Pete Dunne: Pracujte na tom, aby se z vás stal dobrý pozorovatel ptáků (nebo i ten nejlepší)

Viděli jste někdy skutečně dobrého pozorovatele ptáků v akci? Nebo vynikajícího pozorovatele? Jsou birdeři, kteří bez zaváhání označí nevýrazného hnědavého zástupce rodu Empidonax za tyranovce vrbového ještě před tím, než se ozve svým kašlavým fic-bjú. Jsou birdeři, kteří dokáží určit dravce kroužícího dvě časová pásma daleko. Každý ptáčkař by chtěl být lepším a nebudu přehánět, když řeknu, že každý birder skrývá někde hluboko ve svém srdci přání být tím nejlepším birderem.

Fajn, co Vám v tom brání? Dobří pozorovatelé (i ti nejlepší), se takovými museli stát. Nenarodili se tak. Ukažte mi nějakého uznávaného terénního ornitologa a já vám prozradím, jak dosáhnout jeho kvalit. Chcete-li se mu podobat, pak se musíte řídit následujícími radami.

1. Dejte se do toho, pracujte na sobě

Chcete být výborným pozorovatelem ptáků? Musíte na sobě pracovat. Jde o to soustředit se na svůj cíl, který si musíte přesně stanovit. Pozorováním ptáků může zlepšit svoje schopnosti kdokoliv. Ti nejlepší ale chodí pozorovat ptáky s konkrétní představou, čemu se chtějí od pozorovaného objektu naučit.

Will Russell, zakladatel cestovní kanceláře WING Birding Tours, figuruje na každém seznamu nejžhavějších kandidátů na titul Nejlepší terénní pozorovatel ptáků v Severní Americe. Jednou jsem se ho zeptal, jak to dokázal, že je tak dobrý. Jeho odpověď sestávající ze tří slov je výmluvná: makám na tom, řekl. Na tato slova se můžeme podívat dvojím způsobem a pokaždé nám potvrdí předchozí text. Všimněte si, že jako první použil výraz „makám“. Makám či dělám – to značí úsilí. Všimněte si také, že Will formuloval svoji odpověď v přítomném čase. Dobrý birder nikdy neusne na vavřínech, nikdy není spokojený sám se sebou, nikdy není dost dobrý. Stále se snaží posunovat svoje hranice a zlepšovat tím úroveň svých dovedností.

2. Používejte kvalitní výbavu

Můžete být skutečně dobrým birderem bez kvalitní optiky? Ano. Ale dojít k tomuto cíli bude obtížnější. Měli byste vědět, že autoři a ilustrátoři určovacích terénních příruček používají kvalitní optiku. Jejich popisy a kresby jsou založeny na obrazech, které se do jejich mozku dostaly právě díky kvalitním voděodolným tubusům dalekohledů. Chcete-li si užívat pocit naprostého souznění s vaším terénním klíčem, měli byste tak činit se srovnatelnou výbavou. Pak bude platit, že to, co pozorujete v terénu, je shodné s tím, co v klíči zaznamenal malíř obrazem a autor slovem.

3. Pozorujte ptáky, pozorujte ptáky, pozorujte ptáky

Chcete-li být dobrým birderem, musíte ptáky pozorovat opravdu hodně. Jak moc je hodně? Hodně znamená téměř pořád. Pak se dá říci, že to myslíte vážně. Nesmíte ale v terénu trávit velké množství času zahálkou. Ti nejlepší birdeři jsou venku při každé příležitosti a popravdě řečeno se vlastně birdingu věnují pořád.

4. Věnujte se pozorování ptáků s lepšími ornitology

Před půl stoletím činil rozdíl mezi začátečníkem a zkušeným ptáčkařem dva nebo tři roky zkušeností. Nyní se tento rozdíl blíží jedné či dvěma dekádám. Znalosti a schopnosti birderů se neuvěřitelně rozšířily. To je špatná zpráva. Tou dobrou je, že na rozdíl od mnoha lidských činnosti stojících na mechanických základech (jako je například golf nebo potápění), je pozorování ptáků postaveno na informacích a informace se dají snadno sdílet a shromažďovat.

Když budete do terénu vyrážen se zkušenějšími ornitology, zlepšíte si svoje determinační schopnosti, protože díky rádci po svém boku budou vaše pokusy o určení jistější a vaše chyby budou eliminovány na minimum. Naučíte se různé triky a fígle při identifikaci obtížných druhů. Zjistíte, jakým způsobem se k výrazu „birder“ dá připojit předpona „dobrý“ a budete se toho držet. Ale…

5. Choďte pozorovat ptáky také sami

Jednou ze základních chyb, které se začátečníci dopouštějí, je to, že nechodí do terénu sami. Zvyknou si vyrážet ven s ornitology, kteří jsou lepší než oni (jako např. s místními znalci v chráněných územích, kde tito pořádají ornitologické kurzy pro začátečníky), zlenivějí a pozorování spojené s určováním ptáků nechají na nich.

Faktem je, že chození do terénu se zkušeným ornitologem uspíší vaše učení. Pak ale musíte získané zkušenosti sami uvést do praxe. Když necháte místního guru vše určit za vás, můžete si připsat velké množství druhů, ale vaše determinační schopnosti budou jistě zaostávat.

6. Učte se ze svých chyb

Mám rád nesprávně určené ptáky. Za prvé proto, že jsem jich špatně určil mnoho. Za druhé proto, že pro mě představují tu největší příležitost mnohému se naučit. Kdykoli chybně určíte nějakého ptáka, tak se snažte pochopit proč. Bylo to způsobeno jeho postojem, kterým připomínal jiný druh? Bylo to stupněm jeho pelichání, že jsem si vybavil jiný jemu podobný (nebo i odlišný) druh?

Rozdíl mezi zkušeným birderem a začátečníkem je v tom, že zkušený birder špatně určil tisíce ptáků a začátečník v podstatě jen pár. Pokud nevyužijete výhody, kterou vám každý špatně určený jedinec dává, můžete se sice stát zkušeným birderem, ale to neznamená, že z vás bude ten nejlepší.

7. Začněte jako mladí

Tohle je ošemetné tvrzení (zvláště v případě, že tato příležitost pro vás už neplatí). Jak mladý znamená mladý? Nejlepší ornitologové, které znám, začali s pozorováním ptáků už před střední školou, ve věku, kdy jsou informace vstřebávány a zpracovány velice rychle a zůstanou zachovány. Ne všichni výborní birdeři mají tuto výhodu a mohu jmenovat půl tuctu skvělých ornitologů, kteří začali s birdwatchingem až v pokročilém věku. Faktem přesto zůstává, že ti nejlepší – jako je Kenn Kaufman, David Sibley a Will Russell – všichni začali jako mladí. Hlavu vzhůru. Když začínali, tak toho věděli méně, než teď víte vy.

8. A konečně …

Užívejte si to! Ti nejlepší birdeři nikdy neztrácejí smysl pro humor – zažívají radost vždy, když pozorují ptáky. Řekl bych, že je možné stát se dobrým birderem i za předpokladu, že birding berete jako dřinu, ale proč bychom to takhle měli dělat? Jako lidské bytosti vždy inklinujeme k tomu dělat věci, které nás baví, a jak už bylo řečeno dříve, jedním z klíčů (možná tím nejdůležitějším), jak se stát dobrým birderem, je trávit co nejvíce času v terénu.

Takže si to užívejte. I když se nikdy nestanete výborným pozorovatelem ptáků – nebo dokonce tím nejlepším – vždy z vás nakonec bude lepší birder. Co je na tom špatného?

PETE DUNNE je autorem jedenácti knih, včetně Pete Dunne´s Essential Field Guide Companion, Pete Dunne on Bird Watching a Hawks in Flight. Je také vicepresidnetem New Jersey Audubon Society, ředitelem Cape May Bird Observatory a píše články a příspěvky téměř do každého ornitologického časopisu a také do The New York Times.

zdroj fotografie: John Sill. Zdroj: http://wildbirdonthefly.blogspot.cz

 (překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Robert A. Braunfield: Nezapomeňte na podružnosti

Napadlo mě to v době, když jsem psal esej s názvem „Birdwatching je o pozorování ptáků“. Tehdy jsem si uvědomil, že mám rád nejen pozorování ptáků, ale také všechny ty drobné věci, které moje výlety za opeřenci provázejí. Možná si myslíte, že teď mluvím o botanice, o určování hmyzu nebo o amatérské geologii. Ne, teď mám na mysli právě ty drobnosti, které ač se zdají být velice nevýznamné, tak mohou den trávený v terénu podstatně zpříjemnit.

Zde je krátký seznam některých z nich – nazývám je „podružnostmi“:

Ornitologický výlet si naplánujte poblíž místa, kde můžete zajít na vydatný oběd. Opravdu. Pokud se nacházíte mimo trasu s nějakou restaurací, tak se nedá nic dělat. Faktem je, že mimo naplánovanou trasu můžete najít ledacos. (Jednou jsem takhle mimo svoji běžnou trasu našel vodní nádrž plnou tenkozobců.) Přesto není příjemnějšího začátku dne, než když si můžete na výletě sednout v restauraci k dobrému domácímu koláči a servírka dolévající kávu vás familiérně oslovuje „zlato“.

Nebudete mít poblíž žádnou restauraci? Fajn, tak si vezměte jídlo sebou. Velice rád si vzpomínám na jednu zkušenost, která se mi stala před několika lety při hledání hnízda orla bělohlavého v severní části Connecticutu. Tehdy to byl typický zimní den v Nové Anglii. Kamarádovým nevytopeným a poskakujícím džípem jsme vyrazili k jezeru. Z hlavní silnice jsme pokračovali po kamenitých cestách. Díky jejich nekonečné délce a havarijnímu stavu se celý výlet zdál být snad ještě ledovějším a roztřepanějším, než ve skutečnosti byl. Když jsme pak konečně dosáhli našeho cíle uprostřed lesů na břehu jezera, tak náš řidič vystoupil z auta, zvedl přední kryt motoru a položil před nás horké sendviče s krkovičkou, které měl celou dobu umístěné na motoru, kde se krásně prohřívaly. Opravdu to byl nezapomenutelný den. Ani si teď nevzpomínám, jestli jsme to orlí hnízdo vůbec našli. Moment, musím se mrknout … ne, nenašli jsme je. Ale ty sendviče byly …

Co takhle pivo na konci horkého dne pozdního léta, kdy se opíráte o kapotu svého auta a pozorujete za soumraku volavky přeletující na nocoviště? Jednou jsem takhle náhodou potkal kamaráda na kopečku, ze kterého šlo přehlédnout velký kus řeky – on sebou měl termoláhev s pivem a já krabičku oliv. Na pařez právě přilétl výr virginský a jeho silueta se rýsovala proti zapadajícímu slunci, když se začal ozývat lelek křiklavý. Nepijete pivo? Tak si v termosce doneste čaj. Jen si to představte.

Podělte se o svá pozorování s ostatními. Ukažte ptáky lidem kolem vás. Obyčejným civilním způsobem. Pokud můžete, tak upozorněte na ptačí druhy s obyčejnými jmény, které neobsahují slůvka jako dlouhoprstý či pruhohlavý. Kdysi mi zabralo dost času přesvědčit policistu v Central Parku, aby mě nechal jít, když jsem se pokusil dvěma dívkám běžícím kolem ukázat strakapouda (anglicky sapsucker – ten, co saje mízu). Myslel jsem si, že by je to mohlo zajímat. Co je zábavnější, než ukázat opeřence malým dětem? Ne, jinak. Co je zábavnějšího, než ukázat opeřence malému dítěti, které se chová v lese klidně a chce se naučit znát ptáky? Že dítě nemáte? Tak si nějaké půjčete. Tuhle jsem si vypůjčil jedno šestileté dítě, které si vzalo svůj nový dalekohled a při pozorování strnádky vrabcovité na jedné dost vzdálené střeše křičelo:? „podívej na tu její červenou čepičku!“

Jestli máte cestou nějaké antikvariáty, tak je navštivte. Já vím, že vám úplně stačí vaše terénní určovací příručky nebo nějaké ornitologické publikace a časopisy. Zkuste se ale podívat po starých klasicích jako je Neltje Blanchan, Mabel Osgood Wright nebo Arthur Allen či George Sutton. Nezapomínejte také na básníky. Copak dokáže někdo lépe evokovat ptačí fantazie než Emily Dickinson?

Když se vracíte z terénu, tak zastavte u blešáků a výprodejů před domy. Stačí jen přibrzdit. Odkud si myslíte, že mám polovinu své výbavy, třetinu svých knih a většinu nepostradatelností, které mi visí v pracovně po na stěnách? Třeba původní obrovské tisky Audubonových kreseb? No, ty tedy zatím ještě nemám, ale znám někoho, kdo je takhle získal. Nebo první vydání Petersonova Field Guede to the Birds? Ano, to už mám. Nebo plný kufr časopisů Nature z roku 1920? Ano, ty mám také a často je používám. Co třeba krabice starých Super 8 filmů z něčích rodinného výletu na západ z roku 1960, ve kterých jsou záběry krajiny doplněny solidním množstvím zaznamenaných ptáků? Připouštím, i tohle jsem koupil. Pro porovnání tam měli i pár němých kovbojek.

Teď už se opravdu těším na ptačí migraci, která co nevidět přijde. No a zatímco budu rozjímat nad životy a cestami pěnicovitých, tak se cestou můžu podívat po nějaké té promítačce na Super 8 filmy.

ROBERT A. BRAUNFIELD je umělec a přírodovědec žijící v Hadlyme v Connecticutu. K jeho zájmům patří malba, kreslení, sochaření a psaní o ptácích. Pokud ho donutíte, aby jmenoval své oblíbené ptáky, tak se asi rozhodne pro drozdy.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Scott Shalaway: Birder nebo birdwatcher? Rozhodněte se.

Pokud čtete tohle povídání, tak pravděpodobně s chutí pozorujete ptáky alespoň na zahradě. Nemusíte se nutně považovat za birdera nebo dokonce birdwatchera, ale jistě dokážete ocenit vzhled nebo zpěv, který vám pozorovaný jedinec může nabídnout.

Ačkoli můj slovník nerozlišuje mezi označením birdwatcher a birder, tak já ano. Podle mého mínění jsou pro birdwatchera ptáci spíše příležitostnou zábavou, která se omezuje víceméně na pozorování ptáků na vlastní zahradě. Naopak birder vykazuje už známky větší posedlosti. Většinu svého volného času věnuje pozorování ptáků a dovolenou, nebo dokonce služební cesty, často plánuje do ornitologicky zajímavých lokalit. Většina birderů si navíc vede svůj life list – seznam druhů pozorovaných od chvíle, kdy jejich posedlost začala.

Sebe sama považuji jak za birdwatchera, tak za birdera. Když jsem měl dvacet nebo třicet, tak jsem byl více birder. Soutěžil jsem se svými přáteli v počtech zaznamenaných druhů a zkoušel jsem Big Day (čtyřiadvacetihodinová soutěž v tom, kdo zaznamená nejvíce ptačích druhů). Koncem 80. Let jsem dokonce vedl výpravy za ptáky do Mexika. Založení rodiny ale dokáže zcela změnit vaše priority. Rodič musí věnovat pozornost potřebám svých dětí a manželky. Dnů, kdy jsem vyrážel pozorovat husy, bylo náhle méně a byly stále vzácnější.

Příležitostně se ona moje posedlost znovu vplíží do mého života. Během posledního dubnového týdne roku 2003 se v Západní Virginii uskutečnil New River Birding and Nature Festival, kam jsem byl pozván coby přednášející. Skočil jsem po této příležitosti, protože jsem se mohl dostat do státu s výskytem lesňáčka světlobrvého (Limnothlypis swainsonii) právě v době, kdy se tento nepolapitelný druh vrací k severní hranici svého hnízdního areálu. Nikdy jsem tohoto lesňáčka neviděl, takže to pro mě byla velká šance. Dave Pollard, organizátor festivalu, mi slíbil, že mi ukáže lesňáčkův biotop, ale zároveň se snažil zchladit mé nadšení ohledně vyhlídek na jeho pozorování.

„Můžu Ti slíbit, že toho ptáka uslyšíš, ale vidět ho je hodně obtížné“, varoval mě. „Zůstává dobře skrytý v hustých pěnišníkových houštinách.“

„Jestli ho uslyším“, odpověděl jsem, „tak ho i uvidím“. Domýšlivější slova snad nikdy nebyla vyslovena.

S prvním světlem následujícího dne po mé přednášce se celá skupinka shromáždila na parkovišti u Fern Creeku, které bylo nedaleko návštěvnického centra Canyon Rim v New River Gorge. Lesňáček světlobrvý tam byl slyšen předchozího dne. Když jsem jel na místo setkání, tak jsem si přehrával lesňáčkův zpěv – řadu hlasitých splývavých hvizdů s důrazným koncem. Když jsem přijel na parkoviště, tak první zvuk, který jsem zaslechl, byla řada hlasitých splývavých hvizdů s důrazným koncem. Pozorování druhu, který jsem v životě neviděl, nebylo nikdy tak snadné. Celá skupina deset minut zaujatě poslouchala, jak lesňáček každých 20 nebo 30 sekund zpívá. Po celou dobu zůstával skryt asi 25 metrů od nás v houštině pěnišníků.

Poté jsme prošli další teritoria tohoto druhu v roklině. Byl jsem nadšený tím, že jsem slyšel nový druh, ale také zklamán, že jsem ho neviděl. Vyznávám pravidlo, že si nový druh připíšu do svého life listu jen v případě, že jsem ho viděl dostatečně dlouho, abych ho mohl pohledem určit. Tento malý, celkově hnědý pták s rezavou čepičkou a tmavým očním proužkem skutečně učinil zadost pověsti o své nepolapitelnosti, jak jsem byl upozorněn.

O něco později téhož rána jsem skupinku opustil a vrátil jsem se na parkoviště u Fern Creeku. Lesňáček pořád zpíval ze stejného místa jako před několika hodinami. Opatrně jsem popošel blíže až na okraj potoka. Lesňáček ode mě nemohl být vzdálen více než 12 metrů, ale stále zůstával skryt v nepřehledné houštině.

Posadil jsem se a příštích 30 minut jsem poslouchal jeho zpěv. Pták se nehnul z místa. Zkoušel jsem pískání a syčení a přilákal jsem lesňáčka oranžovotemenného, lesňáčka houštinového a několik lesňáčků proužkobokých, kteří neklidně posedávali na větvích ani ne 9 metrů ode mě.

Nakonec, po více než hodině, jsem letmo zahlédl malého, tmavého ptáka poskakujícího v keři. Pískal jsem, syčel, dokonce jsem hvízdal jako kalous, abych upoutal jeho pozornost. Pak se náhle ukázal. Srdce mi tlouklo o závod, když jsem zvedal dalekohled k očím. Byl to … jen další lesňáček oranžovotemenný.

O tři roky později, a po dalších třech výletech k New River Gorge, jsem si stále lesňáčka světlobrvého dopsat do svého life listu. Ale kdyby každé pozorování bylo jen jednoduché, tak by to nebyla taková výzva.

Právě ona výzva vidět to, co nelze jen tak spatřit, činí birding tak přitažlivým. Běžné ptáky může vidět každý, dokonce i vzácné druhy lze snadno pozorovat, když jste v pravý čas na pravém místě. Nepolapitelné druhy, které si žádají roky, abyste je našli, dávají birdingu příchuť nejnutkavější a nejnávykovější aktivity, jakou znám.

