uvidí. Vskutku smutný pohled.

Další den jsme věnovali rákosníku iráckému a krahujci shikra v Al-Abraqu. Vstali jsme opravdu brzy a na místo jsme dorazili s rozbřeskem. Kolem létala spousta krahujců obecných. Všechny jsme je vyfotili a doufali jsme, že zachytíme krahujce shikra – ale bohužel žádný. Šli jsme houštím a hledali jsme rákosníka iráckého. Mårten a já jsme společně stáli u stromu a čůrali. Myslíme na moment otec-syn, když jsme najednou hodně blízko uslyšeli volání Eastern Nightingale. Vycházel z nějaké dutiny stromu nebo z keře. Rozhlédli jsme se a podívali se 50cm do dálky tím směrem, když Mårten zašeptal – tady vevnitř mám rákosníka iráckého, hodně blízko. Trvalo nám pár hodin udělat jeho pořádnou fotku.

07 basra reed warbler2 1024x680
Rákosník irácký

08 basra reed warbler1 1024x684
 Rákosník irácký

09 basra reed warbler3 1024x683
Rákosník irácký

Vypovídá to něco o tom, jak nesmělý a opatrný je tento ptáček, protože než jsme si iranie bělohrdlá všimli, trvalo nám to 30 minut.

10 white throated robin 1024x683
 Iranie bělohrdlá

Seděl uvnitř toho samého stromu, ale my jsme ho prostě neviděli. Všechny ostatní na Whatsup jsme upozornili na Basra a AbdulRahman s dvěma klienty jménem Paul Chapman a Maximilliano DeTorri, dorazili, aby se na něho podívali taky. Nyní bylo horko zase nesnesitelné, a proto jsme si zase odpočinuli v klimatizované kavárně. Zakončili jsme den pozorováním krmících se kolih velkých (ssp orientalis). Vole (v originále je bill a to jsem překládala vždy jako zobák i Robert, tak nevím, ani o krku se nic nepíše – já bych přeložila takto: zobák je opravdu výrazný)na jejich krku bylo opravdu výrazné.

Další den jsme se vrátili zpět do Mutly a znovu jsme se vydali hledat krahujce shikra. Potkali jsme tu místního pozorovatele jménem Bassel, který v Mutla našel Black Bush-robin. V Kuvajtu to byl výjimečný pták. My jsme ale zase narazili na zlatou žílu a zároveň na pořádnou skálu, když jsme se snažili získat lepší výhled na letícího krahujce obecného. Auto je rozbité a my v depresi čekáme na odtah.

Číst dál...

12. dubna - Lov na rarity

Den č. 2 v Kuvajtu jsme začali na Mutla Ranch. Je to oblíbená oblast Markuse Craiga. Mutla je nízko položený ranč, kde testují obilí a nějakou trávu. Je to zanedbané místo a má přesně tu správnou velikost, aby se dalo dobře prohledat. Spousty a spousty migrujících ptáků jsou všude, hlavně Redstarts, budníček menší a budníček větší (který se konečně dostal na seznam nás všech).

01 willow warbler 1024x681
 Budníček větší

Lepším úlovkem byli lejsek černokrký a iranie bělohrdlá. Naším hlavním cílem ale bylo najít krahujce šikra a rákosníka iráckého. Erik v trávě našel Warbler, který vypadal hodně slibně.

Dvakrát jsme vyfotili toho samého ptáka, právě tehdy na Mutla jsme se přesvědčili, že se jedná o vzácný druh. Odškrtli jsme ho a nahlásili do iGoTerra. Později, té samé noci, jsme si s odstupem času znovu prohlíželi fotografie a zjistili jsme, že je to jenom rákosník obecný (ssp fuscus), který měl jenom delší zobák. Není jednoduché identifikovat rákosníka iráckého, pokusíme se ho znovu najít později tento týden, možná že ve městě Abraq.

Po debaklu s Reed Warbler jsme se společně s Markusem vydali do Al-Liiahu, zvláštní přírodní rezervace na severu s podivně vysazenými stromy v poušti. Ukázalo se, že rezervace je skvělým místem pro hledání migrujících druhů.
Prašná cesta, po které se dalo jet autem, byla z obou stran obklopená stromy. Migrující ptáci byli všude. Hlavně pěnice pokřovní, budníček větší, Blackcaps. Prvním dobrým úlovkem byl sedmihlásek hajní.

03 icterine warbler 1024x684
Sedmihlásek hajní

To bylo dostatečně dobré na to, abychom s Omarem nasedli do auta a jeli tam. Další dobří ptáci také spolupracovali jako např. Pěnice dlouhozobá

04 eastern orphean warbler male 1024x684
 Pěnice dlouhozobá

a pár Nightingales (ssp golzi) neboli Eastern Nightingale (v budoucnu ho dostaneme pravděpodobně bez problémů) a také pár Turkestan Shrikes .

05 nightingale goelzii 1024x681
Nightingale (ssp golzi)

06 turkestan shrike 1024x682
Turkestan Shrike

Po pár hodinách jsme koutkem oka se špatným výhledem zahlédli podezřele vyhlížejícího Whitethroat. Vypadala temně a obrovsky. Strávili jsme ještě dost času, než se nám jí podařilo odškrtnout a správně identifikovat jako pěnici Humeova. V oblasti WP je to opravdu vzácný druh – a také těžko idenfikovatelný.

07 humes whitethroat 1024x684
 Pěnice Humeova

Omar sem dorazil, aby mohl vyfotit sedmihláska hajního a my jsme mu pomáhali ho hledat, ale bohužel se nám ho nepodařilo znovu najít. Omar navrhl, abychom šli do oblasti JPL a ve tmě hledali nightjaring. Jemu se už podařilo vidět lelka světlého na několika prašných cestách dříve během roku. My jsme žádného nenašli, ale za to jsme objevili slučku malou, která se snažila ukrýt před naším světlem, a také zraněnou keptušku běloocasou (byla postřelena nebo pokousána od hada).

08 jack snipe jpl night 1024x682
 Slučka malá

09 white tailed lapwing dark 1024x683
 Keptuška běloocasá

Jaký pozorovací den, plný adrenalinu a energie.

Dalšího dne, což byl náš třetí den tady v Kuvajtu, jsme se rozhodli vydat do rezervace Jahra Pool a hledat vagrants. Náš první úlovek byl slušný sedící ťuhýk středoasijský a také chřástal kropenatý.

10 20170411 S57A4040 1024x683
Ťuhýk středoasijský

Rozhodli jsme se začít prohledávat pláž, abychom našli waders. Pár jich tam bylo ale nic moc.

12 20170411 IMG 3674 1024x683
Waders v rezervaci Jahra Pool

Prvním dobrým úlovkem byl druh, kterého kdybychom dostali před pár týdny, řvali bychom radostí. Nyní jsme ho jenom odškrtli a šli dál bez nějakého většího pozdvižení - kulík pacifický.

13 20170412 084118 1024x768
Kulík pacifický

Později Erik našel ptáka, o kterém si myslel, že vypadá podezřele. Část těchto příspěvků určitě půjde na výzkum psychologického dopadu pozorování rarit. Mårten má doma kamaráda, který pozoruje podle presumce – všechno je vzácnost než dokážeš opak. Když nad tím uvažujete takto, vždycky hledáte rarity a vždycky je i nacházíte, než se to vyvrátí. Tak jako tak, jespák, o kterém Erik pořád mluví a nezavře hubu, mě připadá jako úplně nepodstatný. A když Erik navrhl, abychom kvůli němu přebrodili zátoku, rozhodl jsem se, že to za to prostě nestojí.

14 20170411 IMG 3623 1024x683
Brodění

15 20170411 IMG 3628 1024x683
Brodění

Erik vytrval a vydal se za ním. My jsme zatím našli kulíka kaspického!!!! Vedle něho seděl také ouhorník - ale o tom později.

Když už jsme měli tu příležitost, udělali jsme nějaké fotky jespáků a také video nízké kvality.

Vypadá jako jespák dlouhoprstý. Tohle nám potvrdil nejdříve Raul Vicente a později také Arjan Dwarshuis, bylo to poprvé, co jsme bez cizí pomoci našli MEGA v oblasti WP. Další pozorovatelé z Kuvajtu dorazili na místo, aby mohli později pozorovat jespáky. Musíme poznamenat, že vzhledem k velikosti jeho nohou mu to jméno opravdu sedí.

18 20170411 124307 1024x768
 Jespák dlouhoprstý

Nyní zpět k ouhorníkovi. Viděli jsme ho odlétat, ale protože jsme neviděli žádné bílé značky na křídlech, chtěli jsme si ho prohlédnout lépe. Oba Erik i Mårten dostali Colared Pratincole a s ním i pocit zadostiučinění a chtěli jít dál. Nicméně jsme se za ním vydali znovu, tentokrát s foťákem. Chtěli jsme udělat nějaké lepší fotky. Prohlásil jsem, že nemá žádné bílé značky na koncích křídel. Zatímco Mårten and Erik řekli – ale má ... na téhle fotce jsou vidět ... koukej.

Vzdali jsme to a vydali jsme se zpět na druhý břeh, zpět na parkoviště, britský pozorovatel (asi Pete?) našel Kitiwake, bylo to podruhé v Kuvajtu.

19 20170411 221656 1024x768
Kitiwake

Vydali jsme se zpět do hotelu a nějakou dobu prohlíželi fotky ouhorníka, když Erik zvýšil hlas - znovu zdůrazňuji – na fotkách vypadá dobře. Zpět na hotelovém pokoji se oba Erik a Mårten začali rozvášňovat nad tímto tématem a s pomocí přátel Raula Vicente a Arjana jsme došli k závěru, že se jedná o ouhorlíka indomalajského.

Ouhorník je trochu nejistý a možná že se nakonec ukáže, že se jedná o ouhorlíka stepního. Musíme podrobně přezkoumat detaily na těle a pravděpodobně to nakonec rozhodne až tvar peří na ocasu a nosních dírek. Teď už je to na KORC, doufáme, že někdo pořídí lepší fotku do konce dnešního dne.

— UPDATE:
Nechávám tu i původní text a připisuji tuhle aktualizaci. Ouhorník je nyní potvrzen skutečným odborníkem v této problematice. Gerald Driessens, který spolupracoval na konkrétních pravidlech a pomůckách k tomu jak odlišit ouhorníka stepního od indomalajského. Spojili jsme se s ním a on téměř okamžitě odpověděl:
„ Děkuji za váš email, zajímavý pták. Tohle je nepochybně ouhorník stepní, kterému od slunce vybledly znaky na křídlech. Na vrchní straně peří jsou vidět zbytky hlavně na ocasu, podíl černé podél ostne je příliš velký na hrdličku východní. Na ocasních perech, která se zdají být dlouhá, je patrné značné zúžení vnějšího praporu. Nápadný je kontrast mezi krovkami a letkami. Kresba hlavy také odpovídá spíše hrdličce zahradní.
Když je tahle kauza konečně uzavřená, samozřejmě že jsme museli upravit svůj seznam. Děkujeme, Geralde, tahle zkušenost nám dala trochu pokory a nějaké nové znalosti.
— KONEČNÝ UPDATE

Takže – zpět k té části s psychologií – Erikův předpoklad se musel sklonit před mým, ale stejně jsem rád, že jsme ho identifikovali. Je dobré, že máme tým, který se dokáže rozvášnit bez toho, aby vznikl problém. Jaký skvělý den pozorování rarit – těžko ho překonáme.

Číst dál...

11. dubna – Zpět v Kuwajtu

Dorazili jsme uprostřed noci, Kuvajt byl číslo 2 na našem seznamu kvůli migrujícím ptákům. Tentokrát se zaměříme na hledání migrujících druhů a hlavně vzácností. Před několika dny nám zavolal Markus Craig a oznámil nám, že AbdulRahman zorganizoval plavbu do Perského zálivu. Jsme pozváni. Pár hodin spánku a potom jsme se nalodili na palubu. Na lodi jsme potkali všechny naše přátele z Kuvajtu, Markus Craig, Omar Alsaheen and AbdulRahman.

Na palubě byl také hlouček britských pozorovatelů – hezká skupina.

Přímo na pobřeží jsme na sloupech vyčnívajících z vody viděli rybáka uzdičkového

01 bridled tern2 2 1024x684
 Rybák uzdičkový

Kousek dál od pobřeží jsme také uviděli prvního rybáka oranžovozobého.

02 lesser crested tern2 1024x682
 Rybák oranžovozobý

Tyhle dva druhy jsme očekávali, prvního dobrého ptáka jsme uviděli až několik mil od pobřeží. Kormorán arabský.

04 socotra cormorant2 1024x684
Kormorán arabský

Kuvajt byl jediným místem v oblasti WP, kde jsme ho mohli vidět. Předpokládáme, že za normálních okolností se hledá těžko. Díky AbdulRahman!!

Dál od pobřeží Kuvajtu je pár korálových ostrovů. Vyšli jsme na břeh dvou z nich a musím konstatovat, že oba dva jsou magnety na migrující ptáky. Kdybychom byli obyvatelé Kuvajtu, určitě bychom vlastnili loď.

Hrstka Skuas byla hezkým objevem. Pomarine se ozývala někde z dálky, ale kam jsme dohlédli, dokonce ke hranicím džungle, byly všude jenom chaluhy příživné.

05 arctic skua 1024x681
 Chaluha příživná

06 arctic skua2 1024x681
Chaluha příživná

Cestou zpět jsme našli hezkou skupinku Phallaropes

07 lesser crested tern 1024x681
Lyskonoh úzkozobý

Wikipedia říká – Kubbar je písečnatý ostrov v Kuvajtu v Perském zálivu. Celá pláž byla pokrytá keři a nacházela se asi 30 km od jižního pobřeží Kuvajtu a 29 km od pobřeží Failaka.

Lesser a rybák chocholatý zde hnízdí a to v hojném počtu.

08 greater crested tern 1 1024x684
 Rybák chocholatý

Vyšli jsme na pobřeží Kubbaru a malý ostrov se hemžil migranty. Nejdříve byli rozptýleni po celém ostrovu, ale pak je zvláštní volání přilákalo na jedno místo. Problematický druh- samička bělořita bělohlavého - určitě vyvolávala bolení hlavy, jednoznačně jsme jí určit nemohli. Potřebovali jsme lepší výhled nebo pozorovat samečka. Tenhle druh se identifikuje těžko.

Brzy Mårten našel dobrého ptáka - sedmihláska většího.

Zde jsme viděli to nejdůležitější, co Kuvajt nabízí. Pozorovatelská komunita na Kuvajtu nám ráda nabídne pomoc a také Sedmihlásek větší.

10 bywp found sykes 1 1024x683
Běžící komunita pozorovatelů

Pozorovatelská komunita v Kuvajtu je malá, moc fajn, přátelská, zkušená a docela uzavřená. Je privilegium mít možnost vyrazit s těmito hochy.

11 melon 1024x683
Kuwait Birding team – válíte!

Číst dál...

8. dubna - Hortobagyi – Pravděpodobně nejlepší místo k pozorování v Evropě

Kvůli tomu, že je nemožné letět přímo z Izraele do Kuvajtu, byli jsme nuceni si někde cestou udělat zastávku. Zdržím se všeho sarkastického komentáře na toto téma, ale tak jako tak jsme se rozhodli pro malou zastávku v Maďarsku. Raroh velký se dá pozorovat v Izraeli, Turecku a v podstatě kdekoliv v jihovýchodní oblasti WP. Rozmnožují se v Maďarsku, a proto jsme se rozhodli jít tam. I když to byla malá šance, všimnul jsem si na facebooku naší skupiny komentáře od pozorovatele s maďarsky znějícím jménem. Spojil jsem se s mužem jménem Bence Kokay, který nám dal perfektní instrukce a detaily o páru hnízdících rarohů velkých, asi hodinu cesty jižně od Budapešti. Ptáci se usídlili na stožáru blízko jiné ptačí budky vysoko ve vzduchu.

01 saker falcon 1024x768

Raroh velký

Vyhradili jsme si další den, abychom mohli také hledat raroha, takže jsme se rozhodli zamířit do národního parku Hortobagyi na nějaké to běžné pozorování. Bez respektu jsme do naší FB skupiny po předešlém pozorování raroha napsali, „ Trvalo nám 5 minut, abychom vyčistili Maďarsko! Raroh velký blízko Dömsöd”. Rádi bychom využili této příležitosti, abychom se Maďarsku omluvili za tento komentář. Hortobagyi je pravděpodobně nejlepší místo na pozorování v celé Evropě, určitě se nemůže dostat všechno za 5 minut. Park se nachází ve známé maďarské oblasti pokryté stepí, Puszta, což je druh úrodné nížiny, se rozprostírá dvě hodiny cesty východně od Budapešti. Euroasijská step je pokryta obrovskými trsy rákosu a spoustou vody (rybníky). Celý den jsme tu měli úžasné pozorování. Celkově 111 druhů za den, což z něj dělá zatím nejlepší pozorovací den celého roku.

02 penduline tit 1024x680

 Penduline Tit

Cvrčilka slavíková je velmi běžný a za den jsme potkali přibližně 50 zpívajících samců.

03 savis warbler 1024x681

Cvrčilka slavíková

Stejně tak tu byla běžná sýkořice vousatá.

04 bearded reedling 1024x680

Sýkořice vousatá

Whitestared Bluethroat byl také hezký úlovek, je to poddruh Bluethroat s bílou skvrnou na krku.

Ke konci dne jsme narazili na skupinku francouzských pozorovatelů, kteří nám řekli, že objevili houf 120 zimujících hus malých daleko na jednom z jezer. Stmívalo se a bylo to dobrých 7 km chůze k místu, které nám popsali. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Skvělé pozorování z věže na konci cesty.

05 hortobagy tower2 1024x768

Věž v Hortobagyi

06 hortobagy tower 1024x768
Věž v Hortobagyi

Tisíce břehoušů černoocasých, tisíce všeho kromě White-fronted Goose. Houfu přibližně 120 ptáků jsme si později všimli na druhé straně jezera ve vysoké trávě, ptáci byli malí a nepochybně byli vepředu bílí. Nepochybně to mohli být ti, co hledáme. Ale byli příliš daleko, abychom si byli jistí. Rozhodli jsme se, že počkáme do tmy a doufali jsme, že radši stráví noc na jezeře místo vysoké trávy. Nestalo se. Na cestě zpět jsme v temnotě, promrzlí a unavení, jsme se dostali ke skvělému výhledu na houkající sovu pálenou a kalouse ušatého. Hlavně díky strašidelné povaze sovy pálené je něco extra. Děkujeme, Maďarsko, potkáme se znovu.

Číst dál...

5. dubna - Sbohem Israel

Sbohem Israel, děkujeme ti za dva zázračné týdny pozorování. Je to skvělá krajina na pozorování ptáků, skvělé pozorování, skvělí lidé. Žádné problémy s autoritami nebo policií. Úžasné jídlo, prostě pohoda.

Naše poslední tři dny začínaly zvolna hlavně proto, že jsme strávili obrovskou část dne hledáním kulíka kaspického. Vzbudili jsme se v Eilatu hodně brzy, z čisté nutnosti. Pozorovali jsme v Ofira a městských parcích ještě před snídaní. Parky v Eilatu lákají pár vyčerpaných migrujících ptáků. Co se týče seznamu, nic nového, ale všeobecně to bylo dobré pozorování.

01collared flycatcher male2 1024x683
Lejsek bělokrký

02eastern olivaceous warbler2 1024x684
Sedmihlásek šedý

Také jsme strávili nějaký ten čas v IBRCE, kde se mi podařilo zachytit chřástala malého v jeho úkrytu. Zkuste si jenom představit, jak moc jsme o něm mluvili. Erikovi se ho podařilo vidět v Kuvajtu, ale Mårten a já jsme ho propásli. Pravděpodobně to není naposledy, co děláme drama z nějakého druhu, který získáme bez problémů později.

03little crake female2 1024x682
 Chřástal malý (female)

04little crake male 1024x683
Chřástal malý (male)

Je vždycky fajn, když máte dobrou skrýš a ptáci přijdou blízko.

05sedge warbler 1024x682
Rákosník proužkovaný

06reed warbler2 1024x682
Rákosník obecný

Tady jsme v IBRCE

07team at ibrce 1024x682
BYWP team

Koupili jsme si nějaké jídlo a připravili jsme se na pár nocí pod stanem. Teplota v Negev je touhle dobou velmi vysoká a pozorování okolo oběda nestojí za nic. Aktivita je velmi slabá. Šli jsme na 20. kilometr a hledali kulíka kaspického. Místo něj jsme našli lyskonoha úzkozobého, o kterém byla dřívější hlášení na solných pláních. Není to nějak moc vzácný druh, ale je dalším na seznamu. Stejně tak jsme měli v plánu pozorovat ho někde, kde hnízdí, a proto tohle nebylo vůbec špatné.

08red necked phalarope 1024x681
Lyskonoh úzkozobý

Prohledávali jsme Yotvatská pole celý večer, abychom našli Plover. Právě, když jsme postavili stan, začalo se stmívat a Nightjar proletěl okolo kempu. Nikdo pořádně neviděl bílé značky na křídlech. Bohužel jsme měli příliš slabý výhled na to, abychom ho mohli pořádně identifikovat. Projeli jsme cesty kolem Yotvaty, ale ve tmě jsme neviděli nic jiného než pár lišek a šakalů. Mårten pozoroval v Izraeli asi před 5 lety a tou dobou měl v Yotvatě skvělé pozorování. V podstatě se z toho stal takovej vtípek. Vždycky, když jsem se já nebo Erik snažil zeptat, kde jsi viděl toho ptáka, Mårten prostě řekl – Yotvata. My jsme to měli dobré, ale určitě ne skvělé pozorování, zde na slavných pláních Yotvaty.

Během noci jsme všichni byli okolo mého mobilu. Pomocí bluetooth reproduktoru a power banky jsme přehrávali volání kulíka kaspického. Hlavní myšlenka byla ta, že by to mělo přilákat migrující kulíky kaspické přímo k našemu stanu. Takže my je uvidíme jako první věc, když se ráno vzbudíme. Skvělý nápad, který nefungoval. Místo toho jsme ráno prohledali celá okolní pole, ale žádný letec zde nebyl. Znova. Kompost přilákal skvělou směs lindušek a konipasů.

09red throated pipit 1w 1024x683
 Linduška rudokrká (1w)

10red throated pipit 1024x680
Linduška rudokrká

1120170404 S57A2834 1024x685
Linduška horská

12water pipit 1024x681
Konipas luční (ssp Feldegg)

Vrátili jsme se do kempu a zjistili jsme, že se blíží malá písečná bouře. Zpustošila náš kemp, který nyní zmizel v poušti.

Rozhodli jsme se, že strávíme poledne pozorováním společně s několika místními. Pár se jich tu sešlo a očividně mají dobré pozorování. Sice jsme nedostali žádný nový druh, ale za to pár slušných fotek.

13wryneck 1024x682
Wryneck – Krutihlav

14subalpine warbler 1024x680
Pěnice vousatá

Jeli jsme do Nizzany blízko egyptských hranic a pozorovali jsme v malé vesničce jménem Ezus, kde jsme dostali absolutně nic. Postavili jsme si tábor přesně na místě, o kterém nám Barak Granit řekl, že se tu ráno objevuje stepokura krásného. Skvělé kempování uprostřed pouště, whiskey, hvězdy a oběd blízko armádního kempu IDF.

Brzy ráno, vstávat a cvičit. Jsme přesně na místě, o kterém nám řekl Barak Granit a nepochybně, s postupem času, určitě přiletí.

Jeli jsme na sever a rozhodli jsme se pro náš poslední pokus o orlíka kejklíře. Rozložili jsme dalekohledy znova na tom samém místě, přímo severozápadně od Gal’on. Mårten našel toho orla téměř okamžitě.

Vytrvalost se vyplácí, je to sakra WP pták. Mmmmm. Směrem k Tel-Avivu a pak jsme strávili večerní hodiny v parku Yarkon. Tohle se ukázalo jako geniální tah. Odškrtli jsme tu spoustu migrujících ptáků, především lejseka černokrkého, který byl hodně žádaným druhem, ale také krahujce krátkoprstého, což je také úplně super.

Abychom to ukončili, chtěli bychom poděkovat šampiónům z letecké silnice za to, že s námi sdíleli informace o pozorování, Barakovi Granitovi za to, že nám dělal průvodce (puštík arabský a lelek núbijský) a jeho přesnost s místem na získání stepokura krásného a Markusovi Lampinenovi a Hannu Huhtinenovi za to, že nám ukázali místo na pozorování chřástala nejmenšího. Také bychom rádi poděkovali Galu Marinovi a Leoru Dorovi za to, že nám pomohl identifikovat sokola šahin.

Nyní – nové krajiny – noví ptáci.

Číst dál...

2. dubna - Houkání sovy

V Izraeli nyní docházejí ptáci, zbývá nám jich tady jenom pár. Pokusíme se o stepokura krásného, a pak budeme pokračovat v hledání pravděpodobného kulíka kaspického. Moje myšlenky jsou rychlejší než mé ruce. Hned první den jsme dostaly zprávu o určení polohy orlíka kejklíře. Zaměřili jsme se na to. Jedná se totiž o afrického orla, který se v Izraeli ztratil už před několika lety. Velké a krásné pole v oblasti Gal’on byly místem, kde jsme hledáním strávili celý den. Žádného orla jsme nenašli, ale za to jsme našli obrovské množství predátorů a čápa bílého. Luňák hnědý, orlík krátkoprstý, Steppe Buzzards, káně bělochvostá a jednoho Greater Spotted.

01 short toed snake eagle3 1024x684
Orlík krátkoprstý

02long legged buzzard 1024x681
Káně bělochvostá

Ale žádný orlík kejklíř. Možná, že se snažíme o druh, který tu vlastně ani není.

03fixing the car 1024x768
Orlíka kejklíře jsme hledali všude

Kempovali jsme přímo před Sde Boker kibbutz. Měli jsme v plánu vstávat brzy a hledat sovu pálenou v okolí Kibbutz. Těsně před tím, než jsme šli spát, jsme zaslechli vytí vlků a houkání šakalů. Dost nás to zmátlo, ale pak jsme uviděli dva arabské vlky kráčet za svitu měsíce. Mmmmm.

Žádná sova pálená zde není. Dostaneme jí později. Přežil jsem bez újmy na zdraví a snažím se přežít spánkovou deprivaci. Znova, zas a opět v autě. Erik zkontroloval Facebook a zvolal – prezident Trump rezignoval. Anebo možná ne. Je apríl. Napsali jsme komentář, že to vzdáváme, protože tlak je příliš veliký – mysleli jsme si, že je to vtipné. Zde Boker není tak dobrá na pozorování migrujících ptáků jako památník Ben-Gurion, který se nachází poblíž. Šli jsme tam, ale našli jsme jenom Hume’s Warbler (kterého jsme už získali v Kuvajtu)

04humes warbler2 1024x679
Budníček altajský

Stejně jako pár migrujících lejsků bělokrkých.

05collared flycatcher female 1024x684
Lejsek bělokrký (female)

Další na seznamu je vrabec moabský, kterého jsme už nadšeně hledali. A teď jsme se přesunuli k – překvapení – Mrtvému moři. Musí tu být. Prohledali jsme keře tamarišku, ale žádní letci a pak jsme se uchýlili do stínu blízké čerpací stanice. Když horko přestalo být smrtelné, vrátili jsme se a pokračovali v hledání. Nyní, když se ochladilo, byli ptáci aktivnější a nám se hledali snáze.

07deadsea sparrow female 1024x682
 Vrabec moabský (female)

08dead sea sparrow male 1024x683
Vrabec moabský (male)

Utábořili jsme se blízko místa, kde se běžně pozorovali vrabce moabského. Bylo to perfektní místo v malém a vyschlém korytu řeky. Všechno bylo pokryto barakským granitem. Strávili jsme tu nějaká čas, abychom mohli pozorovat lelka núbijského a puštíka arabského. Oba to jsou náročné druhy. Jsou to nositelé granitu – pro tebe – stavějí si z toho hnízda.

