Je to už více než měsíc, co jsem se spolupodílel na objevení orla stepního (Aquila nipalensis) u Skaštic na Kroměřížsku. Sám v tuto chvíli přemýšlím o tom, proč mám se sepsáním zprávy o tomto nálezu takovou časovou prodlevu, ale nejspíš se budu muset smířit s tím, že za tím stojí hlavně jisté sebeuspokojení a lenost. Budu tedy muset sáhnout hlouběji do své paměti a zkusit si opět (v tom dobrém smyslu už pokolikáté? vybavit onen příběh, který nakonec vyústil v nezapomenutelný zážitek. Tak tedy půjdeme na to. A poněkud obšírněji, jak už je u mě koneckonců zvykem, tak už dopředu děkuji všem, kteří se pročtou až na samý konec tohoto příspěvku.

V sobotu 26. srpna si sám pro sebe stanovuji svůj malý soukromý birdwatcherský cíl – pokusit se někde v polích vykoukat kulíka hnědého nebo alespoň orla křiklavého. Naplánuji si svůj výjezd tak, že začnu na Vyškovsku a během dne se budu postupně stahovat zpět ke Zlínu. Počasí mi přeje, je hezky a já si pobyt venku užívám více emocionálně, než že bych se vyloženě pachtil za určením každého ptačího druhu, se kterým se ten den potkávám. Nicméně jedno vím zcela určitě – z pohledu birdwatchera nenalézám nic výjimečného, natož pak „cílové“ druhy. Škoda, alespoň na orla jsem si věřil, letos se mi na „křiklouna“ vcelku daří. Když se pak po dálnici vracím zpět, mám ještě zhruba hodinku, než zapadající slunce ukončí dnešní pozorování. Na poslední chvíli se tak rozhoduji, že sjedu z dálnice a podívám se k polím u Břestu na sloupy vysokého napětí. Už se tam opět nepravidelně ukazují rarozi velcí, tak třeba budu mít štěstí. Sjíždím tedy hned za Kroměříží a brzy projíždím malou obcí Skaštice. Tady to ostatně dobře znám, křižuji zdejší cesty vcelku pravidelně. Vím o tom, že jsou tady v okolních polích desítky racků bělohlavých, včetně dravců, ale přesto mě to láká jinam. Nicméně právě při tomto průjezdu autem vidím podezřelou siluetu většího dravce, sedící jen několik málo desítek metrů od silnice. Zastavuji na krajnici a sahám po foťáku. Chci si jej pro jistotu vyfotit, abych si ověřil svou domněnku – že jsem přece jen na sklonku dne našel to, v co jsem doufal. A je to skutečně tak, orel křiklavý (Aquila pomarina) sedí tady u Břestu a já jej celý den hledám někde jinde, dál. Navíc hned z druhé strany sedí další orel. Paráda, tady to žije, upozorním na toto místo své birdwatcherské okolí – Jirku Šafránka a Zdeňka Němečka, kteří oba bydlí nedaleko. Třeba se to alespoň jednomu z nich bude zítra hodit, a také zamíří do těchto míst. A jsem opravdu rád, že se mi Zdeněk už během nedělního dopoledne ozývá s tím, že těch orlů tady pozoruje (a fotí) víc, dokonce hned od 2 druhů – křiklavého a královského. No tak paráda, je to tam lepší, než jsem si včera myslel. Dám si doma ještě chvíli siestu a za ptáky vyrazím až odpoledne. A pojedu rovnou k Břestu, to vím už teď. Ještě předtím si ale na pohovce prohlížím určovací klíč „Europe´s birds – An identification guide“ od Roba Humeho. Záměrně si prohlížím stránky, které se věnují rozlišení orlů v terénu. Mám zájem si oživit určovací znaky orla volavého, po němž tedy pátrám už roky, ale bezvýsledně. A lokalita, kam se brzy vypravím, je podle Zdeňka na orly překvapivě bohatá. Člověk nikdy neví, na co narazí a je dobré být připravenýJ. Vlastně si všímám jednoho sloupku, jenž se zmiňuje o znaku, dle kterého je snad možné odlišit tuto trojici orlů – křiklavý/volavý/stepní - je to hloubka žlutého okraje úst, který zabíhá u orla volavého mnohem dál než u orla křiklavého. A ještě dál u orla stepního, to mě ale v tu chvíli zase tolik nezajímá. Zpětně mi právě toto nevinné listování knihou přijde zajímavé, normálně se takto na výjezd za ptáky nepřipravuji. Ale abych se zase vrátil k příběhu, tak už rovnou přejdu k tomu, že se mobilem domlouvám se Zdeňkem, že se potkáme u Skaštic. Já tam právě mířím a Zdeněk se tam ještě hodlá vrátit. Cestou od Břestu zastavuji opět na krajnici a fotím nedaleko na poli sedícího orla křiklavého.