Ovšem birding je něco víc, než jen honba za vzácnými a novými druhy do svého seznamu. Ať se jedná o birdera, birdwatchera, nebo jen příležitostného milovníka ptactva, každý z nich divoké ptáky obdivuje. Hejno kardinálů ve sněhové bouři, májový zpěv drozdů lesních za svítání, hejno kolibříků u krmítka na verandě za srpnového večera; tato běžná podívaná a zvuky z mé vlastní zahrady mě rozechvívají stejně intenzivně jako pozorování nového druhu.

SCOTT SHALAWAY píše každý týden sloupek do novin, dvakrát týdně má pořad v rozhlasové stanici, vyučuje ornitologii pro učitele v Ohio State University´s Stone Laboratory a je autor knihy Building a Backyard Bird Habitat.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj fotografie:John Acorn. Zdroj: http://ocplprogramming.blogspot.com

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Kevin Karlson: Určování ptáků na základě dojmu

Bylo to jako záblesk z modrého nebe, skupina ptáků se mihla v zorném poli překvapených birderů. „Co to ksakru bylo?“ zaznělo z úst většiny z nich. K zachycení určovacích znaků nebyla vůbec žádná příležitost a zklamání ze ztracené příležitosti rostlo. Náhle se ozval osamělý hlas. „Bekasiny,“ řekl klidně. „Byly to bekasiny.“

Ostatní na něj hleděli s nedůvěrou. Ozvaly si i posměšné poznámky. „Prosím Tě, jak jsi na to přišel?“, zeptal se ho laskavým, ale nesouhlasným tónem uznávaný průvodce této příležitostné skupiny lidí. „Měly dlouhá, štíhlá a špičatá křídla; střední velikost; ozývalo se hvízdavé mávání křídel; letěly rychle a klikatě“, zazněla odpověď. Průvodce souhlasně přikyvoval hlavou nad přesností toho popisu. Podobný typ rychlého, ale přesného terénního pozorování se stává běžnějším v případě, pokud birder pozorně využije při počátečním určení dojmu, kterým na něj pozorovaný objekt působí.

Před tím, než jsem se podílel na sepsání knihy The Shorebird Guide, tak bych zareagoval asi podobně jako ten uznávaný vedoucí skupiny, zoufalý nad tím, že nemohu za této situace použít tradičních analytických terénních metod k určení ptáků. Nyní bych se ale přirovnal spíše k tomu osamělému hlasu z předchozího příběhu, protože dokážu využít jednodušší přístup založený na „dojmu“, jehož výsledkem je určení ještě více ptáků než dříve.

Určování ptáků na základě dojmu, kterým působí, je shodné se známějším určováním na základě „jizz“ nebo „GISS“ (tedy celkového dojmu, velikosti a tvaru – angl. general impression of size and shape). Tento přístup by měl zohledňovat i další pomocné ukazatele, jakými jsou biotop, chování, celkové zbarvení, hlasové projevy, které napomohou vytvořit během okamžiku neuvěřitelně přesný obrázek každého druhu. Dalším důležitým faktorem tohoto přístupu je přímé porovnání s dalšími druhy, zvláště těmi známými, abychom určily velikost, vzhled a strukturu pozorovaného jedince (tyto výrazy mohou popsat jejich synonyma, struktura znamená popis jednotlivých částí těla a tvar jeho celkovou stavbu). Přímé porovnání s obecně známými druhy je tím nejlepším způsobem, jak dostat do oka jemné rozdíly ve velikosti, struktuře a v opeření. Je to velice povznášející pocit, když zjistíte, že velmi podobné druhy, které jste dříve nedokázali v terénu určit, dokážete nyní dokonale odlišit díky prostému pozorování s ohledem na jejich tvar, strukturu a další dojem.

Určování ptáků na základě dojmu funguje nejlépe, když se zaměříte na několik základních, neměnných znaků. Při identifikaci se nespoléhejte pouze na jeden nebo dva znaky; pro definitivní určení použijte vše, co vám pohled nabízí. Začněte tím, že si do detailů uvědomíte vše, čím na vás působí ptáci na vaší zahradě a použijte to jako vzor při určení velikosti a dalším srovnání s neznámými druhy, které budete pozorovat později. Po nějakém čase budete znát každý druh tak důkladně, že si nově budete utvářet dojem jen z druhů neznámých. Zjistíte, že proces určování ptáků u vás probíhá téměř podvědomě, že známé druhy určujete okamžitě a jen u těch neznámých se u vás spustí zjišťování drobností spojených s určováním na základě dojmu.

Vědomí, že jste se zařadili do elitní skupiny lidí schopných správně určit pozorovaného jedince za nejrůznějších podmínek, je velmi uspokojující. Užijte si zábavu spojenou s tímto přístupem ať jste kdekoli. Vždyť přesně o tomhle ve skutečnosti birding je!

KEVIN KARLSON patřil dvacet sedm let mezi fotografy divoké přírody. Je členem redakční rady časopisu WildBird, autorem pravidelného sloupku „Birder´s ID“ a spoluautor knihy The Shorebird Guide. Aktivně se podílí na činnosti ornitologické společnosti fungující na Cape May, dvacet let je členem faunistické komise v New Jersey, je zakladatelem a presidentem Jaeger Tours, malé cestovní kanceláře určené pro milovníky ptáků (www.jaegertours.net) zaměřené především na požitek z birdingu a pobytu v přírodě.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj fotografie:Kevin Karlson. Zdroj: http://www.meadowblog.net/

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Biking Birder aneb to je šlapající birder

Koho by nelákala možnost udělat si volno a věnovat se naplno svému koníčku několik dní nebo i měsíců? Teď mám na mysli birdwatching spojený s cestováním za zajímavými ptáky, s jejich pozorováním, s poznáváním nového a se získáváním nových zkušeností. Kdo z nás by pak opovrhnul možností trávit s dalekohledem na krku třeba celý dlouhý rok? Že to nelze uskutečnit? Ale kdež! Vždyť stačí jen chtít …

Příběhy lidí, kteří se pustili za uskutečněním svého snu lze najít na internetu nebo o nich lze číst v knihách. Protagonisty pak většinou bývají Američani nebo Angličani, kteří se pouštějí do akce zvané big year. Celý rok věnují cestování za novými druhy, aby jich měli ve svém seznamu co nejvíce. Podobná záležitost může být velice nákladná, protože ve své extrémní formě může znamenat létání z jednoho konce Spojených Států na konec druhý jen kvůli jednomu exotickému ptačímu druhu. Tato honba ovšem nemusí být omezena jen na území jednoho státu. Celý loňský rok se příkladně honila dvojice Britů za ptáky po celém světě, jen aby získala jejich co nejdelší seznam – www.thebiggesttwitch.com.

Na druhé straně ale existují ornitologové, kterým nejde jen o délku birdlistu, ale snaží se příjemné spojit s užitečným. Pěkným příkladem je jeden westmidlandský učitel, který bude trávit celý letošní rok 2010 na kole při pozorování ptáků, přičemž se zaměří na přírodní rezervace po celé Anglii. Jeho cestování by mělo přinést finanční prostředky několika ochranářským a dobročinným spolkům.

Gary Prescott, učitel z Bromsgrove v hrabství Worcestershire, který se zabývá speciální pedagogikou, bude trávit rok 2010 ve snaze vidět tolik ptačích druhů, kolik bude jen schopen při cestování v sedle svého bicyklu po Velké Británii. Tento muž se pokusí navštívit každou z veřejně přístupných rezervaci pod správou RSPB a WIldfowl&Wetlands Trust.

Putování „šlapajícího birdera“ začalo 1. ledna tohoto roku v RSPB rezervaci Sandwell Valley. Na stejném místě by je chtěl také 31. prosince zakončit. Během dvanácti měsíců se bude snažit navštívit přes 150 míst s tím, že si předsevzal pozorovat přes 250 druhů ptáků. Na kole ho čeká přes 8.000 km.

Pokud bude Gary úspěšný, pak by mohl vytvořit nový rekord v počtu druhů zaznamenaných na území UK během jednoho roku s využitím nemotorového dopravního prostředku (kategorie zvaná non-motorised UK year list). V této kategorii prozatím vede Chris Mills, který zaznamenal na území Norfolku, který procestoval v roce 2005 na kole, 251 druhů ptáků.

Výrobce optiky, Opticron, se zařadil do rostoucího seznamu sponzorů a podpůrců „šlapajícího birdera“ tím, když mu věnoval na cestu binokulár Imagic BGA SE 8x42, který bude na konci cesty prodán v aukci, jejíž výtěžek bude dán na dobročinné účely.

„Šlapající birder“ je na své cestě podporován organizacemi RSPB, WWT a Asthma UK charities. Dary a příspěvky se dají zasílat skrze web Justgiving.com.

„Díky jednoduché touze věnovat se co nejvíce birdwatchingu jsem začal uskutečňovat to, co považuji za zkušenost, která dokáže změnit celý můj život,“ řekl Gary. „Rád bych přiměl lidi k tomu, aby se zamysleli nad způsobem, kterým by mohli pomoci zabránit katastrofálním změnám klimatu a zároveň věnovat finanční příspěvek pro RSPB a další charitativní organizace, které budu během cesty reprezentovat.

„Během tohoto roku navštívím množství škol přičleněných do programu Eco Schools a rád bych se s žáky i učiteli podělil o své myšlenky týkající se toho být tzv. „zelený“. Od té doby, co se podílím na programu Eco School, si totiž mnohem více uvědomuji, jaký dopad mají klimatické změny na každého z nás a snažím se přispět alespoň tou svojí troškou do mlýna a podílet se na boji proti nim.“

I tohle je možnost, jakou se dá birdwatching provozovat a není tedy nutné na něj pokaždé apriori hledět skrze prsty.

Více informací o cestě Garyho Prescotta naleznete na webu Biking Birder nebo na jeho blogu.

(na základě článku publikovaném na serveru Birdwatch)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Tom Gullick: člověk, který viděl nejvíce ptačích druhů na světě

 Na webových stránkách Surfbirds.com se dá najít oddíl s názvem LIFE AND YEAR LISTERS. Po rozkliknutí se před vámi objeví desítky a stovky birdlistů mnoha kategorií podle světadílu, jednotlivých zemí nebo i lokalit, které si pro sebe birdeři vedou, aby si mohli výsledky svého koníčku vzájemně porovnat. Kategorií nejvyšší je tzv. WORLD LIFE LIST, tedy seznam ptačích druhů, které jednotliví birdwatcheři pozorovali za celý svůj život kdekoli na světě. Na čelním místě tohoto žebříčku už několik let zůstává stejné jméno: Tom Gullick. V současné době, tedy v polovině roku 2010, má na svém kontě už 8.792 ptačích druhů.

Abych se o tomto člověku dozvěděl více, tak jsem si zkusmo zadal jeho jméno do vyhledávače google. Výsledků hledání bylo poskrovnu – několik fotografií staršího muže s dalekohledem na krku, několik poznámek o tom, že se jedná o Brita žijícího už 30 let ve Španělsku, který nabízí průvodcovské služby ornitologům pod hlavičkou cestovní agentury WildWings, dále krátké upřesnění, že počet zájemců o tyto výpravy je omezen jen na čtyři a přepravu zajišťuje Tom svým Land Cruiserem, pár zmínek o jeho unikátním lifelistu a pak jeden krátký článek deníku Financial Times, ve kterém Tom Gullick krátce mluví o sobě. Nejde ani o rozhovor, jen do několika odstavců směstnaný a obyčejnými slovy shrnutý život člověka, který by jistě vydal na zajímavou a rozsáhlou autobiografii. Překlad tohoto článku je uveden níže.

První osoba: Tom Gullick

Zaznamenáno Davidem Turnerem a publikováno pro Financial Times 5. června 2010.

Nikdo přesně neví, kolik existuje ptačích druhů. Předpokládám, že je jich asi 10.000. Sám jsem jich viděl přibližně 8.800 – což je více, než kdokoli jiný na světě. Zpočátku to nebyl úmysl; je to zkrátka jedna z těch náhod, které se vám v životě přihodí. Motivuje mě jakýsi přetvořený lovecký instinkt, i když ani ten ve mně nezmizel a je stále silný – jezdím třeba lovit koroptve do Španělska.

V Americe žila svého času jistá Phoebe Snetsinger, která viděla tolik ptačích druhů jako nikdo jiný. Jednou jsem vyrazil na ptáky s ní. Řekla mi, že je jen otázkou času, kdy se před ni dostane nějaký Angličan a já si pomyslel „jestli to má být Angličan, tak by bylo dobré, kdybych to byl já.“ Byl v tom takový ten kus patriotismu, ale myslím, že právě Phoebina poznámka to ve mně všechno spustila.

O ptáky jsem se začal zajímat jako devítiletý. Brzy jsem dostal svůj první dalekohled – vyřazený válečný kousek. Evakuovaly nás tehdy na Wales, kde jsem s pozorováním ptáků začal. Pamatuji si, jak jsem šplhal na starou jabloň, abych si mohl prohlédnout své první hnízdo dlasků nebo jak jsem se na laně spouštěl ze skály, abych si prohlédl hnízdo krkavců. Našel jsem jedno modré vejce s tmavými skvrnami, které tvořily písmeno G, což je první písmeno mého příjmení. Bylo to zvláštní.

Když mi bylo 13, tak jsem se dostal do Dartmouthu (námořní výcviková akademie) a v osmadvaceti jsem pak Královské námořní loďstvo opustil. Na birdwatching mi moc času nezbývalo, zvláště když jsem se stal generálním ředitelem firmy Clarksons, což byla v podstatě jakási předchůdkyně cestovních či turistických agentur. Pak jsem se přesunul do Ciudad Real, což už je více než 40 let, abych vedl lov orebic rudých. Bylo mi tehdy asi 41. Bylo skvělé zůstat delší dobu ve Španělsku. Většinu zimy jsem se věnoval orebicím a na jaře jsem byl vytížen tím, že jsem dělal ornitologického průvodce cest organizovaných pro birdwatchery. Přesto jsem vyšetřil trochu času i pro sebe.

Zvykl jsem si trávit nejlepší dva měsíce v roce cestováním za ptáky. Brzy jsem se naučil, že nemůžu skákat kolem světa jako nějaká kobylka, ale že je dobré se soustředit na určité oblasti. Cestoval jsem takhle do Asie, Afriky a Jižní Ameriky a uvědomil jsem si, že abych všechny ty nejrůznější ptačí druhy celého světa důvěrně poznal, tak si je musím tímto způsobem pěkně sám najít a určit.

Takže jsem jel napřed do Afriky. Když jsem tam skončil, tak mě napadlo, že když jsou Američané vždy tak dobří v Jižní Americe, tak by stálo za pokus vztyčit tam také pomyslnou birdwatcherskou vlajku Spojeného království. Vydal jsem se tedy do Jižní Ameriky a vzal jsem to stát po státu. V Brazílii jsem byl už šestkrát. Naposledy to bylo vloni, kdy jsem si tam do seznamu doplnil dalších 40 druhů včetně lelka bělokřídlého (Caprimulgus candicans) a potu rezavého (Nyctibius bracteatus), dvou nočních druhů, které se dají jen obtížně spatřit.

Neřekl bych, že mi pozorování ptáků přináší nějak zvlášť velké „estetické“ potěšení. To uspokojení tkví ve výzvě a pak v úspěchu, v rozechvění, když konečně vidíte dlouho hledaný druh. Nemám nějaký oblíbený ptačí druh, nepřemýšlím o tom v těchto intencích. Mám je rád všechny. Stejně tak nemůžu říct o žádném z těch ptačích druhů, které jsem viděl, že už vymřel. Případy znovuobjevení některých druhů jsou častější, než jejich vymření. Osobně jsem žádný nový druh nikdy neobjevil, ale našel jsem dva druhy považované za vymizelé: snováčka ostrovního (Neospiza concolor) a zvonohlíka žlutohrdlého (Serinus flavigula) v Etiopii.

Abyste mohli něco takového provozovat, tak potřebujete velkou dávku nadšení. Vyžaduje to velice dobrou paměť k identifikaci, na místa i na lidi. Determinace může být třeba v deštném pralese velmi obtížná. Zde potřebujete někoho, kdo zná všechny ptačí hlasy. Dřív jsem začínal v místech, pro která existovalo jen velmi málo nahrávek ptačích hlasů a bylo nezbytné si najít toho správného průvodce.

Nemyslím si, že toho ještě moc stihnu. Je mi 79 let a pochybuji o tom, že dosáhnu hranice 9.000 druhů. Prodělal jsem operaci kolene a už zdaleka nešplhám po kopcích nebo po stromech tak dobře jako dříve. Opravdu mě nevzrušuje fakt, že se najde někdo, kdo mě předběhne – byl jsem číslem jedna docela dlouho.

zdroj fotografie:
Tom Gullick. Zdroj: http://home.btconnect.com/wildwings/
Tom Gullick a Richard Craig. Zdroj: http://www.nature.org.vn/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Wayne R. Petersen: Ctěte ornitologické tradice

Jako ornitolog s padesátiletou zkušeností se cítím dostatečně kvalifikovaný k tomu, abych se vyjádřil k několika skutečnostem týkajícím se ornitologické etikety. Tradice a tabu, etika a hodnoty – to vše souvisí s pozorováním ptactva a pro nové ptáčkaře bude jistě vhodné zmínit základní pokyny, jejichž respektování jim usnadní jednání za těch rozpačitých a přesně nedeklarovaných okolností, které nevyhnutelně vyvstanou při jejich vzájemných setkáních. Následky okamžité či dlouhodobé ignorace těchto pravidel není dobré podceňovat. Všechna jsou zaměřena víceméně na prostředí birderské subkultury a jako takové si zasluhují naši důkladnou pozornost.

Nikdy se neptejte: „Jak dlouhý je tvůj birdlist?“ Tohle téma je pomyslným minovým polem a pochopení jeho citlivosti je nevyhnutelné k rozvíjení pozitivních vztahů mezi ptáčkaři, zvláště při setkání s neznámým kolegou, kterého vidíte prvně. Zatímco někteří birdeři pohotově každému vnucují svoje seznamy pozorovaných druhů (v kterékoli kategorii), jiní si tyto informace žárlivě střeží. Ať už je to z důvodu pýchy, vysokého sebevědomí nebo prosté starosvětské skromnosti, tak si mnozí ptáčkaři nepřejí rozebírat tato osobní témata a proto je vhodné k nim přistupovat s rozvahou a diskrétností.

Druhá otázka, na kterou se nikdy neptejte je: „jste si jistý určením toho ptáka?“ Reakce některých birderů na podobný dotaz může mít podobu přímého útoku. Skutečně, tato otázka pronesená mezi ornitology způsobila více zraněných citů, zpřetrhaných přátelských vztahů a pošramoceného sebevědomí, než kterákoli jiná. Abyste se podobnému šílenství vyhnuli, tak svůj dotaz pečlivě zvažte. Je přece nad slunce jasnější, jaká bude reakce člověka, kterému cílíte svým dotazem přímo na jeho bezúhonnost a jeho schopnosti. Nejde o to vůbec se neptat, ale rozmyslet se jakým způsobem otázku položit. Žádné univerzální řešení tohoto ožehavého tématu neexistuje. Nápomocno vám může být to, když si uvědomíte, jakým způsobem položenou otázku týkající se vaší věrohodnosti byste osobně byli schopni akceptovat. Přijatelné řešení leží spíše v přístupu než v dotazu samotném.

