Slavík tmavý, jeden z dalších "tajemných"druhů, kerý mi chybí do mé "třístovky". Začal jsme hledat info o něm a objevil jsem člověka, který se slavíky zabývá pár desítek let a hodně o nich ví a tak mohl vzniknout zajímavý rozhovor.

Než začneme o hlavním tématu, jaký je váš vztah k přírodě?
Musela by zde začít padat slova obdivu po hrstech a stejně by hrozilo, že některý rozměr opomenu. Proto se omezím na jediné – nádherný!

Vy jste se specializoval na slavíky, proč? Čím jsou slavíci tak specifičtí, že vás zaujali?
To zaměření stále běží, a přestože trvá jednačtyřicet let, nemám vše zodpovězeno ke spokojenosti. Poznatky třeba ověřovat v čase a seriózně podtrhávat výjimky. Téma je živé a ne vždy lze vše uzavřít do škatulky. Slavíky jsem si vybral pro šok, který mi tehdy způsobili tím, že tu jsou. Neměl jsem žádného učitele a nic takového netušil. Zvědavost jako zadání, stačí. Dnes to už mohu říkat.  

Vzpomenete si, když jste chytil prvního svého slavíka a kde to bylo a jak dlouho se věnujete kroužkování?
Vzpomenu si i na číslo kroužku z lněného provázku s doprovodným papírkem o ražené sérii. Takový to byl okamžik. Hnízdní lokalita existuje dodnes a jako celá oblast zájmu je k nalezení v severozápadním sektoru Mladoboleslavska, v kotlině Dolnobousovska, kolem říčky Klenice. Bylo to v roce 1983 a od té doby i kroužkuji.

Jaký biotop slavík vyhledává? Kde ho hledat?
V otevřené krajině zejména nižších poloh jako je naše výspa Polabí. Přelomem století slavík obecný stavy navýšil, ty drží a osídluje každé příhodné křoví s dostatečným bylinným patrem. Zde jej vzácně může doplňovat i slavík tmavý, který je v Česku ale za hranicí svého areálu. Jedná se o výjimky. Pak může hnízdit ve smíšených párech. I to je obrovské téma pro můj výzkum, které mne přivedlo opakovaně do Polska, k podílení se na velmi zajímavé práci. Zde už druh hnízdí v typickém prostředí vlhčích biotopů zejména okolo řek. Obecný slavík zde výskytem končí, tmavý začíná.

Jak je to s hojností slavíka tmavého? U nás je asi dost těžké ho zahlédnout?
Ano, jak už jsem říkal, je to vzácné. Zahlédnout vůbec, uslyšet někdy. A i tam je obrovský problém, který způsobuje, že slavík tmavý v našich záznamech téměř chybí. Ono totiž, pokud se zdrží a zkouší hnízdit, velice často upraví chování a přebírá zpěvníky příbuzného druhu. Téměř k nepoznání. A tak jej příchozí spíše neobjeví. Je-li v páru slavíkem tmavým samice, je to logicky ještě horší. Třeba znát hlasy kontaktní, tam odlišnost zůstává. Pták je ale nemusí příliš užívat a také – kdo z ornitologů je zná a počítá s něčím podobným na vycházce? Ani prostředí nemusí zcela sedět, v našich podmínkách. Velmi pomohlo chytání pro kroužkování, tam je to v ruce pak černé na bílém. Lze tedy napsat: Druh je u nás vzácný, ale ne tak, jak se jeví ze záznamů. Na obou tazích je to trochu jiné, na jarním zřetelnější, na podzimním ještě schovanější. Skvěle průtah dnes rozkrývají noční odchyty s využitím přehrávek plného druhového zpěvu.

