Bílá hrdlička v Domažlicích

Letošní jaro máme ve vilové čtvrti v Domažlicích kolonii asi tří párů hrdliček a můžeme jejich cukrování poslouchat od časného rána do pozdního večera. Ale máme tu i jednu raritu, od 21. března 2020 nám na krmítko začala přilétat bílá hrdlička, první snímek mám z 5. května. Je to zřejmě samec, protože před jinými hrdličkami cukruje a uklání se. Je velmi krotká, někdy zůstane na krmítku i ve chvíli, kdy dosypáváme krmení. Jak dokazuje i snímek z 25. května.

Jiří Hanuš, Pelnářova 478, Domažlice

Bílá hrdlička

 

Číst dál...

Kriticky ohrožení ptáci zahnízdili na moravských mokřadech

Jižní Morava je poslem dobrých zpráv. Na tamních dvanácti polních mokřadech zaznamenali ornitologové zahnízdění kriticky ohroženého vodouše rudonohého. Jedná se o velký úspěch, jelikož v české kotlině hnízdí podle odhadů jen 25 až 40 párů.

vodous rudonohy pavel stepanek01 730x485

Vodouš rudonohý je středně velký druh bahňáka, v České republice hnízdí především v nížinách. Po roce 1960 však z řady míst vymizel, pravidelně se ještě vyskytuje v jižních Čechách a na Moravě. Ideální místem pro jeho hnízdění jsou periodicky zaplavované tůně na polích. „Letos jsme na jaře zaznamenali výskyt vodoušů na 17 lokalitách polních mokřadů,“ uvedl předseda Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické Jan Sychra.

kosteliska 768x576 1

Česká společnost ornitologická sleduje stavy ptactva detailně od roku 1982. Od té doby z našeho území zmizela třetina ptáků žijících v zemědělské krajině. Organizace proto mimo jiné usiluje nedaleko Dubňan na Hodonínsku o vytvoření Ptačího parku Kosteliska. Ochranou přirozených mokřadů, vytvářením nových tůní a obnovou tradičního hospodaření se tam snaží o vznik pestrého území. „Aktuálně ve zdejším polním rozlivu hnízdí minimálně dva páry vodoušů rudonohých. Vzácných druhů ptáků, obojživelníků i plazů je ale v tomto území mnohem víc,“ řekl jeden ze zástupců Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické Přemysl Heralt.

dusan boucny

Zdroj foto: Pavel Štěpánek, Dušan Boucný, Česká společnost ornitologická
Zdroj: pozitivni-zpravy.cz

Číst dál...

Swarovski dG - odborná recenze

Snaha spojit tři klíčové elementy v pozorování ptáků byla ze strany společnosti Swarovski představena jako koncept už minulý rok, a mohu říci, že trefili „hřebíček na hlavičku“. Představili koncept dG (digital guide – digitální průvodce), který si mnoho pozorovatelů oblíbí. V jednom zařízení totiž spojuje pozorování, fotografování a identifikaci. Tento model bylo možno vidět už na představovacím pódiu a je tu jistý předpoklad, že tento unikátní systém předznamenává budoucnost pozorovatelské optiky.

svarovski1 clanek

Takže, co konkrétně je digitální průvodce neboli dG? Jednoduše řečeno, je to dalekohled, jehož jedna strana byla vyměněna za čočku kamery a jehož tělo bylo upraveno tak, aby pojmulo systém fotoaparátu. Z toho důvodu umožňuje zároveň pozorovat i fotit. To je ale jenom začátek. Tento systém jde totiž ještě o krůček dál, a prostřednictvím Wi-Fi, kterou má zabudovanou, přenáší data přímo do identifikační aplikace.
Aby bylo jasno! To, na co se díváte, je klasická optika, stejně jako u jakéhokoliv jiného dalekohledu. Zařízení v sobě nemá žádný displej, ale výsledek připomíná dívání se skrz noční vidění nebo digitální dalekohled, kdybyste je spojili dohromady.
Kompaktní design znamená, že zařízení není větší než průměrný binokulár 8x32, i když čočka je umístěna spíše navrchu, a tak připomíná monokulár 8x25, který je založený na systému Swarovski CL Pocket 8x25 binokulár. Jako bonus je zařízení naplněno plynem, a tak přežije dobu 30 minut i hloubku 1 metru pod vodou.
Nastavení je jednoduché a práce se zařízením ještě jednodušší. Zařízení dG má jedno centrální tlačítko, kterým se ovládá jak foťák, tak elektronika. Po rychlém zmačknutí se rozsvítí několik ze tří diod, které jsou uspořádané v proužcích vedle symbolu baterky, což znázorňuje úroveň nabití. Po zmáčknutí a podržení tlačítka začne blikat oranžové světlo, když se zařízení spouští. Když se světlo změní na zelené a zařízení jednou pípne, znamená to, že je v režimu připojení k telefonu nebo tabletu. Když je zařízení připojeno, světlo zůstává zelené a problikává.
Zařízení neobsahuje vstup pro paměťovou kartu a vnitřní zabudované úložiště je omezeno na 10 snímků, v případě, že zařízení není připojeno k jinému zařízení (chytrý telefon, tablet, notebook). Nicméně abyste plně využili možnosti zařízení, musí být připojeno ke dvěma aplikacím, které je možno stáhnout z obchodů Apple App Store nebo Google Play Store zdarma.
První aplikací je aplikace dG, která je speciálně navržená pro toto zařízení. Po nainstalování je jednoduchá zařízení připojit naskenováním QR kódu, který je vedle čísla modelu a je součástí balení, nebo ze zařízení samotného, kde je ho možné najít pod krytkou dalekohledu po odšroubování. K jednomu zařízení může být připojeno najednou až 5 smart zařízení, což umožňuje souměrný přenos do vzdálenosti do 5 metru od dG.
Druhou aplikací je aplikace Merlin Bird ID, rovněž zdarma. Po stažení aplikace Merlin dostává snímky v reálném čase k rychlé identifikaci. Zatímco aplikace dG funguje také jako médium pro uložení záznamu.
Před použitím v terénu je nutné udělat ještě jednu důležitou úpravu, a tou je nastavení dioptrií. Toto se dělá otáčením zaostřovacího kroužku, který se nachází v zadní části zařízení před oční krytkou. Je důležité dosáhnout čistých linií pro dosažení nejlepších výsledků jak v identifikaci, tak pro nejlepší kvalitu fotografií. K tomu slouží funkce ostrého zaměření, ale z mých zkušeností vyplývá, že tuto funkci není moc dobré používat během běžného pozorování, protože je v podstatě nepřítomná.
Moje první výprava se zařízením do přírody byla zajímavá. Bylo jasné a sluneční odpoledne a já jsem si vybral oblast se stromy, ve které se krmilo několik druhů včetně mnoha drozdů cvrčal. Když jsem zaostřil tyhle elegantní drozdy, nebylo snadné je vyfotografovat. Musel jsem použít 8x násobné zvětšení, protože jsou velmi plaší. Nicméně abych mohl otestovat fotoaparát i identifikační funkci, musel jsem mít všechno perfektně nastavené, aby se docílilo výsledků, jež vidíte nahoře. Není pochyb o tom, že to funguje. Jak optické, tak fotografické schopnosti zařízení jsou ohromující, zvlášť když se vezme v potaz jeho velikost.

swarovski cvrcala
Malý průměr objektivu nebrání ostrosti fotografie a výsledek má živé barvy i vysoký kontrast. Tyto kvality však zachovává téměř celé vzdálenosti zorného pole.
Zařízení je lehké a dá se držet v podstatě stejně, jako jakýkoliv jiný binokulár, i když nemá žádné uchopovací plochy nebo jinou ergonomii pro lepší úchop. Okulár je pohodlný, dá se vysunout a zůstane ve vámi požadované pozici díky závitu, což eliminuje zvuk „zacvaknutí“. Držení dG pouze na jednom oku vyžaduje trochu praxe kvůli tomu, že na druhé části tváře nemáte nic. Když jsem ho používal na pravém oku, zjistil jsem, že se dívám trochu bokem, jelikož síla zvyku mi nutí držet ho jako klasický binokulár, a proto jsem se snažil ho mít spíše ve středu pozorovaného objektu a ne mírně doprava, jako bych správně měl u monokuláru.
Také jsem zjistil, že je velký rozdíl mezi fotografováním vzdáleného ptáka v klidu a ptáka, který sice není daleko, ale pohybuje se rychle. Na základě toho musíte totiž zařízení držet jinak, protože potřebujete měnit zaostření podle pohybu, abyste dosáhli slušně ostrou fotografii. Stejně tak tomu bylo i u budníčků menších na místní farmě s prasaty. Vezměte v potaz také, že po stisku tlačítka a vyfocení je asi 1 – 1,5 sekundová odezva. Kvůli tomu je u pohybujících se ptáků nutná jistá praxe.
Jako bonus k fotografování je také možné udělat video na telefon nebo tablet, pokud je zařízení připojeno, což přidává na všeobecné všestrannosti.
Předtím, než jsem začal zařízení používat, jsem byl dost skeptický, ale ukázalo se, že díky geniálnímu spojení různých technologií se vyplatí a je nutné se na něj dívat jako na jeden celek množství funkcí, a ne jako na balíček různých funkcí. V balení najdete USB nabíjecí kabel, ochranné měkké pouzdro, šňůrku na krk a krytky objektivů.
Zařízení dG je nepochybně začátkem ve vylepšování optické technologie a způsobu, jakým pozorujeme ptáky.

urcovani merlin
Aplikace Merlin Bird ID správně identifikovala drozda cvrčalu z této fotografie, pořízené z dlouhé vzdálenosti s inovativním novým Swarovski dG.

Zdroj Birdwatch 2020
zdroj fota: birdguides.com
překlad Peter Haluza

Číst dál...

Omezené pozorování

„Každý může zvládnout situaci v prostředí, pokud jde o pozorování v těchto těžkých časech“, říká Ruth.

Zůstaňte doma. Podnikejte pouze nezbytné cesty. Pozorujte ptáky ve vlastní zahradě. To jsou všechno fráze, které jsou čím dál známější, jak se země dostává do „uzamčení“ a všichni dřepí doma ve snaze minimalizovat šíření koronaviru. Takže si možná myslíte, že bydlet v bytě ve čtvrtém patře bez zahrady by mohlo být pro sledování ptáků trochu nevýhodné, ale vůbec to tak není. Prostě jsem proměnila střechy ve městě Llandudno za svoji uzamčenou malou zónu. A teď mám tolik času, abych si to užila. Je úžasné, co všechno vidíte, když se dobře díváte. Udělejte si opravdu na to čas. Například v cihlových komínech o tři domy níže hnízdí kavka obecná. Pod příkrovem je mezera velikosti poštovní schránky, což je ideální velikost, aby kavka proklouzla dovnitř a ven; vyplýtvala jsem hodiny času, když jsem se tvářila, že pracuji na počítači, ale ve skutečnosti jsem je sledovala, jak si tady vytvořily domov. Jedná se o hnízdiště, které se používá už několik let, ale zdá se, že ptáci stále ještě neznají jeho rozměry, protože přinášejí do hnízda ambiciózně dlouhé větvičky, aby je k němu přidali. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, některé větvičky se prostě neohnou, a po velkém kmitání a zvedání se jich nakonec vzdají ve prospěch něčeho mnohem realističtějšího. O dva domy opačným směrem je půvabná malá městská zahrada, osázená divokými keři a křovím, které jsou šetrné k přírodě a představují dobře zásobená krmítka pro ptáky, zatímco mezi námi je opuštěný dvorek zaplavený obrovským keřem buddleia ( buddleia je komule Davidova je opadavý, nepravidelně stavěný keř s dlouhými letorosty, který v létě kvete mnoha drobnými, nafialovělými květy). Tato kombinace neudržovaného a neustále doplňovaného zdroje potravy, je neodolatelná pro řadu ptáků a tvoří okruh nejlepších krmných míst ve městě. Z naší vyvýšené pozice jsme se mohli kochat pohledem na hejno mlynaříků dlouhoocasých, kteří poletovali mezi keři, postrkovali se kolem štítových konců a prozkoumávali zákoutí našeho požárního schodiště, v němž se skrýval hmyz. Sledovali jsme návštěvu sýkor modřinek, koňader a sýkor úhelníčků, a když jsme stáli u kuchyňského dřezu, odměnou nám byl pohled na samečka a samičku pěnice černohlavé, což je zde opravdu výjimečné. Okenní požitky. V minulosti jsme viděli budníčka menšího na javorovém stromě našeho souseda, takže nyní dokonce bojujeme za mytí nádobí jako záminku za strávení času zíráním z kuchyňského okna ve snaze vidět našeho prvního budníčka menšího v roce 2020 v Llandudno.

birdwatching ruth miller

 

Je správná doba na pozorování. Každý rok jsou zaznamenání nejméně jeden nebo dva orlovci říční při migraci na sever do hnízdišť. Poloostrov Llandudno a mys Great Orme směřují přímo na sever a jsou skvělou zastávkou na jejich cestě. V minulosti jsme sledovali z našich oken orlovce říční, jak způsobili paniku mezi místními hejny racků, kteří byli nespokojeni s tímto doprovodem. Samozřejmě můžeme tu vždy také sledovat racky stříbřité. V době, kdy píši tento článek, je příliš brzy na hnízdící sezónu, ale přesto jsme viděli první racky stříbřité v oblasti s prodejem nemovitostí v Llandudno. Komínové nástavce tohoto viktoriánského přímořského letoviska slouží jako dokonalé umělé skalní útesy pro racky a mnozí ptáci se už vrátili na místa, která obsadili v minulém roce a která si brání před všemi nově příchozími ptáky. Nebude to dlouho trvat, než si mezi střechami budou dělat lepená hnízda a budou hluční při plození nové generace. Budu mít čas sledovat každý krok na této cestě od začátku líhnutí vajec k prvnímu vratkému potulování mláďat po střeše a jejich první viklavé lety. Nemůžete si pomoci, ale zajímá vás, zda rackům stříbřitým chybí jejich snadná jídla z ryb a hranolků ukradená neopatrným návštěvníkům v okolí. Budou muset dospělí ptáci letos více pracovat, aby našli dostatek přírodní potravy pro své potomky? Ale snad právě je to ptačí zpěv, který mi nyní přináší největší radost. Naše města jsou tichá, když jsou lidé zavřeni doma. Llandudno je jako město duchů. Neexistuje žádný hluk z provozu dopravy, žádné klaksony aut ani sirény, žádný zvuk lidí popíjejících nebo poslouchajících hudbu v hospodských zahrádkách, žádné pípání při couvání dodávek a náklaďáků. Místo toho slyším ptačí zpěv. Dívejte se a poslouchejte. Právě slyším zpěv střízlíků, který se ozývá ze spleti břečťanu. Kouzlo cinkání a cvrlikání čížka žlutého z koruny javoru, zatímco hrdlička zahradní houká z horského hřebenu a vrabec domácí štěbetá z tamtoho keře buddleia. Televizní antény vytvářejí praktické stanoviště pro zpěv městských kosů černých. Často v podvečer jsem viděla jednoho konkrétního samečka zpívajícího ze sousední antény, ale musela jsem si písničku v minulosti představit, protože byla přehlušována neustálým přívalem hluku, který my lidé, děláme. Nyní to však můžu jak sledovat, tak i poslouchat a ušetřit čas, abych se zastavila a jednoduše si představení užívala. Ta krásná, melodická, toužebná píseň se zvukem flétny je povznášející natolik, aby se vaše srdce vzneslo a vždy v mé mysli mi připomněla moje šťastné dětství v Kentu. Když to slyším, přenesu se do zahrady mých rodičů ke kosům černým sedícímu na vrcholu vysoké jedle, která je u okna mé ložnice a každý večer jsem poslouchala jeho virtuózní recitál. Byla to šťastná a bezpečná doba. A tak si teď vážím krásného zpěvu mého Llandudno Blackbird, který mi připomíná šťastné časy v minulosti a zároveň je příslibem, že se bezpečnější časy zase vrátí.

Ruth Miller tvoří polovinu týmu The Biggest Twitch a spolu s partnerem Alanem Daviesem vytvořili světový rekord počtu viděných druhů ptáků za rok, když v roce 2008 viděli 4 341 druhů ptáků. Získané zkušenosti popsali ve své knize The Biggest Twitch. Ruth je stále nositelkou světového rekordu mezi ženami. Pracuje jako vedoucí zájezdů a je autorkou knih Birds, Boots and Butties. Dříve pracovala jako vedoucí obchodu RSPB. Žije v Severním Walesu. Anglesey, ostrov při severozápadním pobřeží Walesu je fascinujícím místem pro pěší turistiku i pozorování ptáků. A kniha Vám umožní zkombinovat obojí a také si užít historii a dědictví ostrova současně. Zahrnuje celkem 10 dvouhodinových procházek, které může absolvovat každý.

Zdroj: birdwatchingtrips.co.uk
Překlad: Peter Haluza

LlandudnoLlandudno pohled přes střechy

Číst dál...

Labuť zpěvná Zpěvanka přišla o mláďata i o samce

Zpěvanka již po čtvrté zahnízdila, ale opět neúspěšně. Začátkem května se jí vylíhla dvě mláďata, ale obě postupně uhynula. Navíc záhadně zmizel i samec Zpěvanky, který je od loňska označen kroužkem a krčním límcem.

Labuť Zpěvanka zasedla na hnízdo s vejci již koncem dubna a samec hlídkoval v okolí. V té době zahnízdil na Zámeckém rybníku v Chropyni i pár husic nilských, který měl sedm mláďat. U tohoto páru se 5. května objevilo jedno mládě labutí zpěvných. Prohlédnout si ho můžete na: ZDE

Již loni se Zpěvance ztratilo jedno mládě, ale díky všímavým lidem se je podařilo vrátit labutím rodičům. Letos se ale ztracené labuťátko přidalo k páru husic s mláďaty a tak je nebylo možné odchytit. Navíc byla velká šance, že se mládě vrátí k labuti Zpěvance, která v té době vodila další mládě na stejném rybníce.

To se však nestalo a mládě se zmizelo a po několika dnech se ztratilo i druhé mládě, které vodila samice. Zpěvanka tak zůstala bez mláďat i bez samce. Ornitologové netuší, zda rodinu opustil, což je málo pravděpodobné, nebo uhynul.

Zpěvanka je první a jedinou labutí zpěvnou, která zahnízdnila v České republice. Všechna její hnízdění byla doprovázena úhyny mláďat. Pouze jediné její mládě úspěšně opustilo rodnou Moravu a bylo zjištěno v jižním Polsku. Od té doby ale o něm nejsou žádné zprávy.

Všechna hnízdění labutě zpěvné Zpěvanky jsou zdokumentovány členy Moravského ornitologického spolku a můžete si je prohlédnout na videokanále Jarmily Kačírkové: ZDE

Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu a někdy i vzácně zimují. Výjimkou je labuť zpěvná „Zpěvanka“, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni.

Jiří Šafránek

Foto: Zdeněk Němeček (5/2020) a Jarmila Kačírková (5/2020)
Video: Jarmila Kačírková
7. 5. 2020 - ZDE
6. 5. 2020 - ZDE
Všechna videa Zpěvanky (2017 – 2020) jsou chronologicky seřazena od nejstaršího na: ZDE

Číst dál...

Kachnice kaštanová se objevila na jižní Moravě

Kachnice kaštanová (Oxyura jamaicensis) žije v Severní Americe, ale již v roce 1953 byla vysazena ve Velké Británii, odkud se rozšířila do Nizozemska, Belgie a Francie. V České republice se objevuje zcela výjimečně a ojediněle. Poprvé byla u nás zjištěna v roce 1998 na rybnících u Tovačova a od té doby pouze 9 krát.

V těchto dnech se vyskytuje na Prostředním rybníku mezi Lednicí a Hlohovcem. Na rybníku se zdržuje ve společnosti poláků chocholatých a zrzohlávek rudozobých. Živí se vodními rostlinami a drobnými vodními živočichy.

Jde o drobnou kachnu o velikosti do 43 cm. Má poměrně velkou hlavu a mohutný zobák, který je u dospělých samců světle modrý. Samci mají kaštanově hnědá záda a výraznou bílou skvrnu na hlavě. Samice jsou méně nápadné. Zajímavý je i jejich ocas, který mívají vztyčený takřka kolmo vzhůru.

Prohlédnout si ji můžete na videu, které natočila Jarmila Kačírková z Moravského ornitologického spolku: ZDE. Jde pravděpodobně o mladého samce, který není ještě úplně vybarven do svatebního šatu.

Ornitologové doufají, že se u nás zdrží, ale většina podobných exotických zatoulanců málo kdy zůstane déle na jenom místě. A tak pokud chcete vidět kachnici kaštanovou na vlastní oči, tak si zajděte raději do ZOO Praha nebo do ZOO Plzeň.
Jiří Šafránek

Foto: Jiří Šafránek
Video Jarmila Kačírková: ZDE

Číst dál...

Vypuštěný Žinkovák

Krásné počasí láká ven, bohudík mám po návštěvě Motola opět povolený menší pohyb, tak po dnech strávených na zahradě v křesle s dalekohledem v ruce vyrážím na „elektrických nohou“ k 10km vzdálenému 67 hektarů velkému rybníku Labuť, alias „Žinkováku“.
Batoh s monokulárem a stativem házím na záda, dopajdám se ke koloběžce a vyrážím. Boduju už po cestě – v říčce loví skorec, na poli skřivaní, asi 60ka hřivnáčů, nad nimi pochop.

93137239 916283012157040 939611794937217024 n
Rybník je jako jeden z mála v okolí vypuštěný, tak velká rozloha bahen láká volavky (48 popelavých a 4 bílé), nedaleko elegantně na dlouhých nohách pochoduji loukou dva jeřábi popelaví. Malý potůček mezi bahny přilákal kulíky říční a písčné, vodouše rudonohé, bahenní a kropenaté, dva vodouše šedé a jespáky obecné. Konipasové bílí jdou do desítek. Nad bahny létá snad stovka vlaštovek. Syn, který jede se mnou na babetě jako moje zdravotní pojistka, nadšeně v monokuláru sleduje volavku popelavou, která do sebe souká obrovskou rybu, nevěříme, že to dokáže, je to obrovský kapr - ale zvládla to. Bohužel celé divadlo se odehrává daleko od nás a já vše mohu sledovat jen z pevné cesty na své Kowě, dostat se k ptákům z druhé strany je nemyslitelné, jsem rád, že udělám pár kroků - diagnoza drolícího se a vyoseného kolena není nějak růžová, ale prá to titan spraví. Přesouváme se ke stavidlům a mostu, který dělí rybník na dvě části. Tady desítky racků hodují na stovkách mršin ryb, které zůstaly uvízlé v bahně po vypuštění rybníku. Metroví úhoři, kapři, štiky lemují zbytky kanálu, kterým odtéká voda z rybníku. Racky nevyplaší ani dva orlové mořští a luňáci...potravy je tady dostatek...Večer se pak žinkovská rybí katastrofa dostává na internetové stránky a regionální TV. Balíme, nějak nás přešla nálada a vracíme se na chalupu.

DSCN7929
„Kolobrnda“ se opět ukázala jako výtečný a spolehlivý prostředek, velkou předností je její skladnost do kufru oktávky.

DSCN7930
Musím se ale přiznat, že ani týden strávený po zákroku v křesle na zahradě nebyl marný. To člověk zjistí, kolik druhů mu vlastně žije a pohybuje se okolo chalupy. Z dravců od hnízdících poštolek na vysokém smrku v zahradě, přes plachtící orly mořské, káně lesní a luňáky červené, jestřáb s krahujcem, z pěvců dlask, zvonek, hýl, čížek, strnad, pěnkava, špaček, oba druhy vrabců, konipas bílý, modráček, oba rehkové, pomalu všechny sýkory, budníček menší...z vysokých stromů se ozývají hřivnáči a hrdličky, na poli chodí oba čápi, a čejky chocholaté...

DSCN7885
Možná je i znát, že část rozsáhlého pozemku necháváme volně „dýchat“ a tak vznikly dlouhé remízky hlohu a šípkových keřů na podzim je pak vidět, kolik ptačích obyvatel tam našlo prostor k hnízdění, staré stromy lákají žluny a strakapoudy...a o nainstalované „větší pítko“ vprostřed zahrady je stále zájem a je často používáno jako koupaliště...

DSCN7903

Číst dál...

V Polsku hoří ornitologický ráj Biebrzanský národní park

Přes 350 profesionálních a dobrovolných hasičů, vojáků a policistů likviduje v Biebrzanském národním parku na severovýchodě Polska rozsáhlý požár. V místě, které je nazýváno ornitologickým rájem, začalo hořet v neděli. Hašení komplikuje obtížný terén a skutečnost, že v rašeliništích může oheň doutnat mnoho týdnů.

Biebrzanský park se rozkládá na více než 59 tisících hektarech a patří k největším parkům v Polsku. Pokrývají ho především bažiny a mokřady. V současné době je ale hladina řeky Biebrzy na extrémně nízké úrovni kvůli přetrvávajícímu suchu a obvykle vlhká rašelina je nyní suchá jako sláma.

Požár nejspíš způsobilo nelegální vypalování staré trávy místními rolníky, přestože za to hrozí vysoké pokuty i vězení.

V boji s živlem pomáhaly hasičům helikoptéry a drony, které monitorovaly plameny v místech, kde by mohly ohrozit další lokality.

„V noci jsme stáhli část sil, ale operaci jsme nepřerušili, pouze omezili na tyto rizikové zóny. Hlavní bylo, aby se oheň nerozšířil na nová místa,“ citovala mluvčího hasičů agentura PAP.

Více se dočtete ZDE

Číst dál...

Na svatého Jiří k nám přiletí pták roku 2020 – jiřička obecná

I přesto, že je jiřička obecná jedním z nejznámějších druhů ptáků, tak si ji řada lidí plete s vlaštovkou. Často totiž lidé říkají, že jim na okně nebo na balkóně hnízdí vlaštovky. Ale vlaštovky to nejsou, ty hnízdí výhradně ve stájích, v průchodech nebo v opuštěných budovách.

Jiřičky nevyhledávají vnitřní části budov, ale jejich obvodové venkovní stěny a proto hnízdí na balkónech, nad okny a pod různými výčnělky na fasádách obytných budov a také hnízdí na průmyslových a zemědělských stavbách.

Jiřička obecná je menší než vlaštovka a je převážně černobílá. Pouze černý vrch hlavy, krku a hřbetu má ozdoben modrým leskem. Na rozdíl od vlaštovky má také mnohem kratší ocas a výrazně bílý kostřec (spodní část zad mezi křídly a ocasem. Právě proto ji na Slovensku říkají belorítka.

Prohlédnout si ji můžete na videu: ZDE

Jiřičky patří k našim nejběžnějším druhům, ale i přesto je může ohrozit ubývání hnízdních příležitostí a také úbytek potravy, tedy hmyzu. Každoročně k nám přilétají kolem svátku sv. Jiří a podle toho dostaly i své zvláštní jméno od našich předků.
V letošním roce byla jiřička obecná vybrána Českou společností ornitologickou za ptáka roku 2020 a to právě proto, že si zaslouží naši pomoc a ochranu. Svévolné odstraňování hnízd není dle zákona o ochraně přírody přípustné, a to ani na podzim či v zimě, kdy jsou jiřičky v Africe.

Potřebujeme-li skutečně z nějakého důvodu hnízda odstranit, například pokud chceme opravovat fasádu či vyměnit okna, je třeba s dostatečným předstihem požádat orgán ochrany přírody (v případě jiřiček je to úřad obce s rozšířenou působností) o udělení výjimky.

Jiří Šafránek

Foto: Milan Dvorský, Renata Novotná, Jiří Šafránek
Video: Jarmila Kačírková – jiřička obecná ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřičky a vlaštovky ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřička obecná a hnízdo ZDE
Video: Adolf Goebel – jiřičky se houfují na podzim ZDE

Číst dál...

U Kařezských rybníků se nachází strašidelný les plný skřeků a pazvuků. Odvážní v něm objeví volavky

Vypravíme se na místo, které coby turistický cíl v žádném průvodci ani v mapách nenajdete. V okolí je jich přitom hodně. Nedaleko přírodní památky Kařezské rybníky na Rokycansku na západě Čech se nachází na první pohled docela obyčejný les. Na poslech už ale tak obyčejný není. Z lesa se ozývají strašidelné skřeky. V korunách stromů tam totiž hnízdí vodní ptáci – volavky popelavé.

A vydávají zvuky skoro jako z hororu. Na kraji místního lesa si připadáte, jako byste stáli u exotické džungle, ve které ze stromu na strom přeskakují opice. Les plný skřeků a pazvuků dal dokonce vzniknout zajímavé akci, která se tu každoročně koná. Na stezku odvahy se tam potmě vydávají rodiče s dětmi.

Ovšem za denního světla jenom tak stát a pozorovat mohutné ptáky nad hlavou, je krásný zážitek. Jde o kousek přírody, kde člověk, byť nerad, alespoň trochu ustoupil ze svých nároků. Volavky totiž sídlí v těsné blízkosti Kařezských rybníků. Ty jsou sice přírodní památkou, ale jedná se v první řadě o chovné rybníky. A volavky jsou podle označení člověka takzvaným konfliktním druhem. Chutnají jim totiž ryby.

924775efc889f1e47f3ca4b1024c28c7

Rybáři nenáviděný požírač ryb

Volavky tady u Kařezských rybníků zatím vítězí. Jediný zásah do jejich života představuje pravidelně se ozývající rána z elektrického děla. To má za úkol plašit volavky a odhánět je od vodních ploch.

Podle předsedy základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Rokycanech Pavla Moulise žije České republice devět druhů volavek. Volavka popelavá, která patří k těm u nás nejrozšířenějším, je krásný pták s dlouhým zobákem i křídly. Jejich rozpětí je až jeden a půl metru.

Při jejich pozorování, kdy krouží nad korunami stromů, v jejichž vrcholcích pak obratně přistávají u svých hnízd, se až točí hlava. A k tomu ty úžasné skřeky a pazvuky. Zkrátka divočina, volně přístupná pro všechny slušné turisty a milovníky přírody.

Kudy do strašidelného lesa? Pokud si do malebné obce Kařízek uděláte výlet vlakem, stačí vystoupit ve stejnojmenné železniční stanici a vydat se k lesu, ze kterého se budou ozývat prapodivné skřeky. Cestou se můžete zastavit u památného dubu, který také stojí za vidění.

zdroj. plzen.rozhlas.cz

Číst dál...

5 otázek pro Davida Sibleyho o jeho poslední knize

Uznávaný odborník na ptáky a autor David Sibley vydává 14. dubna novou knihu, která je úplně jiná než jakákoliv, na kterou si vzpomenu. Jaké to je být Ptákem je velkoformátový svazek, který je zaměřen na úplné nováčky stejně tak jako na nadšené pozorovatele ptáků. Popisuje více než 200 druhů a autor v něm nabízí více než 300 nových ilustrací.

Kniha není kapesním průvodcem, kterým je Sibley nejznámější, ani se nepokouší zahrnout všechny ptáky z USA a Kanady. Místo toho zkoumá životy ptáků a sdílí úžasné poznatky získané vědeckým výzkumem.
Nedávno jsem Sibleyho požádal, aby popsal, jak kniha vznikla, co se naučil při jejím psaní a další. Zde je náš rozhovor:

Co bylo podnětem k napsání této knihy? A jak dlouho jste ji psal?
Začalo to téměř před 20 lety nápadem na vytvoření dětské knihy o známých ptácích. Chtěl jsem, aby to bylo vizuálně zajímavé a napadla mě myšlenka velkého formátu s celostránkovými portréty ptáků zhruba v životní velikosti, s neformálnějším skicářovým stylem pro některé ilustrace a chtěl jsem zahrnout krátké eseje o některých úžasných schopnostech a přizpůsobení ptáků. A jak jsem se zabýval výzkumem, stále jsem narážel na další a další zajímavé informace i – věci, které jsem nikdy nepoznal – a nakonec se z útržků stala celá kniha.
Moje první snaha byla kolem roku 2002, vážněji jsem se tím chvíli zabýval kolem roku 2009, ale nejvíc práce jsem udělal mezi léty 2016 a současností.

Tato kniha odpovídá na spoustu otázek o ptácích a zajímalo by mě, zda některé z uvedených skutečností byly inspirovány otázkami, na které se veřejnost ptala (pozorovatelé ptáků, lidé při autogramiádách nebo rozhovorech, apod.)?
Rozhodně. Snažil jsem se vědomě odpovídat na nejčastější otázky, které jsem během let slyšel od mých přátel, sousedů i široké veřejnosti a to jak pozorovatelů ptáků, tak laiků. Když jsem pracoval se seznamy témat během výzkumu, vždy jsem se snažil zaměřit na odpovědi na tyto otázky a pokrýt jejich širokou škálu. Díky tomu byl tento projekt fascinující a snažil se řešit otázky jako „Proč ptáci migrují?“ To je taková široká existenční otázka a vždy jsem na ní odpovídal tak nějak přezíravě jako „To je právě to, co dělají.“ Ale když jsem začal číst, zjistil jsem, že to má dobré vysvětlení.
Když jsem se koukal na jednu nejasnou otázku, nevyhnutelně jsem našel nesčetné množství souvisejících témat a podtémat, které byly všechny stejně zajímavé. Bylo tam tolik zajímavého materiálu, že výzvou bylo omezit rozsah práce, abych se mohl soustředit na několik (asi tak 300) konkrétních otázek.

Vaše ilustrace opravdu vyniknou díky většímu formátu knihy, než je obvyklé. Co Vás přimělo k vytvoření knihy v této velikosti?
Je to pozůstatek z počátečního konceptu jako knihy pro děti, ale myslím, že to funguje v každém věku. Upřímně řečeno byl jsem unaven z omezení práce s kapesním průvodcem – snažil jsem se vmáčknout na stránku co nejvíc a přitom zachovat velikost, kterou lze snadno přenášet. Tato kniha je určena k procházení v klidu a nemusím se snažit jí vměstnat do velikosti kapesního průvodce. Myslím, že díky velké velikosti je vše příjemnější tím, že se snadněji čte a zpracovává.

Sibley 01

Při hledání informací a psaní knihy, dozvěděl jste se něco o určitých ptácích, co jste dosud nevěděl?
Tolik nových věcí! Kulík zrzoocasý a další ptáci hnízdící na zemi se během hnízdění ztrácí svůj tělesný zápach. Pera jsou vodotěsná kvůli své struktuře (nikoliv kvůli olejové sekreci). Ptáci při spánku balancují (jejich prsty se automaticky nepřitahují k bidýlku). Holubi při chození nepohupují hlavou, pokud nechodí na zemi. A ještě mnohem více! Denně jsem něco odhaloval, když jsem bádal. Je pravda, že jsem celý život strávil pozorováním a kreslením ptáků, nezabýval jsem se vědeckou ornitologií, ale tolik těchto informací je rozptýleno v technických dokumentech a znají je jen odborníci. Překvapilo mě, že existuje široká propast mezi současnou vědou a chápáním ptáků pozorovateli.

Sibley 02

Tato kniha je jiná než ostatní knihy o ptácích, které znám. Co Vás na ní nejvíce uspokojilo?
No, vytvoření uměleckého díla bylo velmi obohacující, zvláště když jsem měl příležitost si pohrát s dramatičtějšími akčními scénami bez omezení ilustrací jako by tomu bylo v kapesním průvodci. Ale myslím si, že nejuspokojivější je prostě se učit novým věcem a propojovat je. Když pracuji na knize, vždy se toho hodně naučím, což mě přesvědčuje, že vytvářím knihu, ze které se budou učit i ostatní lidé. Moje oblíbená činnost je, když mohu spojit kousky informací z mnoha různých zdrojů a prezentovat je jednotným způsobem, propojit je napříč kategoriemi a složité myšlenky učinit srozumitelnými.
To je to, o čem tato kniha je a spolu s těmi věcmi jsem se také snažil spojit informace o životech ptáků a vztáhnou je k našim lidským životům. Nakonec nejlepší odměnou je vědomí, že i ostatní lidé si knihu užívají, že obohacuje jejich chápání ptáků a naší společné země.

Sibley 03
zdroj: Birdwatching
překlad Peter Haluza

Číst dál...

Nejlepší fotoaparáty pro fotografování ptáků

Jen málo zážitků vyvolá takové nadšení v pozorovateli ptáků více než třeba prvním setkání s novým druhem nebo objevení dříve viděného ptáka na novém nebo nečekaném místě. Vzrušení z těchto spontánních pozorování a očekávání dalšího jsou primárními hnacími silami v neustálém úsilí vidět, slyšet a dozvědět se více o našich opeřených přátelích.

Všichni od začínajících pozorovatelů až po ty, kteří mají roky zkušeností s hledáním a studiem ptáků, mají něco společného - vzácné osobní vzpomínky na kouzelné chvíle v lesích a na loukách, když se setkali tváří v tvář s nádhernými ptáky.

A my pozorovatelé si uvědomujeme, že technologie - naše dalekohledy, teleobjektivy a kamery - hrají rozhodující roli při zlepšování našich zkušeností v terénu. A co víc, když se digitální fotografie stala před 15 lety běžnou, umožnilo nám to otevřít tyto zážitky širší skupině lidí.

Dnešní trh s fotografickými zařízeními nabízí nespočet možností, kdy přichází na řadu otázka, zda je čas udělat krok od pouhého pozorování a zaznamenávání ptáků k jejich fotografování. Fotoaparáty a čočky nejen uchovávají vzpomínky, což nám umožňuje sdílet s rodinou, přáteli a online publikem, ale otevírají také možnost publikování - tato oblast byla kdysi vyhrazena pro profesionály.

Prvním krokem fotografování ptáků je zvážení, jaký fotoaparát a objektiv bude nejlépe fungovat pro zachycení nejvýraznějších možných snímků ve vaší konkrétní oblasti zájmu. Ať už je to drama ptáků v letu nebo ptáků posazených na typických místech, zařízení, pro které se rozhodnete, udělá rozdíl ve výsledku.

800mm super teleobjektiv může být pouhým lístkem, který přinese domů ohromující fotografie papuchalka severního houpajícího se v oceánu ze vzdáleného skalnatého výběžku ostrova. Ale zjistíte, že s touto sestavou masivně přestřelíte, pokud se s touto ohniskovou vzdáleností budete snažit vyfotografovat stehlíka, který se krmí na slunečnici ve vaší zahradě. Jak se říká, ke každé práci je potřeba ten správný nástroj a o fotografování ptáků to platí dvojnásob.

Rozhodněte se, co chcete
Žádné pravidlo není platné vždy a žádné vybavení nemůže být ideální ve všech situacích. Ale když pečlivě zvážíte vaše preference a budete mít realistické očekávání, můžete sestavit kombinaci, která splní svou misi, a vy budete mít krásné fotky, na které budete vzpomínat do konce života.

Stejně jako v případě většiny odvětví ve světě techniky mají výrobci fotoaparátů silnou motivaci k tomu, aby dominovali na trhu díky svým produktovým inovacím. Hnutí bez zrcadla je nejnovější aréna konkurenčního boje o vychvalování práv k nejmenším, nejlehčím a nejtišším fotoaparátům.

Samozřejmě, že v době, kdy je reklama jednoho výrobce sotva na internetu, skočí druhý po příležitosti s ještě lepší nabídkou. Jediným limitem jsou zde snad předpisy o reklamě.

Z toho všeho je potřeba se poučit – je nutné obětovat čas u místního prodejce fotoaparátů, abyste zjistili, co bude vyhovovat vašim požadavků. Nynějším i budoucím, a také je potřeba zvážit úroveň vašich schopností a zkušeností. Je důležité, abyste pečlivě prozkoumali všechny nabídky a také si pečlivě prohlédli nabídku zánovního zboží.

Nejnovější model má určitě nejlepší parametry a je také nejprodávanější, ale můžete dát přednost loňskému modelu a tím získat finanční úsporu.

Jakmile se rozhodnete, že je čas jít na nákup, je důležité nepodlehnout, zpomalit a zvážit, k čemu přesně budete novou sestavu používat. Je to pro ptáky v letu, ptačí portréty na větvích, velké dravce nebo malé zpěvné ptáky, ptáky v okolí nebo ptáky z dálky? Některé fotoaparáty za využití správných objektivů můžete využít k více účelům, avšak zde budou kompromisy.

Obecně platí, že velké množství kamer a objektivů poskytne kvalitu obrazu a rozmanitost dle vašich představ. To, že vezmete foťák do ruky, ještě neznamená, že budete mít skvělé fotky. Jako fotograf si musí uvědomit, že je tou nejdůležitější součástí procesu pořizování fotky.

Možnosti výbavy

Zde jsou čtyři kombinace vybavení, které jsou platné pro všechny značky a také pro starší modely
- Pro pozorovatele s malými nebo žádnými fotografickými zkušenostmi jinými než snímky z mobilu by byla perfektní volbou, jak rozšířit své birdingové aktivity do režimu shromažďování pamětí, jeden ze „vstupních“ fotoaparátů - modely s integrovaným designem tělových čoček. Mezi oblíbené verze patří Canon Powershot SX70 HS, Panasonic Lumix FZ2500, Nikon Coolpix P1000 nebo P900 nebo Sony Cyber-shot RX10 IV. Díky automatickým funkcím a funkcím robustního zoomu jsou vstupní fotoaparáty docela schopné pro portréty ptáků a jsou ideálním odrazovým můstkem do pokročilejší a náročnější říše ptáků za letu.
- Lidé, kteří už mají nějaké zkušenostmi s fotografováním, ale začínají s fotografováním ptáků, mohou těžit ze senzoru DX a objektivu se zoomem s osvědčenou uzávěrkou. Jedním příkladem je Nikon D500 s objektivem Nikon NIKKOR 200-500 mm zoom. Použil jsem tuto kombinaci a mohu potvrdit z osobní zkušenosti a z rozhovoru s ostatními v terénu, že nadšené recenze jsou oprávněné. Navíc, těla jsou lehčí a mají tak výhodu, co se týče skladnosti a přenášení. Další slušné sestavy v téhle kategorii jsou nový Fujifilm X-T30 a Canon EOS 7D Mark II. Oba mají senzory APS-C ve stejných rozměrech jako formát DX společnosti Nikon. Podobně, jakékoli z těl řady Nikon D7200-7500 jsou, co se týká fotografování ptáků, jsou slušnými kousky.
- Pak je k dispozici celokovové tělo nebo tělo DSLR pro opravdové nadšence nebo profesionály s prvotřídním objektivem Canon nebo Nikon 400 mm, 500 mm, 600 mm nebo dokonce 800 mm. Tato sestava je spolehlivá téměř v každé situaci při fotografování ptáků, od ptáků v klidu po nejnáročnější chaoticky létající dravce. Měly by se zvážit obě varianty, jak zrcadlová, tak bez zrcadlová, za předpokladu, že se využije správné techniky, mohou tyto fotografie překonávat očekávání i těch nejnáročnějších umělců. Nevýhodou takovéto sestavy však je, že je náročná na transport i finance.
- Nejnovější modely tvrdě útočí na všechny standardy velkých fotoaparátů a to dokonce ve formátu mikro nebo bez zrcadlových variant, díky čemuž vedou v obou kategoriích. Jsou přenosné a nedělají kompromisy v profesionálních standardech. Jedním z příkladů je nový Olympus OMD E-M1X, lehký, ale výkonný fotoaparát se snímačem Micro Four Thirds. Ve spojení s objektivem Olympus M.Zuiko 300 mm f / 4,0 poskytuje ekvivalentem 600 mm objektivu, ale zároveň je dost lehký na cesty. Jiní, kteří si zaslouží pozornost, jsou celá řada těl Panasonic Lumix, přičemž GH5 je na prvním místě s robustním automatickým zaostřováním.

Objektivy se zoomem
Narůstající zájem o fotografování přírody, ve kterém vede Hnutí fotografie ptáků, vytvořila novou kategorii nadšenců, kterých hlavní snahou je vytvořit fotografie dost hezké na to, aby vám vysely doma na zdi bez nutnosti využití masivního stativu, který je těžký a podepírá ještě těžší objektiv, který navíc dělá odlesky.

Zde jsou některé teleobjektivy a super teleobjektivy se zoomem, které si zaslouží zařazení do kterékoli sestavy pro seriózní fotografování ptáků: průkopnický Nikon NIKKOR 500mm PF, Nikon NIKKOR 200-500mm, Sigma 150-600mm Contemporary, Tamron SP 150-600mm, Fujifilm je XF100-400mm a osvědčený 100-400mm Canon. Zkombinujte teleobjektiv se zoomem 100–400 mm od společnosti Sony s tělem Sony A7R III a tato sestava bude určitě mít silné slovo, pokud se bude jednat o fotografování ptáků.

Rozhodnutí začít fotografovat ptáky je velkým krokem i závazkem, pokud se jedná o vaše dobrodružství v přírodě. Abych řekl pravdu, v podstatě nekonečná úroveň technologického rozvoje, která stále nekončí, a to jak u kamer, tak i objektivů, činí z už tak náročného v podstatě nemožný úkol. Ale vzhledem k výkonu fotoaparátů, je téměř nemožné, koupit špatný fotoaparát, pokud chcete foťák na cesty. Všichni větší výrobci již dnes nabízejí fotoaparáty, které stojí za zvážení i za nákup.

Vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj jde stále kupředu, zkušenější fotograf si uvědomuje, že to znamená stále nové modely fotoaparátů, ale také, že jen o něco málo starší model nebo model již používaný může znamenat kombinaci kvality a velkých úspor.

Doporučené fotoaparáty pro fotografování ptáků

Podívejte se na níže uvedený seznam, který zahrnuje zrcadlové i bez zrcadlové fotoaparáty, které doporučujeme na fotografování ptáků. Řídíme se přitom body, které jsme připomenuli výše. I když se nejedná o konečný seznam, tyto modely jsou skvělou volbou pro svou kategorii. Když si vybíráte svůj foťák, měli byste zvážit objektivy i redukce, které jsou dostupné pro model, o kterém přemýšlíte.

PRO ZAČÁTEČNÍKY

Canon Powershot SX70 HS
Canon Powershot SX70 HS
Rodinný fotoaparát typu bridge a vzhledu digitální zrcadlovky. Obrazový procesor DIGIC 8 s velkým 20,3 MPx snímačem CMOS 1/2.3 back-illuminated. Objektiv s 65x optickým zoomem. Stabilizace obrazu Inteligentní IS s technologií Dual Sensing IS a pětiosým pokročilým dynamickým IS. 0,39“ hledáček. Otočný 3“ LCD displej. Vestavěný blesk. Filmy v kvalitě 4K. Podpora JPEG a RAW. Wi-Fi. Dobíjecí lithium-iontová baterie LP-E12 pro cca 325 snímků. Rozměry 127 x 90,9 x 116,6. Hmotnost cca 610 g.

Nikon Coolpix P1000
Nikon Coolpix P1000
Kompaktní digitální fotoaparát: obrazový snímač CMOS s 16 milionů pixel, 125x optický zoom, optická redukce vibrací s dvojí detekcí, elektronický OLED hledáček 0,39“, 3,2“ výklopný a otočný displej s širokým pozorovacím úhlem, Wi-Fi, Bluetooth v4.1. Podpora SD, SDHC a SDXC karet. Podpora RAW. Videosekvence v kvalitě až 4K UHD. Rozměry fotoaparátu 146,3 x 118,8 x 181,3 mm. Hmotnost cca 1 415 g.

Sony Cyber shot RX10 IV
Sony Cyber-shot RX10 IV
Sony zvyšuje možnost univerzálního "foťáku" na novou úroveň. Vývojový team úspěšně spojil legendární vlastnosti fotoaparátů Sony a přepracované zobrazovací technologie. Ať už jde o skvělou optiku vybroušeno k dokonalosti, anebo o nadstandardní funkce. Špičkový fotoaparát ukrývá automatické zaostřování, 25x zoom, složený obrazový snímač CMOS typu 1.0 a obrazový procesor nové generace. Automatické ostření je plynulejší a nejrychlejší na světě (0,03 s). Zachyťte každý okamžik vašeho života s perfektní ostrostí a sníženým šumem.

Canon EOS 7D Mark II
Canon EOS 7D Mark II
Fotoaparát EOS 7D Mark II využívá dva obrazové procesory DIGIC 6, které poskytují vysoký výkon. Díky minimálním prodlevám při fotografování zachytíte prchavé okamžiky s precizním načasováním. 65bodové širokoplošné automatické zaostřování
Fotoaparát EOS 7D Mark II disponuje 65 zaostřovacími body, které umožňují sledovat rychle se pohybující objekty a při fotografování zajistí precizní zaostření. Každý z těchto bodů je tzv. „křížový“*, což znamená, že se dokáže rychle a přesně zaměřit na detail ve vodorovném i svislém směru. Při fotografování za velice slabého osvětlení je fotoaparát 7D Mark II schopen zaostřit, i když jediným zdrojem světla je měsíc a úroveň osvětlení dosahuje hodnoty až -3 EV. *Počet dostupných AF bodů, křížových bodů a duálních křížových AF bodů se liší v závislosti na objektivu.

DSLR

Canon EOS 1D X Mark II
Canon EOS-1D X Mark II
Dobré světlo, špatné světlo či prakticky žádné světlo – fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III vám zajistí vynikající kvalitu obrazu ve všech podmínkách. Ať už jde o hloubku detailů ve stínech nebo přesnost barev, můžete si být jisti, že vašim snímkům nebude chybět výjimečnost. V porovnání s předchůdci přináší fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III vyšší dynamický rozsah, pokročilejší redukci šumu při všech citlivostech ISO a rychlejší zpracování obrazových dat. Nativní citlivost ISO se nyní pohybuje v rozsahu 100–812900 a lze ji rozšířit na ohromující citlivost ISO 50–812600, což udává nové standardy ve výkonu za slabého osvětlení. Fotoaparát Canon EOS-1D X Mark III je také vybaven Gaussovským low-pass filtrem (LPF), který snižuje moaré účinněji než standardní konstrukce LPF a současně poskytuje ostřejší a detailnější obraz.

Nikon D500
Nikon D500
Přístroj D500 jako menší sourozenec fotoaparátu Nikon D5, vlajkové lodi fotoaparátů formátu FX, nabízí fenomenální výkon a přesnost. Systém automatického zaostřování Nikon nové generace se 153 zaostřovacími poli poskytuje výjimečně široké pokrytí obrazového pole. Nový obrazový snímač a snímač měření expozice zajišťují fenomenálně přesné rozpoznání objektu a vysokou úroveň detailů. Fotoaparát umožňuje fotografovat frekvencí až 10 sn./s a výkonná vyrovnávací paměť dovoluje pořídit až 200 snímků NEF (RAW) v jedné rychlé sérii. Kombinace těchto vlastností znamená, že můžete fotografovat při nastavené maximální kvalitě obrazu nepřetržitě po dobu neuvěřitelných 20 sekund. A filmovým tvůrcům jdoucím do extrémů umožňuje funkce D-Movie zaznamenávat videosekvence s vysokým rozlišením 4K/UHD v délce až 29 minut a 59 sekund přímo ve fotoaparátu.