Jádrem birderské etiky je sdílení informací. Který ptáčkař někdy neměl to potěšení využít velkorysé dobroty jiného? Projevy birderské šlechetnosti sahají od poskytnutí informací o výskytu neobvyklého ptačího druhu, přes jeho přesnou lokalizaci, až k pomoci s jeho určením. Etika sdílených informací, jakkoli není jen lokální záležitostí, je ctností, které se často v každodenní rutině nedostává. Ptáčkař, který se chce o své informace a znalosti podělit, se nikdy birderské etice nezcizí.

Přísná oddanost principům cti a bezúhonnosti je skutečnou podstatou birderské etiky. Ve spojitosti s nadšeným „sběrem“ terénních pozorování muselo nevyhnutelně dojít ke vzniku tří kategorií, kterými se birdeři vzájemně označují – dobrý, špatný a podlý. Když dobrý ornitolog objeví nějakou super raritu, tak ji správně určí a pak informuje o jejím výskytu celou birderskou komunitu. Každý pak má šanci nalezeného ptáka vidět a osobně si vzácné pozorování užít. Špatný ornitolog pozorovaného jedince správně určí, ale na jeho objevení si činí až agresivní nároky i v tom případě, že není jeho prvním pozorovatelem. Podlý birder si záměrně vymýšlí raritní pozorování obyčejně s malou nebo žádnou pravděpodobností na jejich skutečnou existenci. Z důvodu zcestné snahy o uspokojení vlastního ega se oba - špatný i podlý birder - příležitostně snaží oklamat ornitologickou komunitu. Naštěstí jsou tito hanební a lživí jedinci jen výjimečně úspěšní a každý, kdo pravidelně praktikuje podobně nevhodné formy birderské etiky, je brzy odhalen a vyobcován ze společnosti pozorovatelů ptactva.

Otázky birderské etiky ovšem vyvstávají nejen uvnitř této komunity, ale objevují se i ve vztahu k neornitologické veřejnosti. Jako mladý jsem se buď snažil nějak zamaskovat svůj dalekohled vždy, když jsem se ocitnul mezi neornitology, nebo jsem předstíral, že dělám něco jiného, než že pozoruji ptáky (třeba že hledám velryby nebo fotím). Snažil jsem se tím vyhnout zvědavým pohledům kolemjdoucích. Samozřejmě jsem nikdy nenechal své okolí při tom, že jsem ornitolog. Nyní se při každé příležitosti aktivně snažím na veřejnosti o pozorování ptactva diskutovat a za dalekohled, který mi visí na krku, se nestydím. Troufám si tvrdit, že právě tohle jednání zapříčinilo, že se birdwatching ocitnul právě tam, kde se nyní nachází. Nestyďte se za to, že jste ptáčkaři – buďte na to pyšní a buďte v tomto ohledu aktivní. Ptáci nám za to možná jednou poděkují!

To bylo jen několik úvah, které mě napadají při pozorování ptáků. Další pravidla birderské etiky naleznete na stránkách American Birding Association. (překlad naleznete zde: http://www.dodinart.ic.cz/aba_etika.html).

WAYNE R. PETERSEN řídí program významných ptačích území při Massachusetts Audubon Society. Dělá průvodce při mezinárodních výpravách za ptáky, často přednáší a téměř 40 let organizuje birderské workshopy. Petersen je spoluautorem publikací Birds of Massachusetts a Massachusetts Breeding Bird Atlas a podílel se také na knize The Sibley Guide to Bird Life and Behavior.

zdroj fotografie:Wayne R. Petersen. Zdroj: http://lonepine.us/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

John Acorn: Zpomalte a uvidíte jistě více ptáků

Život je v naší době hektický. Moderní společnost nás nutí spěchat. Často se užívají obraty jako „hospodaření s časem“ nebo „rozbor nákladů a výnosů“. Čas jsou peníze a na penězích záleží. Proto se nelze divit tomu, že mnoho lidí nalézá únik od takto postaveného a zavádějícího žebříčku hodnot právě díky stále oblíbenějšímu birdingu. Nelze se ale divit ani tomu, že tito ptáčkaři přistupují k času trávenému v terénu úplně stejně hloupým způsobem.

Určitě víte, co tím chci říct, že? Jistě už jste slyšeli nějakého birdera prohlásit, že musí ještě „udělat“ určitou trasu, „musí zapracovat na co nejdelším seznamu pozorovaných druhů“ nebo „musí pokrýt návštěvou v terénu co největší území“. Všimli jste si, jak ta šílená honička za ptáky nebezpečně připomíná horečnatou honbu za zdravím, mocí a uznáním v profesním životě?

Tak jo, mám pro vás několik dobrých zpráv. Dobří ptáčkaři se zběsile nehoní jako divocí psi za pachem své kořisti. Dobří ptáčkaři jsou naopak jako pumy – leží a čekají (na vhodném místě samozřejmě). Čekají, až k nim kořist sama přijde.

Vezměme si třeba mého přítele Kariho. Strašně rád se povaluje na zemi, na zádech, kouří při tom cigarety a dívá se na oblohu pozorujíc ptáky, kteří nad ním přeletí – tedy pokud mu v tom právě kouř z cigarety nepřekáží. Tento člověk nás hodně překvapil, když začal uvádět pozorování potáplice pacifické a dalších vzácných vodních druhů ptáků, které viděl z malé zahrádky před svým domem na předměstí Edmontonu. Když ale začal uvádět i strnada pestrého z jezera Beaverhill, oblíbeného místa místních ornitologů, tak nás doslova uzemnil. Abyste to správně pochopili, nikdo z nás tam strnada pestrého nikdy neviděl, i když jsme věděli, že tudy pravděpodobně na tahu prolétá. Celý vtip je v tom, rozpoznat strnady zespodu, když vám letí nad hlavou.

Jak zázračně funguje pomalá a klidná práce, jsem si uvědomil při muškaření. Jako vždy jsem pomalu brodil proti proudu úzkého pstruhového potoka, klidně jsem se přibližoval k rybě stoupající k hladině a najednou vidím – chřástaly karolinské! Předtím jsem chřástaly vždy jen zaslechl, nebo je na kratičko zachytil v letu. Teď jsem je viděl pořád.

Já vím, nic moc. Možná bude lepší, když vám řeknu, co se stalo mému kamarádovi Jackovi. Jack je entomolog a nedávno vyrazil na jednodenní výlet se dvěma přáteli ornitology, kteří se rozhodli najít kulíka pastvinného v jedné vyschlé oblasti jihokanadské prérie. Jack zůstal poblíž auta, rozložil si svoje kempinkové křesílko a pozoroval, jak zemní vosy pohřbívají paralyzované housenky do písku. Odpoledne se oba birdeři vrátili naprosto vyčerpaní a zklamaní z toho, že kulíka nenašli. Tehdy se jich Jack zeptal: „Chlapi, jak vlastně vypadá ten pták, co hledáte? Jestli připomíná světle hnědého kulíka rezavoocasého, tak jeden takový se tady skoro celý den potuloval – odlétl právě, když jste se vraceli támhle z toho kopce …“

Jednou jsem byl pozván na natáčení televizní show s názvem Twits and Pishers věnované pozorování ptáků. Jestli jste už s televizní kamerou v terénu byli, tak asi víte, jak to vypadá. Přijdete na místo, nachystáte kameru a čekáte. Někdy musíte počkat, až přeletí letadlo nebo kolem propluje loď, aby vám jejich zvuky nerušily vaše záběry. Někdy musíte počkat, až odplují mraky. Jindy čekáte, až chlapík nablízku přestane pracovat s motorovou pilou nebo sbíječkou. Někdy musíte počkat, až kolem vás projdou hluční birdeři. Většinu času prostě čekáte, což je právě ta doba, kdy se objevují ty nejlepší druhy.

Takhle nějak to fungovalo i v tropech. Když jsme natáčeli v trinidadském Asa Wright Nature Center, tak tam krom naší pracovní skupiny byla i družina nadšených birdwatcherů pocházejících jak z Ameriky, tak s Anglie. Po většinu času se zdržovali v terénu nebo se snažili domluvit nějakého průvodce, který by jim pomohl najít někde na ostrově co nejvíce druhů. My jsme se naopak pohybovali po okolí velice pomalu a hodně jsme posedávali a odpočívali. Ke konci dne se nás tito „soutěživí nadržení ptáčkaři“ (tak je nazval nás zvukař) vždy podezíravě vyptávali. „Tak co jste viděli?“, pokřikovali na nás a my jsme jim klidně mohli ukázat nahrávky orla zdobeného na hnízdě, mravenčíka proužkovaného pojídajícího kolibříka měděnořitného nebo kondora královského plachtícího nad hlavní budovou našeho střediska.

V jiném televizním show jsme nad tímto fenoménem diskutovali podrobněji a můj host, kterým byl odborník na dravce, Gordon Court, pro to měl i pojmenování: svačinové pravidlo. Jinými slovy, vzácné druhy ptáků se neukážou, když je hledáte, ale právě v tom okamžiku, kdy odložíte dalekohled a pustíte se do svačiny. Možná jste slyšeli o soutěži zvané Big Sit (Velké sezení), která spočívá v tom, že zůstanete 24 hodin uvnitř pětimetrového kruhu a z něj sčítáte pozorované ptáky. Myslím, že je to skvělý nápad, ale mě osobně by 24 hodin zabilo. Proč stále musíme vymýšlet a dělat věci, které jsou buď přehnané nebo nedostatečné. Rád bych vás tímto seznámil s konceptem soutěže, kterou bych nazval Little Sit (Malé sezení) a kterou můžete praktikovat téměř kdekoli a kdykoli. Je fakt, že sice nemusí být tak efektivní, ale když se to vydaří, tak z toho určitě budete mít skvělý pocit.

Krom toho tu pořád ještě máme „pomalou chůzi“, oblíbenou techniku mého kamaráda Briana. Ten ji rád praktikuje na zajímavých a slibných lokalitách – jde pomalu a pak začne jít opravdu, ale opravdu pomalu, tak pomalu, že stěží dokážete vnímat jeho pohyb. Vypadá to skoro jako taj-či. Ve skutečnosti to trvá celou věčnost, než Brian přiloží dalekohled ke svým očím, aby si prohlédl zajímavý druh. Minulé jaro demonstroval Brian svoji metodu naší poměrně netrpělivé, ale přesto milé přítelkyni Rose. Nějaká pěnice poskakovala na vrbě vpravo od nich, ale než se k ní Brian dokázal otočit, tak zmizela.
„Ten pták uletěl, Briane!“ uštěpačně poznamenala Rose.
„Neboj,“ odpověděl Brian a jeho rty se jen sotva pohnuly. „On se zase při podzimním tahu vrátí.“

JOHN ACORN je biolog, spisovatel, pracuje pro televizi a přednáší na univerzitě v Edmontonu, v Alberně. Je spoluautorem dvou určovacích příruček ptáků Kanady a často cestuje, aby přednášel na ptačích festivalech nebo pozoroval ptactvo.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj fotografie:John Acorn. Zdroj: http://news.upei.ca/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Sheri Williamson: Dobří birdeři se neoblékají do bílého

14. října 1991 jsem trávila několik hodin prodíráním se po jedné stezce vysoko v kaňonu Ramsey při hledání hnízda. Většina ptáků v této části jihovýchodní Arizony vyvedla svá mláďata o týdny nebo měsíce dříve, ale já tu nehledala obyčejné druhy. Byla jsem tu kvůli trogonům ušatým (Euptilotis neoxenus) – velice vzácným bratrancům trogonů krásných (Trogon elegant) – a jednalo se o první hnízdění tohoto druhu, které kdy bylo na území Spojených států zaznamenáno. Tehdy jsem měla pocit, že by tito nádherní ptáci mohli změnit můj život. Netušila jsem ale, že by také mohli změnit můj šatník.

Zmínění trogoni ušatí se objevili v pohoří Huachuca začátkem srpna spolu s dalšími, kteří to léto přilétli přes mexickou hranici. Ptáčkařskou komunitu vzrušovaly nadějné zprávy o přítomnosti trogonů v Chiricahua Mountains už od začátku června. Když pak přišly nové zprávy o posledním pozorování, tak začali birdeři proudit do kaňonu Ramsey v naději, že se jim podaří tento poklad Sierry Madre najít.

Během následujících tří týdnů se stovky birderů statečně potýkaly s místními neschůdnými stezkami a řídkým vzduchem. Trogoni byli ale k zbláznění plaší a zmizeli v lesích při prvním vyrušení. Až na těch pár šťastlivců, kteří trogony viděli, tu bylo mnohem více těch, kteří odcházeli s prázdnou. To jediné, co jim zůstalo v paměti, bylo výstražné volání ptáků ztrácející se v dáli. Zdálo se, že čím více lidí sem přijelo hledat, tím to bylo těžší. Zklamaní vracející se birdeři pak vyprávěli znepokojivé příběhy o křiku, běhání, bláznivém pronásledování mimo stezky a hlasitém a nekonečném přehrávání nahrávek ptačích hlasů znějícím odevšad. Stejně jako klesala úspěšnost pozorování trogonů, tak opadal i zájem o jejich pronásledování. Týden po Svátku práce už zase počet ptáků v kaňonu Ramsey převýšil počet ptáčkařů.

Snaha zahlédnout trogony pokračovala ještě v září. Jednalo se ale o sporadické pokusy odehrávající se hluboko v divočině, které bylo ochotno podstoupit jen málo neohrožených nadšenců. Dokonce ani pozorování jednoho z ptáků skrývajícího se ve staré datlí dutině, které přišlo začátkem září, nerozdmýchalo novou vlnu „trogonmánie“. Na hnízdění už bylo tou dobou hodně pozdě. Alespoň to jsme si mysleli – až do 10. října, kdy skupina výletníků natočila samici vletující do dutiny starého javoru, která byla viditelná ze stezky. Akcie trogonů vzrostly ještě více o dva dny později, kdy se jeden člověk z té stejné skupiny vrátil na lokalitu a pozoroval samce přinášejícího housenky k otvoru dutiny, což potvrzovalo to hnízdění.

Hnízdo bylo jen dvě míle vzdálené od míst, kde jsem žila a pracovala v rezervaci Ramsey Canyon. Vyzbrojena stativovým dalekohledem a zápisníkem jsem si 14. října vzala den volna s tím, že budu sledovat hnízdo a pro potomstvo zaznamenám všechny dostupné údaje, které zjistím. Ve 12:44, hodinu od posledního krmení, zaznělo několik mlaskavých kňučivých hlasů signalizujících přílet samce. Šest ptáčkařů tiše a trpělivě očekávalo jeho návrat. Po dvou minutách, kdy nikdo z nás ani nedýchal, samec konečně přistál u vchodu do dutiny, aby v zápětí přeletěl na vedlejší strom. Tam začal výstražně křičet. Jeho křik, tlumený velkou housenkou v zobáku, byl přerušován záblesky bílých krajních per jeho ocasu.

Při předchozích krmeních vlétali rodiče s potravou do hnízda téměř okamžitě navzdory přítomnosti malé skupiny pozorovatelů. Co tedy způsobilo tohle zpoždění? Následujících osm minut před tím, než zase přistál u hnízda, létal samec trogona stále tam a zpět přes malou mýtinu a pořád křičel. Přes stativák jsem viděla, jak krátce otáčí hlavu směrem ke stezce. Pak vždy zase vzlétnul a poplašně křičel. Podívala jsem se směrem jeho pohledu, který směřoval k jednomu birderovi. Ten přišel později, seděl stranou ostatních, ale z hnízda byl celý vidět. Jeho bílé tričko a čepice zářila jako pochodeň proti tmavému pozadí lesa. Teď mi bylo jasné, v čem je celý problém. Riskovala jsem, že svým pohybem vystresuji trogona ještě více, ale přeběhla jsem k tomu birderovi v bílém a požádala ho, aby si svlékl tričko a s čepicí oboje skryl. Napřed se tvářil zaraženě, ale rychle mi vyhověl, když jsem mu vysvětlila důvody svého zvláštního požadavku. Odplížila jsem se zpět ke stativáku a poznámkovému bloku a pozorovala samce trogona dalších šest dlouhých minut, než konečně vlétnul do dutiny. Nebyl uvnitř ani minutu, když zase vyklouznul ven hledat potravu. Za několik minut se vrátil s dalším hmyzem. Následovalo krátké zaváhání, než zmizel v hnízdě, aby nakrmil mladé.

Ten večer jsme s kolegou odstřihli několik metrů maskovací sítě a vyrobili pár jednoduchých ponč, která by se dala půjčovat nevhodně oblečeným pozorovatelům trogonů. Těch několik kusů sítě umožní desítkám lidí pozorovat hnízdo s minimálním rušením krmících rodičů. Trogoní hnízdo vzalo bohužel za své o dva týdny později při časné zimní bouřce. Během toho krátkého období jsme si ale uvědomili jednu věc, na kterou je nutno dávat si pozor – i něco tak obyčejného, jako je bílé tričko, dokáže velice ovlivnit pozorované ptáky.

I když jsou trogoni ušatí velice citliví, tak nejsou jediní. Většina ptáků silně reaguje na zrakové vjemy – barvy hrají podstatnou roli v jejich životech a chování. Také trogoni krásní rozevírají ocas s bílými krajními pery, aby signalizovali nebezpečí. U kardinálů červených (Cardinalis cardinalis) spouští jejich rodičovský instinkt otvírání zobáků mláďat s jasně oranžovou barvou uvnitř. Vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoeniceus) udržuje klid v zimujících hejnech tím, že skrývá svoje provokativně červeně zbarvené nárameníky. Momot černolící (Momotus momota) instinktivně uskočí před křiklavě proužkovaným vzorkem korálovce. Jestliže jsou ptáci citliví na visuální podněty, pak myslíte, že budou ignorovat bílá trička, červené čepice a zářivě žluté baťůžky? Průměrný ptáčkař prozatím nevěnuje v terénu tolik pozornosti svému oděvu jako lovci nebo fotografové.

Názory na to, že by se měl na birderských festivalech a setkáních prodej bílých triček nahradit jen maskovacími materiály a krycími barvami na obličej, mi přijdou trochu extrémní. Výběr oblečení v neutrálních barvách, které obsahují barvy přírodní, ale může snížit vliv pozorování ptáků na ptáky samotné a na ostatní divoce žijící zvířata a samozřejmě může přinést řadu nových zkušeností pro všechny.