Slavík obecný a slavík tmavý, jak je těžké je od sebe rozeznat? Dá se mezi nimi při určování dělat hodně chyb?
Je kruté, co napíšu, ale chyby jsem v textech, alespoň nějakou, našel snad pokaždé. A to i v případě uznávaných tisků. Někdy jde o nepozornost, spíše však neznalost. Odlišení těchto druhů lze spolehlivě zvládnout pouze v ruce pohledem zblízka do křídel. U hybridních jedinců to je ještě složitější. Pro člověka s dalekohledem platí však opět víc uši. Zpěv, ostatní hlasy. Jarní slavíci tmaví na průtahu repertoár zpravidla drží. Mezidruhové odlišení s posledními poznatky vyšlo teď v časopise Kroužkovatel.

Kdy je nejlepší doba vyrazit za slavíky tmavými, chce li si ho člověk připsat na svůj bird list?
Největší šance je od začátku května do půlky měsíce. Pak ještě protahují mnohé samice, ovšem ty vidět vůbec nejsou. Slyšet také ne. Anebo potom být součástí letně-podzimních nočních odchytů po začátku srpna, které jsou na slavíky zaměřeny.

Vy už je dlouhodobě kroužkujete, vedete si statistiku, kolik už nosí vás kroužek?
Statistika existuje dvojmo. U mne pro vlastní přemýšlení a v Kroužkovací stanici pro vědecká nakládání kohokoli, i ukotvení poznatků. Pro slavíky obecné jsem dosud vytáhl z penálu zhruba pět tisíc kroužků, tmavých mi prošlo rukama asi pět set. Kroužkování však z celého záměru tvoří tak třetinu práce. A to i přesto, že zpětné odchyty kroužkovanců po roce a déle v počtu vyšším než pět set mají obrovský informační potenciál. Zahraničního kroužkovance z toho objemu mám jednoho, v zahraničí zastižené dva, což mimo jiné radí – nechytat slavíky pro cestování prstem po mapě za výsledky. Z místa bychom se příliš nepohnuli.

Jaká je pravděpodobnost při nočním odchytu v době jejich tahu a „jejich“ místě, že některý uvízne v síti?
Vyčkáme-li, až se rozběhne druhý prázdninový měsíc, šance je málem pravidelná. Pro Čechy je tu ovšem menší problém – jinak řečeno – čím blíž Slovensku, tím lépe. Slavík tmavý patří k subsaharským migrantům jihovýchodní tahové cesty a z hnízdišť severozápadně až severně od nás republiku spíše míjí. Mladí ptáci na první cestě nemají scénář ještě ukotvený a tací jsou při hledání tras u nás přeci jen častější. Daleko více se také zastavují a to se hodí.

Máte slavičí rekord?
Z mého výzkumu pochází nejstarší slavík obecný, sledovaný kroužkováním. Jsem jediným, kdo ve volné přírodě odchytem prokázal výskyt hybridní F1 samice, tedy přímého potomka ze smíšeného páru, samci bývají pravidelně.

Jaká by byla vaše rada pro člověka, který touží slavíka tmavého vidět/slyšet?
Už to v podstatě zaznělo. Co dobré přidat – naučit se hlasové projevy z nahrávek a navíc klidně posílat záznam k posouzení na moji adresu, nebo přes blog Zaměřeno na slavíky.

Jaký je váš názor na slavičí zpěv? Jsou vyhlášení zpěváci, přesto jsem mezi birdery slyšel, že pro mnohé je nejlepší zpěvák skřivan lesní. Jak je to s vámi?
Znám ty názory a sám bývám velice opatrný v soudech. Jde v obou případech o mistrné virtuosy. Ale co třeba takový slavík tmavý? Kterého literatura tak ráda strká někam níže? Mně se například líbí nejvíc a vyznávat bych se mohl ještě hodně dlouho. Že je zpěv tvrdý? Ale zase to kolosální vyčkávání mezi strofami! Ten vibrující vzduch kolem, když se ve strachu o bubínky, do vedra z nivy polské Prosny přeci jen zvednou nad větve komáři a člověk našetřený těch tónů, konečně může žasnout. A co takový slavík modráček z kosodřeviny Pančavské louky? Co vmíchal pro český čas do osnov i ozvěny z cest kdesi od Indie?

Děkuji za rozhovor
 foto.Pavel Kverek