Po převratném startu do roku 2022 se Brian McCloskey rozhodl, že se pokusí překonat rekord Irského ročního seznamu. Prožil 12 měsíců vzrušujících vrcholů a frustrujících pádů a zde vypráví příběh svého pokusu.
Jen několik málo pozorovatelů ptáků někdy zvažovalo soutěžit v ročním seznamu v Irsku, natož aby byli natolik blázniví, aby se o to skutečně pokusili! Na rozdíl od Velké Británie, kde je tato soutěž zavedenou součástí birdingové scény, v Irsku neexistuje mnoho podobných případů, a proto chybí praktické zkušenosti. Začátek roku 2022 přinesl ohromný počet vzácných druhů v Irsku.
Vždycky jsem se chtěl vážně pokusit o roční seznam a možná to měl být právě tento rok – hvězdy začínaly být nakloněny. Po skvělém lednu jsem se rozhodl jít do toho naplno. Z mého výzkumu se zdálo, že v Irsku je obvykle zaznamenáno nějakých 300 – 330 druhů ročně, což se mění v závislosti na tom, jak dobré nebo špatné jsou migrační období v daném roce. Abychom to uvedli do souvislosti – 300 je opravdu reálný cíl pro individuální seznam v Británii, ale dosáhnout tohoto cíle v Irsku by bylo téměř nemožné.

Brian McCloskey pozoruje ptáky u slavného jezera Tacumshin v hrabství Wexford. Opakované návštěvy tohoto místa během roku přinesly řadu atraktivních přírůstků na seznam včetně bukače velkého, čírky modrokřídlé a kulíka pacifického.

Dennis O’Sullivan se v roce 2011 proslavil tím, že dosáhl nejvyššího ročního seznamu v Irsku, když shromáždil neuvěřitelných 291 druhů. Vzhledem k tomu, jak výjimečný to byl rok na vzácné migranty v Irsku, jsem nikdy neměl pocit, že by to byl reálný cíl. Později jsem zjistil, že Andre Robinson dosáhl předchozího nejvyššího počtu, když zaznamenal 263 druhů v roce 2005. A to byl cíl, který jsem si sám pro sebe stanovil. Bylo jasné, že každý pták se počítá. Zeměpisná poloha Irska může být velkým pozitivem, ale také významným negativem, pokud jde o ptačí rozmanitost.

Přestože je v nejlepší pozici pro přijímání vzrušujících severoamerických tuláků a poskytuje fantastické pozorování moře v letních a podzimních měsících, je to na druhé straně vyváženo nedostatkem rezidentních druhů jako např. sýček obecný a puštík obecný, strakapoud malý a puštík obecný, sýkora babka a sýkora lužní, brhlík lesní, tetřívek obecný a několika dalších, které se vyskytují ve Velké Británii. Podobně kontinentální migranti, kteří jsou běžní a rozšíření napříč Evropou (včetně v mnoha částech Británie) jako např. lejsek černohlavý, rehek zahradní a linduška lesní, jsou na pevnině v Irsku extrémně vzácní. Existuje jen málo příležitostí, jak získat tyto ptáky v daném roce, navzdory jejich relativnímu velkému počtu na celém kontinentu.
Šance, že spatříme druhy jako krutihlav, pěnice vlašská nebo ťuhýk obecný a rudohlavý – v Británii vzácné, ale odškrtnutí na roční seznam je možné – se ještě snižuje. Jednou z výhod Irska je jeho menší rozloha. Během roku 2022 jsem nejdéle cestoval za jedním druhem 6 hodin (nebo 12 hodin počítáme-li i zpáteční cestu) – něco takového, co by mohlo být považováno za relativně krátkou otočku pro vážné zájemce o roční seznam v Británii, zvláště když máme na mysli twitching pobřežních ostrovů.
To znamená, že jsem věděl, že život ve vnitrozemí v hrabství Monaghan na severovýchodě Irska je pro mě nevýhodou, protože jsem byl tak daleko od produktivního jižního a jihozápadního pobřeží. Dalším problémem bylo, že s menším počtem aktivních pozorovatelů ptáků v Irsku může být v některých oblastech obtížné získat aktuální zprávy. Jedním z takových případů byl kulík kanadský v Crookhaven, v hrabství Cork, u kterého uplynulo víc než měsíc, aniž by byl tento raritní návštěvník nahlášen. To se v Británii může stát jen zřídka, kde je mnoho oblastí s vysokou hustotou ptáků a dlouhodobě pobývající ptáci jsou běžně hlášeni. Tento nedostatek pravidelných zpráv v Irsku znamená, že twičujete „naslepo“, což má samozřejmě vliv na úspěšnost.