SHERI WILLIAMSON autorka A Field Guide to Hummingbirds of North America (Terénní určovací příručka pro kolibříky Severní Ameriky), jednoho z řady klíčů Peterson Field Gude Serie, žije v Bisbee v Arizoně. Její jinak velice jednotvárný šatník obsahuje několik křiklavých kousků do tropů, které si obléká při návštěvě lokalit s výskytem kolibříků a také jedno batikované triko s motivem Led Zepelin, které nosí při formálních příležitostech.

zdroj fotografie:Sheri Williamson. Zdroj: http://haggisbag.wordpress.com/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Peter Stangel: Podělte se o svoji vášeň - znovuzrození birdera

Sdílet svoji vášeň je dobré pro ptáky, pro jejich pozorování, i pro jejich ochranu.
Já jsem se „znovu narodil“ jako birder na jaře roku 1992. Změnilo mi to život a právě teď se chystám o tom vydat svědectví. Můžete říci „Amen“?
Stalo se to v Asilomaru, na kalifornském poloostrově Monterey, kde jsem byl přítomen na konferenci zaměřené na ochranu ptáků. Po dopoledni nabitém bouřlivými diskusemi jsem se s jednou kamarádkou vydal na procházku po pobřeží, abychom se porozhlédli po bahňácích.
Došli jsme k malému útesu s výhledem na nekonečné pláže poloostrova, které byly posety ptáky. Po chodníku, který lemoval okraj skály, se pohybovaly desítky chodců, cyklistů a in-line bruslařů. Kamarádka s pohledem upřeným na ptáky na hranici přílivu, vysunula nohy svého stativu a suverénně ho postavila doprostřed chodníku.
Zděsil jsem se že, bychom na sebe mohli coby na birdery upozornit, popadl jsem stativák a zatáhl ho za blízké křoví v naději, že si nás nikdo nevšiml. Kamarádka ale stejně rychle zase postavila stativ zpátky na chodník. Bleskově jsem obhlédl okolí a zaregistroval postarší párek rázující sportovním krokem naším směrem. Nervózně jsem začal odpočítávat vteřiny dělící nás od chvíle, kdy si nás všimnou.
Mé obavy se brzy naplnily. „Ahoj“, zavolala kamarádka na důchodce. „Proč se nepodíváte támhle na ty ptáky přes můj stativový dalekohled?“ Páreček zaváhal, ale bylo znát, že jsou spíše zvědaví, než překvapení. Jako Kaliforňané nebyli zjevně zvyklí na takové podivné chování. Muž se opatrně přiblížil k okuláru a několik sekund se přes něj díval. Pak ustoupil, aby mohla nahlédnout i jeho paní. „Proč mají ti ptáci tak dlouhé zobáky?“ zeptal se mé kamarádky.
Já jsem se snažil tvářit, jak nejlépe jsem dovedl, jako jedna z okolních montereyských borovic, proto začala mluvit kamarádka. „To jsou slukovci,“ řekla, „pravděpodobně dlouhozobí. Těmi dlouhými zobáky prozkoumávají písek, ve kterém hledají bezobratlé tvořící jejich hlavní potravu.“ Krátký výklad z ekologie slukovců byl zakončen v momentě, kdy pán poznamenal, že i když žije na tomto poloostrově už více než deset let a na pláži viděl mnoho ptáků, nikdy nevěděl, co jsou zač. „Děkuji,“ řekl, vzal pod paží svoji paní a oba pokračovali dále. Paní, která za celou dobu nepromluvila, se jen usmívala a souhlasně přikyvovala.
Toho slunečného odpoledne neunikl pozvání mé kamarádky nikdo. Nikdo neodmítl její nabídku. Nikdo se jí nesmál a téměř každý pro ni měl nějaká vstřícná slova. Jedni komentovali ptáky, jiní stativový dalekohled. Doslechli jsme se i několik historek o strýcích a kamarádech, kteří rádi pozorují divoké ptáky. Povzbuzen úspěchem své kamarádky jsem se postupně vynořil z křoví a začal také spolupracovat. Společné pozorování ptáků s těmi neznámými lidmi ve mně vyvolalo příjemný pocit z toho, že jsem birder.
Později, když jsem přemítal o této zkušenosti, jsem si uvědomil tři věci, které mi utkvěly v mysli. Za prvé, bylo to zábavné. Za druhé, všichni, s nimiž jsme ptáky společně pozorovali, byli vděční za novou zkušenost. Za třetí, nikdo si z nás netropil legraci. V onen slavný den se mi otevřely oči a můj život se změnil. Můžete říci „Amen“? Proč jsem se nemohl znovu narodit jako kazatel birdingu už před tím, než mi bylo třicet a kousek? Krátký pohled na moje mládi mi odhalil možnou odpověď. Jako mladý pozorovatel ptáků, a zvláště pak jako teenager, jsem musel čelit nepříjemné zkušenosti především od svých vrstevníků. „Šmírák“, vysmívali se mi, když mě zahlédli s dalekohledem.
Jejich výsměch se mě bolestivě dotkl a já trpěl emocionálně i fyzicky. Pozorování ptáků jsem se věnoval tajně a v terénu jsem se snažil každému vyhnout. Když se na blízku objevili nějací lidé, rychle jsem zastrčil dalekohled pod kabát a určovací příručku jsem zatlačil hlouběji do kapsy. Nikdy jsem s nikým nemluvil o tom, co jsem viděl. Stal se ze mě tajný birder.
Díky zkušenosti z Asilomaru jsem si ale uvědomil, že mě tento můj přístup obral o sdílenou radost z vlastních pozorování. Navíc nebyl ku prospěchu ptákům ani jejich ochraně. Kdo ví, v kolika lidech jsem mohl vyvolat zájem o ptáky a jejich ochranu během těch promarněných roků?
Asilomar jsem opouštěl jako vyměněný a s odvahou pustit se tam, kam by měli směřovat všichni birdeři – přímo před širokou veřejnost. Dnes si přede mnou nemůže být jistý nikdo, kdo se ocitne nablízku. Vyhlížím kolemjdoucí a prosím je, aby si půjčili můj dalekohled nebo aby se podívali přes můj stativák a užili si pozorování ptáků. Jdu tak daleko, že hotelový personál informuji o tom, že jsem ve městě hlavně kvůli ptákům a ukazuji jim seznam druhů pozorovaných toho dne. Přerušuji tenisové turnaje, abych upozornil na prolétajícího jestřába Cooperova. Dalekohled mám nyní pověšen viditelně na bundě jako čestné vyznamenání a jako výzvu ostatním, aby se zeptali, k čemu ho nosím. Jsem birder a jsem na to hrdý!
Sdílení mého nadšení pro ptáky mi přineslo několik velice přínosných a nečekaných zážitků. Před několika zimami jsem například s malou skupinkou lidí zíral na dva dospělé orly bělohlavé postávající na zamrzlé řece Potomac ve Wahingtonu DC živící se rybou uvízlou v ledu. Z našeho nadšení nás vytrhl autobus s turisty, který zastavil za námi a ze kterého se vyvalilo asi deset mladých lidí. Podle nezaměnitelné kombinace kůže, Lycry a rifloviny se zcela jasně jednalo o děti z města, podle dialektu pak pravděpodobně z New Yorku. Obrátil jsem se na své kolegy, jestli bychom je také neměli přizvat. Bez ptaní souhlasně přikývli. Připravil jsem si munici. „Hej! Mládeži, nechcete se mrknout na pěkné ptáky?“
S nervózními úsměvy se k nám přiblížili. Jeden po druhém nakoukli do stativáku. „Bomba!“ „Hustý!“ Tý vado!“ Bylo zřejmé, že to na ně udělalo dojem a ptali se nás na spoustu věcí. Jako poslední před nás předstoupil mladý muž. Ostatní se k němu chovali s respektem a tak jsem usoudil, že je to jejich vedoucí. Trvalo mu několik vteřin, než pochopil, jak stativák použít a pak se do něj dost dlouho díval. Konečně se narovnal a podíval se mi přímo do očí. Pokynul mi, abych přišel k němu. Skvěle, myslel jsem, že mu ukáži nádherné opeřence a namísto toho mi teď dá co proto! Sebral jsem svoji venkovskou odvahu a předstoupil před něj.
Naklonil se ke mně. „Víte, jaký je můj oblíbený pták?“ zeptal se. Překvapen, ale stále na pozoru, jsem sebou trhl. „Ne, nevím.“ Sáhl dolů a oběma rukama si vytáhl nahoru tričko, které odhalilo orla bělohlavého vytetovaného přes celou hruď. „Orli jsou moji oblíbení ptáci,“ svěřil se. Oněměle jsem dokázal jen souhlasně přikývnout a děkovat své šťastné hvězdě. Orli dokázali spojit dva lidi tak, jak by to nic jiného nedokázalo.
Sdílení mého zápalu pro ptáky je nyní oblíbenou součástí mých cest za nimi. S mnohem větším uspokojením ukazuji místní ptáky skupinám začátečníků, než abych se honil za nějakými vytelefonovanými špeky s dalšími fanatiky. Jen zřídka jsem teď v terénu sám – není to totiž taková zábava, když si nemůžu užít pozorování s někým jiným. Moje birderské zkušenosti se tím zlepšují a navíc mám pocit, že dělám i něco pro ochranu ptáků. Svůj výklad často doplňuji například následujícími tipy – nepouštějte kočku ven, kupte si Kachní známku (značná část výtěžku z prodeje těchto poštovně neplatných známek vydávaných U. S Fish and Wildlife Service putuje na ochranu přírody), upravte skla svých oken, aby byla bezpečná pro ptáky. Možná, říkám si, možná, že někteří z těch, se kterými sdílím svoji vášeň, jí sami propadnou. Což by bylo pro ptáky a jejich budoucnost jen dobré.
Prosím vás, neponechávejte si mé zkušenosti jen zprostředkovaně. Vyjděte z utajení. Znovu se zroďte. Ptáci jsou fantastičtí a nesdílet radost z jejich pozorování znamená nejen pro vás, pro lidstvo, ale i pro ptáky strašnou nespravedlnost. Ano, chce to trochu odvahy. Když ale uvidíte to nadšení, se kterým lidé kolem vás reagují, pochopíte, že to stojí za to. Vyzkoušejte to. Podělte se o svoje nadšení pro ptáky. Určitě nebudete zklamáni. Amen!

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

PETER STANGEL - jeho ochranářská kariéra začala tím, když v druhém ročníku základní školy poskytoval svým spolužákům rady týkající se přikrmování ptáků na zahradách. Po získání doktorátu z ekologie na University of Georgia začal pracovat v National Fish and Wildlife Foundation (www.nfwf.org), kde řídí projekty zaměřené na ochranu ptáků a přírody v jižních oblastech Spojených Států.

zdroj fotografie: http://www.linkedin.com/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala

Číst dál...

Scott Wiedensault: Udělejte kvůli ptákům změnu

Před několika lety, kdy hrozilo, že bude ze stolu smeten jeden klíčový ochranářský program, jsem na diskuzním fóru birderů zveřejnil pobídku, aby se obrátili na úřad guvernéra a protestovali proti jeho zrušení.

Lidé tak masově učinili a program byl zachráněn. Ke svému úžasu jsem ale od několika desítek lidí také slyšel, že to pochopili úplně jinak – otrávení a někdy dokonce rozzuření tím, že jsem s tímto tématem vůbec do diskuzního fóra lezl. „Nezaregistroval jsem se mezi diskutující kvůli tomu, abych četl podobné ochranářské kecy,“ vztekal se jeden chlapík. „Přihlásil jsem se proto, abych zjistil, kde ptáky hledat.“

Nestačil jsem se divit: odkud si ten člověk myslí, že ptáci na zemi pocházejí? Z nějaké prastaré továrny šedivého průmyslového města, ve které po celý den supí olejem ušpiněné stroje, jejichž montážní linky plivou jeden druh za druhým? Prd, strnadec zpěvný. Drc, potápka černokrká. Buch, kalypta kalifornská. Zabalte je a pošlete je ven, chlapci!

Ptáci pocházejí z biotopů, které jim vyhovují – a my jim s úspěchem tyto biotopy den po dni ničíme. Tlak na ptáky roste o to intenzivněji, jak se populace Spojených Států blíží hranici 300 milionů obyvatel. Z některých míst, jako je třeba můj domovský stát Pennsylvania, zmizelo v posledních pětadvaceti letech více lesů a travnatých plání než za předchozích dvě stě let. Jak mizí tato země, mizí i ptáci, bez kterých se náš koníček neobejde.

Pozorování ptáků tedy znamená také jejich ochranu, stejně jako prostředí, na kterých jsou ptáci závislí - přinejmenším tak by to mělo být. Je nutné je chránit aktivně, nejen laskavými myšlenkami a přáním všeho dobrého, ale také vaším časem, vaším hlasem a vašimi penězi. Pokud jste birderem, pak musíte být také aktivním ochranářem.

Nevyžaduje to mnoho času ani hodně peněz. Vyžaduje si to ale notnou dávku nadšení. Nemusíte organizovat protestní pochody, kdy si leháte před buldozery. Měli byste být spíš ochranáři píšící do redakcí různých periodik, ochranáři volající lidem v kongresu; někým, kdo si udržuje přehled a snaží se zasáhnout v místech, kde se pohybuje se svým dalekohledem. Měli byste být tím, kdo je v kontaktu nejen s místními birderskými kluby, ale má přátele i v ochranářských organizacích, někým, kdo podporuje oblastní úřady ochrany přírody zabývající se ochranou zemědělské krajiny, tím, kdo volá místní politiky k zodpovědnosti v případě, že jejich rozhodnutí bude mít negativní dopad na volně žijící živočichy a jejich životní prostředí.

Jelikož ptáci nejsou záležitostí skrytého odboje, je poměrně snadné být také ochranářem-voličem, člověkem, který má ptáky na zřeteli při vyplňování volebních lístků ať už v případě, že se jedná o prezidenta nebo městské zastupitelstvo.

Uvádí se, že v současné době je ve Spojených Státech deset milionů birderů. To by z nás mělo dělat vcelku impozantní hybnou sílu – a tou bychom skutečně mohli být, pokud budeme všichni důsledně hlasovat ve jménu ptáků. Kdybychom tak činili – a dali našim zastupitelům vědět, proč volíme právě tímto způsobem – mohli bychom na vlastní oči vidět tahanice o to, aby mohla být ochrana ptáků prioritně začleněna do programu mnohých politických stran a do všech úrovní veřejné správy.

Birdeři by měli převzít štafetu od lovců a rybářů, kteří už téměř jedno století – od dob prvopočátků jejich sportu – prohlašují, že mají potřebnou zodpovědnost zajišťovat ochranu přírody. Jako lovec a rybář jsem pyšný na to, čím jsme v této oblasti přispěli, především díky poplatkům za udělení loveckých povolení a díky federální spotřební dani na loveckou výbavu a střelivo, díky kterým plynou do ochranářských programů každoročně miliony dolarů. Federální Kachní známka, kterou si každý lovec pernaté zvěře musí koupit, financovala od roku 1930 značnou měrou vybudování systému národní přírodních rezervací.

Birdeři, kteří se svému koníčku už dlouho věnují a který je stojí právě tolik, kolik mu hodlají obětovat, by měli přijmout obdobná pravidla. Měli bychom lobovat za dlouhodobé, účelové spotřební daně na krmení pro ptáky, na dalekohledy a další birderské vybavení ne kvůli tomu, že rádi utrácíme více peněz, ale proto, že jde o správnou věc – proto, že tyto peníze vdechnou nový život programům ochrany životního prostředí a ochrany půdy, ze kterých budou profitovat ptáci. Vzhledem k našim rychle rostoucím počtům by měli birdeři mnohem větší pozitivní dopad na ochranu životního prostředí než v jaký mohli třeba lovci kdy doufat.

Mezitím si kupte Kachní známku, i když třeba nelovíte; vaše místní poštovní úřady je prodávají a bude to těch nejlepších patnáct dolarů, které jste na ochranu přírody kdy zaplatili. (Dostanete ji také zdarma v rezervacích, do kterých se platí vstupné, což je pěkný bonus.) Jestli se ve vašem státě prodávají známky na pernatou nebo jinou zvěř, kupujte je každoročně také.

Existuje řada jednoduchých věcí, které můžete ve dne v noci dělat, abyste pomohli ptákům, a to od vysazování na bobule bohatých křovin na vašich zahradách, po budování nejrůznějších ptačích pítek. Pokud se ale rozhodnete pro skutečnou změnu, pak můj přítel Kenn Kaufman navrhl, že si nemůžete počítat nový druh do vašeho life-listu dřív, jestliže jste k ochraně tohoto konkrétního druhu sami nepřispěli. Je to příliš? Možná – ale zamyslete se nad tím, jaké změny by tento postoj přinesl.

Podívejte, já vím, že nepatříte k těm hrabivým týpkům, kteří ptáky vnímají jen jakýsi opeřený inventář, na který mají plné právo, ale k němuž nemají žádnou odpovědnost. Někteří tací jsou. Zbytek z nás se musí jen zapojit, abychom se staly takovými birdery, kteří se opeřencům zpětně revanšují za posedlost, kterou v nás vyvolávají – jejich další přežití je nyní v našich rukách.

Chce to jen trochu snahy a ohledů vůči ptákům. Nestojí nám lesňáček západní zpívající z větve douglasky za to? Káně bělohrdlá plachtící po dokonalé obloze nad Pláněmi, drozd rezavoocasý naplňující zpěvem Severní lesy nebo buřňáček letící ledovým mořským vzduchem? Samozřejmě že ano.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

SCOTT WEIDENSAULT je autorem více než dvou desítek publikací o přírodě, včetně knihy Living on the Wind nominované na Pulitzerovu cenu a jeho poslední knihy Return to Wild America. Žije v horách východní Pennsylvánie.

zdroj fotografie: Zdroj: http://www.wpbo.org
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým svolením Roberta Doležala

Číst dál...

Louise Zemaitis: Nezapomínejte naslouchat

Jeden účastník exkurze se mě nedávno zeptal, jaká zajímavá místa jsem v poslední době navštívila při pozorování ptáků. Chvíli mi to trvalo. Představila jsem si sama sebe, jak stojím v aljašské tundře a kromě nenápadného hlasu bekasiny (Gallinago delicata) není slyšet vůbec nic; jak mě v deštném lese v Belize před svítáním budí první zpěv vlhovce aztéckého z hnízda společně se vzdáleným vřískotem opic; nebo jak stojím zahalena mlžnou tmou na mysu Cape May a noční oblohu nade mnou vyplňují hlasy táhnoucích ptáků, kteří tak spolu udržují kontakt. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležitými se pro mě staly zvuky.

Pro začátečníky představuje pozorování ptáků hlavně snahu o vizuální kontakt. Základními znaky, které musí birder při určování ptáků zvažovat, jsou velikost, stavba těla a chování. Myslím si ale, že by to mělo v každém případě provázet i učení se ptačím hlasům. Čím mladší jsme, když se ptačí hlasy učíme, tím lépe. Děti si osvojí cizí řeč mnohem snadněji než dospělí. Mám pocit, že můj manžel, Michael O´Brien má oproti nám všem ohromnou výhodu právě proto, že se ptačímu zpěvu učil snad už od kolíbky. Jeho otec i bratr jsou také birdeři a jejich rodinný dům stojí uprostřed lesa. Nočním hlasům ptáků se Michael začal učit v době, kdy rozvážel noviny.

Když uvidíte nějakého ptáka, neodcházejte, jen co si ho prohlédnete. Pokračujte v jeho pozorování. Zaposlouchejte se do jeho hlasových projevů. Učení se ptačím hlasům vám může připadat jako skličující úkol. Ale vytrvejte. Myslete na to, že když se naučíte hlasy tří pěnicovitých ptáků každý rok, budete během desíti let znát většinu z nich.

Během učení se vaše znalosti rozšiřují na základě toho, co už víte. Připomíná to vytváření slovní zásoby. Nebude to ovšem fungovat, když tomu nedáte určitý význam. Ozývá se sýkora rezavoboká jako když se řekne čiva čiva čiva? Nebo je to spíše jako pítr pítr pítr? Lesňáček světlebrvý se dá obecně velice těžko pozorovat. Zkuste ale zaslechnout here here here we go (přepis do češtiny: tady tady tady jsem) nebo ooh ooh stepped in poo (přepis do češtiny: jejda jejda, stoupl jsem do lejna)? Myslím, že to druhé se dá zapamatovat snadněji. Použijte takové slovní pomůcky, které jsou vám bližší. Já si například pamatuji, že se slukovec krátkozobý ozývá tututu jenom kvůli tomu, že Dick Walton (autor CD s názvem Birding podle sluchu) jednou ráno objednával „slukovce krátkozobého“ ke snídani v restauraci na Cape May. Zmatené servírce musel vysvětlit, že to znamená dvě vejce, dva lívance a dva plátky slaniny (pozn. tututu je fonetický přepis two two two, tedy dva dva dva).