Nikon D850
Nikon D850
Získejte nedostižnou kombinaci extrémně vysokého rozlišení, rychlosti a všestrannosti s novým full-framovým fotoaparátem Nikon D850 s odolnou konstrukcí. Kromě 45,7 Mpx fotografií umožňuje fotoaparát zaznamenávat video ve vysokém rozlišení 4K. Vestavěný Wi-Fi modul usnadňuje okamžité sdílení všech působivých snímků. Opatření snímků geografickými značkami spolu s rychlými přenosy snímků na sociální média nebo do zabezpečených on-line galerií je schopna zprostředkovat technologie SnapBridge, která využívá pro spojení fotoaparátu s vaším smatphonem či tabletem vestavěné Bluetooth low energy (BLE). Novinkou je též LCD displej s dotykovou plochou.

Nikon D7500
Nikon D7500
Nikon D7500 nabízí 20,9Mpx snímač, procesor Expeed 5, výklopný a dotykový LCD, 4K video a sekvenční snímání 8 sn/sec. Hledání perfektního snímku vás může přivést na libovolné místo. Dostaňte se na něj s výkonným, hbitým a plně propojeným fotoaparátem D7500. Zachyťte nalezenou krásu v kvalitě obrazu vlajkové lodi formátu DX, fotoaparátu Nikon D500. Rychlý systém zpracování obrazu Nikon EXPEED 5 zaručuje vysokou kvalitu obrazu v rámci celého rozsahu citlivostí ISO. Jemný šum je dramaticky redukován a svou vysokou kvalitu si uchovávají i výřezy ze snímků pořízených při vysokých citlivostech ISO. Nastavení Hi 5 umožňuje fotografovat při působivé citlivosti ISO 1 640 000 (ekvivalent) a maximálně využít dostupného světla. Funkce Nikon SnapBridge udržuje trvalé spojení mezi fotoaparátem D7500 a chytrým zařízením prostřednictvím technologie Bluetooth® Low Energy. Díky němu je možné synchronizovat snímky s chytrým zařízením během fotografování bez nutnosti opakovaného připojování. Přenášejte manuálně videosekvence v libovolném okamžiku prostřednictvím vestavěného připojení Wi-Fi® fotoaparátu. Připojitelnost pomocí funkce SnapBridge vám rovněž umožní používat chytré zařízení k dálkově ovládanému fotografování.


BEZZRCADLOVKY

Fujifilm X T30
Fujifilm X-T30
Kompaktní fotoaparát se snímačem 26,1 MPx APS-C X-Trans IV CMOS s BSI technologií. Držák objektivu Fujifilm X mount. ISO 160 až 12 800. Fotoaparát zvládá až 30 sn./s. Samospoušť 10s/2s. Integrovaný blesk. Podpora 4K videosekvence s 30 sn/s. Typ obrazového procesoru X-Processor 4jádrový. 0,39“ OLED hledáček. 3“ výklopný dotykový displej. Wi-Fi, Bluetooth v4.2. Baterie NP-W126S Li-ion battery pro cca 380 snímků. Hliníkové tělo s rozměry 118.4 x 82.8 x 46.8 mm. Hmotnost 383 g. Součástí balení objektiv Fujinon XF 18-55mm.

Olympus OMD E M1X
Olympus OMD E-M1X
Olympus OM-D E-M1X je první CSC fotoaparátem s integrovaným bateriovým gripem a výkonem, který překovaná dosavadní hranice. Zároveň je modelem, který je založen na E-M1, ovšem nabízí velkou řadu vylepšení. Stačí říct několik technických údajů a toto tvrzení je dostatečně podloženo. Nejvýkonnější stabilizace na světě, High Res záběry z ruky, 7,5EV IS (tělo 7EV), bleskový AF, dva obrazové procesory TruePic VIII... To je jen několik málo vlastností, které vám vyrazí dech!

Panasonic Lumix GH5

Panasonic Lumix GH5
EVF fotoaparát Panasonic Lumix DC-GH5 je nástupcem filmařského fotoaparátu GH4, který přinesl nové možnosti v natáčení videa (včetně 4K) pomocí EVF fotoaparátů. Model GH5 pokračuje v této cestě a přináší očekávané vylepšení. Mezi těmi klíčovými to je záznam videa ve 4K a to při 60/50p v systému 4:2:2 10-bit 4K! Díky tomuto vylepšení je GH5 prvním systémovým kompaktem který takto extrémní záznam zvládne. Možné je tedy pořizovat vysoce kvalitní 4K videozáznamy i těch nejrychlejších akcí a možnost výsledné video 2x zpomalit, aby i blesková akce byla pro diváka detailně zobrazena. GH5 je vybavena novým 20,3Mpx snímačem, vysokou citlivostí (25 600 ISO), 3,0" dotykovým monitorem, vestavěným stereo mikrofonem, odolným hořčíkovým tělem, displejem s vysokým rozlišením (1,6 M), hledáčkem OLED Live View (3 680 000 bodů), vstupem pro mikrofon a sluchátka a mnohým dalším.

Sony a7 III
Sony a7 III
Sony Alpha A7 mark III - základní model nové řady A7 je vybavený 24megapixelovým Exmor R BSI CMOS fullframe senzorem, BIONZ X obrazovým procesorem s front-end LSI, ostřící systém pracuje na kombinaci technologií fázové a kontrastní detekce, sekvenční snímání je rychlostí až 10 snímků za vteřinu, nahrává videa v rozlišení UHD 4k 30p s S-log i HLG gamma profily. Nadchne vás OLED hledáček s rozlišením 2,36 milionů bodů a klasický polohovací 3" displej s dotykovými funkcemi. Nechybí ani 5osá stabilizace senzoru, rozšířený rozsah ISO 50-204800, USB-C 3.1, Wi-fi, NFC, duální sloty na karty a utěsnění proti vlhkosti a prachu.

Sony a9
Sony a9
První model nové full-frame řady A9 přichází s novým mechanicky stabilizovaným čipem typu Exmor RS BSI s vnitřní pamětí, dvěma sloty pro pam.média, hybridním 4D ostřením, dotykovým displejem, Wi-Fi/NFC/Bluetooth technologií a akumulátorem s vyšší výdrží.

Zdroj: www.birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Dopis z Pekingu o birdingu a COVID-19

Protože COVID-19 začíná způsobovat nejzávažnější narušení globální komunity od druhé světové války, je to znepokojující čas pro všechny. Najednou jsou každodenní věci, které jsme považovali za samozřejmé - víkendová návštěva pobřeží, párty s rodinou a přáteli, oslava narozeniny nebo návštěva vaší oblíbené kapely - nemožné, protože všichni máme osobní zodpovědnost za přizpůsobení našich životů tak, aby se minimalizovalo riziko pro nás a ostatní, zejména pro ty nejzranitelnější ve společnosti.


covid 01
Pozorovatelé v Pekingu sledují hvízdáka amerického, který se zatoulal do Číny, v oblasti rezervoáru Ming Tombs, 5. března 2020
foto: Terry Townshend

V této souvislosti se může zdát pozorování ptáků nedůležité. Dokud však budeme odpovědní a budeme dodržovat místní předpisy, může být birding pozitivním uvolněním, které v těchto nejistých dobách prospívá fyzickému a duševnímu zdraví.

Od vypuknutí epidemie COVID-19 ve Wu-chanu v provincii Hubei byla celá Čína účinně uzavřena se všemi podstatnými obchody, výrobou a uzavíráním průmyslu, aktivita veřejné dopravy byla snížena, pohybu mezi městy a provinciemi byl přísně omezen a lidé byli vyzýváni k tomu, aby nevycházeli, pokud to není nutné. Právě nyní, když se počet nových případů COVID-19 v Číně ustálil a téměř všechny nové případy v posledních několika dnech byly způsobeny lidmi přicházejícími do země ze zámoří, tato omezení se začínají rušit, a životu se vrací nějaká forma normality.

Posledních sedm týdnů mi potvrdilo, jak mocní ptáci mohou být v těžkých dobách.

Mají tedy pekingští pozorovatelé nějaké tipy během karantény?

Naštěstí jsme alespoň v Pekingu neměli úplný zákaz vycházení a procházky venku byly povoleny za předpokladu, že nosíme masku a jsme sami nebo v malé skupině ze stejné domácnosti. Je spravedlivé říci, že zejména v prvních týdnech po propuknutí šlo jen velmi málo lidí. Byl únor - zima a tma, kdy bylo vidět jen pár přezimujících ptáků. Když však přišel března a virus se v Pekingu stabilizoval, došlo k nárůstu počtu vycházek jedinců nebo dvojic na místní otevřené plochy. Současně se začátkem jarní migrace se zvýšil počet pozorovaných ptáků, mezi nimiž byly i některá zajímavá pozorování.

Mezi nejzajímavější pozorování patřil první pekingský hvízdák americký, nalezený na rezervoáru Ming Tombs 5. března místním pozorovatelem Wang Xue. Zůstat jen jeden den, ale díky rychle se šířícím zprávám na WeChat (čínská verze WhatsApp), se za ním vypravilo asi 60-80 pozorovatelů, aby si ho po zbytek dne prohlédli. Naštěstí všichni respektovali místní předpisy, nosili masky a minimalizovali kontakt.

covid 02
Hvízdák americký (绿 眉 鸭, Lǜ méi yā) na přehradě Ming Tombs, 5.
března 2020. foto: Wang Xue

covid 03
„Dav“ pozorovatelů, všichni nosí masky, sledoval hvízdáka amerického v nádrži Ming Tombs, 5. března 2020.
foto: Terry Townshend

Od té doby byly v DaShiHe, řece na západní straně Pekingu, nalezeny dva kriticky ohrožení poláci východní a pátá národní potápka rudokrká, která dočasně pobývala v letním paláci v centru města. Pozorovatelé opět respektovali místní předpisy, nosili masky a udržovali přiměřenou vzdálenost od sebe.

covid 04
Dva poláci východní (青 头 潜 鸭 Qīng tóu qián yā) v DaSheHe, 6. března 2020.
Foto: Terry Townshend

V Číně je samozřejmě birding stále relativně nový a počet pozorovatelů, kteří chtějí vidět nové ptáky, je relativně nízký (existuje přibližně 400 členů Pekingské společnosti pro pozorování ptáků z populace 20+ milionů), takže davy zde nikdy nebyly problém. Zkušenost nicméně ukázala, že pokud bude učiněna správným způsobem a při respektování místních pravidel, může být pozorování a objevování vzácných druhů během karantény skvělým uvolněním.

Osobně jsem se během sedmi týdnů své karantény znovu spojil s neaktivní místní komunitou na řece Wenyu, kde jsem se setkal s volavkou bílou, morčákem malým, čírkou sibiřskou a zvídavou kunovitou šelmičkou kolonok. Užil jsem si relativní ticho karantény, a mohl jsem si tak vychutnat ptačí písně úplně z jiného úhlu. Bylo to brzy na jaře a čas, který jsem nemohl trávit venku, jsem využil, abych si přečetl některé z knih, na které jsem se už dlouho chystal, jelikož poskytovaly informace o historických záznamech o ptácích z Pekingu.

Jak se karantény začnou rozšiřovat napříč Evropou a USA, abychom jmenovali alespoň něco, spousta pozorovatelů se najednou ocitne v podmínkách s menší svobodou pohybu:
- Pokud máte to štěstí, že máte zahradu nebo dvůr, užijte si to a popřemýšlejte, jak je udělat lákavějšími pro ptáky a jinou divokou zvěř. Některé věci, které budete nyní moci dělat, například kopání rybníka a další ... například výsadba květin nebo stromů, můžete naplánovat, kdy se věci vrátí do normálu.

- Pokud nemáte zahradu (jsem v pátém patře bytového domu), ale máte povoleno a možnost se dostat ven, třeba na nějakou travnatou plochu, která je dost blízko na to, abyste tam mohli dojít pěšky, a nechodí tam moc lidí, zdržte se a možná vás příjemně překvapí.

- Pokud se nemůžete dostat ven, spusťte ze svého domu nový seznam ptáků (snad seznam COVID-19?), sdílejte pozorování na sociálních médiích s birdingovou komunitou. A podívejte se na ptačí klub @SIBirdClub na Twitteru, kde najdete nějaké povzbuzující zprávy od pozorovatelů z celého světa, kteří jsou také sami v karanténě.

- Pokud jste ještě nebyli uchváceni nahráváním ptačích zvuků, proč to zkusit teď? S mnohem menším množstvím hluku v letectví, motorovém provozu a dalším hlukem způsobeným člověkem zní ptáci hlasitěji a jasněji než kdykoli předtím a krásou zvukových nahrávek je, že se to dá udělat ze zahrady, z místního parku nebo dokonce z otevřeného okna bytový dům.

- A jak se jarní migrace už rozbíhá, co kdybyste zkusili také „ nocmig “, což je nahrávání ptačích zvuků v noci, díky kterému zjistíte, jaké druhy přeletěli nad vaším domem, když jste spali. Další den můžete procházet nahrávky, což vám může přinést velké rozptýlení a pomůže vám zlepšit vaše znalosti ptačích zvuků a cítit se součástí migrace.

Při zvažování toho, zda a v jakém případě jít v současné době pozorovat ptáky, je samozřejmě nutné respektovat všechny místní předpisy a omezení, pokud ne pro vaše vlastní zdraví, pak pro zdraví ostatních, zejména těch, kteří jsou považovány za zranitelné skupiny. Nepoužívejte veřejnou dopravu, a pokud chodíte s ostatními, kteří s vámi žijí nebo jsou blízko vás, ujistěte se, že dodržujete předepsaný odstup. Pokud se necítíte pohodlně chodit sami, zkuste se koordinovat s dalším pozorovatelem poblíž, samozřejmě při respektování sociálních distancujících opatření.

Přestože se současná situace může zdát dusivá a ponurá, je důležité vědět, že hrozba COVID-19 pomine, a pomine dříve a s minimálním narušením, pokud se každý chová odpovědně. Zkušenost z Pekingu ukazuje, že na konci tunelu je světlo, a až vyjdeme, oceníme ptáky více než kdy jindy. A kdo ví, nový pohled na náš vztah s ptáky a přírodou v širším měřítku, může do globálního úsilí o zachování ochrany vnést novou dynamiku. Konference OSN o biologické rozmanitosti, která se má konat v říjnu v Číně, by mohla být čerstvým startem globální snahy o ochranu živočichu a to, co se nyní děje, by mohlo být zářivou připomínkou toho „ proč“, i když to nyní působí jako negativní událost.

Když toto píšu, slyším zprávy o čápu východním a racku reliktním, kteří dorazili do oblasti rezervoáru Shahe, kulík rezavoprský na Miyun a luněc šedý poblíž mezinárodního letiště Beijing Capital. To, že ptáci migrují jako obvykle, i když je nyní svět „postavený na hlavu“, nám dává jistou naději, že příroda se postará a zvládne to.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Jaro je tady – přilétají špačci, čejky i čápi

Mírná zima a teplé počasí posledních dní uspíšilo příchod jara. V zahrádkách již kvetou sněženky a šafrány. Z jihu se již také vracejí i první ptáci – skřivani, špačci, konipasi bílí, čejky chocholaté, drozdi zpěvní a holubi hřivnáči.
První letošní skřivani se objevili již v polovině února, ale šlo pouze o několik jednotlivců. Špačci se objevili koncem února, tak jako čejky chocholaté a konipasi bílý. Tyto první otužilce nyní již následují větší hejna i stovek špačků a čejek chocholatých. S čejkami přilétají i kulíci zlatí, kteří budou pokračovat dál až na sever Evropy, kde hnízdí.

Videa přilétajících ptačích druhů si můžete prohlédnout ZDE

Pozorovatelé ptáků z Moravského ornitologického spolku již zaznamenali i racky chechtavé, poláky velké i poláky chocholačky a husy velké. V zahradách již začínají zpívat kosi, pěnkavy, zvonci i sýkory.

Od nás se naopak vydají k severu husy běločelé a tundrové, které zimovaly na jižní Moravě. Postupně se vytrácejí i hejna havranů polních a kavek obecných.

V těchto dnech již také přilétají čápi bílí na svá hnízda v obcích. Jedním z nich je i čáp, který přiletěl do obce Břest na Kroměřížsku. Jde o hnízdo, které můžete sledovat online díky webkameře 

Jiří Šafránek
Videa: Jarmila Kačírková

Špaček obecný: ZDE
Čejka chocholatá: ZDE
Drozd zpěvný: ZDE
Rehek domácí: ZDE
Husa velká: ZDE

Foto: Jiří Šafránek – špaček obecný, čejka chocholatá, polák velký, drozd zpěvný, holub hřivnáč, racek chechtavý, kulík zlatý, čáp bílý.

Číst dál...

Co má Agent 007 společného s birdwatchingem

S posledním Bondovým filmem „Není čas zemřít“, který do kin dorazil začátkem dubna, je nyní ten správný čas na to, abychom se podívali na spojení mezi Flemingem, Bondem a ptáky.

„Skutečný James Bond (1900 -1989) a tajný agent 007 sdíleli mnoho společného.  Oba byli vysocí, štíhlí a částečně Skotové. Oba byli absolventi britských veřejných škol (Harrow pro skutečného Bonda, Eton pro Flemingovu postavu). Oba rádi cestovali do exotických lokalit a trávili zimy v Karibiku. Oba kouřili cigarety, i když skutečný Bond, který měl rád, když se mu říkalo „Jim“, později přešel na dýmku. Oba pili tvrdý alkohol. Oba byli zruční v používání střelných zbraní. Tajný agent 007 preferoval Berettu a později Walter PPK; Jim Bond dvojhlavňovou brokovnici. Jeden obrovský rozdíl tu je:  Jim Bond strávil většinu času své kariéry střílením ptáků a jejich studiem. Naproti tomu Flemingova postava agenta 007 nikdy ptáka nezabila a byla znechucena, když to nějaký padouch udělal.“

Pozorovatelé, kteří milují Iana Fleminga, vědí, že jméno pro svého agenta ukradl z ornitologické společnosti Jamese Bonda v západní Indii. Co už ale není tak známé je to, že ve Flemingových novelách ptáci často hrají podstatnou úlohu a znázornil je ve svých dílech se znalostmi, které se jen zřídka kdy vidí v mainstreamové fikci.

Vezměte si třeba autorovi oblíbence – kolibříky. Kvůli nim se v zimě vždycky stáhl na severní pobřeží Jamajky. Fleming zasadil ibišky a bugenvilea, aby přilákal tři endemické druhy - kolibříka červenozobého, třpytivého kolibříka mangového a kolibříka jemného.

Kolibříci červenozobí zřejmě Fleminga fascinovali, protože o nich napsal 2x. navíc je zmínil také na začátku krátkého příběhu „ Pouze pro tvoje oči“ a střihnul si také malou roli v bondovce „Žij a nech zemřít“ - „ Jako dva třpytivé přívěsky poletují kolem ibišku“

Ramsey Acosta, dlouholetá zahradník na Goldeneye říká, že dalším z Flemingových oblíbenců byl drozdec mnohohlasý.

Acosta říká, že Fleming miloval to, jak tihle ptáci zpívají za soumraku. Nebylo proto záhadou, proč Fleming zasadil obě povídky právě do času a prostředí, ve kterém ptáci začínali zpívat svojí písničku, a řekl, že jejich večerní zpěv je krásnější než noční vůně jasmínů.

Kolibřík červenozový a drozdec mnohohlasý vystupují jiným způsobem – na rozdíl od ostatních ptáků ve Flemingově tvorbě tihle vždy přežijí, aby mohli zpívat i další den.

Později v románu „Pouze pro tvoje oči“, Bond cestuje do USA a skrze dalekohled své pušky pozoruje záporáka Von Hammersteina, který najednou zabije rybaříka pruhoprsého palbou ze samopalu:

„ Rybařík se rozprskne na hrstku modrých a šedých pírek, která se snesou k zemi. Von Hammerstein, z jehož zbraně se stále kouří, ujde několik stop a šlápne bosou nohou na tělíčko. A tou prudce přitlačí a poté nohu zvedne. Na trávě zůstane pouze skvrna a několik pírek. Ostatní stojí kolem a nadšeně tleskají. Von Hammersteinovi rudé rty se zašklebí uspokojením. „

Fleming využil zabití ptáka jako názornou ukázku zvrácenosti a zla v padouchovi a také vylíčení dramatu bez toho, aby prolil lidskou krev. Zabíjení zde symbolizovalo zločin proti přírodě a postrčilo děj k další smrti a destrukci a něco později.

První zabití ptáka použil v románu „Žij a nech zemřít“, což byla druhý bondovka:
„ Pelikán, šedý a bledě žlutou hlavou, byl předzvěstí konce příběhu. (Mezi tím Fleming nechal Bonda a záporáka, aby se k sobě dostali hodně blízko). Pelikán udělá posledních pár mohutných mávnutí křídly, a poté se skácí k vodní hladině.

Dva muži stáli a pozorovali ho, jak pomalu letí těsně nad hladinou přístavu. Najednou se neohrabaně zhroutil dolů, jeho dlouhý zobák se vymrštil před něj. Vynořil se a svíral malou rybu, kterou spolkl. Pak se mohutný pták opět zvedl a pokračoval v rybaření, létajíc většinou ve slunci, takže jeho velký stín nevydal žádné varování…

“ Lupič krátce vzhlédl, přimhouřil oči a stiskl spoušť.

Pelikán slabě zaskuhral a oni slyšeli, jak jeho těžké tělo spadlo do vody. “Proč to sakra děláte?“ ptal se zuřivě Bond. 

„Trénink“, řekl muž a dával další kulku do závěru. ¨

„Pokud chcete vylíčit darebáka jako zlého ve čtyřech odstavcích, aniž byste mučili lidi nebo koťata, výše uvedená pasáž poskytuje učebnicový příklad.

Hnědý pelikán loví tak obratně, že se vyhýbá vrhání stínu, aby překvapil svou kořist. Naproti tomu lupič jednoduše sestřelí svou kořist z nebe do pekla. 

V Dr. No, šestém románu agenta 007, spousta ptáků a tuny ptačího guána hrají pomocnou roli. Bond je poslán na Jamajku, aby vyšetřil zmizení dvou zaměstnanců MI6 a objeví záhadné události na Crab Key, který vlastní Dr. Junios, kvůli profitu z Guana.

Důl na Guano
Polovina ostrova je Audubonova rezervace, kde se zmenšila populace kolpíka růžového.(„Vypadá jako nějaký růžový čáp s ošklivým plochým zobákem, který používá pro hledání potravy v blátě“, píše Fleming).

Druhá polovina quána je moje: „Tak tedy guáno.“ Pleydell-Smith (fiktivní postava hlavního tajemníka koloniální vlády na Jamajce) se opřel do své židle. Bond se připravil na nudnou přednášku. „Jak víte, je to ptačí trus. Pochází ze zadku dvou ptáků- tereje maskového a kormorána guánového. Pokud jde o znepokojení na Crab Key,  jedná se jen o kormorána guánového, který  je také znám jako zelený kormorán, tentýž druh můžete najít také v Anglii. Kormorán guánový je takový stroj na přeměnu ryb na guáno. Většinou jedí ančovičky. Jedí je jen proto, aby nám dokázali, kolik toho dokážou sníst. Uvnitř jednoho ptáka se našlo až sedmdesát ančoviček.“ 

Fleming se pravděpodobně zapomněl poradit s biologem, když psal tuto pasáž. Pravděpodobnějším kandidátem byl kormorán ušatý. Bondův popis začíná: „ Obecná barva leskle zelenavá černá.“

Dobrou zprávou pro kormorány – ať už to byl jakýkoliv druh – bylo, že tam nebyli žádní darebáci, kteří by je zastřelili. Co se týče muže, který stojí za smrtí ibisů, Dr. No dostane později, co si zaslouží (Pozor, zápletka!), když agent 007 si přivlastní nakládací stroj guána a pohřbí ho zaživa pod nákladem ptačího trusu. 

To je spravedlnost  mnohem poetičtější než smrt Dr. No ve filmové verzi z r. 1962. Ve filmu ho Bond vařil zaživa v jaderném reaktoru.

Místnost plná napětí
Prostor naplněný napětím Fleming zachránil některými ze svých nejlepších popisů ptáků pro svůj poslední výlet agenta 007. Kniha Muž se zlatou zbraní napsaná na začátku roku 1964. Bond cestuje na Jamajku, aby zabil darebáka Francisca „pistolníka“ Scaramangu (fiktivní postava, hlavní protivník). 

Poprvé se setkávají v Kingston bordelu, kde mladá žena jménem Tiffy, provozuje kavárnu. Klap, klap – Jamaican Grackles – dorazí těsně před Scaramangou. „Najednou z léčivého stromu guajak léčivý vletěli dovnitř dva velcí černí ptáci, o něco menší než krkavci, kroužili v interiéru kavárny za řinčení metalového songu a neotřele přistáli na pultu v dosahu Bondovy ruky. Panovačně si vykračovali nahoru a dolů,  beze strachu se dívali na Bonda, a jejich zlaté, pronikavé oči si za zvuku hudby prohlíželi okolí. Některé z nástrojů je vyprovokovali a tak se naježili a působili 2x tak větší, než byli normálně.“

“ Scaramanga – muž se zlatou pistolí  – vstupuje a místnost se zaplňuje napětím: 

„Klap - klap, Joe a May cítili stejné napětí. S ohromným lomozem plechového vřeštění prchali k otevřenému oknu, jako černí zloději,  kteří utíkají do noci.

„Rány z koltu 45 byly ohlušující.“ Oba ptáci se rozprskli na fialovém pozadí soumraku, kousky peří a růžového masa vystřelily ze žlutého světla kavárny do opuštěné ulice jako šrapnel.“  

Tak takhle se představí padouch. Čtenáři se o Scaramangovi dozví vše, co potřebují vědět. Zabití těchto dvou hravých ptáků takovým brutálním způsobem nejen že dělá  „Pistolníka“ ještě podlejším, ale  jeho pozdější konfrontace s Bondem je nevyhnutelná. 

Scaramanga brzy znovu zamíří na jiného ptáka. Při jízdě vlakem přes mangrovníkové bažiny se Scaramangou a několika ganstery pozoroval Bond kondora krocanovitého, kroužícího ve výšce tisíc stop. Vcítil se do jeho mysli a představoval si, jak hledá rozmačkanou ropuchu nebo mrtvou stepní krysu. Kroužící kondor našel vnitřnosti. Snesl se dolů a Bond mu popřál dobrou chuť. Dravec v Bondově srdci přál tomuhle mrchožroutovi pořádný chod. Pousmál se, když si uvědomil, jak moc si jsou podobní. Oba vede „čich“. Hlavní rozdíl mezi nimi byl v tom, že Bond rozhodně nebyl chráněným druhem. A tak se nemohl spoléhat na to, že ho nezastřelí.

Bond a jeho ptačí společník
Jsou pro Fleminga mnohem víc, než mrchožrouti a sběrači. To samé je později ukázáno ne běžném supovi (John Crow). Poté autor vytvoří paralelu mezi Bondem a ptáky, predátorem a čističem. Tohle poukazuje na Flemingův obdiv k ptákům v tom samém duchu, jako moment s umírajícím pelikánem.

Když poté, o tři stránky později zmíní, že o supa se jednalo o chráněný druh, což vyplyne najevo až poté, co ho Scaramanga zastřelí, vykreslí to jeho čin jako ještě hrůznější a zpečetí to Scaramangův osud.

„ Sto yardů před nimi, se s hlasitým máváním křídel vznese do vzduchu kondor krocanovitý. Když vzlétne z blízkého příkopu po straně cesty, využije stoupavý proud a začíná pomalu stoupat. Do toho se ozve výstřel z Scaramangovi zbraně. Několik pírek se snese k zemi z mohutného pravého křídla mohutného ptáka. Kondor se uhne na stranu a vystoupá výš. Ozve se druhý výstřel. Pták s sebou škubne a neohrabaně padá z oblohy. Znovu s sebou škubne, když během pádu ho zasáhne třetí výstřel. Zevnitř budovy se ozve potlesk.“

Stejně tak, jako se zabitím rybaříka pruhoprsého, i zde šlo o demonstraci chování padoucha pro čtenáře. Zabití supa oslavují ti, jež mu přihlížejí. Tím je názorně ukázáno, jak bezcitní jsou.

Flemingové znalosti o ptácích a jeho záliba v nich se odrážejí i v jeho příbězích o agentovi 007. Oproti Bondovi je záporáci běžně využívají jako cvičné cíle, kvůli čemu si nevědomky podepisují vlastní ortel smrti a působí mnohem více barbarsky.

Konec konců, Bond vždycky vyhlásí válku těm, kteří bezohledně zabíjejí ptáky. Malým zázrakem bylo, když byl uznán za ornitologa.

Zdroj: Birdwatching 2020
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Malá Kowa boduje!!

Obchody Kova Prominar jsou již dlouho oblíbené u evropských pozorovatelů ptáků pro svou vysoce kvalitní optiku a ceny značně nižší než má „Velká trojka“. Ale v terénu uvidíte jejich binokuláry kupodivu méně častěji. Může to změnit řada BDII? Vyzkoušel jsem model 10x32 během několika týdnů v lednu v široké škále podmínek. Není to velikost, na kterou jsem zvyklý, kombinuje vysoké zvětšení s relativně malým objektivem KOWA BDII XD 10x32. Stojí 379 $. Matt Merritt recenzoval vnější čočky a kompaktní celkovou velikost, ale ty by u mě mohly určitě vyhrát. Opticky jsou velmi působivé. Obrázek je ostrý a čistý, s dobrou, velmi přirozenou barvou. Tato ostrost se dostává dost blízko k okrajům jen s lehce mléčným světelným kruhem kolem vnějšku, takže zorné pole 117m@1,000m je vlastně docela široké. Určitě širší, než jsem očekával od tohoto binokuláru s těmito specifikacemi. Také bylo obtížné najít barevné lemy, ale byl to opravdu problém jen na začátku, když jsem nastavoval dalekohled a volil vzdálenost okuláru a eye relief právě podle mého vkusu. Je snadné použít precizní zaostření a je snadno „ovladatelné“, zaostřovací kolečko se otočí z jednoho zaostření do nekonečna jen o jednu plnou ručičku ve směru hodinových ručiček. Pracuje hladce a je dobře tvarované, jen těsně přes prst široké. Zjistil jsem, že je snadno ovladatelné dokonce i v silných rukavicích, takže tady designéři zabodovali. Zatímco mluvíme o blízkém zaostřování, výrobce uvádí, že je to 1,3 m, ale já myslel, že je to ještě blíž. Pokud vůbec něco, tak toto by byl vynikající dalekohled na pozorování hmyzu a stejně tak ptáků. V ruce je uspokojivě malý, dobře vyvážený a lehký a snadno prošel testem při mé procházce se psem – můžete ho pevně držet jednou rukou a zároveň druhou rukou vést na vodítku dva živé psy. Jsou také dobře sestavené s velmi dobrým držením a tvarovaným gumovým potahem. Očnice se otáčejí nahoru a dolů do 4 odlišných poloh, což nabízí maximálně 15 mm oční relief a při stálém používání dobře drží na místě. Nastavení dioptrií se provádí krouceným kroužkem na pravém okuláru, který se pohybuje docela ztuha, takže i když není uzamykatelný, zůstává dobře na svém místě. Mou jedinou hlavní připomínkou je to, že výstupky pro uchycení popruhu jsou nastaveny příliš daleko dozadu, takže je obtížné, aby dalekohled seděl dobře na hrudi, když ho budete nosit v terénu. Nemělo by mě to však odradit. Nemusí to být problém pro všechny, sami si ho vyzkoušejte, myslím, že na vás udělá dojem.

kowa popis

Popis obrázku
1) Strukturované (texturované) zaostřovací kolečko se ukázalo být exelentní
2) Očnice nabízí čtyři odlišné polohy
3) Kroužek na dioptr je na pravém okuláru
Další dalekohledy k dispozici: řada BDII zahrnuje také modely 6.5x32, 8x32, 8x42 a 10x42 – všechny jsme otestovali, takže pokud se týče dalších otázek, podívejte na další informace o těchto  dalekohledech Kova.

Speciální oční relief: 15 mm zorné pole: 117m@1,000m bližší zaostření: 1,3m, váha: 525 g, velikost ((LxWxD): 116 x124 x 51mm, běžná cena: $.375
Dodáno s: pouzdro, ochrana proti dešti, odnímatelný popruh, krytky objektivů, neoprénový řemínek
Web: kowa-prominar.co
zdroj: Birdwatch únor 2020

Číst dál...

Vstupte do pozorování pomocí eBird Mobile

eBird Mobile usnadňuje zaznamenávání pozorování ptáků, které vidíte v terénu, a tato pozorování lze snadno propojit s eBirdem - globální online databází záznamů pozorování ptáků používanou stovkami tisíc pozorovatelů po celém světě. Tento bezplatný zdroj usnadňuje udržení přehledu o tom, co pozoruje, a zároveň zpřístupňuje vaše data otevřeně pro vědecký výzkum, vzdělávání a ochranu. eBird Mobile je jedinou aplikací, která předává informace přímo ze zařízení iOS a Android vašemu účtu eBird na webu.

Stáhněte si eBird Mobile
Prvním krokem je získání aplikace - bezplatně k dispozici v obchodech Google Play i App Store. Kliknutím na výše uvedené odkazy přejdete na každou stránku ke stažení.

Nastavte své preference

Po stažení aplikace budete vyzváni k zadání uživatelských údajů. Pokud ještě nemáte účet, můžete si jej snadno vytvořit. Poté, co zadáte své uživatelské informace, stačí zvolit jazyk aplikace a jednotky vzdálenosti.

mobil 01
V Nastavení zvolte, zda chcete, aby se při zadávání dat zobrazovaly běžná pojmenování nebo vědecké názvy. Vyberete-li běžná pojmenování, můžete zvolit jazyk, ve kterém budou. V rámci těchto možností podporujeme více než 28 jazyků a 24 dalších regionálních dialektů.
Chcete-li změnit běžné pojmenování, stačí kliknout na pole s aktuálním jazykem běžného pojmenování. Zobrazí se vám seznam se všemi podporovanými jazyky jmen v eBirdu. Vyberte si jazyk a ujistěte se, že jste ho potvrdili, vraťte se na domovskou obrazovku a dejte aplikaci nějaký čas na instalaci jazyka.

Stáhněte si balíček
Balíčky jsou seznamy ptáků, které pravděpodobně uvidíte v dané části světa. Po instalaci balíčku můžete použít seznam druhů ptáků přizpůsobený vaší oblasti bez ohledu na připojení. Stačí nainstalovat nové balíčky předtím, než někam vyrazíte.

Zadávání pozorování
A nyní ta zábavná část – zaznamenávání vašich pozorování ptáků! Před tím, než začnete svůj seznam, vyberte si, zdali chcete zaznamenávat také trasu. Trasa se zaznamenává automaticky pomocí GPS včetně vaší vzdálenosti a stráveného času v terénu. Tohle nastavení doporučujeme!
Nyní kliknutím na tlačítko Spustit nový kontrolní seznam zobrazíte stránku tohoto seznamu! Zde můžete zadat každého nalezeného ptáka, počty jednotlivých druhů a komentáře k těmto pozorováním. Pro rychlé zadávání dat použijte eBird Mobile Quick Entry . Klepnutím na jméno ptáka zadáte komentáře k tomuto pozorování nebo přidáte popis chování. Pokračujte v zadávání ptáků, které vidíte nebo slyšíte, a když skončíte s birdingem, klepněte na „Stop“ nebo „Prohlížet“ a přejděte na souhrnnou stránku.
Existuje několik způsobů, jak zobrazit seznam druhů přizpůsobených vaší oblasti: seznam si můžete zobrazit pomocí inteligentního třídění, podle toho, jak často jsou tyto druhy hlášeny v eBirdu, nebo podle taxonomického třídění, které jsou organizovány podle ptačí taxonomie, stejně jako tradiční terénní průvodci. Můžete také zvolit „Zobrazit rarity“ a zobrazit úplný seznam druhů, které byly hlášeny v této oblasti.

Nastavení polohy

Existují tři možnosti nastavení polohy: nedávné, nedaleké a mapa. Místo můžete vybrat během tvorby seznamu nebo na konci při kontrole a odeslání.
Nedávná poloha obsahuje posledních 50 míst, která jste použili v eBird Mobile; můžete si vybrat z těchto míst bez nutnosti připojení k internetu. Při používání míst v aplikaci se tento seznam automaticky vyplní.

mobil 02
Funkce „Nedaleké lokace“ využívá GPS telefonu k zobrazení seznamu všech nedalekých míst eBird lokací, které jsou znázorněny v případě veřejných lokací oranžově a vašich osobních modře.
Map lokací používá GPS v telefonu, aby zobrazila všechny nedaleké místa v okolí eBird jako mapu. Veřejné body jsou zobrazeny oranžově, osobní místa modře a momentálně zvolený bod je zelený.

mobil 03
Na mapě si můžete vybrat místo svého kontrolního seznamu - stisknutím vytvoříte nové osobní umístění, nebo vyberete hotspot nebo dříve zaznamenanou lokaci eBird. Pokud vytvoříte nové lokace, zvažte úpravu názvu na něco přesnějšího, než automaticky generovaný název.

Odesílání a sdílení dokončených seznamů

Klepnutím na možnost Zkontrolovat a odeslat se dostanete k souhrnu svého seznamu. Zde odpovíte na nejdůležitější otázku v eBirdu: hlásíte všechny druhy? Pokud používáte „trasu“, váš protokol, vzdálenost a doba trvání se za vás automaticky vyplní. Trasu můžete také zobrazit, pokud jste cestovali, klepnutím na ikonu vedle čísla vzdálenosti. Pokud jste během vašeho pozorování vraceli zpět, uveďte pouze původní vzdálenost.

mobil 04
Dále si všimněte, kolik lidí bylo na vaší skupině. Pokud pozorujete ptáky s jinými lidmi, můžete s nimi sdílet své seznamy zvýšením počtu pozorovatelů a zadáním jejich uživatelského jména eBird do pole „Sdílet seznam s“. Do aplikace můžete uložit tolik seznamů, kolik chcete a odeslat je poté, když budete mít vhodnou příležitost nebo připojení k internetu.
Jakmile tyto informace vyplníte, klepněte na „Odeslat“ v pravém dolním rohu seznamu a vše je hotovo! K odeslání seznamů budete potřebovat mobilní signál nebo připojení k internetu. Tím se dostanete na stránku „Moje kontrolní seznamy“ v aplikaci, kde se zobrazí všechna pozorování, která jste do aplikace zadali.
Nezapomeňte odeslat své seznamy! Všechny zaslané seznamy a označené jako „Přijato“ jsou zachovány jako součást vašeho účtu eBird. Seznamy „Přijaté“ lze také získat z eBird.org a zobrazí se v souhrnech Můj eBird na různých zařízeních. Tato data se nikdy neztratí. Nicméně, jakékoliv seznamy pod záložkou „nesdílené“ nejsou zachovány eBird.org. Pokud se na vašem zařízení něco stane, nesdílené seznamy budou ztraceny.

POZNÁMKA: funkce „Sdílení mezi zařízeními“ zatím v aplikaci není dostupná

Můj eBird
Můj eBird snadno sleduje vaše životní seznamy, roční seznamy a měsíční kdekoli na světě! Také porovná vaše pozorování mezi jednotlivými roky a dá vám vědět, jak jste pokročili od minula. Dokážete porazit své minulé já?
Klepnutím na kterékoli ze zelených čísel v My eBird zobrazíte seznam pro dané místo a časové období. Chcete-li hledat místo, použijte ikonu umístění (zelený balón) v pravém horním rohu a zobrazte nebo vyhledejte další kraje, provincie nebo země. Bavte se!

mobil 05

Doporučené postupy pro eBird Mobile

Vstup do pozorování ptáků pomocí smartphonů způsobil revoluci v shromažďování informací o biologické rozmanitosti po celém světě a s velkou silou přichází velká odpovědnost. Podívejte se na naše tipy, jak zajistit, aby vaše seznamy byly nejcennější v eBirdu, a to jak pro vaše záznamy, tak pro vědu.

Další tipy a triky

Pokud se chcete dozvědět více o používání eBird Mobile, podívejte se na naše eBird Mobile Tipy a triky.

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Birdwatching s elektrokoloběžkou

O co hůře se mi chodí, o to víc přemýšlím, jak odbourat tento handicap. Minulý rok jsme vyzkoušeli motokolo s benzínovým motorem, ale pro velkou hlučnost jsme tento prostředek zavrhli. Nemalou roli hrála i skladnost a možnost převozu autem. Ani skládačka nebylo to pravé ořechové, přece jen hybnost kolena je omezená, takže poslední varianta byla koloběžka. Musel jsem volit variantu, která mi dovolí složit koloběžku na minimum, takže podmínka byla, aby šly složit rukojeti včetně nosné trubky. Bohudík je dnes výběr veliký, ve finále jsem sáhnul po Alze (ohledně záruky) a zvítězila „kolobrnda“ Joyor X5S černá varianta, která nabízí rychlost 35km/hod a dojezd 60km. Pravda, cena byla neplánovaně jednou tak vyšší, ale budiž, stojí to za to.

Co nám říká prodejce?
Elektrická skládací koloběžka Joyor X5S černé barvy je skvělým dopravním prostředkem pro jízdu do práce či školy a středně těžkého terénu. Spoustu zábavy si s ní užijete i na dovolené a výletech. Výhodou elektrokoloběžky je, že na plně nabitou baterii ujedete desítky kilometrů bez nadměrné námahy a udržíte krok s fyzicky zdatnějšími partnery. Díky nízké hmotnosti 15,5 kg a jednoduchému skládacímu mechanismu ji po vytažení z kufru auta složíte do pojízdného stavu během pár minut. Taktéž se vám bude pohodlně přenášet do autobusu nebo vlaku. Koloběžka je vybavena motorem s výkonem 500 W, díky kterému je s jezdcem do 100 kg velmi svižná, hravě si poradí i s prudším kopcem a umožní vám jet na rovině rychlostí až 35 km/h.
Klíčové vlastnosti elektrické koloběžky Joyor X5S černé barvy
Skvělý dopravní prostředek ideální na delší trasy
Velmi lehká, přenosná a skladná
Motor s výkonem 500 W a rychlostí 35 km/h‘
Multifunkční podsvícený LCD displej
Dojezd až 60 km na plně nabitou baterii Li-Ion
Vhodné i pro děti od 10 let díky třem rychlostním režimům
Klakson, přední a zadní světla pro bezpečnou jízdu nejen po setmění
Hmotnost 15,5 kg
USB konektor pro dobíjení mobilního telefonu

Spousta najetých kilometrů na jedno nabití
Elektrická koloběžka Joyor X5S je poháněná baterií Li-Ion s nejnovější technologií bez paměťového efektu. Na plné nabití po dobu 5 až 7 hodin umožňuje dojezd až 60 km. Nemusíte ji tak často dobíjet a bez obav se můžete vydat i na delší cestu. Baterii lze ji dobíjet přenosnou kompaktní nabíječkou, která je součástí balení. Její stav můžete sledovat na multifunkčním podsvíceném LCD displeji. Zároveň je baterie elektronicky chráněna proti přebití a podbití.

Perfektní jízdní vlastnosti a vybavení
Elektrokoloběžka s lehkým a pevným rámem z leteckého hliníku disponuje 3 rychlostními režimy, je tak vhodná i pro děti od 10 let. Díky přednímu i zadnímu světlu s ní můžete bezpečně jezdit i po setmění, přičemž zadní světlo funguje i jako brzdové. Pochlubit se může i širokou nášlapnou plošinou o délce 50 cm a šířce 16,5 cm, na které se pohodlně svezete s chodidly za sebou nebo vedle sebe. Výškově nastavitelná řidítka s aretační drážkou si můžete nastavit podle své potřeby až do výšky 115 cm, stabilní jízdu bez bolavých zad zaručují osobám do výšky 200 cm. Díky předním a zadním nafukovacím pneumatikám, které skvěle tlumí vibrace a terénní nerovnosti, se vám bude na elektrické koloběžce Joyor X5S černé barvy jezdit bezpečně a velmi komfortně.

Proběhly první jízdy v terénu a je to opravdu paráda, obejití jezera Milady či Medarda už nebude velkou překážkou, stejně tak „Mlýny“ na Moravě.

Technická data a zdroj foto: Alza

67895941 419654338673390 75096455198539776 n

Číst dál...

Jezero Most zpřístupní v září

Jezero Most, které vzniklo u stejnojmenného města zatopením jámy po těžbě hnědého uhlí, bude veřejnosti zpřístupněno v září. Veškeré práce na rekultivovaném území skončí ale až v závěru roku. Termín otevření jezera byl v minulosti již několikrát posunut. Stavbařům komplikují práci složité podmínky rekultivovaného prostoru.

jM7Cc2

„Termín dokončení prací, který byl stanoven na léto letošního roku, se tak s největší pravděpodobností nepodaří dodržet. I tak ale bude jezero zpřístupněno veřejnosti od soboty 12. září 2020,“ informovala Právo mluvčí mosteckého magistrátu Klára Vydrová a upřesnila, že nepřístupné zůstanou pro rekreanty dočasně části pláží a komunikací.

Stavbařům komplikují práci složité podmínky rekultivovaného prostoru

V jižní a jihovýchodní části jezera vzniká nyní kompletní infrastruktura. Staví se komunikace včetně parkovišť, chodníky a cyklostezky. Realizují se základní inženýrské sítě, protože bez nich by nebyl možný budoucí rozvoj lokality.

„Stavba se ale od samého počátku potýká s nepříznivými podmínkami okolního terénu, který je mnohem více nasycen vodou, než se předpokládalo v projektové dokumentaci. Sanaci mokřadů bylo nutné řešit zpevněním podkladních vrstev,“ připomněla Vydrová.

Během stavby došlo navíc k několika sesuvům, jejichž následkem bylo nutné zajistit stabilizaci tělesa komunikace či stabilizaci okolních svahů. Problémy se objevily také při pracích na vedení potrubí kanalizace pod řekou Bílinou. Zhotovitel zvolil řešení formou potrubní lávky, změnu musí ale schvalovat stavební úřad. I to má podle magistrátu vliv na cenu díla a dokončení stavby.

Zatím platí zákaz vstupu
V jižní části jezera se nyní budují oblázkové pláže, hřiště, převlékárny, nezbytná infrastruktura, plovoucí zařízení pro vstup do vody, odpočinková mola pro relaxaci či distanční plavání a mola pro zahnízdění ptáků. Z důvodu strmého svahu jsou pláže budovány jako kaskády.

„Protože je celá stavba umístěna v prostoru bývalého lomu, především pláže jsou prováděny na výsypce a vysoce podmáčeném prostoru, řešily se technické problémy, které budou mít vliv především na termín stavby a pravděpodobně i na cenu stavebních prací, připustila Vydrová a připomněla, že investorem staveb je ministerstvo financí.

V současné době se také vyrábí plovoucí mola. Vyrobené segmenty jsou uskladněny v prostoru staveniště u jezera a sestavené kusy plovoucích mol pro hnízdění ptáků jsou zatím uloženy v krytém prostoru sypané hráze.

Jámu lomu Ležáky začal Palivový kombinát Ústí, správce území, napouštět v roce 2008. Zatopená plocha má rozlohu 309 hektarů a maximální hloubka je 75 metrů, je tak nejhlubším a jedním z největších lomů v České republice. Jezero Most se stále nachází v dobývacím prostoru a zatím tam platí zákaz vstupu.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Tento rok už se jezero Most konečně otevře, věří vedení mostecké radnice

Jezero Most by se mělo v září po několika letech odkladů konečně otevřít veřejnosti. Ačkoliv v tuto chvíli stále ještě nejsou hotové některé práce, tak i vedení města Mostu věří, že se vše stihne.

„Jezero bychom rádi lidem otevřeli nejpozději při příležitosti konání Mosteckých slavností,“ řekl primátor Jan Paparega (ProMOST). Městská akce by se měla konat 12. září.

Kolem jezera je potřeba dodělat ještě inženýrské sítě a obslužné komunikace, jejichž výstavba se zpozdila kvůli nestabilnímu podloží. Původně měly být hotové loni v létě.

Složité hydrogeologické podmínky, kdy stavbaři narazili na mokřad, ale práce zpozdily.

Časový skluz nabralo před rokem i budování plovoucích mol a dalších plovoucích částí za 80 milionů korun, které mají tvořit zázemí pro integrovaný záchranný systém.

Termín otevření jezera je tak stále závislý na dokončení všech projektů, které financuje stát prostřednictvím ministerstva financí a kde je jejich žadatelem mostecký magistrát.

Palivový kombinát Ústí (PKÚ), který se na zahlazování stop po těžbě uhlí a napouštění jezera také podílel, by měl mít v uvedenou dobu všechny práce hotové.

„Palivový kombinát Ústí jako správce území jezera Most již dokončil rozhodující sanační a rekultivační práce v okolí jezera,“ potvrzuje mluvčí PKÚ Hana Volfová, že státní podnik už nyní nemá zásadní vliv na termín dokončení výstavby.

„Pokud však nebude hotová potřebná infrastruktura, tak není možné, i s ohledem na bezpečnost návštěvníků, jezero Most zpřístupnit,“ upozorňuje.

Jezero Most se stále potýká s velkým výparem vody
Otázkou také je, jak se bude vyvíjet další problém. Samotné jezero se totiž stále potýká s velkým výparem vody. Udržování stálé hladiny jezera je zatím možné pouze pomocí přivaděče vody z řeky Ohře.

„Dlouhodobá měření ukazují, že výpar z hladiny je vyšší, než se původně předpokládalo, a zároveň přítoky z tzv. povodí jezera nedosahují takové výše, kterou předpokládal původní výpočet,“ připomíná mluvčí PKÚ.

„Je nutné zmínit i vliv klimatické změny, která má velký vliv na chování jezera. Ostatně nejedná se o jedinou vodní plochu v Mostě, kde bylo nutné využít přivaděče z Ohře k dopuštění vody na stanovenou hladinu. V loňském roce náš podnik ve spolupráci s městem zabezpečoval dopouštění jezera Matylda,“ dodává mluvčí.

Hana Volfová také upozorňuje, že podnik stále hledá cesty, jak do budoucna zmírnit či úplně eliminovat náklady na nákup vody.

Jezero Most s rozlohou 311 hektarů, které vzniklo zatopením bývalého Lomu Ležáky, se začalo napouštět v říjnu roku 2008, v červnu 2012 napouštění skončilo. První návštěvníci se v něm podle původních plánů měli koupat už v roce 2017.

Zdroj: idnes.cz/

Číst dál...

Ptáci ze severu kvůli teplé zimě ani nepřiletěli, jiní se chystají hnízdit

Turpani, hoholky či kaholky, což jsou tři druhy severských kachen, které byli ornitologové zvyklí běžně přes zimu vídat na jezeře Most, už letos při lednovém sčítání ptactva nikdo nespatřil. Následkem mírného průběhu zimy opeřenci zřejmě zůstali v klidu v severnějších částech Evropy.

Zima má také vliv i na současné chování ptáků, spousta z nich se totiž už od konce ledna chystá na hnízdění.

A právě na jezeře Most, které vzniklo zatopením hnědouhelného lomu a kam je až do září lidem zakázán přístup, mohou odborníci faunu dokonale pozorovat. Jezero patří spolu s Nechranickou přehradou u Kadaně k deseti nejvýznamnějším zimovištím ptáků v celé republice.