Práce na raritách
Navzdory tomu všemu, slibný začátek ledna znamenal, že můj pokus o roční seznam vyšel. Pracovat na plný úvazek znamenalo, že jsem byl omezen na víkendy a večery, abych maximálně využil volný čas. Naplánoval jsem si každý víkend až do konce března, abych měl všechny zimující rarity. V té době jsem viděl každou zimující raritu v zemi včetně neuvěřitelných druhů jako např. sup mrchožravý, kormorán ušatý, racek růžový, rybák Forsterův, káně americká a lyska americká, abych vyjmenoval alespoň některé.

Pečlivým plánováním svých víkendových itinerářů během prvního zimního období se Brianovi podařilo získat všechny zimující rarity v Irsku do konce března. Tato berneška malá byla užitečným přírůstkem v hrabství Sligo 13. února.

Během února se mi podařil nevídaný kousek, když jsem na seznam přidal poláka malého, který byl v Irsku viděn poprvé po více než 10 letech. Když začalo jaro, začínal jsem si opravdu všímat nevýhody života v hrabství Monaghan. Abych to eliminoval, snažil jsem se většinu víkendů pobývat v hrabství Wexford. To se mi vyplatilo a získal jsem špičkové přírůstky jako např. prvního irského zvonohlíka zahradního, který byl twitchable po 20 letech a osmou irskou modrušku tajgovou. Díky této strategii jsem také získal mého ptáka roku – bukače velkého, který byl v Tacumshin, v hrabství Wexford. Původně ho našli Gerard Murray a Peter Phillips 31. 3. a já měl to štěstí, že následující den jsem měl tento druh na okraj rybníka East End. Byl to můj nejhledanější druh po mnoho let, protože je neuvěřitelně obtížné ho v Irsku dosáhnout.

Jaro bylo na rarity velmi slušné. Na třetí pokus se mi povedlo získat kačera čírky modrokřídlé v Tacumshin a také ťuhýka rudohlavého, racka Bonapartova a úžasného orla skalního nedaleko domova, který byl pravděpodobně skotského původu. Tři zpáteční jízdy 500km dlouhé za čírkou byly náročné, zvláště když jsem jich pár za ta léta viděl. Ještě nebyl konec dubna a už jsem se cítil utahaný. Květen začal třeskem, po výše zmíněném zvonohlíku zahradním, následoval nejvzácnější pták jara – ohromující sameček kulíka většího, kterého našel Arlo Jacques v Tramore, v hrabství Waterford. Přemýšlel jsem otočit auto, když se objevily první zprávy o tomto ptákovi. Odhadoval jsem, že do západu slunce zbývá 20 minut. I když jsem slyšel, že najít ptáka je pravděpodobně stejné, jako hledat jehlu v kupce sena. Rozhodl jsem se vrátit ráno.
Nemohl jsem vzrušením spát. Z domova jsem odešel ve 0.30 ráno a na místě jsem byl dlouho před svítáním. Jak ubíhaly hodiny, můj optimismus klesal. V 8. hodin ráno bylo na místě několik pozorovatelů ptáků a vypadalo to, že kulík větší přes noc odletěl. Sledoval jsem velmi vzdálené hejno brodivých ptáků v letu 2 km po pobřeží a najednou jeden vyčníval, ale nemohl jsem na něm najít nic definitivního. Když ptáci přistáli na pláži, začal jsem utíkat a vyplašil ostatní pozorovatele, jak jsem pádil kolem nich.... Ale nikdo mě nenásledoval. Museli si myslet, že jsem se zbláznil! Když jsem se dostal blíž k místu, kde jsem očekával ptáky, sundal jsem dalekohled a začal hledat. Neuvěřitelné! Kulík větší seděl uprostřed mého záběru. Upozornil jsem všechny ostatní pozorovatele na místě, než jsem zveřejnil tuto zprávu na celostátní úrovni, nastalo peklo! Téměř ve vteřině, kdy jsem pozvedl dalekohled, Dick Coombes vystoupil z auta a zeptal se, jestli stále platí ta zpráva – představoval bych si, že si z mého vzrušení rychle uvědomí, že je jen pár vteřin od svého 400. druhu v Irsku. Jaký pták!