Pomůže vám, pokud máte hudební sluch. Všimla jsem si, že se ptáčkaři, kteří mají rádi hudbu, více zajímají i o ptačí hlasy. Jde o fantastický zážitek, když se několik vedoucích terénní exkurze pustí do jam session nebo když se zúčastní místní karaoke noci během ptačího festivalu. Všichni v sobě máme mnohem více muzikálnosti, než si uvědomujeme. Už jen to množství textů, které jsme si v mládí zapamatovali. Pořád je máme někde v sobě! S radostí bych vyměnila slova jakékoli populární písničky, která znám, za znalost hlasových projevů několika dalších tropických druhů ptáků.

Dokonce, i když s pozorováním ptáků začínáte v pokročilejším věku, zdaleka není pozdě začít se učit hlasovým projevům ptáků. Poslech CD, na kterých zpěv následuje bezprostředně po oznámení určitého druhu, vám může navodit příjemné denní snění. Pak si zkuste poslechnout třeba nějaký audio-návod jako je Birding podle sluchu. Musím říct, že podobné tutoriály jsem měla v oblibě hlavně v začátcích.

Najděte si mentora. Osobně sice miluji knihy a CD o ptácích, ale nic se nevyrovná tomu, když se můžete učit od zkušenějšího kolegy. Nebo v mém případě od vycházející hvězdy. Michael a další vedoucí terénních exkurzí jako je on, jsou nadšeni, když se mohou o své znalosti podělit. Nebojte se zeptat. Zúčastňujte se terénních exkurzí a workshopů. Vaše učení bude rychlejší.

Zkuste Big Day. Sice vám to může připadat jako křest ohněm, ale jde o úžasnou zkušenost. Když jste po čtyřiadvacet hodin vystaveni nutnosti vnímat ptačí hlasy a snažit se zahlédnout a určit všechny druhy ptáků, pak vás to donutí učit se rychleji, z několika důvodů, v neposlední řadě i z hrdosti. Určitě se budete snažit držet krok s ostatními ve vašem týmu a nebudete chtít být nejslabším článkem. Navíc je to skutečná zábava. Když pak na konci dne konečně složíte hlavu na polštář, stále ještě budete ve své hlavě naslouchat ptačím hlasům, které vás nakonec ukolébají.

Zvuky přírody jsou zdrojem radosti. Jsou zahrnuty ve všech mých oblíbených vzpomínkách, ale okamžitě utichají tam, kde převládá hluk působený lidmi. Vím, že si můžeme vytvořit jakýsi filtr v případě hluku letadel a automobilů, ale když navštívíme místo, kde tento hluk není, rozhodně si toho rozdílu všimneme. Snažte se dostat co nejčastěji do terénu a užívat si svět přírody – a nezapomínejte naslouchat.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

LOUISE ZEMAITIS je umělkyně, přírodovědkyně a průvodkyně cestovní kanceláře WINGS. Žije na Cape May v New Jersey, kde je oblíbenou vedoucí terénních exkurzí zaměřených na ptáky a motýly. V pozici odborného přírodovědeckého spolupracovníka Cape May Bird Observatory přednáší na ornitologických workshopech. Louise je také koordinátorem projektu zaměřeného na sledování monarcha stěhovavého (Monarch Monitoring Project) na Cape May a kurátorem umělecké galerie při Cape May Bird Observatory. S vyznamenáním vystudovala Temple University´s Tyler School of Art, ráda se živí jako nezávislý umělec a její ilustrace se objevily v celé řadě publikací.

zdroj fotografie: Zdroj: http://51853.photoshelter.com/, autor: Richard Whittington
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým svolením Roberta Doležala

Číst dál...

Paul Lehman: Zjistěte si informace o rozšíření ptáků a o počasí

Dobré načasování je nade vše, jak při pozorování ptáků, tak v životě. Z některých prvků chování ptáků můžeme odhadnout načasování jejich výskytu stejně přesně jako z předpokládaných vzorců ptačí migrace nebo jejich rozšíření.

Osvojit si terénní determinaci ptáků je sice zásadním problémem, ale stejně důležité je zjistit maximum informací o areálech rozšíření ptáků, jejich výskytu v určitém ročním období a jejich nárocích na biotop. Pochopením toho, co se dá v dané oblasti a v určité části roku očekávat, přiměje pozorovatele ptáků být obezřetným ke všemu nezvyklému. Pokud se domníváte, že jste objevili druh dosti vzdálený svému areálu rozšíření nebo mimo obvyklou dobu svého výskytu, se zvýšeným úsilím se pusťte do jeho co nejpodrobnějšího zkoumání a co nejpřesnějšího popisu s tím, že napřed vyloučíte záměnu se všemi podobnými druhy.

Viděl jsem lidi, kteří špatně určili ptáky ne kvůli tomu, že neznali jejich terénní určovací znaky, ale kvůli neznalosti doby jejich výskytu a areálu rozšíření. Pozorovatel ptáků možná ví, jak by se měl lišit drozd malý od drozda rezavoocasého, pokud oba druhy pravidelně hnízdí nebo protahují místy, kde žije nebo která navštívil. Na druhou stranu, pokud ten stejný člověk neví, že drozd malý mizí ze Spojených Států a z Kanady už s prvními listopadovými dny, může být v pokušení tento druh chybně nahlásit například v době Vánočního sčítání ptáků. Jestli je ale obeznámen se záludnostmi výskytu a rozšíření ptáků a skutečně věří tomu, že v zimě objevil drozda malého, pak je mu určitě známo, že okamžitě musí podle svých možností pozorovaného jedince co nejlépe zdokumentovat a nafotografovat a zprávu o jeho pozorování co nejrychleji sdělit birderské komunitě, aby ostatní mohli dané pozorování potvrdit. Ano, někteří ptáci se skutečně mohou zatoulat mimo svůj obvyklý areál rozšíření nebo se mohou objevit v nezvyklou roční dobu – možnost nálezu takových ptáků představuje pro mnoho birderů to největší kouzlo. Předem musíme být připraveni na podobné nezvyklosti a jako s takovými s nimi musíme i nakládat.

Jak si tedy osvojit znalosti o výskytu a rozšíření ptáků? Věnujte pozornost mapám rozšíření ve vašich určovacích příručkách. Kupte si knihy zaměřené na rozšíření ptáků: mnohé státy, provincie a menší regiony mají publikace věnující se právě tomuto tématu. Čtěte také regionální časopisy a periodika, které obsahují sezónní shrnutí výskytu ptáků, můžete např. odebírat časopis North American Birds nebo se intenzivně věnovat místním hlášením zaměřeným na určité období roku. Hlavně ale cestujte! Vydejte se pozorovat ptáky do všech koutů Severní Ameriky, nejen tam, kde předpokládáte co nejvíce „lajfíků“. Učte se určovacím znakům druhů, které pro vaši domovskou oblast znamenají vzácnost tím, že si jich prohlédnete co nejvíce v oblastech, kde jsou běžnější. Neexistuje lepší způsob, jak si osvojit znalosti o výskytu, rozšíření a biotopových nárocích druhů našeho kontinentu.

Co se ptáků týče, pak tu máme ještě divokou kartu: počasí. Jo, dobře, přiznávám, jsem blázen do počasí. Mám to tak už od svých mladých let. A přiznávám, že mě přátelé dokonce obvinili, že sleduji i reprízy na kanále o počasí (The Weather Channel), ale pochopení zákonitostí počasí a jeho pozorné sledování představuje klíčovou součástí úspěšného pozorování ptáků. Zamíříme-li do terénu bez toho, abychom napřed zkontrolovali předpověď počasí na den nebo dva dopředu, zvláště během jarního či podzimního tahu, pak nám úspěšné pozorování ptáků může zhatit řada komplikací.

Birder by měl znát aktuální meteorologickou situaci už ze dvou důvodů: Za prvé je tu otázka osobního pohodlí a bezpečí. Pro pozorování ptáků během pěší pochůzky si zřejmě nezvolíme vichr o síle padesáti mil za hodinu; takové počasí ovšem může být výborné při seawatchingu nebo následně po tropické bouři nebo hurikánu, kdy doufáme v nález bouří zafouknutých ptáků. Za druhé jde o problematiku přímého vztahu počasí a obvyklého pohybu ptáků. Úspěšný den v terénu během ptačího tahu bude pravděpodobně záviset na tom, kdy a kam se rozhodnete vyrazit a jaké druhy ptáků budete hledat – to vše je ovlivněno počasím panujícím v daný den a v den předchozí.

Důležité je uvědomit si to, že počasí obvykle „není příčinou“ tahu ptáků. Migraci mají na svědomí faktory související se změnami délky dne a potravní nabídky. Počasí má ale vliv na krátkodobé načasování, směr a sílu pohybu ptáků. Podle kalendáře sice může být vrcholná doba tahu dravců nebo pěnic, pokud ale není vhodné počasí, které by tento pohyb podpořilo, moc ptáků zřejmě neuvidíte.

Předpověď počasí je v nejrůznějších tištěných periodikách, v televizi nebo v rádiu snadno dostupná. Ještě lepší jsou rozhlasové stanice zaměřené na počasí. Je tu nepřetržité vysílání předpovědi počasí od U.S. NOAA (National Oceanographic and Atmospeheric Administration) nebo od WeatherRadio Canada, kde se dozvíte předpověď počasí, upozornění na aktuální meteorologickou situaci, dobu přílivu a odlivu, informace o počasí na moři a další údaje. Některé modely aut mají tyto rozhlasové stanice předprogramovány na vestavěných přijímačích. Poslední dobou je dostupná přímo záplava informací týkajících se předpovědi počasí prostřednictvím internetu. Některé z těchto webových stránek provozují neziskové organizace, mnohé další vznikly na vysokých školách. Pro birdery uvažující o plavbě po moři existuje řada stránek poskytujících data o síle větru a vzdutí vodní hladiny získaná z bójí umístěných na moři daleko od pobřeží. Údaje o síle a směru větru na volném moři nebo o mlze mohou být rozhodující pro birdery, kteří odhadují, zda může někde na pobřeží nastat „spad“ ptáků táhnoucích podél pevniny. Pak tu máme ještě kabelovku: The Weather Channel (Spojené Státy) a The Weather Network (Kanada). Místní předpověď, rozšířená týdenní předpověď, mapy ukazující pozici a pohyb systémů vysokého a nízkého tlaku od pobřeží k pobřeží, oblasti se srážkami, výškové proudění větru (jet stream), detailní lokace tropických bouří, to vše tvoří důležité části skládanky informací vhodných pro pozorovatele ptáků.

PAUL LEHMAN je průvodce terénních exkurzí, autor a vedoucí specialista pro mapové podklady areálů rozšíření ptáků u publikacíPeterson Field Guide to Eastern Birds a Peterson Field Guide to Western Birds vzniklých ve spolupráci National Geographic Society a Sibley Field Guides. Pracoval jako redaktor časopisu Birding a vysokoškolský učitel zeměpisu, včetně meteorologie.

zdroj fotografie: http://birdingfrontiers.com/
zdroj: birdwatcher.cz s laskavým svolením Roberta Doležala -(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders

Číst dál...

VORTEX VIPER HD 10X50

je velmi kvalitně zpracovaný vodotěsný, argonem plněný dalekohled se střechovými hranoly. Dalekohled má velmi kvalitní optiku a vynikající světelnost. Je velice vhodný pro myslivost a běžné pozorování přírody a okolí i v horších světelných podmínkách i ve špatném počasí např.v dešti a mrazu. Dalekohledem je možné pozorovat i velmi blízké objekty. Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 2.5m.

 

Číst dál...

LOWEPRO SCOPE PORTER 200 AW

Výrobce Lowepro se zabývá výrobou doplňků, které jsou opravdu kvalitní a navíc značkové. Lowepro Scope Porter 200 AW představuje prakticky navržený batoh se dvěma ramenními popruhy, který disponuje spoustou úložných prostorů. V současné době bohužel již není zmíněný batoh v nabídce.

Číst dál...

NIKON COOLPIX 900

Nikon Coolpix P900 je sice víceméně běžný kompaktní fotoaparát - ultrazoom, ale maximální ohnisková vzdálenost 2000 mm (ano, dva tisíce) je tak moc, že je zásadní otázkou, zda jsou ještě vůbec použitelné. I na to se v testu podíváme.

 
Nikon Coolpix P900 Nikon Coolpix P900
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI
  Nikon Coolpix P900
Objektiv – rozsah zoomu 83×
Objektiv podrobněji 24 mm – 2000 mm; F2,8 – 6,5
Závěrka 15 s – 1/4000 s (podle režimu)
Velikost čipu; rozlišení 1/2,3" (11 mm), CMOS; cca 16Mpx
RAW ne
Hmotnost/rozměry cca 900 g; cca 140 × 103 × 137mm
LCD otočný 3"; 921 kpx RGBW
Hledáček 0,5cm (0,2") hledáček LCD s cca 921 000 pixely a dioptrickou korekcí (-3D až +1D)
Video/opt. zoom max. FullHD 1080/60p/ano
Poznámka WiFi, GPS
Cena (6/2015) 16 490,–

Takže „papírově“ už nyní vidíme jednu nepochopitelnou věc – absence RAWu (NEFu).

Cílem tohoto testu je popsat vlastnosti superzoomu, jehož dlouhý konec je opravdu dlouhý a to celých 2000 mm. V zásadě lze napsat, že odpovídající ohniska nelze na zrcadlovky koupit. Resp. lze, ale do kapsy je nedáte (mají až 100 kg) o světelnosti f/6,5 si budete moci nechat leda zdát. Prostě malý čip kompaktu přeci jen lépe vyhoví při výrobě extrémně dlouhých skel. A cena „odpovídajících“ objektivů na zrcadlovky je šestimístná a to v dolarech.

Předchozí srovnání tří ultrazoomů – Fujifilm FinePix S1, Olympus Stylus SP-100, Sony CyberShot DSC-H400 – najdete zde. Nejdelší ohnisková vzdálenost byla eq. 1550 mm.

Z uvedeného plyne, že jsem reálnou použitelnost maximálního zoomu očekával spíše nižší, než dobrou. Spletl jsem se.

OVLÁDÁNÍ A VZHLED
Horní strana - Nikon Coolpix P900 Zadní strana - Nikon Coolpix P900

Ovládání odpovídá tomu, nač jsme zvyklí u řady P. Otočný volič, který je na zadní straně, však na tomto téměř kilogramovém stroji působí velmi titěrně, osobně bych uvítal i tužší chod. V ergonomii by pomohlo možná trošinku „vychytat“ zapínání, které se najde těsně u hmatatelného kraje horního zadního rolleru a kousek od tlačítka Fn. Nesedí mi totiž nutnost dívat se na potřebné tlačítko. K celkové ergonomii však nelze mít naprosto žádnou další připomínku. Struktura menu je totiž tradiční, funkce také a díky Fn tlačítku (vlastnost se přiřazuje v menu) si můžete nejpoužívanější volbu uložit „do něj“. Já to udělal pro nastavení citlivosti.

LCD A EVFMožnosti natočení LCD - Nikon Coolpix P900

O výhodách výklopného a otočného LCD nemá smysl diskutovat. Tady není co vytknout a psát superlativy je také nadbytečné. Prostě jej oceníte, především u makra, kde jsem velmi využil i ruční ostření. Hledáček má stejné rozlišení, takže i ten lze hodnotit jen kladně. Pocitově byl trochu menší, ale to je přístupem k velkému hmotnému stroji – všechno byste chtěli trošku větší.

LCD při snímáníLCD při snímání
VÝDRŽ A UŽITÍ GPS

A tady je to rozhodně skvělé. GPS jsem zapnul hned po zapůjčení a nechal tak. GPS znala svou polohu prakticky ihned po zapnutí fotoaparátu (což rozhodně není obvyklé) a zásadní vliv na výdrž baterií jsem nezaznamenal. Obvyklé je, že když je GPS stále zapnutá, je po pár hodinách baterie vybitá. Tady jsem to minimálně v rámci dne nemusel nijak řešit.

ODEZVA FOTOAPARÁTU

Překvapilo mě, že fotoaparát má na stisk tlačítek prakticky okamžitou odezvu, což při kombinaci stisku mnoha tlačítek za sebou není až tak obvyklé. Rychlost ostření je standardní a to i na nejdelší zoom. V porovnání s dříve testovanými ultrazoomy je lepší, nebo srovnatelná s těmi nejlepšími.

POSTŘEHY Z PRAXE

Technické specifikace nejdete také výše. Zde zmíním jen to, co mě nejvíce zaujalo.

Protože maximální zoom je pro reálné hledání snímaného objektu obtížně použitelný, je k dispoziciskokové snížení zoomu s návratem zpět (páčkou na boku objektivu). Když jsem se snažil fotit ptáky v letu, tak se toto řešení ukázalo jako nevhodné, protože změna mezi oběma ohnisky probíhala pro dané potřeby příliš pomalu. Naopak pro snímání statické scény a použití maximálního zoomu je to skvělá věc.

K hodnotám ekvivalentu EV u výkonu optických stabilizací přistupuji poměrně skepticky. U P900 ale rozhodně platí, že dosáhnete výborných výsledků – není problém udržet 1/30 s při 2000mm ohnisku (viz. foto). Samozřejmě, že s rostoucí vzdáleností foceného objektu je to méně.

Už jsem zmínil, že nastavení ukládání do formátu NEF (RAW) nenajdete. Při velmi podrobném zkoumání uložených snímků se neubráníte dojmu, že fotoaparát zasahuje do ukládaných dat poměrně hodně.

Při volbě bodového měření expozice se měří vždy ve středu snímku, bod měření není svázán s bodem zaostření.

Redukci šumu nelze vypnout – lze nastavit volbu vysoká, normální, nízká.

VIDEO
Režimy videaNastavení videa

Video je k dispozici v maximální kvalitě FullHD/60p. A k tomu je k dispozici dalších 7 variant. Mj. „zrychlené a zpomalené“ varianty, které jsou snímány s nižší (vyšší) frekvencí a s běžnou přehrávány. Ve VGA rozlišení tak lze video zpomalit až 4×. Ukládá se ve formátu MOV. Optický zoom lze použit a dokonce nijak výrazně neruší. Motorky uslyšíte, když budete točit opravdu velmi tichou scénu. V režimu průběžného ostření (což za použití zoomu je nezbytné) stíhá aparát přeostřovat.

KONEKTIVITA, GPS

Pro spojení s okolím najdeme jak WiFi, tak NFC. Fotoaparát obsahuje GPS modul a funguje skvěle (viz. odstavec Výdrž). POI body potěší a přesnost určení polohy velmi rychle po zapnutí odpovídá standardním outdoorovým navigacím (srovnávám s Oregonem 550). Takže v porovnání například s D5300 je zde GPS naprosto bez chyby.

Veškeré snímky (s výjimkou šumu) obsahují exif a jsou vytvořeny v maximální kvalitě jpg přímo aparátem, pokud není uvedeno jinak.

UKÁZKOVÉ FOTOGRAFIE I.