„Zřejmě díky tomu, že letos nebyla téměř žádná zima, některé severské druhy, jako jsou turpani, hoholky a kaholky, které jsme v lednu běžně sčítali, na jezeře nebyly,“ říká Jaroslav Bažant, ornitolog mosteckého muzea a člen Ornitoklubu Most.

Během půldenního sčítání, které proběhlo 11. ledna, napočítali ornitologové na 5 885 opeřenců a celkem devatenáct ptačích druhů. Čísla jsou tak podle odborníků zhruba stejná, jako bývala v minulých letech. V některých letech však pozorovatelé napočítali i přes dvacet ptačích druhů.

„Jinak počty jedinců druhů, jako je volavka popelavá, kopřivka obecná, polák velký a polák chocholačka, se během sčítání pohybovaly od 150 do 360, což jsou velmi slušné počty. Napočítali jsme například i 53 kusů potápky roháče. Zaznamenali jsme také dvě potápky černokrké, které patří ke vzácnějším,“ pokračuje Bažant.

Možná díky štěstí tu spatřili pozorovatelé i jednu potáplici severní, která na Mostecku zimuje pravidelně a v hojnějším počtu. Naopak na ústeckém jezeře Milada, kam také potáplice v zimě zalétá, ji letos ornitologové nezahlédli.

Menší pestrost přezimujících ptáků nejen na jezerech potvrzuje i ústecký ornitolog Václav Beran.

„Letos jsme zaznamenali například jen minimum jedinců čížka lesního, který se přes zimu v regionu vyskytuje běžně ve velkých počtech. Ptáci nelétali ani na krmítka. Zřejmě zůstali severněji od našeho území, kde mají stále dostatek potravy,“ popisuje poznatky z letošní zimy.

Podle odborníků mají nezvykle vysoké zimní teploty za následek i to, že se již v tuto chvíli spousta ptáků chystá hnízdit.

„Sokoli stěhovaví jsou už na hnízdištích a tokají. Pokud se výrazně nezmění počasí, tak mohou už v únoru začít snášet vajíčka,“ popisuje neobvyklou situaci Václav Beran s tím, že je to zhruba o tři týdny dříve, než je běžné.

Vedle časného zpívání a hnízdění ptáků ornitologové například zaznamenali i netradičně brzký návrat některých ptačích druhů ze zimovišť na jihu Evropy, například kulíků zlatých či čejky chocholaté.

„Tím, že není sníh a není zmrzlá půda, mají ptáci potravy dost. V přírodě už také lze spatřit i létající hmyz, jako jsou noční motýli či pakomáři,“ doplňuje Beran.

Ptáci, kteří na zimu létají do Afriky, zatím na návrat do Česka ještě čekají.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Drop velký se objevil na Hané

Již od konce léta se v střední Moravě zdržuje drop velký, který je největším polním ptákem Evropy. U nás hnízdil do roku 1996 na Znojemsku a nyní se tam vytvářejí podmínky, aby se mohl opět vrátit.

Drop velký váží 5 kg (samice) až 16 kg (samec) a rozpětí křídel má 170 až 240 cm. Prohlédnout si jej můžete na videu: https://youtu.be/SrPidPsy204

Jeho nebližší hnízdiště jsou v Rakousku a v Maďarsku. Ojediněle hnízdí i na Slovensku. Mladí samci se občas opouštějí hnízdiště a někteří se vzácněji zatoulají i do střední a východní Evropy.

Výskyt dropa velkého mimo jeho hnízdní areál vyvolává velký zájem ornitologů a pozorovatelů ptáků. Ti jej pravidelně sledují z uctivé vzdálenosti, aby ho nestresovali, protože chtějí, aby zůstal na Hané co nejdéle. S blížícím se jarem se však asi vrátí na hnízdiště do Rakouska.
Jiří Šafránek

Foto Zdeněk Němeček
Video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/SrPidPsy204

Číst dál...

Brkoslavové severní u Plzně

Dlouho předlouho jsem tohoto krásného ptáka neviděl, jak se koukám do starých ornitologických deníků tak to bylo v zimě roku 1978. Od té doby jsem neměl štěstí, a že jsem se ho nahledal každý rok. Až na konci roku 2019 jsem z auta viděl na keřích šípku nejméně 5 brkoslavů u Nechranic. Se svou chocholkou a zavalitým tělem jsou k nepřehlédnutí. Krásné setkání po tolika letech, bohužel ale jen z auta, pro silný provoz nešlo zastavit.

O to více jsem s nadšením sledoval pravidelný výskyt brkoslavů nedaleko Plzně v Letkově, kteří se více jak 3 neděle drží na jednou místě. V pátek byl první termín, kdy jsem mohl do Letkova vyrazit. Přes hodinu jsem obcházel křoviny a keře na staré silnici, která vede nad dálnicí, ale o brkoslavy jsem nezavadil. Další volný termín byl v neděli dopoledne, tentokrát jsem zaparkoval auto hned na kraji odbočky staré silničky, která vede do Koterova. Pomalým krokem s dalekohledem na krku mířím z kopce a prohlížím každý keř, každý strom, každou houštinu. Odměnou jsou mlynaříci, zvonci, sýkory, pěnkavy, kvíčaly, na poli u letiště lovící káně a bažant obecný, mezi stromy se mihne krahujec. Brkoslavové však nikde, pod kopcem u viaduktu se otáčím a jde zpět k autu a cestou připisuji ještě kosa, žlunu zelenou na dnešní birdlist.

Asi 80m ode mne vidím letící hejno 12 -14 ptáků, dávám dalekohled k očím a bingo. Brkoslavové severní sedají na strom daleko ode mne. Vyrážím k nim, je nádherné počasí, ale slunce je nyní můj „nepřítel“, bude mi svítit přímo do aparátu. Dostávám se k brkoslavům asi na 40 m, napočítám jich 16. Nemám šanci se k nim dostat nepozorovaně, zdržují se v pásu mezi silnicí a dálnicí, kde je pro mne strmý svah a ještě 2m drátěný plot. Udělám si aspoň dokumentační fotografii a sleduju nádherné ptáky aspoň dalekohledem. Dlouho se nekochám, celé hejno se jako na povel zvedá a míří přes dálnici k protějšímu lesu. Sedám do auta a pln dojmu se vrazím do plzeňské metropole a odpoledne na chalupu.

83840000 730107567517352 3730859904726990848 n

Číst dál...

Někteří vodní ptáci v zimě spoléhají na naši pomoc

Zima pomalu končí a někteří vodní ptáci se rozhodli přezimovat ve městech a na místech kam jim lidé nosí potravu. Jde především o labutě velké a kachny divoké. Ojediněle i o lysky černé, racky chechtavé, bouřní a bělohlavé, poláky velké nebo chocholačky, hvízdáky, ostralky nebo kachničky mandarínské.

Nejvhodnější potravou pro vodní ptáky jsou, podle odborníků z Moravského ornitologického spolku, menší kousky nakrájeného nebo rozlámaného vysušeného bílého pečiva a chleba. V žádném případě na nich nesmí být plíseň nebo sůl, ptáci by se mohli přiotrávit a uhynout. Vhodnou potravou pro vodní ptáky jsou i semena pšenice, ovsa nebo kukuřice, slupky jablek a zbytky zeleniny.

Pokud si nebudete jisti, o jakého vodního ptáka se jedná, vyfoťte ho a pošlete k určení ornitologům do Moravského ornitologického spolku na e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Možná objevíte i nějakou raritu. Ornitologové uvítají i fotografie kroužků nebo krčních límců labutí.

Text a foto: Jiří Šafránek

Foto v příloze: kachny divoké, polák velký, kachnička mandarínská, labuť zpěvná s krčním límcem, racek bělohlavý s kroužkem PKHU.

Číst dál...

Nový web pro pozorování ptáků v Evropě

Kde pozorovat ptáky v Evropě? Může být velmi obtížné získat dobré informace o pozorování ptáků po celé Evropě. Nově spuštěný web www.birdingplaces.eu to výrazně zlepší. Na Birdingplaces.eu najdete nejlepší pozorovací lokality po celé Evropě, a to vše na jednom místě. S každou pozorovací lokalitou získáte také podstatné informace pro několik následujících hodin pozorování.

S ostatními pozorovateli ptáků můžete snadno sdílet své oblíbené místa k pozorování ptáků. Stačí kliknout na „Přidat lokalitu“, přihlásit se a web vám ukáže cestu. Tímto způsobem si pozorovatelé ptáků v celé Evropě navzájem pomáhají při hledání nejlepších oblastí pro pozorování ptáků. Přidání lokalit je také pěkný způsob, jak se tomuto koníčku věnovat za dlouhých zimních večerů bez pozorování ptáků. Na oslavu zahájení Birdingplaces.eu mají nyní pozorovatelé šanci vyhrát prémiový binokulár Leica a dalekohled, když přidají pozorovací lokalitu na web stránku. Více informací naleznete na www.birdingplaces.eu/go-in-and-win.

Birdingplaces.eu je nekomerční a pro pozorovatele zdarma. Web je vytvořený pozorovateli pro pozorovatele a chce také představit pozorování ptáků širšímu publiku, což mu také umožní získat více podporovatelů ochrany ptáků.

Podívejte se na www.birdingplaces.eu, abyste našli skvělé lokality na pozorování ptáků nebo přidali své oblíbené a pomohli nám zaplnit mapu v České republice.

PS: web je v angličtině, ale můžete nastavit jazyk na češtinu. Pokud tak učiníte, všechna jména ptáků se objeví také v češtině.

Překlad: Peter Haluza
Foto i zdroj: internet

Číst dál...

Fotolov tetřeva hlušce

Tetřev hlušec patří v pomyslném žebříčku wildlife fotografa asi k nejžádanějším, ale zároveň k nejméně dostupným. Největší z tetřevovitých je v českých zemích na pokraji vyhynutí a poslední populace divokých tetřevů se ukrývá v hlubokých lesích Šumavy. Malý počet ptáků a komplikující legislativa staví tento druh pro fotografy někam do kategorie science fiction.

Důvody, proč jsem pro svůj záměr zvolil Norsko, byl nasnadě. Tetřevů je v jeho lesích stále dostatek a také jsme mohli využít letité známosti mého norského přítele. Toho považuji za skutečného „tetřeváře“. Věnuje se jejich filmování více jak 15 let a tudíž nám byl velkým pomocníkem. Z předchozích výprav v roce 2012 a 2013 jsem sice nějaké fotografie přivezl, ale spíš to bylo o sbírání znalostí a zkušeností. Jak a kde tetřevy hledat není v cizím prostředí opravdu snadné. Po následující roky ve mně stále zrála myšlenka na návrat. Proto jsem se v roce 2019 s kamarádem Petrem znovu vypravil do norských lesů pokusit štěstí.

Dlouhou nezáživnou cestu autem a lodí vynechám a přehoupnu se v čase. Přijíždíme k tábořišti, kde je pro nás připravena malá chatka. Ta nám bude na dalších deset dní útočištěm a zázemím pro naše výpravy za černými rytíři. Oba máme rádi již trochu komfort. Léta trempinku máme dávno za sebou a pořádná postel či teplá voda není k pohrdání. První noc jsme se oddávali odpočinku a spánku. Druhý den přijíždí na smluvenou hodinu náš přítel Jonas, abychom sestavili plán. Po krátké poradě jedeme na první vytipované místo. Čeká nás asi desetiminutový přesun autem, a pak asi hodinový výstup lesem na tokaniště. Musím tam dopravit veškerý materiál na focení, maskování a bivakování. Stavíme kryty a znovu se vracíme zpět do tábořiště. Odpoledne poneseme jenom ruksaky s foto výbavou.

Na tokaniště

Množství všeho potřebného je patrné z fotografie. Naším úkolem je postavit kryty a připravit se na dlouhé noční čekání. Fotograf musí obsadit stan ještě v podvečerních hodinách. Ptáci ještě před setměním zahřadují v okolí tokaniště, a pak už není šance se nepozorovaně přiblížit. Hrozilo by vyplašení ptáků a ohrožení celého toku v blízkém okolí.

Následující dny nás čeká stereotypní a opakující se kolečko. Ráno počkat do 9:00, opustit kryt, prohlédnout okolí, zkontrolovat fotopasti a odjet zpět do tábora, Dopolední hygiena, vaření, odpočinek a ostatní činnosti spojené s pobytem. Znovu dojezd do lesa a výstup na tokaniště.

A nyní také trochu k samotnému hledání. Tetřevi na místech výskytu zanechávají různé pobytové znaky. Na nocovištích poblíž tokanišť to jsou stromy, na kterých kohouti a slepičky hřadují. Pod nimi se často nachází koláče trusu a někdy i zvláštní výměšek slepého střeva, kterému se říká „smola“. Je to tmavá řídká hmota rozstříknutá pod místy, kde ptáci nocují. Dalším markantem je peří obou pohlaví, nebo stopy ve sněhu. Právě zbytky sněhových ploch jsou často místy, kde se jarní tok odehrává. Peří nám prozrazuje, co se na tokaništi aktuálně děje. Zdali jde o teritoriální boje kohoutů, nebo již o páření.

Pokud je nalezeno tokaniště a je čerstvě navštěvováno, postavíme v jeho okolí kryty. Vzdálenost volíme od středu tokaniště asi 20 metrů. Přítomnost krytů ptáci akceptují beze změn a chovají se naprosto přirozeně. Nejcitlivěji reagují podle mé zkušenosti na změny počasí. Ať je to sněžení, déšť nebo silnější vítr. Nejlepší pro tetřevy je klidná mrazivá noc. Jelikož se někdy stává, že dominantní kohout kontroluje tokaniště ještě před setměním, obsazujeme kryty již v 18:00. Těsně před soumrakem přilétají do okolí tokaniště slepičky i kohout. Slepičky přistávají velice tiše, ovšem kohout zalomí s důrazem a hlasitostí. A někdy to ještě doprovodí hrdelním zvukem připomínající důrazné chlapské krknutí. 

Čekání na ranní rozbřesk je dlouhé, pokud mrzne, tak i nepříjemné. Zpravidla ještě za tmy začne kohout tokat na stromě. Po rozednění seskočí na zem a postupuje k tokaništi. Někdy s velkým rámusem přistane přímo na něm.

Zpočátku se vše jevilo velice snadné. Přijedeme, nafotografujeme a za pár dní pojedeme domů. Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Po nalezení prvního tokaniště se to začalo vše trochu komplikovat a nedařilo se nám nic vyfotografovat. Asi třetí den jsme se rozdělili a já obsadil jiné místo asi 200metrů od původního. Ani další rána nepřinesla kýžený výsledek. Jen pár fotografií ještě za tmy nebo daleko. Nakonec jsme se rozhodli vše sbalit a přesunout se asi o 10 kilometrů jižněji. Tam podle informací našeho norského přítele stoprocentně nafotíme. Stěhování veškerého vybavením patří k nejméně příjemným činnostem fotografa a znovu se potvrdilo to známé heslo „raději vyhořet“.

Stopa kohouta

Obsazujeme vzdálené tokaniště a stavíme stany. Vše je připraveno a následuje obligátní denní kolečko. Ale ani další ráno se nedaří. Vše se odehrává mimo dosah našich objektivů. Přítomnost tetřevů je ale důkaz, že ten pravý den na nás ještě čeká. Musíme vytrvat. Ještě další dny se stěhujeme vždy o kousek dál s vidinou, že zítra to již klapne. Začíná nás tlačit čas a doléhá frustrace z neúspěchu. Je před námi poslední desátý večer. Vše jsme vsadili na jednu jedinou kartu. Vabank. Ráno, nebo nic!

Je 3:50 a budík mě tahá ze spacáku. Vše připravuji na focení a již nedaleko nás slyším tokat kohouta. Koukám ven, ale přes neproniknutelnou tmu, není nic vidět. Krátce před půl pátou už před sebou na tokaništi vidím pohyb. Ještě chvilku a již rozeznávám slepičky, a dokonce vidím kohouta. Jen je nepoplašit. Hladina světla je stále nízká a tak zatím zkouším točit nějaká videa. Je krátce před pátou a světla začíná být dostatek i na fotografování. Z nedalekého kolegova krytu slyším cvakot závěrky jeho Nikonu. Nyní již oba fotíme, co to jde. Chvílema to připomíná westernovou přestřelku. Blíží se osmá hodina a celou scénu zalévá ranní slunce. Je to jako v pohádce! Nemůžeme se té nádhery do sytosti nabažit. Čas plyne a blíží se poledne. Poslední snímky a musíme končit. Trajekt nepočká. Vylézáme ven, balíme, uklízíme a přesouváme se k autu. V 17:00 už musíme být v přístavu. Čeká nás tedy asi 100 kilometrový přesun k trajektu, tříhodinová plavba do Dánska a 1100 kilometrů domů. Děkujeme norskému příteli za možnost strávit deset dní v norské divočině. Přičichnout tak ke každoročně opakujícímu se zázraku, jako je tetřeví tok. Děkujeme Ti Jonasi, děkujeme ti, úžasná norská přírodo.

Tetrev 042 web

Text a fotografie Richard Stehlík, Petr Šimon.

 

Číst dál...

3. část - Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

Ve třetí části našeho ohlédnutí za desátými léty 21. století se podíváme na to, jak klimatická krize ovlivňuje ptáky a jak se naše chápání klimatické krize v posledním desetiletí vyvíjelo.

Požádal jsem Brooke Batemanovou, vedoucí klimatoložku v Národní Audubonově společnosti (National Audubon Society), aby porovnala to, co víme o klimatických změnách a ptácích nyní s tím, co jsme věděli před 10 lety. Zde je její odpověď:
„Z pečlivého pozorování nadšenců a komunity vědců již několik desetiletí víme, že ptáci už reagují na změnu klimatu. Dlouhodobé záznamy poskytly informace o tom, jak druhy ptáků posunují migrační načasování dříve, zatímco ostatní kladou vajíčka dříve, než bylo u nich zvykem. V posledním desetiletí však máme ucelenější obrázek tohoto příběhu. Nyní víme, že načasování migrace se posunuje nejen u několika druhů, ale u všech severoamerických ptáků jako celku stabilním tempem v důsledku změny klimatu.

Tyto znalosti máme nyní k dispozici, protože meteorologické radary umožňují vědcům v průběhu času studovat stovky druhů a miliardy ptáků. Jak se otepluje klima, zmenšuje se velikost ptačího těla, rostou jim delší křídla, aby udrželi krok se změnami a migračními nátlaky. Netýká se to jen migrujících druhů, ale také ptáků na dvorcích, kde studie ukazují, že se ptáci u našich krmítek přeskupují. Druhy přizpůsobené na teplejší klima, jako strnádka vrabcovitá a střízlík karolinský, jsou díky mírnějším zimám schopné expandovat na sever. To vše bylo odhaleno z údajů shromážděných komunitou vědců, zabývajících se sběrem dat, který v posledních letech narostl.

V posledním desetiletí jsme díky komplexnějšímu pochopení změny klimatu a lepší dostupnosti dat zjistili, že některé druhy už ztratily celé části svého území, jako např. vlhovec severní, jehož území se stáhlo o 143 km na sever. Celá společenství se narušují. Migrace kolibříka šestibarvého nyní není synchronizována se svým liliovým potravinovým zdrojem, který nastává po odkvětu lilií a změna klimatu způsobuje častější hromadné vymírání mořských ptáků, protože se oceány oteplují a ekosystémy kolabují.

Umíme dobře odhadnout, jak bude pokračovat ovlivňování ptáků klimatickou změnou. Zpráva Audubon’s Survival by Degrees poskytuje obsáhlý pohled na zranitelnost 389 druhů severoamerických ptáků v důsledku změny klimatu, přičemž každý druh ztrácí velkou část svého teritoria. Zpráva dále odhaluje, že 2/3 druhů hrozí vyhynutí vlivem změny klimatu, pokud nyní nepřijmeme opatření. Pokroky v modelování klimatu, technologiích a výpočetní technice, metodologii modelování a databáze výskytu ptáků za poslední 10 let umožnily provést analýzu této pravděpodobnosti v měřítku celého kontinentu.

Trendy v pozorování vzácných ptáků
Zeptal jsem se autora příručního průvodce a přispívatele BirdWatchingu Kenna Kaufmana, zdali by nějaké trendy v pozorování vzácných ptáků za posledních 10 let mohly být přímo propojeny se změnou klimatu. Zde je jeho odpověď:
„Změna klimatu má samozřejmě dopad na celkové rozdělení ptáků, protože jak stále můžeme vidět, pásma se posouvají směrem na sever –přičemž u mnoha jižních druhů postupuje a u mnoha severních ptáků ustupuje. Pravděpodobně to má negativní dopad na populaci mnoha ptáků, kteří hnízdí na severu, protože se zmenšuje jejich celkový počet jejich hnízdišť. Je však obtížnější propojit jednotlivá pozorování vzácných ptáků se změnou klimatu. Nejpozoruhodnější zatoulanci jsou tak zdánlivě náhodní, že jejich objevení je předmětem náhody, takže by bylo těžké odhalit změnu. „

„Nyní se objevuje více rarit, ale z větší části je to kvůli rostoucímu počtu pozorovatelů ptáků. Fotografie a internet také hrají velkou roli, protože bylo zdokumentováno mnoho rarit, když nějaký příležitostný pozorovatel zahlédl něco zvláštního, vyfotografoval to a zveřejnil online. V minulosti by většina takových nálezů zůstala bez povšimnutí a neidentifikovaná. Abychom věděli, jestli se celkový počet ptáků zatoulaných mimo dosah mění, musíme se soustavně soustředit na dlouhodobá data z konkrétních lokalit, jako jsou Farallonské ostrovy (u Kalifornie) nebo špička Ontario´s Long Point.

'83343246 196594608154363 5946480305480138752 n

„Ale konktrétní vzácné druhy se těžko spojují s klimatickou změnou, jelikož jejich výskyt se mění v proběhu času, což ovlivňuje vzácnost jejich výskytu. Dobré příklady zahrnují tereje a husičku podzimní.

Pokud se vrátíme o několik desetiletí zpět, byli terejové jakéhokoliv poddruhu nesmírně vzácní v kalifornských pobřežních vodách (i když terej modronohý se občas ukáže v Saltonském moři). Nyní jsou terejové modronozí celoročně pravidelně vídáni u Kalifornie ve větších počtech a také jsou zde pravidelně pozorováni terej maskový, terej modronohý, a dokonce terej tichomořský a terej červenonohý. V posledních několika letech byli všichni mnohokrát viděni na mnoha pobřežních lokalitách. Je to opravdu ohromující změna. Dále na východ jsou terejové žlutonozí vidět podél Atlantického pobřeží a pobřeží Mexického zálivu od Newfoundlandu po Texas a na mnoha ostrovech více na sever, na kterých se vyskytují jezera aspoň po Massachusetts, Indianu a Nebrasku. Místně se spousta těchto druhů považuje stále za velké rarity, ale zvětšující se počty nepřestávají ohromovat, jelikož terejové jsou teplovodní ptáci, jejich rozšiřování vypadá jako přímo propojené s oteplováním klimatu a oceánu.
Whistling-ducks jsou dalším dobrým příkladem. Husičky podzimní bývaly specialitou jižního Texasu, ale v posledních letech se rozšířily po celé mapě, zvláště na východ Skalnatých hor. Viděl jsem je tento rok v New Jersey a Ohiu a nemusel jsem jet víc než míli od svých obvyklých stanovišť, aby se mi to podařilo. Letošní záznamy zahrnují hejno 6 v Novém Skotsku, hejno 9 v Quebeku a také hejno 10 v severním Illinois a hejno 8 ve Wiskonsinu. Jen abych vyjmenoval pár nejsevernějších záznamů z tohoto roku. Celkový počet jedinců severně od Golfského pobřeží by se pravděpodobně dal počítat ve stovkách.

Husička dvoubarvá se zas tolik nerozšiřuje, ale jejich teritorium se pohybuje nahoru údolím řeky Mississippi. Několik párů husiček podzimních a dvoubarvých hnízdilo v jihozápadním Illionis. Abych znovu zdůraznil – tohle je něco, co bych ještě před několika lety považoval za neuvěřitelné. Whistling-ducks na severu jsou stále považovány za místní raritu, ale zjevně jsou součástí mnohem většího trendu, a protože se považují za tropický druh, oteplující se klima působí jako logická příčina jejich rozšiřování.

Nejnovější zjištění ohledně klimatické změny a jejím vlivu na ptáky dávají dobrý předpoklad k tomu, co se stane s rozšířením ptačích druhů, jak se bude klima oteplovat. Některé z předpovědí mohou na první pohled působit extrémně, ale nejsou o nic extrémnější, než příklady, které jsem už zmínil. Naše předpoklady se už stávají skutečností. Právě proto doufám, že pozorovatelé si prostudují práci Audubonovi organizace týkající se klimatu a budou jí brát vážně.

3. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

2. část - Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

V části 2 našeho ohlédnutí se za první dekádou 21. století, se podíváme na to, jak se změnila komunita pozorovatelů. Požádal jsem Davida Ringera, hlavního referenta počítačové sítě v National Audubon Society a Devona Trottera, programového spolupracovníka Equity, Diversity a Inclusion (Rovnosti, Rozmanitosti a Inkluze v Audubonově společnosti), aby se podělili o své pohledy na rostoucí zájem o pozorování ptáků u mladých lidí a netradičních diváků. Tohle nám k tomu řekli.

„Pozorování ptáků a jejich ochrana byla kdysi vnímána za téměř výhradní záležitost starších, bílých Američanů, ale Audubonnova organizace viděla a kultivovala velké rozšíření u našich diváků a členů za poslední dekádu, zvláště mezi mladšími lidmi“, říká Ringer. „ Je to také proto, že mladí Američané si osvojili pozorování ptáků a diskuzi o nich online jako skvělou zábavu a společenskou akci.“

„Pozorování ptáků je super“, prohlásil tento měsíc Magazín Outside, propagující podrobný článek o spisovatelově cestě k pozorování ptáků. Gizmodo publikoval podobný článek v r. 2018, krátce po té, co The New York Times hlásil: „Mladí městští pozorovatelé ptáků, otevřete svá srdce do korun stromů!,“ a podrobně líčil dobrodružství feministického ptačího klubu v New Yorku a dalších mladých pozorovatelů. Značnou pozornost přitahovala také webová rubrika Jasona Warda „Ptáci Severní Ameriky“ a rovněž jeho velká aktivita na Twitteru.

V roce 2013 USA Today psal o mladých pozorovatelích ptáků, které přitáhly množící se aplikace chytrých telefonů a dalších nástrojů. Dokonce i Esquire prohlásil v roce 2014 : „Uh-Oh. Pozorování ptáků začíná být super“, když psal recenzi filmu o dospívajících pozorovatelích ptáků. The Onion neustále sledovala příběhy o ptácích a lidech, kteří je mají rádi a v jednom okamžiku si vysloužila tweet od samotného tehdejšího prezidenta Baracka Obamy. A „Bird Twitter“ – jak je známo – vstoupil do své druhé poloviny dekády a vytvořil prostředí pro otevřenou diskuzi pozorovatelů ptáků všech věkových skupin, barev a úrovně zkušeností, pro ocenění, zkoumání a dokonce i láskyplného parodování ptáků.

„ Možná jedním z nejsilnějších příznaků rostoucího přijetí pozorování ptáků u mládeže je rychlý růst a úspěch programu studentských spolků na Audubonově Campusu (univerzitě), který se v rozpětí asi 18 měsíců rozrostl z 10 pilotních programů na více než 100 aktivních vysokých škol po celé zemi.(A na druhé straně starší generace pozorovatelů vítá tento nárůst účasti mládeže s otevřenou náručí, protože vědí, že příští generace je zásadní).

Devon Trotter dodává:
„Kromě mladých lidí si sponzoři a organizace konečně začínají uvědomovat a jednat podle hodnoty perspektiv a schopností rozmanitých komunit v ochranářském hnutí a rekreace v přírodě, protože tyto komunity trpí dopadem klimatických změn a zhoršováním životního prostředí v neúměrně vyšší míře než ostatní komunity. V posledních letech obdržela Audubonova arganizace finanční prostředky od nadace Hewlett s cílem posílit naše vedoucí postavení v oblasti rovnosti, rozmanitosti a začlenění. Nadace Fund II udělila Audubonově společnosti grant na vytvoření vůbec prvního učebního programu organizace (navazující na několikaletá placená stipendia a stážové programy), což Audubonově společnosti umožnilo přijmout sedm mladých „ domorodých“ ochránců přírody v celé organizaci a zemi s cílem, že po ukončení vzdělání jich nejméně 5 najme Audubonova organizace nebo jeho partneři. Je to součástí posunu, kdy organizace na ochranu přírody rozeznávají mezi pouhým „vzděláváním“ mladých lidí prostřednictvím dobře míněných programů a skutečným investováním do jejich kariérních vyhlídek prostřednictvím programů jako je tento.“

„Také skupiny jako Outdoor Afro, Latino Outdoors, Outdoor Asian a Queer Birders v Severní Americe získaly v posledních 10 letech značnou dynamiku a korporace a významné skupiny ochránců přírody vzaly na vědomí partnerství s těmito společensky orientovanými organizacemi a spojují se s nimi na konferencích a akcích. Audubonův program „Pojďme pozorovat ptáky společně“ pro komunitu LBGTQ+ a spojence, dvojjazyčné ptačí procházky a akce během Black History Monh (Měsíc Černá historie) a jiná dědictví měsíců – abych uvedl několik příkladů.“

„Díky tomu budeme i nadále zažívat růst zájmu, účasti a členství mladých lidí a historicky netradičních skupin v Audubonu, stejně jako budeme pokračovat ve vytváření vzájemného spojení mezi ptáky, zdravím našeho světa a zdravím našich komunit a sociálních struktur. Abychom zmírnili klimatickou změnu, musíme se všichni zapojit. A tohle je teprve začátek.“

„Částečně je to proto, že obavy mladých lidí z klimatických změn stále rostou – protože vědí, že v sázce je jejich budoucnost – a pozorování ptáků stále více vnímají jako ukazatel zdraví našeho životního prostředí.“

2. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

Jak se pozorování ptáků změnilo v první dekádě 21. století

S příchodem roku 2020 jsme se dostali na konec dekády, která přinesla spoustu změn v komunitě pozorovatelů ptáků, zatím co hrozby pro ptáky, které milujeme, jsou stále vážnější. Dnes se ohlédneme zpět za posledními 10 lety pozorování ptáků a učiníme tak ve třech částech:
Část 1 – podíváme na to, jak se koníček pozorování ptáků za posledních 10 let změnil
Část 2 - podíváme se, jak se v tomto desetiletí změnila komunita pozorovatelů ptáků
Část 3 - podíváme se, jaký dopad má klimatická krize na ptáky a jak se naše chápání klimatické změny vyvíjelo od roku 2010
Pozorování ptáků se v dekádě změnilo mnoha způsoby, od toho, jak ptáky pozorujeme, jak je studují vědci, až po to, jak se ptáci stávají stále rostoucí součástí mainstreamové kultury. I když to není úplný výčet, zde je pět věcí z posledního desetiletí, které vyčnívají nad ostatními.

1. Použití fotoaparátu mění pozorování
Pro pozorovatele bývalo neobvyklé nosit do terénu fotoaparát. Nyní však mnoho pozorovatelů používá fotoaparáty, stejně jako dalekohledy. Přispívající redaktor Kenn Kaufman poukazuje na dva způsoby použití fotoaparátu, z kterých jeden způsob změnil tento koníček:
„Jedním je skutečnost, že mnoho pozorovatelů se dostává k ornitologii přes fotografii ptáka – nejprve fotí, a pak chtějí vědět, jaký druh vyfotili. To by se v minulosti nikdy nemohlo stát, protože teleskopy a kompaktní superzoomy byly velké a fotografování ptáků bylo mnohem těžší než dnes. Druhým je, že seriózní pozorovatelé stále více používají fotografii k identifikaci ptáků, protože přímo v terénních podmínkách to může být obtížné, jako např. u letících chaluch (jaegers) nebo jestřábů (accipiters).“
Přispívající redaktor David Sibley reaguje na Kaufmana a poznamenává: „ Použití fotoaparátu mění způsob, jakým identifikujeme ptáky. Někdy podle detailů, které jednoduše nemůžeme určit v reálném čase nebo množiny vlastností, které se liší od přístupu, kdy použijeme pouze oči. Je těžké uvést konkrétní příklady, ale cítím významný posun. Také je pravda, že s fotografiemi je mnohem méně dohadů o identifikaci ptáka, který právě letěl kolem. Bývalo to tak, že všichni pozorovali ptáky, pak porovnali dojmy a dospěli ke shodě identifikace. Nyní většina pozorovatelů fotografuje, diskuze se stále odehrávají, ale zaměřují se na to, zda-li identifikace bude potvrzena nebo ne. Několik nedávných záznamů buřňáčka galapážského z Kalifornie nebylo určeno v terénu, ale bylo určeno právě až z fotografií.

A protože je fotografováno tolik vzácných ptáků a v takovém detailu, tak víme, že ta samá káně velká přiletěla z Texasu do Maine a ten samý trupiál černohřbetý přiletěl z Pensylvánie do Massachusetts. Kombinace levných fotoaparátů se zoomem a facebooku vedla k objevení mnoha vzácných ptáků, kteří by se před více jak deseti lety přehlédli. A skupina What this bird (Co je to za ptáka) americké ornitologické společnosti (zkratka ABA American Birding Association) v posledních několika letech objevila řadu vzácných druhů.“

2. Rostoucí vliv aplikace eBird
Kaufman říká: „Rozhodně největším vývojem v oblasti pozorování za poslední desetiletí je rostoucí vliv e-Bird.“ I když v Severní Americe byl spuštěn v roce 2002, celosvětovým se stal až v roce 2010, a od té doby se stal mezinárodním jazykem ornitologie. Pro cestující pozorovatele je to neuvěřitelná pomoc při nalezení hotspotů, hledání spolehlivých lokalit, těžko pozorovatelných ptáků a nalezení aktivních pozorovatelů v nových oblastech.
„Je také užitečná pro lidi, kteří píší o stavu a rozšíření ptačí populace. Já sám neustále vyhledávám na e-Bird věci jako: Kde byl hlášen čížek severoamerický v listopadu tohoto roku oproti listopadu loňského roku? Jaký je obecný vzhled vzoru raroha prériového východně od Mississippi?“
„Někteří lidé až příliš věří tomu, co je v e-Bird uvedeno. Například aplikace nezahrnuje všechny záznamy rarit a není to žádná náhrada za zprávy komise pro detailní záznam pozorování ptáků. Ale pro obecný přehled je užitečná čím dál více.“

3. Pokroky v technologii sledování ptáků

V posledních letech se značně rozvinula schopnost sledovat jednotlivé ptáky a s pomocí technologie znovu vytvářet jejich migrační cesty.
Jill Deppe, vrchní ředitelka Audubonovy migrační iniciativy (Audobon´s Migratory Bird Initiative) říká:
„V uplynulých deseti letech jsme dosáhli mnoha pokroků v technologii sledování migrace, což vědcům a ochranářským organizacím, jako je Audubon a naši partneři, umožnilo sledovat jednotlivé ptáky, jak se pohybují po celém světě. Ukazují nám, co ptáci potřebují dnes i zítra a jak jsou navzájem propojeni. Tyto technologie přinesly obrovský vhled do pohybu pěvců, pobřežních ptáků a dalších ptáků, kteří jsou příliš malí na to, aby nesli lokátor.
Například geodeti využívají principy sluneční geolokace ke sledování ptáků. Pro jakýkoliv den se doba slunečního poledne mění v různých zeměpisných délkách a délka denního světla se mění v různých zeměpisných šířkách. Geodeti zaznamenají tuto informaci, která umožňuje vědcům odhadnout polohu ptáka na Zemi. Použitím této technologie vědci ukázali, že lesňáček černohlavý cestuje tři dny přímo napříč Atlantickým oceánem, když migruje na podzim ze severovýchodní Ameriky do jižní Ameriky.
„Další často používanou technologií je radiotelemetrie. Ačkoliv se používala ručně ke sledování ptáků od počátku šedesátých let minulého století, dočkala se radiotelemetrie modernizace, která nám umožňuje sledovat menší ptáky na mnohem větších plochách. Jako vědecký pracovník a stávající člen Národní Audubonovy společnosti jako vrchní ředitelka Iniciativy pro migraci ptáků, já a moji spolupracovníci jsme použili automatizovanou radiotelemetrickou síť ke sledování drozda malého a dalších malých pěvců během jejich podzimní migrace přes Mexický záliv. V rozporu s dlouhodobou představou, že záliv je geografickou překážkou pro pěvce, jsme zjistili, že pravděpodobnost přežití drozdů při překonání zálivu může být překvapivě vysoká a překračuje 90%. Klíčem úspěchu pro ptáky je přístup k lokalitám s vysoce kvalitní potravou a dobré počasí. Za poslední desetiletí Bird Canada a její partneři vytvořili síť MOTUS, systém automatizovaných přijímacích věží protínajících západní polokouli, což významně zlepšuje naši schopnost sledovat ptáky v průběhu ročního cyklu. Pomocí sítě MOTUS vědci zjistili, že kvalita stanovišť obsazená malými ptáky během migrace a zimy, ovlivňuje tempo migrace a migrační cesty a ukazuje vzájemnou provázanost jednotlivých období ročního cyklu.
Tyto a další technologie nás dovedly k éře exponenciálního růstu dat o migraci ptáků. To, jak začneme přistupovat k těmto údajům a jak je budeme využívat, to už bude příběh příštího desetiletí, které v tomto směru povede Audubonova Iniciativa pro migraci ptáků.
Díky partnerství s podobně smýšlejícími organizacemi jako např. Cornel Lab of Ornithology, Smithsonian Migratory Bird Center a našimi partnery na západní polokouli, Audubon spojí všechna tato úžasná data o stěhovavých ptácích, která nám přinesly technologické pokroky za posledních deset let. Tyto informace použijeme k určení toho, kam a jak zaměřit Audubonovy prostředky do ochrany, obnovy a správy klíčových stanovišť, a také ke zmírnění hrozeb po celé migrační cestě těchto druhů.“

4. Ptáci a pozorovatelé ve filmech

Jordan Rutter, ředitel pro vztahy s veřejností v American Bird Conversancy, poukázal na rozmanitost způsobů, jakými jsme v posledním desetiletí viděli ptáky a pozorovatele vystupující v mainstreamové a popové kultuře. Stolní hra Wingspan se stala v roce 2019 obrovským hitem a ještě více otevřela zájem o pozorování.
A když ptáci a pozorovatelé jsou po celá desetiletí předmětem filmů a televizních pořadů, počet a rozmanitost filmů souvisejících s pozorováním, byla v tomto desetiletí působivá. Měli jsme velkofilm The Big Year (Velký rok - 2011), v hlavní roli s Jackem Blackem, Stevem Martinem a Owenem Wilsonem, v roce 2013 film A Birder´s Guide to Everything (Pozorovatelův průvodce na všechno); dokumentární filmy o pozorovatelích: The Central Park Effect (2012), Penguin Counters (2015) a filmy Netflix 2019 Birders a Dancing with the Birds (Pozorovatelé a Tanec s ptáky), a animované filmy Legend of the Guardians (Legenda o strážcích), The Owls of Ga'hoole - Legenda o sovích strážcích (2010), Rio (2011) a Rio 2 (2014).

5. Úspěchy v ochraně

Ano, výzvy, kterým čelí ptáci, jsou stejně tak velké i ve 20. letech tohoto století. Nesmíme ale zapomínat na to, že pozorovatelé a vědci každodenně pracují na zlepšení vyhlídek našich opeřených přátel. Právě v několika posledních měsících byl např. lesňáček šedohřbetý vyřazen z federálního seznamu ohrožených ptáků a město New York přijalo nová pravidla, aby budovy udělalo méně nebezpečné pro ptáky.
Naši přátelé z BirdLife International také sdíleli tento seznam 10 způsobů záchrany nejvzácnějších ptáků na světě za posledních deset let.

1. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020

Číst dál...

eBirding v roce 2019 podle čísel

Děkujeme, že jste byli součástí eBird v roce 2019. 17. ročník byl plný velkých skoků kupředu, co se týče vědeckého dopadu eBird - nová mobilní aplikace, optimalizace pozorovatelských nástrojů a pozorování více než 140 miliónů ptáků. Katalogizovali jsme nejlepší momenty z roku 2019. Doufáme, že náš první týden v roce 2020 bude skvělým startem.

V roce 2019 na 16tém ročníku členové stránky eBirder celosvětově poslali 10,843,797 seznamů s pozorováním. Oproti roku 2018 je to téměř 20% nárůst. Celkové číslo všech pozorování se vyšplhalo na 743,916,380. Na naší domovské stránce můžete živě sledovat aktuální množství pozorování druhů i seznamů.

Níže vypsané krajiny a regiony zaznamenaly více než 100% nárůst oproti roku 2018:
Spojené Arabské Emiráty — 898.59%
Israel — 865.62
Palestinian Territory — 850
Cyprus — 679.5
Bangladesh — 373.91
Lithuania — 285.49
Estonsko — 272.57
Saint Martin (French part) — 265.52
Liberia — 229.3
Jersey — 228.29
Bahrain — 227.43
Moldova — 210.74
Turks and Caicos Islands — 204.3
Jordánsko — 199.45
Slovensko — 191.44
Západní Sahara — 191.37
Libanon — 183.78
Norsko — 161.04
Rwanda — 159.77
Sierra Leone — 158.16
Mozambique — 157.64
Kazachstan — 155.08
Malawi — 143.19
Iran — 140.3
Taiwan — 138.76
Mauritius — 127.27
Mongolsko — 124.24
Česká republika — 121.94
Rumunsko — 120.6
Uruguay — 118.65
Sint Maarten — 115
Andorra — 114.68
Nová Kaledonia — 111.27
Dánsko — 109.52
Nepál — 107.85
Timor-Leste — 102.87
Pakistán — 101.94
Antigua a Barbuda — 101
________________________________________
Z pohledu médií:
Členové sdíleli 5,594,490 fotek ke svým seznamům v roce 2019 (23% nárůst oproti roku 2018)
Členové nahráli ke svým seznamům 186,216 zvukových nahrávek v roce 2019 (nárůst o 35%)
Děkujeme vám, že jste udělali z eBird silný informační zdroj. Vše je možné jen díky vám. Každý seznam pomůže pozorovatelům, výzkumníkům, ochranářům i ptákům samotným po celém světě, a za to jsme vám neskonale vděčný.

Chris, Marshall, Brian, Jenna, a Ian—Team eBird

Číst dál...

V Přerově se na krmítku objevila melanistická sýkorka

Neobvykle zbarvenou sýkoru pozoroval ochránce přírody Adin Vyhlídka na krmítku v Přerově. Naštěstí ji vyfotil a fotografie poslal do Moravského ornitologického spolku. Ornitologové zůstali v úžasu, protože takto zbarvenou sýkoru modřinku ještě nikdy neviděli.

Modřinka má vzácnou pigmentovou vadu – melanismus. V jejím zbarvení chybí bílá a žlutá barva a naopak převládá černá a šedá. Melanismus je zjednodušeně řečeno opak albinismu. U albínů převažuje bílé zbarvení, u melanistů naopak převažuje černé zbarvení. Melanismus je mnohem vzácnější než albinismus a objevuje se výjimečně u plazů, savců i ptáků.

Ornitologům se podařilo pořídit i video a tak si ji můžete prohlédnout zde: https://youtu.be/D8saFJH0zUI.

Melanistická modřinka se na krmítku zdržovala pouze jeden den. Podle ornitologů nejde o místního ptáka, ale o protahující sýkoru ze severu nebo z hor. I přesto že se u nás vyskytují sýkory modřinky celoročně, tak se v zimě toulají a hledají potravu.

Pokud se vám na krmítku objeví podivně zbarvený nebo neznámý pták, tak jej vyfoťte a pošlete ornitologům na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Možná objevíte další raritu.

Jiří Šafránek
Foto a video: Jarmila Kačírková

Číst dál...

Luhačovice jsou posety stylovými ptačími budkami, nechybí ani keramika

Hlad je nejlepší kuchař, říká se a jedlík se pak neohlíží na kulturu stolování. V tomto ohledu si náramně polepšili ptáci v Luhačovicích. Ti jsou sice mnohdy rádi za jakoukoli potravu, ale nyní mohou využít i stylové nabídky budek, které zaujmou i kolemjdoucí, či návštěvníky lázeňského města.
Krmítka, budky a další útočiště pro ptáky se s příchodem jara stávají milým tématem. V Luhačovicích jim navíc dali umělecký rozměr. Ptáci tam totiž mohou zobat zrní v krmítkách, která pocházejí z dílen předních českých výtvarníků , nebo si mohou stavět hnízda v budkách navržených malými školáky.

„Inspirovat se při tvorbě krmítka třeba luhačovickou architekturou nebo vyrobit budku ve tvaru filmové kamery. I takové nápady měli ti, kdo se zapojili do projektu okrašlovacího spolku v Luhačovicích,“ komentoval fotograf Milan Mikšík.

I díky této iniciativě je možné projít památkovou zónu s trochu netradičním cílem. Stačí si v infocentru vyzvednout mapku se zakreslenými budkami a celou trasu projít.

Rok po roce
Projekt Trasy uměleckých ptačích krmítek a budek realizoval Luhačovický okrašlovací spolek v roce 2013 a Calma Externí galerie byla otevřena při Slavnosti ptačích budek o prvním květnovém víkendu 2013. Luhačovice dnes zdobí desítky uměleckých objektů určených zpěvnému ptactvu.
Hlavním tématem Slavnosti ptačích budek v roce 2014 pak byla Kachna divoká a umělecké ztvárnění kachního obydlí. Úkolu se zhostili studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, fakulty Multimediálních komunikací a jejich díla byla zdokumentována na mapce jezírka Marion.
V roce 2015 spolek pokračoval ve spolupráci s uměleckými školami, speciálně s obory pro zpracování keramiky a porcelánu. Studenti vyráběli ptačí budky, krmítka a pítka jako keramické objekty. Velkou iniciativu projevila Základní škola v Luhačovicích, kde vzniklo na 50 keramických ptačích budek, které také skončily na lázeňské trase.

zdroj: zlin.city.cz

Číst dál...

Poslední birding v roce

Je konec roku 2019 a většina lidí v tento čas bilancuje nad uplynulými událostmi. Rok 2019 nebyl nejlepším, co se týče zdraví, ale když jsem nemohl být v terénu, investoval jsem čas nejen do rekonstrukce chalupy, jako stavební dozor, ale markantně jsem obohatil moji sbírku artefaktů ohledně Jaroslava Foglara a jeho Dvojky. Najednou byl dostatek času na prohrabávání 290ti narvaných banánových beden jeho písemné pozůstalosti a já se dostal k materiálům, až mi často šla hlava kolem. Jen jako černá šmouha se táhne rokem nečekaný odchod velkého znalce díla J. Foglara Windyho, s kterým jsem celý den dva dny před jeho nečekaným odchodem třídil písemné materiály právě o JF...koho by to v tu chvíli napadlo, když jsme se loučili podání levé ruky jako za starých časů a domlouvali si další termín, že je to naposled, co se vidíme.
Tím, že jsem ptáčky zpěváčky poměrně zanedbával, jsem si řekl, že poslední dny se určitě na ně vyrazím podívat. Volba byla jasná – Nechranice vždy nabízí zajímavé druhy a hlavně, autem zajedu na všechny naše stálá místa, aniž bych musel namáhat nohy.
S Vláďou se setkáváme v Kadani a hned úvod je skvělý, Vláďa objevuje přes 30 brkoslavů severních, projíždíme Kadaní, nechceme se smířit s tím, že nebudou fotky. Bezvýsledně prohlížíme zpětně ovocné zahrady a leze do strání s šípky, tak zajíždíme ke školce v centru města na kalouse ušaté. Během několika minut jich máme sedm.

kalous2019
Vyrážíme na Nechranice, první zastávka Tušimická zátoka. Než dojedeme do zátoky, zastavíme u silnice, kde sedí úplně bílá káně lesní, ale jak vylezeme z auta, odplachtí daleko od naší společnosti.
Tušimická zátoka je plná kachen, v dálce jsou stovky racků. Hledáme hlavně potáplice a turpany. Desítky hoholů severních se proplétá mezi kachnami, přeletí orel mořský, kormoráni obratně rybaří k radosti neobratných rybářů, kterých je překvapivě dost a dost, i když rtuť teploměru je tlačena pod nulu.

nechranice2019Zajímavé pozorování je u 6ti potápek – čtyři jsou zcela jasně černokrké, u dvou si myslíme, že jde o hlášené dvě žlutorohé, ale po čase je opět řadíme k černokrkým, zobák prohnutý lehce nahoru, maska okolo očí není rovná...pochyby máme, ale zůstáváme u Podiceps nigricollis.

birning2019Přesouváme se na další stanoviště, kachny, roháči, kachny a zase kachny, tak jen zabředáme rozhovor s rybáři a pádíme na další stanoviště na velkém cípu pevné země. Vzhledem k tomu, že je málo vody, cíp bahna zasahuju daleko do vod Nechranic. Vzhledem k tomu, že je pod nulou je bahno ve stavu tuhém, po dešti či teplejším počasí by to asi bylo horší. Tady se podaří najít turpana černého, další dnešní cílený druh a mihne se potáplice severní. V olších na břehu se míchají sýkory, šoupálci a brhlíci, dlaskové se zvonky, jeden strom je obalený kvíčalami. Přejíždíme okolo nádrže pod hráz. Vyšlapeme asi 50 schodů a stavíme stativáky na vrcholu hráze.
Na propusti sedí tradičně desítky racků, z druhé strany poštovní holubi. Kachny divoké převažují, poláci velcí a chocholačky. Radost dělá samice kaholky, která kopíruje hráz asi sto metrů před námi. Sledujeme jí, než se zamísí mezi chocholačky a poláky a letošní první potáplice malá pluje v dáli vedle kormorána. Ve finále najdeme 7 potáplic malých a 5 potáplic velkých severních. Na hrázi vydržíme víc než hodinu. Je nádherné počasí, bezvětří a jako malé loďky pod námi proplouvají stovky kachen a zanechávají za sebou čáry na hladině. V zadní části Nechranic je bílá flotila 16ti ladných labutí. Nádhera, až se člověku tají dech. Sleduju v dalekohledu obratný let racka na modré obloze.
birning kaholkaPoslední zastávkou jsou Poláky, opatrně sjíždíme až k vodě, dáváme pozor na vyčuhující ostré kameny zaryté v cestě, tady by člověk prorazil olejovou nádrž raz dva. Následuje poslední dnešní sborka stativů, dáme čas, kávu a vánoční cukroví, než se pustíme to výzkumu hladiny. Nedaleko stojí auta rybářů, kteří zajíždí až k vodě. Proplétáme se mezi nimi a míříme k malé zátočině. Bingo – turpani hnědí, další cílový dnešní druh. Jinak nic vzácnějšího. Nad námi proletí hejno hus běločelých a mizí za horizontem. Suma sumárum ještě tři druhy pro letošní rok a to netuším, že na zpáteční cestě autem ještě potkám hejno brkoslavů jak si „obědují“ keřích šípků a jeřabin. Vidím je po několika desítkách let. Nemůžu zastavit, není kde a za mnou se ženou auta.

