Big Day... pro birdwatchery kouzelné slovíčko. Vzpomínám na minulý rok, kdy jsme vyráželi s Martinem po jižních Čechách a potkávali jednotlivce a hloučky pozorovatelů, kteří stejně jako my rychle prohlíželi terén, bleskové poznámky do diktafonů, popř. různých zápisníků, rychlá "sborka" stativáků a jelo se na další naplámovanou lokalitu. Pro neznalé - Big day je soutěž, kdy pozorovatel ptáčků má 24hodin, aby objevil co nejvíce druhů. Já jsem se letos pohyboval ze zdravotních důvodů jen okolo chalupy, ale zaujal mě report mladého Hynka a jeho přátel, kteří "pokořili" 181 druhů. Velká gratulace. Jinak nejen Big Day, ale světem letí i Big Year. Pokud si o tom chcete něco přečíst, tady máte rekord tentokrát pro WP, který se v roce 2017 povedl Mårtenu Wikströmovi, Eriku Raskovi a Claesu Wikströmovi a má hodnotu 761 druhů, kteří pro náš web rádi poskytli svůj deník úspešného tažení, přeloženou knihu The Biggest Twitch anglického páru Ruth Miller a Alan Davies, kteří se v roce 2008 pustili napříč světem a 365 dní pozorovali a hledali ptáky a rozhovor, jaký nám ochotně poskytl Arjan Dwarshuis, světový rekordman, který za rok zaznamenal úctihodných 6855 druhů. ale dejme už prostor Hynkovi....

Po znovu nabytých silách a alespoň částečném vstřebání zážitků, dovolím si zbytku birderské komunity alespoň trochu přiblížit náš předvčerejší ptáčkařský maraton, během kterého jsme společně s Patrik Spáčil, Eliška Malcová, Lukáš Brezniak a Matouš Vlček pozorovali neuvěřitelných 181 ptačích druhů.

Plánování celé trasy, vedoucí přes Jižní Moravu, Olomoucko až do Beskyd, padlo na Patrika, který se celého úkolu zhostil nanejvýš svědomitě a dokonce objel před celou akcí většinou jihomoravských rybníků, což také výsledné hledání nejednoho obtížně nalezitelného druhu dost ulehčilo.

Big Day začínáme na okraji Brna, kde hned po vystoupení z auta připisujeme slavíka obecného (1.) (druh, který nás poté provází i celou noční Moravou) a záhy i kalouse ušatého (2.). Následuje přejezd do brněnského centra, při kterém ještě zastavujeme na břehu Svratky s pokusem o nocující mandarinky - neúspěšně. Zásluhou přibalených termovizí připisujeme ale kachny divoké (3.) a jednu hrdličku zahradní (4.). Další zastávkou je pak Technologický park, kde ticho, mimo hlasů několika opilců, po chvilce poslouchání narušuje i samice výrečka (5.).

Další kýženou destinací je Podyjí. Cestou připisujeme puštíka obecného (6.), odlétávajícího z okraje asfaltky, a na kratičké zástavce u jednoho znojemského JZD, až v neuvěřitelném sledu necelých pěti minut, sýčka (7.) a pálenku (8.), na cestě k autu zvedáme pak ještě kosa (9.).

Během cesty zkoušíme zaplnit bílá místa v seznamu možných pozorovaných druhů - jedním takovým je třeba lelek lesní, druh který, jak to vypadá, na Moravu zatím nedorazil. Filtrováním starších záznamů na avifu a ebirdu ale nakonec vytipováváme jedno relativně blízké místo. Záznam z okraje národního parku je sice už pár let starý, za pokus to ale stojí. Po pár ujitých metrech hlásí Matouš z lesa zpívajícího skřivana lesního (10.). Nedaleko cesty trochu nesměle zpívá i rehek zahradní (11.). Cestu ale po dalších několika metrech tarasí uzamčená brána a přichází tak poslední pokus o pozorování kozodoje. K překvapení všech se lelek (12.) opravdu ozve.

Dalším druhem v pořadí je chřástal polní. Toho zkoušíme na okolních loukách - neúspěšně. Z remízku zato zpívá cvrčilka zelená (13.), z vedlejší louky volá křepelka (14.) a díky Matoušovi, který kolem pobíhá s termovizí škrtáme ze seznamu i bramborníčky černohlavé (15.).

Po nástupu do auta přichází další velké filtrování, tentokrát kvůli cvrčilce říční. A štěstí přeje - jeden ze záznamů podyjských cvrčilek je jen několik minut cesty od nás a je starý jen pár hodin. Po spuštění okýnek se rozeznívá koncert rákosníků obecných (16.), zpěvných (17.) a proužkovaných (18.) ve kterém nechybí ani cílená cvrčilka říční (19.).