09nubian nightjar 1024x683
Lelek núbijský

Měli jsme skvělý výhled i na puštíka arabského.

Říkal jsem už dřív – kempování je skvělé. A nejlepší, co může být, je když se vzbudíte přímo na pozorovatelském stanovišti. Za prvního slunečního svitu – ještě než si dáte kávu – všichni sníme a pozorujeme náhodné ptáky. Nádherné a úplně neorganizované. Dostali jsme:

10rufous taoled scrub robin 1024x683
Pěvec ryšavý

11green beeater 1024x680
 Vlha proměnlivá

12sand partridge 1024x681
Koroptev arabská

13camping dead sea 1024x683
Stanování

S druhy od Mrtvého moře v kapse jsme se vydali znova na jih směrem k Eilatu s krátkou zastávkou u rybníků, kde minulý rok byla viděna ostralka rudozobá ... hmmmm. Celé odpoledne jsme strávili na slavných polích Yotvata. Úchvatné pozorování, ale nic nového. Zrádný moták stepní nás přinutil, abychom se před jeho identifikací pořádně podívali na jeho charakteristiku.

15pallid harrier underside 1024x684

obrč15 - Moták stepní (same individual)

Číst dál...

30. března - Setkání COTF a Crake bonanza

Kempovali jsme v oblasti Nizzana s myšlenkou, že bychom měli počkat u pítek na stepokura krásného. Možná dostane žízeň. Možná, že ne a možná, že jo, ale pije někde jinde. Stepokur krásný by zde byl skvělý úlovek. I když se nám ho tady nepodařilo dostat, můžeme to napravit později ve Španělsku nebo ve Francii. Zatím co jsme čekali u pítek, narazili jsme na odpočívajícího ouhorlíka stepního.

Se Sandgrouse jsme to vzdali ještě dopoledne a nasedli jsme do auta – znova – směrem k Eilatu. Eilat je jedna z těch světově proslulých pozorovatelských lokalit na vrcholu popularity spolu s Cape May a Falsterbo. Po cestě jsme se zastavili u slaných jezírek, které se hemžili waders. Lyskonoh úzkozobý byl v téhle oblasti hlášen také, ale my jsme našli jenom běžné a očekávané waders.

02black winged stilt 1024x681
Pisila čáponohá

03little ringed piper 1024x682
Kulík říční

04marsh sandpiper 1024x681
Vodouš štíhlý

05ruff2 1024x682
 Jespák bojovný

Zakončili jsme to pozorováním na slavné severní pláži v Eilat, racek bělooký zde byl běžný.

07white eyed gull 1024x768
Racek bělooký

Whatsupová skupina odborníků na leteckou dálnici a šampiónů vyhlásila pitku v baru v centru Eilatu. Nemohli jsme se dočkat, až se setkáme se všemi těmi chlapi z COTF. Je velmi milé potkat tak moc účastníků tohoto velkého závodu za ptáky. Nepochybně se o to pokusíme znovu možná příští rok.

Pozdní opice, ráno s pomalým pozorováním v parcích města Eilat. Byla tam spousta migrujících ptáků. Hledali jsme hlavně flycatchers , ale neměli jsme štěstí. Vrány domácí jsou zde úplně všude.

09house crow 1024x682
Vrána domácí

Šli jsme na horu ve městě, abychom se podívali na migraci dravců. Některé dny jsou lepší než jiné. Tohle byl hodně pomalý den. Pro všechny dravce. Podařilo se nám ale na kopci dostat bělořita kápového.

10hooded wheatear 1024x681
 Hoodie

Večer jsme šli k rybníku na 19. kilometru, hledali jsme Crakes a ukázalo se, že to je na ně zlatý důl. Nejlepší pozorování Crakes vůbec. Dostali jsme všechny tři Crakes na tom samém rybníku. Hlavně chřástal nejmenší je skvělý úlovek. Možná, že je to nejlepší malý pták v celé Collin’s Guide. Když se hladina uklidnila, přiletěla se napít skupina stepokurů pruhovaných. Pozorování je jen málokdy lepší než dnes.

11lichtensteins sandgrouse 1024x768
Stepokur pruhovaný

Číst dál...

29. března - Jdeme na jih, ne na sever

Vzbudili jsme se za tmy v hippie hostelu v Mitzpe Ramon a dali jsme si snídani při východu slunce blízko rybníků za městem. Mysleli jsme na to, že by tu možná mohl být chřástal nejmenší. Žádný chřástal se však neukázal, ale za to spousta jiných fajn ptáků.

01scuacco heron 1024x683
Volavka vlasatá

02bluethroat2 1024x682
Slavík modráček

03bonnellis warbler 1024x684
Budníček balkánský

04mourning wheatear 1024x683
 Bělořit černohřbetý

Stejně tak jsme zpozorovali rákosníka zpěvného, ale ten se jenom tak netoulal trávou. Místo toho se rozhodl ukrýt se v houští blízko vody. Byl hlavně šedý a stehna měl bez červené a hnědé. Kvůli tomu, že rákosník zpěvný je během jara dost nepravděpodobný obyvatel Izraele, Mårten věnoval nějaký čas hlubšímu zkoumání v podrobné příručce pro ptáky. Tenhle druh se identifikuje obzvlášť těžce a je všeobecně těžké ho identifikovat bez toho, aniž byste slyšeli jeho volání. The book Advanced Bird Id Handbook je neocenitelným společníkem Collins guide.

Jeli jsme do Sde Boker, abychom zkusili najít zvonohlídka syrského. První věc, kterou jsme slyšeli, když jsme vystoupili z auta, bylo volání strakapouda jižního.

06syrian woodpecker 1024x680
 Strakapoud jižní

Všude byly také strdimili palestinsští

07palestine sunbird2 1024x683
Strdimil palestinský

Potkali jsme tam dva mladé místní pozorovatele jménem Gal Marinov a Leor Dor. Když jsme jim řekli, že hledáme zvonohlíka syrského v Sde Boker, zeptali se nás – proč? Měli byste hledat při památníku Bena Guriona, víme kde. Bazén blízko naší školy .... Šli jsme tam ale hýla pustinného. 

Vzdali jsme to a šli jsme směrem k Wadi na 152 km, kde Rikard Ek viděl pěnici arabskou jen před pár dny. Podařilo se nám ho najít ve vyschlém korytu právě v poslední chvíli, kdy bylo ještě vidět.

09arabian warbler 1024x683
Pěnice arabská

10mc after arabian warbler 1024x683
Šťastní pozorovatelé, potom co našli pěnici arabskou

Další den jsme začali ve Wadi Yahel, což bylo údajně místo, které nám zaručí zvonohlíka syrského. Téměř všichni pozorovatelé, které jsme potkali, nám říkali, že na tomhle místě se dá pozorovat velmi snadno. Den jsme začali nějakým pozorováním za východu slunce a pak jsme si dali snídani asi po hodině nebo dvou. Je to dobrý způsob, jak začít den. Žádný zvonohlík, ale zato strnad šedokrký, prinie křovinná, pěnice dlouhozobá, pěnice vousatá a strnad zahradní.

11cretshmars bunting2 1024x684
Strnad šedokrký

12ortolan bunting 1024x683
Strnad zahradní

V tomto bodě se ten zatracený Serin nepochybně dostal na místo číslo jedna nejžádanějších ptáků. Syrian Serin zimuje na jihu a rozmnožuje se na severu ve výšinách. Když jsme dostali čerstvé zprávy od Avnera Rinota, které hlásily 6 skřivanů východních blízko Kfar Rupin a skupiny strnadů šedých na hoře Mount Gilboa, rozhodli jsme se zamířit na sever, velmi blízko k místu, kde se vyskytoval pěvec černý. Také nám bylo řečeno, že by se v této oblasti měli bez problémů dát dostat zvonohlíci syrští, ale my jsme se rozhodli nejdříve odškrtnout pěvce černého.

Dorazili jsme na to správné pole na severu a zbývala nám asi hodina denního světla. Pole byla plná konipasů lučních, byly jich tam tisíce. Hlavně Felldegg, ale také Beema a Superciliaris. Těžko se hledají Larks, když vás všude kolem rozptylují houfy Wagtails. Nepodařilo se nám najít Larks, ale stejně jsme se cítili dobře. Proto jsme se rozhodli vrátit se na pole zase zítra. Až za soumraku při systematickém pročesávání pole jsme byli úspěšní. Brzy jsme narazili na skřivana východního a pak další a další. Měli jsme dobrý výhled a perfektně jsme slyšeli jejich volání. Je to skvělý, těžko získatelný pták na seznam WP.

Vydali jsme se na horu Mount Gilboa hledat strnada šedého. Zajímavá výprava vysoko v kopcích, ale žádní strnadi šedí. Jsou na cestě do Turecka. Podařilo se nám opět najít lindušku dlouhozobou. Před pár dny nám dala hodně zabrat a teď tu je jenom tak, jakoby nic.

13long billed pipit 1024x768
 Linduška dlouhozobá

Porovnejte si obrázek s obrázkem v Collin’s Bird Guide – určitě je to ten správný pták ehh.

14long billed pippit book 1024x768
Linduška dlouhozobá z Collins Guide

Pokračovali jsme na sever, poobědvali jsme na pobřeží Gailleijkého moře, kde jsme dostali kormorána malého a racka velkého.

15pygmy cormorant 1024x684

Kormorán malý

V poledne jsme dorazili na horu Mount Hermon v oblasti Majdal Shams. Nyní byl čas dorazit toho zpropadeného Serin. Žádný Serin se ale neukázal. Ale i tak se nám podařilo odškrtnout pár druhů na seznamu, brhlíka skalního a sýkoru temnou. Na svazích Mount Hermon jsme pozorovali až do západu slunce a pak jsme to vzdali. Šíleně mrzlo.

Dalšího rána za svítání jsme se vrátili na ty samé kopce a okamžitě jsme našli serin. Vytrvalost se vyplácí.

Když jsme odškrtli všechno, co jsme na severu mohli, vydali jsme se zpět na jih. Šli jsme skrz město Pardes Hana-Karkur, kde před mnoha lety lidé pozorovali aratinga černohlavého. Aratinga černohlavý je považovaný za exterpitaded z Israelu. Nic ale nepokazíme tím, že si zde dáme oběd. Možná, že jenom sníme, ale jeden nikdy neví. Šli jsme dále směrem k Nizzana, kde se nám podařilo po pár hodinách hledání najít dropa hřívnatého, když právě zapadalo slunce.

Byl to druh na seznam odlišností, Mårten ho viděl v Kuvajtu, ale i když jsme ho hledali několik hodin, nám se ho tam už nepodařilo najít. Je skvělý pocit konečně ho moct odškrtnout.

Mårten si před námi stále udržuje náskok v počtu ptáků. Tak jako tak na něm ale stále zbývají nějaké dobré druhy a pár se nám jich dneska podařilo odečíst. Vždy, když je někde jedna špatná postel a dvě dobré, ten, který má nejvíc ptáků, dostane tu nejhorší. Hlavní myšlenka je v tom, že ten, kdo je nejhorší v dělení se s ostatními, si zaslouží nejhorší postel. Faktem je, že Erik na svůj seznam dostal dnes ráno opravdu dobrého ptáka. To se mu bude napravovat jen těžko. Nuda.

Číst dál...

24. března - Shalom Israel

Dorazili jsme do Izraele. Skvělá pozorovatelská krajina a jarní migrace je již v plném proudu. Lesňáčci jsou všude a také je tu stálý proud dravců, čápů a jeřábů překračující severní hranici.

01Migration Storks 1024x653

 Migrace

V tomhle období to tu není bohaté jen na ptáky, ale i na pozorovatele. Jsou tu všichni šampioni, kteří sledují nebeskou dálnici a všichni se překřikují. Byli tak milí, že nás pozvali do své WhatsUp skupiny stejně tak jako do telegramové, která se týká upozornění na vzácné ptáky v Izraeli. Takže z informačního hlediska jsme plně připraveni.

Včera jsme měli pár hodin v parku v Tel-Avivu, a proto jsme začali přímo v Izraeli, kam jsme přiletěli z Holandska. Kategorie C – majna barmská, pták z jihovýchodní Asie.

02Vinous Starling 1024x633
Majna barmská

Všeobecně dobré pozorování v parku zahrnovalo 4 WP ledňáčky v jednom parku a spoustu dobrých odškrtnutelných ptáků pro náš rok.

03Masked Shrike 1024x576
Ťuhýk běločelý

04Harfagel 1024x714
Eurasian Hoopoe 

05Turtle Dove 1024x615
Hrdlička divoká

06Parakeet 1024x819
Alexandr malý

07Natthager 1024x607
Kvakoš noční

Jeli jsme přes noc k Mrtvému moři a spali jsme v Aradu.

Tohle ráno začalo opravdu brzy, Wadi Salvadora byla náš první cíl. Je to velmi známé místo na pozorování hýla plavého, který je cenným úlovkem. Stejně cenný je také pro nás, protože když se nám ho podaří najít tady, hodně nám to ulehčí naší výpravu do Egypta. Později to bude o hodně snazší, protože budeme moct letět do Hurghady místo do Sharm El-Sheik. Kráčeli jsme nahoru strmým svahem a brzy se nám podařilo najít plaché hýly plavé.

08striolated bunting 1024x683
Strnad pruhovaný

Dobrý úlovek a brzy poté se nám podařilo také najít pár hýlů plavých, obrázek stojí za nic, ale stejně.

S hýly v kapse jsme sešli níž a našli jsme pěnici kyperskou, hmmm a také prinii křovinnou.

Pokračovali jsme do Ein Gedi a pasti na turisty Wadi David, kde už nějakou dobu lidé pozorují budníčka zlatohlavého. Turistická trasa se hemží ptáky, lesňáčci jsou všude, vzácní i běžní.

12ruppels warbler 1024x683
Pěnice turecká (male)

13ruppels warbler female 1024x683
Pěnice turecká (female)

14lesser whitethroat 1024x682
Pěnice pokřovní

15black start 1024x683
Skalníček černoocasý

Všude tu byly spousty špačků Tristram’s.

16tristrams starling 1024x683
 Špaček Tristramův

Naším cílem byl budníček zlatohlavý, ale není vůbec jednoduché se na něj soustředit, když se kolem objevuje tolik nových životních druhů jako např. strnad šedokrký. Erik zakřičel ROSTSPARV (švédské pojmenování) a doslova se zachvěl, když ho uviděl.

17Cretzschmars bunting 1024x682
Strnad šedokrký (female)

Konečně se nám podařilo najít ztraceného tuláka, budníčka zlatohlavého, byl v malém potůčku s vodou.

18Pallass Warbler 1024x728
Budníček zlatohlavý

S velkolepým začátkem izraelského výletu jsme si dopřáli pomalý oběd v Aradu a pak jsme se vydali hledat lindušku dlouhozobou, na místo, kde ho v předešlých letech pozorovali oba naši přátelé Joachim Bertrands a Markus Craig. Bylo to prostředí, které perfektně odpovídalo definici ideálního prostředí v Collins příručce, svahy s rovnými kameny a rostlinami. Pár hodin jsme chodili po těch překrásných svazích, každý krok byl požitkem pro náš nos. Voní to tu jako v kuchyni, když jsme kráčeli po bylinkách. Tahle oblast je značně vzdálená severně od Aradu a pozorování všeobecně je tu prostě skvělé. Skalník modrý, pěnice brýlatá, pěnice turecká, pěnice dlouhozobá, prinie, bělořit skalní, ťuhýk rudohlavý, pěnice vousatá, orebice čukar, káně lesní, moták stepní, ťuhýk běločelý, pěnice kyperská a mnohem víc. Konečně po spoustě kilometrů v nohách Mårten našel hledanou lindušku.

Den jsme ukončili hledáním Crakes - Chřástalovití ve stoce blízko Mitzpe Ramon, kde jsme strávili noc v levném hippie hotelu plným huličů trávy. Dlouhý, ale velkolepý pozorovací den. Celkově 87 ptáků a 23 nových na seznam Big Year. Možná později, během našich dvou týdnů, jestli nám dojdou druhy, se pokusíme o místní Big Day.

Číst dál...

22. března - Holandská čistka

Na naší cestě do Izraele jsme se rozhodli zastavit se v Holandsku, abychom dostali pár vzácností a nějaké ty otravné ptáky z kategorie C, které mají v Holandsku.

Kvůli čtenářům, kteří by nestihli nebo nevěděli, vysvětlím, jak se dělí ptáci do kategorií A-E. Nyní rozdělím víc do detailů, která je která. Tohle se může v každé krajině lišit, ale my se řídíme tímhle:
- kategorie A: Běžné druhy, které se v krajině přirozeně vyskytují a i množí
- kategorie B: ptáci, kteří v krajině žijí, ale nedaří se je pozorovat od roku 1949
- kategorie C: přivezené druhy, kteří ale nyní mají sebeudržující populaci
- kategorie D: divné sračky – přeloženo radši jako neobvyklé druhy
- kategorie E: ptáci v zajetí

Mnoho pozorovatelů (a těch, co mají birdlisty) pozorují kategori A (sní o tom, že uvidí kategorii B, zatím co my, kteří děláme Big Year WP, se musíme prokousat až ke kategorii C právě proto, že ostatní to také dělají. Doma je to snadné a bezproblémové. Bažant obecný a berneška velká se množí a mají zdravé populace. V jižnějších částech oblasti WP je to ale jiné. Je tam jenom pár přivezených druhů a my si je musíme všechny odškrtnout. Hlavně Holanďané takové hledání nemají rádi. V dnešní době totiž kategorii C podceňují i samotní holandští pozorovatelé.

Tak jako tak jsme se zastavili na dvou denní zastávku v Holandsku, abychom dostali kategorii C a rarity. Náš dobrý přítel, Arjan Dwarshuis (světový šampion) nám nabídl, abychom se složili u něj a také se připojil k naší cestě a vzal s sebou svého přítele Vincenta van den Speka, který nám vytvořil plán, abychom projeli celou kategorií C a také pár specialit. Náročný den. Začínali jsme v Alexandrine Parakite, což je park v Amsterdamu. Oba, Arjan a Vincent si myslí, že kategorie C za to moc nestojí. Oproti tomu my si to nemyslíme. Jako švédští pozorovatelé jsme se už naučili vnímat bažanta a bernešku velkou za součást přírody. Myslím, že bysme měli jiný názor, kdybychom žili v krajině, kde velké množství vypuštěných ptáků zdecimovalo původní populaci. Když Arjan dělal svůj nyní už slavný Big Year, neodškrtl si ani jednoho z kategorie C. My to ale musíme udělat.

Podle Vincentova plánu jsme projeli celou kategorií C. Arjan i Vincent hubovali, když jsme našli nějaký druh, ale vlastně si to tajně užívali, i když stále tyto druhy považovali za špatné. Oba se objevili ke konci dne, kdy jsme pilně prohledávali oblast a Arjan konečně našel sýkořici vínoprsou. Bylo to příjemné a my všichni jsme tu chvilku sdíleli.

01vionous throated parrotbill 1024x681
 Sýkořice vínoprsá

Většina pozorovatelů WP dostane tohoto čínského ptáka v severní Itálii a my si myslíme, že je to proto, že o jeho populaci v Holandsku se moc neví.

Úplný seznam kategorie C za dnešní den je: alexandr velký, kachnička mandarínská, labuť černá, sýkořice vínoprsá a husa indická. A navíc se nám už dříve v Holandsku podařilo pozorovat husici nilskou.

Téměř v kategorii C je také husa sněžní. Je v tom takový háček – husa sněžní se sice běžně množí v Holandsku, malá populace zde zdomácněla a i když nikdo nemá přehled o přesném počtu a tyto ptáci se nekroužkují, přesto se jí občas podaří najít. Tento druh během podzimu přilétl společně s berneškou bělolící, a proto to může být další číslo na našem seznamu. Podle Vincenta, i když nemá důkazy, tu určitě jsou.

02snowgoose 1024x681
Husa sněžní

Určitě se ale tento druh nedá určit jen od pohledu.

Kromě kategorie C jsme měli ještě dva dobré druhy, které jsme chtěli najít. První byla berneška rudokrká, kterou někdo nahlásil před pár dny, když pozoroval obrovská hejna bernešek bělolících Hledali jsme asi hodinu a nakonec Arjan (ano, dopřejme mu to, je to světový šampion, je dobrý v hledání ptáků) našel dva jedince.

03red breatsed goose 1024x680
Berneška rudokrká

Další na řadě byl nedávno hlášená linduška mongolská. Šli jsme na místo a hledali hodiny. Příšerně mrzlo a po nějaké době jsme to vzdali. Rozhodli jsme se místo toho jít do lesa, který byl známým domovem strakapouda prostředního. Vincent doslova zavolal na ptáka a ten přišel okamžitě. Snadné.

04middle spotted woodpecker 1 1024x682
Strakapoud prostřední

Potom, co jsme dostali snadného strakapouda, se nám všem zvedla nálada (po neexistující lindušce) a dali jsme si oběd. Potom jsme se rozhodli zkusit to ještě jednou. Když jsme na místo dorazili, už se ho podařilo najít nějakým jiným pozorovatelům v oblasti.

05blythes pipit 1 1024x683
Blythe’s pipit

Obrázek není nejlepší, ale my jsme měli skvělý výhled. Alespoň mně se líbí. Těžko se rozlišuje od jiných podobných ptáků a proto je jasné, že si ho můžete splést, když si myslíte, že pozorujete jiný druh. Je rozdíl mezi tím co vidíte a tím co si myslíte, že vidíte. My jsme ale slyšeli i volání.

Potom, co jsme kompletně vyčerpaly možnosti v Holandsku, jsme den neměli co dělat. Ještě před tím, než se vydáme do Izraele. Možnost A – zhulit se v Amsterdamu, možnost B – pozorovat ptáky jenom tak bez jakéhokoliv odškrtávání, možnost C – jet do severní Francie (Calais) a najít dalšího ptáka kategorie C – bažanta královského. Rozhodli jsme se pro možnost C. Během cesty autem Erik našel prastarou stránku o tom, že jedinci blízko Calais se odškrtávat nemůžou. I když věříme, že pár pozorovatelů, kteří se snaží o Big Year, si je klidně odškrtlo. Francie nabízí také odškrtnutelnou populaci bažanta královského a to na Marseille, Iles d’Hyeres. Mårten zavolal Pierre-Andre’ Crocheta aby si potvrdil pro nás špatnou zprávu. Populace na ostrovech je uměle množena kvůli lovcům a sama o sobě by nepřežila. V půlce cesty do Francie jsme otočili auto, a začali jsme oceňovat holandský pohled na kategorii C. Sice jí neuznávají, ale pozorovatelé si druhy v této kategorii mohou odškrtnout. Znovu jsme neměli co dělat. Dali jsme si velký oběd ve městě Breda a rozhodli jsme se najít čírku sibiřskou, která měla být blízko Amsterdamu, a nyní jí už 11 dní nikdo z místa nehlásil. Tahle je ta samá, kterou s námi hledal před pár týdny Marten Miske – a bum!

Takže – děkujeme Arjan, Vincent a Holandsko. Jsem si jistý, že se sem ještě vrátíme později, když dorazí další. Skvělá krajina pro pozorování. Zítra budeme v Izraeli – další skvělá krajina na pozorování.

Číst dál...

13. března - Švédský les

Svojí poslední návštěvou jsme právě překročili 400 druhů. Bylo to pozorování v lese ve Švédsku. Je dobrý pocit, jít pozorovat domů, i když pozorování ve Švédsku během zimy může být pomalé. Je zima a všude je sníh a vzdálenosti mezi jednotlivými ptáky jsou veliké.

Začali jsme hledáním čerstvě nahlášeného kajku Stellarovu na pobřeží v Medelpad severně od Sundsvall. Krásné, studené moře.

01mute swans 1024x683

Skeppshamn severně od Sundsvall.

Potom, co jsme vystoupali na vrchol, jsem koutkem oka spatřil ptáka s křídly bez vzoru. Zavolal jsem na ostatní, ale on mezitím zmizel. Hledali jsme hodiny. Prohledávali jsme malá hejna kajek mořských, kde jenom pár samiček mělo výrazné zbarvení, proto jsem došel k závěru, že moje tušení bylo nesprávné. Také jsme přišli k závěru, že původní pozorování bylo chybné, což nám později potvrdil i člověk, které toho pozorování nahlásil.

Nadšení nám stále proudilo v žilách, ale rozhodli jsme se uklidnit a vrátit se k běžnému postupu. Už několikrát se nám to takhle stalo a většinou potom jsme zabodovali.

Další den jsme byli na běžném pozorování ve vnitrozemí dále od Sundsvall a rychle se nám podařilo najít mnoho dobrých lesních druhů ptáků.

02parrot crossbill 1024x818
Křivka velká

03three toed woodpecker2 1024x685
Datlík smrkový

04redpoll 1024x682
Redpoll

Tahle oblast Švédska je epicentrem proudů a z toho vyplývá, že když budeme trávit čas ve správném prostředí tetřívků obecných a tetřevů, tak by k nám měli přiletět sami. U Hazel Grouse je ale obvykle problém je dostat. Tetřev se nyní vynořil jako nejdiskutovanější pták od té doby, co se nám nepodařilo najít ani jednoho během pozorování na území Norrlandu. Neuvěřitelné. V podstatě žádný z lesních ptáků se nedá pozorovat snadno. Jediný způsob je trávit čas v lese. I když sojky zlozvěstné chodívají ke krmítkům.

05siberian jay 1024x684
Sojka zlověstná

Hýl křivčí je úplný opak. Potřebujete mít štěstí.

Večer jsme se rozhodli jít víc na sever, směrem k dobře známému místu na pozorování puštíka vousatého blízko Umeå, do malé vesnice jménem Degernäs. Björn Melin (který se připletl k tomuto pozorování v Norrlandu) konečně našel majestátní sovu těsně před zatměním, nejenom nás, ale i ostatní pozorovatele, kteří jí hledali, to hodně potěšilo.

06great grey owl 1024x1014
Puštík vousatý

07great grey owl2 1024x683
Puštík vousatý

V Degernäs jsme se setkali s místním pozorovatelem, který vypadal, že se vyzná. Řekli jsme mu, že plánujeme navštívit místo, které je nedaleko, abychom mohli vidět vrabce šedohlavé a strakapoudy malé. Jasně, řekl, to je v pohodě. A je tam také nějaký druh datla, který nemůžeme identifikovat – takže víte. Vzbudila se v nás naše posedlost a vyrazili jsme. Místo pobytu strakapouda bělohřbetého ve Švédsku je z půlky tajné. Existuje pár známých míst, kam pozorovatelé chodí, ale většina je tichá a zná je jen málokdo. Některá jsou v podstatě úplně tajné. Tohle se ukázalo jako jedno z nich a nepochybně tu byl strakapoud bělohřbetý. Nedal se přehlídnout. Svým způsobem to byla hanba, řekl nám o tom jen proto, že si myslel, že bychom tam stejně šli. Nyní se nám podařilo najít strakapouda bělohřbetého jenom tak – Chtělo se nám křičet.

08white backed woodpecker 1024x682
Strakapoud malý

Odškrtli jsme jeřábka lesního rovnou to ráno. Nejdřív jsme slyšeli, jak vydává své tiché volání, které se ale neslo do daleka díky vysokému tónu. Později se nám podařilo mít dobrý výhled na dva samečky krmící se semínky ze stromu.

09hazel grouse 1024x778
Jeřábek lesní

V téhle oblasti jsme si odškrtli také skorce.

10dipper 1024x685
Dipper

Zbytek dne jsme strávili hledáním tetřevovitých, hlavně tak, že jsme pomalu jeli autem po malých lesních cestičkách. Cestou jsme viděli losa, stopy vlků a soby. Sobi určitě nejsou divocí, pasou je Sámové.