Pokud není napsáno jinak, jsou snímky pořízeny v maximální kvalitě jpg, WB Auto, redukce šumu normální.

Náhled, F4.5, 1/1600 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.) Náhled, F8.0, 1/3200 s, ISO: 100, f=260 mm(35mm ekv.) Náhled, F8.0, 1/3200 s, ISO: 100, f=380 mm(35mm ekv.)

Náhled, F2.8, 1/1250 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.)

protisvětle se chová P900 předvídatelně. Na nejkratší ohnisko se objeví reflexe při zdroji světla v kraji záběru, při nejdelším ohnisku je snímek degradován.

F4.0, 1/1600 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.) F5.0, 1/1600 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.)

Na nejkratší ohnisko je kvalita obrazu velmi dobrá. ADL auto.

Náhled, F4.0, 1/250 s, ISO: 100, f=95 mm(35mm ekv.) Náhled, F4.0, 1/250 s, ISO: 100, f=95 mm(35mm ekv.)

První snímek ADL auto, druhý ADL OFF. Veškeré v čase předchozí snímky mají nastavení ADL Auto, všechny následující (v čase) OFF. Dal jsem přednost vyššímu (lepšímu) kontrastu před možnou kresbou ve stínech. Osobně vnímám kontrastnější snímky jako lepší.

F4.0, 1/320 s, ISO: 100, f=115 mm(35mm ekv.) F4.5, 1/320 s, ISO: 100, f=185 mm(35mm ekv.)

F5.0, 1/250 s, ISO: 100, f=500 mm(35mm ekv.)

Ukázka zoomu. Na delší je sice patrná ztráta kontrastu, ale uvažme, že vzdálenost scény je několik kilometrů a reálný kontrast byl špatný také.

Náhled, F2.8, 1/60 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.) F6.5, 1/30 s, ISO: 100, f=2000 mm(35mm ekv.)

Ukázka zoomu. První snímek je celková scéna na nejkratší ohnisko. Šiška je v přepálené střední části. Druhý snímek není výřez, je to celá scéna. Všimněte si, že při 1/30 s je obraz pohybově ostrý. Jistá neostrost souvisí pouze s hloubkou ostrosti, se kterou se musí velmi počítat.

Náhled F6.5, 1/250 s, ISO: 100, f=2000 mm(35mm ekv.)

F6.5, 1/15 s, ISO: 100, f=2000 mm(35mm ekv.)

Ukázka kvality obrazu při zoomu. První snímek ukazuje scénu při 24 mm ohnisku a šipka míří na místo snímané na druhém snímku, ten je focený (také) z ruky. Na takové vzdálenosti (cca 3,5 km) se sebenepatrnější pohyb fotoaparátu nutně projeví v pohybové neostrosti snímku. U třetího, který je snímaný ze stativu, je zřetelný rozdíl. K jeho výrazně lepší kvalitě však přispěla i vzdálenost,která je cca 100 metrů.

UKÁZKOVÉ FOTOGRAFIE II.
F3.2, 1/2000 s, ISO: 100, f=24 mm(35mm ekv.) F6.5, 1/200 s, ISO: 100, f=2000 mm(35mm ekv.)

Ukázka rozsahu zoomu. Snímky jsou výborné. U druhého je zřetelná pavučina.

F3.2, 1/100 s, ISO: 100, f=33 mm(35mm ekv.)
F4.5, 1/40 s, ISO: 100, f=185 mm(35mm ekv.) F5.6, 1/400 s, ISO: 100, f=1000 mm(35mm ekv.)

Snímky z výletů. Cílem bylo zachytit okamžik. U snímku kačera je zřejmá malá hloubka ostrosti. Ostrá jsou křídla, hlava je mimo HO. Všimněte si postprocesu při zpracování snímku. Kresba peří prakticky není, slévá se, přestože je ISO nastavené na ISO100.

Výřezy Výřezy

Šum je obvykle jeden z nejdiskutova­nějších parametrů. První dva snímky ukazují pouze náhled na celou scénu, druhé dva výřezy. Nastavení redukce šumu je nízké a vysoké (vynechal jsem tedy normální), WB denní světlo. U ISO400 si již všimneme ztráty detailů, pro vyšší je ztráta v porovnání s ISO100 naprosto zřejmá. Na jednolitých plochách vychází výsledky lépe, na plochách s detaily je dobré se vyšší citlivosti vyvarovat. Také u P900 platí, že redukci šumu bych volil co nejnižší.

F2.8, 1/4 s, ISO: 800, f=24 mm(35mm ekv.)

Reálný snímek z ruky za špatných světelných podmínek. Hodnota ISO je ISO800, protože je nastavena automatická citlivost v rozsahu do ISO800. Použitý čas 1/4 s. Relativně dobrá ostrost snímku ukazuje, že stabilizace odvede přesně to, co čekáme a že ISO800 se dá použít.

Náhled, F2.8, 1/800 s, ISO: 100, f=28 mm(35mm ekv.) Výřez
Náhled, F4.0, 1/250 s, ISO: 100, f=105 mm(35mm ekv.) Výřez
Náhled, F4.0, 1/200 s, ISO: 100, f=105 mm(35mm ekv.) Výřez
F4.0, 1/100 s, ISO: 100, f=95 mm(35mm ekv.)

Nikon tradičně umí makro pro jistý interval ohniskových délek. Tady je to od 24 mm (nic překvapivého) po 105 mm. Rozmazání vzdálenějšího pozadí při focení objektu z několika centimetrů je naprosto postačující. Ostrost zaostřeného místa je v některých případech až překvapivá. Je-li to možné, pak pro větší ohniskové vzdálenosti doporučuji ostřit ručně se zvětšením zaostřeného místa. To je totiž základní pro perfektní zaostření při malé hloubce ostrosti, kterou sami na daných snímcích při ohniskové vzdálenosti 105 mm vidíte.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Nikon Coolpix P900 mě překvapil a to veskrze pozitivně. Drobnou nevýhodou je absence RAWu (NEFu). Dá se mu vytknout při delším ohnisku jisté slévání kresby, ale to je z pohledu kvality snímků asi tak všechno. Lze říci, že kvalita obrazu je i při použití ohnisek nad 1 metr velmi dobrá, obraz je dobře kontrastní a celková kvalita závisí především na druhu scény. Když bude dobré světlo, bude výborná. Ovšem na velké vzdálenosti se projeví především míhání atmosféry, jakékoliv další chvění (ruky) atp. Takže vyfotit při použití maximálního zoomu kvalitně scénu vzdálenou 10 km nepůjde.

Při focení makra se s P900 dá docela „vyhrát“ a dosáhnout velmi slušných výsledků, protože lze snímat z krátké vzdálenosti až do ohniska 105 mm (35 mm ekv.). GPS funguje výtečně. Při ceně cca 16 500,– (6/2015) jde o model, který si najde u amatérských fotografů mnoho příznivců. Zvláště při focení s velkými ohniskovými vzdálenostmi, kde u zrcadlovek se k této ceně výbavy nemůžete ani jen přiblížit.

Klady Zápory
Extrémní dosah zoomu Absence RAW
Výkonná stabilizace Přílišný postproces JPG
Propracované ovládání Šum při vyšších citlivostech
Dostatečná obrazová kvalita bodové měření jen ve středu obrazu
zdroj:www.fotoaparat.cz
Číst dál...

KOWA TSN-82SV SPOTTER

Klasický achromatický pozorovací dalekohled Kowa 82 SV je špičkou mezi achromatickými pozorovacími dalekohledy. Poskytuje čistý, kontrastní, barevně věrný obraz díky FMC vrstvám a pečlivému vyčernění. Dalekohled je plněný dusíkem a je vodotěsný. Pozorovací dalekohled s průměrem objektivu 82mm, vnitřním ostřením, lomeným výstupem (45°), duralovým tělem a netradičním osově asymentriuckým designem. Tělo je dodáváno bez okulárů, na výběr je univerzální zoomový okulár TE-9Z (21 - 63x), širokoúhlý okulár TE-14WD (32x, 70°) nebo TE-17HD tzv. LE okulár (27x, 54°) nebo okulár na větší zvětšení TE-9WD (50x, 65°). Dalekohled lze dovybavit Stay-On-Case pouzdrem C-821.

 

Číst dál...

MALÁ KOWA 8X30 PŘEKVAPILA

Binokulár se zvětšením 8x a průměrem objektivu 30mm. Klasický porro optický design v moderním kabátě. Dalekohled je vodotěsný, plněný dusíkem proti orosení zevnitř, všechny optické plochy jsou opatřeny antireflexními vrstvami (FMC). Vzdálenost výstupní pupily 20mm zajišťuje komfortní pozorování i s brýlemi, očnice jsou výškově stavitelné. Jde o dalekohled s vlastnostmi hi-end třídy (kam nakonec celý sortiment KOWA patří) ovšem za příjemnou cenu.

Číst dál...

SPEAKER W KING - POMOCNÍK

Popis:
Velmi kvalitní bluetooth reproduktor pro váš telefon, notebook nebo tablet s NFC, slotem na TF kartu, FM rádiem, AUX vstupem a funkcí handsfree s mikrofónem pro volání.
Kvalita zvuku a zpracování vás opravdu dostane! Tenhle lehký reproduktor je voděodolný, nárazuvzdorný, prachuvzdorný a je propojitelný skrz nejnovější technologii bluetooth 4.0 s každým telefonem, tabletem a notebookem. Disponuje NFC (jednoduché spárování telefonu za 3 vteřiny), slotem na TF karty, AUX vstupem a umí i FM rádio. Dokonce má i mikrofon, takže ho můžete využít i jako handsfree! Vydrží až 10 hodin na jedno nabití díky zabudované baterii s kapacitou 1500 mAh! Nabití reproduktoru zabere jen 3-4 hodiny do plného nabití. 

Specifikace:
Podporuje bluetooth A2DP,AVRCP, headset, handsfree profile.
Dosah: až 15m
Doba přehrávání na nabití: až 10 hodin
Velikost: 10x9x5cm
Output: 3W
Citlivost: 80 db
Frekvence: 2.4GHz-2.48GHz
Kapacita baterie: 1500 mAh
Nabíjecí proud baterie: 3.7V DC +- 0.5V
Mikrofón: Ano
NFC: Ano
Doba pro plné nabití baterie reproduktoru: 3-4 hodiny



Číst dál...

DIKTAFON OLYMPUS DS 50

Jedná se o velmi kvalitní diktafon a pro mne jeden z velkých pomocníků při pozorování ptáků.

Popis:
Kovový tmavomodrý záznamník DS-50 s 1GB integrované paměti nabízí skutečně ohromující nahrávací dobu: přes 275 hodin v režimu LP a více než 17 hodin ve stereo režimu s nejvyšší kvalitou STXQ. Část paměťové kapacity si samozřejmě můžete nechat volnou pro vaše oblíbené MP3 nebo WMA hudební soubory, stažená vysilání podcastů nebo fascinující zvukové knihy. Mezi všemi těmito soubory se pak můžete snadno pohybovat buď s použitím hlasové navigace nebo intuitivního systému menu.

Technická data
Režim záznamu WMA (záznam), WMA / MP3 (přehrávání)
Aktivace hlasem VCVA ano
Indexování až 16 indexových značek v jednom souboru
Buzení přehráváním ano
Opakované přehrávání ano
Nepřetržité přehrávání ano
Funkce redukce šumu ano
Ovládání rychlosti přehrávání ano
Skokové přehrávání ano
Zarážka vpřed / vzad ano
Skok vpřed / vzad ano
Funkce mazání všechny soubory / části záznamů (možné v programu DSS Player)
Funkce zámku ano
Přesunutí souboru v rámci stejné složky
Počet složek 5
Počet záznamů ve složce až 200
Individuální jména složek ano
Nastavení uživatelského ID možné v programu DSS Player
LCD s podsvícením
Citlivost mikrofonu Vysoká / střední / nízká
Reproduktor vestavěný kruhový reproduktor o průměru o23mm
Maximální výkon 250 mW
Zdířka pro sluchátka o 3.5 mm, impedance, 8?
Zdířka pro mikrofon o 3.5 mm, impedance, 680 ?
Síťové napájení ano
Napájení 2 x 1,5 V / AAA baterie
Životnost baterie záznam:asi 31 hod. v režimu LP
přehrávání: asi 26 hod. pře přehrávání přes sluchátka
Rozměry (V x Š x H) 117 x 37.5 x 16 mm
Hmotnost 80 g

Číst dál...

Technika mě jednou pohltí

Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc jsem na svém iphonu závislý. Od roku 2009 jsem jiný telefon neměl a tak vždy jen povyšuju o typ výše. Nikdy jsem neměl jediný problém s telefonem a všechny ty trojky a čtyřky „iphony“ fungovaly vždy bezchybně. Až s pětkovou řadou přišel můj první problém, kdy telefon přestal fugovat a to jsem poznal, jaký služebník to pro mne je!

Když opomenu emaily, wifi, internet nonstop, tak mi sloužil jako čtečka knih, diář a poznámkový blok, diktafon až po mp3 na hlasy ptáků, birdovské aplikace, elektronického Svenssona nebo fotografování přes monokulár Kowa díky redukci.Diagnóza opravy zněla okolo 8000 Kč. Pokoušel jsem se Apple nahradit systémem Android, ale už několik let říkám, že porovnávat Apple s Androidem, je jako dělat jemnou modelařinu se sekerou a kladivem. Se systémem Android a potažmo s telefonem HTC jsem se nedokázal skamarádit ani za půl roku a iphoník chyběl stále víc. Velké poděkování a hlavně i doporučení všem, kteří „jedou“ na vlně Apple mám na Expres servis z Plně, kde mi telefon opravili naprosto v úžasné době, ale našli i řešení nad rámec jejich povinností a ušetřili mi hodně peněz za novou základovou desku. Po drobném doladění funguje telefon opět na 100% a já pánům ze servisu velice děkuju a vřele každému, kdo bude mít problém s Applem, abyse na ně s důvěrou obrátil.

iphone

Číst dál...

Collins Bird Guide - birdovská aplikace pro majitele „Jablíček“

Miluju novinky a nové věci a mám strašně rád nové programy a aplikace. V posledním čísle Bird Watch 7/2015 jsem našel reklamu na aplikaci pro iphony a tablety. Dlouho jsem něco zajímavého pro své iphony hledal. Jelikož jsem už mnoholetý zastánce Jablíček, neváhal jsem a přes Appstore jsem si zmíněnou aplikaci našel. Už vzorové demo dávalo tušit docela užitečné uplatnění a tak jsem neváhal a aplikaci zakoupil.

Už úvodní obrazovka je velice příjemná, vykoukne na vás obal Svenssonovy knihy – Ptáci Evropy…, kterou aplikace kopíruje. Po úvodním nastavení se dostanete k panelu ptactva, srovnaného podle druhů – dravci, kachny, bahňáci…. Vše velice přehledné už i na iphonech 4 (výrobce píše, že je to optimalizované pro modely řady 5 a 6). Vyberete skupinu, která vás zajímá a začínají klikací birdovské orgie!

Po kliknutí na skupinu ptactva se vám ukáží druhy, které do ní patří, a vy už hledáte, co potřebujete určit. Každý druh jde samostatně rozkliknout a prsty zvětšovat, že se dostanete k detailům ptáka, charakteristické znaky jsou zvýrazněny a vy můžete zvětšovat a zvětšovat a porovnávat s tím co vidíte. Obrázky jsou ostré a jasné i při velkém zvětšení. Na cestu zpět jsou tam pohodlné ikony, takže vše jde prakticky ovládat jedním prstem a jednou rukou.

Celou aplikací nás provází známé a perfektní ilustrace, které vytvořili Killian Mullarney a Dan Zetterström , na které jsme zvyklí ze Svenssona. Každý druh je tu rozkreslen tak, jako v knize. U každého druhu je samozřejmostí i Svenssonův text, mapa výskytu, vše krásně pod přehlednými záložkami, které se ukáží až u detailního popisu, takže při rychlém hledání a listování“ nepřekážejí a nezabírají místo na obrazovce. U některých druhů najdeme i videa a hlasový projev.

Aplikace obsahuje 700 druhů ptáků, které můžete vyhledávat podle různých atributů jako znaků, umístění, ročních období…

Výhoda proti tištěné, nebo nascenované knize je především v rychlosti, jakou jde s aplikací pracovat, na počátku máte prakticky celý obsah knihy na dosah kliku a ihned bez zbytečného listování se zaobírtáte druhem, který vás zajímá. Iphone sebou tahám všude, takže mám aplikaci vždy pěkně po ruce. Aplikace nabízí i mnohou jazykovou verzi,kde nechybí ani jazyk Slovenský, ale čeština překvapivě chybí. Taková malá náplast jem, že jsou přeloženy pouze názvy druhů, ale podobné info a možnosti vyhledávání zůstavají v základním anglickém jazyce.

collins bird 01   collins bird 02   collins bird 03a
VSTUPNÍ OBRAZOVKA INFO O DRUHU MOŽNOST ZVĚTŠOVÁNÍ
Číst dál...

Malý velký pomocník

Hledal jsem druhý dalekohled, takový do ruky, co se vejde do auta do skříňky, popř. do kapsy, když člověk někam jde a nechce si věšet na krk 3/4kila. Pokukoval jsem po různých značkách a koukal kde kdo co má. Ve finále to vyhrála opět japonská Kowa. Malý dalekohled 8x30 opravdu odvede výbornou práci a zatím si z něj sedl na zadek každý, kdo se s ním podíval.

Neuvěřitelně čistý, křišťálový obraz, který nabízí je až neuvěřitelný a zdá se, že opticky ještě více přiblíží sledovaný objekt. Přiznám se, že často teď nechávám svého Vipera HD 10x50 odpočívat, jelikož se mi opravdu zdá, že obraz je prakticky stejný. Cena Kowy je necelých 3500 Kč včetně DPH v obchodě Supra Praha, kde vás dalekohled nechají v klidu vyzkoušet. Takže každopádně můžu říci, že za málo peněz je výjimečně opravdu hodně muziky.

18407 10896 Technická data:
Výrobce: KOWA
Zvětšení: 8
Průměr objektivu [mm]: 30
Zorné pole [°]: 7,5
Zorné pole [m/1km]: 132
Nejbližší zaostření [m]: 5
Vzdálenost výstupní pupily [mm]: 16
Hranoly: BaK4
Očnice: šroubovací
IPD (min/max) [mm]: 50-72
Odolnost vůči vodě: vodotěsný
Antireflexní úprava: FMC
Ostření: centrální
Hmotnost [g]: 475
Číst dál...

Ledvinka Lowepro - praktický pomocník birdwatchera

Tohle zná dobře asi každý pozorovatel ptáků ... monokulár přes rameno, batoh s fotoaparátem na zádech, v batohu kniha, notes a dalších pár drobností. Pokud batoh nemá prsní popruh, má tendenci padat z ramenou a nedej bože, když jdete dál a máte na zádech velký birdovský batoh s uloženým monokulárem včetně stativu. S tímhle vším se prodíráte rákosím nebo křovím okolo rybníku a když potřebujete něco z batohu rychle vyndat a ho sundat, někdy takřka nemožné...