Suma sumárum, krásné ukončení „birdovského“ roku, celkem jsem letos z nových druhů zapsal pěnkaváka sněžního, supa hnědého, bernešku malou, pelikána bílého. To není špatné, zatím jsem si ještě nechal utéct dropa na Moravě. Odpor k D1 je u mne stále víc než silný. Čeká mě okolo 100 kilásků domů, sahám po aiudio knize a cesta ubíhá...

Číst dál...

Zachránce žižkovského ptactva Michal: Plastová krmítka z Vítkova zmizí

Teploty budou v lednu v metropoli klesat pod bod mrazu. Pražští opeřenci tak budou opět odkázání na lidumily, kteří jim doplní krmítka v parcích. Jedním z nich je i aktivista Michal Ďuríček, který každoročně verbuje nové pražské zachránce. Díky svému zápalu se mu podařilo získat i podporu Prahy 3.

4612505

Plastová krmítka, která v zimních měsících kolemjdoucím na Vítkově vadila, už jsou minulostí: „Byla mi schválena dotace MČ Prahy 3 na krmivo! Takže Žižkováci mají u mne od nového roku odběr krmiva zdarma. Podmínka je pouze, že se jako krmítka nesmí používat plastové obaly," informoval v prosinci Michal. Zároveň radnice přislíbila nákup dvaceti dřevěných krmítek, s jejichž umístěním nyní Ďuríček pomáhá.

V minulých letech totiž používal kanystry, jelikož na Vítkově nebyl dostatek krmítek a ze dřeva by byla značně nákladná, zvláště kdyby je rozkradli, jako se to stává jiným ptačím zachráncům v metropoli. „Jsou velmi praktická, nic to nestojí, výborně se dosypávají a ptáci je mají rádi," vysvětloval, že se snažil vyjít z mála, kterému jeho prostředky umožňovaly. Teď se raduje, že společně s Prahou 3 přišli na dřevěnou variantu.

Hledá další pomocníky
Michal Ďuríček už devátou zimu krmí hladové opeřené krky na Vítkově, kam každý zimní měsíc odnosí sto padesát kilogramu zrní. Krmítka na Vítkově dnes společně s ním pravidelně dosypává několik lidí. Byly ale doby, kdy byl na celý park i výrobu krmítek sám. „Pravidelnost je velmi důležitá. Zvláště pokud mrzne, nebo je souvislá sněhová pokrývka. V takovém případě by mohl výpadek krmení ohrozit ptáky na životě. To by si měl uvědomit každý, kdo chce začít s krmením," apeluje na zodpovědný přístup.

Letos začal krmit v listopadu. „Krmítka jsou umístěna přibližně stejně, jako loni. Nejvíc je jich po levé straně podél hlavní cesty od Ohrady k fotbalovému hřišti a pak je jich několik od hřiště podél chodníku dolů k ulici Kališnická. Kdo můžete, tak je prosím pomozte dosypávat, ať se těm našim malým opeřencům dobře daří," vyzývá k pomoci, na které se s ním můžete domlouvat ve facebookové skupině Pomáháme ptákům na v Praze.

Čím krmit?
Michal jako nadšený milovník ptactva přiznává, že krmení může být docela věda, kdyby se dodržovala všechna pravidla. „Na druhou stranu to jde udělat i jednoduše. Obecně platí, že kdo si nechce komplikovat život, sype na krmítka slunečnici. Tu jí většina ptáků," radí. Naopak na krmítko v žádném případě nepatří slané potraviny (pražená semena, slané pečivo), plesnivé a zkažené potraviny nebo zbytky z kuchyně.

Často se dle pozorování Michala stává, že lidé dávají na krmítka celé kusy tvrdého pečiva. „Obecně pečivo na krmítka nepatří. Když už se někdo potřebuje zbavit tvrdého pečiva, je třeba ho nadrtit na malé kousky, a pak je možné ho rozházet kolem krmítek," vysvětluje. Navíc jim nosí jablka, která přivazuje na větve stromů.

Pozor na lojové koule
Lojovým koulím v síťce se raději vyhněte. „Ptáci se do sítěk zachytávají drápky, nedokáží se osvobodit a hynou. Síťky spadané na zem lákají vůní například psy či ježky, kteří je mohou pozřít. Vyzýváme proto veřejnost, aby síťky ve svém okolí, ať už zavěšené či spadané, sesbírala,“ informuje ornitoložka Dita Hořáková.

Zdroj https:www.blesk.cz

Číst dál...

Identifikace vodních ptáků v zimě

Pro pozorovatelé ptáků je zima obdobím, kdy stojí na zmrzlých březích a snaží se identifikovat vodní ptáky na vzdálené zamrzlé vodní ploše. To mimo jiného znamená soustředit se na jejich tvar, tvar hlavy, proporce těla a na jejich chování. Je pochopitelné, že by vás dost demotivovalo, kdybyste prošli kolem ptáka, kterého byste nepoznali jen proto, že spí a zakrývá částečně nebo úplně svoje typické znaky. Na druhou stranu to ale otevírá nové možnosti: některé případy totiž vyřešíte snadněji, když pták spí, než když je vzhůru.

Toolkit sleepingWaterbirds 2019 09 18 300 768x1014
Stále identifikovatelní: kachna divoká, potáplice lední a potápka rudokrká, všichni ve svých typických polohách. (foto je ilustrační a upravená velikostně). Proporce upravil: David Sibley

I když je část hlavy spícího ptáka zakrytá, to, co vidíte, může být stále užitečné. Pták, který je vzhůru, se neustále pohybuje, ukazuje, drbe, rozhlíží, uklidňuje, dvoří, zápasí, potápí se apod. Tvar hlavy se mění, jak se pírka zvedají a klesají podle toho, co pták dělá a jak se cítí. Spící pták prostě spí a tvar jeho hlavy zůstává neměnný.

Rozlišit poláka kaholku a poláka vlnkovaného nebo hohola islandského a hohola severního, může být snazší, když spí jednoduše proto, že jejich tvar je tehdy neměnný a spolehlivý. Stejně tak mohou pomoci při rozlišování ptáků polohy, ve kterých spí, zejména pokud druhy nejsou příbuzné.

Poloha spící kachny je známá každému. Otočí hlavu o 180 stupňů a ponoří zobák do per na zádech. Když ptáci spí na vodě, jde jim o maximální vztlak, a tak spí nad hlubokou vodou se zvednutým ocasem. Tahle změna je opravdu dobře pozorovatelná hlavně u potápějících se kachen, jako jsou třeba turpani nebo morčáci. Když jsou aktivní, jsou ponořeni hlouběji ve vodě a jejich ocas se dotýká hladiny. Pokud jste zvyklý, že vypadají takhle, může být matoucí je vidět s ohnutými zády a zvednutým ocasem, když spí.

Potáplice, stejně jako kachny, zastrčí zobák do per na zádech, když se chystají spát. Když spí, mají nízký profil a spuštěná ramena.

Potápky mají unikátní polohu na spaní. Místo toho, aby otočili hlavou, prostě jí zakloní dozadu, až dokud se nepoloží na záda, a pak zanoří zobák stejně jako krk. Z toho důvodu mají úplně jinou siluetu než potáplice nebo kachny, což okamžitě umožňuje odlišit ptáka a identifikovat ho jako potápku.

Kormoráni nikdy neplavou na hladině, když spí.

Identifikovat vzdálené vodní ptáky je složité, ale neignorujte spící ptáky. Mohou vám dát vodítka, které neuvidíte, když jsou vzhůru.

David Sibley píše rubriku „Příručka k identifikaci“ v časopise BirdWatching. Publikoval v Sibley Guide to Birds v roce 2000, Sibley Guide to Bird Life and Behavior v roce 2001 a Sibley’s Birding Basics v roce 2002. Je též autorem Sibley Guide to Trees (2009), the Sibley Guide to Birds-Second Edition (2014), a guides to birds of eastern and western North America (2016). Dostal ocenění Roger Tory Peterson Award od Americké pozorovatelské asociace za celoživotní dílo a čestné ocenění z Národní přírodní rezervace spolku ochrany za jeho podporu zachování ptáků.

Autor: David Sibley
Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Havrani hlučí jako průmyslový podnik, Tábor do boje s nimi nasadí káně

Když jim zničíte hnízda, postaví si jich ještě víc. Zkusíte na ně zvukový plašič, jeho efekt bude takřka nulový. Boj s havrany města prohrávají. V Táboře změřili, že na sídlišti dělají ptáci hluk, který by průmyslový podnik musel řešit. Proto proti nim zkusí nasadit dravce, konkrétně káně.

havran01

Jen zcela radikální způsoby řešení mohou vést k tomu, že kolonie hlučných havranů zmizí z měst. A protože vykácení celého parku, nebo snad dokonce vybíjení ptáků je nereálné, zkouší města spoustu jiných způsobů. Dosud však všechny víceméně selhávají, a tak na to v Táboře půjdou trochu jinak. Havrany bude plašit dravec.

„Zvolili jsme druh káně Harrisova, který je v sokolnictví používaný. Velikostí je podobný našemu káněti. Na havrana si troufne, ale zároveň je tak malý, že se dostane do větví. Proto třeba nemůžeme použít sokoly, protože ti v korunách neloví. Nejvhodnější by byl jestřáb, který útočí a používají ho třeba k ochraně letišť. Jenže ten má problémy se zasklenými plochami a dalšími překážkami,“ vysvětlil Jiří Rozum z táborského odboru životního prostředí.

Ještě předtím musí Tábor požádat státní správu o stanovení takzvaného odchylného postupu. Povolení k němu by měl získat. Odborný průzkum na Pražském sídlišti prokázal, že hluk od havranů je tak velký, že pokud by byl průmyslový, je možné ho označit za nadlimitní.

Káně bude havrany plašit na zkoušku po dobu dvou týdnů. Vypustí ho tam, až začnou ptáci příští rok hnízdit. Táborská kolonie je tak velká, že bude nutné použít více dravců najednou. Nejvíce černých opeřenců je v blízkosti Základní školy Zborovská. Ti pak ruší nejen výuku, ale také obyvatele přilehlých domů.

„Pokračovat budeme i se shazováním hnízd, a to v první polovině února,“ navázal Rozum. Dodal, že Tábor je pravděpodobně vůbec prvním městem v České republice, které zkusí v boji proti těmto ptákům nasadit káně.

„Také proto vůbec nemůžeme předjímat, jaké nakonec budou výsledky. Nejsou s tím žádné zkušenosti,“ konstatoval.

Krákají i v Budějovicích
V tuzemsku svádí podobný boj přibližně dvacítka měst. Největší kolonie je zřejmě v Chrudimi, kde mají kolem 800 párů. Hodně jich je také v Pardubicích a ve velkém počtu se usadili i v Českých Budějovicích, kde třeba jen na Pražském sídlišti v Průběžné a Plzeňské ulici evidují 150 párů, hodně jich je také v parku Háječek, Na Sadech a ve Staroměstském parku.

„Havrani jsou jedni z nejinteligentnějších ptáků vůbec. Z toho vyplývá, že se vystrašit nenechají. Prokouknou úplně všechno. Funguje to stejně i u holubů, když je zkoušíte plašit hlasem sokola, tak to zabere jen na několik hodin. Pak se holubi vrátí na svá místa,“ upozornil ornitolog Jiří Šebestian.

Nadějí pro ty, které ptáci obtěžují, je stěhování. Kolonie se po čase vždy přesunou jinam. Někdy to může trvat tři roky, jindy ale na místě zůstanou i desítky let.

Výsledky průzkumu, který v Táboře provedla Národní referenční laboratoř pro komunální hluk při Státním zdravotním ústavu v Ostravě, budou k dispozici na webu města. Měření se uskutečnilo v ulicích Zborovská a Buzulucká a jejich okolí na konci května letošního roku, v době vyvádění mláďat.

Výsledky úřad poslal i ministerstvu životního prostředí, které už zareagovalo a předpokládá, že Tábor při odchylném postupu využije mírná opatření, tedy nikoli odlov či ničení obsazených hnízd.

Některé zásahy navíc nemusí fungovat, může se dokonce stát, že se kolonie ještě více rozptýlí. Někdy pak třeba prořez větví zafungoval tak, že se jen o kus přemístili a byli ještě hlučnější. Nepomáhaly ani zvukové plašiče. „Jedno víme určitě, havrany z města vyhnat nedokážeme,“ dodal Jiří Rozum.

V Budějovicích před časem zkusili udělat na některých stromech razantnější prořez, aby nešla tak snadno udělat hnízda v místech, kam se černí ptáci pravidelně slétají.

„Až při meziročním srovnání uvidíme, jestli to bude mít efekt. Úprava korun stromů je jedna z mála možností, jak situaci řešit. Obyvatelům, kteří v těchto místech žijí, nemůžeme jednoduše říct, zvykněte si. Na druhé straně ale také nesmíme jen tak pokácet celé stromy,“ uvedl náměstek budějovického primátora Ivo Moravec. Odbor životního prostředí stavy monitoruje a pokouší se hledat další řešení.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Jonathan Rosen: Terénní lekce

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Když jsem začal někdy po svých třicátých narozeninách s pozorováním ptáků, často jsem na svých prvních výpravách litoval, že jsem s tím nezačal už jako dítě. Jak nádherné by bylo, kdybych všechna ta jména ptáků, jejich proporce, zvukové projevy a barevné znaky vstřebal v době, kdy jsem se coby dítě v kolébce teprve učil mluvit a kdy byla moje paměť nekonečná. Ptáci by pro mě představovali mateřštinu – nebo přinejmenším druhou řeč, kterou bych plynule mluvil. Namísto toho teď zoufale listuji Petersonovým určovacím klíčem jako turista slovníkem cizojazyčných frází; a než se dopátrám ke slůvku „rehek“, je ten nádherný opeřenec dávno pryč.

Teď, po padesátce, jsem samozřejmě rád, že jsem začal, kdy jsem začal. Kdybych dělal karate, možná bych teď měl už trojitý černý pás. Možná. Ale i když jsem přinejlepším jen birder se žlutým pásem, chápu to tak, že mě od samého počátku potkalo něco úplně nového a nečekaného. Je v tom více než jen obvyklé vzrušení z pozorování dokonalých zvířat objevujících se v mém městě, víc než vzrušení z jejich hledání, nalézání a určování.

Jistě, všiml jsem si přitom své znovu objevené zvědavosti a pocitu propojení s nezměrnou náručí přírody a jejími ročními obdobími. Ale chci poukázat ještě na něco jiného. Ve svých začátcích s ptáky jsem moc úspěšný nebyl, protože neměli trpělivost státníků z devatenáctého století čekajících na svoji dagerotypii. Přesto se mi hlava brzy hemžila jejich jmény a obrázky. Jména tak nová a krásná jako ptáci sami – čírka modrokřídlá, lesňáček zlatý, papežík indigový – nebo tak nešikovná jako lidé, kteří je pozorují – lesňáček žlutokorunkatý, pipilo rudooký, tyran chocholatý – se mi navždy vryla do paměti. Z úst mi vyletěla dřív, než jsem si uvědomil, že je vyslovuji.

Jsem v pokušení říci, že se můj mozek cítil mladším, ale musím uznat, že když jsem byl mladý, představoval můj mozek jedno velké geriatrické zklamání. Sportovní statistiky, které mí přátelé zhltli a vyplivli jako semínka melounu, jsem já spolkl a už jsem je nikdy neviděl. Multiplikační tabulky, jména hlavních měst, hláskování jakéhokoli slova zaneseného do mentálních šuplíků mých raných let, to vše je pryč – zčásti i proto, že to tam ve skutečnosti nikdy ani nebylo.

Ale od toho okamžiku, kdy jsem začal chodit do terénu s dalekohledem a určovacím klíčem, sám nebo s ostatními, jsem si začal uvědomovat, že se nábytek v mé mysli sám od sebe přesouvá. Můj mozek si vytvořil prostor pro ptáky a vše, co se k nim vázalo: latinské a běžné názvy; ptačí hlasy, areály rozšíření, svatební šat. Můj hlad po informacích a moje schopnost zapamatovat si je – moje schopnost učit se – jako by se zdvojnásobila. Můj mozek se nestal mladším, ale moudřejším.

Proč? Co se to stalo a jak se to vlastně přihodilo? Slova jsem měl rád odjakživa; angličtina byla na vysoké škole mým oborem a psaním se živím. Čtení jako fyzický akt a učení, které z něj vychází jako proces dešifrování a získávání informací, představoval vždy náročnou práci.

Trvalo mi řadu roků, než jsem dokázal odpovědět na to, co jsem tehdy nevnímal jako otázku, spíše jako znovuprobuzenou schopnost, kterou jsem si spojoval s pobytem venku a kterou jsem se z pověrčivosti nechtěl zabývat. Trvalo mi to do té doby, než se mi narodily dcery a než začaly chodit do školy v době mnohem osvícenější, než byla ta moje. Teprve tehdy jsem pochopil, co ve mně pozorování ptáků vlastně odemklo.  Byly to právě potíže se čtením, kterým mé dcery čelily, jež mě konečně přivedly k tomu, o co vlastně jde.

Obě mé dcery jsou dyslektičky. Moje žena, která tento problém nemá, na mě jednoho dne vzhlédla od materiálů zabývajících se specifickými poruchami učení, a prohlásila, „to je o tobě.“ A bylo to tak.

Ukázalo se, že vzdělávací metody nejlépe reflektující problémy s dyslexií, téměř všechny zahrnuje pozorování ptáků. U lidí s dyslexií je učení usnadněno multisenzorickým přístupem, který umožňuje slova vidět, slyšet, a dokonce se jich dotknout v prostředí, ve kterém jsou obsažena. Opakování je také nesmírně důležité, ale v tomto případě se vyhýbá nudě, která se s opakováním dostavuje. Nikdy jsem se nenudil, když jsem si vzal do metra terénní příručku a mezi zastávkami jsem si prohlížel lesňáčky – severního, skvrnitého, mnišího – a přemýšlel o tom, jestli budu mít štěstí a uvidím je naživo v lese. Nenudil jsem se, když jsem si zapisoval jména ptáků, které jsem pozoroval, a znovu si je pak pročítal doma, když jsem si je kontroloval, a ještě jednou si je prohlížel – třeba i v několika knihách – abych si potvrdil, že jsem je skutečně viděl.

Ukázalo se, že se listování určovací příručkou stalo jen malou částí mého poznávání ptáků. Při prohlížení terénních atlasů doma jsem si jména ptáků spojoval s jejich obrázky; při prohlížení určovacích příruček v lese jsem si obrázky a jména ptáků spojoval se skutečnými živými ptáky pohybujícími se vzduchem nebo sedícími na stromech. Ptáky jsem pozoroval i slyšel a ptáci naopak viděli a slyšeli mě – nebo přinejmenším, když jsem byl dost blízko, reagovali na moji přítomnost – v pohotovosti bylo tedy celé moje tělo.

Doma jsem poslouchal nahrávky ptačích hlasů z CD (dříve) nebo později z MP3 přehrávačů. Učil jsem se mnemotechnickým pomůckám obsaženým v hlasech – sweet sweet I´m so sweet (sladký sladký jsem tak sladký) u lesňáčka žlutého; pleased pleased pleased to MEETCHA (rád rád rád tě potkám) u lesňáčka žlutotemenného. Doma jsem poslouchal zpěv, prohlížel si obrázky a pročítal si jména ptáků. Venku jsem poslouchal skutečné ptáky. Pozoroval jsem je, naslouchal jim a nahlas říkal jejich jména nebo poslouchal, jak někdo jiný jejich jména hlasitě vyslovuje. Od knih jsem vzhlédl k ptákům a od ptáků se zase vracel ke knihám, dokud se svět slov a neartikulovaný živý svět spolu nespojili v nekonečném tanci.

Představte si historickou knížku, která by dokázala už jen pouhou polovinu. Támhle je Napoleon s černým kloboukem, kterého pronásleduje jednoruký Nelson! Není tohle Marseillaisa? Ne ne, to je Napoleon a zpívá: Ten, kdo se bojí dobytí, porážkou si může býti jist.

Ve skutečnosti toho knihy dokážou stále více. Moje dcery mají digitalizované učebnice, které jsou jim v počítačích nahlas čteny, zatímco ony mohou sledovat text na monitorech. Zatímco v tomto případě jde o speciální aplikaci, kombinace viděného a slyšeného je očividně vyhledávaná, protože Amazon nyní nabízí široké veřejnosti publikace, jejichž součástí je elektronická i audioverze a vy můžete číst i poslouchat zároveň. Můžete si dělat poznámky jedním způsobem a využívat je druhým. Já teď mám všechny své poznámky z terénu v mobilním telefonu, kam na jedno interaktivní úložiště vkládám obrázky, nahrávky i text.

Technika byla vždy součástí pozorování ptáků – paradoxně snad proto, že i když je birdwatching sám o sobě tak přirozený, tak my, lidé, jsme stvoření mnoha protikladů. Mezi sebe a ptáky vkládáme dalekohledy, ony umělé zázraky, které nás skutečně přírodě spíše přiblíží než aby nás od ní vzdálily. I ptáci jsou plní protikladů – patří zemi i vzduchu. Stejně tak pro nás je nejlepší, když se naše učení opírá o naše tělesno, což nám v konečném důsledku umožní duševní rozlet.

V jednom ze svých nejslavnějších dopisů vysvětluje velký romantický básník John Keats svému bratrovi a švagrové svoji teorii života. Svět, napsal, byl coby škola „stvořen za účelem výuky malých dětí číst.“ Pro Keatse znamenalo čtení mnohem víc než jen porozumění slovům a jeho konečným výsledkem bylo mnohem více než jen získané znalosti. Dítě chápe svět pomocí srdce a mysli. Jde o proces, který u člověka paradoxně vytváří onu nesmrtelnou část sebe sama, kterou Keats nazývá duší. Svět pak označuje jako „kolébka rodící se duše“.

Miluji Keatsovo zpodobnění rodící se duše, i když mi někdy trochu uniká. Nejvíc se mi na tom líbí ten nápad, že svět je školou, nezvyklou školou. Jsou v ní třeba stromy a tráva. Učit se z něj vyžaduje celé naše já. Je to místo, kde, pokud budeme mít štěstí, můžeme nalézt děti i zvířata, které nás zasvětí do tajů života.

TIPY

- Dyslexie je pojmenování celé řady příznaků, které ve svém souhrnu označují specifickou poruchu učení. I přes svoji různorodost není obtížné tuto poruchu diagnostikovat a napravit. Skvělým místem, kde se dá začít, jsou webové stránky Mezinárodní dyslektické asociace (International Dyslexia Association): https://dyslexiaida.org/
- Ptáci se o ornitologii nestarají, ale lidem pomáhá mít je zaškatulkované do jmen a kategorií, zvláště pokud by v dětech setkání s nimi vyvolávala zmatek. Vaše děti v tomto směru ohodnotí školská rada, která v případě potřeby navrhne vhodné místo pobytu v přírodě.
- Spoustě dětí – a dospělých – nedělá žádné problémy čtení knih, ale vůbec nedokážou číst okolní přírodu. Všem doporučuji, aby své děti vzali ven, kde by se mohly porozhlédnout. Osobně jsem velkým fanouškem publikace The Young Birder´s Guide to Birds of North America od Billa Thompsona III, ale skvělý způsob, jak propojit sluch, zrak a jazyk, poskytují i ptáčkařské aplikace. Také kniha What the Robin Knows: How Birds Reveal the Secrets of the Natural World od Jona Younga nabízí řadu způsobů, jakými rodiče mohou své znalosti předávat dětem.
- My Dyslexia je krásná kniha básníka Philipa Schultze, který u sebe objevil dyslexii ve středním věku nebo spíše pojmenoval to, co pro něj dříve představovalo soukromé trápení. Také zjistil, že není básníkem navzdory svému postižení, ale díky němu. Nezapomínejme, že dyslexie, která nikterak nesouvisí s inteligencí představuje spíše odlišnost než postižení – což neplatí, pokud ji přehlížíme.

JONATHAN ROSEN je autorem dvou novel Eve´s Apple (Evino jablko) a Joy Comes in the Morning (Joy přijde ráno) a dvou publikací literatury faktu, The Talmud and the Internet: A Journey Between Worlds a The Life of the Skies: Birding at the End of Nature. Jeho eseje a články se objevily v periodicích The New Yorker, New York Times Magazine, Atlantic, Audubon a řadě dalších antologií. Pro nakladatelství Penguin Press pracuje na knize o přátelství a duševní nemoci.

jonathan rosen

Zdroj: birdwatcher.cz

 

Číst dál...

Správné přikrmování pomáhá ptactvu přežít zimu

Ptáci nejsou na krmítkách životně závislí, ale rádi si přilepší potravou ze snadno dostupného zdroje. Ale pokud nastanou kruté mrazy s větrem a námrazou, může potrava z krmítek zachránit i život drobným opeřencům.

Nejvhodnější potravou pro zimní přikrmování ptáků jsou podle odborníků z Moravského ornitologického spolku semínka slunečnice a drcené vlašské ořechy. V menší míře, jako doplněk, je možné přidat semena máku, řepky, prosa, loupaného ovsa a pšenice. Pokud některá semena v krmítku zůstávají bez povšimnutí a ptáci je tam nechávají, je lepší je do krmítka nedávat.

Tam, kde krmítko navštěvují výhradně vrabci domácí nebo vrabci polní, je vhodné jim přilepšit strouhankou ze suchého bílého pečiva. V obchodech můžete koupit i různé směsi pro zimní přikrmování ptáků, nejlepší jsou však ty, ve kterých jsou převážně semena slunečnice.

Ptáci se vám odmění za správně zvolenou potravu a za bezpečné krmítko, tak jako v této zahradě: https://youtu.be/K9PkKcE4Za0 .

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkora koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci obecní, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek je ochránci ptáků považován brkoslav severní.

Pro kosy, kvíčaly, cvrčaly a brkoslavy jsou největší pochoutkou jablka a plody jeřabin. Můžete je zavěsit na větve před okno nebo kolem krmítka. Sýkorky, brhlíky a strakapoudy spolehlivě přiláká zavěšený hovězí lůj nebo lojová koule. Někteří ptáci, jako například pěnkavy, jikavci a chocholouši, nejraději sbírají semena na zemi pod krmítkem a tak vůbec nevadí, když nějaká semena z krmítka vypadnou.

Čím pestřejší jídelníček ptákům nabídnete a čím je přírodě bližší okolí vašeho krmítka, tím více druhů na něm a v jeho okolí můžete pozorovat. Až 30 druhů návštěvníků krmítek si můžete prohlédnout na videu: https://youtu.be/56MxcnaJdKU .

Do krmítek naopak v žádném případě nepatří zbytky jídel z kuchyně, chleba a slané pečivo. Z krmítek je nutné pravidelně odstraňovat zbytky krmiva, aby se nestalo zdrojem plísní a nemocí.

Pokud si nejste jisti, jaký ptačí druh se objevuje na vašem krmítku, pak návštěvníky vyfoťte, nakreslete nebo dobře popište a zašlete dotaz do Moravského ornitologického spolku v Přerově na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Ornitologové vám rádi pomohou s určením.

Jiří Šafránek

Číst dál...

Tábor marně bojuje s kolonií havranů, ptáci porušují hlukové limity

Křik havranů dlouhodobě ruší obyvatele ve Zborovské a Buzulucké ulici v Táboře. I podle vyhodnocení laboratoře je hluk vyšší, než připouštějí normy při průmyslové zátěži. Vyhnat havrany je však nemožné. Město se snaží snižovat jejich počet alespoň odchytem, druhou možností je plašení dravcem. V táborských koloniích žije asi 200 párů havranů.

zWC1gt

Město pověřilo v letošním roce Národní referenční laboratoř (NRL), aby provedla srovnání s průmyslovým hlukem. Měření probíhalo v květnu i v učebnách Základní školy Zborovská.

„Z expertizy vyplývá, že pokud by byly hlasové projevy havranů hodnoceny podle vztahů pro obtěžování průmyslovým hlukem, bylo by možné hlukové zatížení lokality označit za neakceptovatelné. Jinými slovy, kdyby takový hluk způsoboval průmysl, byl by to hluk nadlimitní,“ uvedl Jiří Rozum z odboru životního prostředí města Tábor.

Hrozí nebezpečí rozšíření hnízdění
Odbor proto požádal ministerstvo životního prostředí o povolení větších zásahů do hnízdních kolonií. Ministerstvo předpokládá, že využije mírná opatření, nikoliv odlov či ničení obsazených hnízd.

„Je nutné upozornit na úskalí razantních zásahů do hnízdních kolonií, protože hrozí reálné nebezpečí rozšíření hnízdění do jiných lokalit i nárůst hnízdní populace. S těmito negativními důsledky má Tábor zkušenosti,“ vysvětlil Rozum.

Město má dvě možnosti – plašení havranů sokolnicky cvičenou kání, nebo prodloužit dobu shazování hnízd. „Přesněji zapojit větší počet stromolezců. Shazování hnízdních zbytků už se ve městě dělo, pokračovat bude v první polovině února 2020. Plašení sokolnickým dravcem ve městě je bohužel velmi komplikované,“ upozornil Rozum. Zmínil, že káně Harrisova je asi jediným druhem, který je schopen účinně havrana zaplašit a přitom operovat v zastavěném území.

4Xj1s8

„Sehnat káni Harrisovu není jednoduché. A když se to podaří, je nezbytná její nepřetržitá přítomnost v lokalitě po dobu nejméně tří až pěti dnů. Rozsah hnízdišť si vynutí použití více jedinců. Město Tábor plánuje 14denní plašení, které pak vyhodnotí,“ konstatoval Rozum.

S havrany bojuje dvacet měst
Havran polní je zejména v době hnízdění vázaný na lidská sídla, přičemž důvody jeho chování nejsou známy – mimo potravní nabídku rozhoduje zřejmě ochrana před predátory a další faktory. Vymístění havranů ze současných hnízdišť není možné.

S havraními koloniemi bojuje asi dvacet měst v ČR. V Táboře žije zhruba dvě stě párů, v Chrudimi asi osm set. „Jedno víme určitě, havrany z města vyhnat nedokážeme,“ dodal Rozum.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Tomáš Grim: Žádné senzační vymírání kosa černého se nekoná

Snaha porozumět příčinám změn početnosti různých druhů, i těch nejběžnějších, a přenést tyto poznatky do ochranářské praxe, je vždy chvályhodná. Snaha ale nestačí – respektive přijde vniveč, pokud výzkumníci, ať už profesionálové (vědci) či amatéři (občanská věda) nehrají podle předepsaných a zavedených pravidel vědeckého výzkumu. Článek Petra Stýbla bohužel naznačuje, že program Živá zahrada sice může plnit proklamovanou roli osvětovou, ale roli poznávací neplní téměř jistě.

Petr Stýblo: „Kos černý se na zahradách stále nevyskytuje tak často, jak tomu bývalo před rokem 2018.“

Tomáš Grim: Žádné důvěryhodné důkazy pro toto tvrzení autor neposkytuje. Seriózní data a analýzy dokládají pravý opak 

Petr Stýblo: „Český svaz ochránců přírody zveřejnil výsledky ze svého dlouhodobého programu Živá zahrada, které prokazovaly...“

Tomáš Grim: ...nanejvýš tak to, že autoři „výzkumu“ postrádají elementární znalosti vědecké metodiky a schopnost data zpracovat: uvést procenta krmítek, kde ptáci (ne)jsou, je – bohužel – zcela naivní. Pohled na pokyny ke sčítání jasně dokládají, že metodika je špatně: pokud není zahrnuta informace o tzv. matoucích proměnných, získá takový program jen hausnumera: jak šance zaznamenat druh, tak a odhad jeho početnosti totiž samozřejmě závisejí na ploše zahrady, vegetačním pokryvu, denní době, vlastnostech krmítka atd.

kos cerny 01

Mladý (jednoletý) samec kosa černého. Foceno dva dny před Štědrým večerem: urbanizovaní kosi jsou ve městech, která obsadili před delší dobou, stálí. Naopak ve městech obsazených teprve nedávno (např. v Rusku) a v zemědělské krajině si zachovávají migrační návyky, buď úplně nebo alespoň částečně. Tak tomu je i v ČR (viz např. Samaš a kol 2013). Zdroj | Tomáš Grim

Kvantifikace těchto zásadních matoucích proměnných v pokynech úplně chybí. Ale možná se mýlím, jen jsem v materiálech od ČSOP nenašel výstupy seriózní analýzy, tedy zobecněného lineárního smíšeného modelu s Poissonovou distribucí vysvětlované proměnné (pokud zkoumáme počty jedinců), nebo binární (pokud nám jde o přítomnost/nepřítomnost druhu), a kontrolou pro opakovaná měření prostřednictvím lokality jako náhodného efektu (a nejlépe i kontrolou pro tzv. prostorovou autokorelaci dat). Bez takové či podobné analýzy nelze o změnách početnosti jakéhokoli druhu tvrdit vůbec nic.

mlade kosa 02
Přibližně týdenní mládě kosa černého není žádný velký krasavec. Helsinki, Finsko Zdroj | Tomáš Grim

Petr Stýblo: „Sdělení o úbytku kosů vyvolalo u některých ptačích odborníků nevěřícné a někdy i dost hysterické reakce...“

Tomáš Grim: Odkaz vede k zcela seriózní a daty podložené kritice z pera jednoho z našich předních ornitologů Petra Voříška. Ornitologa, tj. ne laického ptáčkaře (Grim 2011a,b,c,d), který sčítá na krmítku a pochopitelně nezná odbornou metodiku a statistiku, bez nichž žádný závěr o populačních trendech učinit nelze.

A pokud v debatě zaznělo něco „hysterického“, co jiného než dryáčnický titulek „15 let pozorování ptáků na krmítku – vymře obyčejný kos?“ (ČSOP 3. 1. 2019: ). Kritizovat za údajnou „hysteričnost“ seriózního odborníka a sám se podepsat (text je anonymní a zodpovědnost za něj tedy nesou koordinátoři programu Živá zahrada) pod otevřeně hysterický, skandální a bulvární titulek není seriózní kritika či debata; je to jen ukázka Jungovské projekce.

Petr Stýblo: „neochvějné závěry, které lze učinit“.

Tomáš Grim: Přání otcem smyšlenky – takováto rétorika je jen dalším důkazem, že autor nemá – bohužel – o seriózním výzkumu dostatečné znalosti: ve vědě žádné (!) závěry nejsou nikdy (!) „neochvějné“. Odkaz na „neochvějnost“ je jen manipulativní rétorická podpásovka.

Petr Stýblo: „Mnohé obyčejné a hojné druhy živočichů tu s námi žijí, aniž by jim odborníci věnovali pozornost. Kos černý je naším běžným ptákem, ale o jeho životě se toho u nás moc neví.“

Tomáš Grim: Střelit ještě víc „mimo mísu“ by šlo těžko: kos černý je jedním z nejlépe prozkoumaných druhů nejen v ČR či Evropě, ale na světě vůbec. Jen letos (2019) o něm vyšlo 978 studií – ano, skoro tisícovka. Zadejte si na Google Scholar, který jistě intenzivně využíváte, když se s takovou suverenitou vyjadřujete o odborných tématech, heslo „Turdus merula“ – vyskočí Vám 27 000 výsledků. Dvacet sedm tisíc! Pěkný důkaz, že „odborníci /kosovi/ věnovali /malou/ pozornost“, že? :-)

V ČR je kos intenzivně bádán celé 20. století a dodnes, včetně mojí výzkumné skupiny, která o kosech publikuje skoro dvě desetiletí.

Petr Stýblo: „Vždyť ani není jasné, zda a v jakém množství tu na zimu naši kosi zůstávají a cizí kosi sem přilétají.“

Tomáš Grim: Je.

Z práce mojí výzkumné skupiny viz například Samaš a kol. 2013.

Není mi sice jasné, co přesně míní P. Stýblo slovem „jasné“, ale informace jsou k dispozici na to, abychom měli slušnou představu o tom, co kosi v zimě dělají. Což samozřejmě nevylučuje, že další výzkum přinese nečekané poznatky. Ve vědě žádné „neochvějné“ a finální poznatky nebudeme mít nikdy, z principu. U kosa i proto, že jeho biologie se, podobně jako u řady dalších druhů podléhajících „poměštění“, během urbanizace mění mimořádně rychle: co pro městského kosa platilo před pár desetiletími, dnes už jistě neplatí (Grim 2015).

Co říkají seriózní data a jejich analýzy?
To nejlepší, tedy solidními daty podložené závěry, nakonec: kos černý má v ČR posledních 40 let setrvalý trend – jeho populace ale stoupá. Stejně tak jako stoupá v celé Evropě.

Tento závěr není založen na pochybné „metodice“ Živých zahrad, ale na konzistentním a dlouhodobém sledování a solidní statistické analýze. Jak uvádějí Vermouzek a kol. (Spolkové zprávy ČSO 4/2019):

„K mírnému poklesu početnosti kosů mezi lety 2018 a 2019 skutečně došlo, výsledek je ale na hraně statistické průkaznosti (95% interval spolehlivosti je 0,90138–0,99742; pokud by přesáhl hranici 1,0, byl by pokles neprůkazný). ... Podobných, i mnohem výraznějších, schodků ve vývoji populace vidíme na grafu mnohem víc a z dlouhodobého hlediska nepředstavují nic neobvyklého.“

A to je přesně důvod, proč je naprostý nesmysl vyvozovat cokoli obecnějšího ze srovnání dvou po sobě jdoucích let: dva roky se budou vždy nějak lišit (aby byly úplně stejné, je biologicky nemožné) a šance, že zjistíme „pokles“ (který je ale pouhým statistickým „šumem“) je tedy celých 50 % - ! To už si pak místo výzkumu můžeme hodit pověstnou korunou...

Pokud bychom nějaké závěry ze srovnání dvou let (resp. jednoho roku proti skupině roků, jak to srovnává program Živá zahrada ve zprávě z 3. 1. 2019) udělali, dopustíme se tzv. pseudoreplikace; o tom, že takový badatelský „přestupek“ je snadné spáchat, svědčí nejlépe fakt, že pseudoreplikace je vůbec nejčastější chyba v ekologickém výzkumu (Grim 2016).

Žádné senzační vymírání se tedy nekoná: „Z širšího pohledu můžeme říct, že letošní rok je co do početnosti kosů černých čtvrtým nejlepším rokem za celou dobu sledování (od roku 1982), takže se kosům rozhodně celkově daří dobře“ (Vermouzek a kol. 2019).

Závěr
Už samotný titulek „Ornitologové tomu možná nevěří...“ dává tušit, kde je jádro pudla: ornitologové, tedy z definice „vědci zkoumající opeřenstvo“, hned tak něčemu skutečně nevěří – mají totiž v popisu práce kritické myšlení. To obnáší nedůvěru v jakékoli závěry, které nejsou podloženy solidními a reprezentativními daty a jejich adekvátní analýzou. Druhá strana mince je samozřejmě to, že autorovi textu (Petr Stýblo) nezbývá nic jiného, než svým žádnými seriózním daty nepodloženým „závěrům“ prostě jen věřit – ve smyslu slepé víry.

Bohužel se tedy zdá, že v programu Živé zahrady se naplnila moje slova z článků (odkazy níže Grim 2011a,b,c,d), kde jsem vysvětloval, proč je správné a užitečné rozlišovat „ornitology“ (profesionální biology) a „ptáčkaře“ (laické zájemce).

Texty jsem psal „kvůli ptáčkařům, „kteří ... ve svém volnu cílevědomě střádají data a publikují je podle ornitologických pravidel“. Bohužel často (připomínám, že často ≠ vždy) podle starobylých, chybných a vědci dávno opuštěných „pravidel“. Nesmyslná amatérská metodika mnohdy znemožňuje získaná data zpracovat a interpretovat“. (Grim 2011b)

Pokud má mít jakýkoli projekt – ať už profesionální nebo amatérský – smysl, musí se řídit zavedenými pravidly vědeckého výzkumu. Má-li mít projekt Živé zahrady také (sic) poznávací smysl, musí se těmito pravidly řídit také.

Zdroj: ekolist.cz

Číst dál...

Ach, zase ti rackové

Víte jak na racky? Také se vám zdají být všichni rackové stejní? Snad vám pomůže klíč k určování racků, který jsme nalezli na webu, pro neznale jazyka - použijte překladač.
http://gull-research.org/

Číst dál...

Brkoslav přilétá v zimě a živí se i plody, v nichž kvasí alkohol

V tuzemských zahradách a sadech se brkoslavi objeví jen někdy. Jejich přílet závisí na průběhu zimy a hlavně na úrodě plodů.

Brkoslavi severní (Bombycilla garrulus) mají svou domovinu v oblastech od Skandinávie až po Daleký východ. Do střední Evropy, tedy na jih, se vydávají, když je k tomu donutí hlad.

Velikostí připomínají špačky. Pozorovatele však tito zimní krasavci upoutají elegantní kombinací barev svého peří, jak napovídá jejich české pojmenování.

Převládají pírka světle šedá, skořicově hnědá, černá, žlutá, v malém rozsahu jsou zastoupena i bílá a červená. Zbarvení samic je poněkud méně výrazné.

brkoslav 01

Brkoslavi upoutají vybarvením peří; foto Shutterstock

Čím se brkoslav v zimě živí
Brkoslavi se mohou v Česku objevit v průběhu zimy v hejnku čítajícím desítky ptáků zejména na dřevinách, na kterých zůstávají plody, například na jabloni malokvěté, obsypané přezrálými malvičkami. Pro brkoslavy se mohou stát významným zdrojem potravy.

Ptáci přilétající ze severských krajin se mohou chovat plaše, když před kolemjdoucími odlétají do vzdálenějších zahrad nebo sadů. Ale stejně tak se velkém počtu objeví na zahradě uvnitř frekventované části města, pokud tam najdou, co hledají.

brkoslav 02

Brkoslav severní; foto Shutterstock

Svého času jsme velké hejno brkoslavů pozorovali poblíž brněnského výstaviště. V časných ranních hodinách přilétlo na mohutný, asi 25 m vysoký jerlín japonský (Sophora japonica), rostoucí v rozlehlé soukromé zahradě. Ptáci intenzivně uštipovali růžencovitě zaškrcené lusky této dřeviny. Ve velkém počtu přitom byli poměrně hlasití svým typickým cvrčením. V malých skupinkách pak postupně slétali pít k blízkému jezírku.

Hlavním zdrojem potravy brkoslava severního jsou v zimě malvičky jeřábu obecného (Sorbus aucuparia), ale také jabloní, plody hlohů (Crataegus sp.), peckovičky svídy (Cornus sanguinea), dřínu (Cornus mas), či bobulky ptačího zobu (Ligustrum vulgare). Brkoslavi byli pozorováni také při pojídání bobulí jmelí a ochmetu.

brkoslav 03

Přilétají v zimě za potravou

brkoslav 04
Hejno brkoslavů

brkoslav 05
U jezírka, 3x foto M. Čapek

Enzymy na alkohol
Pro zahrádkáře a sadaře je zajímavé, že se brkoslav neživí jen plody na stromech, ale i spadaným ovocem. Většinou se jedná o plody v různém stadiu kvašení. Obsah alkoholu v jeřabinách či opadaných jablcích se pohybuje kolem 5 %. Brkoslavi a některé další ptačí druhy (kos, kvíčala, špaček) jsou ke konzumaci takové potravy vyzbrojeni trávicími enzymy, které dokážou alkohol z potravy odbourat.

brkoslav 06

Brkoslav severní na plané jabloni. V přezrálých jablíčkách již probíhá alkoholové kvašení. Foto Shutterstock

V poměru k velikosti těla má brkoslav velká játra. Z vědeckých výzkumů vyplynulo, že kdyby brkoslavi měli hmotnost odpovídající hmotnosti průměrného člověka, mohli by denně konzumovat jeden litr vína. Přitom by alkohol neměl vliv na jejich chování a hlavně na schopnost letu.

Další zajímavostí je, že brkoslav při konzumaci bobulí nepoškodí semena, která jsou v nich obsažena. Semena procházejí jejich zažívacím traktem a dopadají s jejich trusem všude tam, kde se pták právě živí či odpočívá. Některá pak úspěšně vyklíčí a zahrádkář se může divit, jak se v jeho zahradě či sadu objevil semenáček té které dřeviny.

Zdroj: izahradkar.cz

Číst dál...

Francie i nadále udržuje chytání pěvců na lep jako tradici. Lovci se kontrolují sami

Odkaz letitých tradic a váženého řemesla minulosti si prý zaslouží uchovat, byť na něj současná evropská legislativa pohlíží jako na barbarskou a silně přežitou praxi. Spor o to, jestli si čižba, tedy chytání ptáků, takovou výjimku zaslouží, momentálně hoří ve Francii. Na lep lovcům totiž sedají i vzácné a ohrožené druhy pěvců. Píše o tom Guardian.

Francie i nadále udržuje chytání pěvců

Současná čižba v podání francouzských ptáčníků se provedením od své historické předlohy moc neliší. Jsou tu appelants, tedy pochytaní pěvci zavření v klíckách pod stromy. Ti lákají další, dosud volné pěvce, k usednutí na verguettes, větvičky stromů a keřů pokryté lepidlem. Poté co dosednou, už toho moc nenadělají. Čím víc s sebou budou házet, tím víc přichycení budou. Pak už je jen otázka, kdy na místo dorazí lovec a odlepí je. Většinou s pomocí ředidla, což jim rozhodně neprospěje. A potom? Záleží, o jaký druh pěvce se vlastně jedná. Ty chráněné zákonem musí lovec pustit na svobodu. S běžnými druhy může nakládat podle vlastního uvážení. Zabít je, sníst, zahodit. Nebo odnést v klícce, jako domácího zpěváčka. Motivace francouzských lovců-čižbařů je různá.

Někde zákaz, jinde výjimka
Chytání ptáků na lep bylo v zemích Evropské unie zakázáno v roce 1979, právním předpisem – Směrnicí o ptácích. Jenže Francouzi se svého La chasse à la glu nechtěli vzdát bez boje. A protože zmíněná směrnice za specifických podmínek (kontrola, kvóta, selektivita) čižbu povoluje, prosadili si v roce 1989 v pěti jihovýchodních departmentech její zachování, coby „místní tradice“. Od té doby se také vede bouřlivá debata na téma, jestli je v dnešní době vhodné takovou tradici udržovat. Argumenty odpůrců, zastoupené především Ligou za ochranu ptáků (Ligue pour la Protection des Oiseaux, LPO) se většinou týkají popření podmínek udělení výjimky.

Tedy, že čižba zdaleka není selektivní, ale dopadá nejméně na 64 druhů ptáků (z nichž 20 je chráněných). Že za oběť kratochvíli francouzských lovců padne ročně kolem 17 milionů kusů pěvců a mezi mrtvými jsou často i ti „puštění na svobodu“, vysílení, zranění po zápase na větvi nebo při nešetrné manipulaci s lepidlem/ředidlem. A pochopitelně dodávají, že je celá praxe krutá a barbarská. Na tato obvinění pak zareagoval i prezident Emmanuel Macron, který loni snížil počet udělených loveckých licencí pro čižbu na polovinu. Tedy na 6000.

Zákaz kvůli jednotlivcům? Nepřipadá v úvahu
Lovci-čižbaři, sdružení například v asociaci de Défense des Chasses Traditionnelles à la Grive, se zase hájí tím, že valná část argumentace jejich odpůrců pochází z fingovaných nahrávek, nebo se týká lovců neregistrovaných. „Ptáci chycení na lep nejsou nikdy usmrcení, ale v plné kondici. Pokud patří mezi pětici ohrožených druhů, máme dovoleno je využít v kleci jako appelants, ale pak je vždy pustíme na svobodu.“ Že nejspíš někde dochází k porušování podmínek, daných směrnicí o ptácích? „Ano, i to je samozřejmě možné. Kvůli několika narušitelům ale přece nepostavíme mimo zákon celou aktivitu, ne? Jen proto, že někdo jede po dálnici 200 km/h, nezakážeme přece auta a dálnice, ne?“

Lidé z LPO útočí i na proces kontroly a dodržování kvót čižby. Dozor v terénu o rozloze 31 400 kilometrů čtverečních má zajišťovat 50 pracovníků francouzské Národní lovecké asociace. Dílem tedy těch, co se sami na čižbě podílejí. Jim pak mají jednotliví lovci na konci sezóny předat „lovecké deníky“ s vlastnoručními záznamy toho, co vlastně ulovili.

„Co je tohle prosím za kontrolu?“ ptá se Yves Verilhac z LPO. „Francie je výjimečná tím, že je jedním z předních světových lídrů v ochraně biodiverzity a dost často dává lekce ostatním zemím. Přitom si udržuje La chasse à la glu jako svou osobitou výjimku. Což je výjimka, na kterou rozhodně nemůže být hrdá.“

Zdroj: ekolist.cz

Číst dál...

Studie: Těla ptáků se zmenšují, jak se klima otepluje

Severoameričtí stěhovaví ptáci se za poslední čtyři desetiletí zmenšovali a jejich křídla se trochu prodloužila. Obě změny se zdají být reakcí na oteplující se klima.

To jsou hlavní zjištění nové analýzy datového souboru více než 70 000 severoamerických stěhovavých ptáků z 52 druhů, kteří zemřeli, když se srazili s budovami v Chicagu.

Field Museum specimens 1600x1066
Několik z tisíců ptáků ve sbírkách Polního muzea (The Field Museum), které narazili do oken v Chicagu. Foto: Ben Marks / Field Museum

Od roku 1978 sbírají pracovníci a dobrovolníci Polního muzea mrtvé ptáky, kteří se během jarních a podzimních migrací srazili s budovami Chicaga. U každého získaného vzorku se provádí více tělesných měření.

Výzkumný tým analyzoval tento pozoruhodně detailní datový soubor s cílem hledat průměr ve velikosti a tvaru těla. Biologové zjistili, že od roku 1978 do roku 2016 se průměrná tělesná velikost snížila u všech 52 druhů, se statisticky významným poklesem u 49 druhů.
Ve stejném období se délka křídla výrazně zvýšila u 40 druhů. Výsledky byly dnes zveřejněny v časopise Ecology Letters .

"Měli jsme dobrý důvod očekávat, že zvyšující se teploty povedou ke snížení tělesné hmotnosti na základě předchozích studií," říká vedoucí autor studie Brian Weeks, asistující profesor na University of Michigan School for Environment and Sustainability. "To, co nás šokovalo, bylo, jak konstantní změny jsou." Byl jsem neuvěřitelně překvapen, že všechny tyto druhy reagují podobným způsobem. “

Dave Willard 1600x1066
Dave Willard, vědec, který začal sbírat ptáky, kteří narazili do budov v Chicagu, a měřil všechny vzorky použité v této studii ve sbírkách Polního muzea. Foto: Greg Mercer / Field Museum

Studie byla umožněna tím, že v roce 1978 začal Dave Willard, nyní vrchní ředitel sbírek v Polním muzeu, sbírat mrtvé ptáky, kteří se srazili s okny v Chicagském kongresovém centru McCormick Place.

V průběhu let shromáždili Willard a dobrovolníci s Chicago Bird Collision Monitors více než 100 000 ptáků, kteří zasáhli McCormick Place a další budovy v centru Chicaga - nyní tvoří 20 procent sbírek ptáků muzea. Willard si v průběhu času všiml drobných změn v měření ptáků, ale nebylo jasné, že dochází ke statisticky významné změně. "Je to záležitost milimetrů, desetin milimetrů - není to něco, o čem víte, že se děje až do analýzy," říká Willard. Hlavní autor studie The Ecology Letters, Ben Winger, začal pracovat na statistických analýzách velikosti ptáků, když byl ještě studentem University of Chicago jako postgraduální student, který působil v Field Museum; nyní je docentem ekologie a evoluční biologie na University of Michigan a asistentem kurátora v U-M Museum of Zoology.