11reindeers 1024x683
Sob polární

12moose 1024x683
Wapiti

Další den jsme pokračovali v našem hledání tetřevovitých. Nakonec se nám podařilo najít hejno tetřívků, ale žádné tetřevy.

13black grouse 1024x766
Tetřívek obecný

Konečně jsme měli dobré pozorování (spíš jsme jen slyšeli) žlunu šedou.

14grey headed woodpecker 1024x695
Žluna šedá

Rozhodli jsme se to s „tetřevy vzdát a jít na jih směrem k provincii Uppland, kde vlastním malou chatku v Esarby, což je dobré místo na pozorování jak drůbeže, tak také sov. Tenhle večer v severním Upplandu přinesl hojnost zpěvu sýce rousného. Příští ráno jsme zaslouženě spali dlouho (z části proto, že jsme pili) a pak jsme jeli zpět do Stockholmu.

Další pozorovací den jsme šli na jih a hledali nějaké chybějící druhy nahlášené ve stockholmské oblasti.

15bewicks swan 1024x856
Bewick’s Swan

16rough legged buzzard 1024x683
Káně rousná

Většinu dne jsme se věnovali hledáním strakapouda malého a během dne jsme navštívili spoustu míst, kde bylo známé, že se vyskytuje. Strakapoud malý by měl být druh, který se pozoruje snadno, ale na našem seznamu stále chybí. Odpoledne jsme jeli na sever směrem k Upplandu (podařilo se nám najít racka šedého v centru Stockholmu) a večer jsme strávili s dobrým přítelem a skvělým pozorovatelem jménem Johan Södercrantz, který nám ukázal puštíka bělavého v severním Upplandu. Puštík bělavý bylo číslo 400 na našem seznamu. Na obrázku jsme my, úzkostlivě čekající, než se ukáže zmíněný puštík.

18team in uppland 1024x683
Čekáme na puštíka bělavého

Na cestě zpět Johan navrhl něco vyzkoušet – dojet na místo, o kterém věděl, že zde přezimovávají pustovky už delší dobu a bez pochyby v temnotě, ale se silnou baterkou se nám je podařilo najít. Nikdo z nás tuhle sovu, která je aktivní přes den, v noci nikdy neviděl.

Číst dál...

4. března - Twitching Iberia (výprava, kterou v roce 2017 organizovali pozorovatelé pomocí internetového streamu Twitch)

Neplánovaná cesta do Portugalska a Španělska s krátkou zastávkou v Amsterdamu, proto abychom dostali opravdu veliké číslo, nám nestačí jen jezdit ze státu do státu, ale musíme využívat i nečekaných příležitostí. Když se tu najednou objevili nějací zatoulaní vzácní vagrants, museli jsme dostat aspoň několik z nich. Bylo nám jasné, že je jich až příliš na to, abychom dostali všechny. Např. jednoho dne jsme hledali strnadce bělohrdlého, kterého někdo nahlásil, ale nám se ho podařilo dostat už před dvěma týdny v západní Sahaře v oblasti Maghreb Ornito , kde jsme zůstávali blízko města Dakhla. Proto, když jsme se dozvěděli, že se jedná o ten samý druh, rozhodli jsme se ho nechat být.

Na druhou stranu jsme se ale rozhodli dostat pár vzácných jedinců, které někdo nahlásil v oblasti Iberian Peninsula. Ale hezky popořádku. Nejdřív jsme se zastavili v Amsterodamu, abychom dostali čírku sibiřskou. Původní plán byl vzít si taxi z letiště Shiphol, ale místo toho jsme napsali na naší FB skupinu, a jeden milý holandský řidič Martin Miske nás tam s radostí odvezl. Na místě jsme strávili asi 4 hodiny hledáním malé kachny sedící v různých žlabech vytvořených vodou. Nikdy se nám jí nepodařilo najít. Byl to náš první neúspěch vůbec. Nuda. Tak jako tak, díky Martine, když se příště potkáme, dlužíme ti pivo.

O půlnoci jsme přistáli v Lisbonu a rozhodli jsme se, že spánek vynecháme. Jeli jsme autem přímo do severního Španělska. V malé ospalé vesničce jménem San Cibrao v Galicii už několik let zimují rackové kanadští. Dorazili jsme za úsvitu a rovnou jsme se ho vydali hledat. Určitě není jednoduché ho najít mezi všemi domácími racky středomořskými, kteří se tu běžně vyskytují. Po pár hodinách jsme začali být zoufalí, ale podařilo se nám najít racka polárního, což je také dobrý druh.

01 iceland gull 1024x747
Racek polární

Po snídani jsme se rozhodli vrátit na „ místo činu“. Byla to taktika, která se nám osvědčila. Většina pozorování racků kanadských se odehrála na rybí farmě západně od San Cibrao. Pochopitelně tahle farma láká spoustu racků a potom sakra – je tam!

02 thayers gull 1024x821
Racek kanadský

Byl nepochybně menší než racek středomořský a jeho nohy byly sytě růžové. Díky Kanado.

Potom nás čekala dlouhá cesta až na pobřeží Algarve coast, abychom našli racka stříbřitého a chřástala karolínského.

Mårten znal Thijs Valkenburga, když pracoval před několika lety v Portugalsku. Thijsův bratr Joost vyrůstal ve městě, kde byla Sora viděna posledních pár týdnů. A tak nám Joost nabídl pomoc najít chřástala a také nám chtěl ukázat nám místa svého dětství. Krásné malé městečko se jmenuje Silves a leží na řece Arade. Když jsme byli asi 2 hodiny od Silvesu, posílá nám Joost textovku, ve které píše, že chřástal je stále ještě tam. Chřástal byl viděn několik týdnů na velmi krátkém úseku rákosí, takže by to mělo být snadné. Nemůžeme ho však najít, skrývá se. Místo toho jsme šli na oběd a na dohled se nám objevil racek stříbřitý v Portimau. Ten pták nevypadal zrovna nejlépe, ale byl tam.

03 american herring gull 1024x834
Racek stříbřitý

Je super pocit, že se nám ho podařilo dostat. Když navštívíme později v tomto roce Azorské ostrovy, můžeme ignorovat všechny (zde myslím nepřetržitě probíhající) diskuze o charakteristice racků. I když je rozeznávání jednotlivých racků většinou zábava, je to náročné a někdy nám to přerůstá přes hlavu.

Když jsme se vrátili do Silves, začali jsme hledat chřástala. Začínal příliv a místo, kde bylo pozorování hlášeno, se pomalu ocitalo pod hladinou. Konečně díky svým schopnostem a skvělému zraku uviděl Erik, jak náš cíl odlétá. Přistál na dalším pobřeží a my jsme ho mohli vyfotografovat.

Se třemi zářezy na pažbě jsme se rozhodli vydat se do Castro Verde, což je skvělé místo na pozorování na jihu Portugalska. Rozlehlé pláně plné dropů, skřivanů a hlavně ohrožených orlů královských. Udělali jsme špatné rozhodnutí, tedy konkrétně já, když jsem se rozhodl jen tak zastavit auto na okraji cesty a na dálnici začít pozorovat. Když přijede policejní auto, mám takovou taktiku. Prostě jenom souhlas a zopakuj všechno, co řekne.

Strážník: Tady nemůžete stát.
Já: Já vím, že tady nemůžu stát
Strážník: Na co jste myslel, když jste tady zastavil?
Já: Omlouvám se, nějak jsem nad tím nepřemýšlel.
Strážník: Je hloupé tu stát. Je to nebezpečné.
Já: Vím, že je to hloupé. Jsme idioti.

V tomhle bodě strážník vždycky zatřese hlavou a prostě odejde. Udělá to malý šrám na mém egu, ale stojí to za to.

Dostáváme se do kontaktu s mužem jménem Bruno Herlander Martins. Je to biolog v LPN. Bruno pracuje v programu na ochranu orlů královských a vyprávěl nám o všech možných měřeních, která dělají za účelem pomoci ochrany orlů. Kromě toho jim pomáhají spoustou jiných způsobů, počínaje zpevňováním eukalyptových větví, které jsou hladké a poskytují místo k hnízdění až po vzdělávání místních farmářů. Vskutku zajímavá práce.

S Brunem jsme se setkali za úsvitu a vydali jsme se hledat dropy a orly. Předtím, než jsme skočili do auta, se nás Bruno zeptal – Hele, kluci, nepotřebujete náhodou kalouse ušatého? Ha, ha. Mårten toho ptáka hledal už od doby, co jsme přeskočili pozorování v Anglii. Je to jeden z těch vzácných, ale ne tak vzácných druhů, abychom šli cíleně za ním. Bruno věděl o stromě s hnízdem uvnitř vesnice.

05 long eared owl 946x1024
Kalous ušatý

Dropi se snadno hledali a také identifikovali. Byla tu také spousta kalander zpěvných všude po polích. A konečně se nám také podařilo najít toho orla. Díky Bruno!!

07 little bustard 1024x704
Drop malý

Cestou zpět do Lisbonu jsme odškrtli pár ptáků kategorie C a pár, který se céčkem brzy stane. Během toho jsme mluvili o tom, jaké budou seznamy v budoucnu.

09crested myna 1024x769
Majna chocholatá

Ještě nám zbývá spousta ptáků kategorie C a ty doženeme, až se vrátíme do Portugalska.

Číst dál...

20. února - Pale Martin

Po pečlivém zvážení jsme přišli k závěru, že břehule, kterou jsme viděli v Kuvajtu, musí být břehule bledá (Riparia Diluta) a rozhodli jsme se odškrtnout si ho ze seznamu. Měli jsme dost fotografií včetně dvou, které zachytil Omar Alsaheen a ty se nám zdály nejlepší.

01Smarting2 1024x682
Břehule bledá

02Smarting 1024x683
 Břehule bledá

Další zajímavá fakta jsme se dozvěděli z příručky od muže jménem Wouter Faveyts.

„Vypadá to zajímavě. Koukal jsem na jeden článek o Alule z roku 2007 (Schweizer & Ayé) a podle jejich poznatků to vypadá, že by to opravdu mohl být a břehule (Sand) bledá (Riparia diluta). Našedlé zbarvení bez výrazného přechodu, tmavší v oblasti uší a k tomu bledé břicho. Bledá hlava s tmavými oblouky kolem očí, které se zužují k pravým koutkům, oddělené prsní svaly, vlastně by to opravdu měl být podle porovnání břehule říční.”

Stejně tak souhlasila i fakta z příručky od Alana Josepha Daltona.

„ Myslím si, že je to břehule bledá. Všimněte si tmavších znaků, které jsou typické pro druhou generaci těchto ptáků. Existuje pár záznamů o jeho pozorování v Ománu, takže se mi nezdá nepravděpodobné, že by přeletěl do Kuvajtu. Koukněte se na to ztmavující se zbarvení, myslím, že máme pravdu.“

Článek Alula z roku 2007 (Schweizer & Ayé) zdá se, že podporuje naše domněnky.

KORC ještě nerozhodl.

Číst dál...

20. února - Au revoir Marocco

Zní to trochu francouzsky, ale to nic neznamená. Ani jeden z nás francouzsky nemluví, což je opravdu problém, když cestujete do Maroka. Tady mluví francouzsky všichni, a když mi nemůžeme, připadáme si téměř jako barbaři. Nějak se nám tu povedlo využit kombinaci angličtiny a znakové řeči.

Celkově náš výlet do Maroka můžeme považovat za úspěch, i když existuje pár druhů, které jsme zmeškali, ale většinu z nich budeme schopni napravit později např. skřivan Dupontův, orel okrový, jestřáb volavý a lelek světlý. Vracíme se v dubnu kvůli migraci a perepelu malému. Pokusíme se i napravit škody, až se sem vrátíme.

Tyhle poslední dny, kdy jsme cestovali z Agadir do Marrakesh, jsme zažili skvělé pozorování přesně tak, jak se dalo očekávat. Ráno v Agadire začalo běžným pozorováním v Oued Sous, nic extrémně vzácného. Jeden z palácových správců za námi běžel a pískal na píšťalku a ještě k tomu začal mávat. Tak jsme prostě jenom odešli s předstíranou ignorací. Hon na divoké husy se přesunul na neděli 19. února a my jsme vyrazili prohledat Sous Valley, abychom našli orla okrového a pravděpodobně také jestřába volavého. I když nejnovější pozorování jestřába volavého bylo víc než 10. let staré. Nahoře na kopci se nám podařilo dostat č. 350 – orlíka krátkoprstého.

Orlík krátkoprstý běžně migruje na sever a později večer jsme se proto rozhodli, jet přes pohoří Atlas po stezce s vysokou nadmořskou výškou. Podařilo se nám vidět celé houfy orlíků putujících na sever. Migrace začala. Šli jsme ještě víc na sever a viděli jsme nově příchozí houfy vlaštovek skalních, rorýsů obecných a rákosníků proužkovaných.

02 red rumped swallow 1024x682
Vlaštovka skalní

Kempovat v noci ve vyschlém korytu řeky je trochu riskantní, ale tohle místo je známým hnízdištěm lelků světlých. Nejčerstvější hlášení o pozorování lelka světlého dorazila přímo teď z Merzuga, i když k nám se žádné nedostalo.

V neděli 19. února bylo naším cílem najít bělořita severoafrického. Podle IOC je to poddruh bělořita černohřbetého, ale podle Lars Svensson a příručky the Collins guide se jedná o samostatný druh. My se ale řídíme Gosney guide. Pomalu jsme jeli podél cesty, která je známým místem, kde se bělořiti zastavují. Ve svém domovském prostředí tenhle druh obývá strmé svahy, přesně takové na jakých jsme hledali nelétavé druhy. Erik říkal, že tenhle druh by se určitě rád usadil někde v tom malém křoví tam na zemi. Mårten a já jsme si ale mysleli, že bude lepší vyrazit. Jasně! Nepřešla ani minuta a Erik no našel v křoví na zemi nedaleko od nás.

04mahgreb wheatear male 1024x682
Bělořit severoafrický (male)

05mahgreb wheatear female 1024x683
Bělořit severoafrický (female)

S tímto druhem (pravděpodobně celým) na svém skóre jsme se rozhodli překročit pohoří Atlas, dříve než se setmí. Bělořit černohřbetý je druhem, u kterého samička vypadá stejně jako sameček, ale tenhle poddruh má samičku úplně odlišnou.

Přespali jsme v hotelu Ait Ourir.

Poslední opravdový pozorovatelský den v Maroku jsme šli do lyžařského resortu Oukaimeden, který je rájem pro pozorovatele. Žije to spousta vysokohorských druhů a určitě je tohle místo známější kvůli hýlu atlaském spíše než kvůli svahům. Četli jsme nějaké zprávy, které nám říkaly, že se za každou cenu musíme dostat až na okraj černé sjezdovky. Žádný problém! Podařilo se nám tu dostat spoustu těchto druhů ale hlavně toho, kterého jsme chtěli nejvíc.

06african crimson winged finch 1024x681
 Hýl atlaský

07african crimson winged finch2 1024x686
Hýl atlaský

Tenhle pták se poslední dobou měnil trochu ve zbarvení a začal se kvůli tomu podobat na příbuzného hýla růžovokřídlého, kterého si odškrtneme v Turecku, ale nyní si musíme dávat pozor. Obvykle se totiž stává, že dojde k záměně podobných nebo příbuzných druhů, které se ale výrazně odlišují ve své specializaci na prostředí. Podobně se to stává s bělořitů pustinných a spousty jiných dobrých druhů v Oukaimeden.

08rock sparrow 1024x683
Vrabec skalní

09rock bunting 1024x683
Vrabec skalní

10chough 1024x683
Kavče červenozobé

11alpine chough 1024x683
Kavče žlutozobé

12alpineaccentor 1024x682
Pěvuška podhorní

Je stejně možné, že místní obyvatel jménem skřivan ouškatý, se podobně změní v budoucnu.

13atlas horned lark 1024x683
Skřivan ouškatý

Začínáme vstupovat na minové pole v rozdělování příbuzných druhů do samostatných kategorií podobně, jak to dělají v Holandsku. Toho se docela obáváme, a proto zatím raději podle příručky připíšeme na seznam dva druhy – pěnkavu obecnou konipase bílého.

14atlas chuffinch 1024x682
Atlas Chaffinch

15subpersonata 1024x683
Konipas bílý (ssp subpersonata)

Poslední poznámky z téhle výpravy do Maroka. Touhle krajinou se cestuje snadno. Lidé jsou tu přátelští a rádi pomohou. Přesto, že jsme nemluvili francouzsky, vše proběhlo hladce a bezproblémově. i když je tu spousta policejních kontrol, hlavně na jihu, policajti jsou přátelští a všeobecně správní chlapi. Prostě to jenom zabere nějaký ten čas. Speciálně bychom rádi poděkovali muži jménem Mohamed Amezian, který nám poskytl skvělou pomoc při spoustě příležitostí. Ještě jednou děkujeme a doufáme, že se znovu potkáme během našeho návratu v dubnu.

Číst dál...

17. února - Směrem k městu Agadir

V úterý 16.02. jsme celý den věnovali hledání orla jestřábího v horách jižně od Guelmim. Řekli nám o jednom z jeho hnízd na útesech v těchto horách. Konkrétně se o nich zmiňoval Miguel Perea. Šli jsme přímo tam a pochopitelně útes byl domovem predátorů – ale nikdo nebyl doma. Spousty bělořitů, ze kterých většina bylo rezavoprsí, ale také pouštní, černí a šedí.

Naobědvali jsme se přímo pod útesem a strávili jsme zde nějaký čas. Čekali jsme pár hodin, ale nakonec jsme to vzdali a rozhodli jsme se jít dále po malé skalnaté cestě a zkusit své šance. Najednou bum!

Vzácný druh, tedy aspoň podle příručky Collins Bird Guide, odhaduje se, že v celé téhle oblasti nežije víc než 600 párů. Aspoň že nám se podařilo najít dospělé jedince.

Šli jsme severně směrem k známému národnímu parku Oued Massa, který je známý svou populací téměř vyhynulých ibisů skalních. Tajně jsme se utábořili blízko vstupu do parku a snažili jsme se zůstat nevidění, protože zde byla spousta hlášení o lelku rudokrkém. Noční poslouchání ptačích zvuků se stalo Mårtenovou odyseou. Už mnohokrát se pokoušel tento druh dostat, ale bez úspěchu.

Ráno 17.02. začalo skvělým, ale celkem normálním pozorováním. I když byl naším hlavním cílem Black-crowned Tchagra, našli jsme spoustu běžných, ale fajn druhů.

02 spanish sparrow male 1024x684
Vrabec pokřovní (male)

03 spanish sparrow female 1024x684
Vrabec pokřovní (female)

04 sardinian warbler 1024x681
Pěnice bělohrdlá

05 european serin 1024x681
Zvonohlík zahradní

06 subalbine warbler 1024x685
Pěnice vousatá (ssp Iberiae or Inornata)

07 cirl bunting female 1024x683
Strnad cvrčivý (female)

08 cirl bunting male 1024x684
Strnad cvrčivý (male)

Konečně se nám podařilo najít čagru

09 black crowned tchagra 1024x682
Čagra černokorunkatý

Navzdory svému vzhledu má tenhle druh krásný a snadno rozpoznatelný zpěv. V téhle oblasti nám zůstávají ještě dva hlavní cíle, proto jsme se rozhodli, že začneme hledat toho nejtěžšího a také nejdůležitějšího člena rodiny ibisů. Rozhodně nejsou něco, co by se hledalo snadno. Toulají se po oblasti, která je hodně rozlehlá. Hledali jsme celé hodiny na „ dobře známých místech“. Během toho se nám podařilo najít hodně tmavého jedince ťuhýka pustinného (ssp algeriensis).

10 southern grey shrike algeriensis 1024x684
Ťuhýk pustinný (ssp algeriensis)

Znovu se nám vyplatilo čekání na tom správném místě ve správnou dobu. Ukázal se houf ibisů, který měl 21 jedinců.

11 bald ibis flock 1024x683
Ibis skalní

Naším dalším cílem byl břehule hnědohrdlá. Podle příručky hnízdili blízko mostu přímo před národním parkem. Hledali jsme na mostě celkem dlouho, ale nic jsme nenašli. Běžně se nám stává, že když pozorujeme my, začnou pozorovat i jiní. Rozruch pak způsobí, že se objeví nějací jiní ptáci. Nebyli nějak extra vzácní, ale za to neméně zajímaví.

13 yellow wagtail iberea 1024x685
Konipas luční (ssp Iberiae)

14 common sandpiper 1024x682
Pisík obecný

15 common kingfisher 1024x684
Ledňáček říční

Žádné břehule tady nejsou a nejsou ani na nedalekém prameni. Vzdali jsme to a vydali jsme se na sever směrem na Agadir a Oued Sous. Příručka navrhuje, abychom se podívali na místo blízko vstupu do královského paláce. Ukázalo se, že to místo je pro tento druh ideální. Znovu se nám podařilo dostat opravdu skvělý druh WP.

Teď už zbývá jenom lelek rudokrký. Pozorovali jsme kolem řeky a okolním lese a čekali jsme, až se setmí. Orebice berberská a dytík se nám ukázali v lese, zatímco spousta racků zase na řece

17 little gull 1024x683
Racek malý

18 mediterenean gull 1024x685
Racek černohlavý

Příručka doporučuje oblast blízko vstupu do paláce jako skvělé místo na pozorování Nightjar. Král tam opravdu žije a právě proto je tohle místo přísně střežené. Není šance, že bychom se tam dostali. Když se ale setmělo, potichu jsme se proplížili místem poblíž plotu, kde bylo slabé osvětlení a pozorně jsme naslouchali zvukům temnoty. Asi po hodině Mårten a Erik slyšeli slabé volání. Já ale nikoliv. Asi to bude kvůli mému vyššímu věku a spoustě rock’n rollových koncertů, které jsem navštívil. Šli jsme o něco dál a konečně jsem ho zaslechl i já. Jeho volání bylo fascinující a přemýšleli jsme nad tím, co bychom měli říct, kdyby nás uviděl někdo ze stráží. Hlavně se vším tím high-tec vybavením v téhle temnotě. Jsme nejdebilnější útočný tým na světě jménem margot-wallström ... to radši ne.

Jako obvykle se nám ale podařilo dostat úplně nepozorovaně do Sous Massa – skvělý pocit.

Číst dál...

15. února - Sbohem západní Saharo

Dnešní noc jsme strávili v El-AAiun, hlavním městě západní Sahary. I když je to téměř neexistující krajina, měla svoje hlavní město. Vlastně šlo hlavně o politiku. Dokonce i na wikipedii se o něm nepsalo nic víc kromě toho, že je to vstupní bod do západní Sahary. Vypadalo to, že si prostě Maroko přivlastnilo velkou část území někdy v 60 letech bez toho, aby to někoho zajímalo. To je jedno, jsme přece pozorovatelé a ne nějací aktivisté. Takže jsme brzy ráno šli dolů k řece. Řeka, která postupuje dlouhým územím včetně města El-Aaiun vypadá, že je jedno z nejlepších míst v celé oblasti WP na hledání rarit. Řeka vypadá, že bez problémů přitahuje všechny zatoulance. Právě proto je tu mnoho pobřežních ptáků. Je tu hodně travin, ve kterých se můžou ukrýt. Na tomhle místě nás čekaly dva nové druhy na seznam, rákosník obecný a ibis hnědý. Jednoho dne majitel tohoto pozemku, ať už je to on nebo ona pochopí, že to může být zlatý důl.

Jeli jsme severně a dali jsme si kuřáckou pauzu blízko místa, kde byl viděn racek jižní blízko Akhfennir. Našli jsme rovnou čtyři jedince, dva dospělé a dva, kteří vypadali, že se vylíhli tuhle zimu.

01 kelp gull 2cnd w 1024x683
Racek jižní 2nd-winter

02 kelp gull scnd w flying 1024x682
Racek jižní 2nd-winter

03 kelp gull scnd w flying2 1024x681
Racek jižní 2nd-winter

Šli jsme zpět na sever, až jsme dorazili k polím jihozápadně od Gulemim, na tomhle místě jsme se pokoušeli najít skřivana tlustozobého. Hodně nám k tomu pomohly souřadnice od našich holandských přátel, které vedl Norbert Van De Grind. Podařilo se nám dostat celé stovky skřivánků krátkoprstých.

04 short toed lark 1024x685
Skřivánek krátkoprstý

Vypadalo to hodně slibně, protože doteď se nám nepodařilo dostat ani jednoho skřivánka.

Číst dál...

14. února - Aouserd Road

Asfaltová cesta vede z Dahkly do Aouserd, která je místem s minimálním významem uprostřed pouště. Cesta je známá jen proto, že kolem ní vede spousta pozorovatelských stezek. Očekávali jsme, že na téhle cestě uvidíme spoustu dravců, ale potom jsme uviděli jenom pár Kestrels a káně bělochvostá.

01long legged buzzard 1024x683

Káně bělochvostá

Části téhle pouště jsou porostlé různými křovinami, zatímco ostatní jsou prostě jenom písek. Měli jsme seznam druhů, které by se na téhle cestě měly vyskytovat a dostaly jsme je všechny kromě skřivana tlustozobého, kterého bychom ale bez problémů měli dostat v průběhu měsíce v Maroku.

Rozhodli jsme se utábořit v nejznámějším vyschlém korytu řeky s názvem Oued Jenna. Pokud si tohle místo prohlédnete v aplikaci eBird, všimnete si, že nejsme první návštěvníci. Ale musím uznat, že je super spát od hvězdami bez jakéhokoliv světelného znečištění.

02camels 1024x683

Velbloudi ve tmě kolem tábora


Když se setmělo, ukázaly se první dva lelci zlatí, ale potom víc. Tohle je úplně nový druh pro WP a AFAWK Oued Jenna je jediné místo, kde je můžete dostat v celé oblasti WP. Nahráli jsme zvuk jejího volání v MP3 GOLDEN-NIGHTJAR-Oued-Jenna-2017-02-13.mp3.

Na druhé straně cesta zpět dalším nepojmenovaným korytem řeky vypadala ještě lépe, než kempování v tom původním a pravděpodobně to není jen nadšení a nepřeháním. Holandský tým z Bancdarguin kempoval na druhé straně cesty. Věnovali nám nějakou tu whiskey a dobrou společnost – milý chlapi. Jeli jsme ještě asi hodinu a snažili jsme se zpozorovat nějaký nelétavý druh.
Vzbudili jsme se přisvítání – všude byla mlha.

03camp aouserd 1024x683

Ráno tábořiště Misty

Naším cílem byly prinie cvrčkohlasá a vrabec zlatý. Prinie cvrčkohlasá se pozoruje snadno, i když s focením to tak snadné není. Bohužel bude ale vrabec zlatý už něco úplně jiného. Nikde jich totiž není po hromadě víc než pár.

04cricket long tail2 1024x685

Prinie cvrčkohlasá

05sudan golden sparrow 1024x684
Vrabec zlatý

Koryto řeky bylo plné pěnic vousatých. Byl to skvělý pocit dostat je hned ráno po snídani.

Šli jsme na východ hned potom, co jsme dojedli a náhodou se nám podařilo objevit dva Greater Spotted Cuckoos. Brzy nás vyčerpalo spalující horko a rychlost našeho pozorování klesla. I když je zima, tak tu teplota během poledne stoupne nad 30 stupňů.

V poledne jsme se vydali hledat skřivánka plavobřichého, asi nějakých 15 km západně od Oued Jenna a našli jsme dva jedince. Působivý pták. Těžko se hledá a je perfektně přizpůsobený životu v písku, díky čemuž je téměř neviditelný. Děkujeme Norbertovi a jeho týmu za souřadnice.

06dunns lark 1024x683

Skřivánek plavobřichý

Možná, že v budoucnu se rozdělíme, abychom našli nějakou usedlost, kde o tomhle druhu budou něco vědět. Zbytek odpoledne jsme strávili hledáním. Mårten a Erik našli vlka.

Tohle vypadá jako něco zvláštního. Netušíme, jak se pohnout, ale vypadá to, že seskupení pozorovatelů určitě ví něco, co my ne.

