V sobotu 25. března 2023 jsem si vyjel s jihočeskými ornitology na Třeboňsko. Protože jsem se dlouho neviděl se svým ornitologickým kamarádem, Honzou Ševčíkem, který léta pracoval jako zoolog na Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, zavolal jsem mu a domluvil si telefonem setkání. „Ukážu vám orla východního, budu vás čekat v Majdaleně“. To byla nabídka nejen na setkání po letech, ale i na nevšední zážitek. Znal jsem tohoto obrovského orla. Mohl jsem si ho prohlédnout docela zblízka kdysi v Zoo v Leningradu, když mne ošetřovatel vzal do jeho voliéry. V současné době by bylo možné si ho prohlédnout ve čtyřech zoologických zahradách (v Liberci, v Chomutově, v Praze a v Brně) ale ve volné přírodě? Kde by se tu vzal? Jeho oblastí výskytu je pobřeží Ochotského moře od Sachalinu na severu k řece Amur na jihu. Je částečně tažný, zimuje na části Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaido. I méně pozorný čtenář jistě zaregistroval, že do uvedené oblasti Česká republika nezapadá. Ornitolog má užitečnou pomůcku, kde najde evidenci pozorování a vyhledá si to první, které by mohlo dát odpověď. Takže jsem si v počítači zapnul složku Birds (Ptáci) a zadal si vyhledání orla východního. Z přehledu jsem vybral první záznam o pozorování u nás. Bylo to 20. února 2016 a to štěstí vidět poprvé zástupce tohoto druhu u nás měli čtyři členové Moravského ornitologického sdružení u obce Želetovice na Přerovsku.

Protože byl pozorovaný exemplář převážně černý, bylo zřejmé, že se jedná o nedospělého jedince. Hlavním poznávacím znakem byl jeho obrovský zoban. Nešlo o ptáka, který by se u nás vyskytoval, takže se k pozorování rozvinula diskuse o tom, kde se tento orel u nás vzal. První úvaha o původu se týkala sokolníků. Předpokládalo se, že by pták využívaný sokolníky pro lov měl na nohách poutka a také označení kroužkem. Jenže orel s takovým zobanem by si kožené úvazky na nohách snadno sundal. A kroužek se u ptáka v letu snadno přehlédne. Sokolníci se k tomuto ptákovi nehlásili a jeden nasměroval pátrání na chovy v Zoo tvrzením, že jde o ptáka ulétlého z pražské Zoo při povodních v roce 2002. Toto tvrzení bylo vyvráceno okamžitě, protože to by musel být pozorovaný orel minimálně čtrnáctiletý, tedy dospělý a ten by měl výrazné bílé plochy na křídlech a bílý ocas.

Jenže tento pták byl téměř celý černý. Takže falešná stopa. Zvrat přišel díky komentářům, které se objevily pod záznamem o pozorování o den později. První připojil ve 13.26 písecký lesák a ornitolog Luboš Hlásek. Ten sebral moravským ornitologům prvenství v záznamu tohoto druhu u nás, když napsal: “Brácha orla východního fotil vloni na Třeboňsku. Mám dojem, že se domluvili, že ulétl ze Zoo Praha“. Kdyby to byla pravda, tak by byl znám i původ. Informaci o pozorování tohoto exotického druhu v naší přírodě zaregistroval i pracovník Zoo Praha, Pavel Brandl, který v 17.33 připojil následující vyjádření:.. “může se jednat o jedno ze dvou mláďat, která unikla protrženým stropem tuším v roce 2013 za zoo Praha. Kroužek neměla, orly pouze čipujeme…“