Museli byste být přinejmenším chobotnice. Přes popruhy na krku to moc nejde, tím více teď v zimě, když je člověk nabalený v péřové bundě. Chvíli jsem tento problém nepohodlí řešil větší fotobrašnou, kterou jsem si vzal z Canonu – zrcadlovky, ale zase rodina nosila drahou zrcadlovku bez pouzdra.
Přiznám se, že mě maličko inspiroval film Nadějný rok, kde jedna z hlavních postav hned v úvodu na jedné fotografii v prestižním birdovském časopise pózuje s kapsou na opasku, kde má zastrčenou nejen knihu (tu já potřebuju mít po ruce nejčastěji), ale i zápisník a tužku. Projel jsem pár „kapsářů" pro řemeslníky, ale žádný mi nevyhovoval. Mám velice šikovného kamaráda, který pracuje s kůží, tak jsme se domluvili, že mi vyrobí něco na zakázku dle mých představ.
Pak jsem však narazil na akční nabídku firmy Lowepro, která vyrábí batohy, brašny.... A mám s ní velice dobré zkušenosti. Mám od nich již velký birdovský batoh na monokulár a jsem s ním až neuvěřitelně spokojený. Mezi nabízeným zbožím jsem objevil ledvinku Field Station, která mě zaujala nejen tím, že se mi tam vejde fotoaparát nebo dalekohled, pár drobností jako je čistí sada, v mém případě i „hluchota" s příslušenstvím (tak nazývám naslouchátko, které mi umožnuje slyšet ptačí zpěv a vyrovná se 98% výborného sluchu), ale i malá mp3 s reproduktorem, brýle, kniha. Co mě však nadchlo je výsuvná deska, kterou můžete mít vysunutou i při chůzi či pozorování a na ní mít dobře zajištěného Stevenssona – dokonce otevřeného!! Tableta – mám tam nascenované detaily z ptačích knih nebo blok s tužkou (což se hodí při opisu většího počtu límců u hus, kde mi vždy chyběla jedna ruka na víc). Neobjednejte to!!

4236 small   4239 small   4241 small

Ledvinka přišla a je přesně taková, jakou jsem si vysnil. Co je pro mne velice praktické, nezatěžuje mi záda (zbavil jsem se tak jednoho batohu) mám vše ihned při ruce bez složitého vykrucování z popruhů. Co oceňuju hodně dobře a což jsem si ani neuvědomil při prohlížení obrázků – dotažení ledvinky ještě po zapnutí okolo pasu dvěma přídavnými pásky, které zafixuji ledvinu na břiše opravdu stabilně tak, že se ani ipad, ani kniha nemíhá někde ve vzduchu odkloněná od osy, ale je velice stabilně a pevně zafixována. Musím říci, že z ní mám velikou radost!!

Parametry:
Rozměry vnější (š x h x v, cm): 23,5x19,5x27
Rozměry vnitřní (š x h x v, cm): 21,5x10,5x23
Kapacita: dalekohled nebo profesionální kompakt nebo CSC fotoaparát, literatura (formát A5), psací potřeby, osobní věci

Číst dál...

Ornitologická příručka – tehdy a dnes

Když jsem před lety s birdwatchingem začínal – tehdy jsem tomu říkal terénní ornitologie – patřila k mé oblíbené literatuře Ornitologická příručka Františka Obhlídala. Původních českých publikací věnovaných pozorování ptáků bylo tehdy jako šafránu a Obhlídalova Ornitologická příručka, přesněji její druhé vydání z roku 1981, byla pro mě pokladem. Pamatuji se, jak jsme na základní škole s kamarádem prozpěvovali... „or-ni-to-lo-gic-ká-pří-ruč-ka pabada pabada pabada da" na melodii znělky televizních Aktualit, se kterou se její název shodoval v počtu slabik. Museli jsme tím být otravní, ale jak lépe jsme mohli coby puberťáci vzdát holt tak skvělé literatuře?

Ornitologická příručka pro mě byla objevná hned od prvních řádků, dokonce od přebalu, na kterém byla fotografie bramborníčka černohlavého, druhu, který se v mém stařičkém atlásku s názvem Z ptačí říše autora Jaroslava Spirhanzla Duriše vydaného v roce 1961 v edici OKO vůbec nevyskytoval. Díky Ornitologické příručce se pro mě stala ornitologie mnohem přístupnější a srozumitelnější. Hodiny jsem si prohlížel siluety ptáků rozdělených podle řádů, opakovaně jsem pročítal kapitoly zaměřené na vedení ornitologického deníku, na určovací znaky a chování ptáků, pozorně jsem si ukládal do paměti poznámky věnované výběru dalekohledu a dalšího vybavení. Přínosná pro mě byla třeba i část shrnující dobu výskytu a hnízdění hlavních druhů našeho ptactva a prostý abecední latinsko-český seznam. Tehdy jsem si vlastně začal počítat, kolik druhů už znám latinsky.

Překvapilo mě, že v následujících letech nevyšlo nic podobného. Nejrůznějších kreslených a fotografických určovacích příruček jsou nyní v knihkupectvích plné pulty, ale publikace obdobného zaměření a rozsahu po celých následujících více než třicet let světlo světa nespatřila. Přitom Obhlídalova Ornitologická příručka se dá koupit už jen výjimečně v nějakém antikvariátu a přiznejme si, že o svoji aktuálnost už v mnoha ohledech přišla.
Proto mě potěšila informace o tom, že se konečně chystá nová, obdobně zaměřená publikace, která si dokonce zachová název původní Obhlídalovy knihy. Ta informace přišla od Tómy Grima někdy začátkem ornitologicka prirucka trnka grimminulého roku s tím, jestli bych se také nechtěl podílet na některých jejích kapitolách. Souhlasil jsem.

ornitologicka prirucka obhlidal   ornitologicka prirucka trnka grim

Pod taktovkou Alfréda Trnky a Tomáše Grima, s přispěním několika spoluautorů a díky spolufinancování z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci Programu přeshraniční spolupráce mezi Polskem a Slovenskem, tak vznikla nová Ornitologická příručka vydaná ke konci roku 2014 Slovenskou ornitologickou společností. A jaká je? Jedním slovem pěkná. Vyčerpávající popis jejího obsahu přinášejí dvě recenze publikované v periodikách Sylvia a Tichodroma od Petra Procházky, resp. Bohumila Murina. Nebudu z nich opisovat. Jen se pozastavím nad tím, komu je určena a nad rozsahem témat, kterým se věnuje.ornitologicka prirucka obhlidal

Nejprve ještě citace stručného obsahu původní Ornitologické příručky Františka Obhlídala: Populárně naučná publikace, určená polním ornitologům, přátelům přírody a mládeži. Uvádí přehled ptáků, s kterými se můžeme setkat v naší přírodě, podává návody k jejich pozorování, vedení záznamů, sestavování sbírek a k ochraně ptactva.

Nová ornitologická příručka se svým třísetstránkovým rozsahem shoduje s publikací starou, přesto mi přijde obsáhlejší. Původní příručka byla zaměřena především na terénní práci ornitologa, nebo spíše pozorovatele ptáků či erudovanějšího ptáčkaře, abych použil slovník Tómy Grima. Nová publikace postihuje téma ornitologie komplexněji, což ilustrují názvy některých kapitol: Co je to ornitologie? Původ a vývoj ptáků. Biologie a ekologie ptáků. Základy vědeckého výzkumu v ornitologii. Ornitologie, legislativa, etika. Ptáci a společnost. Z nich je patrné, že necílí jen na obyčejné ptáčkaře, krmítkáře či příležitostné pozorovatele ptáků, ale míří především na birdwatchery, kteří mají hlubší zájem o svůj koníček a na studenty a začínající ornitology provádějící v určité míře základní výzkum s ambicí dále se věnovat vědecké práci a své výsledky publikovat. V tom je možná posun, který terénní ornitologie za těch třicet let od vydání původní příručky zaznamenala. I amatérský pozorovatel ptáků má nyní k „dělání vědy" díky nejrůznějším projektům občanské vědy mnohem blíže než dříve. Vyžaduje to u něj ale jistou odbornost, která ho od běžného ptáčkaře odlišuje. Proto si nemyslím, že by měl být zkušený birdwatcher pohybující se v této rovině ještě nazýván ptáčkařem. Ale to už je jiné téma.

Nová ornitologická příručka přináší řadu informací také fotografům a díky čtivé formě si v ní své najdou i laici a další zájemci o přírodu, což je hlavní. Ornitologická příručka pánů Trnky a Grima je přesně tím, co tu tak dlouho chybělo. Věřím, že bude přínosem pro další generace ornitologů stejně, jako její předchůdkyně.

Knihu je možno objednat na adrese SOS/BirdLife Slovensko, kancelária Michalovce, nám. Osloboditeľov 1, SK-071 01 Michalovce nebo e-mailem u paní Bálintové (balintova(zavinac)vtaky.sk). Členům SOS je distribuována zdarma, pro zájemce z ČR je účtováno pouze balné a poštovné ve výši 9,60 euro.

Tento článek byl zde zveřejněn se souhlasem autora Roberta Doležala

Číst dál...

Péče o dalekohled

Dalekohled je nepostradatelným pomocníkem každého ornitologa a proto vyžaduje opatrné zacházení a kvalitní péči. Údržba dalekohledu není složitá ani časově náročná, ale tak jako při každé práci je potřeba dodržovat určitá pravidla. Při čištění dalekohledu platí především: „Nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě provedení". Je tedy správné udržovat optiku v čistotě, ale musíme zvolit správný způsob čištění a zároveň takový, aby nepoškodil čočky ani antireflexním vrstvu.

Pozor: Ne kapesníkem, rukávem nebo trikem – dokonce ani ne přiloženou antistatickou utěrkou! Malá prachová zrnka mohou poškrábat povrch skleněných čoček!!!

Malé částečky prachu a drobná mastnota, které se postupně objevují na čistém skleněném povrchu čoček svádí k ráznému setření jemným hadříkem, který je přibalený k většině dalekohledů. Také je zvykem, že se na čočku dýchne, a pak se setře prach a špína asi jako když se čistí zrcadlo v koupelně. Právě takové „čištění" vede k trvalému poškození povrchu čočky.
Ve vzniklých škrábancích dochází k nežádoucím lomům a odrazům a znatelně se snižuje schopnost přenášet světlo a obraz je jakoby zamlžený. Takový dalekohled již není možné opravit jinak než výměnou čoček, a to už je skoro lepší zakoupit nový - na tyto vady se také většinou nevztahují záruky.

A tedy jak na to?

1. Odstranění prachových částeček:
Velmi opatrně odstraňte drobný prach z čoček a očnic - některé částečky prachu jsou mnohdy tvrdší než sklo a mohou poškrábat antireflexní vrstvy i povrch čoček. Používejte jemný štěteček s měkkým vlasem nebo odfoukněte prachová zrnka speciálním gumovým balonkem na čištění fotografických objektivů. Sady nebo LensPen na čištění optiky můžete sehnat v prodejnách s fotografickým materiálem. Vyvarujte se přímého čištění pomocí hadříku, který bývá přiložený k dalekohledům.

2. Odstranění mastnoty z povrchu čoček:
Kápněte jednu nebo dvě kapky čistícího roztoku na vatovou tyčinku (běžně k dostání v lékárnách nebo drogeriích) a velmi jemně vyčistěte mastnotu. Jako čistící roztok lze doporučit isopropanol (k sehnání v lékárnách) nebo různé přípravky na čištění brýlí s antireflexními vrstvami (k sehnání v očních optikách). Roztoky bývají také součástí výše zmíněných sad na čištění fotografické optiky.
Princip čištění spočívá v rozpuštění mastnoty čisticím detergentem nikoliv v počtu setření tyčinkou. Čím méně budete otírat čočky, tím lépe. Často měňte vatové tyčinky, abyste pouze neroztírali mastnotu a špínu, ale nanášeli čistý detergent. Nakonec nechte čistící roztok odpařit a zbylé stopy opatrně setřete suchou tyčinkou – můžete použít čistý nezaprášený hadřík, který je přiložený k dalekohledům.

lespen 2 lespen 3  lespen lp 1

LENSPEN - je vynikající nástroj pro čištění optických ploch, objektivů fotoaparátů, binokulárů, videokamer, puškohledů, pozorovacích dalekohledů, teleskopů, asférických čoček a dalších optickýcha optometrických přístrojů. LensPen obsahuje velmi jemný štěteček na odstranění prachu a speciální useň pro čištění otisků prstů a drobných mastnost na optice bez kapalného rozpouštědla. Nezanechá stopy a nepoškrábe optické plochy ani antireflexní vrstvy. Poddajná čistící koncovka čistí bez použití kapaliny, nehrozí přelití nebo vysušení rozpouštědlem. LensPen je velký asi jako běžný zvýrazňovač - snadno se vejde do kapsy nebo do brašny. Poznámka: pokud používáte k dočištění hadřík nebo LensPen, mějte na paměti, že po určité době je potřeba jej vyměnit za nový, jelikož se na něm usazuje prach a špína. Uvádí se, že by se cca po 50-ti čištěních měl vyměnit.

VODOTĚSNÉ DALEKOHLEDY:
Pokud vodotěsný dalekohled spadne do vody, zmokne atd, nikdy neotírejte čočky hadříkem ani vatovými tyčinkami, ale nechte vodu pomalu odpařit. Pokud to bude potřeba, můžete pak čočky vyčistit podle výše popsaného návodu.

MLŽENÍ VNĚJŠÍCH PLOCH ČOČEK OKULÁRŮ:
U dalekohledů s gumovými očnicemi se občas stává, že se při pozorování mlží vnější plochy čoček okulárů. Je to způsobeno tím, že oko vyzařuje teplo a vzduch v očnicích kondenzuje na studeném povrchu čočky. Zde také platí zásada, nikdy neotírejte zamlženou čočku. Oddalte oko od okuláru a nechte vlhkost odpařit. Většinou pomůže, oddálení oka od očnice nebo ohrnout očnice na polovinu (pokud je to možné). Oko pak není přimáčknuté na očnici a teplý vzduch může z očnice odcházet.

ČIŠTĚNÍ A MRÁZ:
V zimě za mrazu se doporučuje používat pouze dalekohledy vodotěsné a plněné dusíkem. I zde se však může stát, že namrzne vnější povrch čoček. Nikdy na čočky nedýchejte a neotírejte je hadříkem. Přeneste dalekohled do tepla (možno i pod bundu) a nechte námrazu pomalu rozmrazit a vlhkost z čoček odpařit. Pokud to pak bude potřeba, můžete čočky vyčistit podle výše popsaného návodu – vždy ale v teple místnosti.

ULOŽENÍ DALEKOHLEDU:
Pokud dalekohled nepoužíváte, jeho poškození předejdete dodržováním těchto jednoduchých zásad:
- ukládejte dalekohled do brašny,
- brašnu s dalekohledem skladujte v suchém a bezprašném prostředí,
- používejte krytky na očnice,
- nenechávejte dalekohled dlouhý čas na přímém slunci.

Číst dál...

Je kroužkování ptáků nutné?

Kroužkování ptáků je označování ptáků kovovými kroužky, které umožní identifikaci každého ptačího jedince po celou dobu jeho života nebo alespoň do doby než ho pták ztratí. Provádí se jednak u mláďat v hnízdech, ale také u mláďat a dospělých létajících ptáků, které je třeba pro okroužkování nejprve odchytit. Kroužkování je dnes celosvětově prováděnou vědeckou metodou výzkumu tahu a biologie ptáků. Díky kroužkování se dají zjistit nové a důležité informace např. nové tahy, věrnost k místu svého narození, rychlost tahu, věk atd ..... A právě všechny tyto informace mohou být využity k dalšímu výzkumu ale také třeba jako podklad k vyhlášení chráněných území.

Kroužky ptáky nijak nezatěžují ani jim neškodí. Jediná jejich nevýhoda je v tom, že pokud chceme zjistit údaje na něm zapsané, je nutné daného jedince odchytit - což v provedení odborníků není žádná drastická metoda.

Jak vypadá ornitologický kroužek?
Jedná se o rozevíratelné hliníkové kroužky různé velikosti (dle druhu). Na každém z nich je buď název nebo zkratka kroužkovací centrály, která kroužek vydala a identifikační číslo kroužku.
Ornitologové někdy používají i tzv. barevné kroužky, kde je též napsán kód. Mají výhodu zejména v tom, že čísla jsou čitelná dalekohledem, takže není nutné ptáka odchytit. Ptáci bývají současně označeny i hliníkovým kroužkem. Krom těchto kroužků existují i kroužky chovatelské, které jsou určeny pro rozeznání jedinců v chovu. Jsou označeny většinou zkratkou CZ a číslem. Jsou celistvé - nerozeviratelné. Tyto kroužky nemají žádnou centrální evidenci. Každý okroužkovaný pták je zapsán do kroužkovacího seznamu, ve kterém jsou o něm zaznamenány tyto údaje: typ a číslo kroužku, druh ptáka, jeho pohlaví, věk, datum kroužkování, lokalita odchytu a další okolnosti jako příbuzenské poměry (rodiče a sourozenci, jsou-li okroužkováni současně), nápadné vzhledové odchylky apod. Tyto seznamy jsou uloženy v Kroužkovací stanici a jsou podkladem pro vyhodnocování zpětných hlášení.

krouzkovani bird 2   krouzkovani bird 3   krouzkovani bird

Kdo smí provádět odchyty a kroužkování?
Odchyt smí provádět pouze držitel speciálního povolení (výjimky ze zákona), které jasně stanovuje podmínky odchytu, metody a povinnosti. Kroužkovat smí pouze spolupracovník Kroužkovací stanice Národního muzea Praha, který složil speciální kroužkovací zkoušky. Při nich musí prokázat, že dobře zná u nás žijící druhy ptactva, metodiku kroužkování a příslušná zákonná ustanovení o ochraně a hájení ptáků. Pouze pro zajímavost – odhaduje se, že na našem území se zdržuje či přes něj protahuje přes 800 ptačích druhů. Připočteme-li k tomu, že u většiny z nich musí kroužkovatel bezpečně rozeznat pohlaví a věk.

Pokud někdo z vás takový kroužek nalezne, měl by se odevzdat do Národního muzea, konkrétně do Kroužkovací stanice Národního muzea. Národní muzeum je totiž propojeno s Evropskou unií pro kroužkování ptáků EURING , takže není problém získat informace i o ptákovi okroužkovaném kroužkem z jiné země.

Pozor! Pokud se vám dostane do rukou zdravý a nezraněný pták, např. když vám vletí do bytu, kroužek v žádném případě nesundávejte, pouze pečlivě opište výše uvedené údaje.


Číst dál...

Výroba krmítka snadno a rychle

Za velkých zim, kdy je ztížen přístup k potravě, ptáky přikrmujeme. Když na okno nebo na strom připevníte krmítko, zajistíte si stálou přítomnost štěbetajících ptáčků. Na výrobu tohoto jednoduchého krmítka pro ptáky nebudete potřebovat žádné speciální nářadí ani vrtačku. Na výrobu krmítka postačí obyčejná pilka na dřevo a hřebíky.

Co je potřeba?
Nejprve si nařežeme 2 cm silné prkénko na jednotlivé díly podle návodu. Dno našeho krmítka pro ptáky má čtvercový tvar a rozměry 18 na 18 centimetrů. Čtyři boční stěny, které v dalším kroku přitlučeme ke dnu, mají 18 cm délku a budou vysoké 4 cm.