Dali jsme si tu nejhorší možnou večeři v celé oblasti a potom jsme pomalu jeli domů. Celou cestu do kempu jsme museli dávat pozor na každou temnou šmouhu, která se mihla na cestě. Byla tu spousta myší, tarbíků, ještěrek, zajíců a ježků, kteří se jen tak volně potulovali po cestě a ještě mnohem víc různých živočichů. Kromě toho jsme uviděli krásnou zmiji růžkatou.

08viper 1024x683

Saharská zmije růžkatá

Ooo, to je krása. Blížili jsme se k Oued Jenna a zahlédli jsme mihnout se před námi, i když jenom na chvilku, lelek zlatý, který právě běžel před cestu. Byl příliš rychlý, takže žádné fotky. Jen málo kdy se pozorování ptáků dostane na tuhle úroveň.

V úterý 14.2. jsme se vzbudili za úsvitu. Nikde žádná mlha. V téhle oblasti nám zbývají ještě dva druhy. Tyhle dva jsou podle nás nejtěžší, ale také nejdůležitější. Pěnice pouštní. Holandský tým, který jsme nedávno potkali, ho už viděl a zanesl jeho souřadnice na stránku observado.org. Jeli jsme tam a trvalo nám asi hodinu, než jsme našli pár krásných zlatých očí.

09african desert warbler 1024x683

Pěnice pouštní

Pozorování v poušti je dost příjemné. Je aktivní a zahrnuje procházku krajinou a to je něco, co my všichni pozorovatelé milujeme.

10 desert birding aouserd 1024x683

Pouštní birding

Tady v poušti je to tak opuštěné a prázdné, že je tu jen málo, nad čím se dá přemýšlet, jako třeba tyhle melouny, co tu rostou z písku. Pár jsem jich ochutnal a byly totálně hnusný. Kdo by tohle sakra jedl a proč?

11 melon 1024x683

Meloun

Předtím, než to tady vzdáme, jsme se rozhodli, že je tu ještě jedna maličkost, kterou bychom si měli také odškrtnout. Skřivan tlustozový. Viděli jsme hlavně běhulíky plavé a Thick-knees .

12 cream colored courser 2 1024x683

Běhulík plavý

13 thick knee 1024x683
obrč.13 - Stone-curlew


Mmmmmmmm.
A teď zpátky na sever, spali jsme v hotelu La Grand Gare v El-Aaiun – hlavní město západní Sahary.

Číst dál...

14. února - Pozorování moře ve městě Dahkla

Dahkla je město na jihu západní Sahary a pozorování moře se tam ukázalo jako něco úžasného. Pobřeží je domovem slušné populace rybáka královského a museli bychom tam jít tak jako tak. To jsem odbočil. Zaparkovali jsme sebe i auto na vrcholu vyvýšeného místa a začali jsme prohledávat moře. Byly tu stovky chaluh velkých a Gannets.

20170212 S57A9928 1024x682

Severní Gannet

Ale nejlepší ze všeho byla spousta Storm Petrels. U nás doma je to vzácný druh - pochopitelně v chladném prostředí, ale nyní jsme měli to privilegium, že nad námi přelétali stovky a stovky vzácných ptáků a my jsme mohli tyhle drobečky snadno identifikovat a nechat svojí pozorovatelskou posedlost naplno vypuknout. Byla to úžasná příležitost k tomu, abychom se něco naučili. Buřňáček malý se identifikuje celkem snadno, ale s ostatními, které jsme našli, to už bylo složitější např. Band-rumped Storm Petrel. Větší a o mnoho víc černý druh s úplně jiným způsobem letu. Viděli jsme jich dost na to, abychom se ujistili, že si ho nepleteme s buřňáčkem dlouhokřídlým. Oba tyhle druhy buřňáčků jsou těžký k pozorování a natož pak k vyfotografování – takže žádné fotky.

Číst dál...

10. února - Z pouště k pobřeží

Vesnice Mahmid leží na jihovýchodě Maroka a je domovem Pied Crow. Zjevně byl tento druh zde viděn několik posledních let obvykle blízko hotelu Kasbah Sahara Services, který je jediným místem, kde můžete zůstat, když navštívíte Mahmid. Bavili jsme se o tom druhu s místními a nabízeli jsme jim stovku, když nás některý z nich za ptákem zavede. Nabídka naštvala pár místních dělníků. Asi jim nedošlo, že by snadno mohli zpeněžit vránu, kolem které každý den chodí. Nyní jsme ale zůstali bez pomoci a nezbývalo nám, než se raději postavit na blízký kopec při hledání naší vrány nebo ještě lépe na střechu hotelu.

Při úsvitu jsme začli hledat vránu naší obvyklou taktikou. Rozdělili jsme se do týmů a každý měl vysílačku. Byla to ale špatná taktika. Udělali bychom lépe, kdybychom jen stáli a čekali, až vrána proletí okolo nás. Mårten ho nakonec našel, já šel rychle za ním a viděl jsem ho také. Erik zůstal, který byl kontrolován vojáky se tvářil zděšeně, ale nakonec jí viděl také. Pamatujte si na naše pravidla, všichni musíme vidět / slyšet ptáka.

Jakmile jsme vránu všichni měli, pokračovali jsme autem směrem k Tissint, kde jsme plánovali hledat stepokura. Nachází se tam místo na řece, asi 8 km po proudu od Tissint, kam stepokur pruhovaný chodí večer pít. Ostatní druhy stepokurů pijí ráno.

Když jsme dorazili na místo, začli jsme čekat na pruhovaného. K našemu autu dorazili 3 holanďané spolu s Norbertem Van De Grint. První co na nás volali bylo – Je, vy jste ti švédové? Jsme slavní. Až do tmy jsme na stepokura čekali všichni společně. Nakonec Erik (jako obvykle), je ve tmě našel, a my jsme je také slyšeli.

Druhý den jsme čekali na ostatní stepokury, kteří sem chodí pít ráno. Přiletěli ale v 9.30 hod a to v celých hejnech. Paráda.

02crowned sandgrouse 1024x683

Stepokur korunkatý

03spotted sandgrouse 1024x682
Spotted Sandgrouse

Jakmile jsme měli stepokury na našich seznamech, rozhodli jsme se pozměnit plány kvůli špatné předpovědi počasí . Mnoho sněhu v horách Atlas nás přimělo k tomu, abychom se rozhodli pro cestu na jih přímo do Dahlu v Západní Sahaře. Po cestě jsme nasbírali mnoho dalších druhů, např. rehka severoafrického

04mousiers redstart 1024x683

Rehek severoafrický

Na cestě do Dahly jsme si udělali velmi důležitou zastávku v národním parku Khnifiss, kde jsme strácili celý den a hledali. Racek jižní. Nakonec jsme ho s vypětím všech sil dostali. Opravdu dobrý pták WP.

Na moc pěkném molu v Sleepover v Tarfya jsme strávili čas až do západu slunce. Byla tam spousta Skuas, které zítra ráno důkladněji zkontrolujeme.

Číst dál...

7. února - Do pouště

Zaida plains je skvělé místo na hledání skřivana Dupontova. Je to nejspolehlivější oblast, kde se tento druh dá najít v celém regionu WP. Skřivan Dupontův má úžasný hlas, ale těžko se pozoruje. Zaida byla ledově studená a větrná. Vyrazili jsme ještě před východem slunce a použili jsme svojí běžnou taktiku hledání. Rozdělili jsme se a hledal každý – vysílačky byly nutností, abychom byli ve spojení. Už jen procházka úplně opuštěnou a pustou plání při hledání je zážitek. Hledali jsme v podstatě celý den a musím uznat, že to bylo víc než skvělé. Bylo to úžasné. Využili jsme příručku i komunitu online, abychom zjistili, kde byl naposledy náš cíl viděn. Vzdali jsme to až večer a pokračovali jsme v cestě na jih směrem na Merzouga. Budeme se sem muset znovu vrátit, když opět navštívíme Maroko. Bude to v dubnu. Hmmmmm. Ale i tak jsme tu našli pár dobrých druhů – bělořit šedohlavý byl pro všechny tři životním druhem stejně jako skřivánek menší, stepokur písečný, skřivan opuškatý a skřivan růžkatý.

01 red rumped wheatear 1024x682

Bělořit šedohlavý

02 black bellied sandgrouse 1024x683
Stepokur písečný v pohoří Atlas 

03 lesser short toed lark 1024x682
Skřivánek menší

04 black bellied sandgrouse2 1 1024x684
Stepokur písečný

Blízko Merzouga jsme se rozhodli, že budeme kempovat v poušti. Celá ta myšlenka cestování se stanem a spaní na kamenech tomu dodávala pocit svobody a úplně nás zbavovala nutnosti hledání hotelu. Stejně tak odstranila strach z hnusného a špinavého hotelu. Když je přijatelné počasí, spát venku je opravdu příjemné. Jako bonus k tomu máme oblohu plnou hvězd. Ráno jsme se vzbudili a zjistili jsme, že baterka v autě je úplně mrtvá. Rozhodli jsme se, že ráno strávíme pozorováním a problém s baterií budeme řešit až potom. Na našem seznamu se rychle našlo místo pro návštěvníka našeho kempu jménem pěnice severoafrická, která byla podle příručky perfektně přizpůsobená na život v poušti a rozhodně už bylo prokázáno, že tu i žije.

06 tristrams warbler 1024x685
Pěnice severoafrická – naše číslo 300!

Byla tu také spousta bělořitů pustinných, hýlů pouštních, timáliích akáciových a skřivanů pouštních. V okolí vesnice jménem Merzane.

07 trumpeter finch 1024x683
Hýl pouštní

08 white crowned wheatear2 1024x683
Bělořit pustinný

09 fulvus baller 1024x681
Timálie akáciová

Stejně tak běžný byl chocholouš maghrebský, který byl blízký příbuzný chocholouše obecného. Je světlejší s méně výraznými znaky a trochu delším zobákem.

10 mahgreb lark 1024x683


Chocholouš maghrebský

Opravili jsme baterku v autě s pomocí mechaniků ve vesnici Erfoud a jeli jsme na místo jménem Rissani Cliffs, kde se spolehlivě dal vidět výr bledý. Sova pokojně seděla na 50 metrů vysokém útesu a jako by nic se pekla na pouštním slunci, úplně bez problémů strčila prostě hlavu pod menší převis a usnula.

Úterý 7. února bylo naším plánem jet směrem na Mhamid na alžírské hranici, kde se měla nacházet vrána černobílá, která zde žila spolehlivě pár posledních let. Během poledne tu bylo strašně horko a vydrželo, i když jsme dělali všechno proto, abychom aktivně pozorovali během ranních hodin. V průběhu dne jsme se snažili být v autě a znovu pozorovat ve večerních hodinách. Asi 2 hodiny před západem slunce. Zajeli jsme do Rissani a našli první místo, které vypadalo aspoň trochu slibně a pak jsme hledali další. To druhé místo se ukázalo jako správné. Našli jsme Saharan Scrub-warbler. Tohle podle pravidel není sice druh, ale jen poddruh, takže bychom s ním neměli ztrácet čas, prostě jsme se rozdělili a řídili jsme se posledními typy v příručce. Collins a Lars Svensson, kteří ji vydali, se mýlili jen málokdy a z toho důvodu jsme očekávali, že tu strávíme nějaký ten čas. Aspoň tedy v blízké budoucnosti.

12 sahara scrub warbler 1024x682
Saharan Scrub Warbler

Připadalo nám tu to trochu zvláštní. Všechna ta vyschlá koryta řek, opuštěné oblasti a prázdnota tomu dodávaly monotónní vzhled. Jako by to nestačilo, ptáci, které hledáme, mají v podstatě totožnou barvu. Jak bylo naším zvykem i zde jsme se rozdělili. Ukázalo se, že Eric byl úspěšný, zatímco my dva jsme vyšli naprázdno. Bylo to tu těžké. Dalším dobrým objevem byl skřivan pruhoocasý, který zde byl celkem běžný, a dva pouštní druhy Hoopoe Lark, pěnice severoafrická, rehek severoafrický.

13 hoopoe lark maur 1024x682

Hoopoe Lark ssp alaudipes

14 destert lark2 1024x682
Skřivan pouštní

15 bar tailed lark 1024x681
Skřivan pruhoocasý

Když se začalo oteplovat, jeli jsme směrem na Mhamid, cesta byla dlouhá. Běžným druhem v poušti je krkavec hnědokrký, i když není zrovna společenský a těžko se pozoruje, ukázal se.

16 brown necked raven 1024x684
Krkavec hnědokrký

Těsně před tím, než jsme dorazili do Mhamidu, přeletěli nad cestou přímo před námi dva běhulíky plavé. Znovu to byl pro nás druh snů. Jeden z druhů zahrnutých v příručce, který jsme ještě nikdy neviděli a teď prostě jenom tak. (já a Eric).

17 cream colored courser 1024x682

Běhulík plavý

Poslední hodinu před západem slunce jsme strávili hledáním vrány. Dostaneme jí zítra.

Číst dál...

4. února - Byrokracie a ptáci v Maroku

Znovu pozorujeme, i když zimní výlet v Maroku nezačal zrovna nejlépe. Dorazili jsme na letiště v Rabatě. Úředník nám zkonfiskoval všechny dalekohledy a stejně tak můj fotoaparát Canon + 300/2.8. Naše francouzština je prakticky bohužel k ničemu, takže jsme se z problémů nemohli vymluvit. Autority v Maroku nemají moc rády, když do země přicházejí novináři a naše vybavení vypadalo až příliš profesionálně (Díky, Swarovski!!) aby se začali bát. Oznámili nám, že potřebujeme povolení od ministerstva komunikace, abychom mohli pořizovat fotografie v zemi. Jako by to nestačilo, Mårtenův batoh se ztratil někde na cestě, takže 2. února jsme na letišti byly celkem v depresi.

Celý příští den jsme zabili na ministerstvu kličkováním mezi všemi nástrahami úřadu plném byrokratů ze severní Afriky. Zajímavá zkušenost. Konečně se nám je podařilo přesvědčit, že naše dalekohledy pro ně nepředstavují nebezpečí a dostali jsme je zpět. Později, když ředitel, který teď chybí, podepíše potřebné papíry, měli bychom být schopni dostat svůj foťák zpět. Když jsme na letišti konečně našli batoh, dostali dalekohledy i foťák, díky bohu jsme konečně mohli odejít.

Naším prvním cílem byla kalous africký v oblasti Merja Zerga. Složité. První večer jsme strávili na západním pobřeží, abychom zkusili svoje štěstí při pozorování prolétajících sov. Nic. Pak jsme odpověděli na volání Mohameda Ameziana, místního pozorovatele, který je zde naším rádcem. Právě on spravuje úžasnou stránku Maghreb Ornitho. Mohamed to naplánoval tak, aby v tento den s námi mohl jít také místní průvodce a vzít nás na jezero. Právě on měl být naším klíčem k úspěšnému pozorování. Byli jsme opravdu blízko a na tenhle druh jsme se opravdu nechtěli vykašlat. I když se dostává těžko, je to něco jako kalous pustovka. Konečně jsme jí našli a ne jednu, rovnou 4. Vysněný pták s anglickým názvem kalous africký, ale to určitě nezní tak zajímavě jako švédské pojmenování “Kapuggla”

01 marsh owl2 1024x683
Kalous africký

02 marsh owl1 1024x683
Kalous africký

Na tom samém místě se nám podařilo najít také sýčka obecného. Ne, že by byl tenhle druh nějak vzácný, ale prostě jsem se ho nemohl nabažit. Bylo to zkrátka něco, co jsem chtěl vidět už dlouho. Všichni tvrdí, že to je druh, který se dá pozorovat lehce. Měj jen otevřené oči, vejdi na pole a určitě ji najdeš – snadné jako facka. Já říkám, že ne! Na správných místech jsem byl už mnohokrát a nikdy jsem jí neviděl. Až teď se mi jí konečně podařilo dostat.

03 little owl 1024x683
Sýček obecný

V národním parku Merja Zerga bylo celkem slušné pozorování. I když v parku samotném je hodně lidské aktivity, která ptáky ruší, do bažinaté části jde jen málokdo a díky tomu jsme tu viděli spoustu bažinatých druhů.

04 white stork 1024x683
Čáp bílý

05 zitting cisticola 1024x684
Cistovník rákosníkový

Spěchali jsme do Lac Sidi Bourghaba a bylo to tam trochu šílené. Spousta kachnic bělohlavých a také pár lysek hřebenatých. Je možné, že kachnice bělohlavá je nejkrásnější zástupce svého druhu v oblasti WP. Mmmmmm.

06 white headed duck 1024x682
Kachnice bělohlavá

07 red knobbed coot 1024x683
Lyska hřebenatá

Jeli jsme autem do černé noci. To jsme zaparkovali na nedalekém parkoviště a pěšky zamířili do malého lesíka. Měla to být naše první noc pod stanem, právě kvůli tomu, že v tomto lese byla menší populace frankolínů dvouostruhých. Bylo skvělé trávit noc kempováním ve společnosti puštíka obecného (ssp Mauritanica) a poslouchat houkáním před spaním. Také se nám líbilo poslouchat noční volání Stone Curlew, které se ozývalo do temnoty. Vzbudili jsme se ještě za tmy. Erik začal křičet - FRANCOLIN CALLING. Podařilo se námi důkladně si prohlédnout jeho rozepjatá křídla. Skvělý výhled ale žádné fotografie!!

Dalším cílem bylo Lac Aoua , kde měl svou rezidenci také král. Na tomhle místě jsme dostali svojí poslední kachnu čírku úzkozobou a teď bychom mohli v podstatě vytrhnout z příručky všechny stránky o kachnách.

Jeli jsme autem přes pohoří Atlas. Bylo tam mnoho sněhu a stejně tak Maročanů, kteří si ve sněhu hráli. Přespali jsme v ošuntělém hotelu ve městě in Zeida. Alespoň že zítra to už bude zase ono.

Číst dál...

Družka podřezaného labuťáka zemřela. Osiřelých vajec se ujala kachna s husou.

Zraněná labuť, o kterou pečovali pracovníci záchranné stanice v Bílé Lhotě – Pateříně na Olomoucku, prohrála boj o život.

Na labutě hnízdící na rybníku mezi Hynkovem a Příkazy zaútočil neznámý muž, po němž pátrá policie. Samce chytil a na místě podřezal. Zraněné samici se podařilo dostat zpět na hnízdo, odkud ji zvířecí záchranáři odvezli spolu s vejci. Ta nyní podsadili náhradním samicím a čekají, zda se z nich vylíhnou mláďata.

„Labuť boj o život v noci prohrála,“ oznámil v pondělí ráno Ondřej Csik ze záchranné stanice v Pateříně.

„Vejce jsme dali náhradním rodičům – pod kachnu a husu. Uvidíme. Naděje je,“ dodal.

Útočník uniká
Neznámý muž si minulý týden počíhal na břehu rybníka mezi Hynkovem a Příkazy na labutě, které zde hnízdily pátým rokem. Lidé je chodili krmit a ptáci si od nich brali potravu. Muž nejprve chytil samici, která mu unikla. Samce našli místní podřezaného na břehu. Zraněné samici se podařilo doplout zpět na hnízdo s vejci.

„Potřebuje klid. Pořád má problém otočit hlavu, dýchání se stále ještě nespravilo, ráno jí zase tekla ze zobáku krev,“ popisovali pracovníci záchranné stanice stav zraněného ptáka.

Po pachateli pátrá policie. Případ vyšetřuje pro podezření ze spáchání přestupku podle zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Zdroj: denik.cz

Číst dál...

První jarní ornitologická exkurze na Hradeckém rybníku v Tovačově

V sobotu 13. dubna se uskuteční první ornitologická exkurze pro veřejnost, kterou pořádá Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO. Zájemci o poznávání a pozorování ptactva se sejdou u Hradeckého rybníka v Tovačově. Akce je součástí mezinárodního Vítání ptačího zpěvu.

Sraz zájemců o poznávání a pozorování ptactva je v 8.00 hod. u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Exkurze se zastaví i u Křenovského rybníka a dále bude pokračovat po hrázích Hradeckého rybníka. Zájemci o pozorování ptactva se mohou k exkurzi připojit i kdykoli později přímo na hrázi rybníka. Mimo obvyklých druhů se dá předpokládat přítomnost tažných druhů, které se již vracejí na svá severská hnízdiště.

Jaro je v plném proudu a s ním i přílet ptáků ze zimovišť. Účastníci ornitologické exkurze se mohou těšit na první vlaštovky, budníčky, pěnice a možná i slavíky. Na rybnících již načínají hnízdit labutě a husy velké.

Navíc bude možno pozorovat několik druhů racků, rybáky, poláky velké i chocholaté, kopřivky, lžičáky a potápky roháče. A budete-li mít štěstí, uvidíte na ornitologické exkurzi orla mořského, volavky bílé, hvízdáky, ostralky, hoholy, zrzohlávky, čírky modré nebo sýkořice vousaté.
Součástí exkurze bude i prezentace a možnost vyzkoušení si pozorovacích dalekohledů značky Swarovski.

Seznam všech letošních ornitologických exkurzí, které pořádá Moravský ornitologický spolek, najdete na http://mos-cso.cz/exkurze/.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek

Číst dál...

Labuť Zpěvanka se vrátila do Chropyně i s partnerem

Jediný pár labutí zpěvných, který kdy hnízdil v České republice, se vrátil na Zámecký rybník v Chropyni. Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu někdy i vzácně zimují.
Výjimkou je labuť zpěvná, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni. Od členů Moravského ornitologického spolku dostala jméno Zpěvanka a postupně se stala ptačí celebritou.
Od našich labutí velkých se pozná labuť zpěvná podle žlutě zbarveného zobáku. Zpěvanka je navíc označena kroužkem a žlutým límcem s kódem 7R42. Okroužkována byla v Německu na zimovišti labutí zpěvných v lednu 2006, a to jako dospělá samice. Proč se nevrátila do svého severského rodiště a usadila se na Moravě, zůstává pro ornitology záhadou.
V roce 2017 poprvé zahnízdila a se samcem vychovávala 4 labuťátka, ale pouze jedno je následovalo do jižního Polska, kde společně zimovaly. V loňském roce zahnízdily podruhé a to opět na Zámeckém rybníku v Chropyni. Měly také 4 mláďata, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti.
Ornitologové doufají, že opět i letos zahnízdí v Chropyni a že budou úspěšnější při odchovu svých mláďat, než tomu bylo v minulých letech. Video o hnízdění labutí zpěvných v roce 2018 si můžete prohlédnout na: https://youtu.be/Supe_4fmMCk .
Zámecký rybník v Chropyni je národní přírodní památka a je výjimečný i tím, že je jediným hnízdištěm racků černohlavých a zrzohlávek rudozobých na střední Moravě. Ještě nedávno tam hnízdily i kriticky ohrožené potápky černokrké. Na ostrově rybníka hnízdí i jedna z největších kolonií racků chechtavých na Moravě.
Jiří Šafránek
Foto: Zdeněk Němeček
Video: Jarmila Kačírková
odkaz na hnízdění v 2017 - 1. část
odkaz na hnízdění v 2017 - 2. část
odkaz na 2. hnízdění v 2018

Číst dál...

IWA 2019 – pozorovací optika z celého světa

Ve dnech 8. - 11. března 2019 proběhl již 46. ročníku mezinárodního veletrhu IWA OUTDOOR CLASSICS, který se konal v německém městě Norimberk. Jde o největší evropský veletrh se zaměřením na veškeré potřeby pro lov i sportovní střelbu, outdoorové vybavení a prostředky pro účely ochrany osob a majetku. Proto zde nemohli chybět ani nejvýznamnější výrobci a distributoři sportovní optiky a optiky pro volný čas a lov.

V 11 pavilonech se prezentovalo více než 1600 vystavovatelů z 60 zemí světa. Pro přehlednou orientaci na výstavišti sloužila mobilní aplikace, která obsahovala detailní informace o všech vystavovatelích. I přesto, že není tento veletrh určen pro veřejnost, tak jej navštívilo asi 46.000 návštěvníků - obchodníků, distributorů, výrobců a odborníků z celého světa.

Veletrh IWA jsem navštívil poprvé v loňském roce a i letos se bylo na co dívat. Měl jsem možnost vidět širokou škálu osvědčených produktů tradičních značek, stejně jako řadu novinek a inovací. Všichni vystavovatelé se snažili zaujmout vysokou kvalitou, funkčností i skvělým designem.

Průřez inovacemi na světovém trhu byl přehledně uspořádán v hlavní vstupní hale. Novinkám zde patřil samostatný prostor, který obsahoval více než 100 špičkových produktů.

Hlavním účelem naší výpravy byla prohlídka a posouzení kvality optických přístrojů pro lov a střelbu a také kvalita pozorovací optiky všech vystavovatelů.

Značka MEOPTA na veletrhu IWA výrazně převyšovala většinu vystavovatelů svými výrobky i způsobem jejich prezentace. Přispěl k tomu, jak velmi vkusně provedený výstavní stánek, tak i řada novinek a profesionální přístup obchodních zástupců.

Největší zájem byl o novou řadu puškových zaměřovacích dalekohledů Optika 6. Nová řada puškohledů z Meopty může být vedle standardních záměrných osnov opatřena křížem s dichronickou vrstvou, která umožňuje snadněji zamířit i v nepříznivých podmínkách, například za soumraku. Velký zájem byl i o nové binokuláry Optika HD 8x42 a 10x42 a o spektiv MeoPro 80 HD.

Pro mne, jako pozorovatele ptáků to byla úžasná příležitost k prohlédnutí si a odzkoušení největší přehlídky špičkových, průměrných i podprůměrných spektivů a binokulárů z celého světa pod jednou střechou. Ale já zde byl služebně a po dvou dnech porovnávání, posuzování a hodnocení jsem byl rád, že jsem jel domů.

Pokud nyní očekáváte, že se dozvíte, jak dopadlo naše hodnocení optiky firem Meopta, Zeiss, Swarovski, Kowa, Vortex, Leica, Leupold, Nightforce, DDoptics, Steiner, Aimpoint, Nikon, Bushnell, Hawke, Schmidt Bender, Holosun a mnoha dalších z východní Asie, tak vás velmi zklamu. Tyto informace nejsou veřejně dostupné.

Foto a text: Jiří Šafránek

Číst dál...

Jen Brumfield: Jak může fotografování ptáků na lokální úrovni naplnit lidmi celou loď

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Jednou z nejúchvatnějších a nejúžasnějších stránek pozorování ptáků je jeho neoddiskutovatelná schopnost chytit za srdce obrovské množství těch nejrůznějších lidí po celém světě. Všichni jsme schopni ptáky vidět – ale co se týče celé jejich krásy a skutečné role v přírodě, i nadále pro nás zůstávají nepoznaní a neuchopitelní. Kombinace jejich schopnosti letu a pestré palety barev a zvuků každého z nás ohromí či při letmém pohledu přinejmenším na okamžik překvapí nebo okouzlí.

Propojení člověka s ptáky nám pomáhá pochopit naše místo a prostor na této planetě, dále rozvíjí tento vztah, rozkrývá jeho význam a stojí za novými objevy. Příběhy o tom, jak se tyto někdy náhodné, jindy podivné, často legrační a nádherné jiskry spojení vyvíjejí a mohutní, by neměly být jen šeptány. Měly by být křičeny.

Hodně hlasitě.

Odkašlala jsem si. Zbavila jsem se tak trochu vzrušení i nervozity.

Takhle nějak by to mohlo být.

Ještě jeden doušek kávy. Vytáčím číslo a čekám.

„HALÓ, Rybářský přístav, U TELEFONU TIM.“

Zakřičel to. Zakřičel to do telefonu. Drsňácky a tvrdě.