První rychlá fotka z auta, která se celkem vyvedla. Nicméně ji dál neřeším a v tu chvíli nemám ani ponětí, co jsem to vlastně zdokumentoval (sám mám totiž za to, že je to orel křiklavý). Foto: Pavel Shromáždil

Tedy v tu chvíli si myslím, že je to orel křiklavý. K těm několika fotkám se už nevracím, až za pár dní (s překvapením poté zjišťuji, že to byl, světe div se, orel stepníJ). Na určené místo přijíždím s malým předstihem, Zdeněk má své auto ještě o pár set metrů dál. Víme o sobě, ale zatím pozorujeme každý sám. Navíc se na místo objevuje třetí auto, ze kterého kouká dalekohled a viditelně hledá orly křiklavé, které jsou (minimálně ve dvou ex.), poblíž. Je to Pavel Šálek, se kterým se jdu pozdravit. Nevídáme se zase tak často, vlastně je to jen pár měsíců, co mi nabídl tykání. A teď se tady scházíme a pozorujeme orly. Přichází Zdeněk, a tak vytváříme trojičku, která si má vzájemně co říct. Je to příjemné setkání, řeč nevázne. A také čas od času pohlédneme do stativu, abychom si lépe prohlédli zrovna toho nejbližšího, na poli sedícího, orla. Máme obrovské štěstí, že je to právě „on“, což nám pořád nedochází (i když už se věci začínají pomaličku dávat do pohybu). On se mi ten orel nezamlouvá, nesedí mi na křiklavého. Je větší a jeho velký a robustní zobák prostě k tomuto druhu nepatří, to nám stativ odkrývá vcelku dobře (na čemž se ostatně všichni tři shodujeme). Do hlavy se mi proto vkrádá myšlenka, že bych přece jen mohl mít štěstí na orla volavého. Konečně! Prosím tedy Zdeňka, aby se tomuto orlu věnoval maximálně pečlivě a snažil se jej nafotit tak, jak nejlépe svede. A vybavuji si také poznámku o tom žlutém ústí, tady jej dokonce v tom stativu vidíme – jde vcelku zřetelně za oko dravce. A tak si říkám, že ne každé určovací poznámce se dá v terénu věřit, protože si ještě dobře pamatuji, že tohle patří ke znaku orla stepního. Pořád v tom vidím orla volavého, téhle určovací verze se nechci dlouhé desítky minut vzdát. Pak ale také uznávám, že ani na orla volavého to celkově nesedí (mimochodem, Pavel Šálek je jediný z naší trojice, který má s tímto druhem své osobní zkušenosti). Pořád se ale shodujeme na tom, že ten orel je prostě „divný“. A s tím se také loučíme a kolegové už jedou domů. Vlastně jsme se ještě předtím domluvili na tom, že Zdeněk (jako obvykle) napíše krátký report z dnešního pozorování a upozorní v něm na to, že jsme pozorovali tohoto divného orla. A k tomu přidá několik svých vybraných fotek, tak uvidíme, jaké k tomu budou reakce.

Výběr několika fotek, které Zdeněk nafotil už s tím, že tento orel se nám jednoduše nezdá a bude potřeba oslovit lepší znalce, aby nám k tomu sdělili svůj názor. Foto: Zdeněk Němeček.

