Tak po dlouhé době zase doma večer balím věci, ráno vstávám před budíkem a v kuchyni nacvičený obvyklý rituál s kávou a svačinou a už se belhám do auta. Vyrážím s velkým předstihem, ale jak se v cíli dozvím, přesto nebyl dostatečný. V Plasích chytáme před sebou tři dlouhé kamiony, které nejde hodně dlouho předjet a za Kralovicemi sedne taková mlha, že by si ani Rákosníček neviděl na špičku nosu. Ta se pomalu rozplyne skoro až před Mostem. Na nádraží nabírám Vladimíra a míří k na jezero Most. Parkujeme u staré vrátnice, vybalujeme věci a vyrážíme. Viditelnost je parádní, jen nám radost kalí motorový člun hasičů, který se prohání po hladině a plaší všechno ptactvo. Bohudík jen záchranáři zkoušeli motor po generálce a po chvíli je na hladině jezera zase klídek a ptactvo vyplouvá z bezpečí rákosí.
Stavíme stativák a už zapisuju do eBird – lysky, turpani hnědí, kachny, hoholové, stovky racků. Nová hlava na stativu se ukázala jako výborná volba. Plynulý a pevný chod. Pomalu obcházíme jezero, za pláží se noříme do rákosí a hledáme sýkořici vousatou. Nemáme štěstí, ale druhy přibývají liduška luční, kos, husy velké, slípka zelenonohá a první dva dnešní cílové druhy – potáplice severní a potápka rudokrká. Z rákosí vyletí volavka popelavá, asi jsme jí vyrušili od snídaně.
Zastávka na molu přináší další potáplice severní, je paráda vidět „vláček“ pěti severek za sebou. V zátočinách na konci jezera potkáváme naší starou známou „bílou“ lysku. Vrací se už pátým rokem. Je mezi snad stovkou poláků velkých, první chocholačky, potápka malá.
Z útesů je úchvatný pohled na „koberec“ nejméně 5000 racků od bouřních, bělohlavých, chechtavých a jednoho žlutonohého. Mezi lyskami se proplétá devět turpanů hnědých a u břehu další cílový druh potápka žlutorohá.
Dokončujeme okruh okolo jezera a jdeme k autu. eBird mi ukazuje, že jsme ušli před 9 kilásků. Máme čas, takže chceme pokusit štěstí na Nechranicích. Hoholka je stále hlášená a možná, bude i morčák malý. Přejezd je rychlý a parkujeme pod hrází. Vyrážíme po schodech na silnici, už se silně ozývá rameno a noha. „Zadopuju“ Novalginem a vyrážím za Vláďou. Na obřích stavidlech nás překvapí dvě husice nilské, šest morčáků velkých od břehu odlétá dál od nás na hladinu. Pokračujeme autem do Tušimické zátoky. Hned po vystoupení z auta první dnešní strnadi rákosní. Nejprve se vrháme do džungle pod chatařskou oblastí podél vody, to je něco na moje nohy, ale Vláďa obětavě táhne můj stativák, tak to zvládám. Odměna za strasti cesty „pralesem“, houštinami je dostatečná. Bílý samec morčáka malého svítí na dálku a brzy nacházíme i jeho harém tří samic. Cesta zpátky je snadnější, jdeme vyšlapanou cestou pod chatařkou oblastí. Autem se přemístíme přímo do zátoky. Hoholku nacházíme po pár minutách plus 19!!! turpanů hnědých.
Závěr patří Kadani tradičně na kalousech ušatých. Pak už jen rozloučení s Vladimírem a čeká mě 120minutová cesta domů. Ale s audioknihou to uteče, dojídám svačinu, dopíjím kávu a krátce po 19 hodině parkuju před domem.

kompletní seznam dnešního dne eBird
Most
Nechranice