„Ahoj tam, dobrý den. Měla bych pár otázek ohledně lodí, které pronajímáte. Doufám, že mluvím s kapitánem. Chtěla bych vědět, jestli u vás můžu zařídit speciální plavbu lodí.“

„JO, JSEM TO JÁ.“

„Skvěle, chtěla bych uspořádat pár ptáčkařských plaveb na...“

Přerušení. „PTÁČKAŘI... MOMENT.“

Chrastění. Tlumený křik: „Hej Jimmy, PTÁČKAŘI chtějí LOĎ“. Pokouší se sluchátko ukrýt pod paži nebo zakrýt dlaní.

Další chrastění.

Je zpět.

„OK, JO, MÁME PTÁKY. MÁME KORMORÁNY A ORLY A VOLAVKY. Chcete, abych vás vzal nahoru po řece? Měli sme tu stovky kormoránů jen kousek od břehu. A BÍLÝ VOLAVKY. FAKT VELKÝ. A racky s ČERNÝMA ZÁDAMA.“

Stále křičel. Ten chlapík se mi líbil.

„Super. Ti ptáci jsou parádní. Ti jsou fakt bezva. Racci žlutozobí. Ti jsou fantastičtí. Hledáme nějaké ptáky, kteří jsou daleko uprostřed jezera. Deset nebo dvacet mil daleko.“

Dlouhá pauza.

„CO TAM, K SAKRU, CHCETE VIDĚT. TAM UVIDÍME LEDA TAK RACKY.“

Výzva. Začala jsem jednat.

„Tohle, přesně tohle. Chceme ty racky. Chceme vzácné racky. A ptáky, kterým se říká chaluhy, které je pro-„

„CHALUHY?“

„-následují. Chaluhy se chovají jako dravci, ale mořští. Jsou mimo pobřeží. Potřebovali bychom... pokud nějakého zvláštního racka nebo chaluhu uvidíme... potřebovali bychom plout opravdu rychle. Dost rychle. Abychom tu chaluhu dohonili. Abychom se pohybovali stejně rychle jako ona, dostali se k ní bokem lodi a aby ji mohli lidi pozorovat.“

Úplné ticho.

Zpracovávání informací.

Další ticho.

Pak cvaknutí: Pták, který zní jako druh alkoholu (Jaeger – angl. chaluha, připomíná Jagermeister). Rychlá plavba. Kanadská hranice.

„MŮŽU S LODÍ PLOUT RYCHLE.“

Jo. Ty. Můžeš.

„Určitě jo, to by bylo super.“

„ALE, TAM SE DĚLAJÍ VELKÝ VLNY. MŮŽOU BÝT DOST VELKÝ. A JE TAM ZIMA. VÍTR OKAMŽITĚ ZVEDNE VLNY. MŮŽE VÁM BÝT BLBĚ.“

„V pohodě. Většina z těch lidí, kteří přijdou, už na lodi někdy plula. Na moři.“

Ticho.

„JSTE SI ÚPLNĚ JISTÁ, ŽE NECHCETE VIDĚT TY KRÁSNÝ BÍLÝ VOLAVKY? JSOU KOUSEK PODÉL BŘEHŮ.“

„To také nezní špatně. Možná to můžeme někdy zkusit. Nás ale láká dostat se daleko na jezero. To by bylo úžasné.“

„NO, DOBRÁ, VEZMU VÁS TAM. UKÁŽU VÁM VAŠE RACKY.“

„Dobře, chlape!“

„NA JAKÝ DEN TO VIDÍTE?“

„Chtěli bychom uskutečnit pět nebo šest plaveb“.

Ticho.

„OK, TAKŽE TAKHLE. MOMENTÍČEK. VEZMU SI KNIHU PLAVEB.“ Šustění. „JIMMY, ti PTÁČKAŘI chtějí loď pětkrát.“

Slyšela jsem to.

„DOBRÁ, MÁM PŘED SEBOU KNIHU. KDY?“

„Září. Říjen. Listopad.“

Přijíždíme do přístavu v podobě hroznu lidí vibrujícího radostí a drnčícího vzrušením. Celá skupina je oblečena jako do vichřice, i když se na jezeře Erie pohupují toho rána jen asi půlmetrové vlnky. Někteří na sobě mají komplet do deště. Jiní připomínají jednotku rychlého nasazení. Všichni jsou připraveni na první den kompletně strávený „mořskou plavbou“ na jezeře Erie. První svého druhu v Ohiu, kdy se díky naplánované příležitosti budeme stále držet ve vzdálenosti desíti až dvaceti mil od pobřeží a pokryjeme více než 70 mil otevřené hladiny. Podmínky: excelentní. Načasování: příhodné uprostřed období s možností výskytu racka Sabinova, chaluhy malé a příživné. Návnada nachystaná. Gumáky nazuty. Dalekohledy u očí.

Ke skupině přijíždí mohutný černý truck. Dvojí bouchnutí dveří a Tim se svým parťákem přicházejí, aby nám dali instruktáž před plavbou.

Tim několikrát přejede pohledem po naší skupině.

A hned začne řvát.

„PTÁČKAŘI. MYSLEL JSEM, ŽE SE UKÁŽETE V KRAŤASECH.“

Pomlka.

„JSTE OBLEČENÍ LÍP NEŽ POLOVINA RYBÁŘŮ, KTEŘÍ SI SEM CHODÍ PRONAJMOUT LOĎ, TO VÁM TEDA MUSÍM ŘÍCT.“

„Lidi! Tim, váš kapi-„

Bez mrknutí oka mě přerušuje.

„SKVĚLE SI TO UŽIJEME. VYPADNEME ODSUD A PODÍVÁME SE PO PTÁCÍCH. DNES BUDEME HLEDAT CHALUHY. A VZÁCNÝ RACKY.“

Ne – to určitě ne. To neřekl. Ale ano, řekl to.

Kompletní bezpečnostní instruktáž, základní plavební terminologie, seznámení s průvodci, poslední poznámky a nahození motorů. Každý si našel své místo, kontroluje fotoaparát a čistí si dalekohled.

„Time, to je paráda. Úžasné, že se potkáváme. Jsme ohromeni.“

„PTÁČKAŘI. MYSLEL JSEM, ŽE SE UKÁŽETE V KRAŤASECH.“

Trochu na tom ulpěl.

„Jsme připraveni. Fajn! Takže. Řeknu vám, jak to bude probíhat. Když zahlédnu chaluhu, zakřičím na vás. Přiběhnu za vámi a ukážu vám směr, kde ten pták je. Budu vás neustále navigovat, kde se nachází, a vy budete vědět, kam zamířit. Musíte být rychlý. Ti ptáci jsou hodně rychlí. Možná budeme muset ostře točit vlevo nebo vpravo. Nebo se otočit zpět.“

„OUUKEY. VSADÍM SE, ŽE DOSTANEME RACKA S ČERNÝMA ZÁDAMA.“

„Ano, pusťme se do toho.“

Rybák obecný a rybák Forsterův. Sevřené hejno rybáků černých. Timův racek s černými zády. Racek žlutonohý. Racek Bonapartův.

Hejno racků Bonapartových. Žádný mořský druh racka.

Jsme osm mil od pobřeží, pokračujeme dál a rychle proplouváme kolem hejna racků Bonapartových.

Tim zapíná vysílačku.

„JO, MÁM TU PTÁČKAŘE. HLEDÁME RACKY. CO? NE, CHALUHA ZATÍM ŽÁDNÁ.“

Bože, jeho parťák se na druhé straně vysílačky ptá na chaluhy?

Náhle se to přihodilo. Neúnavně sledujeme obzor, prohlížíme hejna rybáků a racků Bonapartových a je to tady. Věděli jsme, že to přijde.

Křičím. „Chaluha, chaluha, chaluha na dvou hodinách! Chaluha, dvě hodiny. Chaluha příživná. Pojď zlato. TÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍMMÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!“

Tim se ke mně otočil jako sudí zkoumající poslední úsek běhu ve světovém rekordu. Byl to pomalý pohyb, ale přitom velmi rychlý. Ukázala jsem rukou a zakřičela. Tim pohledem přes rameno zaregistroval moje do široka otevřené oči. Znovu se obrátil zpět na jezero. Prudce otočil kormidlem doprava.

„OOOOOOOUUUUUUKEEEEEEEEEYYYYYYYYYYYYY.“

Vypadal divoce.

„DEJ TOMU VŠECHNO, CO MŮŽEŠ.“ (Teď křičím já. Oba křičíme. Všichni křičíme.)

Pak něco, co jsem ještě neviděla. Skrz okrouhlé, zastříkané okno. Tim zašilhal a – našel chaluhu. Je to jen tečka. Tmavá tečka.

„MÁM JI. NAŠEL JSEM TU VĚC.“

Můj bože, jo, má ji.

„VEM TO DOPRAVA, TIME, DOPRAVA. MÁŠ JI. POŘÁD JE NA DVOU HODINÁCH.“

Zatočil doprava. Držel se souběžně s ní. Deset minut krájel úžlabí vln, jejich hřebeny, dvojité vlny a vždy srovnal záď přesně do požadovaného směru.

Úžasné pozorování chaluhy příživné jedenáct mil od pobřeží. A pak další, později téhož dne, čtrnáct mil od břehu.

Racci, rybáci, táhnoucí bahňáci, kachny – ptáci, jejichž pozorování by jinak vůbec nebylo zaznamenáno. Pro birdera úplně nový svět. Pro Ohio pak zcela nový přístup

Byli jsme téměř zpět u pobřeží, když zabzučela vysílačka.

„JO. NE. JO. JO, DOSTALI JSME CHALUHY. JO, BĚHEM PLAVBY JSME JICH MĚLI JEŠTĚ PĚT. DOKÁŽEME JE NAJÍT. MŮŽEME TADY NAJÍT COKOLI.“

Jo, to rozhodně.

TIPY
- S narůstající popularitou birdingu, se zvyšující se pozorností věnovanou soutěžím typu big year, big day, big sit nebo i big hour, a s rostoucí návštěvností světově oblíbených horkých míst birdingu, by se mohlo zdát, že v souvislosti s naším koníčkem bylo vše již řečeno a objeveno. Tento názor ale nemůže být od ptáčkařské pravdy vzdálenější. Věnujte se lokálnímu birdingu. Vždyť měsíc co měsíc, každou sezónu a každý rok dochází k novým objevům i v městech či krajích, ve kterých žijete. Vydejte se do míst, ze kterých zatím není žádný záznam v databázi eBird a pořiďte vlastní pozorování. Jděte do terénu a buďte těmi, kdo odpoví na nezodpovězené otázky týkající se zákonitostí ptačího tahu, jejich výskytu, migračních tras a spousty dalšího. Ať se pohybujete na lodi, kole, běháte nebo se jen procházíte, vyzkoušejte nové cesty, které mohou být třeba jen za nejbližším rohem. Čekají tam na vás nekonečně nové zkušenosti a pozorování.
- Sdílejte svoje nadšení. Ne každý se sám od sebe s vášní ponoří do birdingu nebo mu s obrovskou radostí a nezměrným nadšením bezprostředně otevře náruč. Ale už jen letmé nahlédnutí do světa birdingu může někoho nasměrovat k tomu, aby podpořil některé ochranářské aktivity či aby se u něj projevil respekt k přírodě.

JEN BRUMFIELD – její skutečně „divoká“ kariéra je odrazem jejího nakažlivého nadšení pro extrémní birding, terénní výzkum, outdoorové vzdělávání a detailní vědeckou ilustraci. Jejími outdoorovými vzdělávacími programy, které organizuje coby přírodovědec pod hlavičkou Cleveland Metroparks, projdou každoročně tisíce dětí. Je autorem a ilustrátorem sedmi přírodovědných průvodců a zaměstnancem Leica´s Birding Optics Pro. V současné době žije v Clevelandu v Ohiu, každý podzim organizuje četné „mořské“ plavby lodí po jezeře Erie a neúnavně prohledává břehy jezera při hledání vzácných druhů ptáků.

001jen brumfield
Fotograf Chuck Slusarczyk Jr. a Jen Brumfield u jezera Erie. Zdroj: https://beltmag.com/

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Čápi přilétají na střední Moravu, ale v obci Krčmaň své hnízdo nenajdou asi ani letos

Koncem března se na střední Moravě objevují první čápi bílý. Letos přiletěl jako první, čáp do Dřevohostic (PR) a to již 3. března. Druhý čáp se objevil 20. března v Holešově (KM) a třetí 22. března v Břestu (KM). Následoval 23. března Velký Újezd (OL) a Blatec (OL).

Do sledování příletu čápů bílých se muže zapojit i veřejnost a to webu ČSO: www.birdlife.cz/capi. Ornitologové uvítají informace nejen o příletu prvního čápa na hnízdo, ale i kdy přiletěl druhý z páru. Kdy zasedli na hnízdo a později i kolik měli mláďat.
Ve většině obcí jsou čápi vyhlíženi a vítáni jako poslové jara. Lidé jim budují hnízdní podložky a doufají, že se jim opět vrátí z daleké cesty. Je však i obec, kde jim hnízdo shazovali a čápi tam své hnízdo nenajdou asi ani letos.

V obci Krčmaň (OL) hnízdili čápi na komíně sokolovny několik let i přesto, že jim obec hnízdo odstraňovala. V roce 2017 si obec vyřídila výjimku na přemístění hnízda na náhradní hnízdní podložku a pan starosta slíbil na společném jednání zastupitelů obce a členů Moravského ornitologického spolku, že na jaře roku 2018 budou mít čápi hnízdo připravené k zahnízdění. To však nesplnil a čápi přiletěli a nezahnízdili. I přesto, že uběhl další rok, tak náhradní hnízdní podložka nestojí.

Naopak, pozitivním příkladem jim může být přístup soukromého investora, který koupil objekt starého pivovaru v Holešově i s hnízdem čápů na komíně. Ten loni po vyhnízdění a po odletu čápů, hnízdo sundal, komín opravil a nyní opět hnízdo vrátil na opravený komín. A to jeden den před tím než se tam čápi vrátili z Afriky.

Foto: Zdeněk Němeček (Holešov) a Jiří Šafránek (Krčmaň)
Jiří Šafránek

Číst dál...

Sčítání ptáků na krmítkách ovládla sýkora koňadra

Jednoznačným vítězem prvního ročníku celoplošného sčítání ptáků na krmítkách, které se uskutečnilo první lednový víkend, je jeden z našich nejznámějších opeřenců, a sice sýkora koňadra.

737505 gallery1 9lwt7

„Sýkora koňadra byla nejčastějším hostem našich krmítek, a to jak v celkových počtech, tak v plošném výskytu. Přes 85 procent účastníků ji na svém krmítku zaznamenalo. Ze všech sýkor se vyskytovala v největších hejnech,“ konstatovala koordinátorka projektu Dita Hořáková. Druhou příčku obsadil vrabec polní a třetí skončil vrabec domácí.

737507 original1 mtb5f

Z hlediska krajů se umístění ptáků na prvních třech místech většinou neměnilo, výjimkou byl jihočeský region, kde sýkoru koňadru v celkových počtech předběhl vrabec polní.

V Libereckém kraji pak byl třetím nejčastějším návštěvníkem krmítek kos černý a v Praze holub domácí. Premiérového ročníku se zúčastnilo 14 tisíc lidí z celé republiky. „Takový masivní zájem potvrzuje, že lidé se o životní prostředí ve svém okolí zajímají víc, než by se mohlo zdát,“ zhodnotil ředitel České společnosti ornitologické (ČSO) Zdeněk Vermouzek.

V Plzeňském, Jihočeském a Karlovarském kraji sčítali účastníci v samostatném projektu Ptačí hodinka. Ve stejné době pozorovali krmítka i dobrovolníci v přilehlé oblasti Bavorska. „Díky této přeshraniční spolupráci můžeme porovnat výsledky z obou stran hranice,“ vysvětlila Hořáková.

V Bavorsku vede vrabec polní
Přesto, že tato území přímo sousedí, výsledky pozorování se liší. „Zatímco na českém území byla nejpočetnějším druhem jednoznačně sýkora koňadra, na bavorské straně první příčku obsadil vrabec polní,“ komentovala výsledky Alena Skálová, koordinátorka občanské vědy ČSO.

737506 original1 ntvg3

Připomněla, že pozorovatelé měli na místě setrvat hodinu a zaznamenat vždy nejvyšší počet současně pozorovaných jedinců každého druhu.

„Mnoho účastníků sčítalo postupně více hodinovek. Rekordních 14 sčítání jsme dostali od pozorovatele z Miletína na Jičínsku. Sčítalo se také ve školách a školních družinách. Nejvíce sčítání, 23, zaslali žáci ze ŠD Beroun – Závodí, 14 sčítání jsme dostali z pražské ZŠ Na Beránku,“ dodala.

Díky spolupráci veřejnosti získala ČSO údaje o tom, kteří ptáci kde navštěvují krmítka. Pomocí dlouhodobého projektu občanské vědy ČSO časem zjistí, kteří ptáci u nás v zimě ubývají či přibývají. Další ročník sčítání ptáků na krmítkách plánuje ČSO na 10. až 12. ledna 2020.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Zemědělství vyhání z krajiny ptáky. Mizí závratným tempem, říká expert

Ptáci z Česka mizí závratným tempem. Každoročně jich ubydou desetitisíce. Příčinou je nadměrná intenzita zemědělství, řekl Právu ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

736170 gallery1 ank4x

Lidé často podle příletu tažných ptáků usuzují, jaké bude počasí. Pokud se z teplých krajin vrátí špačci, čápi či vlaštovky, má se za to, že přichází jaro. A když se ve městech objeví hejna havranů, předpokládají lidé, že brzy začne mrznout a začíná zima. Je pravda, že ptáci mají tyto instinkty?
Ptáci samozřejmě mají instinkty, ale předpovídat počasí neumějí. Jaké bude počasí, tedy zda už letos nebudou, či ještě budou mrazy, podle ptáků rozhodně nepoznáme. Ptáci mají svůj kalendář, ten se ale řídí podle délky světelného dne. Délka dne určuje, jak se mají chovat, kdy začíná migrace, kdy hnízdění.

Ovlivňuje to ale i aktuální počasí. Pokud je na podzim dlouho teplo, dostatek potravy, tak některé druhy mohou skutečně odletět o něco později, některé ale ne. Úplně stejné je to s návraty. Pokud bude v celé Evropě teplé počasí, teplé jaro, tak se někteří ptáci objeví dříve. To jsou ale druhy, které migrují na krátkou vzdálenost. Tedy zimují pár stovek kilometrů na jihozápad od našich hranic a zareagují na příhodné podmínky.

Sýčka či chocholouše máme poslední stovku párů. A k takovému konci už pomalu směřují skřivani, strnadi, čejky
Naopak ptáci, kteří migrují na dlouhé vzdálenosti a letí například přes Saharu, se drží určitého genetického vzorce, kterému můžeme říkat instinkt. Je to ale dáno tím, že v Africe nemůžou tyto druhy tušit, jaké aktuální počasí panuje právě teď v Evropě. Podle ptáků můžeme říci, jaké bylo počasí v předcházejících obdobích, ale ne to, jaké bude zítra.

Z jaké nejvzdálenější oblasti k nám ptáci vůbec přilétají?
Pravidelně z Indie, třeba lejsek malý či hýl rudý. Někteří se k nám vracejí ze zimovišť v nejjižnější Africe.

Vadí ptákům globální klimatické změny?
Jsme schopni spočítat i tzv. klimatický index, tedy to, jak se mění složení ptačí fauny v závislosti na klimatu, jak na změny ptáci reagují.

Nejzásadnějším mechanismem klimatických změn je, že dochází k roztrhání vazeb ekosystémů. Například hmyz reaguje na změnu klimatu rychleji než ptáci. Dálkově migrující ptáci obvykle přilétají v době, kdy měli načasováno hnízdění a kdy měli zajištěno i největší množství potravy, například housenek.

Na více druzích ptáků je zdokumentováno, že hmyz reaguje rychleji, pokud se otepluje, vylíhne se dřív než v době, kdy mají ptáci maximální nároky na potravu. Housenky jsou pak už zakuklené a ptáci mají méně potravy i pro mláďata. Přežívá méně ptáků, mláďat se rodí méně nebo jsou slabší a snadněji se stávají kořistí predátorů.

Má smysl, aby do toho vstoupil člověk, například krmítky. Není to nepřirozený zásah?
Přikrmování obrat v ochraně druhů ptáků nevyvolá. Ochraně jedinců, tedy konkrétních ptáků v určitém místě, to ale rozhodně pomůže. Některým ptákům to pomáhá přežít zimní období, které je z hlediska nedostatku potravy krizové. Není to ale obecně ochrana přírody. Pokud budeme přikrmovat ptáky s rozvahou, s mírou, je to v pořádku, navíc je můžeme na krmítkách i pozorovat.

Nemůžeme jim ale nevhodným přikrmováním, třeba rozdrobením vánočky, nakonec i uškodit?
Vánočka je špatně, nejhorší ale je ptákům dát něco slaného. Sůl je chemikálie, ptáci jsou malí, jedno zrnko soli z rohlíku může být pro ptáka velikosti čížka smrtelné.

Dřív se u lesa nechal nezoraný cíp, teď se pod tlakem dotací na metr zpracovává i ten sebemenší kousek půdy
Sezobne to jako kamínek, je to problém. Slané zbytky do krmítka nepatří, stejně jako zbytky jídel. Mezi nejpřirozenější krmení patří například slunečnice. Dobrý je i lůj, ale pozor u koulí, které se prodávají v plastových síťkách. Mají dva problémy. Pták se může do síťky zamotat a uhynout. Prázdnou, pokud zůstane viset, může sežrat třeba havran. Pokud spadne na zem, láká další zvířata jako kuny, kočky nebo i psy.

Plastová síťka do přírody nepatří, proto se na lůj dělají speciální držáky, které nemohou uškodit.

Někteří ptáci hnízdí na budovách či pod střechami. Nemizí jejich úkryty v důsledku rekonstrukcí a oprav budov ve městech?
Někteří ptáci, kteří hnízdí na budovách (jiřičky, rorýsi, kavka), dokonce dutiny ve střechách potřebují a jako hnízdiště je i v domech vyhledávají. V důsledku zateplování, rekonstrukcí budov i úprav střech ale přestávají existovat. Ptáci, třeba zmínění rorýsi, pak mají problém, kde hnízdit a vyvádět mladé. Proto je dobré, kde to jde, zachovávat přirozené původní otvory i při rekonstrukcích historických budov, ale i moderních staveb. Chce to jen dobrou vůli.

Berou například architekti při svých návrzích v potaz, že i moderní novostavba by mohla mít nějaký prostor, který by pomáhal hnízdění?
Tento přístup je zatím vzácný. My se snažíme pořádat semináře, podávat informace. Je to běh na dlouhou trať, jsou ale i první vlaštovky.

Kolik vlastně u nás žije druhů ptáků?
U nás hnízdí zhruba 200 druhů ptáků. Někteří ptáci u nás žijí po celý rok, jiní k nám přilétají hnízdit a na zimu zase odlétají. Dalších asi 200 druhů se u nás vyskytuje občas.

Je to ve srovnání s Evropou hodně, nebo málo?
Počet druhů ptáků je u nás o něco menši. Řada zemí v našem regionu je totiž nejen větší, ale z hlediska biotopů i pestřejší. My nemáme velehory, moře, pobřeží, prostě specifická prostředí. Proto se u nás třeba nevyskytuje orlosup nebo papuchalk. Občas velmi vzácně jen při přeletech se u nás vyskytnou i druhy ptáků obvykle vázané na moře.

Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?
Kdybychom sestavovali tabulku počtu jedinců, tak bychom se našli zhruba uprostřed. Graficky znázorněno, nejmenší množství ptáků se nachází v západní části, tedy v oblastech, kde je v současné době nejvíce rozvinutá zemědělská výroba.

Jak se stupeň industrializace snižuje směrem k východu, ptáků přibývá. Británie a Francie zaznamenávají sice velké výnosy zemědělských plodin, ale jako přívažek k tomu mají naprosto zničenou krajinu. Naproti tomu Balkán má menší intenzitu zemědělské výroby, tedy i více ptáků.

Obecně v celé Evropě ale ptáků ubývá, zejména ptáků zemědělské krajiny. Takže jako ČR jsme na tom o něco málo lépe než v západních zemích, ale nepoučeni z jejich chyb se k nim blížíme.

Ubývá spíše ptáků, kteří zde trvale žijí, nebo těch, kteří migrují?
Nejvýrazněji ubývají ptáci zemědělské krajiny, bez ohledu na to, zda zde trvale žijí či migrují. Úbytek se týká především menších ptáků, tedy těch, kteří tvoří masu ptáků. Proto je alarmující jejich úbytek.

Když ztratíte třetinu skřivanů, je to obrovské množství ptáků. Z nestěhovavých ptáků ubývá například strnad obecný, chocholouš, skřivan, sýček. Druhou skupinou, jejíž počty se sice pozvolna, zato trvale snižují, jsou ptačí migranti na dlouhou vzdálenost.

Je to dáno problémy na zimovištích a na tahových cestách. Zanikají například tahové zastávky, protože například vyschnou či je lidé promění v obdělávaná pole a pastviny. Když zaniknou dvě tři zastávky, tak se může stát, že velká část populace některého druhu cestu nepřežije.

Umíme přece ale některé druhy už účinně chránit.
Ano, zejména velké ptáky, dravce nebo třeba jeřáby. Tedy ty, kteří žijí v určitých ohraničených územích a omezených počtech. Již desítky let platí zákaz lovu řady druhů. Po desetiletích ochrany se tito ptáci navracejí. Proto u nás už najdemei orly mořské, kteří zde desítky let nehnízdili.

V současnosti zde hnízdí, kolem 130 párů. Objevují se sokoli stěhovaví, jeřábi, přibývá motáků lužních atd. Na jednu stranu tedy umíme cíleně chránit nejohroženější druhy, mezitím ale bez povšimnutí mizí ptáci, kteří vytvářejí masu ptáků. Tak ubylo například vrabců. Patří sice stále k nejpočetnějším ptačím druhům, ale celkově je jich výrazně méně.

Takže shrňme důvody, proč zejména malí ptáci ubývají.
Důvody známe, jsou doložené řadou výzkumů. Zásadní vliv na úbytek ptáků má intenzita zemědělského hospodaření.

Ale přece po skončení tzv. socialistické velkovýroby, kdy se nehledělo na ekologii, rozorávaly se meze, nehledělo se na krajinotvorbu, muselo dojít ke zlepšení...
To se možná zdá, ale žel neodpovídá to realitě. Tento názor podpořilo to, že na začátku 90. let, v době, kdy na několik let skončily mohutné dotace do zemědělství a následně se snížila intenzita využívání půdy, začaly růst například populace koroptví.

Příroda má obrovskou regenerační schopnost. Jen musí dostat šanci
Pak přišlo opět období růstu dotací, následováno etapou evropské Společné zemědělské politiky a intenzita využívání půdy a krajiny začala strmě růst a je dnes výrazně vyšší než v minulosti, se všemi dopady na životní prostředí, včetně populací ptáků.

I když řada polí zanikla a nahradily je louky? Ty přece ptákům neškodí.
Ale v úrodných nížinách je to jinak. Tam se kvůli dotacím intenzivně zorává a využívá každý kousek půdy. Jestli dříve traktorista při orbě nechal nezoraný cíp u lesa, nyní musí pod tlakem dotací na metr zpracovat i ten sebemenší kousek půdy. K takovému chování nutí zemědělce státní dotace, pro které je rozhodující každý obhospodařený metr.

Dnes je na venkově minimum sedláků, kteří mají cit pro krajinu. Většina půdy je rukou velkých družstev, zemědělských podnikatelů, kteří si pečlivě hlídají každou korunu z využívaného metru půdy. Takže je zorané pole, asfaltová cesta a opět zorané pole, nic mezi tím. Tedy žádný prostor pro ptáky, něco, co by poskytovalo potravu, úkryt, co by nebylo ošetřeno chemicky, což zničí veškerý hmyz. Dokonalá zelená poušť. Kromě cílové plodiny tam neroste (a ani nežije) vůbec nic.

