Už z jara jsem se domluvil, že budu mít šanci účastnit se odchytu a kroužkování slavíka tmavého, až přijde čas jejich tahů. Je na čase doplnil svůj životní list o další druh a zvednou své číslo na cestě k vytoužené „třístovkové“ metě.
Jak jsem se dozvěděl v jednom rozhovoru, ani zpěv slavíka tmavého ve většině případů neznamená, že jde opravdu o onoho jedince.
Každopádně přichází vytoužený čas a dostávám zprávu, že slavíci táhnou. Vstávám ve 3:00, chystám termosku s kávou, nezbytnou audioknihu na cestu, čeká mě cesta k Českému ráji, což znamená z chalupy okolo 200km. Vyrážím za úplné tmy, chvíli mi trvá, než se vymotám z vesnických silniček na státovku, a následně na dálnici. Maličko se obávám Prahy, ale v tuhle brzkou dobu je prakticky prázdná a po průjezdu „strahovským“ tunelem se brzo napojuju na dálnici na Boleslav.
Ještě za tmy parkuju na místě kroužkování, sítě už jsou nataženy. Čekáme, první ptáčkové začínají „padat“ do sítí, pěnice, rákosníci, krutihlav a první slavík, „bohužel“ obecný, ale i tak je to zážitek. Konečně vytahujeme ze sítě slavíka tmavého, cesta nebyla zbytečná, dokonce se mu dostává „menšího“ ošetření, vytahujeme klíště, rychlé měření, zápis, kroužek a už je za pár minut puštěn na svobodu.
Dnes jsem viděl všechny tři slavíky, jelikož i krásný mladý „modráček“ dostal dnes kroužek, aby ve světě mohl vyprávět o dnešním dnu. Jsem spokojený, nebyla to zbytečná daleká cesta, seznámil jsem se s fantastickým „kroužkařem“, který umí krásně vyprávět o ptácích a zdejším místu, kterým mě provedl zdejším okolím. Škoda že nemám více času, čeká mě cesta za dravci. Loučíme se a já sedám do oktávky a vyrážím na druhou stranu republiky. Určitě bych příští rok, dáli mi zdraví rád bych alespoň dva dny.
Navigace mi ukazuje další cestu, 100km, na první benzíně doplňuju paliva, kupuju bagety, kávu a vyrážím. Opět prokličkuju Prahou, bohudík, tentokrát se motám jen po okruhu.
Před 11 jsem na místě, kde už mě čeká František a někde v terénu před námi se pochybují další kamarádi, Vláďa s Martinem. Cílový druh je opět orlík krátkoprstý, kterého jsem úplně nesmyslně a zbytečně minulou „návštěvu“ této lokality prošvihnul. A všichni tři mi ochotně přišli pomoci „zvednout číslo“ na 299.
Opět se člověku až tají dech, co dravců okolo lítá, jde to do stovek. S Františkem projíždíme krajinu s častými zastávkami. Luňáci hnědí, červení, motáci lužní, pochopové, stepní, poštolky obecné (minule jsme měli i rudonohou), dojde i na orla křiklavého, kalouse ušaté, koroptve.... S Františkem se zastavujeme na ledovou kávu se zmrzlinou a pokračujeme v pátrání. Ani po 8 hodinách orlíka nenacházíme, stejně tak druhá parta. Dnes ale člověk není zklamaný, pokud to není zbytečnou chybou, člověk bere „prohru“ s úsměvem. Byl jsem „pár“ hodin s fantastickými lidmi, kteří mi přijeli ochotně pomoc a opravdu celý den věnovali „úzkému“ zájmu pozorování. Pánové, moc vám děkuju!!
Vyrážím, dnes i přes „nezdar“ s úsměvem a dobrou náladou domů na chalupu. Dalších 150km přede mnou, takže když to sečtu, najel jsem dnes i popojížkami okolo 500km. Ale stálo to za to.