Ve čtyři hodiny přijíždíme ke Slanisku u Nesytu. Z dálky je slyšet kejhání hus velkých (20.), z louky se ozývají bažanti (21.) a kukačky (22.). Z rozlivů postupně zvedáme kopřivky (23.), čírky obecné (24.) i modré (25.), lžičáky (26.), poláky velké (27.), zrzohlávku (28.) a taky jednu husici liščí (29.). Z rákosí je slyšet chřástaly vodní (30.), cvrčilky slavíkové (31.), slavíky modráčky (32.), jeřáby (33.) lysky (34.) a slípky (35.) i první rákosníky velké (36.) a strnady rákosní (37.). Pomocí termovize se nám daří najit osamocenou slučku (38.) a vodouše bahenního (39.). Nad námi vedle hlasité husice nilské (40.), přelétá i podivně se ozývající volavka, po nasvícení, při jednom z jejich nízkých přeletů není pochyb – volavka červená (41.)! Náš jásot ale po chvíli tiším. Ozývá se totiž chřástal malý (42.) a několikrát zabuká i bukač (43.). Pomalu se rozednívá kolem nás začínají zpívat drozdi zpěvní (44.), modřinky (44.), koňadry (45.), špačci (47.), skřivani polní (48.), budníčci menší (49.), pěnice černohlavé (50.), červenky (51.) a strnadi obecní (52.). Z hladiny Nesytu se zvedají racci chechtaví (53.) a z okolních rákosin volavky popelavé (54.), bílé (55.) a jednotliví kvakoši (56.) a kormoráni velcí (57.). My pokračujeme dál k rákosinové lávce, nad kterou prozpěvuje samec žluvy (58). Z rákosin se ve velkém zvedají vlaštovky (59.) a břehule (60.), které následuje jeden z několika zde lovících pochopů (61.). Na hladinu ale vidět není, a tak se po přeletu jednoho vodouše kropenatého (62.) opět vracíme zpátky. Nad loukami létá poštolka (63.), jednotlivé vrány šedé (64.), vrána černá (65.) a straka (66.). Ve vesnici je také živo, poletují tu hřivnáči (67.), vrabci domácí (68.), konopky (69.) a stehlíci (70.), kolem auta pobíhá konipas bílý (71.) a zpívá zvonohlík (72.).

Jízdou vinicemi Patrik oznamuje, že tu ještě včera volal dudek. Stavíme u krajnice a dudek (73.) opravdu odněkud z vinohradu dudá. Přelétává dvojice rorýsů (74.), káně lesní (75.) a z nedalekého statku zpívá rehek domácí (76.).

Stavíme u pozorovatelny u nesystké výtopy, nad kterou zpívá pěnkava obecná (77.). Nesyt je ptáků plný, desítky labutí velkých (78.), roháčů (79.) a chocholaček (80.), jednotliví racci bělohlaví (81.) a potápky malé (82.). Matouš po krátkém koukání do dalekohledu nalézá také sýkořici (83.), a zatímco my se kocháme krásně vybarveným samečkem, Lukáš nalézá na topolech ostříže (84.) a orla královského (85.). Cíl je tedy splněn a my se přesouváme k Výtopě. Už z dálky je slyšet brhlík (86.), cukrování hrdličky divoké (87.) a ozývající se ledňáček (88.). V keřících létá několik pěnic hnědokřídlých (89.), vrabců polních (90.) a samec ťuhýka obecného (91.). Když se pak ukazují i dvě pěnice vlašské (92.), je čas se opět přesunout – tentokrát k Hlohoveckému rybníku.

Cesta vede kolem výtažníku, kde potravu hledá jeden kolpík (93.)

Návštěvu Hlohoveckého rybníku máme rozdělenou na dvě části. Jako první stavíme u Hraničního zámečku, u kterého má dutinu strakapoud velký (94.), varuje tu lejsek šedý (95.). Z dálky se nese hlas žluny zelené (96.), strakapouda malého (97.) a datla (98.). Na bahnech mezi rákosím pobíhá několik pisíků (99.) a kulík říční (100.). Patrik, pečlivě prohlížející přelétávající kormorány, nakonec ohlašuje dva kormorány malé (101.).

Při projíždění Hlohovcem náhle stavíme vprostřed křižovatky. Náš šofér Lukáš totiž zmerčil nějakého „sus strakapouda“. Po chvilce pak v zahradě opodál nalézáme strakapouda jižního (102.).

Druhou část našeho ptáčkaření kolem Hlohovce provádíme z hráze mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Odtud si slibujeme zejména pozorování volavek stříbřitých – a daří se, několik volavek stříbřitých (103.) sedí na ostrůvku. Hned za námi krmí mláďata mlynařík (104.). V zadní části rybníka pak dohlédáváme několik rybáků obecných (105.), černých (106.) a jednoho bahenního (107.). Pozorování zakončují přelétávající dlasci (108.).