A co ty louky v podhůřích, které vystřídaly pole?
Ano, na méně úrodné půdě se objevuje více luk, pastvin. Rok, dva, tři se tam daří i ptákům, pokud hospodář nenechá louky ladem. Ale tuto fázi už máme dvacet let za sebou. Pak louky přerostou, postupně se mění v raná stadia lesa, což je výhodné pro lesní ptáky, nikoli ale pro ptáky zemědělské krajiny. Prostě dál ubývá plocha vhodného prostředí pro ptáky zemědělské krajiny.

Ale když se zvyšuje plocha lesa, tak určitě rostou počty lesních ptáků.
Jejich počty kupodivu zůstávají stále stejné. Přibyla plocha lesů, ale počty nerostou. Nemáme zatím dost informací, proč se tak děje.

Kolik je v současnosti tedy ohrožených druhů?
Tady je třeba nejdříve rozklíčovat, co je to ohrožený druh. Mě osobně znepokojuje, že ubývají počty nejběžnějších druhů, ročně jde o desetitisíce jedinců. Nejsou kriticky ohroženi vyhynutím, ale je jich jen polovina než před lety! Jsou samozřejmě kriticky ohrožené druhy jako sýček či chocholouš, v minulém století rozšíření naprosto všude. Dnes se jedná o stovky párů. takovému konci už ale pomalu směřují skřivani, strnadi, čejky.

Co tedy dělat se zemědělskou krajinou?
To je jednoduché, problém se jmenuje podoba zemědělských dotací, že jsou využívány a přidělovány podle obdělaných a využívaných metrů půdy. My si ale prostřednictvím dotací ničíme krajinu a vše, co v ní žije.

Ale bez dotací už dnes nelze hospodařit, to bychom pomalu pomřeli hlady.
Nechceme zastavit či zrušit dotace. Stačí jen jinak nastavit dotační pravidla, aby nelikvidovala, spíše zlepšovala krajinu, aby dotace neškodily. To je věc rozhodnutí.

Výrobci agrochemikálii by asi protestovali, nebylo by jich tolik potřeba. Problém spočívá v tom, že dnešní zemědělství produkuje potraviny na menší ploše, než na jaké se pěstují technické a energetické plodiny, jako je řepka či kukuřice.

U technických plodin neexistují limity pro rezidua pesticidů, jako u plodin určených pro spotřebu obyvatelstvem. Na výrobu technických plodin se mohou používat silnější insekticidy a herbicidy, které pak nejen zabíjejí v krajině vše živé, ale kontaminují třeba i spodní vodu.

A komunikujete a spolupracujete vůbec s veřejností?
Samozřejmě, to je například naše nynější akce sčítání ptáků na krmítkách. Dělali jsme to prvně, takže nemůžeme srovnávat stavy s předchozími lety. Bude se to ale pravidelně opakovat. Je to podobná akce, jakou dělají kolegové v Bavorsku. Přispěje to ke zmapování situace.

Nejvíce nás ale potěšil zájem veřejnosti, přišlo na deset tisíc pozorování, to je dobrý vzorek i pro statistiku. Lidé mají zájem o ptáky, o krajinu, o to, jak bude naše prostředí vypadat. Jinak samozřejmě naše údaje získáváme z dalších projektů, kdy se jedná o vědecké sčítání ptáků, což běží od roku 1982 bez přerušení, dává nám to dlouhodobé časové řady. Výsledky jsou plnohodnotně využitelné.

Česká společnost ornitologická je členská organizace, máme přes 3,5 tisíce členů. Tito členové pořádají řadu akcí na místní úrovni. K akci na celostátní úrovni patří kromě výzkumu i praktická ochrana určitých území, například Josefovské louky o rozloze 76 hektarů, které vykupujeme a přetváříme.

Zprovoznili jsme například původní závlahový systém, vrátili jsme na ně původní prostředí vlhkých luk, které zcela zmizelo. Jiným příkladem je česko-saský projekt na záchranu sýčka obecného, kdysi jednoho z nejběžnějších ptáků. Tam je třeba pracovat už jen s konkrétními páry, aby měly klid, dostatek potravy atd. Protože při takto malém počtu je ztráta každého páru nenahraditelná.

Berou v potaz vaše poznatky ministerstva, například zemědělství, životního prostředí?
Berou a neberou. Indikátory počtu ptáků se využívají pro zprávy o stavu životního prostředí, dodáváme informace ministerstvu zemědělství. Někdy ale chybí další krok - tedy aby se také něco změnilo. Ubývání ptáků je možné zastavit rozumnou zemědělskou politikou, příroda má obrovskou regenerační schopnost. Jen musí dostat šanci.

Měla by se změnit i atmosféra ve společnosti?
Pozitivní je, že lidí, kteří si uvědomují, že nelze přírodu ničit, výrazně přibývá, roste počet těch, kteří jsou ochotni podepsat petice, aktivně se za ochranu přírody postavit, hledat rozumná východiska. Je dobré, že takových lidí přibývá v celé Evropě. Do debaty o evropské směrnici, která se týkala i ochrany ptáků, se například zapojilo přes čtvrt milionu lidí. S tím roste poznání, že musíme nejen něco chránit, udržet, ale musíme pozměňovat věci, které jsou špatně, přijímat řešení.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Pete Dunne: Kdy a kde při pozorování ptáků

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Nejvíce mám na pozorování ptáků rád to, že je můžu vidět v jejich přirozeném prostředí. Když pak vím kdy a kam jít, mám i větší šanci zaznamenat jejich druhovou rozmanitost. A právě tohle je jedním z největších rozdílů mezi zkušeným birderem a začátečníkem: nikoli určovací schopnosti, ale orientace v čase a prostředí.

Abych byl konkrétnější, tak zkušení birdeři vědí, kdy a kam jít, aby využili možností, které jim dávají změny v rozšíření ptáků během roku a dokáží určit takové počasí, které jim napoví, na jakou lokalitu nebo ptačí druhy se zaměřit. Vybaveni těmito znalostmi mohou naplánovat víkendový výjezd do terénu mnohem efektivněji. Začátečníci jednoduše vyrážejí znovu a znovu na oblíbenou lokalitu s tím, že jsou vděční za druhy, které najdou, ale bez povědomí kauzality okolností, které mají vliv na to, kde a kdy se ptáci nacházejí.

Zkušenosti birdery naučily, že hledání hnízdících lesních pěvců bývá uprostřed léta poměrně neproduktivní. Většina ptáků je stále na svých hnízdních okrscích, neshromažďují se ve větších počtech, ani se volně nepohybují. Obvykle jsou zticha, nezpívají a obtížně se hledají. Vprostřed léta se namísto toho řada zkušených ptáčkařů soustředí na bahňáky pohybující se jižním směrem, které přitahují místní travnaté farmy, odkalovací nádrže čistíren odpadních vod a nádrže lemované bahnitými břehy. Zkušení birdeři také vědí, že studené fronty přecházející uprostřed léta uspíší pohyb bahňáků jižním směrem.

Náhlý výskyt ptáků může ovlivnit řada dalších okolností.

Sucho panující v oblasti obvyklého hnízdního areálu určitého druhu. Například sucha panující na jihovýchodě Spojených států mohou donutit brodivé, jako jsou nesyt americký nebo ibis bílý, aby nasedli na Gumbo Express teplých letních větrů proudících od severu a vydali se hledat potravu na otevřené vodní plochy.
Bouře, které jsou přírodním obdobou „úklidu paluby“. Stěna deště dokáže v době migrace zastavit táhnoucí ptáky a donutí je hledat útočiště v nejbližším příhodném prostředí.
Déšť. Táhnoucí pěvci zaskočení deštěm zaplavují lesy; kachny a další vodní druhy ptáků se náhle objevují na jezerech ve vnitrozemí.
Hurikány, což jsou přátelé birderů na východním pobřeží USA, transportují v oku bouře vzácné tropické (obvykle mořské) druhy a vykládají je na vnitrozemských jezerech v místech, kde oko bouře přechází přes pevninu.
Jak se tedy nezkušený ptáčkař naučí kam a kdy vyrážet na ptáky? Zřejmou odpovědí je, prostřednictvím zkušeností.

Začátečníci si ovšem tento proces získávání vlastních zkušeností mohou zkrátit tím, že se obrátí k veřejně přístupné databázi místní birderské komunity. Připojte se k místnímu ornitologickému klubu a naslouchejte moudrým radám kmenových stařešinů, kteří to všechno absolvovali už před vámi, věnujte pozornost mladým rafanům, kteří to dělají teď znovu, s energií a nadšením. Připojte se k exkurzím organizovaným těmito kluby – a můžete se vsadit, že jsou načasovány a naplánovány přesně tak, aby využily těch nejlepších ptáčkařských příležitostí, které vám daná oblast a roční období mohou nabídnout. Stejné sezónní nastavení bude mít i kalendář exkurzí každé místní přírodovědné stanice.

Podobné to bude i s ptáčkařským sloupkem místních novin nebo nabídkou víkendových exkurzí vašeho oblíbeného místního bloggera. Spisovatelé jsou vždy upnuti ke konkrétním tématům. Nejvíce jich náleží k osvědčenému vzorci pokus omyl ve vztahu ke kalendáři. Když máme duben, spisovatel se zaměří na „Vlny neotropických migrantů – kdy a kde je hledat“. Pokud je září a vy žijete v Nové Anglii, pak budou tématem táhnoucí káně širokokřídlé a tipy, kde najít místo vhodné k pozorování 10000 přeletujících ptáků. Když je červenec a vy žijete v jihovýchodní Arizoně, tématem bude, kteří mexičtí kolibříci přilétají ke krmítkům a jaká ta krmítka musí být. V listopadu bude pro ty, kteří žijí v Kalifornii tématem, jak nalézt táhnoucí lesňáčky v pouštních oázách ve vašem okolí.

Samozřejmě, že když se věnujete jen ptákům svého okolí, týden za týdnem, pak je všechno úplně v pořádku. Dělám to také tak. Birdwatching je víc než jen prohledávání nejrůznějších míst kvůli vzácným opeřencům. Můžete se při něm naučit mnohému o příčinách a následcích ve vztahu mezi ptáky, počasím a ročním obdobím, a to prostým pozorováním vašich oblíbenců v okolí vašeho domu. Zjistíte, kdy přilétají a odlétají, čím se krmí v různých částech roku a které další druhy je doprovázejí, což je všechno velice zajímavé a zaslouží si vaši pozornost. Sice vám to nemusí vynést cenu vašeho ornitologického klubu za nejdelší seznam pozorovaných ptáků, ale jde o dokonalý způsob, jak si ptáky užít.

A kdoví, možná projde oko hurikánu přímo nad vaší domovskou lokalitou. Nebyli byste nadšeni, kdybyste se pak na klubovém večírku mohli blýsknout fotografiemi vašeho banakita jamajského? Doporučuji vám ale, abyste před tím, než zmizí, zveřejnili jeho pozorování i s fotografiemi. Mnozí birdeři se dívají podezíravě na místní pozorování rarit zveřejněná s odstupem času a jako začínající pozorovatel si budete chtít zachovat přízeň svého klubu.

TIPY k hledání ptáků

V prvé řadě musíte být tam, kde jsou ptáci. Jděte ven. Dobrým plánům, které se nikdy neuskuteční, se říká promarněné příležitosti.
Za druhé, používejte dalekohled, který je uzpůsoben pozorování ptáků – dalekohled s širokým zorným polem, s dostatečnou hloubkou ostrosti, rychlým ostřením a samozřejmě s kvalitní optikou. Nikdo, kdo si pořídil kvalitní dalekohled, toho nikdy nelitoval.
PETE DUNNE propadl přírodě už jako dítě a více než čtyřicet let se věnuje dravcům. Je autorem patnácti knih a bezpočtu článků zveřejněných v časopisech a novinách. Byl zakládajícím ředitelem Cape May Bird Observatory a nyní vykonává pozici ambasadora organizace New Jersey Audubon.

pete dunne wikipedia

zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

David Sibley vysvětluje, proč tvar ptáka může klamat

Zkušení pozorovatelé často zdůrazňují důležitost tvaru a proporcí pro identifikaci. Není pochyb o tom, že tvar je jedním z nejcennějších identifikačních vodítek, ale chvíli trvá, než získáte určitou praxi a zkušenosti k tomu, abyste byli schopni vnímat a interpretovat rozdíly. Krmítko pro ptáky je skvělou příležitostí k získání praxe.
Je důležité pamatovat na to, že tohle je dojem a ne měření. Rozdíly v rozměrech nelze skutečně měřit. Je to proto, že posuzujeme velikost jedné části těla v poměru k ostatním částem těla. Ocas drozda stěhovavého měří mnohem více než sýkorky, ale ocas sýkorek se zdá poměrně delší k velikosti jejího těla.
Další výzvou je, že celkový tvar ptáka se může značně lišit v závislosti na držení těla a způsobu uspořádání per. Proto, když mluvíme o tvaru ptáka, máme tendenci se zaměřit na několik konkrétních aspektů stavby těla, které pták nemůže měnit: délka ocasu, tvar zobáku, přesah ruční letky a délka nohy.
Tvar hlavy a tvar těla se velmi liší v závislosti na tom, jak jsou pera držena (načechraná nebo stlačená), ale tato změna zůstává v některých poměrně přísnějších mezích a je určena relativní délkou per. Například pták s chocholkou (delší pera na temeni) se může zdát bez chocholky, jestliže pera jsou stlačena, ale když jsou pera na temeni načechrána, druh se vždy bude jevit chocholatý. Naproti tomu druh bez extra dlouhých per na temeni se nikdy nebude jevit chocholatý, bez ohledu na to, jak moc je načechrané jeho temeno.
Další aspekty, které je třeba si uvědomit:
• Tvar zobáku zůstává vždy stejný, ale zdánlivá velikost zobáku se může mírně měnit. Vypadá poměrně malý, když pera na hlavě jsou načechraná nebo poměrně velký, když jsou pera na hlavě stlačená;
• Přesah ručních letek zůstává vždy stejný. Dlouhé křídelní letky jsou ukotveny na kostech a jejich uspořádání nemůže být změněno;
• Délka ocasu zůstává vždy stejná, ale ocas se může zdát kratší, když pera na těle jsou načechrána nebo delší, když jsou stlačena;
• Délka nohou zůstává vždy stejná, ale je méně užitečná, protože nohy mohou být skryté (zdají se krátké), když pera na břichu jsou načechrána nebo odhalené (zdají se dlouhé), když pera na břichu jsou přitisknutá k tělu.
Abyste se seznámily s rozsahem změn ve tvaru a proporcích, sledujte běžné ptáky, všímejte si znaků a porovnávejte různé druhy.

IDTK LabelsOnly

Číst dál...

Čištění podrážky terénních bot

Všichni to známe...dobré boty jsou základ. A mimo jiné mají kvalitní profilovanou podrážku.
Všichni taky známe, jak se občas boty těžko čistí, když v nich zaschne některý druh bahna, kterým se brodíme. Co jsem se ptala, řeší lidi čistění různě. Sama jsem využívala staré nůžky. Známý říkal, že používá starý šroubovák. Určitě je spousta dalších možností.
Před pár lety jsem měla možnost občas být pár dní na farmě... koně, psi, procházky v polích a lesích, prostě nádhera. Jednou při čištění koně po vyjížďce mě napadlo, že háček na kopyta je vlastně ideální pomůcka i pro čištění terénních bot. Má ergonomicky tvarovanou rukojeť, někdy pogumovanou. Háček je dostatečně pevný a zužuje se do špičky. Kromě háčku najdeme na tomhle nástroji také pevný kartáček. Vyzkoušela jsem a jsem natolik spokojená, že mě napadlo se o tuhle praktickou věc podělit. Třeba usnadní práci i vám....

Autor: Renata Hasilová

Číst dál...

Nový kurz ČSO zaměřený na určování běžných druhů ptáků

Chtěli byste se naučit poznat většinu běžných druhů ptáků? Pletou se vám ptačí hlasy nebo nevíte, kde začít?

ČSO představuje nový intenzivní tříměsíční kurz zaměřený na určování běžných druhů v hnízdní době pro všechny, kteří by chtěli takové znalosti získat. Těšit se můžete na 4 vícedenní semináře-exkurze, během kterých se pod vedením zkušených ornitologů naučíte určovat všechny běžné druhy ptáků v ČR. Velký důraz bude kladen také na poznávání druhů podle hlasu. Po celou dobu kurzu budou účastníci s pomocí lektorů individuálně pracovat na různých cvičeních a zdokonalovat se ve svých dovednostech. Všichni účastníci budou mít také možnost vyrazit do terénu s místními ornitology.

propagace 01 final

Nepostradatelnou součástí kurzu bude i poznávání stejně nadšených lidí a biologicky atraktivních míst.

Cena kurzu (pro členy ČSO 7 000 Kč, pro nečleny ČSO 8 500 Kč) zahrnuje po celou dobu trvání (3 měsíce – duben až červen) intenzivní přípravu pod vedením lektora, materiály, úvodní seminář-exkurzi (Praha, 29.-31.3.), 3x vícedenní exkurzi-seminář na ornitologicky zajímavá místa (26.-28.4. / 24.-26.5. / 14.-16.6; začátek vždy během pátečního odpoledne/večera), možnost vycházky s místními lektory. Významnou část kurzu bude tvořit i vlastní domácí příprava a vycházky do terénu. Ubytování, dopravu a stravu si hradí každý účastník sám.

Organizátoři si vyhrazují právo na výběr účastníků z předem přihlášených zájemců. Všichni přihlášení budou o výběru informováni do 15. března 2019. V případě velkého počtu přihlášených proběhne ještě telefonicky krátký pohovor. Přijatí účastníci obdrží poté další podrobné informace a instrukce pro zaplacení účastnického poplatku (ten bude potřeba uhradit převodem do 20. března 2019).

Termín uzavření přihlašování je 14. března 2019. Kapacita kurzu je 25 účastníků.

Přihlášku vyplňte podle skutečnosti, není třeba vymýšlet si aktivity ani se stydět, že zatím nemáte s určováním ptáků žádné zkušenosti. Údaje, které napíšete, mají pouze umožnit organizátorům a lektorům připravit program tak, aby maximálně odpovídal vašim očekáváním. Bude-li třeba vybírat mezi přihlášenými, bude se tak dít především na základě motivace a časových možnostech uchazečů.

Přihláška ZDE

Veškeré dotazy směřujte na Ondřeje Belfína, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 721 216 420.

Těší se na vás tým lektorů

Chtěli byste se naučit poznat většinu běžných druhů ptáků? Pletou se vám ptačí hlasy nebo nevíte, kde začít?
Tak dávejte pozor, protože ČSO pro vás připravila nový intenzivní tříměsíční kurz zaměřený na určování běžných druhů v hnízdní době pro všechny, kteří by chtěli takové znalosti získat.

Kapacita je omezená a uzávěrka přihlášek je už 14. března.
Více informací o kurzu: (odkaz na příspěvek webu)

ODKAZY
https://www.birdlife.cz/novy-kurz-poznavani-ptaku/
https://www.facebook.com/birdlife.cz/photos/a.10151449586015052/10161452016495052/?type=3&theater

Autor: Ondřej Belfín

Číst dál...

Sčítání zedníčků skalních na Pálavě

V letošním roce opět proběhlo sčítání zedníčků skalních na Pálavě. Akce byla rozložena do tří dnů - 26/1, 16/2 a 3/3.

Zedníček je krásný opeřenec, každá příležitost ho pozorovat je velmi vzácná a to byl jeden z důvodů, proč jsem se do monitoringu zapojila. Pozorovat hodinu na lokalitě mi nepřišlo nijak náročné, často v přírodě při pozorování trávím na jednom místě i delší dobu.

Pozorovatelé přihlášení do akce dostali přidělená stanoviště. Představovala jsem si hodinku pozorování pod skalní stěnou, protože ale funguju bez auta, bylo mi přiděleno stanoviště v dosahu hromadné dopravy... areál mikulovského zámku. Ten totiž stojí na skále a na té byl v minulosti zedníček opakovaně pozorován. A není potřeba jít hluboko do historie - na skálu zámku přiletěl i při monitoringu v roce 2018.

První ze tří pozorovacích dnů byl skutečně zimní. Vlak mi přijel do Mikulova už po osmé hodině, v půl deváté jsem byla u zámku, monitoringová hodina byla od 10 do 11. Celkově jsem tedy lokalitu procházela a kontrolovala 2,5 hodiny... do desáté hodiny spíše procházením, od 10 do 11 hod pečlivým sledováním skály, kde se zedníček ukázal před rokem (stejně jsem to pak měla "zorganizované" i další pozorovací dny). Poletoval sníh, foukal studený vítr. Několikrát jsem obešla celý zámek, prohlédla skálu, zdi, věže. Při jednom z koleček mě překvapila paní domácí rehková. Další kolečko ukázalo, že na tu zimu není sama - ukázal se i pan rehek domácí. Na hranu okapu dosedl krahujec. Koňadra zpívala navzdory počasí.

Manželský pár na procházce před sobotním obědem mi na povzbuzení řekl, že v týdnu zedníčka u zámku viděli. Mně se to tentokrát nepodařilo.

Druhý pozorovací den přálo počasí - těch 2,5 hodiny svítilo sluníčko. Rehky jsem neviděla a krahujce vystřídaly poštolky. Nad zámkem občas prolétla desítka kavek. Zedníček se neukázal.

Březnový den jako by si v prvních dvou hodinách chtěl zavzpomínat na zimu, fučelo a bylo šedivo. Poštolky visely ve vzduchu, protože jim vítr bránil v letu, ale světlo chybělo a tak se mi stejně nedařilo je vyfotit tak, jak bych ráda. Na skále jsem ale - navzdory počasí - našla první letošní fialky. A pod skalou žluté krokusy. Zároveň s tím, jak se ukázalo sluníčko, znovu přilétly kavky, rozezpívaly se koňadry a našla jsem i strakapouda jižního. Zedníček mi ale neudělal radost ani tentokrát.

A jak dopadl monitoring celkově? Na Pálavě byl potvrzen výskyt dvou jedinců zedníčka skalního. Uvidíme, jak to bude za rok.

Autor: Renata Hasilová

Číst dál...

Čápi na odstřel. Nebe nad Libanonem se pro chráněné stěhovavé ptáky stává černou dírou

Je snad dokonalejší signál příchodu jara, než každoroční přílet čápů? Návrat těchto ikonických ptáků, z nichž někteří mají ve svých křídlech 20 000 kilometrů vzdušné trasy, je u nás prostě důvodem k veselí. Z jejich průletu mají radost i v Libanonu, ale poněkud odlišně, než je tady v Čechách zvykem. Čápy při tahu tam místní ve velkém odstřelují jen tak, pro zábavu. Informuje o tom ochranářská organizace GreenWorldsWarriors.

Většina v Evropě hnízdících čápů tráví zimu v Africe. K tomu, aby se tam dostali, využívají víceméně dvou hlavních tras. Západní, vedoucí přes Gibraltar, a východní přes Turecko a Arabský poloostrov. Pohybu nad otevřeným mořem se vyhýbají. Šetří totiž síly a využívají stoupavých termálních proudů nad pevninou. Žádná z obou tras není prostá nebezpečí, například v podobě nepříznivého počasí. K významným rizikům východní trasy se v posledních letech přidává i „sport“, který provozují obyvatelé v Libanonu. Prolétávající tažné ptáky ve velkém loví.

45447387 800494426964167 7072695020540657664 n

Mrtvé nikdo nespočítá
Podle údajů libanonských ornitologů ze Sdružení pro ochranu ptactva si v roce 2017 vybralo východní trasu a tím pádem i nebe nad Libanonem okolo 530 000 čápů bílých. Nevybrali si dobře. V době jejich tahu totiž místní houfně vyráží za loveckým dobrodružstvím. Jak popisují GreenWorldsWarriors, stalo se tu sezónní módou vyrazit autem do hor, postavit se u cesty a pálit na všechno, co se ve vzduchu jen hne. Počty sestřelených čápů jdou do tisíců, ale přesný odhad si nikdo netroufne učinit. Dílem proto, že pohybovat se s kamerou mezi skupinkami rozjařených střelců a investigativně něco vyšetřovat zavání sebevraždou.

71

Libanonská vláda nárůst těchto pseudoloveckých aktivit registruje, ale navzdory různým diplomatickým výtkám evropských zemí jej v posledních dvaceti letech nikterak nereguluje. „Libanon je něco jako černá díra,“ komentují tamní stav polští ornitologové. „U nás se čápi řadí mezi přísně chráněné druhy, za jejichž rušení vám hrozí vysoká pokuta. Opravujeme jejich hnízda, monitorujeme jejich pohyb, pečujeme o ně. Za zastřeleného čápa u nás můžete jít do vězení. Naše snaha o záchranu tohoto druhu je ale vytrvale podkopávána tím, co se běžně děje v Libanonu.“

Nad Libanonem protahuje celkem 327 ptačích druhů, a hustota nalezených zastřelených ptáků dosahuje 248 kusů na kilometr čtverečný. Je to skutečně smrtící průlet, který si dohromady vyžádá kolem 2,6 milionů zabitých ptáků ročně.

zdroj: ekolist.cz
zdroj foto: greenworldwarriors.com

Číst dál...

Jaro přilétá se špačky, skřivany a s čejkami i na střední Moravu

Teplé počasí posledních dní uspíšilo příchod jara. V zahrádkách již kvetou sněženky a talovíny. Z teplých krajin se vracejí i první ptáci – skřivani, špačci, konipasi bílí, čejky chocholaté, drozdi zpěvní a holubi hřivnáči.
První letošní skřivani se objevili již v polovině února, ale šlo pouze o několik jednotlivců. Špačci se objevili koncem února, tak jako čejky chocholaté a konipasi bílý. Tyto první otužilce nyní již následují větší hejna i stovek špačků a čejek chocholatých. S čejkami přilétají i kulíci zlatí, kteří budou pokračovat dál až na sever Evropy, kde hnízdí.
Pozorovatelé ptáků z Moravského ornitologického spolku již zaznamenali i přílet racků chechtavých, poláky velké i poláky chocholačky a husy velké. V zahradách již začínají zpívat kosi, pěnkavy, zvonci i sýkory.
Od nás se naopak vydají k severu husy běločelé a tundrové, které zimovaly na jižní Moravě. Postupně se vytrácejí i hejna havranů polních a kavek obecných.
Pokud se chcete zapojit do sledování příletu vybraných druhů ptáků, tak se můžete zúčastnit projektu „Jaro ožívá“ na: https://www.birdlife.cz/jaro-oziva-prave-dnes/.

Jiří Šafránek
Foto: Jiří Šafránek – špaček obecný, čejka chocholatá, polák velký, drozd zpěvný, holub hřivnáč, racek chechtavý, kulík zlatý.

Číst dál...

Vymřou ptáci, nebo jsme na ně krátcí? Potřebujeme je, oni nás ne

Nejběžnější součásti života často nevnímáme. Schválně, všimli jste si, že jsou v posledních letech zimní krmítka prázdnější, jaro tišší a nebe smutnější? Ptáků ubývá. Proč mizí, zjišťoval magazín Víkend.

Rok 2019 začal před pár týdny mediálním ptačím poplachem. „Africký virus kosí kosy! V Česku jim hrozí vyhynutí!“ křičely titulky.

Faktem je, že jednoho z našich nejběžnějších ptáků hubí virus Usutu, přenášený komáry. Kosi jsou na něj z dosud neznámých důvodů citlivější než jiné ptačí druhy. Vymizí tedy černí opeření pěvci z naší přírody?

Podle Petra Voříška z České společnosti ornitologické je na ukvapené závěry brzy. Virus Usutu sice skutečně může lokálně způsobovat hromadné úhyny kosů, ale zatím nevíme, co to udělá s kosí populací jako celkem. „Není to tak, že bychom teď mohli mluvit o vyhynutí kosů,“ zdůrazňuje ornitolog. „Musíme sčítat a sledovat, jak se kosi s virem vypořádají.“

Toto je asi největší rozdíl mezi světem médií a světem vědy. Odborník nebude strašit ptačí katastrofou, protože věci jsou složitější. Nejasnost problému s „kosím morem“ Voříšek ilustruje na příkladu zvonka zeleného.