Po nervózní noci, kdy se autor málo vyspal, se 3. května naskytl skvělý pohled na prvního irského kulíka většího

Jde do tuhého!
Avšak s pokračujícím květnem se vyčerpanost při ročním seznamu stupňovala a 27. odpoledne se mi poprvé udělalo špatně. Po práci jsem zamířil do hrabství Cork, kde byly nalezeny volavky vlasatá a červená v Clonakilty. Přijel jsem unavený a hladový, hned jsem uviděl volavku vlasatou, ale jak jsem předpokládal, najít červenou bylo těžké. Od rána jsem nejedl a začalo mi být slabo. Po třech hodinách zírání v Clogheen Marsh jsem se rozhodl zajít do města pro nějaké jídlo a plánoval jsem, že se na místo vrátím do 10 minut. Asi jste uhodli, co se stalo. Byl jsem pryč asi minutu, když přiletěla volavka červená. Vrátil jsem se a byl jsem hodně mrzutý. Čekal jsem a čekal....a volavka nikde. V ten večer mě ve 21.30 opustil poslední pozorovatel ptáků a já jsem byl jediný šílenec, který tam zůstal. Ve 21.55 přiletěla! Víc než cokoliv jiného jsem cítil čistou úlevu a co je důležité, podařilo se mi udělat pár slušných fotek pro případ, že by si někdo myslel, že je příliš tma na pozorování ptáků... Když jsem se vrátil k autu, napsal mi Cian Cardiff SMS, že v hrabství Kildare byl vyfotografován pisík americký a že mu byla zaslána jeho poloha. Rozhodl jsem se dojet až do Cashelu v hrabství Tipperary, hodinu se prospat v autě a pak pokračovat do Kildare, abych byl na místě před svítáním. Díky kávě jsem vydržel bdělý, ale rychle jsem si uvědomil, že pisík odletěl. V 5.30 jsem pustil ven negativní zprávu o jeho odletu a v 8. hodin jsem už byl doma v posteli, úplně vyčerpaný. Byla to obrovská dřina kvůli dvěma odškrtnutím za rok, ale když se na to dívám zpětně, jsem rád, že jsem to vydržel.
Během léta jsem na můj roční seznam přidal další vynikající bahňáky, rybáky a mořské ptactvo, ale občas jsem musel zápasit s udržením motivace. Právě jsem se vrátil z týdenní dovolené na Kypru, a proto jsem nemohl jít hledat pisilu čaponohou, když se jedna objevila v hrabství Galway. Když jsme s několika dobrými kamarády, pozorovateli, venku popíjeli, tak jsem s Joem Proudfootem v brzkých ranních hodinách vymysleli plán, jak pojedeme za ptákem. Pozdě ráno byl Joe v dobré náladě, ale já jsem umíral na kocovinu. Opravdu jsem se necítil na to, abych podnikl šestihodinovou zpáteční cestu za druhem, kterého jsem viděl před pouhými dvěma dny. Cestovali jsme autem Joea a celý den jsme hledali nahlášeného ptáka, ale neviděli ho (dipping). Navzdory tomu, že byl vidět dříve během dne, nyní nebyl k nalezení. V tuto chvíli jsem vážně přemýšlel o tom, jestli bych neměl zabalit roční seznam, protože jsem věděl, že to bude mnohem těžší, až začne podzim.

Vracející se dospělý rybák nejmenší byl v létě nedaleko domova skvělým odškrtnutým přírůstkem na roční seznam. Mezi další vzácné rybáky, spatřené během roku 2022, patřil rybák západní v hrabství Wexford a rybák Forsterův v hrabství  Galway.