Tým analyzoval měření 70 716 exemplářů ptáků z 52 různých druhů; zjistili, že velikost všech těchto druhů se mezi roky 1978 a 2016 snížila. Tělesné hmotnosti ptáků, délky kostí dolních končetin a celkové tělesné velikosti klesly. Délka kostí dolních končetin se u všech druhů snížila o 2,4%. Zatímco rozpětí křídel ptáků se zvýšily o 1,3%. Vědci mají podezření, že tyto změny ve velikosti těla souvisejí se změnou klimatu.

Konzistentní a rozsáhlá reakce na oteplování
Nová studie je největší analýzou reakcí velikosti těla na nedávné oteplování na základě vzorků a ukazuje nejkonzistentnější reakce ve velkém měřítku pro druhově rozmanitou skupinu ptáků.

Podle vědců několik důkazů naznačuje příčinnou souvislost mezi oteplováním a pozorovaným poklesem velikosti ptačího těla. Nejlepším důkazem je, že pozorujeme dlouhodobý trend zmenšování velikosti ptačího těla a zvyšující se teploty. Existují četné krátkodobé výkyvy ve velikosti těla a v teplotě, které se také zdají být synchronizované.

"Období rychlého oteplování je velmi těsně spojeno s obdobím poklesu tělesné velikosti a naopak," řekl Weeks. "Dokážu prokázat, že takový druh detailů v morfologické studii je pro náš dokument jedinečný, pokud vím, je to výhradně kvůli kvalitě datového souboru, který vytvořil David Willard."

"Pro Davea a další v Polním muzeu, včetně spoluautorky Mary Hennenové, bylo opravdu herkulovským výkonem získat takové cenné údaje od ptáků, kteří by jinak byli prostě vyhozeni poté, co zemřeli při kolizích," řekl Winger.
Děkujeme University of Michigan a Field Museum za poskytnutí této zprávy.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Jak jsem konečně natočila i plachou sýkorku

Takže.. již v létě jsem od holete vypiplala vrabce Uja, který je extrémně ochočený a nelze pustit. Na podzim mi nálezce dovezl stehlíka bez křídla a ocasu, tyto části měl úplně oškubané. A tak jsem ho dala k Ujovi do klece. Jak se stehlík Milouš uzdravoval, stali se s Ujem kámoši. No...pak jsem tu klec jen tak otevřela a oba ptáci si začali létat ven, pak zas zpátky, Milouš navíc neustále zpívá. Zavřít je zpět...by se umlátili a tak mě ukecali, že klec už zůstala otevřená. Stehlík se uzdravil, ale pač jsou a vrabcem parťáci, odložila jsem vypuštění na jaro.

78429429 3159147804112530 39270621154115584 n
Před 14ti dny jsem přijala sýkoru modřinku se zraněným křídlem. Byla v samostatné kleci, ale když viděla ty mé potvory na volno, chtěla za nimi. Tak jsem jí zkusila otevřít klec a první, co udělala, že se přestěhovala do jejich klece plné větviček a roští od té doby vegetují spolu.
Dnes jsem vyspávala po večírku a sýkora přiletěla do obýváku a tam si lezla po kytkách. Nenápadně jsem to natočila. A pak jsem asi půl hodiny číhala na video od klece. Sýkora je velmi plachá, proto i musím točit mobilem z dálky a lepší záběr neudělám. Už začíná létat, ale není to ono.
Myslím, že vrabec Ujo, jehož záchrana ho stála přirozenost, je ale skvělým průvodcem pacientů, kterým dodává klídek v zajetí a dobrý psychický stav. Ptáci jsou zcela volně a drží partu u své klece, lezou dovnitř, ven, proletí se, švitoří.

79525605 891689251226336 8712325341571448832 n
Vše ve spolupráci se Záchrannou stanicí Jaroměř, která ročně přijme zhruba 700 živočichů. Organizace se krom funkce záchranné stanice, stará o zhruba 200 přírodních lokalit v ČR. Ve zkratce to vypadá asi tak, že objeví lokalitu vhodnou třeba pro obojživelníky a po dohodě s vlastníkem pozemku tam obnoví tůně. Známým příkladem jsou třeba Josefovské louky, kde ve spolupráci s ČSO, se vytvořily podmínky vhodné pro ptáky, ale i obojživelníky, rostliny atd.

Autor: Lucie Řičařová, externí pomocním pro ZS Jaroměř.

Číst dál...

Před vyšší hladinou Nových Mlýnů ochrání rybáky umělý ostrov

Žádné rákosí či jiný pobřežní porost. Část rybáků, kteří se letos vylíhli z nakladených vajec na jižní Moravě, má ve svém pomyslném rodném listu zapsáno: umělý ostrov ve druhém jezeře novomlýnských nádrží.

01 nove mlyny 

Umělý ostrov má eliminovat případné negativní dopady plánovaného navýšení hladiny prostřední a dolní nádrže. Respektive její návrat na kótu 170,35 metru nad mořem, pro kterou byla jezera původně určená. V nekonečné bitvě o hladinu nádrží nakonec padlo rozhodnutí držet vodu 170 metrů nad mořem.

Ministerstvo zemědělství, Jihomoravský kraj, Povodí Moravy a další chtějí, aby se hladina zvýšila na projektovanou hodnotu. Důvod? Jednoduchý. Sucho, každý kubík vody, který jezera zadrží, může v létě pomoci. V případě navýšení hladiny o 35 centimetrů jde o devět milionů kubíků.

03 nove mlyny

Ohrožení rybáci obecní mohou na novomlýnských nádržích na Břeclavsku k hnízdění od letošního jara využívat i umělý plovoucí ostrov. Foto: Moravy Povodí, ČTK

„Akumulovaná voda v novomlýnských nádržích slouží zejména ke zlepšování minimálních zůstatkových průtoků v Dyji a udržení hladiny v soustavě kanálů a toků pod nádržemi, mezi které patří např. Zámecká Dyje, Kančí obora či Včelínek. Nebýt soustavy nádrží, tak i v dostatečně vodném či průměrném roce, jako byl rok 2017, by v Dyji po soutoku s Jihlavou a Svratkou byl nejnižší přirozený průtok 1,37 kubíku vody za vteřinu. Díky akumulaci vody v nádržích odtéká z Nových Mlýnů i v období nejnižších stavů deset kubíků,“ uvedl generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák.

V rámci jednání o souhlasu se zvýšením hladiny vznesli ochránci přírody několik připomínek a požadavků. Zvýšení hladiny totiž ubere příležitost pro hnízdění ptáků, například rybáka obecného.

Ale řešení se našlo. „Povodí Moravy společně s Českou společností ornitologickou a slovenským výrobcem pontonů SM PONTON vyvinulo pro rybáka obecného unikátní umělé hnízdiště – betonový plovoucí ostrov. Konstrukce, tvar, ponor i přesahy hnízdních ploch nad vodou jsou navrženy tak, aby se i ve vlnách udržela stabilita ostrova a kuřata rybáka měla dostatečnou ochranu před predátory i před pádem do vody,“ uvedl mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař.

Všichni spokojení
„Rybáci pontony vzali za své a obsadili je po příletu ze zimovišť. Umělý ostrov s výměrou osmnáct metrů umožnil odchovat desítky mláďat. Ve třech vlnách tam hnízdilo 49 párů. „Ještě koncem srpna tu rodiče dokrmovali poslední tři mláďata, ostrov tak byl využit doslova po celou hnízdní sezonu,“ řekl ornitolog Gašpar Čamlík.

„Instalace plovoucího ostrova ukazuje, že zájem ochrany živočichů žijících na nádrži nemusí být v protikladu se zájmem na posílení vodních zdrojů. Naopak, řešení ukázalo, že podmínky pro život rybáka můžeme dokonce zlepšit,“ uvedl ředitel pro správu povodí Antonín Tůma.

Ještě koncem srpna tu rodiče dokrmovali poslední tři mláďata, ostrov byl využit celou hnízdní sezonu Gašpar Čamlík

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

27. 12. 2019 - Výprava za zedníčkem a berneškami na jižní Moravu

V pátek 27. prosince pořádá Moravský ornitologický spolek a Klub 300.cz - ornitologickou exkurzi za zedníčkem skalním a berneškami. V předchozích letech pozorovali účastníci této akce i takové ptačí rarity, jako je pěvuška podhorní, zedníček skalní, sněhule severní, husa malá, berneška bělolící a berneška rudokrká. Jedinečným zážitkem je i pozorování rozletu tisíců severských hus z hladiny vodního díla Nové Mlýny.

Akce je určena pouze pro velmi vážné zájemce o pozorování ptactva, vzhledem k drsným klimatickým podmínkám, které obvykle panují koncem roku i na jižní Moravě. Sraz účastníků bude v 7.20 hod., krátce před východem slunce (7.46 hod.) na parkovišti u rybárny (48°52'59.282"N, 16°36'2.677"E). Parkoviště na střední hrázi vodního díla Nové Mlýny u Mušova je zrušeno v souvislosti s opravou mostu. Zájemci o účast by se měli předem ohlásit pořadateli akce na mail: mosprerov(@)seznam.cz. Akce může být zrušena v případě špatného počasí, nebo přesunuta na jiný termín.

Pro vzdálenější účastníky akce je připraven i druhý sraz ve 12.00 hodin na parkovišti v obci Klentnice. Odtud se vydají účastníci do nedalekého lomu, kde by se mohl v té době vyskytovat zedníček skalní. Exkurze bude v případě zájmu pokračovat do nedaleké Soutěsky, kde se opět muže zdržovat zedníček nebo pěvuška podhorní.

Další zajímavou lokalitou, kterou mohou dopoledne navštívit účastníci této akce je střední hráz VDNM mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem. Zde se v zimě vzácně objevují konopky žlutozobé nebo sněhule severní.
Po 14 hodině se pozorovatelé opět vrátí k rybárně nebo k některému z rybníku, kam se již asi budou vracet severské husy a bernešky z pastvy. U rybárny byly v předchozích letech pozorovány hrdličky východní.

V minulých letech jsme na této akci pozorovali:
Zedníček skalní - 3 až 4 ex.:
27. 12. 2015 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=1094057a http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=1094535
Zedníček skalní:
29. 12. 2014 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=686035
Pěvuška podhorní - 2 ex.:
27. 12. 2013 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=377888
Husa malá - 7 ex.:
28. 12. 2012 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=202176
Berneška rudokrká - 12 ex.:
28. 12. 2011 - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=68315
Berneška bělolící - 5 ex.:
29. 1. 2011 (zima 2010/11) - http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=24255

Jiří Šafránek
Východ slunce nad Pálavou a Mušovem. Foto Jiří Šafránek
Zedníček skalní. Foto Jiří Šafránek

Číst dál...

Nesýčkujeme, říkají vědci. Tyhle ptáky už zazpívat neuslyšíte

Rána utichají a nebe se vyprazdňuje. Na světě ubývají ptáci. Podle studie publikované v americkém žurnálu Science za posledních 50 let v Severní Americe klesl počet ptáků o tři miliardy. To dělá necelou třetinu veškerého severoamerického ptactva. Evropa na tom není o moc lépe, Česko přišlo o 10 milionů zástupců ptačí říše.

ubytek 01

V ČR zbývá posledních sto párů sýčka obecného.

Analýza vyšla v polovině letošního září a šokovala odborníky i organizace na ochranu přírody. Ve Spojených státech a v Kanadě klesl od roku 1970 počet ptáků o 2,9 miliardy. Protože jsou snadno viditelní a identifikovatelní, vědci považují data o jejich počtech za spolehlivá. Ta nyní ukazují, že se úbytek paradoxně netýká ani tolik vzácných a ohrožených druhů, ale hlavně těch obyčejných. Ptáci jsou výrazným indikátorem změn životního prostředí a tento závěr může mít zásadní vliv na ekosystémy a jejich funkce, píše se v analýze.

ubytek 02

Obyčejné ptactvo je nezbytně důležité pro funkci ekosystémů. Roznáší semena rostlin, hubí škůdce a pomáhají vytvářet prostředí k opylení rostlin. Jejich existence má i ekonomický dopad. Jen ve Spojených státech lidé ročně utratí 9,3 miliardy dolarů za aktivity, které jsou nějakým způsobem spojeny s ptactvem. Úbytek druhů vědci, dle svých slov, podcenili. Příliš se soustředili na hrozbu vyhynutí těch ohrožených, zatímco pokles počtu ostatního ptactva může mít potenciálně devastující důsledky, píše se ve zprávě.

Za tento úbytek může lidská aktivita, uvádí analýza. Způsobuje ztrátu přirozeného prostředí ptactva, klimatickou změnu a agrochemické znečištění zemědělské krajiny. Podle velkého množství studií bude i nadále pokračovat, pokud člověk přímo nezasáhne. S velkou pravděpodobností se podle analýzy rozšíří seznam ohrožených druhů, což nadále přinese další finanční náklady.

ubytek 03

Bramborníček hnědý patří mezi ptáky zemědělské krajiny. Jejich populace klesla o 67 %. (Foto: Wikimedia - Creative Commons 3.0)

Ptáci se živí hmyzem, ten ubývá také
Kromě přirozeného prostředí pro ptactvo mizí ze světa i jejich potrava. Ubývá hmyz, paradoxně ze stejných důvodů jako ptáci – kvůli zemědělství. Univerzita v Sydney letos vydala výzkum založený na souhrnu 73 studií, které se zaměřují na úbytek hmyzí populace. Hmyz je důležitým základem pro různé ekosystémy, poničení takového základu může znamenat vyhubení všech živočichů, kteří na něm závisí jako na příjmu potravy, říká autor výzkumu Dr. Francisco Sanchez-Bayo. V poslední době chybí převážně velcí brouci, kteří představují hlavní složku potravy mnoha druhů ptáků.

ubytek 04

Jiná studie zase zkoumala úbytek hmyzu v chráněných oblastech, kde se navíc pesticidy prakticky nepoužívají. I tady za necelých 30 let zmizelo překvapivých 75 % hmyzu. S tímto úbytkem je spojený takzvaný „Fenomén čelního skla” (angl.: Windshield phenomenon), jak se začalo říkat častějšímu postřehu lidí, že čelní skla jejich aut není nutné tak často čistit od hmyzu, protože se na ně jednoduše nechytá.

Ale zpátky k ptákům.

Severní Amerika není jediným místem, kde počet ptáků klesá. Tento trend je možné pozorovat prakticky na celém světě. Úbytek lučního ptactva kvůli nedostatku přirozeného prostředí nebo i silnějším pesticidům je vidět jak v USA, tak v Evropě, kde ptáci mizí ze zemědělské krajiny. Ve Francii se jejich počet snížil o třetinu jen za posledních 15 let.

V celé Evropě pak zmizelo za posledních 40 let přes 500 milionů ptáků. V roce 1980 byl jejich počet přes dvě miliardy, v roce 2009 už se číslo pohybovalo okolo 1,64 miliardy. Jde o pokles více než 20 % celkové evropské populace a klesající trend pokračuje i dál do současnosti. Do roku 2016 populace dále poklesla o dalších 3,7 %.

Z měření vyplývá, že se úbytek týkal převážně menších, obyčejných druhů.

Přežili dinosaury, člověk jim ale dává na frak
Ke zmíněným příčinám můžeme přičíst ještě jednu další, za kterou může člověk – lov. Podle výzkumu Committee Against Bird Slaughter je v Evropě ročně uloveno v mezích zákona přes 52 milionů ptáků. Data ohledně naopak nelegálního zabíjení jsou soustředěná na oblast Středozemního moře. Tam je nelegálně zabito 25 milionů ptáků ročně, odhaduje zpráva Birdlife International.

ubytek 05

V Egyptě se ptáci chytají do sítí, které jím mají bránit, aby se nedostali na pláže. Na Kypru se zase chytají na lepové pasti. Zvíře, které se na takovou past přilepí, před svou smrtí následkem hladu, dehydratace či sebepoškození několik dní trpí. U nás jsou sice zakázané, v českých e-shopech je ale najdeme.

ubytek 06

Česko se otepluje a ptáci hledají chladnější místa
V České republice je trend podobný jako v USA nebo Francii. Ptáků ze zemědělské krajiny ubývá a dříve hojné druhy, jako jsou například vrabci, jsou dnes už méně časté. Podle České společnosti ornitologické se z Česka dále vytrácí čejky, vrány, kukačky nebo vlaštovky. Od roku 1982 ubylo okolo 10 milionů ptáků.

Studie Univerzity Karlovy z roku 2018 publikované ve vědeckém žurnálu Conservation Letters uvádí, že úbytek ptactva výrazně ovlivnilo zintenzivnění zemědělství, které následovalo po vstupu ČR do EU. Tento trend je podle studie vidět i na dalších evropských zemích. Naopak země, kde k zintenzivnění nedošlo, tento pokles nezaznamenaly. Stejně tak nebyl po vstupu do EU zaznamenán takový pokles například u ptactva lesního.

ubytek 07

Hejna vrabců byla v ČR dříve obvyklá.

Ptáci se také hůř množí kvůli změnám klimatu, konstatuje jiná studie UK, která v roce 2015 dle odhadů dlouhodobých trendů populace ptáků v Krkonoších tento vliv prozkoumala. Krkonoše se od roku 1984 oteplily a ptáci, kteří v nich žijí, mají s množením větší problémy než ti žijící v nižších oblastech. I když z měření v horských oblastech vyplývá, že tam klimatická změna probíhá do určité míry rychleji, tak netrpí jen druhy žijící v horách. Ptáci migrující přes větší vzdálenosti se také rozmnožují hůře.

Podobné případy je možné pozorovat různě po světě. Například letos v květnu popsala studie abnomální masové vymírání papuchalků. Tito vodní ptáci se živí rybami a drobnými organismy, ti se zase živí planktonem. Jak se ale oceánské vody oteplily, tak v místech Beringova moře planktonu výrazně ubylo. Jde o situaci nápadně podobnou nedostatku hmyzí potravy pro populaci ptáků zemědělské krajiny. V důsledku menšího množství planktonu ve vodě se ztenčila i populace drobných ryb a dalších organismů. Papuchalkové tak následně začali umírat hlady.

ubytek 08

Populace papuchalků se na severu Tichého oceánu drasticky ztenčila.

Všechny výše zmíněné vlivy mají za efekt úbytek převážně obvyklých druhů ptáků. Ty ohrožené se naopak daří zachraňovat. I tak můžeme najít druhy, které byly v České republice dříve obvyklé a nyní už je skoro nemožné na ně narazit. Česká společnost ornitologická je občas vyhlašuje za ptáky roku, aby se s nimi veřejnost mohla lépe seznámit. V roce 2018 vyhlásila ptákem roku sýčka obecného. Dříve byl v pověrách považován za posla smrti, teď je sám naší nejohroženější sovou – v Česku jich zbývá méně než sto posledních párů. Ve 20. století přitom patřil k nejhojnějším druhům sov u nás.

Letos ptáka roku vyhrála hrdlička divoká. Její stav ohrožení je na úrovni „zranitelní”, protože za posledních padesát let se její počet ztenčil na polovinu. Hrdliččin hlas ku lásce zvát už možná jen tak neuslyšíme. Patří totiž mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny a setkat se s ní se stává čím dál větší vzácností, říká ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. Za jejich úbytek může opět intenzivní zemědělství a lov.

ubytek 09

Když se vlivem klimatických změn zdevastuje základ nějakého z ekosystémů, následující vývoj připomíná téměř dominový efekt. Studie Vojtěcha Kubelky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy loni publikovaná v žurnálu Science popisuje, že ztráta potravy může ovlivnit i živočichy, kteří na ní nijak nezávisí. Klimatické výkyvy způsobily opětovné tání a zamrzání ledu v oblasti Arktidy, což mělo za následek úbytek lumíků (jde o drobné hlodavce, nikoliv o motýly). Jejich predátoři začali hledat jiný zdroj potravy a začali častěji útočit na hnízda bahňáků (dlouhokřídlí ptáci). Jejich populace tak začala klesat.

Ptáků celosvětově ubývá. Roste populace pouze 7 % druhů, oproti tomu 40 % druhů klesá. Studie se shodují, že úbytek ptactva spojený s lidskou aktivitou může mít pro ekosystémy potenciálně devastující dopad.

Zdroj: seznamzpravy.cz

Číst dál...

Zedníček skalní již po osmé!

Nemožné se stalo skutečností - merklínský zedníček skalní začíná pod dohledem Vláďi Teplého OSMOU sezónu!! Je to pár minut co přiletěl na své zimoviště. Že jde o stále toho samého zedníčka je patrné z jeho chování, kdy neomylně obhlídnul obě místa, kde dostával červy. Že bude o zedníčka po celou dobu postaráno je víc než jasné. Vláďo blahopřejeme, že má člověk psa nebo kočku, nad tím se nikdo nezastaví, ale ty máš svého zedníčka skalního. 

Čerstvé info a fotografie brzy najdete na našem webu.

Číst dál...

Hloupé oběti autonehod: Větší mozek v provozu pomáhá

Zoologové, kteří provedli 3 521 pitev celkem 251 různých ptačích druhů, jež byly sraženy autem, tvrdí, že opeřenci, kteří se stávají oběťmi „autonehod“, mají obecně menší mozek.

06 02 ptaci

Jen v USA auta každý rok zabijí asi 200 milionů ptáků. Jenže rovněž pouze v USA padne každý rok za oběť asi 2,4 miliardy opeřenců kočkám domácím.

Je známé, že krkavcovití ptáci se vyznačují vysokou inteligencí, což se projevuje i u silnic. Vědci například pozorovali vrány snažící se dostat k mršině zvířete sraženého autem. Vrány úplně ignorovaly auta, která je míjela jen o pár desítek centimetrů, ale jakmile vůz mířil na ně, včas uletěly.

Větší mozek pomáhá
Naproti tomu holubi, kteří mají absolutně i vzhledem k velikosti těla mnohem menší mozek, mají daleko větší problém vyhnout se kolizi. To by ještě nebylo tak překvapivé. Mnohem zajímavější je fakt, že pitvy prokázaly menší velikost mozku sražených jedinců v rámci jednoho druhu. Oběťmi „autonehod“ se zkrátka stávali například vrabci, kosi, červenky, kteří měli menší mozky než je u vrabců, kosů a červenek v průměru běžné.

Výzkum nastolil i otázku, zda se některé ptačí druhy, nebo jejich izolované populace, nestačily automobilovému provozu evolučně přizpůsobit. Výzkumníci však byli vůči této domněnce skeptičtí.

Rychlé vozy jsou na Zemi ani ne stoletou novinkou, které se ptáci určitě přizpůsobit nemohli. Navíc není celková úmrtnost ptáků vzhledem k velikosti ptačí populace natolik velká, aby mohla evoluční změnu vyvolat. Celková ptačí populace čítá asi 300 miliard jedinců, z čehož auta každý rok zabijí stovky milionů ptáků, což je sice tragický, ale v rámci celku nepatrný zlomek.

Zdroj: stoplusjednicka.cz

Číst dál...

Luke Tiller pozoruje dravce

Pro Luka Tillera, celoživotního outdoorového nadšence, samoučeného odborníka na jestřáby, průvodce, a konzultanta v oblasti životního prostředí, je všechno o sledování ptáků a jejich chování.

"Rád jezdím po výpravách, kde nejenom hledáte nějakého vzácného ptáka, ale je tu i nějaká podívaná," ​​řekl Luke. "Chtěl bych vidět něco úžasného. Něco, co vám vyrazí dech."

LUKE TILLER 01

Expert na jestřáby Luke Tiller

Stejně jako mnoho pozorovatelů se i Luke dopracoval k birdingu. Vyrůstal v Londýně a později získal titul v oboru filozofie. Luke si našel cestu přes různé neziskové organizace k manažerské a marketingové práci s Connecticut Audubon. Právě zde Luke objevil svou lásku k dravcům - což popisuje jako „bránu“ k birdingu.

"Jsou velcí, jsou nenasytní." Pokud máte nad hlavou orla bělohlavého, zdá se, že to má bezprostřední dopad na lidi, “řekl Luke.

LUKE TILLER 02

Orel proměnlivý (Nisaetus cirrhatus). Autor fotky: Luke Tiller

Když už mu lezla krkem práce v kanceláři, Luke našel způsob, jak si vydělat na živobytí venku tím, že provozuje „ Hodinku s jestřáby“ na východním pobřeží a na Velkých jezerech, provozuje v Izraeli „Soaring Bird Surveys“ a vede prohlídky na hlavních trasách migrace dravců. Podle Luka není žádná magie ani tajemství, že se stal expertem na dravce - je to jen tím, že je sleduje po dlouhou dobu. Po více než 15 letech zaměřování se na dravce získal Luke své odborné znalosti.

Na rozdíl od zpěvných ptáků dravci migrují během dne - takže můžete sledovat, jak se migrace odehrává v reálném čase. V Americe se ptáci jako káně bělohrdlá, káně širokokřídlá a kondor krocanovitý stěhují ze severního kontinentu do střední a jižní Ameriky na podzim (srpen až říjen) a zpět na jaře (březen až květen). Podobné migrační schéma se opakuje z Evropy a Asie do Afriky u ostatních druhů dravců.

LUKE TILLER 03

Káně bělohrdlá (Buteo swainsoni). Autor fotky: Luke Tiller

Protože dravci obvykle nemigrují nad oceánem, zemská geografie je nutí k tomu, aby přelétli skrz shromaždiště - což vede k fenomenálnímu počtu ptáků na obloze.

"Byl jsem v Panamě, když jsme měli možnost vidět jeden milión migrujících ptáků během jednoho dne," řekl Luke. "Jejich těla zastínila slunce."

A co přesně drží tyto mocné ptáky od vody? Absence stoupavých, teplých, vzdušných proudů, které by je udržovala nahoře. Namísto plýtvání energií máváním tráví většina dravců svůj čas jednoduše klouzáním z jednoho proudu na druhý. Letící do vzdálenosti až 7 000 mil každý rok, musí být káně bělohrdlá co nejefektivnější. Ale nad masivním „chladičem“, kterým je oceán, se moc stoupavých, teplých, vzdušných proudů obvykle netvoří.

LUKE TILLER04

Káně královská (Buteo regalis). Autor fotky: Luke Tiller

Luke zdůrazňuje, že ve skutečnosti mořští ptáci mohou být docela nebezpeční pro dravce, kteří se pustí příliš daleko od pobřeží. K překročení vzdálenosti mezi severní Afrikou a Španělskem se dravci dostanou tak vysoko, jak jen mohou nad zemí a poté pomalu klesají nad pobřežím Gibraltaru. Ale někdy to nezvládnou.

"Jsou to ryby, které vyskočili z oceánu." Rackové je vytlačí ze vzduchu dolů do vody, utopí a sní je. Rackové nemají drápy jako dravci, tak je jen prostě roztrhají. Je to trochu nechutné. “

Někteří dravci, jako sokol stěhovavý a orlovec říční, jsou více přizpůsobeni životu na vodě, a proto jsou stavěni spíše pro spoustu mávání křídly, než klouzání.

Kromě těchto přirozených shromaždišť se dravci shromažďují i ​​na jiných místech. Poštolka amurská, říká Luke, migruje ze Sibiře a Koreje do Jižní Afriky podél řeky Doyang. Než se vydá na cestu přes Arabské moře na 3000 mil, zastaví se u vodní elektrárny v Nagalandu, severovýchodním státě Indie, stovky tisíc ptáků najednou. Luke měl to štěstí, že zde provedl první komerční pozorování, aby toto shromáždění viděl.

LUKE TILLER 05

Dospělá samička (vlevo dole) a sameček (vpravo nahoře) poštolky amurské (Falco amurensis). Autor fotky: Richard Lowe

Prohlídka byla inspirována pozoruhodným příběhem: s rybí populací zdecimovanou přehradou se místní obyvatelé obrátili k poštolce amurské jako k náhradnímu zdroji potravy a rybářské sítě použili k chytání ptáků. Během velké migrační akce jich chytili tisíce a během několika let byl zaznamenán úbytek těchto ptáků v zimovištích. Když však Bano Haralu, místní novinář a ochránce přírody, odhalil příčinu úbytku populace, přistoupilo několik organizací k ochraně ptáků. Vysvětlili problém vesničanům živících se lovem ptáků, kteří se pak rozhodli přestat lovit ptáky a místo toho investovat do cestovního ruchu.

Příběh poštolky amurské není příběh jenom o ptácích, ale o celých ekosystémech, které na nich závisí. S pomocí vlády, lesních služeb, nevládních organizací a místních komunit se v severovýchodní Indii nyní poštolky amurské přestaly lovit úplně - což je pro životní prostředí obrovský úspěch.

Luke má rád mnoho příběhů o úspěchu v oblasti životního prostředí s dravci a cituje je jako další důvod k radosti z pozorování jestřábů. Například v 60. letech minulého století počet orlů bělohlavých klesl na 500 párů. Po snížení používání DDT však jejich počet překročil deset tisíc párů. Snížení pesticidů a program záchrany ze zajetí umožnil také zotavení sokola stěhovavého.

"Když mluvíte o životním prostředí, mnoho příběhů je depresivních." Myslím, že je důležité sdílet příběhy o úspěchu, zejména když jsou problémy obvykle způsobeny člověkem, “řekl Luke.

I když se zdráhá vybrat svého oblíbeného - „Oblíbení ptáci jsou čímkoli, na co si vzpomenete, když se vás na tuto otázku zeptají, a často se mění,“ - Luke řekl, že jeho současným favoritem je harpyje pralesní

LUKE TILLER 06

Nedospělá harpyje pralesní (Harpia harpyja). Autor fotky: Peter Boesman

Harpyje pralesní, národní pták Panamy, je endemický pro jižní a střední Ameriku a žije v nedotčeném lesním prostředí. Z tohoto důvodu je obtížné je najít. Luke je zařazuje mezi neobvyklé a vzácné. Ale pokud znáte polohu hnízda harpyje, vaše šance jsou dobré, protože jejich mláďata zůstávají v blízkosti rodičů asi rok. Luke měl před pár lety velké štěstí, že cestoval k hnízdu harpyje v Panamě.

"Podnikli jsme asi hodinovou jízdu, dvouhodinovou plavbu lodí, asi hodinu a půl dlouhou túru džunglí, kde bylo 32 stupňů a 100 procentní vlhkost." Když jsme se konečně dostali k hnízdu, stálo to za to. Sedělo tam mládě harpyje a jeho matka. Bylo to úplně úžasné, “řekl Luke. "Proto se mi líbí pozorování migrace. " Chodíte na zajímavá místa a vidíte tuto neuvěřitelnou podívanou. “

LUKE TILLER 07

Luke Tiller se svou skupinou v Panamě

Pokud se chcete dozvědět více o migraci jestřába v USA, podívejte se na Hawk Migration Association of North America. Na pozorovatelně Hawk Count můžete také najít hawk watch, která udržuje souhrnnou databázi počtu ptáků na více než 300 místech po celé Severní Americe.

Překlad: Peter Haluza
Zdroj: birdseyebirding.com

 

Číst dál...

Ornitologové pořádají poslední letošní exkurzi za ptáky v Tovačově

V sobotu 9. listopadu se uskuteční poslední letošní ornitologická exkurze Moravského ornitologického spolku na střední Moravě. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 10.50 hodin u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Za příznivého počasí se účastníci exkurze zastaví i na štěrkopískovně v Anníně a na štěrkovně u Troubek.

Ornitologická exkurze bude zaměřena na pozorování severských druhů ptáků, kteří v tuto dobu protahují přes naše území k jihu. Jde především o husy běločelé a tundrové, ostralky štíhlé, hvízdáky, hoholy a kulíky bledé nebo zlaté. Navíc se na Hradeckém rybníku objevuje i orel mořský. Na štěrkovnách by se již mohly objevit potáplice severní nebo malé, případně turpani hnědí a potápky žlutorohé.

DSCN8862 hvizdak chilsky

Opravdovou ptačí raritou bude pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo. Prohlédnout si ho můžete na videu Jarmily Kačírková: https://youtu.be/jWYoBHPDBZQ

Později příchozí účastníci se mohou k exkurzi připojit i na střední hrázi Hradeckého rybníka. K pozorování ptactva bude k dispozici i kvalitní stativový dalekohled firmy Meopta. V případě velmi špatného počasí se exkurze neuskuteční.

Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.

Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jiří Šafránek

Hvízdák chilský – video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/jWYoBHPDBZQ
Kulíci zlatí a čejky chocholaté – video Jarmila Kačírková: https://youtu.be/7FYnbPB24xo

Číst dál...

Jak na fotografování zvířat a na co si dávat pozor

Na co si dát pozor při fotografování zvířat? Jaká jsou pravidla focení, aby fotka vypadala k světu? Povíme si níže...

Kompozice fotografie

Při kompozici fotografie je důležité si dávat pozor na spoustu věcí. Vždy když fotím zvířata, dávám si pozor na tyto zásadní věci...

První z nich je to (musíte si představit v hlavě při pohledu na zvíře a jeho okolí), jak fotografie bude vypadat. Měli by jste brát v úvahu pozadí za zvířetem (zda tam není nějaký rušivý prvek, jako například klec, sloup, druhé zvíře nebo třeba kmen stromu). Určitě je dobré a také žádoucí pro perfektní kompozici se nebát popojít o několik metrů, než fotit fotografii s rušivým prvkem a pak složitě retušovat.

Další věcí je blízké okolí fotografovaného zvířete. Například, když budete fotit ptáka, koukněte se na čem sedí, zda se to k němu hodí a zda kompozice bude dobrá. Zda například větev, na které sedí nezakrývá moc velkou část těla nebo není ideální pro druh zvířete, které fotíte, aby výsledný dojem z fotografie, ač focené třeba v zajetí, byl takový, jako by byla fotografována v přírodě. To samé je například velikost větve.. Určitě není dobré fotit 5cm ptáčka na větvi o průměru 15cm...

Proto není vhodné fotografovat tygra na betonové zdi, ptáka sedícího na mříži či hrocha koupajícího se v bazénu, kde potom na fotografii budou vidět betonové okraje atd. atp.

Dalším a dost častým nešvarem jsou chybějící končetiny, uši nebo ocas... Pokud fotíte zvíře jako celek, snažte se vždy exponovat fotografie tak, aby žádná část nechyběla. Druhou kategorií fotografie jsou detaily a ty jsou ve většině případech lepší variantou, pokud nemáte možnost vyfotit zvíře celé. Raději v těchto situacích vyfoťte detail hlavy, než zvíře s tělem bez nohou. Co se týče zvířat v lidské péči, tak je to ve velké většině případů problém, vyfotit celé zvíře, aby i s okolím vypadalo dobře, proto dost často fotím jen hlavu a kousek těla...

Poslední a zásadní věcí, kterou se snažím řídit je to, aby fotografovanému zvířeti bylo vidět do očí. Ideální je, když si počkáte, při focení venku, aby se v jeho očích odráželo slunce. Všeobecně je jednou ze zásadních cest k dobré fotografii Váš čas, který strávíte čekáním na perfektní okamžika teprve když přijde, exponujete fotografii (Spícího lva umí vyfotit každý i na mobil). Opravdu se nedá vyfotografovat 157 zvířat za jeden den tak, aby všechny fotografie vyhrály soutěž National Geographic. :) Zkuste si raději na jedno zvíře vyhradit několik hodin svého času a počkejte si na tu chvíli, kdy bude fotografie nejlepší (západ slunce, pohled zvířete na vás atd.)

Úplně poslední, ale jednou z nejvíce důležitých věcí je ta, aby jste vždy zvířata (i lidi) fotili z úrovně očí nebo zespoda... Pokud budete fotit vrabčáka sedícího na zemi a půjdete na to ze stoje, fotografie nebude nikdy moc použitelná, jelikož zem je hned za ptákem, tudíž nemá šanci ze "rozmáznout" díky nízké cloně. Pokud si na tu zem lehnete, tak docílíte efektu rozmazání popředí i pozadí a ostrý bude při nízké cloně (F) jen fotografovaný objekt.

Znalost fotoaparátu

Druhou a podstatně důležitější věcí než je cena fotoaparátu je jeho znalost a schopnost rychlého nastavení pro komponování fotografie. Není určitě pravidlem, že v případě, kdy si pořídíte fullframe zrcadlovku za 100 tisíc a za dalších 100 objektiv, budou Vaše fotky hned za měsíc stejné jako fotografů, kteří fotí roky. Všechno je to o praxi a focení, focení a focení. Funguje to jako jakákoliv jiná činnost. Musíte jí dělat často, aby jste v ní byli dobří...

Zkuste si například říct... Chci si teď nastavit ISO 500, clonu 4.5, rychlost závěrky 1/500s a vyvážení bílé na zataženo a zkuste si takhle stopovat, za jak dlouho se Vám to povede. Jedině takovýmto tréninkem buď doma nebo přímo při focení docílíte časem toho, že budete svojí zrcadlovku/bezzrcadlovku ovládat "bez myšlení", což je jedna z nejlepších cest ke kvalitní fotografii.

Nevíte co je ISO, clona nebo rychlost závěrky? Zúčastněte se jednoho z mých kurzů.

Světlo a denní doba

Je známým faktem, že ideální světelné podmínky pro jakýkoliv druh fotografie je vždy při východu/západu slunce, kdy není tak ostré světlo a je ideální měkké světlo, které je podstatně přívětivější pro výslednou fotografii než v pravé poledne, kdy je intenzita světla tak velká, že se vesměs nikdy neobejdete bez nutnosti podexponovat fotografii, aby jste zamezili přepalům (nadměrné množství světla, které zapříčiní bílé místa na fotografii bez textury), případně i podpaly při rychlejších časech závěrky, kde máte černá místa, se kterými ani 4 Photoshopy už nic nenadělají.

V případech, kdy se nedá fotografovat v tuto denní dobu, je dobré si dávat pozor a nastavením expozice (kdy můžete fotku ztmavovat přímo na fotoaparátu před exponováním) toto silné světlo regulovat, tzn fotografii podexponovat. Další možností je použití polarizačního nebo zatmavovacího filtru.

Dalším problémem bývají dost často pavilony v zoologických zahradách, kde nám vadí upatlané sklo a světla zářivek v pavilonu. Tady se to dá řešit například tím, že si vezmete s sebou deštník nebo kus nějakého molitanu a při fotografování si ho dáte za hlavu, čímž odstíníte nepříjemné odlesky skla. Dalším pravidlem, ať fotíte přes sklo nebo mříže je to, že musíte dát fotoaparát co nejblíže těmto překážkám, kde odměnou za to, Vám bude v případě objektivu s rozumným ohniskem a nastavenou nízkou clonou, jejich rozmazání, až zmizení.

Postprodukce fotografie

Každá fotografie, kterou pořídíme potřebuje postprodukci (úpravy). V dnešní době, kdy fotíme na zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, která zvládá formát RAW (ekvivalent filmu vyndaného z analogového foťáku, který obsahuje všechny surová data, co foťák viděl) je potřeba tyto fotografie "vyvolat". K tomu se dnes v nejvíce případech používají programy Zoner Photo Studio, Adobe Lightroom a Photoshop. Pro začínající fotografy si myslím je bohatě dostačující Lightroom a až po dejme tomu roce, bych začal uvažovat o Photoshopu. Všechny tyto programy jsou poměrně komplexní (Photoshop obzvlášť) a jejich ovládání vyžaduje dlouhodobou zkušenost a zkoušení, případně kurz. Tím, že na fotografii aplikujete nějaký rychlý filtr alá Instagram určitě moc parády neuděláte. Bohužel se setkáváme s mnoha případy, kdy máme kvalitní fotografii, kterou fotograf naprosto znehodnotí úpravami v tom či tom programu.

Pokud nevíte, jak nastavit svojí zrcadlovku/bezzrcadlovku či máte s focením zvířat problémy nebo chcete poradit s prací ve Photoshopu, neváhejte se na mě obrátit. Pravidelně nabízím kurzy fotografování v českých ZOO, jednodenní i víkendové kurzy v národním parku Bavorský les a individuální kurzy dle předešlé domluvy či kurzy Photoshopu při kávičce. Stačí mě kontaktovat.

Zveřejněno s laskavým svolením Patrika Staňka
Zdroj: patrikstanek.cz

Číst dál...

Orli jestřábí: Dravci se španělským temperamentem

Orli jestřábí jsou v rámci Evropy k vidění především v podhůří španělských Pyrenejí. Měli jsme možnost pozorovat tyto nádherné dravce alespoň pár hodin v jejich přirozeném prostředí.

oprel jestrabi titulka

Mladá samice přistává na suchou jalovcovou větev trčící nad údolí. Ne zcela vybarvené letky v křídlech jsou znakem mladého ptáka.

Orla jestřábího (Aguila fasciata) jsem poprvé sledoval někdy před patnácti lety ve filmu o španělských dravcích. V paměti mi ihned utkvěly jeho úžasné lovecké schopnosti a skutečně dravčí vzhled. V reálu jsem měl možnost vidět tohoto brilantního lovce před deseti lety na naší první výpravě do Španělska. Setkání to ovšem byla krátká a vzdálenost vhodná maximálně na pozorování dalekohledem. Až při naší další cestě do této hornaté země jsme od španělských ornitologů dostali nabídku využít pro pozorování orlů jejich fotografický kryt.

Neodolatelná návnada
Přímo nad prudkým, asi stometrovým srázem do údolí, jímž protéká říčka Flúmen, maskujeme Honzu do malého stanu, který ještě pokrýváme jalovcovými větvemi. Když udělám několik kroků dozadu, naprosto ztrácím přehled o tom, kde je zamaskován. Další důležitou částí plánu je kořist. Na hranu srázu, přímo pod staré větve, kam orli velmi rádi sedávají, proto spolu se španělskými ornitology připravujeme holuba. Tito hojní ptáci jsou odchytáváni na katedrálách okolních měst, kde ničí historické stavby. Jako dravčí potrava jsou použiti především zranění a různě deformovaní jedinci. Někdy je do teritoria dravců potenciální kořist přilákána na zrní.

Do karet nám hraje několik faktů, které způsobují, že orli mají problém s nedostatkem potravy. Populace králíků je zdecimovaná myxomatózou a bažantovité orebice jsou loveckou zvěří španělských lovců. A lov je v této části Španělska opravdu velkým fenoménem. Šance, že dnes orli přiletí, je proto poměrně vysoká. Loučíme se s Honzou a já mu trochu závidím, že do krytu může jako první. O jeho přednostním právu rozhodla náhoda v podobě dětské hry kámen-nůžky-papír. Další poměrně atypické chování orlů popisuje on sám.

Útok jen tak mimochodem
„Usedám do malého maskovacího stanu, který už ze vzdálenosti několika metrů není k rozpoznání od jalovcového houští. Kryt se nachází na hraně útesu a je odtud výhled snad na celé předhůří Pyrenejí. Zřejmě jej oceňují i orli, pro které je tady navíc připravená svačina v podobě holuba. Čekám. Prosincové slunce hřeje do zad, vůně jalovců uspává a já trochu ztrácím pozornost. Najednou slyším pleskání holubích křídel, vidím velký stín a za ním hned druhý. Jsou tady. Pár orlů usedá na vzdálenější větev.“

„Jako první se odhodlává samec a útočí na holuba. Nejde ovšem o nijak prudký útok, jak jsem očekával. Samec přistává kousek za holubem a finální útok provádí v podstatě z chůze s roztaženými křídly.“

Nové děvče na scéně
„Samec je evidentně ostřílený pirát, který své území brání již několik let. Pravděpodobně tušil, že kořist nemůže uprchnout, a proto se ani při ataku nenamáhal víc, než bylo nutné. Škube holubí peří a začíná se krmit. I na vzdálenost čtyřiceti metrů a přes mírný vítr slyším, jak trhá kusy masa.“

„Asi po čtvrt hodině si pro svůj díl přiletí i samice. Už toho na ni moc nezbylo, jeden holub je přece jen pro dva orly málo. U dravců je neobvyklé, že samec žere jako první a samice čeká. V tomto případě je důvodem zřejmě fakt, že družka je velmi mladá. Na rozdíl od výrazně staršího samce ještě není ani úplně vybarvená, takže jí zřejmě ještě nebylo více než pět let. Od našich španělských přátel se později dovídáme, že samec ji na své území přivedl asi dva měsíce poté, co se ztratila jeho původní partnerka. Orli se po obědě usadili na větve a postupně se očistili. Pak se na svých křídlech snesli do údolí. V jejich přítomnosti jsem pobyl bezmála hodinu a bylo to pro mě neskutečný zážitek.“

U společného stolu
Druhý den byla řada na mně a já se těšil, že se mi orli předvedou stejně jako Honzovi. Znovu probíhá maskování, které nyní pozoruji zevnitř. Připravuju si fotoaparáty, horký čaj v termosce mám na dosah ruky. Je to rutina, k níž patří v prvé řadě dlouhé a někdy vyčerpávající čekání. Orli mi ale nedávají šanci, abych dnes jen začal být netrpělivý. Ještě snad ani nedozněl zvuk motoru odjíždějícího auta a dravci jsou tu.

Samička předvedla nádherný nálet na holuba. Těsně nad terénem se přiřítí na hranu svahu, stisk mohutnými pařáty a holub to má spočítáno. Tentokrát tedy jako první útočila samička a oba ptáci se krmili současně. Orli se mi předvedli v krásném ranním slunci a odlétli pro ně typickým způsobem. Vrhli se oba střemhlav do údolí a těsně kopírovali terén. Naposled jsem je zahlédl, jak sedí na protilehlé skále.

V podhradí orlů skalních
Dvojice, kterou jsme v posledních dvou dnech měli možnost vidět, je posledním párem orlů jestřábích v této oblasti. Jejich teritorium zahrnuje několik kilometrů podél řeky a z okolních kopců je velmi dobře rozpoznatelné. Mezi orlím územím je jakési nárazníkové pásmo tvořené rovinou, kde jsou pole a pastviny. O necelý kilometr dále se již zvedají kopce, království orlů skalních.

Pro mladé orly jestřábí je velmi obtížné najít volné teritorium přiléhající k horám, které ještě neobsadili větší orli skalní. Můžeme jen doufat, že pár zahnízdí a přivede na svět novou generaci. A ti si najdou své místo mezi ostatním majestátními dravci Pyrenejí.

- Orel jestřábí (Aguila fasciata)
- Řád: Dravci (Accipitriformes)
- Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
- Rozšíření: Na Pyrenejském poloostrově žije asi 800 párů orlů jestřábích. Ostrůvkovitě se vyskytují ve státech okolo Středozemního moře a dále přes Přední Asii až do Indie. S orlem jestřábím jsme měli možnost setkat se také v subsaharské Africe. Tamní jedinci však byli jinak vybarveni, měli světlejší břicho i hlavu. Dříve byl tento orel považován za poddruh orla jestřábího, dnes je spíše brán jako samostatný druh nazvaný orel savanový (Aquila spilogaster).
- Velikost: Je větší než jestřáb, po němž nosí své české jméno. Podobným způsobem jako jestřáb také loví. Rozpětí křídel až 175 cm a velikost až 75 cm. Hmotnost cca 1,5–2 kg. Spadá mezi středně velké orly.
- Popis: Staří ptáci mají tmavý hřbet s bělavou skvrnou. Při pohledu zespoda má orel křídla a ocas tmavé, tělo je světlé se skvrnami. Ocas je dlouhý, se širokou koncovou páskou. Oči a nohy jsou žluté. Mladí ptáci mají vrch těla tmavohnědý, spodek světlejší. Zbarvení je postupně skvrnitější a dospělé barvy získávají ptáci ve třetím roce života. I tak lze u některých jedinců ještě v pátém roce rozpoznat některá pera, která nejsou plně zbarvená.
- Potrava: Holubi, orebice, ale také králíci, zajíci a hlodavci. Španělští ornitologové však při kontrolách hnízda námi sledovaného páru našli i zbytky racků a luňáka červeného. Zajímavé je, že než byla ve zdejší oblasti založena skládka komunálního odpadu, tak se tady rackové vůbec nevyskytovali. Orli tak prokázali dobrou přizpůsobivost, když je okamžitě zařadili do svého jídelníčku.
- Hnízdění: Hnízda staví na skalách, někdy na stromech. Ve většině případů samice snáší dvě vejce, na nichž sedí zhruba 40 dní. Rodiče svá mláďata krmí asi dva měsíce a potomci s nimi zůstávají do příštího jara.
- Věk: V zajetí až 18 let.

Zdroj:stoplusjednicka.cz

Číst dál...

Sypete ptáčkům? Ročně zahyne 10 miliard zpěvných ptáků, mnohé druhy vymírají

Kočky zabijí jen v USA 1,4 miliardy ptáků ročně, další zemřou po nárazu do budov nebo je zlikvidují lidé.

Populace zpěvných ptáků se za pouhých šedesát let zmenšila o polovinu. Jde o největší pokles v dějinách lidstva a vědci si lámou hlavu nad tím, co je hlavní příčinou. Hlavní podezřelí jsou kočky – ty jich podle kvalifikovaných odhadů jen v USA zabijí 1,4 miliardy. Na druhém místě jsou lidé, kteří například v Evropě každý rok odchytí kolem 1 milionu ptáků. A velkou roli hrají i velkoměsta s budovami ze skla. Ptáci sklo nevidí, narážejí do něj a padají mrtví na zem – jen v Torontu napočítali v okolí dvou budov za šest hodin na 500 mrtvých ptáků.

Zpěvní ptáci jsou ptáci, kteří skutečně zpívají. Tvoří jednu polovinu světových ptáků, asi 5000 druhů, od skřivana, přes vlaštovku až po sýkorku a jsou naprosto nezbytní pro zdraví planety. Opylují květiny, regenerují lesy a chrání rostliny před nechtěnými parazity. Bez zpěvných ptáků by byly naše složité ekosystémy k nepoznání. Přesto mnozí tito ptáci nepochopitelně mizí ze všech koutů planety.

Aristoteles se domníval, že vlaštovky se na zimu zahrabávají do bahna. Vlaštovky samozřejmě netráví zimu v bahně, ale o moc víc toho nevíme. Stále nevíme, kde tráví zimu. Nevíme, co po zbytek roku dělají. Jak dlouho žijí a kde umírají.

Z 20 miliard jedinců zpěvných ptáků se jich na celém světě ze zimovišť vrátí jen polovina. Deset miliard zpěvných ptáků každoročně cestou uhyne. Toto jsou velké otázky ptačí migrace.

Strnad zahradní – úbytek o 86 % od roku 1981
Ještě nedávno byl strnad zahradní (Emberiza hortulana) v Evropě hojně rozšířeným ptákem, ale za posledních třicet až čtyřicet let jeho počty náhle klesly. Jako všichni transsaharští stěhovaví ptáci si během léta vytvoří podkožní tuk, který mu umožní urazit velkou vzdálenost až do Afriky.

Cestou se tisíce strnadů zastavují v Gaskoňsku na jihozápadě Francie (department Landes), aby doplnili energii na dlouhý let do zimoviště v subsaharské Africe. Místní očekávají jejich příchod nedočkavě. A hladově.