Početnost tohoto dříve velmi rozšířeného pěnkavovitého ptáka klesá v posledních letech jak v Česku, tak v celé Evropě. Na vině je zřejmě trichomoniáza, způsobovaná parazitickými prvoky. Nebojte se, že byste se mohli nakazit – takzvanou „krmítkovou nemocí“ trpí jen ptáci. Nakazí se nejčastěji na krmítkách a zdá se, že pro zvonky zelené jsou trichomonády zvlášť nebezpečné.

„Vidíme sice, že se u zvonků choroba šíří a že jich ubývá, ale kauzální souvislost se zatím prokazuje obtížně,“ zdůrazňuje ornitolog.

Cenné ptačí služby
Na světě žije asi 9 800 až 10 400 druhů ptáků. Rozdíl je daný tím, že v některých případech se odborníci neshodují v přesné klasifikaci druhů. Podle celosvětové organizace ochránců ptáků Birdlife International je vyhynutím ohroženo 1 375 druhů (13 %).

V Evropě od roku 1980 zmizelo 420 milionů opeřenců. Nejhorší je to u nejviditelnější skupiny polních ptáků. Skřivani, čejky, strnadové, konipasi a další druhy z polí ubývají tak dramaticky, že i řada odborníků začíná mluvit o katastrofě. Například ve Francii za posledních 15 let poklesly počty některých druhů až o třetinu.

„Přišli jsme o 25 % skřivanů,“ shrnul loni francouzský ornitolog Benoit Fontaine. „Je to velmi, velmi vážné. Představte si, jak bychom se děsili, kdyby místo ptáků za patnáct let vymřela čtvrtina Evropanů.“

Tady je namístě vysvětlující odbočka. Příroda má i čistě estetickou a kulturní hodnotu. Procházka jarním úvozem bez skřivánčího zpěvu nebo posezení na mezi bez pohledu na kmitající se ocásky konipasů by byla stejně neúplná jako pražské panorama bez Hradčan.

Ano, ptáci jsou krásní, čemuž rozumí i člověk bez vztahu k přírodě. Jenže ptáci nám poskytují i řadu takzvaných ekosystémových služeb.

A dělají to zcela zdarma. Různé ptačí druhy hubí škůdce, trusem rozšiřují semena rostlin, odstraňují mršiny. Bez této každodenní práce milionů ptáků by se zhroutil nejen globální ekosystém, ale i produkce potravin, ekonomika, zdravotní systém. „Lidé potřebují ptáky mnohem víc, než oni potřebují nás,“ shrnuje webová stránka www.birdlife.org. „Na ptáky jsme krátký,“ dalo by se to shrnout popovým popěvkem.

Komunisté vs. kapitalisté
Na vině dramatického úbytku polních ptáků je způsob, jakým v Evropě v posledních desetiletích hospodaříme na polích. Ve snaze „vyždímat“ z půdy maximum vedeme chemickou válku proti plevelům a škůdcům.

Jenže čím vyšší výnosy z hektaru, tím méně polních ptáků. Právě škůdci a semena plevelů tvoří jejich hlavní potravu. Za poslední půlstoletí se produktivita evropského zemědělství zvýšila až čtyřikrát. Hlad přitom rozhodně nemáme: víc než 58 % Evropanů trpí nadváhou. Zatímco my se přejídáme, polní ptáci mají hlad.

Pohromou jsou dotace, jak loni shrnul časopis Ochrana přírody. V článku „Jak se mají polní ptáci v Česku?“ popisuje, že po sametové revoluci došlo k prudkému propadu intenzity zemědělství. Zánik JZD byl pro polní ptáky požehnáním. Populace narostly, ale jen přechodně. „Jakmile se s nástupem dotací do zemědělství začala intenzita zvyšovat, ptáci reagovali prudkým úbytkem.“

Vysvětlení je až překvapivě jednoduché. Dotace dnes českým farmářům nejen umožňují používat umělá hnojiva a herbicidy, ale i pěstovat plodiny k výrobě biopaliv, jako je třeba řepka nebo kukuřice. „Výsledkem jsou rozsáhlé plochy sterilní krajiny, kde z dřívějšího přírodního bohatství může přežívat jen zlomek nejodolnějších druhů,“ shrnují autoři článku.

Po únoru 1948 komunisté vykáceli remízky, rozorali meze a zrušili úvozy a staré cesty, čímž opeřence připravili o hnízdiště a úkryty. Ale jarní skřivánčí zpěv v českých polích utichá až kvůli tvrdým kapitalistům, kteří polním ptákům vzali potravu.

„Pokud jde o ochranu polních ptáků, je dnešní zemědělství velmi složitý problém,“ shrnuje Voříšek. „Chránit například dravce je poměrně jednoduché. Většinou jen stačí zarazit jejich pronásledování a zabíjení člověkem, případně odstranit další vlivy, které je ohrožují. Příkladem je úspěšný zákaz DDT, jež v minulosti způsobovalo ztenčování skořápek vajec sokolů. Jakmile jsme v Česku i jinde v Evropě dravým ptákům takhle pomohli, jejich stavy se zvýšily.“

Změnit podobu zemědělství je však podle ornitologa mnohem složitější: „Kromě produkce potravin v něm totiž jde i o údržbu krajiny. Ve hře je navíc i spousta nejrůznějších ekonomických a lobbistických zájmů.“

I přes tragický pokles počtu polních ptáků by podle ornitologa bylo předčasné házet flintu do řepky. Kdyby se dotační programy nastavily lépe, hodně by to pomohlo. Stačilo by, aby se dotace vztahovaly třeba na neobdělávané biopásy, díky kterým by se do české krajiny vrátily ptačí potrava a úkryt – a s nimi i strnadi, čejky, skřivani a další polní druhy. „Dnes mám velkou radost, když spatřím kdysi naprosto běžnou koroptev,“ vypráví Voříšek.

Rybniční „pouště“
To samé platí třeba i pro sýčka, dřív jednu z nejběžnějších českých sov. Typické večerní houkání, které ještě naši rodiče považovali za strašidelné volání smrti, už dnes skoro nezaslechnete. Sýček patří mezi kriticky ohrožené druhy ne proto, že by ho snad lidé pronásledovali, ale právě kvůli špatnému hospodaření v krajině.

Z Česka mizí velké druhy hmyzu, který tvoří hlavní potravu sýčků. Počet hnízdících párů je odhadován jen asi na 100–200. Takže nesýčkujme, ale se sýčkem to nevypadá dobře.

Podobnou „pouští“ jako česká pole jsou i rybníky. „Oblasti jako Třeboňsko, které dřív bývaly rájem vodních ptáků, postupně osiřely,“ říká ornitolog. „Zhruba od 80. let minulého století se totiž rybníky mění v chovné nádrže na kapry. Vodní ptáci tam už nemají dostatek potravy. Vymizel racek chechtavý nebo potápka černokrká, kterých bývalo všude dost. Už se sice objevují osvícení vlastníci rybníků, kteří kromě kapra chovají i jiné druhy ryb, ale vodní ptáky to zatím nespasí.“

Že často stačí málo, dokazuje návrat kormorána velkého, který byl u nás v 19. století skoro vyhuben coby „škodná“. Ještě v roce 1974 psali Jan Hanzák a Karel Hudec v knize Světem zvířat: „Několik párů občas žije v lednické rezervaci na jižní Moravě, zatoulané osamělé mladší ptáky lze občas zastihnout na Labi.“

Dnes už je všechno jinak. Když byl na začátku 80. let kormorán zařazen do Červené knihy kriticky ohrožených druhů, začala se jeho evropská populace zvyšovat, a to včetně té české. V minulých letech u nás hnízdilo několik set párů kormoránů. Další desítky tisíc do Česka buď přilétají přezimovat, nebo přes nás migrují.

Paradoxně je to dnes problém. Dobře sehrané hejno kormoránů dokáže během krátké doby vylovit celý rybník. Rybáři ani myslivci dřív kormorány střílet nesměli, protože je zákon řadil mezi zvláště chráněné živočichy. Dnes už jich přibylo tolik, že přímou ochranu ztratili. Lovit se sice smějí, ale tahanice rybářů se státem o náhradu škody pokračují.

Kdo komu škodí?
Na kormoránech je dobře vidět, jak relativně rychle se populace některých ohrožených druhů ptáků dokážou vzpamatovat. V Česku to platí i pro některé dravce, dříve člověkem pronásledované a hubené coby škodná.

Myslivci ještě nedávno vyznávali zásadu „Co má zahnutý zobák, musí dolů“. Dnes už dravce střílet nesmějí, jenže často úřadují pytláci. Třeba v srpnu 2017 na poli u Kojetína někdo postřílel 26 dravců.

Kromě „bouchalů“ dravce ohrožují traviči, často používající jed karbofuran, v Evropské unii už déle než deset let zakázaný. Dravci se do Česka přesto vracejí. Ikonickým ptákem je orel královský, který u nás začal opět hnízdit v roce 1998.

A pak jsou tu případy, které normální člověk nepochopí. V červnu 2017 se komusi znelíbila kolonie vlh pestrých, nádherně zbarvených ptáků, kterých u nás hnízdí jen několik stovek párů. Neznámý pachatel v Čejkovicích na Hodonínsku ucpal otvory do jejich 57 hnízdních nor montážní pěnou. Kdyby si toho ochránci ptáků včas nevšimli, ptáci by pod zemí pomalu a krutě zemřeli.

Nikdo soudný by asi ani neochutnal „lahůdku“, kvůli které ve Francii každý rok mimořádně krutým způsobem zahynou spousty strnadů zahradních. Lovci je chytají a zavírají do klícek, kde jsou pak ptáci násilím překrmeni do extrémní tloušťky. Kuchař je následně utopí v koňaku, který prostoupí celé ptačí tělo. Pečený strnad je pod názvem ortolans à la provençale považován za provensálskou specialitu.

Nebojme se o vrabce
Oč lépe je na tom obyčejný vrabec domácí. Také jeho počty sice v Evropě klesají, ale nikdo ho barbarsky nevraždí. Příčiny mizení vrabců nejsou úplně jasné. „Ztrácejí se hlavně z velkých měst,“ říká ornitolog Petr Voříšek.

„Před lety jsem je běžně vídal i v Praze, třeba na smíchovském autobusovém nádraží Na Knížecí nebo u stanice metra Vltavská. Dnes už jich není zdaleka tolik. Jak se však česká ekonomika zlepšovala, zmizely zanedbané domy a neudržované parky, kde se vrabci s oblibou schovávají.“

Přílišná upravenost měst vrabcům zkrátka nesvědčí, tak jako polním ptákům nesvědčí přílišná upravenost zemědělských lánů. „Dnes se vrabci vracejí na venkov, kde lidé chovají slepice. Mají tam dostatek úkrytů i potravy. Nejsou ohroženi, jen už jich prostě není tolik jako dřív.“

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Ani twitcher to nemá jednoduché 286. druh pěnkavák sněžný

Výskyt v ČR po 40ti letech pěnkaváka sněžního na hraničním pomezí Šumavy jistě zvednul adrenalin a tep nejen „odškrtávačům“, ale i váženým a seriózním birdwatcherům. Člověk zvažuje pro i proti, cesta po hraničním hřebenu byla pro mne náročná v létě, tak si to neumím představit v zimě, ale touha zapsat pěnkaváka je silnější. Kontaktuju Klub300, zda někdo nemá v plánu vyrazit také, přece jen jsou úseky, které sám bohužel nezvládnu. Ozývá se Pavel Brandl, ve finále se domlouváme na sobotě, kdy přijede autem k nám a dál už porazíme naší oktávkou.V pátek večer se dostavuje známý pocit strachu, bude, nebude? Najdeme? Sobotní ráno je jak vymalované, až na -7 stupňů mrazu, než přijede Pavel, mám auto oškrábané, přehazuje si věci a vyrážíme. Navigace ukazuje 120 kilometrů, tak jedeme směr Horažďovice, Strakonice, Volyně, Vimperk. Za Strážným překračujeme hranice, míříme na Philippsreut, kdo odbočujeme na Bischofsreut, Haidmuhle a přesně za 2hodiny a deset minut parkujeme na parkovišti pod hotelem?? Aspoň se ten objekt tak tváří Hochstein.Je nádherná viditelnost, obzoru dominují bílé kopce Alp. Balíme si věci do batohů, já se přezouvám a vyražíme ve společnosti německých turistů, kteří míří stejným směrem. Koukám po parkovišti, tak česká SPZ je tu jen ta naše. Opět se dostavuje takový ten zoufalý pocit, když vidím kilometry prostoru, kde chceme najít malého „brapčáka“. Najít ten důležitý průsečník, kdy se vzájemně musíme potkat. Zastavujeme se u prvního hejna křivek na stráni nad cestou, snad nám přinesou štěstí – Franta je viděl taky. Z asfaltky brzo přecházíme na červeně značenou stezku na Plechý, která je pod sněhem. Ukazatel říká 5km. Jsme snad jediní, kteří nemají na nohou sněžnice, ale sníh je umrzlý a neboříme se. Koukám na teploměr na telefonu – 8 stupňů. Obloha jak vymalovaná, sluníčko svítí, jakou má už sílu poznáme pozdě odpoledne. Bílý sníh až jiskří, že mžourám oči.Po cestě si div hlavy nevykroutíme, netrvá dlouho a je nám i horko, ale cesta je díky peřině sněhu pohodlná (díky Františku za informaci), žádné lezení přes balvany. Dorážíme na Trojmeznou, sněhu je tolik, že stoly a lavice pro turisty jsou pod sněhem a pokud si chci přečíst ukazatel, musím si pomalu kleknout. Okolo nás se začíná motat více turistů, stylové sněžnice má pomalu každý. Překvapeně koukám na osůbky, které mají na nohou klasické sjezdové lyže a vesele cestují po hřebenu na nich, v průběhu dne jim podobných lidí potkáme ještě víc. Jen koukám, že mají jiné vázaní s volnou patou, ale jinak klasické přeskáče.Chvíli pokoukáme po okolí, bedlivě sledujeme stromy a reagujeme na každý stín, ale pěnkavák nikde. Stále se nás ještě drží optimismus. Vyrážíme na bezejmenný kopec, na mapě má označení kóta 1373. Obcházíme skaliska, hledáme pěnkaváka, dáváme první zastávku na jídlo a horký čaj, je něco po desáté hodině. Opět koukám na rozlehlou krajinu okolo, na naší straně pahýly mrtvého lesa až kam oko dohlédne, z druhé strany parádní sešup do údolí, místy ostrůvky kamení a kleče. Horizont lemují Alpy. Jak tady máme něco najít?? Vyrážíme na Plechý, jehož kříž se majestátně vypíná nad vrcholem. Pěnkavák nikde...v duchu se přistihuju jak mluvím sám se sebou, kde jsi mrcho jedna...Na Plechým je frmol lidí, mnozí se fotografují u kříže, jen my dva s Pavlem sem zjevně nepatříme svým chováním. Neustále civíme do oblohy, díky čemuž nám neuniknou tři táhnoucí sokolové, jejich bílá křídla a těla svítí na azurové obloze. Slabá náplast! Skenujeme okolí a stromy, zádný relax jako všichni okolo. Zjišťuju, že tu jsem bez signálu, asi je tu opravdu konec světa. Obcházíme celé skalisko, každý jinou cestou. Nacházíme budku s razítkem, neváhám a otiskuju razítko do „birdsbloku“ a jak čtu, šumavský Everest Plechý 1378m.n.m.
plechy
Pěnkavák se však neukazuje ani po delší době. To už začíná být na pováženou. Nedaleko od nás jsou další skaliska, míříme k nim, v dálce svítí zamrzlé Lipno. Obcházíme skalku, která stojí na „vydrholci“ srázu, nechráněnou před větry a je tu tím pádem parádní frédo, fičí tu jak na Sibiři, rychle se vracíme zpět na Plechý, kde pod skalkou příjemně svítí sluníčko a větry nedují. Krátká porada a jdeme se opět podívat na Trojmeznou, ale pomalu z nás vyprchává optimismus. Je to vidět i na tom, že jdeme bez zbytečných řečí, každý se svými chmurnými myšlenkami. Trojmezná opět bez pěnkaváka – vracíme se zpět na Plechý, dalších pár kilomertů v nohách. Někde být musí, není důvod, aby odletěl. Na Plechým přibylo turistů, slyším první češtinu, obcházíme skaliska jako ohaři. Bezvýsledně. Sedáme na pařezy a přemýšlíme. Pavel dedukuje, že pokud tu je, a není důvod aby nebyl, je u 5km vzdálené restaurace, kde má zbytků plno. Náš čas se krátí. Končíme pravděpodobně bez pěnkaváka, ale pesimisti se mají popravovat, jak říká můj vzor Jára Cimrman. Zkusíme obhlídnout restauraci Hochstein, třeba se zadaří zápis do životního WP listu. V duchu si říkám pokolikáté jede člověk domu zklamaný? Je to jako s husou malou, lejskem malým nebo do loňského léta s břehoušem rudým, ale to jsou druhy, které tu jsou každoročně, jednou padnou, ale zatoulaný pěnkavák??Míjíme kótu 1373, sestupujeme na Trojmeznou a vystoupáme na stráň nad ní. Přiznám se, mám toho už dost, beru dolminu... už nemluvíme, zklamání je z nás cítit na sto honů, nálada pod bodem mrazu.Koukáme do země a pomalu zvedáme nohy, stačí jedno otočení hlavy k obloze! Pěnkavák letí nad hlavama, uffffff sledujeme ho dalekohledem a vidíme, jak se nám ztrácí kde? No na kótě 1373 – nejméně kilák od nás. Pavel ještě kouká na bok a ukazuje mi kůly, které označují hranici a říká – víš, co to znamená? Letěl asi 40m ve vnitrozemí a tak ho můžeme počítat. Únava z nás padá, plesknutí našich dlaní zpečetí zdárný výsledek a s novými silami mažeme na kótu 1373. Je tam, nacházíme ho hned, vyzobává něco v mechu, není plachý. Pozorují nás nějací Němci, jak tam poskakujeme okolo fogla. A to jsem ještě na mrtvici, když vytahuju foťák a ten je ztuhlý. Nemůžu vůbec zaostřit! Bohudík pak aparát dostal rozum a fotografie se povedly. Asi 20minut se kocháme, než se vydáme na zpáteční cestu. Jdu a jen dnešní mega úspěch mě nutí pokračovat a nikam si nesednout a zůstat sedět, v nohách máme okolo 15 kilometrů v mrazu a sněhu, máme oba krásně rudé, spálené obličeje. Na parkovišti se nasoukám do auta a cestu 120 kiláků odřídím díky euforii, doma mám problém vylézt do třetího patra. Koleno oteklé, nohy necítím, ještě si zapíšu pěnkaváka do všech seznamů a pro mne dnešní den skončil.

Číst dál...

Místo výskytu jako vodítko pochopení toho, kde ptáci žijí, vám může pomoci při identifikaci.

Místo výskytu není spolehlivým znakem samo o sobě, ale hraje důležitou roli při každé identifikaci, kterou děláme.
Začínající pozorovatelé se rychle učí preferencím místa výskytu. Je to docela přímočará myšlenka – každý druh hledat na místě s určitými podmínkami a tráví tam svůj čas. To pomáhá identifikaci na základní úrovni, a jak získáváme zkušenosti, tak se stále zdokonalujeme o preferencích ptáků (a také naši schopnost rozlišit jemné druhy místa výskytu). Pro začátečníky je užitečné vědět, že bahňáci by měli hledat v bahnitých plochách a vrabci v živých plotech a nikdy naopak. Zkušenější pozorovatelé vědí, že každý druh bahňáků má rád jiný druh bahna a vrabci mají tendenci vyřešit své problémy kolem živých plotů. Když to víme, pomáhá nám to nejen identifikovat ptáka, kterého najdeme na těch místech, ale také pro hledání ptáků na prvním místě. Když vidíme určitý druh stanoviště, spustí se myšlenka, že „toto vypadá jako dobré místo pro druh x „, což nás vede k hledání daného druhu. Každý pták, který užívá toto stanoviště, přitáhne naši pozornost. Hodně z toho se stane na podvědomé úrovni, což vytváří očekávání pro určité druhy. Tyto druhy se stávají nejlepšími kandidáty v naší mysli a my je rychle poznáme, když víme, že se pravděpodobně tady vyskytují. Současně ale musíme pochopit vlastní nejistotu. Místo výskytu není samo o sobě spolehlivým znakem, ale hraje důležitou roli při každé identifikaci, kterou děláme. Tuto nejednoznačnost může být těžké pochopit, ale úspěšný pozorovatel bude schopen využít místo výskytu jako vodítko, ale také rychle ho odložit, bude-li to potřeba. To se stává většinou během migrace, když fyzický stres a neznámé prostředí může způsobit, že ptáci porušují vlastní pravidla místa výskytu. Někteří migranti se ocitnou v situaci s omezenou možností stanoviště a musí se s tím vypořádat. V jiných případech potrava láká ptáky do prostředí, kterému se normálně vyhýbají. Ale stále ještě nenajdete jespáka v živém plotě, ale vrabci můžou skončit v bahně. Běžní lesňáčci žlutohrdlí nebo strnadci bělohrdlí (obvykle se nacházejí v nízkém hustém podrostu) můžou shánět potravu vysoko v korunách kvetoucích dubů, zatímco ostatní lesňáčci nebo tangary (obvykle se vyskytují na vršcích stromů) můžou poskakovat kolem trávníků a pláží. Pokud jde o identifikaci ptáků, je důležité být připraven na tento druh abnormálního chování. Rozpoznání a porozumění tomu, co se děje, nám umožňuje letmý pohled do té pouti ptáka.

habitach
PORUŠENÍ PRAVIDEL: Migrant v atypickém prostředí, hledající potravu na otevřeném trávníku během migrace.
Zdroj Bird Watching USA March - April 2019

Číst dál...

V zajetí mlhy

Hlášené krásné počasí na víkend společně se severskými labutěmi zpěvnými na Lenešickém rybníku mě nutí o víkendu vyrazit ven. V sobotu proto zvedám telefon a volám Vláďovi, domlouváme se na neděli. Jezero Most a „Lenešák“ se má stát naším cílem a plánovaný druh labuť zpěvná a morčák prostřední.
Neděle ráno, budík na pátou, přece to mám do Mostu 180 kilásků. Vstávám a hudrám na „blbého“ koníčka, který mě nutí vyrazit do mrazu za tmy ven. Teploměr ukazuje -4, v kuchyni zapínám kávovar, abych měl zásobu tekutin na cestu, vybírám mluvené slovo, na to se opravdu těším. Po léta sbírám věci okolo Jaroslava Foglara a včera se mi povedlo získat unikátní audio záznamy ze soukromého archívu.
Cesta paráda už i díky poslechu a modré obloze, když se sluníčko vyklubalo ven. Typicky krásné jarní počasí. Vše se kazí nad Mostem, kdy vjíždím do husté mlhy. Je vidět na pár metrů, no potěš koště. Není vůbec vidět, semafory jen slabě problikávají, auta jedou krokem, dávám navigaci, abych vůbec trefil na nádraží pro Vláďu. Jedu z opačné strany města. Tam díky mlze přijíždím společně s jeho vlakem. Zaregistruju ho až u auta, jaká je mlha, ještě že i já stojím neustále na stejném místě.
Na jezero Most nemá význam vyrážet, koukáme na online kameru u Milady, stejně hustá mlha, viditelnost nula. No uděláme si radost a vyrazíme se podívat, jak přežila zimu naše známá rodina sýčků. Sedáme do auta a vyjíždíme. Uvidíme, jak se to pak s mlhou postupem času vyvrbí.
Sýčkové jsou na místě, malá rozkošná sovička na nás kouká, ale i tady je mlha, ale každopádně je větší viditelnost, tak běžím do auta pro fotoaparát, sýčka přece nefotografuju každý den. Z fotky díky již zmíněné mlze asi moc nebude, ale to uvidím až doma.

sycek

Řešíme kam dál, domů se nám nechce, tady, nad údolím je krásně, ale mlha pod námi nás straší. Most i Miladu halí stále mlha, tak vyrážíme na Lenešák. Jen vyjedeme kousek nad Most, čaroděj mávnul proutkem a vítá nás opět sluníčko a nádherný jarní den. Těšíme se na labutě. Jen se blížíme k Lounům, pomalu zapadáme opět do mlhy, kterou Vladimír přivolal svým neustálým „sejčováním“ po cestě...jak se říká, co si člověk přeje, to se stane. Příště pojede v kufru. U Lenešického rybníku vidíme asi tak 10m před sebe. Vytahujeme termosky a aspoň se nasnídáme, dělíme se kachnami. Mlha neřídne, tak volíme náhradní program, Nechranice.
Od minulé cesty pokročili se stavbou dálnice a tak u Nechranic jsme dříve, než jsme čekali. Příjemné překvapení. Zajíždíme do naší oblíbené zátoky, kde nás vítají stovky racků a kachen.
DSCN4485
Paráda!!!! Hned se nám zrychlí tep nadšení a v očekávání. Vybalíme věci a vyrážíme pomalu podél pobřeží, zdravíme se s jediným rybářem široko daleko a pak už se kocháme vodním ptactvem. Kachny ani nepočítáme, stejně tak chocholačky a poláky velké, najdeme jednoho samce ostralky štíhlé a letošní první čírky obecné, které jsou ve společnosti hoholů severních. Je nádherné počasí, v dálce vidíme sedět dva orly mořské na ledu nedaleko velkého hejna racků. Vracíme se k autu a cvičíme fotografování v praxi na hejnu konopek obecných.
DSCN4484
V autě se domlouváme, že zkusíme Lenešický rybník ještě jednou, nevěříme, že by se mlha už nezvedla a tak se vracíme na místo činu. Pole před Lenešickým rybníkem je plné labutí, víc jak 60 labutí se tu pase na trávě. Netrvá to dlouho a mise labutí zpěvných je splněna. Najdeme dvě. Fotografujeme z dálky, nebudeme je plašit a zvedat, jsme spokojení, že jsme labutě viděli, fotka je vedlejší produkt.

DSCN4486
Pokračujeme k rybníku samotnému, viditelnost je výborná tak postavíme stativáky. Hejno hus velkých, mezi kterým marně hledáme nějakou vzácnější bernešku, tak potěší aspoň husy běločelé. Jinak samá klasika od hoholů, kormoránů, poláků a roháčů po racky chechtavé a středomořské.
IMG 1554
Přesouváme se na druhou část rybníku, kde už birdují, jak se za chvíli dozvíme manželé z Prahy, kteří přijeli najít labuť zpěvnou. Chvíli se s nimi zdržíme a ukazujeme jim morčáky prostřední, čírky obecné, kopřivky, hoholy, husy. Přece jen je naše technika o stupínek výš. Posíláme je na louku, kde najdou „zpěvanky“ a my jedeme na poslední dnešní bod Lenešáku, kde jsme ráno snídali a začínali. Tady už nás žádné překvapení nečekalo, ale s dnešním seznamem jsme velice spokojeni. Sedáme do auta a vyrážíme směrem na Žatec.
Přejíždíme okolo labutí, kde stojí stále naši známí. Brzdíme a automaticky vytahuju stativák, je nám jasné, že jich dalekohledy nemají šanci vzácné zimní hosty najít. Labutě zpěvné v hejnu najdeme poměrně brzo a ukazujeme je kolegům. To si dnes můžu vybarvit modré okénko za dobrý skutek do Modrého života. Pak už jen zavezu Vláďu na nádraží v Žatci a vyrážím domů. .. Jesenice, Kralovice, Plasy, Plzeň....bratru i s ranní cestou zase 500km padlo.

IMG 1553

Číst dál...