Začínal jsem mít pocit, že „musím“ dělat roční seznam a že ho nedělám proto, že bych „chtěl“ a to mi vadilo, někam se vytratila radost z pozorování. Ale navzdory psychické únavě a občasným nezdarům při pokusu o roční seznam, se to vyvíjelo dobře. Měl jsem nejvyšší počet zaznamenaných ptáků do konce srpna a byl jsem na dobré cestě vytvořit irský rekord, než přišlo ... září. Září bylo měsícem, v němž jsem ztratil veškerý náskok. Za celý měsíc se mi podařilo odškrtnout pouhé čtyři ptáky, což bylo opravdu špatné. Nebýt vynikajícího sedmihláska šedého v Howth Head, bylo by září na odpis. Byl to totální kontrast s rokem 2011, kdy Dennisův rekordní roční seznam výrazně vzrostl a září bylo pro něj významným měsícem. Tady je vidět, jakou důležitou roli má kvalitní migrační sezóna v Irsku.
Podzimní rozkvět
Přišel říjen a s ním se to opět rozjelo. Zaznamenal jsem čtyři pro mě životní druhy včetně prvního irského tyranovce olšového, ale nejpamátnější den pozorování v tomto roce nastal 1. Niall Keogh, Ian Stevenson a já jsme zamířili k Bridges of Ross, v hrabství Clare a doufali jsme, že si odškrtneme poslední dva „snadné“ mořské ptáky a to buřňáčka dlouhokřídlého a lyskonoha ploskozobého. Začínali jsme ve 2. hodiny ráno a na parkovišti nás přivítalo kvílení západního větru. Vypadalo to slibně, ale rychle se ukázalo, že navzdory slušným podmínkám prolétal jen velmi malý počet ptáků, i když jsme nakonec získali několik lyskonohů ploskozobých. Zachránil nás John N Murphy, který nám telefonoval a přiměl nás rychle opustit naše místo. „REV ve vesnici!“ To nás přimělo sprintovat zpět k autu a během několika minut jsme stáli v Kilbaha s Johnem, nálezcem Jamesem Organem a několika dalšími místními pozorovateli.
Následovalo nervózní čekání, než jsme se setkali tváří v tvář se zelenáčkem červenookým u Atlantiku. Naše myšlenky se obrátily k ‘americkým’ pěvcům, když jsme se snažili najít jinde na mysu naše vlastní rarity. Uběhlo pár hodin a na kontě jsme měli stěží jednoho migranta a docházely nám nápady. Z útlumu nás dostal opět druhý telefonát od Johna. „Zajímaví pěvci ve stejné zahradě, rychle sem slezte!“ Následovala panika, jak jsme se škrábali nahoru zpět k autu. Netušili jsme, jaký druh nám byl hlášen, což vyvolalo velké vzrušení. Když jsme vlezli do zahrady, ptáka jsme dobře viděli a identifikovali jako trupiála baltimorského. Během několika minut jsme se kochali krátkými, ale dobrými výhledy na našeho dnešního druhého amerického suchozemského ptáka. Ten večer jsme skončili s posledním mořským pozorováním, kde jsem konečně přidal buřňáčka dlouhokřídlého na svůj roční seznam. Těsně po půlnoci jsem vlezl do postele naprosto vyčerpaný, ale roční seznam se zase rozjel! Jak se podzim přehoupl do zimy, dynamika se začala zpomalovat, ale stále ještě zbyl čas na pár výborných přírůstků. Po samečkovi morčáka chocholatého v hrabství Mayo na konci listopadu následoval první irský turpan kanadský na samém konci prosince. Zakončil jsem rok s 270 druhy, daleko za rekordem Dennis O’Sullivana, ale opravdu jsem se nemohl víc snažit, abych zmenšil ten rozestup.
Během roku 2022 bylo v Irsku zaznamenáno pozoruhodných 329 druhů, ale některé druhy byly vidět v tak nízkém počtu, že jejich twitchování nebylo možné – mezi významné chybějící druhy pro mě patřili jespák plavý a dlouhokřídlý, lejsek černohlavý a linduška lesní. Když se ohlédnu za rokem, bylo to obrovské úsilí s mnoha vrcholy a pády. Nemyslím si, že bych něco takového doporučil vyzkoušet – přišlo mi to vyčerpávající a jsem rád, že to skončilo.

Mnoho zatoulanců každoročně viděných v Británii jsou mnohem vzácnější v Irsku, což je jeden z problémů, kterým čelíme při pokusu o vytvoření seznamu velkého roku v Irsku. Hlavní irské twitchování se uskutečnilo 25. října v Toe Head v hrabství Cork právě kvůli druhému irskému bělořitu plavém a došlo k němu po dlouhých 30 letech od jediného předchozího záznamu.

zdroj: Birdwatch 2/2023