Tamní pochoutkou jsou totiž už po staletí strnadi marinovaní v armaňaku. Chytají se do vábniček, kde jako návnada slouží samičky strnadů. Právo na lov a pojídání těchto drobných ptáků bylo dokonce uzákoněno Napoleonem, v roce 1999 ho ale Evropská unie zakázala. Ve Francii se nicméně stále tiše toleruje. Výsledkem je 30 000 strnadů každoročně chycených a snědených jen v této části Francie.

Vlhovec severní – úbytek o 92,8 % od roku 1966
Středně velký pták vlhovec severní (Euphagus carolinus) hnízdí v Kanadě a na severu USA a stejně jako jeho příbuzní z čeledi vlhovcovitých (zahrnuje 97 druhů ptáků) každoročně migruje na jih do Mexika. Cestou stejně jako ostatní pěvci musí odpočívat a doplňovat podkožní tuk. A v tu chvíli přicházejí bezhluční zabijáci – kočky.

Když mluvíte s majiteli koček, říkají: „Moje kočka nezabíjí ptáky.“ To je klidně možné. Ale některé kočky zabíjejí spoustu ptáků. Jednoho až pět týdně. Jednoho každý den.

Kočky se pouze řídí svým instinktem. Jsou to přirození predátoři. Téměř na každou milovanou kočku připadá V USA jedna kočka bez domova. Počty opuštěných koček a jejich divokých kolonií rostou.

Ve Spojených státech je asi 80 miliónů domácích koček. Pokud jde o divoké kočky, odhady kolísají mezi 30 až 80 miliony. I zdrženlivé odhady počtu ptáků zabitých kočkami jsou šokující.

Když vezmeme nejnižší počet koček, které se pohybují venku, a nejmenší počet ptáků, které kočky každoročně zabijí, získáme odhad 1,4 miliardy ptáků každoročně zabitých kočkami. Nejméně 32 druhy ptáků už vyhynuly z důvodu působení koček.

Skleněné pasti
Ptáci nevidí sklo. Vidí jen odraz prostředí, v němž se nacházejí. Nebo vidí otevřenou cestu k něčemu, co je na druhé straně průhledného skla. Považují to za skutečné místo a letí za ním v očekávání, že tam mohou přistát.

Čím přirozeněji prostředí působí, tím větší je nebezpečí. Jedním z denních rekordů v kanadském Torontu je přes pět set ptáků během šesti hodin u pouhých dvou budov. Stojíte před těmito budovami a chytáte padající ptáky. Skloníte se, abyste jednoho sebrali, a další dva vám spadnou na záda. Při nárazu do budovy ročně zahynou miliony ptáků.

Stavební firmy a majitelé mají povinnost zajistit, aby jejich budovy byly pro migrující ptáky bezpečné. Snaží se tomu zabránit tím, že na sklo umísťují značky, které mají určitý kontrast a hustotu. Musíte vytvořit takzvaný zrakový šum, umístit na sklo značky, aby si ptáci uvědomili přítomnost skla.

Díky tomu dochází až k sedmdesátiprocentnímu snížení počtu nárazů ptáků do skla. Jenže když zapadne slunce, tyto budovy jsou znovu nebezpečné. Jejich světla lákají ptáky jako můry k lampám.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Číst dál...

Za posledních 50 letech zmizel každý 4 pták

Pokud jste byli v roce 1970 naživu, více než jeden ze čtyř ptáků v USA a Kanadě by zmizel ještě během vašeho života.

Podle výzkumu zveřejněného v září v časopise Science, populace divokých ptáků v kontinentálních USA a Kanadě od roku 1970 klesla o téměř 30%.

"To nás zaskočilo. Touto populační ztrátou, která se týkala všech ptačích druhů na našem kontinentu, jsme ztratili miliardy ptáků," řekl vědec Cornell Lab ornitologickému výzkumníku Kenu Rosenbergerovi, který vedl mezinárodní tým vědců ze sedmi institucí při analýze populačních trendů pro 529 druhů ptáků.

Studie poprvé sleduje celkový pokles populací ptáků na území USA a Kanady o celkovém počtu 2,9 miliardy chovaných dospělých ptáků - s devastujícími ztrátami mezi ptáky v každém biomu. Rosenberg, který vede společné výzkumné iniciativy společnosti Cornell Lab a American Bird Conservancy, říká, že tyto úpadky se netýkají pouze světa ptáků.

"Tyto ztráty ptáků jsou silným ukazatelem toho, že krajina pozměněná člověkem ztrácí schopnost podporovat ptačí život," řekl. "A to je indikátorem nadcházejícího kolapsu celkového prostředí."

ztraty 01

Graf od Jilliana Ditnera

2.9 miliardy ptáků jsou pryč

Měřítko ztráty zaznamenané ve vědecké studii přesahuje všechno zaznamenané v moderní přírodní historii. Zatímco holub stěhovavý také utrpěl kaskádové ztráty před více než stoletím, jednalo se o úbytek populace u jednoho druhu, většinou ve východní a severní Americe. Tento výzkum ukazuje obrovské ztráty mezi stovkami druhů ptáků od pobřeží k pobřeží.

Populační modely v této studii jsou založeny na několika desetiletích standardizovaných datových souborů pro průzkum ptáků. Tento výzkum představuje nejrozsáhlejší syntézu údajů o dlouhodobém sledování populace, jaké kdy byly shromážděny pro zvířata vůbec, uvedl Adam Smith, spoluautor studie a biostatista pro Environment and Climate Change Canada.

"Můžeme bezpečně říci, že v přírodním světě jsou ptáci nejlépe studovanou skupinou druhů volně žijících živočichů," řekl Smith. "Data, která existují pro ptáky, jsou tak neuvěřitelná, a od padesátých let průzkumu ptáků v Severní Americe přes průzkum ptáků na vánočních pultech před 100 lety až po dnešní eBirders."

"Díky této studii jsme konečně dokázali vymyslet způsob, jak odhadnout počet ptáků v Severní Americe, abychom se dostali k bodu, kdy můžeme věřit matematice." A ukázalo se, že za méně než jeden lidský život jsme ztratili téměř třetinu našich ptáků. “

ztráty 02

Grafické znázornění od Jilliana Ditnera

Poklesy v každém biomu

Autoři studie uvádějí, že jejich práce neukazuje jen masivní ztrátu ptáků, ale všudypřítomnou ztrátu, která sahá do každého biomu v USA a Kanadě.

Pouze lesy ztratili 1 miliardu ptáků. Populace ptáků travnatých oblastí poklesly o více než 50% nebo více než 700 milionů ptáků. Podle autorů za to může úbytek životního prostoru, zejména zintenzivňování a rozvoj zemědělství.

"Myslím, že tato analýza ukazuje, že doslova jíme ze všech hlavních ekosystémů kontinentu," řekl Arvind Panjabi, spoluautor studie a vědecké ochrany ptáků v Colorado - založené Bird Conservancy of the Rockies. "Tato čísla ukazují, že svět se od roku 1970 hodně změnil."

Pro biostatistu Kanady pro životní prostředí a změnu klimatu Adama Smitha, čísla volají po radikální změně strategie ochrany.

"Je to opravdu výzva k neodkladnosti překročit rámec jediného druhu, rámec pro ochranu ohrožených druhů," řekl Smith. "Zachránili jsme labuť trubač a sokola stěhovavého a měli bychom být na tyto úspěchy pyšní a hrdí." Jsme však ve fázi, kdy vzhledem k těmto extrémním poklesům u tolika druhů musíme překročit rámec dosavadní ochrany.

"Toto jsou systémy a biomy ve vážných problémech." Myslím, že musíme přistupovat k ochraně těchto ohrožených systémů na mnohem posvátnější úrovni. “

ztráty 03

Kruhy ukazují celkové ztráty v 5 běžných skupinách ptáků. U reprezentativních druhů v každé rodině se ztráty ukazují pomocí teček. Barevné tečky představují podíl stále žijící populace; černé tečky představují podíl ztracených ptáků od roku 1970. Graf Jillian Ditner . 

Prudké ztráty v ptačích skupinách

Více než 90% celkové ztráty ptáků v USA a Kanadě (více než 2,5 miliardy ptáků) pochází z pouhých 12 skupin ptáků, včetně vrabců, kosů a pěnkav.

Tito takzvaní běžní ptáci - druhy, které mnoho lidí vidí každý den - představují největší podíl ztráty ptáků. Vezměte si například vlhovce červenokřídlého. Jistě je to stále obyčejný pták; studie odhaduje současnou populaci více než 170 milionů jedinců. Před pouhými padesáti lety však bylo více než 260 milionů, což znamená, že populace se zmenšila o 1/3 za půl století. Vlhovci červenokřídlí jsou běžným druhem ptáků, který trpí vážnými a neudržitelnými ztrátami.

Spoluautor studie Peter Marra, ředitel iniciativy pro životní prostředí v Georgetownu, poukazuje na to, že prudké ztráty mezi kosy mají v historii ptáků předchůdce: „To je to, co se stalo s osobním holubem stěhovavým, ptákem, který byl opravdu běžný a nikdo si nepomyslel, že by mohl někdy vyhynout.“

Rosenberg, vedoucí autor studie říká, že zjištění o běžných ptácích patří k těm nejvíce znepokojivým: „Ztrácíme planetu tak rychle, pokud se jedná o využití zdrojů a prostoru. A nyní se dostáváme k bodu zlomu.

"Vytlačujeme přírodu z posledních kousků prostoru a poslední obyčejní ptáci v krajině pomalu mizí. Jejich počty rapidně klesají a my ztrácíme stovky milionů ptáků."

ztráty 04

Graf Jillian Ditner

Někteří z nejoblíbenějších ptáků Ameriky mizí

Strmý pokles mezi ptáky, které lidé pravidelně vídají u krmítka, může být zavádějící. Hejna ptáků jsou stále tam, takže většina lidí si nevšimne ztráty v jejich počtu. "Existuje fenomén změny základní populace," řekl Adam Smith, spoluautor studie a biostatista.

"Protože úbytky jsou postupné, ztrácíme přehled o tom, jak hojně byli tito ptáci rozšířeni předtím." Ale výsledky výzkumu v této analýze jsou jasné: Někteří z nejznámějších a nejoblíbenějších ptáků, které běžně vidíte na zahradě, rychle mizí.

ztráty 05

Úsilí o ochranu mokřadů a účelové financování ochrany, jako je Duck Stamp, se vyplatilo zdravým populacím vodních ptáků určeným pro sportovní lov. Jestřábi a sokoli těžili z cílené politiky ochrany, jako je legislativa o ohrožených druzích a zákaz škodlivých pesticidů, jako je DDT. Působivé nárůsty některých divoce žijících populací ptáků, jako je krocan divoký, jsou způsobeny účinností účelového financování ochrany a podnikavým úsilím loveckých skupin. Graf od Jillian Ditner. 

Dobrou zprávou je, že některým druhům se daří dobře a můžeme se z nich díky tomu poučit

Ne všechny zprávy z této analýzy jsou znepokojující. Některé skupiny ptáků si vedou dobře a z dobrého důvodu - vlády a společnosti investovaly do jejich záchrany. Dravci, vodní ptáci a krůty ukazují, čeho je možné dosáhnout, když se zavážeme k ochraně ptáků.

"Když jsme investovali do boje proti úpadkům u konkrétní skupiny ptáků, uspěli jsme," uvedl spoluautor studie Arvind Panjabi, který zmiňuje nárůst populace vodních ptáků, který lze částečně připsat miliardám dolarů na práci na ochraně prostředí umožněné dohodou o záchraně severoamerických mokřadů. "Podobný přístup by se mohl vyplatit i u dalších ptáků," řekl Panjabi.

Jak uvádí vedoucí autor studie Rosenberg, i když 30% ptáků v Severní Americe je ztraceno, stále zbývá ještě 70% na to, aby se podařilo obnovit populaci a stimulovat její růst, pokud budou zavedena ochranná opatření. Ale akce musí přijít brzy.

"Nemyslím si, že ty to ztráty, i když obrovské, nás přivádějí do beznadějné situace " říká Rosenberg. "Ale to nemusí být pravda za 10 let."

Zdroj: allaboutbirds.org
Napsal: Gustave Axelson 19. Září 2019
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Zaznamenavatel hlasů: Wil Hershberger

V roce 1995 se Wil Hershberger, molekulární biolog v zácviku a vášnivý birder, ocitl v severní Kalifornii. To je právě to místo, kde byl Hershberger poprvé svědkem chyby při nahrávání.

Hershberger říká, že se vždy zajímal o ptáky. Jeho první úlovek byl trupiál baltimorský doma na dvorku, který ho přiměl, aby si začal všímat ptáků. Když mu bylo 10, dala mu jeho matka na Vánoce kazetový magnetofon. Na jaře natočil svůj první záznam skupiny strnadců bělohrdlých. Tehdy to ještě nevěděl, ale brzy se pro něj stane způsobem života.

Hershberger vystudoval Shephard University v Západní Virginii a odešel rovnou do práce pro americké ministerstvo zemědělství, kde strávil 38 let jako laboratorní technik. Ale jeho zájem o ptáky ho neopouštěl, a tak se rozhodl studovat ptáky při zaměstnání. Ke konci osmdesátých let ho to přivedlo k ministerstvu přírodních zdrojů v Marylandu, kde studoval ekologii na základě pozorování druhu ťuhýka amerického, jehož populace klesala. Hershberger si všiml, že oblasti, které vypadaly jako hlavní stanoviště pro ťuhýky, se tito jedinci nevyskytovali. V důkladné snaze je najít se rozhodl využít nahrávky volání a čekat na odpověď od ptáků. Mohl se tak totiž dozvědět i o ptácích, které neviděl a proto si půjčil nějaké nahrávací zařízení a začal experimentovat v různých oblastech.

Projekt Loggerhead Shrike ho přiměl přemýšlet o nahrávání ptáků a v roce 1994 Hershberger náhodně našel článek o semináři zvukových nahrávek Knihovny přírodních zvuků (nyní Knihovna Macaulay) v Kalifornii. Hershbergera to zaujalo a zaregistroval se. "Moje závislost začala hned a tam," říká Hershberger.

A závislák na nahrávání je pro Hershbergera dobrým popisem. Hershberger nahrává v průměru pět dní v týdnu a každý den chodí ven, když není příliš větrno nebo deštivo. Obvykle přichází domů s 20-50 nahrávkami denně, z nichž několik z nich je obvykle to, co Hershberger nazývá „archiváliemi“.

S tak nabytým rozvrhem nahrávání jsem potřeboval vědět, co ho motivuje. Hershberger říká: „Ve skutečnosti není nic podobného jako slyšet ptačí zpěv nebo volání, které slyšíte z vlastních sluchátek, zvláště pokud používáte parabolický reflektor. Jak říká Don Kroodsma, je to, jako by pták seděl na vašem rameni a zpíval vám přímo do ucha. “Hershberger také miluje to, co nazývá organickou povahou zvukového záznamu. "Snažíte se splynout s okolím a být co nejvíce nenápadný, takže se pták chová normálním způsobem," říká Hershberger. Zvuková nahrávka vás přiblíží k ptákům způsobem, jakým to fotografie nedokážou, vysvětluje. Hershberger si však užívá nejen pobyt v přírodě, ale rád přináší zvuky domů, aby viděl spektrogramy. "Je to báječné vidět, co ptáci dělají, všimnout si věcí, které nemůžeme slyšet, protože k nim dochází tak rychle." Je to fascinující, “říká Hershberger,„ je toho tolik, co se musíme naučit. “

Později jednoho večera v dubnu slyšel volání samičky drozdce hnědého, ale byl to zvuk, který předtím nikdy neslyšel. Začal nahrávat, a jak večerní světlo začalo mizet, změnila se i frekvence zvuků, dokud si samička nezakryla hlavu a neusnula. "Bylo to přímo elegantní" říká Hershberger ve svém hlasovém doprovodu.

Hershberger říká: „Někdo mi jednou řekl, že v přírodě dostanete jen tolik klidných rán, kolik je vám souzeno, takže je nejlepší se dostat ven tak často, jak jen můžete, a zůstat tam, i když se zdá, že se nic neděje. Nakonec se něco stane a uděláte opravdu dobrou nahrávku. Může to být jen obyčejný pták, ale nejlepší na tom je být tam venku. “

A právě to, že tam venku byl, se mu vyplatilo. Jeden pozdní březnový den v roce 1999 zaznamenal neznámý projev tyranovce domácího. Plný vzrušení nad svou novou nahrávkou jí přinesl do knihovny Macaulay. Archivátoři a Greg Budney, tehdejší ředitel knihovny Macaulay, pozorně naslouchali, zatímco Hershberger událost popsal. "V jednu chvíli," řekl Hershberger, "sameček začal létat v kruhu nad cestou divným způsob připomínající stehlíka“. Okruh udělal dvakrát a poté přistál na vyvýšenině, ze které začal od té chvíle vydávat poněkud zvláštní a nepodobnou sérii volání. Hershberger zdokumentoval zpěv za letu tyranovce domácího. Byl to zvuk, který předtím nebyl dobře zaznamenám. Díky Hershbergerovi máme nyní v archivu zpěv tyranovce domácího.

Během rozhovoru se mnou Hershberger sdílel mnoho dobrodružství při nahrávání; naprostá radost z nahrávání a vášeň pro učení byla zjevná v každé minutě. Dokonce i při každodenních procházkách po jeho domě dokáže Hershberger vždy najít něco zajímavého k nahrávání. V současné době pracuje na projektu, jehož cílem je dozvědět se, jak ptáci zpívají. „Tento projekt byl velmi uspokojivý a hodně zábavný, i když vyžadoval dlouhé hodiny nahrávání v terénu. Neexistuje nic jako poznávání jednotlivých ptáků a jejich hlasů. Nahrál jsem dobře přes 1 000 volání každého z několika samečků strnádky večerní.“

Zeptal jsem se Hershbergera, jestli má nějakou radu pro začátečníka. „Pro ty z vás, kteří právě začínají,“ říká Hershberger, „nestaňte se obětí nákupu opravdu levného vybavení. Promluvte si s lidmi, kteří již nahrávají, a zjistěte, co doporučují. Pokuste se získat to nejlepší, co si můžete dovolit. Začněte s dobrým vybavením, protože vydrží déle a získáte lepší výsledky. “

Hershberger používá digitální záznamník Sound Devices 702 a mikrofon Sennheiser MKH 8020 s 30palcovým parabolickým reflektorem Roché. Po celá léta používal také tyčový mikrofon Sennheiser ME 62 s parabolou, tyčový mikrofon Sennheiser ME 66 nebo ME 67, které podle něj jsou také dobrými mikrofony.

Hershberger has archived more than 3,000 recordings in the Macaulay Library. Many of his recordings are featured in Merlin Bird ID, on All About Birds, and eBird’s Explore Species pages. If you listen to bird songs of Eastern North America in Merlin or on the Explore Species pages, you will undoubtedly hear some of Hershberger’s recordings, because they are often the very best we have for those species. He also has over 300 recordings in the Cornell Guide to Bird Sounds – Master Set for North America, which features the best recordings of birds in North America. But Hershberger’s recordings are not just of birds. He also records insects and published a book entitled “The Songs of Insects.” His “side project” certainly turned into a phenomenal collection of sounds, available for everyone to hear. Thank you, Wil Hershberger, for sharing your passion and recordings with the world!

Hershberger archivoval více než 3 000 nahrávek v knihovně Macaulay. Mnoho z jeho nahrávek je uvedeno v Merlin Bird ID, na All About Birds a na stránkách eBird's Explore Species. Pokud posloucháte ptačí hlasy z východní Severní Ameriky v Merlinu nebo na stránkách Explore Species, určitě uslyšíte některé Hershbergerovy nahrávky, protože jsou často to nejlepší, co pro tyto druhy máme. Má také více než 300 nahrávek v Cornell Guide to Bird Sounds - Master Set pro Severní Ameriku, který obsahuje nejlepší nahrávky ptáků v Severní Americe. Ale Hershbergerovy nahrávky nejsou jen ptáci. Také zaznamenává hmyz a vydává knihu s názvem “The Songs of Insects“. Jeho „vedlejší projekt“ se také proměnil ve fenomenální sbírku zvuků, které jsou k dispozici pro všechny. Děkuji Wilu Hershbergerovi za sdílení své vášně a nahrávek se světem!

Zdroj: www.macaulaylibrary.org
Překlad: Peter Haluza

 

Číst dál...

Co potřebujete vědět o stativech?

Když se díváte skrz objektiv pozorovacího dalekohledu, pravděpodobně nepřemýšlíte o tom, jak funguje stativ, který ho podepírá.

Pokud to není váš úkol.

Zkuste přemýšlet o něčem jiném, když váš dalekohled kolísá a třese se, čímž vás okrádá o výhled, který může dobrá optika poskytnout. Pro příliš mnoho majitelů dalekohledů je nestabilní stativ slabým článkem v jinak dobrém optickém systému.

Zeptal jsem se tří veteránů, kteří strávili roky pozorováním ptáků - Will Russell z WINGS Birding Tours, Barry Lyon z Victor Emanuel Nature Tours a Mike McDowell z Eagle Optics - aby popsali nejlepší stativy pro pozorovatele.

Všichni tři říkají, že stabilita je prvořadá a že není levná. Souhlasí s tím, že je nutné utratit více než 200 dolarů, a uvědomte si, že lehké stativy vyrobené z uhlíkových vláken nebo jiných kompozitů mohou stát třikrát tolik.

Manfrotto a Gitzo vyrábějí nejpopulárnější stativy. Výrobci dalekohledů včetně Bushnell, Kowa, Nikon, Swarovski a Zeiss nabízejí také stativy. Nákup správného stativu pro vaše potřeby však vyžaduje více než utrácení  peněz za dobrou značku.

Vyberte správnou velikost: Pozorovatel nižšího vzrůstu a pozorovatel s lomeným dalekohledem potřebuje stativ nižší než pozorovatel ptáků s přímým. "Lidé, kteří jsou vyšší, by neměli mít malý stativ," říká McDowell.

Plánování: Všechny stativy potřebují hlavu. Zatímco nohy stojí nehybně, hlava umožňuje zaměřit rozsah nahoru a dolů a ze strany na stranu. Ale hlavy se vyrábějí v různých provedeních. Naši odborníci doporučují hydraulickou hlavu propojenou s ramenem. "Pozorování je snazší," říká Russell. "Se správným utažením si můžete sundat ruce a dalekohled zůstane na svém místě." Rameno vám také umožňuje pohybovat hlavou, aniž byste pohli stativem. "Při otáčení držte hlavu, ne dalekohled," říká McDowell. "V opačném případě si říkáte o problém."

Přidejte rychle smontovatelný mechanismus:
Dalekohledy se dodávají se závitem, který umožňuje našroubovat stativovou hlavu nebo rychloupínací mechanismus, který vám umožňuje bezpečně zacvaknout svůj dalekohled na hlavu stativu. Nejlepší základna s rychlým uvolňováním je Manfrotto 200USS (asi 55 $), protože brání rotaci dalekohledu. "Ten kus vybavení mi zachránil život." Neznám ani jeden dalekohled, který by s ní nebyl kompatibilní, “říká McDowell.

Středovou tyč nechte nízko:
Středovou tyč stativu lze zvednout pro zvýšení výšky, ale tím se zvyšuje těžiště a snižuje stabilita. „Téměř všichni průvodci používají dalekohled s rozsahem 45 stupňů, což umožňuje nižší výšku stativu,“ snižuje se potřeba zvednout těžiště, říká Russell. Nejlépe je se vyvarovat středové tyče se závitovou pojistkou, a vybrat si takovou, která je nasouvací. Usnadňuje to skládání a cestování.

Natáhněte si nohy:
Všechny stativy mají skládací nohy vyrobené z hliníku nebo lehkých komponentů, jako je uhlíkové vlákno. Teleskopické nohy se obvykle dělí do tří sekcí, ale některé mají čtyři.
Stativy z uhlíkových vláken jsou lehčí než hliníkové, ale jsou dražší. Pokud nosíte svůj dalekohled na dlouhé cesty, přidaná cena se často vyplatí. „Vedoucí zájezdů nemají rádi váhu hliníku“, říká Lyon. Uhlíkové vlákno také tlumí vibrace mnohem lépe, říká McDowell, „ale pokud je větrno, uhlíkové vlákno vám nepomůže.“
Ujistěte se, že můžete nastavit každou nohy stativu samostatně, a to jak délku, tak úhel.
Při vystavení chladnému nebo horkému počasí může být bolestivé vzít hliníkové nohy do rukou, pokud nejsou obalené. "Nohy z uhlíkových vláken neabsorbují teplo ani chlad," říká Russell. Některé hliníkové stativy se dodávají s izolovanými úchyty. A pozorovatelé si často vyrábějí vlastní izolace trubek stativů pomocí izolací, které byly zakoupeny v instalatérských a železářských obchodech.
Stativy, které mají teleskopické nohy se čtyřmi sekcemi, se „složí do menší délky“, říká McDowell. "Nejsou méně stabilní, ale pomaleji se skládají a rozkládají."

Zajistěte pevně nohy:
Tři typy mechanismů drží nohy na místě: otočné zámky, vyklápěcí páčky a zajišťovací šrouby. U stativů s otočnými zámky, běžných u značek Gitzo, trvá instalace o něco déle než u otočných pák, které se používají u produktů Manfrotto. Klopné páky však mohou po opakovaném použití ztratit těsnost a vyžadují úpravu. Výrobci dodávají utahovací nástroj, který pohodlně uloží na stativovou nohu. Zajišťovací šrouby, které jsou součástí některých základních stativů, vyžadují pro smontování a rozmontování nejdelší dobu.

Držte se jednoduché konstrukce:
Nohy některých stativu jsou vybaveny hroty, které sedí uvnitř gumy a lze je vyšroubovat, aby se zabodly do země. Ale žádný z našich odborníků si nevzpomněl, že by tohle někdy potřeboval a tak je zbytečné za to připlácet.
Hledejte kvalitu: Příliš často se stává, že si pozorovatelé koupí dobrý dalekohled a pak se zdráhají utratit 300 dolarů za stativ. Lyon vnímá nedostatek znalostí, když se majitelé dalekohledů spokojí s nastabilním stativem.
"Mnoho lidí si neuvědomuje, co udělá stabilní stativ," říká. "Možná neznají ten rozdíl." Je to jako používat podprůměrné dalekohledy. "Nemají ponětí, o kolik lepší může být výhled, dokud se nepodívají párem high-end dalekohledů." Pokud si někdo neudělá čas, aby vám to ukázal, “dodává,„ nedozvíte se to. “

Na zátěži záleží

Téměř všichni výrobci stativů uvádějí maximální nosnost svých výrobků. Číslo uvedené v librách nebo kilogramech představuje maximální hmotnost, kterou může stativ a hlava bezpečně udržet.
Vypadá to jako číslo, podle kterého je třeba nakupovat, ale daná nosnost nemusí nutně přinést stabilitu. Kvalitní stativ s nízkou nosností je často mnohem stabilnější než stativ se špatnou konstrukcí a vysokou nosností.
Abych to dokázal, provedl jsem v kanceláři praktický test. Nasadil jsem 3 kg a 65 mm pozorovací dalekohled na hliníkový stativ řady Manfrotto 055 s plochou hlavou Manfrotto 700RC2. Pak jsem strkal do stativu a díval se okulárem a změřil jsem, jak dlouho trvalo, než výsledné vibrace zmizely. Poté jsem namontoval stejný dalekohled na podobný neznačkový hliníkový stativ s plochou hlavou a opakoval můj test.
Neznačkový stativ (150 $) stojí méně než hliníkový Manfrotto (220 $) a je dodáván s vyšším zatížením (8,8 liber oproti 5,5 librám pro model Manfrotto), ale z hlediska stability jej nelze porovnat. Pět vteřin poté, co jsem ťukl na stativ, se obraz okulárem stále třásl. U Manfrotta vibrace zmizely za méně než vteřinu.
Stativy z uhlíkových vláken mohou vážit až o 1,9 libry méně, než výše uvedené modely z hliníku a poskytují stejnou stabilitu, ale jsou dražší. Gitzo GT-2540 (vpravo, dole) s hlavou 700RC2 váží pouhých 4,2 libry a stojí asi 675 $. Stativ Swarovski CT-101 v kombinaci s hlavou FH-101 váží 4,9 libry a stojí asi 640 $. V tomto sestavení mají nosnost 5,5 a 7,7 liber. Každý z nich téměř okamžitě absorboval vibrace vyvolané mým klepnutím.

Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Kavkaz, orli, Stalin…aneb Gruzie 2019

Je 19.9. 4:30 místního času a dosedáme na letišti v Tbilisi, které je hlavním městem Gruzie. Obě cesty (Praha – Istanbul a Istanbul Tbilisi) pod vlajkou Turkish Airlines uběhly pohodlně a rychle i díky výborně zásobeným přehrávačům na každém sedadle a tak jsem využil čas k poslechu vybraných alb Led Zeppelin, Deep Purple a Pink Floyd.
Z letiště autobusem míříme k našemu hotelu Elisi v centru města. Zatím si čtu poznámky z Wikipedie
Gruzie (gruzínsky: საქართველო, transliterace: Sakartvelo) je stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie,[p 2] při východním okraji Černého moře. Jeho sousedy jsou na severu a severovýchodě Rusko, na jihu Turecko a Arménie a na jihovýchodě Ázerbájdžán. Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie a Abcházie. Abchazské území a také Jižní Osetie jsou de facto ovládány a vojensky obsazeny Ruskem, takže gruzínská vláda nemá tyto oblasti pod kontrolou. Měnou je Lari což je zhruba 7,50 našich korun. Jak později zjišťuju, litr nafty stojí 16 Kč, menu v Mc Donaldu 56 Kč. Průměrný plat v přepočtu 6000 Kč.
V neděli nastává můj domluvený den, kdy se odpojuji od oficiálního programu a autem vyrážím pryč z Tbilisi, za sebou nechávám sochu Matky Gruzie s mečem a vínem, stejně tak krále Davida IV – Stavitele. Mířím do hor Kavkazu, do průsmyku Jvari, který je 2 395m n. m. První zastávku udělám u stejnojmenného kláštera Jvari, nad kterým krouží krkavci a káně lesní???.

DSCN6993klášter Jvari

Dole hluboko pod námi teče řeka Kura a na jednom jejím bahnitém břehu posedává asi stovka velkých racků. Hrdličky senegálské na nízkých stromech, v prachu se popelí vrabci, na vinici se snáší hejno špačků. Viditelnost je parádní a dalekému obzoru dominuje majestátní Kazbek se zasněženým vrcholkem. Ano, tady byl podle legendy přikován Prometheus za to, že Bohům ukradl oheň a daroval ho lidem. 

DSCN6927Kazbek v dáli

Z druhé strany je pode mnou strmá propast, kde se na dně leskne hladina menšího jezírka. Pokračuju v cestě dále a druhou zastávkou je pevnosti Ananuri, která leží na řece Aragvi, tyčící se nad velkou přehradou, která je zásobníkem pitné vody pro Tbilisi. Nad pevností s ponurou minulostí létají jiřičky, nad přehradou rackové. Marně po přehradě pátrám dalekohledem po nějaké „kachně“. Je nádherné počasí a nad vrcholky hor plachtí dravci, na určení jsou však příliš daleko a jeví se jen jako velké černé tečky. Vytištěná Wikipedie hlásí - Vzhledem k různorodosti krajiny a malé zeměpisné šířce obývá Gruzii na 1000 druhů obratlovců, z toho 360 druhů ptáků (4 druhy supů, 11 druhů orlů), 160 druhů ryb, 48 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků. Lesy jsou obývány několika druhy masožravců jako je vlk, rys, šakal obecný, hyena žíhaná, kočka divoká a několik jedinců levharta perského (Panthera pardus ciscaucasica). Z ostatní velké zvěře je to medvěd hnědý, jelen lesní, srnec obecný, kamzík, prase divoké, koza bezoárová. Endemicky je zde domovem kozorožec kavkazský, kozorožec dagestánský a tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosieviczi). Z dravců jsou rozšířeni orel skalní a orlosup bradatý. Bažant obecný byl jako původní endemický pták z Gruzie uměle rozšířen do celého světa. Počet rozšířených bezobratlých druhů je též velmi rozsáhlý a jejich soupis představuje rozsáhlé hledání napříč rozsáhlou literaturou. Jen známí pavouci čítají 501 druh. Ještě sestupuju k přehradě pod pevností, v dálce se bělají volavky, které se brodí mělkou vodou v rákosí.
Čím víc stoupám blíže k vrcholkům hor, tím víc se kazí viditelnost a obzor se často ztrácí v mlze, na „odpočívadlech“ zastavuju, abych se podíval, co létá okolo mne. První orlosupové bradatí plachtí nad propastí, nad nimi vysoko orel skalní, zapomínám fotografovat a tak stačím vytáhnout aparát jen na orlosupy, kteří se na rozdíl od skaláka ještě přiblížili.

DSCN7414můj první orlosup

Projíždím malou vesničkou Gudauri, z které budují lyžařské středisko. Zatím je tu pár domků, benzinka, market a rozestavené hotely a penziony. Rozhlížím se kolem – konipas bílý, na drátech sedí stehlíci obecní, nad vrcholky plachtí nejméně 15 dravců mezi nimi 2 supové bělohlaví a jeden orel křiklavý. Nad celým okolím visí těžká mlha, z které drobně mlží. V místním ochodu kupuju pirožky a balenou vodu, házím 2 lari do automatu na kávu, kterou beru do auta a po staré vojenské cestě mířím k cíli cesty. Papírový průvodce mi říká, že silničku, která se vine přede mnou, budovali němečtí váleční zajatci. O tom, kolik jich nepřežilo těžkou práci, podnebí a podmínky „vypráví“ skromný hřbitov na stráni pode mnou. Očkem pozoruju kroužící orly a supy, ukázali se další orlosupové, ale také sleduju s obavami husté kapky, které padají na přední sklo ve stále vzrůstající intenzitě. Bohužel se nedá nikde zastavit, abych se na dravce podíval dalekohledem a déšť na viditelnosti také nepřidává. Na strmých stráních se pasou ovce, dole u říčky Térek stojí „coraly“ pastevců, okolo se motají děti, z plechových komínků se kouří. Jen sezóní stánky trhovců, jsou nyní opuštěné. Vše je tu ponuré, potopené do mlhy a vlhka. Stepancminda – cíl cesty. Musím zaklánět hlavu, abych viděl vrcholky hor, které se utápí v mlze a s nimi i poletující dravci, za kterými jsem vyrazil. Krásná drsná a syrová příroda člověku bere dech. Déšť přestal a občas se na pár vteřin roztrhá i mlha a je vidět zasněžené vrcholky Kavkazu.

DSCN7454pro hustou mlhu občas nebyly vidět ani blízké vrcholky, natož ptáci - kostel Nejsvatěší trojce

Za 10 lari mě terénní SVUčko vyváží ke kostelu Nejsvatější trojce. Jen vystoupím z auta, registruji lindušky horské a i v téhle výšce konipase bílé. Mlha tu halí pomalu vše a tak místo výhledu na horu Kazbek vidím jen mlhu. Kostelík se plní, chystá se tu svatba v místních krojích, a tak raději mizím. Vracím se zpátky do Tbilisi, čeká mě 152km dlouhá cesta. Po překročení průsmyku opět jako když čaroděj mávne svým proutkem a svítí sluníčko a modrá, jasná obloha, vrací se dobrá i nálada. Zastavuju na první možné zastávce, proplétám se asi 50ti stánky. Nabízejí tu všechno, od koření, vína, svařák až po neuvěřitelné tretky. Kupuju si vařenou kukuřici a jdu na vyhlídku.

DSCN7468návrat průsmykem a viditelnost parádní

Pozoruju dalekohledem další pár supů bělohlavých, kteří krouží nad hlavou a stoupají v termice společně se supem hnědým a orlem královským. Je to tak nádherný pohled, že aparát beru do ruky na poslední chvíli, když už jsou ze supů pomalu černé tečky. Příště raději nejprve fotografovat a pak se kochat. Zbytek dravců nad vzdálenými vrcholky je příliš daleko a jsou vidět jen černé tečky. Nedá se nic dělat, těšil jsem se na 11 druhů orlů. Ale i tak si odvážím skvělý zážitek. Vracím se do auta a zpět mířím do Tbilisi. Projíždím nočním Tbilisi a končím před hotelem. Zítra vyrážím ještě do Batumi, městečka pomalu v subtropickém pásmu na pobřeží Černého moře.

DSCN7466ze supa už byla jen větší tečka, ale mám velký zooooooom

Co mě tu překvapilo – ač tu každý jezdí jako prase (ne-li dvě prasata), plná – neplná, dvojitá sem dvojitá tam, předjíždí se v zatáčkách... přesto se k sobě chovají neuvěřitelně ohleduplně a za celou dobu dovolené, jsem neviděl jedinou bouračku. Krávy – kapitola sama pro sebe, volně chodí na silnici vlevo vpravo i přes silnici, auta se jim mistrně a s úspěchem vyhýbají. Psi – s čipem (na uchu) i bez čipu. Leží všude na kraji silnice, náměstí, parkoviště a spí a spí. Když jde člověk kolem ani nezvednou hlavu. Hladím si rozkošně štěně, snad husky, neobtěžuje se ano otevřít oči. Když odejdu, přichází k němu asi jeho máma, očuchá, olíže ho a zase se vrátí do prachu parkoviště. Psi postrádají jakoukoliv agresivitu a jsou vděční za každý kus jídla. Jak jsem se dozvěděl, tak ti, kteří „bydlí“ doma si ráno vyrazí, potulují se po krajině, městečku a stejně jako krávy a ovce se večer vrací zdárně domů. Přes neuvěřitelné množství zvěře, které jsem na silnici viděl, jsem neviděl ani jedno přejeté!!

DSCN7310takový psí šlofíček..., psi leží všude, musíte je často překračovat

Práce na silnici – projížděl jsem několika úseky, které se opravovaly, Vracel jsem se po 21 hodině a na všech úsecích se stále a pilně pracovalo. Pracoviště osvětlovaly silné reflektory (elektřina zde je často zdarma, stejně jako nájmy a plyn, (především v horských vesnicích) popř. za pár korun).Dravci – je jich v horách všude opravdu hojnost, ale ty vzdálenosti jsou na monokular, postrádám více pěvců, ale je pravda, že se pohybuju pouze po silnici.

Batumi
380 kilometrů a po zdejších cestách mi to odměřuje 6 hodin cesty. Nemusím nikam spěchat, v Batumi mám zamluvený hotel. První plánovaná zastávka je ve městě Gori – ve městě, které dalo světu jednoho z největších diktátorů – Stalina. Vždycky mě zajímala historie staré matičky Rusi a Rudého terroru – období cara Mikuláše a vyvraždění carské rodiny, Lenin, Stalin, Berija...Přemýšlím, zda se mi vůbec chce do muzea J.V. Stalina podívat. Stalin je zde stále nepochopitelně oslavován, u sochy v parku jsou čerstvé květiny. Běhá mi mráz po zádech a hlavou letí myšlenky na 11 milionů mrtvých, na vyvolaný hladomor na Ukrajině, na desítky pracovních likvidačních táborů, Katyni, na Solženicyna se svým Gulagem, Rusko plné křížů od Jakovleva, Intimity rudých bossů od Ströbingera a ve finále místo toho lari za vstup házím do klobouku stařičkému válečnému veteránu, který sedí před muzeem a ve starém futrálu po houslích prodává umaštěné metály a válečná vyznamenání, pohlednice, aniž bych si něco z jeho „tovaru“ vzal. Spasiba slyším za zády. Stále nechápu, jak někdo ještě ve světě může volit komunisty. Obhlédnu jen železniční vagon, který Stalin zabavil carské rodině. Nedaleko od muzea v kiosku kupuju kafe a něco na způsob našeho koláče a pak pokračuju raději do nedalekého skalního městečka Uplistsikhe, které mi zvedá náladu a „přehodí“ myšlenky jinam.

DSCN7526ve skalním městečku bylo kdysi přes 700 vydlabaných místností

Silnice venkovem jsou neuvěřitelně únavné a provoz se vleče, kamiony, traktory, auta v různém stupni rozkladu brzdí provoz. Neupravené zahrady, dvorky, nenahozené domy, plech místo krytiny... to je ta země, kde zítra znamená včera, to je ta země neomezených možností...Gruzie sice už nepatří k Rusku, ale jeho satelitem byla dlouhá léta.
Až za tmy se dostávám konečně u městečka Grigoleti na magistrálu podél Černého moře a ta mě dovede zdárně až do Batumi. Maličko bloudím centrem, než najdu můj hotel Aisi, asi 300m od pobřeží. Pokoj mám ve 14 patře, večeře, sprcha a spát.
Ráno, před snídaní vykukuju na balkon. Rackové létají nad pobřežím moře. Beru dalekohled a tají se dech, ve vzduchu plachtí orel mořský a víc jak deset motáků pochopů. Opodál jako malá neposedná letadélka roztroušená v chumlu jsou luňáci červení a hnědí – víc jak 30 kusů.

DSCN7664luňáků rej a nejen luňáků, včelojedi chocholatí, motáci pochopové...

Běžím na snídani a vyrážím do přístavu. Na moři sedí pelikán bílý, kormoráni velcí, proletí racek malý a další chumel dravců nad hlavou – včelojedi chocholatí.

DSCN7671včelojed chocholatý dohání své kamarády

Velké racky ani nepočítám. Sleduju nepovedený útok ostříže mezi holuby, kteří se rozprchnou do všech stran. Na trávníku u přístavu sedí vrány obecné, v keři se pohybuje červenka, na stromu hrdlička a sýkora modřinka. Lanovkou vyjíždím nad město, fotografuju opožděného včelojeda chocholatého, který asi dohání kamarády a krahujce obecného. Při návratu z lanovky dávám oběd v jednom bistru – tradiční šašlik s chačapuri – placku se zapečeným sýrem. Přiznám se, už se těším na náš ovar, řízek, ba i špekáček. Pobřeží má 10 kilometrů, půjčuju si elektrickou tříkolku – hodina 30 lari, platím raději tři hodiny. Oprašuju ruštinu, zapojím obličej, ruce a nohy. Obchodník se dušuje, že baterie vydrží a vyrážím motorizovaně podél pobřeží. Všude na pláži je plno, teploměr ukazuje okolo 29 stupňů a lidí ve vodě je dost a dost. Je to paráda, užívám si, sice jedu pomalu, přesto se přistihnu, jak si broukám staré Arakain - Hejna havranů krouží, kolem cest, který v dálce splynou. S šátkem na čele toužíš, přidat plyn, značku highway minout, celej v kůži se řítíš, cestou z pobřeží projet na pobřeží, mezi trucky se vklínit, poznat jakej je život bez otěží....(Brána iluzí).
Dělám časté zastávky, sleduju moře i oblohu, u ústí řeky objevuju dalšího pelikána, pravděpodobně už polo ochočeného, na kamenech jsou tři volavky stříbřité.

DSCN7616pravděpodobně pelikán "domácí"

DSCN7747volavčí elegance 

Všude poskakují konipasi bílí, vrabci a holubi. V zahradě jednoho hotelu zahlédnu i kosa. Poprvé tu vidím vzduchem rejdit vlaštovky. Dostávám se na konec města a pobřeží. Na keřích mám další bělořity šedé, prvního zdejšího budníčka většího, bramborníčka a lovícího luňáka hnědého. Je čas k návratu, odevzdám „přibližovadlo“. Nikde mě nenechalo tak dávám ještě majiteli „bakšiš“ jako bonus. Čeká mě cesta zpátky a „přidružení“ k oficiální části zájezdu. Určitě to stálo za to, ty dva dny jsem si parádně užil, nádherná příroda, a pokud „pán Bůh“ dá, jak se říká, příští podzim zamířím do Arménie a Litvy.

DSCN7758konec Batumi a Kavkaz "na dohled"

 

Číst dál...

Svět očima orla. Dravec natočil tající alpské ledovce

Orel mořský jménem Victor se uplatňuje jako užitečný průzkumník. Pomocí kamery posazené mezi křídly totiž natočil svůj přelet nad Alpami. Záběry ukazují, jak orel vidí svět – včetně alpských ledovců.

Záběry opeřenec pořídil mezi 10. a 16. zářím, létal například nad Marmoladským ledovcem v italských Dolomitech, nejvyšší horou Německa Zugspitze, ledovcem u švýcarského vrchu Piz Corvatsch, rakouským ledovcem Dachstein či nad Aiguille du Midi v Montblanském masivu ve Francii.

71717990 477842762806170 4227652582807437312 n

Natočený materiál je sice působivý, ovšem, jak konstatuje agentura AP, pohled na ubývající ledovce už tak pěkný není. Majitel dravce Jacques-Olivier Travers upozornil, že místa, která natočil v Alpách loni, vypadala letos úplně jinak. Především se zmenšilo množství ledu. „Překvapilo mě to. Ten rozdíl byl neuvěřitelný,” řekl. Struktura ledovců se podle něj rozpadá.

„Doufám, že když lidé spatří svět očima orla, přesvědčí je to též o důležitosti ochrany ptáků a jejich prostředí – zvlášť po nedávné zprávě, že jejich počty v přírodě klesají,“ dodal podle AP sokolník daného orla.

Victora čeká tento týden ještě pět dalších letů nad tímto nejvyšším evropským pohořím.

Zdroj: novinky.cz

Číst dál...

Evropský festival ptactva 2019 proběhne i v Tovačově

V sobotu 5. října se můžete zúčastnit Evropského festivalu ptactva v Tovačově na Přerovsku. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 8 hodin u sádek Hradeckého rybníka a společně s průvodci z Moravského ornitologického spolku se projdou po hrázích Křenovského a Hradeckého rybníka.
Ornitologové je seznámí se zde žijícími druhy ptáků a zasvětí je do jejich poznávání v době tahu. Účastníci dostanou možnost pozorovat ptáky i prostřednictvím dalekohledů, které vyrábí přerovská Meopta – optika.
V těchto dnech je možno na rybnících u Tovačova pozorovat několik druhů racků, čejky chocholaté, kulíky zlaté i bledé, jespáky bojovné, hvízdáky, kopřivky a čírky. Možná se již objeví i první severské husy nebo orel mořský.
Opravdovou raritou bude pravděpodobně pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo.
hvizdak chilsky foto J.kacirkova
Evropský festival ptactva je nejvýznamnější podzimní akcí pro ornitology, pozorovatele ptáků i milovníky přírody. Ptačího festivalu se každoročně zúčastňují desetitisíce zájemců o pozorování ptáků a to až ve 40 zemích světa.
V České republice akci pořádá Česká společnost ornitologická a její regionální pobočky, případně ve spolupráci s dalšími organizacemi na ochranu přírody nebo ekologickou výchovu. Akce je zaměřena na pozorování a poznávání tažných druhů ptáků a je určena pro veřejnost. Seznam všech akcí pořádaných v rámci Evropského festivalu ptactva v ČR najdete na: www.cso.cz.
Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.
Jiří Šafránek
Foto z exkurzí MOS: Jiří Šafránek
Hvízdák chilský – foto Jarmila Kačírková

Číst dál...

Řezačka ukončila život orlů i roční práci záchranářů

Dvojice nádherných orlů mořských skončila rozsekaná na poli
V říjnu loňského roku byl po rvačce v Újezdě u Chanovic odchycen zraněný orel mořský, který po konfliktu s jiným samcem zůstal mokrý a zraněný sedět mezi ploty zahrad kousek od rybníka a tím začala roční práce záchranářů, kterou nyní ukončila tragédie.
Orel byl převezen na vyšetření a mimo jiné byl při RTG celého těla dravce objeven podezřelý kovový váleček v žaludku. Až tým veterinářů z plzeňského Vedilabu zjistil, o co se jedná, když z orlova žaludku vyndal dva plastové chovatelské kroužky z polského poštovního holuba.
Po necelých dvaceti dnech léčby byl orel vypuštěn zpět do přírody 15. listopadu 2018 na Tachovsku za přímé účasti a podpory MVDr. Ivana Literáka z Veterinární fakulty v Brně, který zajistil, dovezl a nechal na orla nainstalovat satelitní vysílačku, která mapovala jeho pohyb.
Orla pak až do středy tohoto týdne 25. září bedlivě sledoval Bohumil Mášek, který nejenom kontroloval jeho pohyb na monitoru svého počítače, ale několikrát se za ním osobně přímo k rybníku i vydal.
„Coural“, jak mu Bohumil začal pracovně říkat, vypuštěný u Tachova se vrátil zpět k Horažďovicím. Nějaký čas se zdržoval u Mnichova na Strakonicku, pak nejčastěji létal kolem Kramolína, Pačejova, Kovčína, Nekvasov, Chlumu u Nepomuka a samozřejmě Chanovic. Zalétl si ale třeba i na Šumavu do Prášil či ke Státnímu zámku Kozel do polesí Lopata nebo do Nepomuka.Osudová středa
Ve středu 25. září se „Coural“ coural kolem Nepomuka a k Oselcům přilétl v 10:48 hod. dopoledne. V tu dobu už zemědělci sklízeli pole s kukuřicí a obrovská řezačka se záběrem 7,5 m sekala a řezala zhruba 2,5 m vysokou hustou kukuřici.
"Krátce před dvanáctou hodinou se na lokalitě musel objevit další orel mořský. Jestli tam byl doma, anebo jen protahoval, nevíme, ale byl to stejně starý samec ve věku minimálně sedmi let a více, stejně jako byl náš „Coural“.
Nevíme, kdo koho napadl a co bylo důvodem rvačky, ale na 99 procent došlo k tomu, že nad částečně již posekaným polem s kukuřicí se servali dva mořští orlí samci. Podle pitevního nálezu se pravděpodobně do sebe zaklesli pařáty a doslova spadli jako javorová vrtulka do vzrostlé kukuřice.
Z tak vysokého a silného porostu se však tak velcí ptáci s rozpětím minimálně 2,5 m nezvednou a nedokáží tím pádem z kukuřice vylétnout. Navíc spadli do zeleného neposekaného porostu, a tak řezačce na kukuřici neměli šanci uniknout," popsal Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů Plzeň.
To, že zemědělec nechtěně pár minut po jedné hodině odpoledne spolu se vzrostlou kukuřicí posekal i oba mořské orly, on sám zjistil, až když se vracel ve vedlejší neposekané řádce a náhodou si všiml, že na strništi leží bezvládná těla dvou velkých dravců. Ihned celou událost nahlásil na místě přítomnému mysliveckému hospodáři, a ten přes příslušný orgán myslivosti na MÚ v Nepomuku informaci obratem předal pracovníkům záchranné stanice.
"Když jsme s Bohoušem Máškem okamžitě přijeli na místo nehody k Oselcům, nikdo z nás netušil, že jeden ze dvou posekaných orlů bude „Coural“. Pravda, Bohouš věděl, že orel se na lokalitě pohyboval, ale o vysílačce nikdo z oznamovatelů nálezu nemluvil, a tak jsme netrpělivě čekali, co nás na místě čeká.
Čekal nás tam svědek celé události, a to Ing. Václav M., který nám vše ukázal a poměrně podrobně popsal. Když jsem pak viděl vysílačku ležet vedle torza orla bez hlavy a levého křídla, se dvěma našimi ornitologickými kroužky na stojácích, bylo mi jasné, o jakého dravce se jedná. Asi tak o dvě vteřiny později to bylo jasné i Bohoušovi Máškovi, který tam zůstal stát jako zkamenělý.
Druhý orel byl bez kroužků, podle opeření a velikosti se jednalo rovněž o poměrně starého ptáka, který měl sice hlavu, ale chyběla mu obě křídla. Když jsem na bezvládná těla sáhl, byla ještě teplá. Prošli jsme celou událost i lokalitu, vše nafotili, zajistili stopy a odvezli oba nešťastníky na pitvu," popsal nešťastný nález Karel Makoň a pokračoval: "Doma pak Bohouš zpracoval všechna z vysílačky získaná data. Sestavil časovou osu, probral podrobnosti s kolegy a druhý den se opět vydal na lokalitu, kde vyhledal onoho zemědělce, který na poli sekal, prošel s ním celou událost znova a znova, prošel opět celou lokalitu a koukal i do porostu kukuřice na sousedním poli.
Večer, když jsme pak dávali dohromady všechna fakta z místa i výsledky pitvy, řekl Bohouš:„ Ten blbec se zase porval! Byl to prostě rváč a stálo ho to život! Škoda obou orlů, ale nedá se nic dělat!“ V jeho hlase bylo slyšet, že je mu to hodně líto, ale že za to tentokrát nikdo z lidí nemohl, bylo to pouze mezi orly.
Já za náš tým děkuji všem zúčastněným, hlavně pak těm, kteří událost oznámili a oznamovateli Ing. V. M., že tam na nás počkal a pomohl nám věc prošetřit. Tímto však také oznamuji, že příběh orla mořského s vysílačkou číslo 115 „Rváč od Chanovic“ bohužel skončil událostí, které lze jen stěží uvěřit, ale opravdu se stala."