Takže hned druhý den po prvním záznamu pozorování vnesl do situace jasno. Zbarvení pozorovaného orla odpovídá nedospělému jedinci a první pozorování bylo rok předtím. Jako milovník detektivek jsem se však s těmito mnohdy nepřesnými údaji nespokojil. Jednak jsem chtěl znát datum, kdy ta mláďata v Praze ulétla. „Tuším v roce 2013“ mne neuspokojilo. Také mi přišlo divné, že bratr Luboše Hláska, Josef Hlásek, vůbec první pozorování tohoto exotického druhu do ornitologické evidence nezapsal. Protože se jak s RNDr. Pavlem Brandlem, tak s Ing. Josefem Hláskem dobře znám, požádal jsem je o vysvětlení. Ta jsem obratem obdržel. Pavel mi napsal toto: „Jsem v zoo 25 let, byl jsem jak u povodní, tak přímo u úniku těch dvou mláďat. Stalo se to 12. 7. 2013. Měl jsem totiž ten den službu a pro jedno z nich jsem lezl na topol (to jsem ještě lezl po stromech), dodnes z toho mám zbytek jizvy na levé ruce, jak jsem si ji sedřel o kůru. S povodní to nijak nesouviselo.“ Tím bychom měli pravděpodobné vysvětlení výskytu orla východního na Třeboňsku.

Podrobnosti o jeho prvním pozorování mně poslal Jožka:„11. května 2015 jsem jako čerstvý důchodce hlídal tříletého vnuka Vašíka Hláska. Hned ráno jsme se vypravili do lesa za Horusický rybník, kde jsme v zimě vyvěsili 30 budek pro sýkorky. Chtěl jsem si vyfotit násadu parukářky. Když jsme byli už skoro u konce kontroly budek, museli jsme jít přes louky podél lesa. Z hrany lesního porostu před námi vyletělo 5 mladých orlů mořských a snažilo se v mírném větru nabrat termiku. Nic moc pro mě a ani Vašíka, pro kterého byli již orli běžní. Ale bylo nádherně, svítilo slunce a tak jsme sedli do trávy a pozorovali snahy orlů o plachtění nad korunami stromů. Protože ranní slunce bylo ještě docela nízko, vytáhl jsem teleobjektiv a začal orly fotit, jestli nebudou mít na nohách kroužky. Jeden s vystřelenými pery skutečně kroužek měl, ale nešel přečíst. Druhý  den doma u  počítače Vašík chtěl vidět, co jsme nafotili, zvláště toho orla se žlutým zobákem. Nevěděl jsem, o co mu jde a tak jsem jej nechal, aby si fotky prohlížel sám. Chtěl to však dělat i další den a to už mě naštvalo. Když jsem to chtěl urychlit, tak mi došlo, že takové mládě orla mořského jsem nikdy neviděl. Tmavý mladý orel s velkým žlutým zobákem nemohl být orel mořský. Stačilo kouknout do knih a bylo mi jasné, že je to mladý orel kamčatský neboli východní.“ Ještě následovalo vysvětlení, proč Jožka pozorování nezadal do ornitologické databáze. Ojedinělá pozorování exotických druhů se se totiž mají posílat k posouzení Faunistické komisi a to on zodpovědně splnil. Takže on i jeho vnuk Vašík mají prvenství. Zasloužil se o to především tříletý Vašík, protože nebýt jeho, nebylo by první pozorování orla východního v přírodě České republiky z jižních Čech od Horusického rybníka. Druhým, kdo zapsal do evidence jihočeské pozorování, byl písecký ornitolog, Milan Frencl. Ten viděl a vyfotografoval orla východního 22. prosince 2016 v rezervaci Velký Tisý u Lomnice nad Lužnicí. Další pozorování je z března 2017 na rybníce Koclířov.   Zdá se, že na Třeboňsku se od roku 2015 dlouhodobě vyskytuje jeden orel východní. Ale ze Zoo Praha ulétla dvě mláďata. Kde je to druhé?