 Výběr několika fotek, které Zdeněk nafotil už s tím, že tento orel se nám jednoduše nezdá a bude potřeba oslovit lepší znalce, aby nám k tomu sdělili svůj názor. Foto: Zdeněk Němeček.

 Výběr několika fotek, které Zdeněk nafotil už s tím, že tento orel se nám jednoduše nezdá a bude potřeba oslovit lepší znalce, aby nám k tomu sdělili svůj názor. Foto: Zdeněk Němeček.

Já osobně ještě na chvíli na lokalitě zůstanu a zkusím se mrknout po kulících hnědých (stále mě to neopouští a já věřím, že před setměním mé šance vlastně ještě vzrostou). Jdu přes silnici na druhé pole a (opětJ) vidím na poli sedící velkou siluetu dravce. Je to znovu „on“, ten divný orel. Nedá mi to a jdu k němu blíž. Víc už ale nevykoukám, jen to, co jsem napozoroval předtím. Nicméně mě jeden moment vcelku zarazil – jak orel odlétá, vidím jeho zbarvení svrchní části těla. Najednou v něm vidím mladého orla královského, za kterého jsem jej tedy až dosud vůbec nepovažoval. A teď mě obcházejí vcelku silné pochybnosti – dost možná jsem se už v určování orlů ztratil a vidím něco zvláštního tam, kde nic takového není. Říkám si, že vlastně žádný velký znalec orlů nejsem, ostatně ta dnešní váhavost a nerozhodnost to jen podtrhuje. Přepadají mě obavy – co když oslovení kolegové zareagují tak, že na fotkách poznají zcela jednoznačně orla královského a nebudou vůbec rozumět tomu, proč jej řešíme. A já tady celou dobu mluvím o tom, jak je ten orel divný. Ty obavy z možného „trapasu“ jsou tak velké, že dokonce volám Zdeňkovi a mírním své nadšení o tomto dnešním pozorování. Jsem už také opravdu unavený a pojedu z terénu domů. Ostatně je neděle, zítra jdu do práce, tak ať jsem řádně odpočatý. Cestou zpátky myslím na to, co se bude dít dál. Tohle bude určitě pořádný kiks s královákem. Doma si dávám večeři a kolem deváté hodiny večer se odhodlávám mrknout na emaily, jak vlastně vypadá ten konkrétní od Zdeňka. Prohlížím si v příloze jednu fotku za druhou, ale při té třinácté sebou tedy opravdu trhnu. Je na ní krásná orlí letovka (zespodu), která podle mě patří právě tomu orlu, kterého jsme tak dlouho dnes odpoledne řešili. Ale tahle fotka sedí na orla stepního, tohle přece není možné! Volám okamžitě Zdeňkovi a bavím se s ním právě o téhle fotce. Evidentně ji pořídil ještě během dopoledne/poledne v době, kdy byl na lokalitě sám. Podle tmavých skvrn na krku mi přijde, že by to mohl být právě „ten náš“ orel. Zdeněk to potvrzuje, také si myslí, že ta letovka patří tomu orlu, kterého jsme následně tak podrobně pozorovali. Navíc mi sděluje, že má ještě jednu letovku, možná dokonce i kvalitnější, než je ta, kterou poslal ve svém hromadném emailu. Netrpělivě na tuto fotku čekám, ale Zdeněk mi ji posílá obratem. Opět je na letovce vidět nádherný silný bílý pruh, který se táhne skrze celou spodní délku křídel. To už mi začíná nabíhat tep, tohle potřebuji s někým dalším a zkušeným okamžitě řešit.

 Když se ke mně dostávají tyto 2 letovky, začínám tušit, co že jsme to vlastně pozorovali. A nadšení nabírá na intenzitě. Foto: Zdeněk Němeček.

 Když se ke mně dostávají tyto 2 letovky, začínám tušit, co že jsme to vlastně pozorovali. A nadšení nabírá na intenzitě. Foto: Zdeněk Němeček.