Lidské zavinění pak Karel Makoň zcela vyloučil: "Zemědělec, který řídil řezačku, za to opravdu nemohl, neměl šanci ptáky v kukuřici vůbec vidět a hlavně je tam ani nečekal, jak sám vypovídal. Všiml si jich už uhynulých, až když se vracel, i to ale byla náhoda. Strniště se seká na 25 cm a výška porostu je cca 2,5 m.
Rovněž při pitvě jsme vyloučili zástřel, otravu či jiné lidské přičinění. Navíc ptáci byli při našem příjezdu ještě teplí a bez posmrtné ztuhlosti. Všechny stopy na místě nasvědčovaly tomu, že ptáci uhynuli v důsledku smrtelných poranění řezačkou. Dle patoložky MVDr. Jitky Humpové to bylo hodně rychlé a na přežití neměli žádnou šanci."

zdroj: Krimi Plzeň ze dne 30.9.2019
Foto: Desop

Číst dál...

Říjnový Big Day - 19. října 2019

Globální Big Day se stal květnovou tradicí pro desítky tisíc eBirders: 24 hodin uvede váš oblíbený park / kraj / stát / provincie / kontinent do fáze globálního birdingu. V loňském roce jsme neměli možnost čekat celý rok, a tak se zrodil říjnový Big Day. Tento rok se říjnový Big Day vrací a uskuteční se 19. Října. Můžeme porazit loňský rekord 6 331 druhů za tento jediný den?

Jak se zapojit?
- Získejte si účet eBird: eBird je celosvětový kontrolní seznam ptáků používaný miliony pozorovatelů. To nám umožňuje poskládat pozorování jednotlivců do jediného říjnového velkého dne - a zároveň shromažďovat data, která vědci používají k lepšímu chápání ptáků. Zaregistrujte se zde. Je to 100% zdarma.
- Sledujte ptáky 19. října: Je to tak jednoduché. Nemusíte být odborníkem na ptáky nebo chodit celý den. Pomůže i 10 minut na vašem dvorku. Velký říjnový den běží od půlnoci do půlnoci ve vašem místním časovém pásmu. Můžete hlásit ptáky odkudkoli na světě.
- Zadejte, na eBird co uvidíte a uslyšíte: Svoje pozorování můžete zadat prostřednictvím našeho webu nebo - ještě jednodušeji – stáhnout si bezplatnou aplikaci eBird Mobile. Seznamy můžete zadávat a odesílat, i když nejste pozorovatel ptáků, a aplikace dokonce sleduje vaši polohu, takže se můžete soustředit na pozorování ptáků. Také si můžete stáhnout a vyzkoušet bezplatnou aplikaci Merlin Bird ID společnosti Cornell Lab, která vám pomůže s identifikací ptáků. Svoje pozorování zapište nejpozději do 23. října, abyste byli zahrnuti do našeho prvotního součtu výsledků.
- Sledujte postup pozorovatelů: Během dne sledujte, jak seznamy rostou v různých částech světa. Prohlédněte si pozorování z více než 150 zemí. Statistiky budou aktualizovány v reálném čase na naší web stránce.

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Příběhy eBird - Ragupathy Kannan: profesor ornitologie

Děkujeme vám všem, co zasíláte své příběhy na eBird. Pokud máte příběh, který chcete na eBird publikovat, dejte nám prosím vědět! Rádi si přečteme vaše příběhy z pozorování. Komunita eBird je neuvěřitelně rozmanitá a zahrnuje lidi z různých koutů celého světa - všichni sdílejí vášeň pro ptáky a touhu dozvědět se více. V tomto příběhu eBird Ragupathy Kannan uvažuje o různých způsobech, kterými se eBird stal součástí jeho činnosti profesora.

Dr. Kannan birding photo e1565369751522 1024x751

Můj příběh na eBird od Ragupathy Kannan:
Učím ornitologii a ekologii na malé vysoké škole v Arkansasu 25 let a od roku 2014 jsem členem eBirding. V oblasti vysokoškolského vzdělávání jsme posuzováni na základě naší výuky, stipendií a služeb. eBird povznesl mé schopnosti ve všech třech oblastech.

V mé ornitologické třídě dostávají studenti vlastní účty eBird. Po každé exkurzi nahrají své fotografie a zaznamenají své pozorování v terénu. Radím jim, aby nedělali pouhý výpis a dělali si ekologické a behaviorální poznámky. Ve snaze přimět je, aby byli dobrými přírodovědci, si dokonce dovolím přidat poznámky ke stádům a dalším divoce žijícím zvířatům v sekci komentářů. Podívejte se na fotografie a poznámky mých studentů o kolpíku růžovém a dalších ptácích v kontrolních seznamech z čistírny odpadních vod Alma a státního parku Devil's Den.

eBird byl neocenitelným výukovým nástrojem při mém ročním studijním pobytu v zahraničí v Belize. Studenti jsou vybízeni k vytváření a sdílení zvukových záznamů. Podívejte se na ukázky zvuků a fotografií v kontrolních seznamech od Caye Caulker nebo Crystal Paradise Resort.

Letos v červnu jsem měl v Belize skvělou výukovou příležitost, když jsem nechal své studenty dokumentovat parazitismus hnízda vlhovce bronzového na hnízdě trupiála maxického. Student zachytil na fotkách vajíčka obou druhů, na kterých seděl sameček trupiála. Také jsem se zabýval zajímavým fenoménem tyranovce olivožlutého, který svoje hnízdo vystele téměř výhradně černými pery jiných ptáků. (viz kontrolní seznam). Student provedl formální studii, aby otestoval hypotézu, že černá hnízda poskytují obyvatelům hnízda určité teplotní výhody. Všimněte si, že kromě používání fotografií přidávám poznámky k ekologii, chování a ochraně, abych povzbudil studenty k tomu udělat víc, než jen seznam.

eBird také pomáhal v mých vědeckých snahách. V rámci mého bakalářského výzkumného programu studenti a kolegové v mnohém použili data eBird k revizi distribucí druhů. Podívejte se na náš dokument o opravdovém zimování konipasů pralesních v Indii. Nedávno jsme také použili data eBird ke zdokumentování globálního rozšíření výskytu holoubků Inka (Kannan, R., JL Jackson a E. Brooks. 2019. Historie a současný stav holoubků Inka v Columbii a Arkansasu. Akademie věd J. Arkansase. Sv. 73. V tisku). Ředitel fakulty biologie Ethan Brooks sledoval všechny eBird záznamy o druhu v Arkansasu a vytvořil globální eBird mapy rozšíření druhu během tří desetiletí, aby ukázal průběh jeho šíření. Ethan, inspirovaný touto zkušeností, doufá, že se bude věnovat podobné otázce na postgraduální studii, aby prozkoumal, jak změna klimatu mění místa výskytu ptáků.

eBird mi také pomohl sloužit birdingové komunitě a v procesu získávání finančních prostředků na výzkum a ochranu ptáků. Pravidelně vedu birdingové zájezdy do Střední a Jižní Ameriky, abych získal finanční prostředky od společnosti Trust pro společnost Arkansas Audubon Society Trust (AAST), ve které působím jako správce. Jednoduchost, se kterou mohou být kontrolní seznamy sdíleny a upravovány, fotografie a audia vydávané v mých skupinách, je neocenitelná. Od roku 2014 jsem pro nadaci AAST, která pořádá tyto birdingové zájezdy, získal přes 15 000 dolarů. Na tyto zájezdy se můžete přihlásit pomocí odkazů z mých minulých seznamů eBird a na stránce mého profilu.

Stručně řečeno, eBird ze mě udělal lepšího učitele, lepšího vědce a především lepšího pozorovatele a ochránce přírody.

American Pygmy Kingfisher

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Vyšel druhý díl knihy Tomáše Diviše Ptáci Náchodska

Po úspěchu, kterého se dočkalo vydání prvního dílu, spatřil v těchto dnech světlo světa také druhý díl regionální publikace „Ptáci Náchodska“. Nejen ornitologové, ale především milovníci přírody, lokální patrioti, fotografové a také třeba myslivci, budou potěšeni 112 celobarevnými stranami se spoustou fotografií, přehledných tabulek, grafů a samozřejmě textu. Autor v nich čtenářské obci přibližuje 8 vybraných řádů ptáků, které v ptačí systematice volně navazují na dravce, podrobně zpracované autorem v díle prvním (rok vydání 2017). Seznámit se tak můžeme se sovami, kukačkami, měkkozobými, hrabavými, srostloprstými, lelky, svišťouny a šplhavci.

Kniha ve zvětšeném formátu B5 přináší informace o hnízdním prostředí, umístění hnízd, potravě mláďat i dospělých, kroužkování, etologii, hnízdní biologii a samozřejmě také o rozšíření a početnosti celkem 41 druhů ptáků zjištěných v oblasti severovýchodních Čech. Tyto cenné informace autor získal svým téměř padesátiletým terénním bádáním a spolu s řadou osobních postřehů a zážitků se o ně nyní s čtenáři dělí.

IMG 2

Přestože kniha obsahuje informace shromážděné především z regionálního výzkumu, má díky velkému množství dat o jednotlivých druzích ptáků minimálně celorepublikový význam. Tomáš Diviš je ornitologické veřejnosti znám nejen jako přední český odborník na dravce a sovy, ale také jako lokální patriot, který již své bohaté zkušenosti a znalosti místních ornitologických poměrů úspěšně využil už v knize „Čáp bílý v Dolním Pometují“, která vyšla v roce 2011. Jeho jméno je také těsně spjato s Východočeskou pobočkou ČSO, v níž působil dlouhá léta jako člen výboru jednatel, místopředseda a předseda.

Knihu můžete zakoupit u vybraných knihkupců především v okrese Náchod nebo na mailové adrese VČPČSO. Knihu nabízíme za 220,- Kč. K ceně je třeba připočítat 30,- poštovné. Máte-li zájem o knihu, částku uhraďte na náš účet Fio Banka 2501022899/2010 a na e-mail naší pobočky Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nám sdělte, co jste si objednali a počet kusů, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Při odesílání platby uveďte ve zprávě příjemci své jméno, ať může být Vaše platba snadno identifikovatelná. Obratem Vám knihu zašleme.

Autor článku: Vladimír Lemberk
Zdroj: vcpcso.cz

Číst dál...

Srpnen 2019 - eBirding podle čísel

Děkujeme, že jste se minulý měsíc zapojili do eBird. Dva druhy, které jste v srpnu zapsali do svých seznamů eBird, pomohly eBird k dalšímu růstu.

V srpnu 2019 sestavili pozorovatelé eBird po celém světě 770 530 seznamů ptáků. To je o 31% více než v srpnu loňského roku.

Celkový počet pozorování na eBird je nyní 700 624 671. Na domovské stránce eBird můžete sledovat aktuální počty druhů, vaše seznamy i seznamy ostatních uživatelů.

Profesionální tip měsíce od eBird: Používejte eBird Mobile ! Aplikace eBird Mobile vám umožňuje maximalizovat dobu pozorování ptáků: automaticky sleduje čas a vzdálenost a poskytuje vám nástroje pro rychlé zadávání pozorovaných druhů, což je rychlejší než zaznamenávání těchto druhů tužkou do bloku. Aplikace navíc poskytuje 20 seznamů do okruhu 5km, které vám umožní soutěžit o pozorovatele měsíce.

V srpnu loňského roku mělo něco pod 30 zemí více než 100% nárůstu pozorování, což je více než dvojnásobek.
1. Guadeloupe - 604,55%
2. Kypr - 409,76
3. Kyrgyzstán - 400
4. Rumunsko - 363,16
5. Polsko - 342,86
6. Nepál - 304,57
7. Rusko - 295,98
8. Zambie - 289,66
9. Timor Leste - 272,92
10. Slovensko - 268,75
11. Madagaskar - 223,28
12. Bulharsko - 215
13. Zimbabwe - 208,22
14. Nizozemsko - 185,77
15. Papua Nová Guinea - 180,39
16. Jamajka - 178,18
17. Nový Zéland - 161,21
18. Spojené arabské emiráty - 140,25
19. Gambie - 138,75
20. Litva - 127,14
21. Ghana - 126,74
22. Haiti - 114,85
23. Kostarika - 110,9
24. Maroko - 106.99
25. Chorvatsko - 105,66
26. Jižní Afrika - 104,81
27. Namibie - 104,76
________________________________________
Mockrát vám děkuji za to, že eBird dosáhl dalšího úspěchu. Každý váš nový záznam pomáhá pozorovatelům ptáků, vědcům a ochráncům přírody po celém světě, a proto jsme vám opravdu vděčni.

Chris , Brian , Marshall a Ian - za tým eBird

Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Pták, který vyřešil migrační tajemství, byl na své cestě nelegálně zabit

Je příhodné, že čáp bílý odstartoval naši kampaň Flight for Survival, protože tento druh ve skutečnosti pomohl vědcům objevit jev migrace ptáků. V dnešní době je těžké uvěřit, že lidé si kdysi neuvědomili, že ptáci migrují.

Whitestork Lebanon Fouad Itani 4 1200x675
Bizarní teorie zahrnovaly: ptáci hibernují na dně oceánů nebo se dokonce mění na myši, proto mizí z naší krajiny. Ale v roce 1822, poblíž německé vesnice Klütz, byl nalezen neuvěřitelný jev: čáp, který měl ve svém krku zapíchnutý šíp vyskytující se pouze v střední Africe. Tento Pfeilstorch neboli „čáp šípů“ byl prvním z několika exemplářů nalezených v Evropě se šípy zapíchnutými ve svých tělech, což nabízelo myšlenku, že ptáci migrují na velké vzdálenosti mezi hnízdišti a zimovištěmi.

Způsob, jakým čápi bílí migrují, je opravdu úžasnou podívanou. Cestují po tisících, někdy dokonce zastíní slunce, používají svá obrovská křídla, aby se vznášeli podél vzdušných proudů, spirálovitě se pohybují ve výškách 1 500 m a bez námahy plachtí celé kilometry - technika, která se hodí zvláště při přechodu obrovské saharské pouště. Protože velké vodní toky nevytvářejí správné vzdušné proudy, čápi se vyhýbají Středozemnímu moři, když putují mezi Evropou a Afrikou, hlavně přes Bospor na východě nebo Gibraltarskou úžinu na západě. Létají do „úzkých míst“, kde mnoho čápů cestuje v těsném konvoji.

Whitestork Lebanon Fouad Itani 1 1024x683

Na své cestě musí překonat řadu překážek. Elektrický proud na nadzemních elektrických vedeních je stále velké riziko a mnoho zastávek, na které se kdysi spoléhaly, bylo zničeno intenzivním zemědělstvím. A pak jsou lidé, kteří je chtějí zabít přímo.

Je ironií, že nelegální a hromadné střílení čápů bílých - které nám pomohly objevit migraci - je stále ohrožením pro tento chráněný druh. Zabíjení čápů bílých se změnilo ze způsobu obživy primitivních lidí na velký sport, který si užívají stovky lidí pomocí sofistikované technologie - jen proto, že mohou. Jsou součástí obrovské krize postihující stěhovavé ptáky na celém světě: pouze ve Středozemním moři je každý rok nezákonně zabito více než 24 milionů ptáků. Pro ty ptáky, kteří se vydávají východní cestou, je nejnebezpečnějším místem jezero Qaraoun v libanonském údolí Beqaa. Na vrcholu migrační sezóny v tomto úzkém údolí přiletí během několika krátkých dnů stovky tisíc čápů bílých, a mnoho tisíc se nikdy nedostane na druhou stranu.

Naštěstí partneři BirdLife Partners ve svých zemích tvrdě pracují na ochraně tohoto druhu. Od zaměstnanců Doğa Derneği (BirdLife v Turecku), kteří nedávno objevili dříve neznámé migrační překážky, až po ochránce NABU (BirdLife v Německu), kteří sdílejí živé aktualizace migračních cest satelitně sledovaných čápů bílých, berou vážně svou povinnost chránit stěhovavé ptáky na cestě k dalšímu cíli.

Stork poaching 1024x683

Naše libanonská partnerská společnost pro ochranu přírody v Libanonu (SPNL) neúnavně pracuje na ukončení nezákonného zabíjení ptáků ve své zemi. Mnoho let vede kampaň za zpřísnění vymáhání zákonů o lovu v zemi a jejich jednotka proti pytláctví během migrační sezóny denně navštěvuje místa nelegálního zabíjení. Chápou však také, že nejde jen o potrestání pachatelů - je také důležité změnit postoj. Jejich program zapojení do komunity to právě dělá - a už to začíná mít skutečný dopad.

V roce 2017 se libanonský prezident Michel Aoun také vyjádřil proti nezákonnému zabíjení ptáků v upřímné řeči. "Je škoda proměnit Libanon v pustinu bez rostlin, stromů, ptáků a mořských živočichů," řekl. "Měla by existovat mírová smlouva mezi člověkem a stromem, jakož i člověkem a ptáky, protože je i nadále utlačujeme." Naděje je na obzoru, ale ještě zbývá udělat hodně naléhavé kroky, než bude možné nebe nad Libanonem považovat za bezpečné pro čápy.

Čáp bílý je pravděpodobně nejlépe známý pro svou roli v evropském folklóru jako nošení dětí ke svým rodičům. Dlouho předtím však byl vnímán jako symbol štěstí a plodnosti. Starověcí Řekové a Římané viděli čápa bílého jako model dokonalého rodičovství - a to se přesně odráží v reálném chování ptáků, kteří sdílejí rodičovské povinnosti společně. Vzhledem k tomu, že pták rád hnízdí na střechách, byl tento druh v průběhu historie známou a ikonickou součástí lidského života, aktivně pomáhal lidem lovem škůdců a dokonce ukazoval zemědělcům, kdy vysadit své plodiny. Bylo by úžasné vidět svět, kde byl tento druh uctíván stejně jako kdysi.

Zdroj: flightforsurvival.org

 

Číst dál...

Jak mobilní hra může pomoci ptákům v našem náročném světě?

Nedokážu si představit život bez ptáků a probuzení na jaře bez flétnové serenády drozda malého. V tomto neustále se zrychlujícím světě je to tak úžasné, vychutnat si tu prostou radost, i když jen na krátký okamžik. Přesto úžasné zážitky, jako je tento, postupně mizí. Rostoucí množství zdánlivě nepřekonatelných ekologických problémů, které ohrožují stabilní klima, které jsme si během posledních 12 000 let znali a milovali, nelze ignorovat. Amazonský prales byl v plamenech měsíce, oceán a jeho obyvatelé jsou zamořeni plastem a vzduch je plný oxidu uhličitého. Protože jsem ještě teenager, jsem svědkem vznikající katastrofy budoucnosti.

condor dhalla 2000 1600x1078

Kondor kalifornský H9 sedí na mostě Najavo přes řeku Colorado v Arizoně. Foto: Adam Dhalla

Přesto je stále možné být optimistou - ve skutečnosti je rozhodující, abychom se vykopali z této díry, do které jsme se společně dostali. Nedávno jsem strávil trochu více než týden v Arizoně, a to jak na návštěvě Tucson Audubon's Southeast Arizona Birding Festival, kde jsem měl stánek, abych získal finanční prostředky na mobilní hru, kterou jsem vytvořil, a na krátkou postranní výpravu na sever. Byl to jak neuvěřitelný zážitek, tak pohled do toho, jak velká je vášeň a optimismus v ochraně přírody.

Nejprve byl můj dlouho očekávaný cíl najít kondora kalifornského - typickou ikonu amerického Západu, jehož populace ve volné přírodě byla v roce 1987 pouhých 27 ptáků. Díky agresivní, zpolitizované, široce propagované a kontroverzní kampaně odchycení a množení v zajetí, tito ptáci začali létat znovu přes jihozápad. Sám jsem potřeboval vidět toto znovuzrození.

Poté, co jsme jeli rovnou z letiště ve Phoenixu navzdory nepravděpodobné vlně veder a bleskové povodni, se mi naskytl působivý, ale letmý pohled na Grand Canyon. Poté jsme se s tátou zamířili na severovýchod do Page a překročili hranici Utahu: brána do země kondorů. Druhý den jsme vstali v 5 hodin ráno a jeli k Najavo Bridge, dvojici protichůdných (jeden pro pěší, jeden pro vozidla) mostů, které překračovaly řeku Colorado v závratné výšce.

Největším lákadlem pro pozorovatele je to, že se jedná o hnízdiště kondorů - pár hnízd bylo poblíž. Jakmile jsme zaparkovali, uviděl jsem na pilířích mostu pro vozidla velké černé stvoření. Když kolemjedoucí auto přejelo přes most, viděl jsem, jak náhle vyskočil a natřásl si peří. Při pohledu do mého dlouhého objektivu bylo zřejmé, že to byl ve skutečnosti můj cíl, kalifornský kondor. Měl typicky zbarvenou hlavu, černý límec peří na krku a typickou velkou značku na křídlech. Byla to samička H9, narozená v roce 2008, bylo jí 11 let. Všiml jsem si dalšího jedince, mladého samce T7 na pilířích mostu pro pěší. Náhle T7 bez námahy odletěl pod most a přistál poblíž břehu řeky. Byl jsem v úžasu. Měl by se stát připomínkou záchrany živočichů, jelikož i já, narozen dvě dekády od začátku kampaně, jsem měl tu možnost pozorovat ho na sluncem rozpálených červených skalách severní Arizony.

Posuneme se o tři dny - jsem v jihovýchodní části státu na festivalu. Vzduch je plný nadšené konverzace - setkání přátel, kteří se roky neviděli, povídání si o tom, jaký pro ně byl birding a jak je horko. Jsem zaneprázdněn zařizování stánku s tátou pro moji hru: Find the Birds: US + Canada.

Toho večera jsem se zúčastnil semináře a noční procházky, abych oslavil založení chráněné oblasti Sky Islands, která zahrnuje hnízdiště důležitých ptáků a oblasti biologické rozmanitosti (IBA), která zahrnuje jak východní (pohoří Rincon) národní park Saguaro, tak i Mount Lemmon ( Hotspot). Near You No. 166 ). Je to fantastické místo pro ptáky, s ohromujícím množstvím biodiverzity.

lodge dhalla 2000 1600x900

Koncepce grafiky pro lesní chatu z připravované hry Find the Birds: US + Canada. Obrázek Adam Dhalla

Setkání s lidmi, kteří celá desetiletí pracovali pro ochranu přírody, bylo inspirativní, a jejich vášeň a nadšení pro přírodní svět bylo nakažlivé. Mám to štěstí, že na festivalu potkávám mnohem více takových lidí, kteří, stejně jako já, mají vášeň pro ptáky a zemi, ať už je s nimi pozoruji nebo pouze mluvím o ochraně přírody.

Birding kolem Tucsonu byl fantastický a objevoval jsem místa, jako je Národní památková rezervace Las Cienegas pro tyrana křiklavého, strnádka Botteriova, strnadce pustinného, stejně jako pro kukačku dešťovou v Madera Canyon a slavného trogona krásného v California Gulch, a pro strnádka pětipruhého.

Mnohokrát jsem byl u stánku, kde jsem účastníkům vysvětloval svou hru. Find the Birds: US + Canada bude zdarma ke stažení z Apple App Store a Google Play pro váš telefon nebo tablet, o birdingu a ochraně ptáků. Vaše postava chodí napříč simulovanými 2D krajinami a hledá realistické ptáky, které se shromažďují ve vašem virtuálním průvodci, a zároveň se vypořádáváte s otázkami životního prostředí. Hlavním cílem této hry je fungovat jako odrazový můstek pro děti, aby se nechaly inspirovat k ochraně přírody i birdingu. Ve hře ztělesňují ptáci problémy, kterým čelí celý habitat.

Tento nápad jsem dostal před mnoha lety. Byla to kombinace toho, že jsem byl v raném věku vystaven technologii, vyrůstal s různými herními systémy, a také jsem měl zájem o přírodu, který ve mně rostl od čtyř nebo pěti let. Pamatuji si, jak jsem učil své spolužáky o velrybách, o kterých jsem četl v první třídě. Tam to začalo. V letech 2011 – 2012 jsem zažil magickou zkušenost, kdy se prudce zvedlo množství pozorování sovice sněžní nedaleko mého rodného města Vancouver, která mě navedla na cestu fascinace ptáky a přírodním světem.

A nyní, s pomocí National Wildlife Federation a Petricore, Inc., oceněné nezávislé herní společnosti a několika dárců a sponzorů, by se můj velký nápad mohl stát skutečností. Zájemci o další informace mohou navštívit findthebirds.com.

Tento projekt posílí budoucnost ochrany přírody, budoucnost ptáků a budoucnost, ve které budou děti stále moci putovat po stále zelených svazích a slyšet pronikavé volání drozda malého.

Zdroj: birdwatchingdaily.com

Číst dál...

Pozorovatel měsíce srpna: Rene Valdes

Pozorovatel a ochranář přírody v Mexiku Rene Valdes

Tisíc. To je počet ptáků v Mexiku, který chce Rene Valdes identifikovat, než oslaví své čtyřicetiny. Má ještě dva roky a zbývá jen 31 druhů. A když víte, že Rene v podstatě žije a dýchá pozorováním ptáků, nebudeme překvapeni, že dosáhl svého cíle.

01 rene

Rene Valdes - jeho obor - ornitologie, konzultant ochrany přírody, fotograf a neobvyklý pozorovatel. Fotografie: Antonio Hidalgo

Jak se Rene dostal k pozorování ptáků? Na střední škole se dobrovolně rozhodl vytvořit naučné stezky v údolí v Mazatlán. Vedoucí projektu, holandský birder, zapůjčil Renemu svůj dalekohled a vsadil se s ním, jestli dokáže najít v ústí řeky „Datla Woodyho“. Byl to pro něj první pták, správně nazývaný datel světlozobý, který Reneho natolik zaujal, že brzy začal identifikoval všechny ptáky ve svém rodném městě a o něco později i ptáky fotografovat. Ani netušil, že v Mexiku je asi 1 100 druhů ptáků.

02 rene

Datel svetlozobý ( Campephilus guatemalensis ). Fotografie: Rene Valdes

Na vysoké škole se Rene rozhodl studovat biologii, ale specializoval se na ornitologii. Zapojil se do výzkumných projektů, někdy na jiných univerzitách, ke studiu ptáků a jejich ochrany. V jednu chvíli přerušil denní studiu, aby mohl strávit čtyři měsíce v Peru a studovat papoušky v Amazonii. Tato zkušenost ho vedla k výzkumu ochrany papoušků v severovýchodním Mexiku po dobu deseti let po ukončení vysoké školy.

03 rene

Arara hnědočelý ( Rhynchopsitta terrisi ). Fotografie: Rene Valdes

Během této doby se Rene zaměřil na papouška arara hnědočelého. Jedná se o endemický druh v Mexiku, který je ohrožen. Během svého pobytu a studiu v severovýchodním Mexiku si začal Rene organizovat svůj volný čas. Ale to mu nestačilo. Začal vést prohlídky v Mazatlánu a na tichomořském pobřeží, ale rozšiřoval je i do nových míst, o nichž se dozvěděl z osobních výletů za pozorováním ptáků - Chiapas, poloostrov Yucatan a Monterrey, kde nyní žije Rene. "Chiapas je jedno z mých oblíbených míst," řekl Rene.

04 rene

Jedna z mnoha prohlídek - René jako průvodce. Fotografie: Rene Valdes

V roce 2011 Rene přestal dělat akademický výzkum a přecházel na konzultace se soukromými společnostmi. Ale i tak nepřestal sledovat ptáky a studovat jejich chování ve svém volném čase, protože ho to bavilo. "Minulý rok jsem studoval hnízdní kolonii rybáků a racků," řekl Rene. Nyní spolupracuje se společnostmi chovných farem ptáků na průzkumech ptáků na poloostrově Yucatan, aby lépe pochopil, jak budování větrných elektráren ovlivní populace ptáků. Cílem jeho studií je minimalizovat účinky větrných elektráren na ptáky.

Za posledních šest let Rene vedl také prohlídky festivalu Rio Grande Valley Birding , který se zaměřuje na ptáky žijící podél hranice. Je to obrovská akce s téměř 100 průvodci - stojí za to se sem podívat, pokud chcete přidat do svého seznamu více než 30 nových druhů. (Letošní festival je 6. - 10. listopadu, takže je ještě čas naplánovat si výlet!)

05 rene

Další prohlídka s Rene. Fotografie: Rene Valdes

Dodatek: Rene také pracuje pro BirdsEye, vyvíjí obsah, nahrává nový obsah, schvaluje fotografie na birdseye.photo a koordinuje občanské vědecké projekty. Pracoval na vytvoření Birds of Ecuador, Birds of Peru a Birds of New Guinea - některé z našich aplikací, které jsou určené pro průvodce, kteří na svých cestách používají smartphony. A kontroluje pozorování eBird pro tři provincie v Mexiku.

Stejně jako mnoho pozorovatelů, je Rene také fotografem. Možná jsem zaujatý, ale jeho fotky jsou ohromující. Ale on nikdy nenavštěvoval lekce fotografování. Jak tedy zdokonalil své dovednosti? "Byla to jen praxe." řekl Rene. " Když jsem začínal. Udělal jsem spoustu chyb. Tak jsem se ze svých chyb poučil a pokusil se je opravit.“Rene se na začátku učil od přítele, aby rychle pochopil práci ve photoshopu, ale poté se už učil sám, znovu, skrze spoustu praxe.

Mnoho z nejlepších fotografií si můžete prohlédnout na stránce birdseye.photo .

Jeho oblíbený pták nemusí být tím, co očekáváte. V zemi plné zářivých, duhově barevných ptáků si Rene výbral nevýraznou černobílou sojku modrochocholatou. "Velmi ohrožený druh, ale krásný, ve volné přírodě není více než 1 000 jedinců.“ řekl Rene. Reneho oblíbené zájezdy jsou do mexických států Sinaloa a Durango, kde lze vidět skupiny až dvaceti sojek modrochocholatých.

06 rene

Sojka modrochocholatá ( Cyanocorax dickeyi ). Fotografie: Rene Valdes

Rene se také zajímá o guany horské kvůli úsilí vynaloženému k nalezení pro ně vhodného území. Musíte se vydat na výlet na vrchol lesa v Chiapasu 5-6 hodin cesty, abyste se dostali na jedno z mála míst, o nichž je známo, že zde žijí.

07 rene

Guan horský ( Oreophasis derbianus ). Fotografie: Rene Valdes

Pro Reneho je těžké přesně určit, proč miluje birding. "Vlastně je to návykové," řekl Rene. "Hodně cestuji v Mexiku, abych našel ptáky, které jsem nikdy předtím neviděl." Jeho seznam v Mexiku obsahuje identifikovaných 969 druhů ptáků, i když Rene říká, že vyfotil pouze asi 600-700 různých druhů z Mexika. "Objevení nového ptáka, který je úžasný, barevný a krásný, to pomáhá lidem dostat se do birdingu, “dodal Rene.

"Jak říkám svým přátelům, když už zbývá jen velmi málo ptáků, je velmi drahé je získat." Někdy musíte hodně cestovat pouze pro jednoho ptáka. Prvních 200 nebo 300 druhů je zdarma. “

Přesto Rene viděl na nedávné cestě mimo Baja pět nových ptáků. Jo, určitě nebude mít problém dostat se na 1000 druhů. Do toho, Rene!

08 rene

Rene miluje ptáky a oni milují jeho. Fotografie: Rene Valdes

Autor Amanda Grennell
Zdroj: birdseyebirding.com
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Míra nezákonného zabíjení ptáků na Středním východě byla poprvé odhalena

Jak mnozí z vás budou vědět, OSME spolupracovala s BirdLife International a s pomocí mnoha odborníků v tomto regionu na přezkumu nezákonného zabíjení ptáků na Arabském poloostrově, v Íránu a Iráku. Po více než třech letech sběru a analýzy dat byly výsledky dokončeny a zveřejněny v časopise OSME, Sandgrouse.

ibk2
Předseda OSME, Dr. Rob Sheldon a Ibrahim Khader, ředitel BirdLife Middle East, dnes představují konečné výsledky na semináři proti nezákonnému obchodu s dravými ptáky na lovecké a jezdecké výstavě v Abú Dhabí (ADIHEX2019) ve Spojených arabských emirátech. Výzkum by nebyl možný bez pomoci a podpory mnoha členů a kontaktů OSME z celého regionu. Není pochyb o tom, že nezákonné zabíjení ptáků je klíčovým problémem ochrany v mnoha zemích Blízkého východu a výsledky tohoto výzkumu pomáhají stanovit základní směr, podle kterého lze hodnotit budoucí snahy o ochranu. Zatímco posílení a provádění nových vnitrostátních právních předpisů je klíčovou součástí boje proti hrozbě nezákonného zabíjení ptáků, ochrana budoucích generací ptáků a ochránců přírody v tomto regionu bude prvořadé. OSME a BirdLife již pracovali na vzdělávání budoucích nadšenců ptáků tím, že vyvinuli arabského polního průvodce pro Ptáky na Středním východě a zdarma je ke stažení smartphone aplikace. Doufáme, že v budoucnu budou hrát roli při snižování nezákonného zabíjení ptáků.

Výsledky výzkumu jsou rovněž shrnuty v níže uvedené tiskové zprávě:
Na tuto tiskovou zprávu z 27. srpna bylo uvaleno embargo: Dnešní studie poprvé odhaduje rozsah nezákonného usmrcování a lovu volně žijících ptáků na Arabském poloostrově, v Iráku a Íránu. Použitím rozmanité škály zdrojů údajů a začleněním odborných znalostí odhadujeme, že v tomto regionu může být každý rok nezákonně zabito nejméně 1,7–4,6 milionu ptáků z nejméně 413 druhů, z nichž mnoho je migrováno. Je znepokojující, že to bude pravděpodobně podceňované, protože data nebyla k dispozici pro některé části regionu. Nejvyšší počet nelegálních zabíjení / lovů byl průměrně odhadnutý na 1,7 milionu ptáků ročně v části Saúdské Arábie a 800 000 ptáků v části Íránu, přestože v obou případech jsou údaje dostupné pouze pro část země. Odhady nezákonného zabíjení a zajetí v Iráku a Jemenu byly také relativně vysoké s 329 000 a 273.

Nezákonné zabíjení a přijímání úlovků představuje celosvětovou hrozbu pro biologickou rozmanitost a přitahuje mezinárodní pozornost. Například v roce 2014 přijala Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS), jejíž většina zemí z tohoto přezkumu jsou smluvními stranami, v roce 2014 rezoluci, která má zabránit nezákonnému zabíjení, lovu a obchodu se stěhovavými ptáky (UNEP) / CMS 2014).

Je znepokojující, že v této poslední studii bylo nezákonně zabito nebo prodáno několik druhů, které jsou předmětem celosvětové ochrany, včetně mramorovaného Teal Marmaronetta angustirostris , tulura obyčejného Pocharda Aythya feriny a turtura tyrurského ( Turtle-dove Streptopelia) (všechny klasifikované v BirdLife International jako zranitelné na globálním červeném seznamu IUCN). ). Nelegální střelba a nezákonné odchytávání byly dvě nejčastější hrozby a ptáci byli údajně nezákonně zabíjeni nebo odebíráni primárně pro sport, ale také pro jídlo, hlavně jako pochoutka. V několika zemích bylo po celé zemi rozšířeno nezákonné zabíjení a prodej, ale v jiných zemích byly identifikovány zvláště nejhorší lokality. Jednalo se o pobřeží Kaspického moře v Íránu a hornatou oblast Kurdistánu v Iráku, kde se odhaduje, že v každém místě bylo nezákonně zabito / prodáno více než 100 000 ptáků ročně, a zvláště postiženi jsou vodní ptáci. Írán i Irák poskytují stěhovavým ptákům, zejména vodním ptákům, důležitá místa pro hnízdění a zimování.

Kombinace výsledků současné studie s výsledky pro jiné země Blízkého východu z předchozího středomořského přezkumu problému, který vedl BirdLife v roce 2015 (Brochet et al. 2016), ukazuje na obraz celého regionu Blízkého východu jako celku. Odhaduje se, že v kombinovaném regionu bude ročně usmrceno průměrně 17,5 milionu ptáků (8,0 - 27,1 milionu ptáků), z čehož 18% je na (částečně hodnoceném) Arabském poloostrově, Íránu a Iráku. V pěti ze 17 hodnocených zemí Středního východu může být každý rok nezákonně zabito v průměru> 1 milion ptáků. Pro celý region Blízkého východu (a sousední země) byl nejvyšší odhadovaný v Egyptě, Sýrii, Libanonu, Saúdské Arábii a Íránu.
Naše studie také zdůraznila nedostatek údajů o nezákonném zabíjení a lovu ptáků a obecněji o velikosti populace ptáků v regionu: Provádění systematického sledování počtu nezákonně usmrcených nebo odchovaných ptáků je proto prioritou.

Nejnaléhavější potřebou jsou okamžitá opatření příslušných vnitrostátních orgánů, donucovacích orgánů a dalších zúčastněných stran k zavedení přístupu „nulové tolerance“ k nedovolenému zabíjení v celém regionu, přičemž bude stavět na úsilí, které již v některých zemích již probíhá. Užitečným přístupem k určení priorit a vedení účinných opatření by mohlo být vypracování národních akčních plánů pro více zúčastněných stran, které by řešily nezákonné zabíjení. Potřebná klíčová opatření se v jednotlivých zemích liší, ale zahrnují legislativu na zlepšení, lepší vymáhání a dodržování právních předpisů, cílená opatření v nejhorších lokalitách, zvýšení dohledu a opatření na trzích a v souvislosti s online aktivitami, důslednější uplatňování přiměřených sankcí za nezákonné zabíjení, vzdělávání a zvyšování povědomí široké veřejnosti a klíčových skupin, jako jsou lovci, a lepší monitorování a výzkum sociálně-ekonomických faktorů nezákonného zabíjení; vedoucí k řešením přizpůsobeným místním souvislostem. Jak je patrné z příkladu nezákonného lovu a přeshraničního obchodu sokolů na Arabský poloostrov, je třeba posílit spolupráci mezi zeměmi, aby bylo možné adekvátně řešit nezákonné zabíjení a odebírání.

Poznámky pro editory:
• Nedovolené zabíjení ptáků je zde definováno jako „jakákoli forma úmyslného jednání, které má za následek smrt nebo odstranění jednotlivce z volné přírody (bez ohledu na to, zda se jedná o cíl nebo ne), což je podle vnitrostátních právních předpisů zakázáno. “
• OSME je ornitologická společnost na Středním východě, na Kavkaze a ve střední Asii a je registrovanou charitativní organizací ve Velké Británii; charita č. 282938.
• Od roku 1968 OSME zvyšuje informovanost a financuje místní projekty na ochranu ptáků a jejich stanovišť na Středním východě i mimo něj. OSME je nezisková charitativní organizace, jejíž součástí je vášnivá skupina dobrovolníků s láskou k divoké zvěři a regionu. Charita také vydává široce uznávaný ornitologický časopis Sandgrouse.
• BirdLife International je globální partnerství organizací na ochranu přírody (NGO), které usiluje o ochranu ptáků, jejich stanovišť a globální biologické rozmanitosti a pracuje s lidmi na udržitelnosti využívání přírodních zdrojů. Společně jsme 121 BirdLife partnery po celém světě a rostou.
• BirdLife Middle East je síť národních nevládních organizací, které usilují o budování památkové kapacity na Blízkém východě tím, že podporují spolupráci mezi dlouhodobými národními nevládními organizacemi a nově vyvinutými organizacemi tak, aby spolu pracovaly na společných prioritách ochrany v regionu.
• Tento přezkum byl financován anonymním dárcem BirdLife International a získal další finanční prostředky od British Birds.
• Přehled nelegálního zabíjení ptáků ve Středozemním moři je k dispozici zde: https://www.cambridge.org/core/journals/bird-conservation-international/article/prel predbežně- hodnotící-of-the-scope- and-scale- nelegálních zabíjení a přijímání ptáků ve středomořském / 34A06A94874DB94BE2BBACC4F96C3B5F
• Další informace a další zdroje naleznete na webu BirdLife International zde: https://www.birdlife.org/illegal-killing

Zdroj: osme.org

Číst dál...

Richard Crossley: Radost z neúspěchu

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Nikde nejsem šťastnější než venku v přírodě. Vycházející slunce, paleta nádherných barev, třeba i něco vzácného – tyto věci mě naplňují úžasem. Ohromné věci můžete vidět vlastně všude, když máte oči otevřené a dokážete ten zázrak vnímat.

Zdálo by se, že na tom není nic složitého, přimět ostatní, aby se na věci kolem sebe podívali tímto způsobem, ale opak je pravdou. Většina lidí bere přírodu jako samozřejmost. Tento pohled se může trochu změnit třeba o dovolené, ale duševní potrava poskytovaná přírodou obecně nepatří ke každodenním potřebám. Proč tomu tak je? Snad pro ten pocit, že lidé přírodu bez odborných znalostí plně vnímat nedokážou.

Jsem vděčný za výchovu, které se mi dostalo. Téměř celé dětství jsem strávil na farmách. Můj otec, neptáčkař, přírodu miloval, obdivoval krásu zvlněných polí a nejšťastnější byl s hospodářskými zvířaty, která choval, zvláště s kravami. Stále mně a mým sourozencům něco ukazoval a nutil nás, abychom si to prohlédli zblízka.

Když mi bylo sedm, začal jsem objevovat ptačí vejce. V desíti letech jsem v okolí bydliště začal pozorovat ptáky. V následujících letech jsem bral birding už dost vážně a když jsem v patnácti potkal několik stejně starých ptáčkařů cestujících po kraji a hledajících vzácné druhy, pustil jsem se do toho také. V Anglii bylo nutné vést si terénní zápisky a svoje terénní dovednosti rozvíjet a učit se jim. Pokud jste chtěli být jedním z týmu, museli jste to tak dělat – a já chtěl být jedním z nich. (Takový tlak ze strany vrstevníků může být báječnou věcí!) Ještě než mi bylo osmnáct, věnoval jsem se už ptákům v globálním měřítku s tím, že jsem se držel příkladu těch, kteří to dělali přede mnou. Během svého cestování jsem se zamiloval do Cape May v New Jersey a v roce 1991 jsem se tam nadobro usadil.

Od té doby se ze mě stal posedlý fotograf, autor určovacích příruček a pustil jsem se také do řady věcí, které se nějak pojily s mým vztahem k přírodě. Když se teď s přibývajícími léty ohlédnu zpět, shledávám, že i když všechny tyto aktivity nějakým způsobem zahrnovaly ptáky, tak ne všechny se skutečně pozorování ptáků týkaly. Všechny do jedné mi především umožnily být venku v přírodě; pozorněji se podívat; skládat jednotlivé dílky mé skládačky, pokud to mám takto vyjádřit.

Na skládání puzzle je jedna věc zvláštní. Dělá vám radost samotné skládání nebo až výsledek? Ano, dosažení něčeho, završení snahy, přináší jisté uspokojení. Je to jako přiřadit jméno opeřenci: můžete ho několik vteřin pozorovat, odškrtnout si ho, zanést do seznamu a jít domů. Nepřipomíná to ale dokončení skládačky o pouhých čtyř dílcích? Kam se poděla radost? A hlavně, kde je to objevování?

Teprve ono hledání a nacházení dílků skládanky přináší skutečné uspokojení. Jako člověk posedlý pozorováním ptáků a přírody vůbec, oceňuji to, že jako klučina jsem byl povzbuzován, abych sám hledal a učil se. V mé blízkosti nebyl nikdo, kdo by odpovídal na všechny moje otázky. Netrvalo mi dlouho, abych si uvědomil, že velikost ptáka, jeho proporce, chování a barevné znaky, že to vše přímo souvisí s jednou věcí: s místem, kde pozorovaný jedinec žije. Jakmile si tento fakt uvědomíte, vše se změní. Zkuste se nad tím prosím zamyslet. Později se k tomu ještě vrátím.

My (lidé) jsme legrační stvoření. Většina z nás chce mít přehled v tom, co dělá a být v tom dobrá. Nesnášíme neúspěch, že?

Birding není snadný. Existují tisíce ptačích druhů. Poletují všude kolem. Pořád se někde skrývají. Těžko se pozorují a stále jsou příliš daleko. A vy to zkoušíte, znovu to zkoušíte a ještě jednou. Pokaždé: „Ale ne, skoro jsem ho měl. Sakra, je pryč.“ Váš kamarád nebo průvodce vykřikne jméno ptáka. Samozřejmě, že všechny ostatní považujete za odborníky.

Často, když se se o něco opakovaně pokoušíme – třeba přiřadit jméno opeřenci – a nejde nám to, máme pocit, že jsme selhali. Náš obranný mechanismus nás přinutí nechat toho. Je to řešení našeho problému – a my přestaneme hledat a objevovat.

Když se na to ale podíváme zblízka, pak neexistuje žádné dobré nebo špatné, žádné selhání – jen radost z objevování nových věcí.

Takže zpět k velikosti, proporcím, chování a barevným znakům, které přímo souvisejí s tím, kde pozorovaný jedinec, ať už pták nebo třeba drobný savec, žije. Jestli nad tímto faktem přemýšlíte každý den, když jste venku, začnete si uvědomovat neuvěřitelné souvislosti. Pro téměř všechno, co se v přírodě děje, existuje nějaký důvod. Objevování těchto příčin je jednou z nejuspokojivějších věcí v životě. Jsou všude kolem nás, když se naučíme je vidět.

Tohle je mnohem obtížnější, než se zdá. Knihy a časopisy nás vždy krmily brilantními fotografiemi ptáků s fantastickými detaily opeření vynikajícími na rozmazaném pozadí. Terénní příručky zobrazují profily ptáků proti bílému pozadí včetně dvou nebo tří šipek nabízejících potřebné odpovědi. Ale tohle nikdy nebyly, nejsou a nebudou skutečné odpovědi. Pokud by byly, bylo by tak snadné se s nimi v terénu vypořádat.

Řešením je zahodit tyto knihy – ano, i Crossleyho určovací příručku. Sledujte vaše zahrady a sami si klaďte jednoduchou otázku, co vlastně vidíte? Popište to podrobněji, než jste to kdy učinili. Pak si položte další otázku, a další. Nikdy se takto nedopustíte chyby. Uvidíte víc, než kdy před tím. A to povede k dalším otázkám.

Nyní jste odhalili proces objevování. Všechno se tím mění, nejen pro vás, ale i pro vaše budoucí generace.

TIPY
Dívejte se zblízka.
Nebojte se toho, jestli děláte chyby nebo ne – užívejte si zkušenosti z objevování.
Stále si klaďte otázky.

RICHARD CROSSLEY žije, jak napovídá jeho esej, barevný a stále se měnící život. Jeho nedávná cesta po Evropě ho donutila zamyslet se nad vlastními názory a nad tím, co se můžeme naučit od ostatních. Je autorem řady knih o ptácích, včetně edice Crossleyho určovacích příruček (The Crossley ID Guides).

richard crossley

Zdroj: birdwatcher.cz

Číst dál...

Čápy na Opavsku otrávil jed na hraboše, použití chemie potvrdil rozbor

Jed na hraboše Stutox II otrávil čápy na polích na Opavsku. Dvojice ptáků, k nimž tam ve středu vyjížděli lidé ze Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích, uhynula na otravu účinnou látkou tohoto přípravku, prokázaly to laboratorní testy.

Čápy lidé našli na katastru obcí Služovic a Oldřišova. „U jednoho z exemplářů leželi v bezprostřední blízkosti zobáku na zemi také uhynulí hraboši. Tím více jsme samozřejmě zpozorněli. Dnes jsme obdrželi sken protokolu o zkoušce ze Státního veterinárního ústavu v Olomouci, ze kterého vyplývá, že čápi byli otráveni,“ informoval ve čtvrtek vedoucí záchranné stanice Petr Orel.

JOG7d8473 pifoto

Ve volatech čápů a u jednoho i v žaludku testy prokázaly vysoce toxický fosfid zinku, chemické látky, na jejíž bázi fungují některé jedy na hlodavce včetně Stutoxu II. Podle ochránců přírody je to důkazem druhotných otrav po použití Stutoxu II na polích.

Obavy se potvrdily
„Lze si jen velmi obtížně představit, že by čápi sezobávali přímo otrávené granule, naopak hraboši patří k hlavní složce jejich potravy. Potvrzují se tak obavy ochránců přírody a oprávněnost pozastavení výjimky pro plošnou aplikaci tohoto jedu,“ konstatoval Orel.

V Moravskoslezském kraji jde zatím o první prokázaný úhyn ptáků na otravu účinnou látkou přípravku Stutox II.

„Vůbec jsme nepředpokládali, že by v této oblasti jed někdo aplikoval. Gradace hrabošů tady není tak velká jako například na střední Moravě,“ uvedl Orel.

Úhyn čápů řeší veterináři i kontrolní ústav
Doplnil, že příroda si s hlodavci sama poradí a jak rychle jejich populace roste, tak rychle i klesá. „U nás v záchranné stanici jsme letos zaznamenali poměrně rekordní příjem mláďat běžných druhů sov, jako kalous ušatý, či puštík obecný nebo třeba také poštolek obecných. I to je důkazem, že příroda reaguje na změny v potravním řetězci,“ doplnil.

O otravě čápů již byly informovány Krajská veterinární správa v Ostravě i příslušná pobočka Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.

„Případ samozřejmě šetříme, v tuto chvíli ale nemůžeme poskytnout bližší informace,“ konstatovala mluvčí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Lucie Pytlíková. Šetření potvrdila i veterinární správa.