Birdování na severu Čech

Po roční absenci výletování jsme se s klukama (Jarda Vaněk, Aleš Regner, Jirka Rohlena a já) rozhodli opět vyjet za hranice našeho kraje a pokochat se přírodou v jiné části naší republiky. Z původního plánu navštívit Moravu nakonec sešlo a tak jsme zvolili kraj, kde jsme někteří doposud ještě nebyli, a nebo byli, ale od té doby uplynula nějaká ta doba. Volba padla tedy na kraj Ústecký. Jedním z důvodů také bylo to, že se na zdejších vodních plochách objevují v poslední době velmi zajímavé, až raritní druhy. Z Jaroměře, kde máme sraz, vyrážíme ráno kolem 8. hodiny ve čtvrtek 7. února. Oproti ostatním výletům volíme dvoudenní pobyt, když přespíme v penzionu u nechranické nádrže.

Jezero Milada
Naší první zastávkou bude jezero Milada. To leží jen několik málo kilometrů od hlavního a zároveň největšího města kraje - Ústí nad Labem. K cílové destinaci příjíždíme zhruba kolem 11. hodiny a hned z dálky vidíme, že tady bude živo. Už od parkoviště vnímáme na polozamrzlé hladině tisíce ptáků. Nejpočetnějším zástupcem tu jsou bezpochyby lysky černé, kterých tu je okolo 1 500. Mezi nimi i jedna leucistní. Další nejpočetnější čeledí tu jsou racci. My však zprvu cílíme na úplně jinou skupinu, a to na potáplice. Netrvá dlouho a ve svých stativákách Jarda s Alešem hlásí ten nejvzácnější kousek, jenž je de facto tím hlavním důvodem, proč tu dneska stojíme - potáplice lední. Tak vzácná, že i ostřílení hoši, jímž jsou Jarda s Alešem, ji na našem území vidí vůbec poprvé. Je poměrně blízko a tak cvakáme Nikonama jako bychom dostali epileptický záchvat (s nadsázkou samozřejmě). Není to však jediný zástupce potáplic, kteří tu dnes brázdí ledovou vodu, dalším následovníkem jsou totiž potáplice severní, kterých tu napočítáme dokonce 5. To už ale míříme dál na východ podél pobřeží a hledáme další skvosty, které jsou odtud hlášeny. Zpoza rákosí na nás vyskočí další krasavec, jímž není nikdo jiný než sýkořice vousatá a já si tak po "lednici" připisuji další zcela nový druh. Zprvu se nám představí jen jeden páreček, o pár set metrů dál už pak asi 30ti členná kolonie. Nevycházím z údivu nad krásou tohoto nádherného "papouška", jak se mu občas lidově říká. Ale zpět na hladinu, protože na hranici zamrzlé a nezamrzlé části jezera pospává další z raritek kvůli kterým jsme tady, nebo alespoň já - kajka mořská. Samičku naše přítomnost nijak moc nevzrušuje a v poklidu si dopřává odpoledního šlofíka. Nakonec však přece jen zvedne hlavu a dovolí nám pár fotek. Zatažená obloha však kazí ideální podmínky, ale aspoň nefouká a neprší. Zapisuji si tak 3. nový druh do CZ seznamu, kajky jsem totiž doposud viděl jen na Islandu. Mezi dalšími druhy nás potěší i morčáci malí/bílí (2 páry) a velcí (25), turpan hnědý (1), poláci velcí (asi 500), chocholačky (80), hoholi severní (10) a jiné, již běžnější druhy. Mezi asi 800 racků stříbřitých/bělohlavých/středomořských, které jsme nijak blíže nespecifikovali, Aleš hlásí i 1 bouřního a 2 žlutonohé ve věku 1. zimy. Překvapilo nás však i 16 skřivanů polních nebo větší počty krkavců velkých. To už ale kolem 14. hodiny nasedáme do auta a míříme směr ubytování, které je ještě kus odsud. Kousek za jezerem pak ještě prohlížíme hejno asi stovek hus, které se pasou na poli. Mezi nimi jsou však pouze husy velké (70) a husy polní (40). Po cestě pak dokoupíme jídlo a pivo a může se jet bydlet.

sevcechy1
potáplice lední (foto Michal Staněk)

sevcechy2
sevcechy3
sýkořice vousatá a kajka mořská (foto Michal Staněk)

Jezero Most
Na velké a hluboké jezero, jenž leží u stejnojmenného města Most (dycky Most!), vyrážíme na 9. hodinu páteční, kde se na místním nádraží setkáváme s našimi průvodci, kamarády Honzou Haberem a Vláďou Teplým. Ty nás do až fanaticky hlídaného jezera zcela legálně protáhnou a ukážou zdejší faunu. Dnešním hlavním chodem by měl být racek šedý, který zde byl místními ornitology objeven už před nějakým časem. Díky tomu, že tu je všech racků určitě kolem 5 000, bude tento úkol zdánlivě nadpozemský. Přesto hned v úvodu kluci hlásí, že ho mají! Jenže než jsme se všichni ti, kdo nevlastní stativák, k němu dostali, což je případ především můj a pak taky Jirky, který se na tuto cestu vybavil jen svým Nikon kanónem, byl racek fuč. Hejno ve kterém přebýval se najednou zvedlo a odlétlo kamsi dále na vodní hladinu. Všichni ostatní ho aspoň na mžik zahlédli a tak jsem svoje zklamání jen těžko v sobě tutlal. Útěchou mi aspoň zprvu byly potápky černokrké (4) a rudokrké (5). S rackem to ale rozhodně nevzdáváme a míříme dál po západním břehu směr sever. Opět evidujeme 4 morčáky malé/bílé, tentokrát však jenom samice. Z rákosí nás trochu překvapí další sýkořice vousaté (1 pár), které bychom spíše čekali na opačné straně jezera, jak nám naši průvodci napovídají. Na opačné straně cesty, která lemuje celý obvod jezera a po které vedly naše kroky, pak na lučinách poletovala linduška luční nebo dva ťuhýci šedí. Chlapi neúnavně brousí co pár metrů stativákama po hladině a hledají racka. Zatím to jsou však jen racci chechtaví (asi 2 000), bělohlaví (asi 2 000), minimálně 200 stříbřitých a 10 středomořských či 1 žlutonohý. Po šedým zatím ani vidu, ani slechu.. ba ani čichu! Když už se po několika hodinové chůzi vracíme pomalu zpět, opět provádíme rutinní kontrolu hladiny. Na jednom místě pak Jarda hlásí něco podezřelého, na čež Aleš s ostatními potvrzují - racek šedý je tam, ty vole je tam! Konečně mohu do kukátka Meopty zanořit oko i já a racka si prohlédnout. Je to bomba, je od nás asi 300 metrů a přesto je jako na dlani. Jsem potěšen, že u takového pozorování mohu být přítomen a zapsat si další velmi ojedinělý exemplář, jehož pozorování na našem území je naprosto mizivé - jen asi 6 potvrzených výskytů. Sám bych ho nikdy neměl šanci určit, protože bych si ho jednak nikdy v takové změti bílých těl nevšiml a když jo, zcela určitě bych ho neurčil správně. Nejsem totiž na racky vůbec žádný maestro - ostatně jako na všechno :) Srdce mě hřeje a mohu zahlásit, že teď už domů můžu. Viděl jsem totiž vše, co jsem vidět chtěl.

sevcechy5
racek šedý (foto Jiří Rohlena)

sevcechy4
potápka černokrká (foto Michal Staněk)

VN Nechranice
Na 1 300 hektarovou nádrž jsme se podívali už ve čtvrtek, kdy jsme putovali za noclehem. Bylo však šero a podmínky mizivé. Z obrovské dálky jsme jen zjistili, že je tu racků opravdu dost. Zase aspoň 2 000. A tak jsme se po páteční návštěvě Mostu ještě rozhodli, že se tam vrátíme, než pojedeme definitivně zpátky domů. Na nádrž s námi vyrazili i Honza s Vláďou a tak jsme se díky jejich znalostem zdejších končin dostali na břeh poměrně blízko nezamrzlému oku, kde racci odpočívali. Dle Avifu tu bylo před několika dny podezření na výskyt racka amerického, což by byla bomba přímo jaderná. Tuto tezi jsme však potvrdit nedokázali, protože jsme pozorovali pouze "obyčejné" racky, které jsme v okolí vídávali všude. A tak krom dvou orlů mořských tu neshledáváme nic neobvyklého, loučíme se s domorodci a frčíme na dálnici směr teplá sprcha a postel - tedy domov.

VN Újezd (býv. Kyjice)
Jednou ze zastávek naší dvoudenní návštěvy Ústeckého kraje byla i nádrž Újezd u Jirkova. I zde jsme pozorovali několik stovek racků, kteří průběžně létali na trase zamrzlá hladina - skládka, ale také několik ostralek štíhlých. Díky malému oku však druhová početnost nepřevyšovala standart a tak jsme této lokalitě úplně na kobylku nedostali.

Výlet bych zhodnotil jako nadprůměrně úspěšný a určitě se někdy v budoucnu do této zajímavé části naší vlasti ještě vrátím.

mapa trasa severni cechy
přibližná mapa cesty - najeto téměř 600 km

Zdroj: kosbird.webnode.cz

Číst dál...

Uhelné Podkrušnohoří se promění v krajinu jezer a zásobárnu vody

V krajinu obřích jezer, z nichž tři budou mít rozlohu přes tisíc hektarů a budou sloužit jako strategická zásobárna vody, se má v budoucnu proměnit Podkrušnohorská pánev. Zatím se zde ve velkém těží uhlí, brzy by jámy měly naplnit miliony hektolitrů vody.

Vedle již napuštěného jezera Milada o rozloze 252 hektarů a 309 hektarů velkého jezera Most se za pět let začne napouštět další plocha.

Aktuální plán počítá s tím, že poté, co skončí těžba uhlí v lomu ČSA u Litvínova, vznikne jezero o rozloze necelých 700 hektarů.

Ve hře ale zůstává i varianta na tisíc hektarů. Další dvě obří jezera s rozlohou kolem tisíce hektarů mají v budoucnu nahradit lomy Bílina a Nástup u Tušimic. Jen plánované jezero z lomu Vršany u Mostu bude o něco menší.

„Už od roku 2015 se snažíme diskutovat s politiky na centrální i lokální úrovni o směrování Ústeckého kraje po ukončení těžby. Jezera totiž budou s ohledem na jejich velikost zásadním způsobem ovlivňovat život v regionu,“ říká ředitel státního podniku Palivový kombinát Ústí Petr Lenc.

„Milada a Most byla od počátku koncipována jako jezera určená pro rekreaci. U ostatních jezer to zatím dané není,“ dodává Lenc s tím, že je potřeba využít potenciálu vody, která steče z Krušných hor a zachytí se v plánovaných retenčních nádržích pro energetické účely či zásobování suchých oblastí vodou.

Záměrem je vytvořit propojenou soustavu, díky které by se například mohl v době sucha vylepšovat průtok vody v řekách. Vše je ovšem zatím pouze otázkou studií a plánování v časovém horizontu několika desítek let.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Statický, nebo zoomový okulár pro váš monokulár??

Stativový dalekohled je neocenitelný pomocník ornitologa, který pozoruje ptactvo na velkou vzdálenost - zejména na vodních plochách, polích, při pozorování dravců na hnízdech atd.Výrobci nabízejí nepřeberné množství stativáků různých parametrů i cenových hladin. Nejvíce rozšířené jsou zoomové, s proměnlivým ohniskem ( zvětšením). V nabídce jsou výrobky o průměru objektivu okolo 60 mm, střední 80 mm a největší 100 mm. Zvětšení u menšího typu je nejčastěji 15-45x, u průměru 80mm 20-60x a největšího průměru 100 je to 25-75x.Méně častější jsou v nabídce i stativové dalekohledy s okulárem s pevným ohniskem, tzn., že mají stabilní zvětšení. Výhodou těchto okulárů je, že při shodném zvětšení se zoomovým okulárem má podstatně širší zorné pole, proto se snadněji dohledá požadovaný cíl.Výběrem stativáku jsem se zabýval delší dobu. Navštěvoval jsem srazy ornitologů a tam porovnával a zkoušel různé výrobky. Nejvíce jsem se ale dozvěděl na stránkách střeleckého a astronomického fóra , kde doporučují nekupovat méně kvalitní (levné) přístroje , ale minimálně v ceně okolo 10tis. a více. Pro svá pozorování jsem nechtěl příliš drahý dalekohled, protože ho většinu roku nevyužiji, pouze v zimních měsících a okrajově na tahu bahňáků mimo hnízdní období. U levnějších typů se také nedoporučuje průměr objektivu 60 mm a méně pro příliš nízkou světelnost. Větší průměry objektivů propouští více světla , proto je obraz jasnější a zřetelnější. Z levných pozorovacích dalekohledů byl na těchto stránkách chválen např. Celestron Ultima 80 v cenové relaci cca 6 tis. Kč. Tento přístroj, s již upravenými skly ( ED provedení) , který byl prodáván pod názvem Celestron Regal F-ED 80mm, a to v ceně asi 14,5 tis. Kč, se mi podařilo zakoupit přes internetový obchod z Anglie za 11,5 tis. Kč. Dalekohled s proměnlivým ohniskem 8-24 mm ( tj. zvětšení 20-60x) je za tuto cenu poměrně kvalitní, má ostrý obraz, ale při větším zvětšení (cca nad 40x) je za horších světelných podmínek pozorování již obtížné. Proto jsem se rozhodl vyměnit stávající zoomový okulár za stabilní, s pevným ohniskem, který umožní daleko větší zorný úhel. Po řadě testů na zoomovém okuláru jsem zvolil zvětšení okolo 35x. Ze spousty nabízených okulárů jsem nakonec zvolil Baader Hyperion, širokoúhlý ,cenově přijatelný a kvalitní výrobek se zdánlivým úhlem 68°. Další kvalitní výrobek Baader Morpheus ( řecký bůh snů) s neuvěřitelným úhlem 76° jsem zavrhnul z důvodu vysoké ceny (2x vyšší než Hyperion). K Hyperionu je možno zakoupit i prodlužovací kroužky , umožňující změnit ohniskovou vzdálenost okuláru (tzn. i zvětšení), a dále i závitové redukční kroužky pro připojení fotoaparátu. Z dostupné řady jsem se rozhodoval mezi ohniskem 13 a 17 mm. Dle výpočtu - ohnisko tělesa dalekohledu/ohnisko okuláru - lze získat pevné zvětšení 36,9 x ( 480/ 13 = 36,9), nebo 28,2x (480/17= 28,2).

Možnosti okulárů f 13mm a f 17 mm s použitím prodlužovacích kroužků
( tabulka platí pro tělo dalekohledu s ohniskovou vzdáleností 480 mm)

    krouž. 14mm krouž. 28mm krouž. 14+28mm
13mm 10,8mm 9,2mm  8,1mm
zvětšení 36,9x 44,4x 52,1x  59,2x
f 17mm 13,1mm 10,8mm  9,2mm
zvětšení 28,2x 36,6x 44,4x  52,1x

Z obou variant okulárů jsem nakonec zvolil f 13 mm se zvětšením 36,9x.
Celestron Regal s proměnlivým zvětšením 20-60x má skutečný zorný úhel 2,1°-1°,zdánlivý zorný úhel je 42°- 60°. Při srovnatelném zvětšení (cca 37x) je skut. úhel 1,4° a zdánlivý cca 52°. S novým okulárem Hyperionem je to 1,84°a 68°. Těmito parametry se podstatně blíží daleko dražším spektivům. U těchto špičkových pozorováků se musí samozřejmě přihlédnout ke kvalitnějšímu sklu a zpracování (antireflexní vrstvy atd,). Nový okulár jsem vyzkoušel v prodejně Foto optik Pazdera v Praze. První shlédnutí mi doslova vyrazilo dech. Okamžitě jsem ho zakoupil. Sestavu s tímto okulárem jsem několikrát otestoval s dobrým výsledkem, a to i v nepříznivých světelných podmínkách. Původní obavy, že s tak velkým zvětšením se bude hůře zaměřovat se nepotvrdily. Proto jsem s volbou okuláru Baader Hyperion velice spokojený a dle vyjádření kolegů, kteří měli možnost stativák vyzkoušet , jsem rozhodně neudělal chybu. 

Vladimír Teplý

Monokulár je drahá záležitost, to zjistil každý, kdo se po něm někdy poohlížel. Bohužel ne každý člověk si může dovolit sáhnout po tom reletivně nejlepším, což často bývá synonymum pro slovö nejdražší a tak si koupíme to, co nám kapsa dovolí. Vyplatí se před samotným nákupem zjistot cop nejvíce informací, každopádně tady je parádní ukázka toho, jak se z průměrného mopnokuláru stal opravdu dobrý. Měl jsem možnsot v terénu vyzkopušet výše zmíněný Celetron se stabilním okulárem a výsledek byl opravdu oslňující!! Doporučuju při předvádění monokukláru, chtějte vidět i verzi bez zoomování, a možná budete sami víc než mile překvapení.
okuláry Baader Hyperion

Číst dál...

Sčítání vodního ptactva v Moravskoslezském kraji vyhráli racci a kachny

Přes šedesát ornitologů a dobrovolníků trávilo dlouhé hodiny u řek a dalších vodních ploch, aby v Moravskoslezském kraji spočítalo vodní ptáky. Pozorovatelé jich dohromady zaznamenali 18 tisíc a zjistili, že nejpočetnějším druhem je v kraji kachna divoká, racek bouřní, morčák velký a kormorán velký.

ABA58ad37 135159 3957410

(ilustrační snímek) | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

„Data slouží k odhadu velikosti populací zimujících vodních ptáků, hodnocení dlouhodobých změn početnosti, identifikaci významných zimovišť a hodnocení efektivity ochrany,“ vysvětlila koordinátorka Mezinárodního sčítání vodních ptáků v České republice Zuzana Musilová.

Dodala, že lidé zachytili v kraji i několik vzácnějších severských druhů, jako je potáplice severní, ostralka štíhlá, hvízdák eurasijský, turpan hnědý a polák kaholka.

Do akce se zapojili i strážci přírody, skauti a další zájemci, kteří mají zkušenosti s určováním ptáků. V příhraniční oblasti pomáhali kolegové z Polska.

Na řece Olši od Jablunkova po Karvinou, což je úsek dlouhý necelých 23 kilometrů, byl podle ornitologů nejzajímavějším „úlovkem“ přelet dvou dospělých orlů mořských poblíž karvinské městské části Louky. Musilová podotkla, že jich v posledních letech na celém území Česka zimuje kolem 150 a jejich počty narůstají.

„Orli mořští na území našeho kraje hnízdí vzácně v počtu několika párů. Další radost nám udělal výskyt mizejícího druhu kachny – jedenácti hoholů severních,“ vylíčil českotěšínský ornitolog Daniel Křenek s tím, že po krátké pauze zimovaly v počtu čtyř jedinců v oblasti nenápadné a také ubývající čírky obecné.

Síť chráněných území Natura 2000 by se mohla rozšířit
Dále se v hledáčku pozorovatelů na Olši ocitli tři ledňáčci říční, jedenáct labutí a v areálu Třineckých železáren se objevil i pestrobarevný samec kachničky mandarínské se dvěma samicemi.

„Tento druh není v Česku původní, ale už zde zdomácněl. Na svém úseku jsme celkem spočítali 1 212 jedinců devatenácti druhů vodních ptáků,“ upřesnil Křenek.

Jeho kolega, ornitolog Milan Bronclík, doplnil, že z takzvaně konfliktních druhů zjistili sedm kormoránů velkých, sto morčáků velkých a devět volavek popelavých. Objevila se i volavka bílá, jež ve zdejším kraji patří mezi vzácnější zatoulance.

Oba pozorovatelé upozornili na fakt, že značná část délky Olše je silně regulovaná a pokračující úpravy její ekologický stav zhoršují. „Bylo vidět, že některé upravené úseky toku ptáci již zcela opustili nebo jich ubylo,“ řekli ornitologové.

„Projekt navíc ukázal, že síť chráněných území Natura 2000, považovaná v Evropské unii za klíčovou pro ochranu druhů a stanovišť, má pro zimující populace vodních ptáků u nás spíše podružný význam. Mnohé druhy směřují totiž mimo ně. Proto se usiluje o rozšíření stávající sítě chráněných území,“ zmínila Musilová.

Do sčítání se zapojilo přes 100 států na pěti kontinentech a 11 tisíc dobrovolníků spočítalo dvacet tisíc lokalit. Počty zjištěných vodních ptáků se pohybují kolem 20 milionů jedinců více než 170 druhů.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Most Forever!

Páteční ráno hlásím dovolenou a vyrážím směrem na Most. Cílem není populární restaurace Severka, ba ani aktivita či kampaň Snědé tísně, ale mostecké nádraží, kam přijede Vladimír a kamarádi z „Východu“ – Jarda Vaněk, Aleš Regner, Jirka Rohlena a Michal Staněk. Včera jsme je nasměřovali na jezero Milada a dnes máme v plánu exkurzi na mosteckém jezeře. Krátce před devátou se všichni setkáváme a při pozdní snídaní a kávě mi kluci líčí včerejší zážitky na Miladě. Rozhovor často prošpikujeme citáty a hláškami s právě probíhajícího seriálu Most.

DSCN2171
Vyrážíme birdit. Je okolo nuly, obloha zatažená, ale neprší, ani nepadá sníh. Projíždíme kontrolami a necháváme auto u počátečního kontrolního bodu jezera. Vybalujeme náčiníčko a vyrážíme na ptačí turné.
Hned po vystoupení nás zaujme poštolka, útočící na jestřába. Na hladině, kde se ještě převaluji místy chuchvalce mlhy je plno lysek, poláků, chocholaček a hoholů. Počty racků jdou do stovek, mezi nimi se proplétají roháči. Sem tam se ukazují i potápky černokrké a rudokrké. Velký bílý racek na protější straně jezera nejde přehlédnout a tak zapisujeme racka šedého, já letos už po třetí. Bohužel nedaleko racků pracují dělníci a tak projíždějící auto racky zvedne a s nimi i našeho šedého, takže na nějaké delší „kochání“ není čas. Pomalu se pěšky vydáváme na cestu po jedné straně půlky jezera. Čeká nás asi 3 kilometrová cesta, kterou také půjdeme samozřejmě zpátky. Noha dostala zabrat, ale nikam nechvátáme, děláme časté pozorovací zastávky. Opět se ukazuje, více očí více vidí…Nacházíme další potápky jak černokrké, tak rudokrké, morčáky bílé, sýkořice vousaté a mezi racky opět našeho starého známého racka šedého, tentokrát nám věnuje dost času, takže se asi na 30 minut u něj zastavíme. Zpoza mraků občas vykoukne i sluníčko, teploty jsou stále nad nulou, tak parádně si užíváme den.
DSCN2170
Vracíme se zpět, aniž bychom našli dnes turpany hnědé – pohybují se prý někde okolo mola na druhé straně a ani žádná „severka“ se nesnažila dnes zapsat do našich birdlistů.
Z Mostu se ještě vracíme zpět na Nechranice na neprozkoumaného tmavého racka, Vláďa zkušeně zavelí zajet ze zadní strany Nechranic, kde je sjezd až k vodě. Nechranice jsou pokryté ledem, jen pár stovek metrů od nás je veliké oko obložené racky. Stavíme čtyři stativáky a pouštíme se do mravenčí práce. Zajímavých racků je tu dost a dost, ale o žádném z nich nemůžeme říci, že je to ten náš, hledaný. Jednou nám průzkum zpestří orel, který zvedne racky do vzduchu, a my můžeme začít od začátku. Po víc jak hodině zkoumání končíme dnešní den. Kamarádi odjíždějí k Jaroměři a já ještě odvážím Vláďu do Kadaně a vyrážím k domu, čeká mě cesta pomalu 200km dlouhá zpátky. Doma ještě odesílám fotky z Avif neurčeného racka známým do zahraničí, většinou se přiklánějí k tmavší variantě racka stříbřitého. Jak mi pak volá Jirka Šafránek, ani oni na Nechranicích další den nic nenašli, tak uvidíme, jestli bude někdo úspěšnější a uloví nový druh racka pro ČR.
DSCN2169

Číst dál...

Na pobřeží Severního moře hynou tisíce ptáků

V Nizozemsku na pobřeží Severního moře byly minulý týden objeveny tisíce mrtvých mořských ptáků - alkounů obecných. Příčiny masového úmrtí právě tohoto druhu ptáků zatím nejsou známé.

Výstřižek

Nizozemská média současnou katastrofu dávají do souvislosti s nehodou lodi MSC Zoe z počátku ledna, kdy se během bouře z lodi uvolnilo 341 kontejnerů a do moře se dostalo množství zboží, ale i nebezpečných chemikálií, napsala agentura DPA.

První zprávy hovoří o tom, že ptáci měli vážné poškozené žaludky a střeva. Univerzita nesdělila přesný počet uhynulých zvířat, nizozemská média píší o minimálně dvacet tisících, ovšem nemusí to být konečné číslo. Každý den se nacházejí buď mrtvé kusy, nebo velmi zeslabení ptáci, kteří následně uhynou.

731993 original1 0guyp

„Situace je alarmující,“ uvedl mořský biolog Mardik Leopold z univerzity ve Wageningenu. První výsledky testů se očekávají počátkem března.

Zvláštní je, že zatím hyne pouze jeden druh alkouna a jen v Nizozemsku. Na pobřeží sousedního Německa ani Belgie podobné problémy nejsou hlášeny.

Zdroj: www.novinky.cz

Číst dál...

Nerušte tetřívka nebo uhyne, upozorní cedule v Jizerských horách

Pokud turisté při návštěvě zasněžených Jizerských hor dělají hluk, opouštějí turistické cesty anebo nechají po lese volně pobíhat psa, mohou svým chováním zabít vzácného tetřívka obecného. Extrémně ohrožený druh ptáka přečkává mráz ve sněžném záhrabu. Pokud je však vylekaný, může kvůli velkému výdeji energie uhynout.

TETŘEV TITULKA

V tomto týdnu se proto v nejseverněji položeném pohoří České republiky objeví několik žlutých cedulek připomínajících svým designem dopravní značky v Austrálii. Ty budou návštěvníky hor upozorňovat, aby tetřívky nerušili.

Cedule rozmístí Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jizerské hory společně s Lesy České republiky. CHKO hovoří o tom, že v Jizerkách zbývá pouhých 30 posledních kohoutů a hrozí, že do dvaceti let tady tetřívek vyhyne. Pro srovnání: na počátku milénia žily v horách stovky tetřívků.

„Podobně je tomu i v Krkonoších kde od roku 2001, kdy bylo nasčítáno sto třicet pět tokajících kohoutků, jejich počet klesl až na současných sedmdesát čtyři, tedy téměř na polovinu. Bude-li tento trend pokračovat, nelze vyloučit, že tetřívci vymizí z Jizerských hor a Krkonoš někdy v období mezi roky 2030 a 2040,“ uvedl Jiří Hušek, ředitel libereckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Někteří jedinci by mohli přežívat i déle, ale patrně by se už nejednalo o životaschopnou populaci s možností návratu k nějakému příznivému stavu,“ poznamenal.

Podstatným viníkem rychlého úbytku tetřívků je i rušení lidmi. „Chceme se proto nyní zaměřit na spolupráci s veřejností. Musíme omezit extrémní návštěvnost náhorní plošiny, kde dnes není potřebný klid v zimě, v létě, ve dne ani v noci. Budeme potřebovat spolupráci nejen lesních hospodářů, ale především všech rozumných návštěvníků,“ řekl Hušek.

Kromě cedulí tak ochránci chystají na tento rok také přednášky či různé propagační materiály.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...
Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

birdfoto birdwatching.cz 37116415 1810227479057993 6310805665187102720 n
rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching limetal
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo advokat david koura birdwatching veryhero
soucek birdwatching birdtelemetry birdwatching 2018
ak havlena birdwatching 2018 zahrada birdwtching 2018 vebr foto birdwatching legendy