Po dlouhé době vyrážím s kamarády do terénu,. Přesněji řečeno na Lenešický rybník, kde se již pár dní zdržuje orlík krátkoprstý, kterého jsem už několikrát „proklel“, jelikož ty stovky kilometrů, které jsem za ním v uplynulých pár roků bezvýsledně najezdil, raději nepočítám.
Rád také na chvíli vypadnu vprostřed rekonstrukce chalupy (odstraňuje stavební chyby, které jsme nadělali na počátcích, a že jich je), ale vše jde zvládnout s dobrým zedníkem.
Přejíždím do Přeštic, kde sedám do auta k Milanovi H., nabíráme směr na Plzeň, kde přisedá Pavel S. S Milanem jsme už nějaké to pozorování podnikly a z Pavla se vyklubal také skvělý společník, takže ve finále to byl parádní den.Těším se, aspoň člověku vypadnou z hlavy myšlenky, jak dopadne další magnetická rezonance, nebo CTčko, stejně tak nemusím přemýšlet o cihlách a štuku.
Lenešický rybník, je na plné vodě, zastavujeme u silnice a vytahujeme dalekohledy a lustrujeme hladinu a oblohu, hledáme orlíka. Vzpomínám, jak se to tu hemžilo bahňáky. Dnes nevidíme zatím žádného. První „dravčí“ tečka na obloze zrychluje tep, než se z ní vyklube „jen“ luňák červený. Registrujeme rybáky černé, ale ti nejsou naším cílem. Přesouváme se na další místo, vzhledem k tomu, že rybník je soukromý a všude jsou cedule o zákazu vstupu, stěžuje to naše možnosti. Z dálky obhlížíme oblíbená místa orlíka, ale bezvýsledně. Zajíždíme nad rybník, podle záznamů se orlík včera pohyboval celý den tady někde na polích, ve společnosti kání.
Opět stavíme stativáky a nastává trpělivé „scenování“ polí, oblohy, hladiny. Dvě káně opět rozproudí krev a zvedají adrenalin. Milan zahlásí, vidím orlíka. Já bohužel nestačím stočit dalekohled a orlík zalétá za špičku lesa. Že by se situace, kterou dobře znám opakovala a já odjel s prázdnou?
Radíme se co dál, nechceme porušit zákazy vstupu, tak uvažujeme, že obejdeme cíp lesa po poli a pokusíme se orlíka najít v místech, kde zmizel. Než se stačíme sbalit, orlík vypluje v celé kráse a přímo před námi (sice v patřičné vzdálenosti) dosedá na svůj oblíbený strom. Děláme alespoň dokumentaci fotoaparátem a hezkou chvíli se kocháme pohledem na orlíka, jak se vyhřívá ve slunečních paprscích.
Přejíždíme zpět na místo, kde jsme stavěli ráno s tím, že to budeme mít k orlíku blíže. Vysedáme z auta, orlík je stále na stromě a vzdálenost se přece o kousek zmenšila, stačíme udělat par fotek, než se orlík zvedne a odletí.

byla to dálka, ale přece jen ......

Radost je veliká, já si odškrtávám další „prokletý“ druh (jsou tam břehouš rudý, husa malá) za kterými jsem musel najezdit mnoho kilometrů, Zase musím uznat, že jsem měl s některými druhy neuvěřitelnou kliku jako strnad malinký, za kterým jsem najel 800 km (tam a zpátky), který se lokalitě ukazoval si 14 dní, než jsem se rozhoupal k cestě za ním na Moravu, aby se po mém příjezdu proletěl, slušně si sedl a zapózoval mi k jedné fotografii a po minutě navždy zmizel. Stejně tak jako pěnkavák sněžní, kdy jsme to po víc jak 8 hodinovém brodění po kolena sněhem na Trojmezí a v mrazu vzdali, zklamaně se vraceli. Když jsem se nevím proč otočil a viděl ho v počátečním šeru přelétnout. Vraceli jsme se ve sněhu asi o 500m zpátky do míst, kam zalétl za skalku a našli ho s Pavlem B. Dokonce se mi mimo fotografií povedlo i video.
Dnes nám zbývalo ještě dost času, tak jsme objížděli známé lokality a další dobrý zásek byla káně bělochvostá, Seznam všech ptáků toho dne je na mém ebird listu.