V úvahu přichází jižní Morava. Kromě již uvedeného údaje z Břeclavska z února 2016, se v evidenci objevila další dvě pozorování z dubna 2017 u rybníku Nesyt (opět okres Břeclav). Náš průvodce RNDr. Jan Ševčík zapsal své pozorování až 11. listopadu 2017. Ale protože se pohybuje po Třeboňsku často a už viděl z předchozí doby 5 zápisů, tak nepovažoval za nutné každé své pozorování zapisovat. Další zápisy v databázi ˇpozorování jsou už jen z Třeboňska. V době kdy píšu tento článek, je zatím poslední údaj z pozorování, kterého jsem se osobně zúčastnil.

Překvapivý je fakt, že kromě tří uvedených zápisů z Moravy, žádné další nejsou. Sice jsem slyšel, že byl orel východní pozorován na Pálavě, ale nepodařilo se mi získat žádná konkrétní data. Možné je, že druhý pražský orel emigroval do zahraničí, třeba na Slovensko nebo do Maďarska. Jedno pozorování z roku 2016 z blízkosti Peště se našlo v mezinárodní databázi.

Doteď jsem psal o vyřešení objevu tohoto pro nás nového druhu, ale nenapsal jsem skoro nic o něm samotném. To samozřejmě musím napravit. Orel východní (Haliaeetus pelagicus) je impozantní dravec, nejen svou mohutností, ale také kontrastním zbarvením, které se u orlů objevuje jen zřídka. Jedná se největšího zástupce rybožravých orlů a zároveň je i jedním z největší orlů na světě. Je blízkým příbuzným našeho orla mořského, a také severoamerického orla bělohlavého. Všichni tito orli žijí v blízkosti vod a jejich převažující potravou jsou ryby. V zimních měsících tvoří podstatnou část potravy mršiny.

Charakteristickým rodovým znakem jsou neopeřené běháky. Dospívá ve věku 4 – 5 let. Dospělí ptáci jsou v přírodě snadno rozpoznatelní díky velkým bílým plochám na křídlech a bílému ocasu. Na slunci svítí jasně žlutý mohutný zoban. Široce rozevřená křídla mají rozpětí do 250 cm. Jako u většiny dravců, i v tomto případě jsou samice mohutnější s hmotností až 9 kg, samci dosahují jen 6 kg. „Třeboňský“ orel východní si v posledních letech oblíbil Chlumskou rybniční soustavu. V létě často vysedává ve skupině starých borovic nebo na vrcholcích nejvyšších stromů na hrázích. Po potravě pátrá kroužením nad vodními plochami. Na Třeboňsku je osamělým zástupcem druhu v početné společnosti svých příbuzných, orlů mořských. I když jde o nepůvodní druh, tj. z hlediska ochrany přírody výskyt u nás nežádoucí, je zatím ojedinělým atraktivním zpestřením naší krajiny.

Zmínil jsem, že orel východní příbuzný orla bělohlavého. Česká republika má kromě něj ještě jednu orlí kuriozitu. Jsme jedinou zemí na světě, ve které bylo možné vidět (samozřejmě při značném štěstí) tři druhy orlů rodu Haliaeetus, domácího orla mořského (Haliaeetus albicilla), ze zoo uprchlého orla východního (Haliaeetus pelagicus) a jako kuriozitu i severoamerického orla bělohlavého (Haliaeetus leucocephalus). Ten byl pozorován 26. června 2015 v 18.23 u výpadovky z Olomouce směrem na Mohelnici, kde se živil na nějaké mršině sražené autem. Jeho další osud není znám. Ale doufám, že osud třeboňského orla východního mu bude milosrdný a my se z jeho vznešenosti a krásy budeme nějaký ten rok těšit.

Karel Pecl,
spolupracovník Prácheňského muzea
a Záchranné stanice živočichů Makov

Foto č. 1 - J. Hlásek - foto orla východního v ČR

Foto č. 2 – J. Šefčík - orel východní A – pokrčená křídla

Foto č. 3 – J. Šefčík- orel východní B – sedí v koruně stromu

Foto č. 4 – J. Šefčík - orel východní C – letovka zepředu

Foto č. 5 – J. Šefčík - orel mořský nahoře a orel východní dole D – souboj ve vzduchu, možnost porovnání velikostí