Je sice neděle večer, okolo půl desáté, ale vůbec neuvažuji o tom, že to teď nechám být a vrátím se k tomu až ráno. Navíc mi Zdeněk sděluje, že první reakce jednoho z oslovených (byl to mimochodem Vladimír Šafařík) je taková, že je to orel stepní! Tohle už není žádná legrace, opravdu se teď bavíme o tom, jestli jsme viděli, nebo neviděli, orla stepního na území ČR! V hlavě nemám souhrnný výčet jeho pozorování schválených FK (Faunistickou komisí), ale zcela určitě jich bude jen pár. Tento druh tu není vůbec běžný, na to mě nemusí nikdo upozorňovat. Zkouším volat dalším kolegům birdwatcherům, ale zvedá mi to až ten druhý oslovený, tedy Jenda Havránek. Říkám si, že má třeba noční šichtu v práci, takže mi telefon o půl desáté večer zvedne (normálně v tuto dobu už nikomu nevolám, tohle je ale zcela mimořádná situaceJ). A opravdu, Jenda mi telefon zvedá a ptá se, co se děje. Říkám mu, jestli si prohlížel poslední mail od Zdeňka, že jsme pozorovali nějakého orla, s jehož určením si nejsme jisti. Dozvídám se, že na mailu posledních pár hodin nebyl, proto zatím nereagoval. Ale že mám počkat, může jej teď hned zkontrolovat. Bezva, tohle bude mít svou váhu, říkám si sám pro sebe a čekám. A za pár minut telefon. A gratulace k novému druhu, že je to jasný stepák. Bezva, Jenda Havránek toto pozorování dle přiložených fotek potvrzuje, tohle už vypadá fakticky dobře! Nicméně sám na sobě cítím, že jsem touhle nečekanou změnou situace natolik pohlcen, že rozhodně o spánku neuvažuji. Jen přemýšlím, komu dalšímu můžu teď v neděli v deset večer zavolat. A napadá mě Lukáš Brezniak. Je to student, ten by ještě nemusel spát. Dokážu se nyní aspoň ovládnout v tom, že mu nejdříve pošlu krátkou zprávu, jestli mu můžu zavolat. A za pár minut mi dochází zpráva, že můžu. Tak mu tedy volám. V rychlosti se mu snažím vysvětlit, že jsme možná dnes odpoledne pozorovali orla stepního (pořád mi to hlava nebrala, potřeboval jsem více potvrzení od dalších a dalších kolegůJ). Lukáš mi říká, že on sám orly stepní už pozoroval, a to v Izraeli, takže k tomu má skutečně co říct. Super, tenhle tip na zavolání mi opravdu vyšel. Tím vším jsem si o to více jist, když i on mi za pár minut potvrzuje správnost našeho určení. Tohle je tedy situace, zpětně z fotek dourčujeme doma „toho“ orla jako orla stepního! Nikomu dalšímu už volat nepotřebuji, už tomu konečně také sám věřím. Teď vlastně potřebuji jen jednu jedinou věc – usnout. Což se mi minimálně do 2 hodin ráno vůbec nedaří. Ale ještě předtím se domlouvám s Lukášem, aby to pozorování dal na birds.cz (já jsem měl u sebe jen mobil a přes ten bych k tomu pozorování ani fotku nemohl přiložit), tohle Lukáš zařídí. Někdy kolem půlnoci (když se tak zbytečně převaluji v posteli) to pozorování vidím v mobilu. Mám z něj obrovskou radost a jsem rád, že se tam objevuje. Vlastně mě napadá, že to ráno ještě vylepším a připravím mail (do diskuzního fóra Klubu300, kterého jsem členem), kde toto pozorování zveřejním a popíšu. A tak vstávám okolo páté hodiny ranní (i když nevyspalý, necítím se vůbec špatně. V tomto konkrétním případě nejde o délku spánku, ale o to, co mě po probuzení čekáJ). Přijíždím do práce o cca 40 minut dříve, což je čas, za který bych onu zprávu rád připravil a rozeslal. Zároveň už ve dveřích sděluji své vedoucí, že dnes potřebuji půl dne ŘD (v pondělí ráno máme výrobní poradu, ze které dělám už několik let zápis. Nechci týden začínat tím, že prostě jen pošlu zprávu, že ten den nepřijdu do práce. Birdwatching miluji, ale stálou práci potřebujiJ). Navíc je má vedoucí s mým koníčkem vcelku dobře obeznámena, neuděluje mi dovolenou z tohoto důvodu (výjezdem za vzácným ptačím druhem) poprvéJ. Dokonce mi sděluje, že mě bude ten půlden šetřit a nebude po mě chtít nic důležitého. Ono by to stejně asi ani moc nefungovalo, já jsem celé dopoledne prakticky jen řešil náležitosti kolem tohoto nálezuJ. A hned, jak to bylo možné a skončila mi půlka pracovního dne, jsem to zabalil a po rychlém obědě jsem vyrazil zpátky do polí u Skaštic. Chtěl jsem si orla prohlédnout ještě alespoň jednou, tentokrát s vědomím toho, co vlastně pozoruji. A že jsem tam nebyl sám, to mě o to více potěšilo. Jak ostatně napsal Robert Doležal ve svém příspěvku (http://www.birdwatcher.cz/2-9-2023-radost-ze-sdileni) – sdílená radost je radost dvojnásobná. Ještě předtím ale report o úspěšném výjezdu za tímto druhem sepsal Jan Grünwald na svém webu: http://czechbirder.blogspot.com/2023/08/orel-stepni-muj-298-druh-pro-cr.html#more. Doporučuji si oba příspěvky přečíst, pokud jste tedy nějakou náhodou tyto články minuli.

