Na chalupě se krásně spí, ráno otvírám okna, po deštivých dnech je tu opět sluníčko, na lavičce před oknem už sedí naše tři kočky (místo rezatého kocoura Rasputina, který zmiznul v lednu, máme nového tuláka- doufám, že ne tulačku) a dožadují se snídaně. Přemýšlím, co budu dnes dělat, nesu si nezbytnou kávu k počítači...a zatajil se mi dech (jo jinak Liborku, moc díky za ten nápad s vytvořením skupiny na WhatsApp, máš návrh na „nobelovku“) V naší skupině visí zpráva o nálezu dropa velkého nedaleko Rakovníka. Sleduju konverzaci, jak se členové skupiny postupně vydávají na cestu. Když Milan, který bydlí nejblíže, píše, že by se taky vydal, tak ho kontaktuju, do Přeštic to ještě zvládnu dojet. Přichází smska že se sejdeme v deset v Přešticích. Rychlý pohled na hodinky, mám 40 minut. Bohužel jsem počítal, že po návštěvě doktora nikam o víkendu nevyrazím a tak fotoaparát, Kowa odpočívají doma. Mám tu na chalupě jen binokulár, s kterým se belhám okolo chalupy. Nevadí, svědkové budou, pokud drop vydrží.
V Přešticích si stihám koupit pití, kávu a salám s rohlíkem stačím zlikvidovat, než přijede Milan. Čekáme na Libora a vyrážíme v triu. Já sleduju konverzaci, drop je stále na místě a dostáváme aktuální polohu od Petra Kašpara.

Blížíme se k bodu Bé, auta na „polnačce“ nám ukazují, kde máme odbočit. Vystupujeme z auta a vyrážíme společně s rodinou Javůrkových za Petrem. V půlce kopce vidíme, jak velký drop letí a mizí nám za horizontem. Všichni jsme zaražení, ale...dropa jsme viděli, ale všichni jsme si představovali setkání s naším největším létajícím druhem setkání trochu jinak.
Z kopce přichází Petr a dává nám naději, drop sedal kousek od nás. Nástup do aut a přejíždíme o pár stovek metrů dále. Využíváme první polní odbočku a vylézáme z aut. Stačí, jen mrknout do dalekohledu a hlásím – drop vykukuje mezi sloupem a střechou domu. Hurrááá, tohle už je lepší pohled, na majestátního dropa a můj 299. druh. Zapisujeme další druhy, obdivuju a závidím Liborovu důslednost v zápisu. Není líný u každého druhu ihned vytáhnout sešit a druh a počet zapisuje. Koukám mu přes rameno na jeho krásný, učitelský rukopis...Tohle opravdu závidím, já to za áá) vydržím vždy tak první dva dny v novém roce a za bé) vzhledem k mému škarobopisu to nepřečtu ani sám po sobě. Ale nikdo nejsme dokonalý.
Vracíme se domů, v Přešticích přesedám do Audi a vracím se k pozdnímu obědu, který mě čeká na chalupě. Spokojeně na lavičce vychutnávám kávu a člověku letí hlavou, že je na světě, přes všechny starosti a problémy vlastně rád.