Rychlý přesun k Mlýnskému rybníku. Od místa, kde parkujeme je slyšet strnad luční (109.), prolétá krahujec (110.) Ve světlém lese zpívají lejsci bělokrcí (111.), sýkory babky (112.), sýkory lužní (113.), budníčci lesní (114.), šoupálci dlouhoprstí (115.) i krátkoprstí (116.), několikrát se ozve krutihlav (117.) a strakapoud prostřední (118.), který se na nás přilétá podívat i zblízka. Po výstupu na pozorovatelnu otevírá se pohled na několik desítek tenkozobců (119.), mezi kterými pobíhají i jednotliví vodouši rudonozí (120.), šedí (121.), tmaví (122.), jespáci bojovní (123.), šedí (124.), čejky chocholaté (125.) a kulíci píseční (126.). V početném hejnu bělohlavců postupně nalézáme sedm racků malých (127.), racka středomořského (128.) i bouřního (129.). V závěru se ukazují ještě dvě stále se zdržující husy tundrové (130.) a samec hohola severního (131.)

Při cestě do Mutěnic odškrtáváme ze seznamu luňáka červeného (132.), holuby domácí (133.), jiřičky (134.), břeclavského chocholouše (135.), zvonka (136.) a krkavce (137.).

Na Mutěnických rybnících zpívá pěnice pokřovní (138.) a několik sedmihlásků (139.). Ve výšce krouží čáp černý (140.) a bílý (141.). Na jednom ze spadlých stromů rozklíčováváme samce bukáčka (142.). Na mé neumělé pískání přeci jen odpovídá žluna šedá (143.) a před přesunem k Třetímu Zbrodu přelétává i osamocená vlha (144.). Na Zbrodu doplňují náš seznam očekávaní racci černohlaví (145.) i neočekávané potápky černokrké (146.).

Přejezd k Mistřínu, kde pozorujeme naši první dnešní sojku (147.). Na polním mokřadu pak cílená trojice pisil (148.) a překvapivý ťuhýk šedý (149.).

Následují Záhlinice, kde ze seznamu vedle střízlíka (150.) odškrtáváme i moudivláčky lužní (151.)

Cesta na Vlkoš, během které doplňujeme chybějící kachničky mandarínské (152.). Na polních loužích je živo, a i když chybějí kamenáčci, mezi bahňáky tu stále pobíhá pětice lindušek rudokrkých (153.) s jednou linduškou luční (154.) a dvojicí konipasů lučních (155.). Z blízkého remízku zní zpěv lejska černohlavého (156.) a na další z louží nechybí ani jespák malý (157.).

A jede se na Majetín. Cestou si ještě všímáme stále unikající kvíčaly (158.) a u Klopotovic kroužícího orla mořského (159.).

Pískovny Krčmaň a Majetín jsou plné racků, těm se už ale tolik nevěnujeme a spíše napínáme naše dalekohledy směrem na okolní pole, kde díky Patrikově ochotnému vběhnutí do hřivnáčího hejna nalézáme tři doupňáky (160.). V lomu nedaleko pak máme ještě před přejezdem do hor možnost sledovat na hnízdě dospělého a mladého výra velkého (161.).

Hurá do Přerova, kde rychle nalézáme sokola (162.), a po o něco delším hledání i kavky (163.)

Po neúspěšném pokusu o bělořity míříme k Libavé, od které si slibujeme nějakého toho lejska malého – bez úspěchu. Naše první setkání s horským lesem ale bez čárek nezůstává, zpívají tu uhelníčci (164.), králíčci obecní (165.) a ohnivý (166.), pěvušky modré (167.), jednotliví brávnící (168.) a linduška lesní (169.).

Během finálního přesunu do Beskyd přidáváme bartošovickou bernešku velkou (170.)

V beskydském podhůří nalézáme bramborníčka hnědého (171.), čížky (172.), skorce (173.) a konipase horské (174.). Během našeho neúspěšného snažení o parukářky a kosy horské přidáváme alespoň hýly obecné (175.) a budníčka většího (176.), jediného za celý den. Čas se ale rychle krátí a my jsme nuceni rozhodnout se mezi bělohřbetem a datlíkem. Jisté není nic, i když bělohřbet je přeci jen jistější, a tak se vydáváme na místo, kde se ptáci pravidelně pohybují. A máme znovu štěstí – jeden, z nakonec dvou pozorovaných strakapoudů bělohřbetých (177.), přilétá hned po zastavení. Les je ale jinak vcelku tichý, když se ale vracíme k autu, zahlásí Eliška podivného velkého ptáka, který sedl do koruny buku. Šplháme tak znovu do svahu a odměnou je nám samec puštíka bělavého (178.), ke kterému se po chvilce přidává i samice. Další přejezd má za cíl sýce, kterého jsme tu pozorovali asi čtrnáct dnů zpátky. Rychle se smráká, ještě jednou ale všechny tiším – sluka (179.)! Sýc (180.) je naštěstí také na svém místě.

Do konce akce zbývají necelé dvě a půl hodiny. Po rozmýšlení, co s nimi, vyrážíme na Opavsko za koroptvemi. Díky termovizím se nám daří a jednu koroptev (181.) nedaleko silnice nalézáme. Naší spanilou jízdu končíme v opavském centru, kde se ještě pokoušíme o nocující havrany. Ti už se ale neukazují.

Pro Birdwatching.cz Hynek Koziol