Důkaz nebezpečnosti přípravku
„Prokázaná otrava čápů na Opavsku potvrzuje, že fosfid zinku není žádný ‚bezpečný jed‘. Po několika desítkách otrávených zajíců na jižní Moravě tu máme důkaz, že fosfid zinku zabíjí i zvířata, která se hraboši živí. Právě čápi totiž místa s větším výskytem hrabošů vyhledávají a polykají je vcelku. Snadno tak mohou dostat smrtelnou dávku jedu,“ reagoval Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) již situaci řeší. „Inspektoři z Oblastního inspektorátu ČIŽP Ostrava v tuto chvíli shromažďují podklady, které by vedly k nalezení pachatele a tedy k možnosti následně vést přestupkové řízení,“ řekla mluvčí inspekce Radka Nastoupilová.

Myslivci ze Žatčan, Šlapanic a Tuřan v Jihomoravském kraji našli v posledních dnech téměř osmdesát uhynulých zajíců a několik bažantů. Zbytky přípravku Stutox II prokázaly i testy vzorků uhynulého zajíce a dvou bažantů z Tuřan.

49 983709295046225 18 001331413110858 9 560x315

Otrávení čápi leželi u obce Služovice na Opavsku.

Zdroj: idnes.cz

Číst dál...

Krupobití v Montaně zabilo nebo zmrzačilo nejméně 11 000 ptáků

Krupobití, které v neděli 11. srpna zničilo plodiny, rozbilo okna a zničilo střechy a vozidla v celé Montaně, zabilo a zmrzačilo také více než 11 000 ptáků. Jednalo se o vodní ptactvo a ptáky v mokřadech v oblasti správy divokých zvířat Big Lake, která se nachází asi 35 mil severozápadně od Billings.

dead pelicans Montana
Mrtvý pelikán severoamerický vedle ještě živých pelikánů a kormoránů, na Big Lake WMA. Foto s laskavým svolením Montana Fish, Wildlife a Parky

Biologové z Montany Fish, Wildlife a Parks, kteří tento týden navštívili jezero, sbíralo mrtvé kachny a ptáky se zlomenými křídly, rozbitými hlavami, vnitřním zraněním a dalšími zraněními spojenými s masivním traumatem, které bylo spojená právě s tímto krupobitím. Uváděli tisíce dalších mrtvých nebo těžce zraněných vodních ptáků a mokřadních ptáků v okolí jezera.

Majitel sousedních pozemků hlásil krupobití, kdy jednotlivé kroupy také byly o velikosti baseballových míčů, a které v neděli večer rozbily okna v oblasti. Místní zprávy o počasí uváděly, že v Molt a Rapelje napadaly 2 cm krup a jednalo se o krupobití o rychlosti 70 mil za hodinu.

Biolog divočiny FWP Justin Paugh odhaduje, že 20 až 30 procent ptáků u jezera bylo zabito nebo zraněno. Z ptáků, kteří jsou stále naživu, Paugh odhadl, že pět procent kachen na jezeře a 30 až 40 procent živých pelikánů a kormoránů vykazuje nějaké známky zranění nebo zhoršeného pohybu - většinou se jedná o zlomená křídla a zlomené nohy.

V oblasti správy divokých zvířat FWP Big Lake Wildlife Management Area se nachází mělké, často sezónní jezero a mokřad, které je hnízdištěm pro tucty druhů kachen, husí, kormoránů, racků, pelikánů a dalších vodních ptáků. Vzhledem k vlhkému počasí letos na jaře se jezero zaplnilo a v současné době pokrývá asi 4 000 akrů.

dead birds Big Lake MT 499x660
Vodní ptáci zabití krupobitím o rychlosti větru 70 mil/h vyvrhnutí na WMA Big Lake pobřeží. Foto s laskavým svolením Montana Fish, Wildlife a Parky

Později v tomto týdnu byli odborníci na odchyt a výzkum divoké zvěře Jay Watson zpět u jezera, aby pokračovali ve svém průzkumu poranění ptáků a pokusili se posoudit potenciál dalších problémů, které by se objevily.
Paugh řekl, že jeho vědecké odhady ukazují, že krupobitím bylo zabito nebo těžce zraněno mezi 11 000 a 13 000 vodními ptáky a bahňáky, z nichž někteří jsou stále naživu, ale své zranění asi nepřežijí. Většina mrtvých ptáků byla vyplavena na břeh.

Mezi budoucí obavy patří možnost, že choroby - včetně botulismu - způsobené hnijícími těly, mohou dále devastovat populace ptáků. FWP uvedla, že tuto situaci bude i nadále sledovat.

"Pozitivně," řekl Paugh, "jezero je stále pokryto vodním ptactvem, které je živé a zdravé." Život bude pokračovat. “

Zdroj: birdwatchingdaily.com

Číst dál...

Do kraje lovců mamutů za pelikánem

Večer, konečně vyrážím do kraje Kopčema s Veverčákem, do kraje Věstonické Venuše a lovců mamutů. Na Moravu jezdím zásadně na noc, jelikož nesnáším jízdu po D1, nejen kvůli jejímu tankodromu, kdy si člověk při trošce nepozornosti překousne jazyk a trpím s tlumiči, ale její věčné a nekonečné zácpy se snad zapíšou jednou černým písmem do dějin naší autodopravy. Noční jízda je nejen svižnější, ale 90% času můžu jen v levém, relativně méně poškozeném pruhu, o kolonách ani nemluvě.
Ve Strachotíně jsem něco po jedné hodině, stačíme se ještě v autě pohodlně prospat (výhoda combi) a ráno v šest následuje „sborka“ stativu za usrkávání kávy z termosky. Dopito, složeno a vyrážíme za pelikánem, který by MOHL mít pořadové číslo 288 po cyklostezce. Nahlížíme na jeho oblíbené místo a nic, pátráme po hladině, nad hladinou a i ze zoufalství pod hladinou. Věříme, že budeme mít kliku, vždyť srpen tak krásně začal supem hnědým. Rackové nahání mladého orla mořského, na bahnech okolo rákosí je spousta malých i velkých racků, ale pelikán zatím nikde. Z cyklostezky se vracíme zpět na hráz ve Sklepní ulici, kde mě zastihne povzbudivá smska od Jirky Šafránka. Stavíme opět dalekohled a pozorně pátráme po celé ploše nádrže až na protější straně nádrže nedaleko houfu labutí je konečně objeven pelikán, ještě že je tak veliký. Ač je ráno okolo deváté, horký vzduch se tetelí nad vodou a rozostřuje aparát. Pokusíme se dostat blíže. Sedáme do auta a odjíždíme přes celou hráz k Věstonicím, kde nacházíme volné místo mezi auty rybářů. Hážu na rameno monokular a vyrážíme po asfaltové cestě. Jeden rybář právě tahá z vody parádního kapra, tak se ptám na pelikána. Na můj dotaz, nám ukazuje nedalekou větev, kde ho často pozorují. Vydáváme se po cyklostezce k rybárně a doufáme, že s enám naskytne lepší pohled. Horko už je šílené. Z rákosí vyletí bukáček malý, rákosníci mají orgie, doupňák cukruje nad hlavou. V jedné zatočince je pisík. Docházíme k rybárně, pelikána vidíme stále daleko a ozývá se hlad, obracíme. Konečně máme na pelikoše celý den si říkáme.
Vracíme se k autu a vyrážíme přes Věstonice na hlavní tah k Brnu, přetrpíme kolonu auta na hrázi u Pasohlávek, kde se opravuje most či co, někde tady pod námi je pelikán, ale zastavit není možné, brzy zatáčíme do Ivaně, kde máme oblíbenou hospůdku a jdeme na snidaňooběd a studenou kofolu. Když musíš tak musíš.
Po obědě míříme do Pouzdřan na vlhy. Parkujeme u školy a vyrážíme do kopců. Cesta míří mezi vinohrady, lemovaná keři, tak bodujeme ťuhýkem obecným, pěnkavou, krutihlavem a pěnicemi. Velkou radost nám udělala žluva hajní, letos první, ale to už nám nad hlavou plachtí poštolka a vlhy. Vlha je nádherný pták. Letos nás však překvapil plot na vinici pod lokalitou, kde se zdržují vlhy, ale díky tomu, že nebyly vrátka zamčené jsme mohli jít dále a pokračovat v cestě. Pečlivě po sobě opět zavíráme. Pomalu postupujeme cestičkou mezi hustými keři, vlhy už jsou slyšet. Opatrně nakukujeme na konci keřů na "jejich" sráz plný děr. Vlh napočítáme okolo 30ti, některé plachtí, hodně posedávají na uschlých pahýlech u vrcholu srázu. Z křoví na volné prostranství nevylézáme, je zbytečné, je rušit. Další odměnou je hrdlička divoká, která sedá na suchý strom nedaleko vlh, opatrně vycouváme z divočiny a vracíme se k autu a přes kopec opět míříme do Sklepní ulice ve Strachotíně. Pelikán je u rákosového ostrůvku, protahuje si křídla, asi 20 minut se kocháme aspoň v monokuláru. Stále je to strašně daleko a vzdych se chvěje.
Balíme, stavíme se ještě na točené studené malinovce v jednom bufetu po cestě a mažeme do Mikulova na Mušlovský rybník, volavka červená nedávno hlášená je silné lákadlo. Na místě jsme byli nemile překvapení. V dolním rybníku zbyla malá louže, na rákosí vylézají rákosníci velcí a nad námi plachtí čáp černý a volavka popelavá. Horní je suchý úplně, na bahně ťapkají dvě kádéčka a nedaleko rákosí jsou další dvě hrdličky divoké. Tak aspoň zajíždíme na farmu pro víno a vracíme se do Mikulova, kde máme ubytování někde v centru, kamarádka GPS pomůže!
Penzionek je poměrně hezký, ale neteče teplá voda, tak dáváme jen studenou sprchu, za toho horka jsme celí ulepení a maskáčová trika hážeme do kufru a  měníme za hudební. Vyrážíme na pivní slavnosti se zastávkou na náměstí na večeři. Na Pivobraní vyzvedáváme na hlavní bráně akreditace a vklouzneme do backstage mezi kamarády muzikanty. 
Sobota ráno nás čeká výborná snídaně v penzionu a vyrážíme opět do Strachotína, co kdyby byl pelikán blíže – není, tak už s ním neztrácíme čas, míříme do lednického parku, který pomalu procházíme podle našeho starého scénáře, zdárně uskakujeme cyklistům od kol, přestože tu cedule všude hlásí - jízda na kolech zakázána. Často zastavujeme a s dalekohledy pečlivě zkoumáme koruny stromů, lidé se tradičně u nás zastavují a nenápadně sledují, kam koukáme, co kdyby jim něco uteklo!! My si jen hlásíme - strakapoud prostřední, lejsek bělokrký a šedý, husy, kormorání, kvakoš, čápi bílí i černí, volavky... U mešity je tak narváno, že já kofeinový závislák vyvěšuju bílou vlajku a odmítám frontu stát. On ten výsledek ani za to nestojí, brynda v plastu. Zakončujeme cestu parkem obědem v další oblíbené restauraci přes silnici, kde parkujeme. Chvíli to vypadá na deštík, ale než se najíme, obloha je opět krásně modrá a sluníčko praží o 106! Vyrážíme na Prostřední rybník, kde nás čekají stovky racků, desítky pisil, tenkozobci opační, jespáci obecní a bojovní a vodouši. Co by to však bylo Lednicko bez Nesytu, který je ovšem na plné vodě. Zasunuju za sklo povolení k vjezdu a objedeme pozorovatelny. Samé běžné druhy, ale třeba pohled na husice liščí se hned tak neomrzí. Bohužel nás tlačí čas a musíme se vrátit do Mikulova na druhé kolo pivních slavností, dnes kamarádi z Traktoru a Trautenberku a moc se těším na AC/DC revival CZ,  ale i tak hodnotíme zájezd na Moravu spojený jak s ptactvem, tak s bigbítem za úspěšný, do ročního seznamu jsme pár druhů přidali a číslo 288 do životního taky padlo.

Číst dál...

Průkopník birdwatchingu Henry Hudson

Daleko, ale přesto blízko domova je Mar Chiquita, bezodtoké slané vysychající jezero na severozápadě pampy v provincii Córdoba v Argentině, také součástí světa, který hrál roli v inspiraci jednoho z britských moderních ornitologických průkopníků.
Každý, kdo navštívil vnitřní svatyni centrály RSPB v The Lodge (přírodní rezervace, která se nachází jihovýchodně od města Sandy, Bedfordshire v Anglii) si může vybavit portrét v životní velikosti nad krbovou římsou. Zobrazuje viktoriánského gentlemana ve vlněném obleku a odpovídající čepici, jak se krčí v kapradí a drží malý dalekohled. Jmenuje se William.

Henry Hudson – WH Hudson podle literatury – počáteční světlo společnosti a vzácný muž tohoto druhu mezi tisíci ženami, který založil organizaci. Je zajímavé, jak málo se o něm ví, a tak jsem si dal za úkol, připomenout tohoto muže.

Prvních 32 let strávil v Argentině a až do roku 1873 nevstoupil do Anglie. Chudý, nevzdělaný a bojem zjizvený, ale odhodlaný sledovat okouzlen ornitologií živenou volnou přírodou pampy v provincii Buenos Aires, mezi volně žijícími a nezákonnými kovboji této doby.

To by se Hudsonovi určitě líbilo. Téměř století po jeho smrti, projekt tak blízký jeho domovu pampy, bude profitovat z fondu Birdfair’s. Bylo mi ctí, že jsem mohl minulý podzim přivítat delegaci organizace Aves Argentinas The Lodge, která je partnerem Birdlife. Udělal jsem jim krátkou prezentaci, pod ostražitým pohledem señora Hudsona v zasedací místnosti s velkým krbem. Hudsonův odkaz změnil nově vznikající organizace. S potěšením jsem v naší zimě/ jejich jarním čase (ke konci listopadu) navštívil Argentinu, abych se sám na sobě přesvědčil o požitcích Mar Chiquita.

Tisíce plameňáků
Mar Chiquita – „Malé moře“ – není tak malé. Ve skutečnosti je to obrovské, největší vnitrozemské jezero v Jižní Americe, jak jsem zjistil, když Andie Filadora, ředitel ekoturistiky, pro nás zařídil let malým letadlem s laskavým svolením Jose Bria, starosty nedalekého města Morteros. Voda pokrývá plochu 50 mil x 28 mil a maximální hloubka je jen 10 metrů. Daleko dole jsme z letadla viděli mělké, slané okraje třpytící se na slunci s desítkami tisíc plameňáků. Třem druhům se zde daří, vedle řady dalších vodních ptáků. Je to dech beroucí krajina. Projekt sponzorovaný Birdfair pomáhá vytvořit něco, co se bude jmenovat Ansenuza: Národní park, který bude největším v Argentině. Další označení lokalit – Important Bird (Významný pták) a Biodiversity Area (Oblast biologické rozmanitosti) a Ramsar Site (mokřad mezinárodního významu) nezabránily stálým dopadům rozvoje a znečištění.
Zaměstnanci Aves Argentinas tvrdě pracují již několik let na přípravě způsobu tohoto označení, aby byla dosažena ochrana na národní úrovni pro Ansenuzu. Jezero má zásadní význam pro migrující ptáky, kteří používají tří různých tahů. Například ze Severní Ameriky hostí ne méně než 600 000 lyskonohů dlouhozobých. Stovky tisíc sluk a jiných brodivých ptáků a divokého ptactva jsou také závislé na hojné potravě ve vodě a okrajích Mar Chiquity. Ale jak jsem objevil na břehu jezera Miramar, kde jsem bydlel, jezero je nejznámější, nejnavštěvovanější a proslulé díky svým plameňákům. Mar Chiquita je domovem asi poloviny světových plameňáků chilských a plameňáků andských a významného množství plameňáků Jamesův. Z pohodlí mého balkónu jsem měl detailní výhled na mnoho dalších druhů, několika pro mě úplně nových: od zobouna amerického po sýčka králičího, kteří hlídali hotelovou zahradu.

Přírodní rezervace

Moji hostitelé mi pomohli s vykonáním pouti na místo domova rodiny Guillerma Enriquea (zde je señor G E Hudson). Najít Muzeum nebylo jednoduché, i když celý okres nese jeho jméno. Na konci dlouhé prašné cesty jsme s mým průvodcem Franciscem Gonzalezem Taboasem našli pěkné muzeum, přírodní rezervaci, vztyčené vlajky, školáky skotačící se psy, učitele brnkající na kytary a impozantní bustu muže. Byli jsme přivítáni s nadšením spřízněnými řediteli Anibalem Rubenem Raverou a Atilioem Martinezem. Prohlédli jsme si zachovalý domov Hudsona, krajinu, kterou objevil a která ho naučila lásce k přírodě a rodinou knihovnu, ze které se učil o Darwinovi a živil sny o tom, že uvidí arcadian Angličana Gilbert White. Večer se konala diskuze v Národním muzeu v centru Buenos Aires u příležitosti stého výročí publikace Hudsonovy autobiografie dětství. Je popisován jako „První argentinský přírodovědec“ (El Primer Naturalista Argentino).

Zabíjení albatrosů

Následující den jsem strávil několik cenných hodin s mými hostiteli v působivé knihovně v ústředí Aves Argentinas. Je zde více knih a od Hudsona dokonce více než jich má ve sbírce RSPB. Jsou zde vystaveny osobní dopisy a další předměty včetně pozvánky předsedy vlády Stanleyho Baldwina z roku 1925 na odhalení památníku Hudsonovy sochy v Hyde Parku. Objevil jsem dopis, který Hudson napsal tisku, aby odsoudil a zveřejnil úmyslné zabíjení albatrosů při rybolovu cestujícími obchodních lodí. To dává příchuť bezdůvodně shromažďované mentalitě, která převládala ve věku a nerovnosti, proti níž Hudson s dalšími aktivisty bojoval. Jako by si opět tento průkopník vychutnával práci, kterou Aves Argentinas a další partneři Birdlife dělají dnes, aby zabránili zbytečnému, byť neúmyslnému, ničení albatrosů a dalšího mořského života při rybolovu v jižním oceánu.
Jednou z posledních Hudsonových prací byla autobiografie jeho raného života, nazvaná Daleko a dávno (Far Away a Long Ago) nebo Alla Liejo Y Hace Tiempo ve španělštině. Inspiroval se vizemi, které měl, když byl upoután na lůžko v Cornish nemocnici s horečkou v jeho sedmdesátých letech. Popisuje formativní (výchovný) okamžik, který inspiroval jeho celoživotní lásku k ptákům a divoké přírodě: setkání s plameňáky na slaném jezeře: „Bylo vidět ohromující množství ptáků, hlavně divokých kachen, pár labutí a mnoho bahňáků - ibis, volavky, kolpíků a další. Ale nejúžasnější ze všech byli tři nesmírně vysocí, bílí a růžoví ptáci, brodící se slavnostně v řadě yard nebo tak nějak od sebe a někteří 20 yardů od břehu. Byl jsem ohromen a okouzlen při pohledu na ně a moje potěšení bylo intenzívnější, když vedoucí pták stál klidně a zvedl nahoru hlavu a dlouhý krk, rozevřel a zatřásl svými křídly. Křídla, když byla otevřená, měla nádherně karmínovou barvu a pták mi připadal jako nejandělštější stvoření na světě.

Zářná budoucnost

I když ho to lákalo, Hudson už nikdy nepodnikl měsíc trvající cestu po moři, aby se vrátil do svého rodného domova v Jižní Americe. Zbývajících 50 let žil v Londýně a kdykoliv mohl, unikal na venkov. V pozdním životě získal slávu a nějaké jmění a žil dostatečně dlouho, aby viděl první, dlouhodobou kampaň RSPB, která ukončila dovoz ptačího peří, když byl konečně vydán zákon v r. 1922. Zanechal téměř všechno, co měl v „Bird Society“ (v Ptačí společnosti), jak to nazýval. O tom, jak silnou stopu myšlenku tu zanechal, dokazuje i velký portrét nad krbem v The Lodge. Nejde ani slovy vyjádřit, jak mě dojalo, že Hudsonův vliv je stále cítit na každém kroku i tady v Buenos Aires dlouhé roky po tom co emigroval a ten pocit najít některé zdejší druhy, které živě a s nadšením popsal v Argentínské ornitologii a jak jeho následníci v díle pokračují a budují jeho odkaz a myšlenku. A tak budoucnost pro nový Ansenuza národní park vypadá zářivě, který bude lákadlem pro více ekoturistiky v regionu a pomáhat k zajištění udržitelné budoucnosti pro přírodu a společenství kolem svého obrovského obvodu. Ansenuza je jméno bohyně, jejíž slzy vytvořily malé moře Mar Chiquitu. Plakala pro válečníka, který zemřel a její kamarádská božstva ho přivedla zpět k životu, ve formě plameňáka ... jsem si tím jistý, jsi tady přede mnou.

Zdroj: Bird Watching UK – September 2019
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Desítky i stovky čápů se slétají na střední Moravě a loví hraboše

V souvislosti s přemnožením hrabošů polních se v posledních týdnech na Olomoucku, Přerovsku, Prostějovsku i na Kroměřížsku objevila velmi početná hejna čápů bílých. Jde o ptáky, kteří již vyvedli mláďata a nyní se vydali i s mláďaty na cestu do Afriky.
Největší hejno čítalo 246 čápů bílých a bylo pozorováno u obce Kožušany-Tážaly. Další nezvykle velké hejno mělo 202 jedinců a bylo zjištěno u obce Vrbátky. Čápi vyhledávají pole, na nichž je prováděna orba a přímo za pluhem chytají vyorané hraboše.
Mezi desítkami čápů bílých se objevují na polích i volavky popelavé, čápi černí, kavky, rackové, káňata lesní, motáci pochopi a poštolky. Někde dokonce i pustovky, motáci lužní a orli křiklaví.
Jiří Šafránek
Foto: Jaroslav Walter, Zdeněk Němeček a Jiří Šafránek

--------------------------------------------
Největší hejna čápů bílých zaznamenali ornitologové na lokalitách:
52 ex. – Holešov (KM)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7998975
64 ex. – Holešov (KM)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=8000670
80 ex. – Věžky (PR)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7974986
98 ex. – Krčmaň (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7943668
170 ex. – Olomouc (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=8002454
202 ex. – Vrbátky (PV)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7966457
246 ex. - Kožušany-Tážaly (OL)
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=7968695

Číst dál...

Příběhy z eBird: Sarah Kamis - Začátky pozorování

Děkuji všem, kteří sdíleli své příběhy na eBird. Je úžasné číst o tolika různých způsobech, jak se lidé věnují pozorování. Komunita eBird je ohromně rozmanitá. Spojuje lidi se spoustou příběhů kolem světa, kteří sdílí vášeň pro ptáky a touží se dozvědět víc. V tomto příběhu z eBird se Sarah Kamis podělí o to, jak se dostala k pozorování a co to přineslo do jejího života.

Big Belt Mountains 1 1024x946

Big Belt Mountains
Sarah Kamis pozorování v Big Belt Mountains v Montaně.

Můj příběh o pozorování ptáků. Napsala Sarah Kamis
Náš tábor v Riverbanku a já jsem hodně nevrlá, protože jsem se právě probudila a neměla jsem zrovna náladu připojit se ke svým energickým přátelům u ohně, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít dolů po proudu až k místu, kde se násyp potkává s kaňonem. Vyzbrojená rozkládací židlí, pivem a dalekohledem jsem se rozhodla zjistit co se tu děje, když je tu ticho a klid. Ne, že bych byla už pozorovatel, ale tou dobou jsem byla prostě ráda, když jsem byla v přírodě sama.
Už 4 měsíce dělám záslužnou, ale opravdu stresující práci s lidmi, kteří se stali obětí domácího násilí, sexuálního napadení nebo stalkingu. Pracuji jako advokátka. Většinu času trávím v přímém kontaktu s lidmi, kteří si právě prochází krizí způsobenou nedávným útokem nebo s takovými, kteří zažili měsíce nebo i léta psychologického týrání. Neexistuje způsob, jak se při takových setkáních vyhýbat stresu ale stále mě ohromuje síla a duchaplnost lidí, se kterými pracuji. Často jim opakuji, že věřím v jejich práva, důstojnost, respekt a bezpečí, ale to mě nechrání před stresem, který tato práce přináší. Je pro mě čím dál víc těžší oddělit práci od soukromí a často se přistihnu, že na to myslím. Jestli chci v této práci pokračovat, musím si především udržet vlastní pohodu a zdraví.

Zpátky k Riverbanku. Uviděla jsem něco modrého míhat se křovím. Rychle to zmizelo. Moje ospalost a mrzutost se ještě nevytratily a mě štve, že na jasné modré obloze není ani jeden orel. Pak se vrátilo něco do mého zorného pole. S nutnou dávkou pesimismu si přikládám dalekohled k očím. Znovu se to vytratilo, ale já skepticky čekám s dalekohledem na očích. Pak se to vrátilo a já jsem zůstala koukat s otevřenou pusou. Dívala jsem se z očí do očí divokému lesňáčku žlutohrdlému. Měl přes oči černý pruh, až výrazně žlutý krk a působil přesně jako nějaký lupič z animáku. Ale jeho pronikavý pohled mu dodal opravdovou vážnost. Sledovala jsem, jak se prodírá houštím až k vodě. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem nevnímala čas a myslela jsem, že sním. Jsem si jistá, že spousta pozorovatelů hodně dobře ví, o čem mluvím. Vrátila jsem se ke svým drzým přátelům, ale nyní jsem už měla dobrou náladu, a tak mi jejich žerty nevadily. Až když jsem si vzala svojí první začátečnickou pozorovatelskou příručku, zjistila jsem, co jsem to vlastně viděla.

V momentě, když jsem uviděla lesňáčka žlutohrdlého, nevědomky jsem našla důležitou část svého léku na pracovní stres. Pozorování ptáků mě nutí žít v přítomném okamžiku a zažívám opravdovou úlevu, když vidím všechen ten život a pohyb přímo za dveřmi. Díky eBird jsem zjistila, že můj dům se nachází necelých 100 metrů od místa, kde bylo pozorováno 85 druhů. V druhé polovině května jsem strávila v podstatě každé ráno koukáním se, jak rehci sedají na okraje větví a papežík lazurový hrdě zpívá svou písničku. Na malou chvilku jsem zahlédla také lesňáčka křovištního. Tam jsem se zamilovala do střízlíků a rozčilovala nad tím, jak těžko se od sebe dají rozeznat jednotliví tyranovití. Opravdu bych nebal schopná pokračovat ve své práci, kdyby nebylo pozorování. A eBird mi umožnil skočit do pozorovatelského světa rovnýma nohama.


strizlik ve vetvich
Střízlík zahradní sedící ve větvích

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza

Číst dál...

Další rána pro mizejícího sýčka

Kriticky ohrožený sýček obecný letos významně posílil populaci díky velkému množství hrabošů. Teď pro něj malý hlodavec může být hrozbou. Zemědělci dostali povolení trávit hraboše plošně rozhozeným jedem.

Od 5. srpna jim to umožňuje rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) podřízeného ministerstvu zemědělství. Ornitologové varují, že v ohrožení je mnoho živočichů a především všichni ptáci, kteří se hraboši živí.

Trávení považují za krajní a nebezpečné řešení a upozorňují, že s hlodavci by si lépe poradila pestrá krajina, kde se daří dravcům, sovám a dalším přirozeným predátorům hrabošů.

0 1

Rodenticidy, tedy jedy na hlodavce, dostaly zelenou. Nejenom na zemědělské půdě, ale také například v ovocných sadech, vinicích a dokonce v remízcích a polních příkopech mohou zemědělci plošně rozmisťovat jed, který má zneškodnit hraboše. V období od 5. srpna do 2. prosince zemědělský ústav povolil jed Stutox II s fosfidem zinečnatým. Ten v reakci s žaludeční kyselinou otráví hlodavce do několika hodin po požití.

Přiotráveného hraboše může snadno chytit predátor, kterému tak rovněž hrozí otrava. „Sledujeme s velkými obavami, že ústav povolil plošné rozmisťování jedu volně po povrchu, aniž by ho zemědělci museli aplikovat do nor. Je to velmi nebezpečné pro všechny živočichy. Zejména je pro nás nepochopitelné povolení v remízcích a polních příkopech, které jsou často jediným útočištěm polních ptáků,“ podotýká Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické.

Jako jeden z nejpočetnějších hlodavců je hraboš kořistí mnoha druhů ptáků, například poštolek, káňat, sýčků, kalousů, ťuhýků, volavek a dalších.

„V těchto dnech se na polích ve velkých počtech shlukují také čápi, kteří budou brzy odlétat na jih a hraboši pro ně představují prostřený stůl. Otrávení hraboši je mohou ohrozit na životě. Je přitom pravděpodobné, že gradace by skončila i bez použití chemie.

Když už se jedy musí použít, je šetrnější aplikace přímo do nor. Na povrchu se k nim kromě ptáků snadno mohou dostat i zajíci nebo srnci. A pozření otrávených hrabošů ohrožuje i psy a kočky,“ říká Zámečník.

Ptáci, na rozdíl od zemědělců, silný hraboší rok přivítali. Díky dostatku hlodavců mohli dravci a sovy uživit mláďata a posílit populaci.

„Objevili jsme rekordní rodinu se 7 mláďaty kriticky ohrožených sýčků, kteří jich jinak mívají 3 až 5. Celkově jsme spočítali o třetinu mláďat sýčků víc než loni. To je skvělá zpráva, protože sýčků u nás zbývá posledních sto párů,“ říká Martin Šálek, který se v České společnosti ornitologické a na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR zabývá výzkumem a ochranou zemědělské krajiny.

Jenomže plošná aplikace jedu je povolena ve 48 okresech ze 76 včetně severozápadu republiky, kde má sýček kmenovou populaci, a včetně celé jižní Moravy.

Tam ornitologové díky hrabošovi letos pozorovali ptačí baby boom. „Kromě toho, že ptáci měli více mláďat, u nás zahnízdily i raritní druhy. Vzácná sova kalous pustovka hnízdila na jižní Moravě dokonce v 50 párech, jindy u nás hnízdí jen výjimečně.
Na Olomoucku poprvé od 70. let 20. století prokazatelně vyhnízdila poštolka rudonohá. K dalším raritám patří orel královský, raroh velký či moták pilich. Tito a další budou plošným rozmístěním jedu výrazně ohroženi. Nejde ale pouze o ptáky. Návnady jsou hrozbou i pro už tak malou populaci ohroženého tchoře stepního,“ říká Šálek.

1 2

Podle Zámečníka hrabošovi nahrává intenzivní způsob zemědělství s velkými lány. „S hrabošem si lépe poradí pestrá krajina s křovinami a remízky, kde žije víc predátorů, kteří se na hraboše specializují. Krátkodobým řešením je možné podpořit přítomnost ptačích predátorů hrabošů například umísťováním berliček, ze kterých mají lepší rozhled. Dlouhodobým a vhodnějším řešením je vytvoření pestré krajiny namísto současných monokultur,“ říká Zámečník.

Zdroj: 21stoleti.cz

Číst dál...

Taylor Páez pozorovatelka „žijící v prachu“

643 ptačích druhů, 44 států, dvě výpravy napříč krajinou, jeden Ford Ranger z roku 2002 – to je vše, co Taylor Páez potřebovala, aby splnila svůj dobrodružný Big Year.
Napsala Amanda Grennell

01TAYLOR PÁEZ

V roce 2017 se Taylor Paez vydala na svou jízdu napříč USA a cestovala od jednoho vzácného ptačího pozorování ke druhému. Jejím cílem bylo pozorovat 700 plně identifikovaných ptačích druhů.
Autor fotografie: James Adam Taylor.

Po 7 měsících na cestě a života v autě při snaze najít ve 48 státech tolik ptáků, kolik je jen možné, byla Taylor Páez unavená. Byl už listopad, a ona identifikovala několik stovek ptáků v přírodních rezervacích, parcích a skládkách napříč krajinou. Skoro všechny pro ni byly nové, kromě těch z její domovské Kalifornie. Nyní jí už zbývá jen několik vzácných druhů.

Na základě zkušeností od pozorovatelů, které potkala na skládce, jela Taylor do Národní rezervace motýlů ve snaze najít jeden z nejvzácnějších druhů - vlhovce Audubonuvho. Jednou už tohle populární pozorovací místo navštívila. Byl to krásný pruh údolí Rio Grande na hranicích jižního Texasu a Mexika.

Mezi motýly a pozorovateli motýlů Taylor brzy ráno vyčnívala, když se vydala za svým ptákem, ale vrátila se s prázdnou.

„ Tehdy jsem se naučila, jak zní volání vlhovce Audubonuvho, protože jsem je mohla slyšet o něco dál,“ vzpomínala Taylor. „ Myslela jsem si, že ho možná dostanu, ale to je v pořádku, snažila jsem se ze všech sil.“

Taylor se už chystala odejít, protože polední horko si vybíralo svou daň, když najednou něco zaslechla.

„ Slyšela jsem opravdu nádherné volání vlhovce někde v dáli“ říká Taylor. „ Nikdy předním jsem zvuk toho ptáka neslyšela, ale věděla jsem, že to musí být on!“

Běžela po špičkách, jak nejrychleji mohla a našla vlhovce Audubonuvho. Byl to krásný, černožlutý pták, který kradl kvasící ovoce, které bylo, technicky vzato, určeno pro motýly.

„ Opravdu mě to potěšilo, nečekala jsem, že ho tam uvidím. Nevěděla jsem, jak zní, ale z nějakého důvodu jsem měla pravdu. V tu chvíli jsem si byla jistá, co slyším“ říká Taylor.

Tohle utvrzení dalo Taylor motivaci k tomu, aby dokončila těch pár měsíců roku 2017 s celkovým součtem 643 identifikovaných ptačích druhů. Skončila na 8. místě na stránkách eBird, kde většina pozorovatelů Big Year zaznamenává svůj postup.

02TAYLOR PÁEZ

Taylořino pozorování vlhovce z jejího instagramu ve složce Big Year adventures, @needsmorebirds
Autor fotografie: Taylor Páez
Umístění: Národní motýlí rezervace

Začátek cesty za Big Year
Big Year není formální soutěž – nejsou zde žádné, trofeje, ceny ani peníze. Slávy také málo. Místo toho je to výzva, na kterou se pozorovatelé vydávají, aby v určité oblasti pozorovali co největší možný počet druhů za kalendářní rok. V roce 2017 se Taylor vydala na cestu bez toho, aby přemýšlela nad nějakou soutěží. Pro 48 států si stanovila vlastní cíl 700 druhů a na Silvestra oslavit 26. narozeniny.

Před svou cestou měla vlastně všechno, po čem mladí lidé touží – slušnou práci se zaměstnaneckými bonusy, pěkné vyhlídky do budoucna, vlastní byt, podporující přátele a rodinu a pěkný, pohodlný život. Ale bublal v ní jakýsi vnitřní neklid.

Její život se v podstatě odehrával mezi flustrující prací a výhledem z okna. Taylor toužila po tom, být venku. Během jednoho ubíjejícího dne Taylor z legrace snila o tom, že dá výpoveď, bude žít ve svém autě a pozorovat ptáky, a nasadilo jí to brouka do hlavy.

„ Prostě jsem to nemohla dostat z hlavy. Od té chvíle jsem přemýšlela, co mi brání?“ vzpomíná Taylor.

Taylor si začala o svém nápadu povídat s přáteli, které vyzdvihuje za to, že jí dodali odvahu, aby to opravdu udělala. Nic než ona sama jí v tom nebrání. Jedinou výjimkou byl strach z toho, jak to řekne rodičům. Ale když jim slíbila, že bude volat každý den, byli na jedné lodi.

Taylor si odkládala peníze a začala plánovat svůj život v autě – v dnešní době se to dá snadno najít na netu. Díky tomu, že se lidé často stěhují, předělávají auta jako např. náklaďáky, karavany apod. na obyvatelné prostory. Taylor si koupila kryt a palandu, aby mohla spát v nákladovém prostoru svého auta a také, aby měla kam dát vybavení. Začala si prohlížet blogy o žití na čtyřech kolech a opravdu jí inspirovalo „ žití v prachu“, jehož průkopníky byli horolezci, kteří měli crédo, že peníze a čas by se měly obětovat hlavně svým vášním a tak žili co nejlevněji a na cestách.

„ Potkala jsem několik z nich“ říká Taylor. „Přemýšlela jsem, že bych si to uměla představit a tak jsem si řekla, že prostě budu místo lezení pozorovat ptáky. Proč ne?“

03TAYLOR PÁEZ

Jedním z benefitů tohoto stylu pozorování je to, že vždy máte pozorovací stanoviště, jako je Taylorin Ford Ranger, ve kterém žila deset měsíců.
Autor fotografie: Taylor Páez.

Životní styl
V lednu 2017 do toho Taylor šla a dala výpověď v práci v odstupné lhůtě měsíc a začala s finálními úpravami a přípravami na cestu za ptáky a místy, které v životě neviděla.

Jeden z největších problémů, který se nedal jen tak přehlédnout, bylo samozřejmě bezpečí. I když Taylor potkala mnoho jiných holek, které cestovaly o samotě, měla v hlavě spoustu otázek, jaké na ní čekají nebezpečí a také jí znepokojovala spousta cizích lidí. Vzhledem k tomu, že bude holka, která je někde úplně sama. Taylor ale řekla, že její největší starostí bylo počasí a divoké pumy. Jen zřídla kdy jí dělali starost jiní lidé.

"Měli byste být připraveni na každou situaci." To byste měli mít na paměti. Ale nemusíme žít každý den ve stresu z toho, že vás něco napadne, “řekla Taylor.

Jako všichni, kdo se vydávají někam sami, se Taylor ujistila, že někdo ví, kam jde. Řekla svým rodičům, kde bude a na jak dlouho. Obvykle se také spojila s rodiči každé ráno, a její máma se podívala na její polohu prostřednictvím aplikace “Find my Friends”, což občas mátlo, hlavně, když Taylor strávila několik dní na moři.

Taylořin plán byla cesta obřích rozměrů. Začínala v severní Kalifornii, pak to vzala na jih přes Arizonu, jižní Texas a kolem Mexika a Golfského zálivu. Pak mířila na sever do North to New Hampshire a Maine. Pak zajela do New Jersey, New Yorku, Ohia, Michiganu a do horního Wisconsin a na jeho poloostrov. Pak zamířila zpět na západ: Colorado, the Great Plains, Washington a zpět domů, do Kalifornie.

Okusila chuť domova a bylo pro ni těžké vrátit se zpět na cesty. Byl červenec a Taylor byla na cestách asi 5 měsíců. Ale asi po měsíční přestávce rozjela Taylor svojí fázi „křížem krážem“. Jižní California, Montana, Arizona, lodí na pobřeží Maine, New Jersey, Ohio, Minnesota, Nebraska, Mississippi, Texas a konečně zpět do Kalifornie, aby ukončila rok.

„Ke konci roku se z toho stalo opravdové šílenství, protože to bylo čím dál méně o běžných druzích a více o těch vzácných“, říká Taylor, když vysvětluje svoje cestování z místa na místo.

Milované pozorovatelské místo bylo ohroženo
Po projetí krajiny bylo pro Taylor opravdu těžké vybrat si oblíbenou lokaci. Všude je hodně biodiverzity a ona to miluje celé. Ale kdyby musela, tak si vybere subtropickou část jižního Texasu.

Během jednoho dne v národní přírodní rezervaci Santa Ana identifikovala 35 nových druhů – bylo to nejvíc, co se jí kdy podařilo na jednom místě. Ale plán postavení zdi a plotů, kterých účelem bylo zabránit ilegální migraci, by mohl zničit prostředí, díky kterému zvířata prosperují.

I když konstrukce procházející Santa Anou, National Butterfly Center a Bentsen-Rio Grande Valley State Park neprošla schválením, stále je pro konzervativce zajímavým návrhem.

„ Všechno je v ohrožení“, říká Marianna Treviño-Wright, výkonná ředitelka Butterfly center’s pro Audubon magazín. „ těžká technika je do slova za rohem“.

Taylor s láskou vzpomíná na několik druhů, které poprvé viděla v jižním Texase: kolpík růžový, sojka zelenavá, tyran bentevi a samozřejmě vlhovec Audubonuv.

„ Je to obrovské bohatství, o kterém si myslím, že spousta Američanů ani neví, nebo mu nerozumí. Byla by opravdová škoda, kdyby ho jen tak projeli buldozerem“, říká Taylor.

Taylořini ptačí favorité
Aby dostala tolik ptáků, kolik je jen možné, spoléhala se Taylor na pozorování hlášená na eBird, Audubon Society listserves a pozorovacích skupinách na facebooku. Někdy se o raritách dokonce dozvěděla na instagramu a nebo když jí někdo řekl osobně, kde co pozoroval předtím.

Tady je několik Taylořiných oblíbených pozorování.

Vlhovec Audubonuv v národním motýlým centru v Texase.
„ Pravděpodobně mě to tam rozbrečelo“.

04TAYLOR PÁEZ

Vlhovec audubonuv. Autor fotografie: David Hollie.

Sojka zelenavá, přírodní rezervace Santa Ana, Texas
„ Vzpomínám si, jak jsem se na tento druh dívala v knížkách a myslela jsem si, že ho nikdy neuvidím. Je tak krásný a plný života, že nemůžu uvěřit, že něco takového vůbec existuje,“ říká Taylor. „ Ale stejně jako vrány a krkavci nebo sojky chocholaté se dají pozorovat všude na východním pobřeží a jsou prostě dotěrní“.

05TAYLOR PÁEZ

Sojka zelenavá. Autor fotografie: Dan Tallman.

Kolpík růžový, Santa Ana, Texas

06TAYLOR PÁEZ

Kolpík růžový. Autor fotografie: JC Knoll.

Vodouš šedý, národní rezervace Edwin B. Forsythe, New Jersey
Taylor strávila čtyři dni na území 13 mil velkém, když chodila tam a zpět, aby mohla pozorovat tohoto vzácného ptáka. Pozorování bylo hlášeno ještě před tím, než dorazila na 4 míli. „ jestli někde narazíte na skupinu pozorovatelů, kteří se dívají na jedno místo, je to opravdu dobré znamení“.

07TAYLOR PÁEZ

Vodouš šedý. Autor fotografie: Richard Lowe.

Lekce z pozorování Big Year
Potom, co strávila rok venku a téměř dosáhla svůj cíl 700 druhů, se už nevrátila ke své původní práci v kanceláři. Místo toho využila příležitosti, kterou jí nabízela příroda. Stala se průvodkyní parkem a pak mapovala kolibříky.

„ Uvědomila jsem si, že nechci být jenom venku, ale chci mít také pozitivní dopad na lidi. Chci, aby zážitky venku v přírodě byly pro lidi dostupnější. Nyní to potřebujeme víc, než kdykoliv předtím“, říká Taylor. „ Nikdy před tím bych si nepomyslela, že udělám něco takového. Vždy jsem šla na jistotu a nikdy jsem nebyla ochotná riskovat.“

Její další dobrodružství je 220 mil a 20 dní dlouhá túra po John Muir Trail, na kterou plánuje jít v srpnu se svým nejlepší kamarádem. Tak dlouhá túra je novou výzvou pro Taylor, ale potom, co dokončila Big Year, Taylor ví, že to za to stojí.

08TAYLOR PÁEZ

Pohled z Taylořiny postele vzadu auta během 10-ti mesíčního pobytu doma. Slab City, California. 
Autor fotografie: Taylor Páez

Překlad článku: Peter Haluza. Děkujeme.
Zdroj: birdseyebirding.com

 

Číst dál...

287. druh se jmenuje sup hnědý

Letos vyrážím do terénu sporadicky, částečně je na vině zdraví, ale hlavním důvodem jsou práce na chalupě, které jsou nekonečné. Už víc jak 14 dní vyklízíme velkou stodolu pro obytné úpravy a tak vyvážíme 50 let starou slámu, která je ve více jak ve 2m vrstvě a postupně vydává svá tajeství a poklady, jako třeba dvě zpuchřelé zadní kola od traktoru, které nalézáme na výšku stát!! v jendom rohu, vidět nebyly, vyvážíme vzniklý šrot, zbavujeme kola asi 6 aut starých pneumatik (pochválen ten, kdo vynalezl flexu – kotouč 230mm to všechno s obtížemi zdolává)...strašné, co lidi nashromáždí ve stodole za 50 let. Korunu všemu dodává rezavá kastle ze škodovky ležící 4m vysoko na trámech!! Musíme ji rozřezat opět flexou v té výšce. A nesmí nám to spadnout dolů, pod námi je sklep. Nejinak tomu bylo i dnes, když mě zastihl Borkův telefon jen s tím rozdílem, že jsem byl akorát s další károu (dnes třetí) v Kovošrotu. Jsme s Pavlem v Jivjanech a nad hlavami nám krouží sup hnědý. To je sprcha!! Mám našlápnuto na pelikána, každý den se modlím, aby mi vydržel až do 9/8, kdy mám dlouhodobě naplánovanou Moravu. Vyrazil bych už dříve, ale jestli něco nesnáším tak je D1ka a její věčné dlouhotrvající zácpy.

Birdwatcher eso ČR honza studecký
Bidwatcher Eso ČR Honza Studecký

Vracím se na chalupu z Kovošrotu, po cestě volám Pavlovi Brandlovi – s Jardou Šimkem už jsou z Řežabince na cestě. Zatlačíme káru do stodoly a volám, že jedu na supa, bohudík za ta léta nemusím nic vysvětlovat. Z prachu stoleté slámy a stodoly jsem jako „ten černý vzadu“, skáču pod sprchu a do bazénu. Než se obléknu, mám oběd na stole, takhle jsem snad ještě nikdy nehltal. Bohužel tu máme letitého caddyho, jedna oktávka je před domem v Nepomuku, druhá někde v Krkonoších s druhým synem. No nic, vezmu to přes Nepomuk a vyměním si tam auta. Zádrhel hned v úvodu, ač auto před domem, klíče na chalupě. Rozhoduju se krátce, pojedu „cedoušem“ však jsme se spolu něco najezdili, jen jsem mohl jet z chalupy přímo a ušetřil bych30 minut.
Vyrážím směr na Přeštice, kde potkám objížďku 6km, tak nabírám další zdržení. Průjezdem Přešticemi mě chytá silný liják, kterému chvílemi ujíždím, aby mě za pár kilometrů dohnal. Ženu caddyho po mokrých silničkách pomalu 90kou, ale pak raději dám nohu z plynu. Důležitější je dojet. Při bubnujícím lijáku do střechy a proudech vody, která se mi valí přes čelní sklo si uvědomuji, jak malé stěrače proti audi nebo oktávce caddy má.

jarda simek
Jarda Šimek

Další jobovka – jak nejedu svým autem, nemám nabíječku na iphona a na baterce 42%, no potěš koště. V Holýšově volám Pavlovi, kde jsou, už nabrali Borka a jsou u Jivjan. Mám to tam ještě 15 minut, supa zatím nemají. V Jivjanech další telefon, Pavel to nezvedá, tak vytáčím starostu Borka, jsou už zase o kus dál, v Zálezlech – počkají tam na mne, sleduju baterku na telefonu. Projíždím Zálezly, nikde nikdo, další telefon mi prozradí, že jsou pár stovek metrů ode mne. Sláva, setkáváme se na loučce u hřbitova. Borek, Jarda Šimek, Pavel Brand a Honza Studecký, který je všude, kde se něco děje. Supa ještě nezahlédli.
Vyrážíme na silnici a zastavujeme mezi poli. Honza míří na staré stanoviště, jestli nebude supík někde tam. Vylézáme z auta, já jsem po galejích na chalupě rozlámaný. Bereme dalekohledy a pátráme po polích. Ve vzduchu točí termiku „káňata“ a bokem plachtí luňák a pochop. Rozmachy mohutných křídel prolétá nedaleko orel mořský v panoramatu lesa, pánové pronáší větu...kde je orel bývá i sup. Přestávám sledovat orla a oblohu a začínám sledovat nedaleký horizont nedaleko před námi, z kterého vykukuju občas orající traktor, za kterým se valí clona prachu ze suché hlíny. V té cloně vidím velkého dravce a hlásím – něco velkého dole, buď orel, nebo sup, je vidět jen velký dravec. Pavel hlásí je to malé, to bude káně, říkám ne ve vzduchu, ale dole u země....

pavel brandl
Pavel Brandl

Velký dravec vystoupá nad les, s napětím ho sledujeme, může to být hledaný sup....pak kluci hlásí, krátký ocas je to on!! 287!!!! Kocháme se luxusním dravcem, někdo dává echo Honzovi, ten za chvíli přijíždí. Míjející auta přibrzďují a koukají, na co civí pět dospělých chlapů s dalekohledy u očí a částečně blokujíc dopravu. Jedna oktávka brzdí a Libor říká, no je nás tu málo...a vylézá Michal Podhrázký. Sup nám mizí za lesem. Rozhodujeme se pro další stanoviště, Honza opět jede na svou pěst. Stavíme asi kilometr na další polní cestě. Káně, luňák... ale jinak je obloha bez supa. Prohlížíme louky a pole před námi. Je krásné počasí, déšť jsem nechal někde daleko vzadu. Hledáme supa a žertujeme, nálada je výborná, přijíždí další auto, Borkovi známí a vrací se Honza. Užíváme si společnost a počasí, rozhlížíme se. S Pavlem se vracíme k naší společné cestě za pěnkavákem, Honza líčí strasti odečtu kroužku na pelikánovi. Michal odjíždí. Asi po 30ti minutách jsme odměněni, sup opět plachtí na obloze, dotírají na něj káně, je poměrně daleko. Sledujeme, jak přelétává po obzoru a jsou slyšet jen hlášky...nad červenou střechou, teď u kostela, u věže vlevo, letí k nám, lehněte si někdo na pole, třeba přiletí......Jednu dobu nabral slibný směr, ale pak se vydal opět pryč od nás. Opět se rozhodujeme změnit stanoviště. Koukám na hodinky a povinnost dodělat rozdělanou práci vítězí. Loučím se s přáteli a vyrážím na opačnou stranu, na Stod, Přeštice a chalupu. V Žinkovech kupuju ve večerce velkou zmrzlinu na oslavu supa. Sedám pod pergolu a vychutnávám si kávu. Jsem cvok, že mě jeden „pták“ dokáže zvednou, a donutí vyrazit pomalu stovku kilometrů a to člověk ani neví, jestli ho uvidí, ale pak si vzpomenu na kamarády, s kterými jsem se potkal a zjistil, že nejsem cvok sám, že je nás víc a člověk vždycky rád někam patří.

jedne z mála politiků které mám rád borek schröpfer
Jeden z mála politiků, které mám rád, Bořek Schröpfer

Borku, Borečku, děkuji ti moc za hlášku, díky tobě si připínám druhý supí skalp k opasku. Díky kamaráde. Vzhledem k tomu, že jsem sledoval supa s otevřenou pusou, ani mi nenapadlo udělat fotky a pak už byl daleko, takže fotky vzácného dravce jsou Libora, který ho měl s Pavlem Růžkem už dopoledne na menší vzdálenost.

Číst dál...

Přihlášení a registrace nového uživatele


Seznamy

Pro přihlášené se zobrazí možnost zápisů do Vašich seznamů.

Pokud něco hledáte




Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

Richard Stehlík

Richard Stehlík

birdfoto birdwatching.cz 37116415 1810227479057993 6310805665187102720 n
rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching 72400884 2693154194041668 7015733682497388544 n
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo advokat david koura birdwatching veryhero
soucek birdwatching birdtelemetry birdwatching 2018
ak havlena birdwatching 2018 zahrada birdwtching 2018 vebr foto birdwatching legendy