Hned v pondělí 28. 8. 2023 se na orla sjelo podívat několik nadšených pozorovatelů, hlavně tedy z Klubu300. Foto: Jiří Šafránek.

Nález orla stepního u Skaštic na Kroměřížsku koncem srpna 2023 považuji za jeden ze svých nejšťastnějších nálezů, i když cesta k jeho určení nebyla zrovna jednoduchá a přímočará. Vlastně jsem moc rád, že má prvotní intuice mě nezklamala a z „divného“ orla se opravdu vyklubal orel, který se zde v ČR (dle údajů FK) objevil po dlouhých šestadvaceti letech! Bez pomoci Zdeňka Němečka bych se ale k tomuto určení vůbec neodvážil, právě jeho fotky (za letu zespodu – které se ke mně dostaly až v neděli večer, při pozorování u Skaštic jsem takto orla ani jednou nezahlédl, jen v sedě na poli či na stromě), byly naprosto klíčové a rozhodující. Vlastně byly tak dobré, že věřím tomu, že by nezapadly a byly by zpětně vyhodnoceny a určeny i bez mého nasměrování. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem byl přímo u toho. Birdwatcherské štěstí je nevyzpytatelné, ostatně o tom každý birder ví své.

 Orel stepní u Skaštic (nedaleko Kroměříže), 2. 9. 2023 dopoledne. Za pár hodin už ale orel (minimálně po 7-denním pobytu na lokalitě) mizí, zřejmě se odstěhoval za stejně či podobně vydatným polem plným hrabošů, jako byl právě tento u Skaštic. Foto: Zdeněk Němeček.

Orel stepní u Skaštic (nedaleko Kroměříže), 2. 9. 2023 dopoledne. Za pár hodin už ale orel (minimálně po 7-denním pobytu na lokalitě) mizí, zřejmě se odstěhoval za stejně či podobně vydatným polem plným hrabošů, jako byl právě tento u Skaštic. Foto: Zdeněk Němeček.

 Orel stepní u Skaštic (nedaleko Kroměříže), 2. 9. 2023 dopoledne. Za pár hodin už ale orel (minimálně po 7-denním pobytu na lokalitě) mizí, zřejmě se odstěhoval za stejně či podobně vydatným polem plným hrabošů, jako byl právě tento u Skaštic. Foto: Zdeněk Němeček.

PS: Orel zůstal na tom samém poli několik dní (až do soboty 2. září 2023), takže poskytl dostatek příležitostí k dokumentaci. V mezičase to byl určitě jeden z nejvíce vyhledávaných a fotografovaných volně žijících opeřenců v ČR, ale to vše zvládal z orlí noblesou a nonšalancí, kterou se za to dobu prezentoval.

Pavel Shromáždil