1 krmitko pro ptaky   Výrobu krmítka pro ptáky začneme základy. Prvním komponentem, který si vyrobíme, bude dno a boční stěny. Ke dnu přitlučeme všechny čtyři stěny podél každé hrany. Zvolili jsme 2cm tloušťku prkénka, abychom mohli díly přitlouct snadno hřebíky. Tenčí by nám mohlo činit potíž
2 krmitko pro ptaky    Dalším komponentem bude hranolek a závěsný háček. Pokud má závěsný háček špičku a spirálu, stačí tlakem ruky zatlačit na dřevo a otáčet háčkem pohyby doprava. Háček se nám pěkně navrtá do hranolku, na háček pak můžeme později věšet potravu pro ptáky. 
3 krmitko pro ptaky    K hranolku s háčkem nyní přitlučeme stěny stříšky. Střecha krmítka pro ptáky bude mít délku 26 cm, ptačí krmení tak lépe uchováme před vnějšími vlivy, jako je například vítr nebo mokrý sníh, ocení to jistě i ptáčci, kteří budou více v suchu. 
4 krmitko pro ptaky    Uprostřed stříšky navrtáme očko pro pověšení krmítka pro ptáky v přírodě. Můžeme použít i dvě očka pro lepší stabilitu, záleží na vás. Vyrobené krmítko budeme umisťovat do volného prostranství a klidném a přehledném místě, minimálně 1,5 m nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu. Na strom budeme krmítko zavěšovat pomocí drátu. 
5 krmitko pro ptaky    Blížíme se konečně k vyvrcholení naší práce. Ke dnu zevnitř natlučeme boční stěny ptačího krmítka. Dbáme na to, aby nám nikde netrčely konce hřebíků ze dřeva, ptáci by se mohli o hřebíky poranit. 
6 krmitko pro ptaky   A nakonec k bočním stěnám připevníme stříšku. Ručně vyráběné jednoduché krmítko pro ptáky máme hotové. Teď už jen promyslet vhodné umístění a správný výběr potravy pro ptáky.

Číst dál...

Přikrmování ptáků v zimě je důležité

Mnoho ptačích druhů, které se u nás vyskytují, během podzimu odlétá do oblastí s příznivějším podnebím s dostatkem potravy. Je ale řada ptačích druhů, kteří zde zůstávají a pokud je zima tuhá a dlouhá, strádají u nás nedostatkem potravy a mnozí mohou i uhynout. Hmyz se schoval do škvír a pod zem.

Na řadu přicházejí semínka a drobné plody, ale naše krajina často není dostatečně pestrá, smrkové monokultury a rozlehlá pole hojnost potravy neskýtají. A v této chvíli by na řadu měla přijít pomoc člověka a vytvořit jim vhodné a funkční krmítko a začít je přikrmovat.I když pravdou je, že krmítka pro ptáky jsou dnes naštěstí běžnou součástí zahrad i okenních parapetů v bytech, někdy dokonce i obecných parků. Zásadní je ale krmit ptáky správně, jinak jim může přikrmování spíše uškodit, nežli pomoci. A také krmítko vhodně umístit – aby bylo bezpečné, ptáci na něm nebyli nijak rušeni, ale zároveň si můžete dopřát i dobrý výhled, který vás každý zimní den potěší.

015313

Jak by mělo krmítko vypadat?
- dostatečně velká stříška, která chrání předkládanou potravu před vlhkem a sněhem.
- musí stát či viset nejméně 1,5 metru nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu, aby na ně nedoskočila kočka!
- dostatečný prostor pro více ptáků najednou a vešly se do něj i větší druhy.
- materiál – dřevo - je příjemné pro ptáky a nekloužou jim pařátky.
- dostatečný přesah střechy – dokonalá ochrana potravy před vlhkem, Dno je potřeba opatřit ohrádkou, aby potrava zbytečně nevypadávala ven

Kdy začít s krmením?
S krmením můžeme začít již začátkem listopadu. Krmivo podáváme pravidelně, zpočátku menší dávky. Za mrazů a při vyšší sněhové pokrývce je žádoucí dávky zvyšovat. Přikrmovat můžeme až do konce března.

images

Čím krmit?
- slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko i řepku
- drcená jádra vlašských a lískových ořechů.
- ovesné vločky, maličké kousky syrového masa, strouhanou mrkev, a samozřejmě přírodní, neslané a neškvařené sádlo nebo lůj.
- z loje můžete vyrobit i vlastní směs, pokud jej opatrně rozehřejete a smícháte se semínky:
Také v obchodech můžete zakoupit přímo speciální míchané směsi pro zimní krmení ptáků, a to buď v sypké nebo v podobě praktických lojových koulí, které lze zavěsit na různá místa.

Na co koho nalákáte?
- sýkory - koňadra, modřinka, babka, úhelníček, parukářka i mlynařík, ale také brhlík, šoupálek a strakapoud - olejnatá semena, jako je slunečnice, lůj a tukové směsi
- pěnkavy, zvonci, strnadi, vrabec nebo kos - semena plevelů a obilovin
- kosi a drozdi kvíčaly - plody nejrůznějších bobulovin nebo na kousky nakrájená jablka

Co nesmí přijít na krmítko!!!!!!!!!
Nevhodnou potravou můžete ptákům přivodit vážné zažívací obtíže až smrt! Proto je nikdy nekrmte:
- kuchyňským odpadem
- těstovinami
- slanými kořeněnými a uzenými potravinami a jakoukoli zkaženou a nekvalitní potravou

Obyčejné pečivo, suché a nastrouhané, lidé ptákům docela často předkládají. Je menším zlem, než pečivo čerstvé, ale stále je příliš slané, obsahuje i další pro ptáky nežádoucí složky. Surové obilí je pro ptáky rozhodně vhodnější!

Číst dál...

Jak jsem kupoval dalekohledy

Dalekohled ... bez této pomůcky není ptáčkař ptáčkařem. Proto, když jsem se po 35 letech vrátil k mému koníčku, moje první cesta byla do skříně, kde odpočíval stařičký polský dalekohled 8x40, který se mnou prošel kus mládí. To, že je nepoužitelný, jsem zjistil záhy. Ostření na každé oko bylo docela nepohodlné a dokonce jedna čočka byla uvolněná. Dost důvodů, abych sháněl nového pomocníka. Nastalo období neustálého emailování s Robertem Doležalem, z čeho a podle čeho mám vybírat. Jsem rád, že jsem byl tak drzý a oslovil jednoho z nejlepších birderů u nás.

Vytvořil jsem si výběr kandidátů a začal se dívat, kde se co dá sehnat... Horkým kandidátem byla Meopta – slovo skloňované v našich kruzích na všechny pády. Až jsem měl někdy pocit, že kdo nemá Meoptu, jako by pomalu nebyl. Po vyzkoušení byla pro mne Meopta veliké zklamání - jak monokulár, tak jako binokulár. Ať si co chce kdo chce říká, za ty prachy to prostě nestojí.

Rouhám se, vím to, ale na veliká jména jsem „kašlal" i dříve, a pokud jsem náhodou někde splynul s davem, věděl jsem, že je někde chyba. Ve finále jsem to rozhřešil zcela prostě. Domluvil jsem si schůzku v jednom pražském obchodě s optikou a vyrazil na konzultaci. Prodavač milý, měl na mne dost času a prakticky mi řekl to, co jsem tušil ... mnohdy se dost platí jen za jméno. Každopádně mi na chodník „vypáskoval" 6 monokulárů a ukazoval mi satelity, auta a značky....Hezký pohled, ale všechno stejné. Pak mě napadlo, že vyšlu kamaráda pár desítek metrů od nás s knihou Ptáci, kterou bude držet rozevřenou... a ejhle...začal jsem vidět rozdíly. Nezaostřené písmo, nevýrazné obrázky ... Ale pomohlo mi to k rozhodnutí a já si odnášel monokulár Kowu. Tento typ sice nepatří do serie Razor a spol., ale poměr cena x výkon je úžasná kombinace.

Stejně tak jsme postupoval při výběru binokuláru. Opět pomohla rozevřená kniha na pár desítek metrů a já se stal majitelem Vortexu HD Viper 10x50 a budu tvrdit, že umí to, co drahá Meopta...a kamenujte mě!

Číst dál...

Nezapomínejte na pítka pro ptáky!

Velkou a doposud možná trochu opomíjenou pomocí pro ptáky a to nejenom v době hnízdění, je budování napajedel a koupadel. Hlavně v létě, kdy je opravdu horko a vyschnou i poslední kaluže vody, jsou pro ptáky pítka téměř nutností. Tak jako každý z nás i ptáci potřebují ke svému životu i vodu - k pití, ale také ke koupání, které je pro ně důležitou každodenní potřebou a nutností, protože jim pomáhá udržovat jejich peří.

A právě na tohle často zapomínáme!
Na internetu najdeme hromadu článků o výrobě ptačích budek, o tom, jaké lahůdky jim do těchto " ptačích příbytků" nachystat, ale velmi málo je zde návodů a vodítek k tom, jak a proč pomáhat ptákům i tímto způsobem, který je neméně důležitý a má i své velké výhody - voda na vaší zahradě, balkoně nebo parapetu přiláká ptačí druhy ze širšího okolí, které jinak žijí poměrně skrytě a nejsou běžně k vidění a o jejichž přítomnosti jste neměli doposud ani tušení. Takže se dá s nadhledem říci, že i napajedla a koupadla jsou také vhodným místem pro pozorování a fotografování ptáků. Ptáci se rychle naučí najít napajedlo a budou se k němu pravidelně vracet. V obchodech se v současné době dá koupit celá řada ozdobných napajedel pro ptáky. Pokud se však rozhodnete ptačí napajedlo vyrobit doma, zde je typ jak na to:

Postup při výrobě ptačího napajedla:
Do větší mísy zasadíme vodomilnou rostlinu. Rostlinu můžeme zasadit přímo do zeminy, nebo ji necháme v květináči. Do zeminy umístíme i mělkou misku, která bude sloužit jako napajedlo a koupadlo, tak, aby miska byla ve stejné úrovni se zeminou. Dále dozdobíme kameny, které rozmístíme takovým způsobem, aby se miska a květina nehýbaly.

Napajedlo umístíme na klidném stinném místě, kde je chráněno před predátory. Ochranu ptákům zajistíme např. blízkostí hustého křoví, do kterého se mohou ptáci schovat, když se blíží dravec. Vodu bychom měli měnit každý den. Pokud máte tu možnost, můžete vytvořit napajedlo přímo na vaší zahradě jako jezírko. JInak postačí třeba zakopat do úrovně trávníku misku nebo třeba starý plech na pečení.

Možností je opravdu dost a dost, stačí je trochu času a chuť pomáhat. Vždyť posezení na slunné zahradě pod lunečníkem, hrníčkem kávy na stolku a ptačím zpěvem nad hlavou - to je úžasný relax určitě pro každého.

ptáci 2   ptáci 3   ptáci 4
Číst dál...

Ptačí budky ano či ne?

Touha létat je stará snad jako lidstvo samo. Člověk odjakživa záviděl ptákům a pokoušel se je napodobovat. A není divu! Ptáci jsou jeden z nejkrásnější a nejpestřejších skupin živočichů a každý druh je zajímavý něčím jiným. Ať už jste kdekoli, tak můžete potkat několik desítek zajímavých ptačích druhů, kteří nás okouzlí ladností svého pohybu, jejich zvyky, pestrostí barev a jim typickým chováním třeba v lese nebo na rybníku. A právě pro tento překrásný pohled je potřeba pomoci životu ptáků a podílet se na jejich ochraně a zabezpečení. Ptáte se jak? Řešení je velice jednoduché - VÝROBOU PTAČÍ BUDKY.

Jedná se totiž asi o nejrozšířenějším a veřejnostÍ i nejznámější prostředek používaný pro ochranu ptactva. Né každý druh ptáků je schopen se sám o sebe postarat v zimě nebo v době hnízdění. Malé množství druhů našich ptáků jako např. datel, strakapoudi, žluny či některé sýkory umísťují svá hnízda do dutin stromů, které si tesají sami. Pak jsou tu další druhy, kterým stačí k tvorbě svého hnízda náruč stromů nebo keřů a hnízdo s malými ptáčaty je skvěle ochráněno. Bohužel ale zbývá početnější skupina ptáků, kteří jsou odkázáni na již vzniklé dutiny a to buď vyhnilé nebo vytvořené předchozími obyvateli.

Sem patří např. sýkory, lejsci, brhlík, rehek zahradní, šoupálci aj. Vzhledem k tomu, že v rámci obnovy lesa kácením starých a výsadbou nových stromů těchto dutin stále více ubývá, může být právě tento nedostatek kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin - ptačích budek.

Ideální termín pro vyvěšování budek pro stálé druhy je na podzim. Ale i koncem zimy a v předjaří má ještě smysl budky instalovat, a čím dříve, tím lépe. Pro druhy, jež se vracejí z teplých krajin, postačí domov připravit před jejich návratem. Umístění hnízda do dutiny je totiž pro ptáky velmi výhodné. Vejce i mláďata jsou takto mnohem lépe chráněna před kolísáním teploty, deštěm i útoky predátorů než hnízda umístěná volně v korunách stromů či keřů nebo dokonce na zemi. Zkrátka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat.

OBECNÁ PRAVIDLA PRO VÝROBU PTAČÍ BUDKY:
- výroba z vyschlého dřeva, které drží tvar
- lepší vruty než hřebíky - 4-6 cm dlouhé
- dno - schované mezi stěnami budky - jinak by vzniklou spárou zatékalo
- střecha - přesahovat - aby nezatékalo, sešikmení napomůže odtoku vody
- prostorné dno - bezproblémový růst mláďat, dostatek místa i vzduchu
- zavěšení do bezpečné výšky
- pravidelné čištění
- zavěšení - pomocí lišty přišroubované k zadní stěně budky za drátěné oko pomocí oček na zadní stěně za připravené háčky.

Pak už jen stačí šikovné ruce, nějaké to dřevo a chuť pomoci. Ale pozor! Protože každý druh ptáka je samozřejmě jinak velký, uvádím za všechny příklad budky pro sýkorku:
Sýkora modřina, sýkora uhelníček, sýkora parukářka - dno o rozměrech nejméně 12x12 cm, výška 25 cm, kulatý vletový otvor o průměru 28 mm - malý vletový otvor zabrání větším sýkorám, aby menší příbuzné vyhnaly a budku obsadily samy.

budky   Budka pro sýkoru koňadru

budka 14

 

 

Číst dál...

Sluch důležitější než zrak?

Sluch je schopnost vnímat zvuky a je společný všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem - uchem. Pokud nemáte se sluchem problémy a je vše v pořádku, ani na chviku se nikdo z nás nepozastaví nad tím, že by to mělo být jinak. Prostě to bereme jako samozřejmost. Při pozorování ptáků by si každý z nás asi řekl, že nejdůležitější je vlastně ptáky vidět .... Takže věta : "Přišel jsem, viděl jsem a určil jsem!" je na místě. Sluch je až druhořadá věc. Ale ono to tak doslova není.

Pokud sledujete ptáky třeba na rybníku, nemáte problém je vidět a určit. Je dostatek času na to postavit stativák, pořádně se rozhléhnout a kochat se druhy, které je na hladině rybníka vidět nebo se pohybují po okolí. V okamžiku, když půjdete třeba do lesa nebo polní cestou a většina ptactva se pohybuje, létá vám na hlavou nebo se ukrývá ve větvích, pak zjistíte, že samotné oko na jejich určení nestačí a dřív, než ptáky uvidíte, je vlastně slyšíte. Sluch se dostává na první místo a pokud ho máte poškozený, máte s určováním problém.

A o tom bude můj příběh:
   "Pozorování ptáků jsem miloval už od mládí a proto jsem se rozhodl oprášit staré ornitologické deníky a zhruba po 30-ti letech se vrátit k tomuto úžasnému koníčku. Ani ve snu mi nenapadlo, jak následek úrazu - 70% ztráta sluchu, bude mým velkým handicapem. Po okrajovém prostudování doporučené literatury a nakoupení nového dalekohledu, stativu, monokuláru a batohu jsem pln očekávání kontaktoval svého dlouholetého kamaráda a tenkrát svého "učitele" a jednoho z nejuznávanějších ornitologů a těšil se na naší první výpravu. Den D konečně přišel.
   První zastávka neměla chybu. Bylo krásně a rybník byl doslova poset ptáky. Na jedné straně jsem viděl labuť velkou (Cygnus olor), nedaleko od ná byla skupinka potápek roháčů (Podiceps cristatus), na opačné straně pluly po hladině lysky černé (Fulica atra) s mládaty a nad rybníkem létali hejna racků chechtavých (Larus ridibundus). Jako královna se ladně pohybovala na břehu volavka bílá (Egretta alba) a uprostřed celé té krásy na malém ostrůvku se do krajiny rozhlíželo několik kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo). Vše jsem sám určil a těšil se na další poznané a mnou samotným určené druhy. Notýsek se plnil. Asi po hodině pozorování jsme sbalili dalekohledy a vydali se do nedalekého lesa. Po prvních pár set metrech mi kamarád povídá:" Poslouchej, tady je slyšet strnad obecný (Emberiza citrinella), támhle je někde pěnkava jíkavec (Fringilla montifringilla), z téhle strany slyším budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix) a vzadu za námi je určitě drozd zpěvný (Turdus philomelos). V ten okamžik jsem si vše uvědomil. Já neslyšel nic. Prostě ticho. Přemýšlel jsem co dál a nakonec se rozhodl k nákupu naslouchadla, spoléhal na jeho funkčnost a těšil se na to, až přijde a já ho vyzkouším v praxi.
   Jaké bylo mé zklamání, když po uvedení naslouchadla do provozu bylo nejenže opět ticho, ale přístroj začal vydávat pouze bzučivé a nepříjemné zvuky a já neslyšel, krom těchto odpudivých zvuků, zase nic. Z naslouchátka se stalo rázem vrnítko možná tak dobré na lákání koček a to bylo vše. Prostě nefungovalo. Takže jsem ho vrátil a vydal se ke své lékařce a objednal si "opravdové" naslouchadlo. Teď čekám, až bude vyrobené a spoléhám na jeden z jeho programů - les, že mi umožní proniknout do světa ptačích hlasů a určovat ptáky i podle zvuku."

..... tento příběh je psán s nadhledem, ale pravdou zůstává, že dokud o něco nepřijdete, neuvědomíte si, jak moc je to pro vás důležité. A o sluchu to platí několikanásobněkrát.

V pozorování ptáků je sluch stejně tak důležitý jako zrak. Některé ptáky nemusíte ani pohledem určit, ale už po hlase zjistíte, co za druh to je a kde se přibližně ukrývá. I na webových stránkách je mnoho odkazů s databází hlasů ptáků, které si můžete i stáhnout a potom nahrát třeba do mobilu. Je to např. http://www.rozhlas.cz/hlas/portal/, http://www.rozhlas.cz/hlas/portal/a velice skvělé stránky http://www.xeno-canto.org./

Chce to jen trpělivost, chuť se učit a hlavně - SLYŠET!

Číst dál...

Jak pozorovat ptáky

Pokud vás, tak jako nás, okouzlí ptačí svět a budete se do něho snažit proniknout nejvíce a poznat co možná nejvíce druhů ptáků, položíte si asi stejnou otázku: Uvidím je? Poznám je? Kdy je nejlepší ptáky pozorovat?
Na internetu najdete celou řadu odpovědí a různých zajímavých článků. Pokusíme se je shrnou do pár větiček. Každý z nás, ať jsme kdekoliv a rozhlédneme se okolo sebe tak zjistíme, že za ptáky nemusíme ( alespoň na začátku) cestovat, protože se nacházejí v podstatě všude okolo nás ... na zahradách, ve městech, v parcích, na rybnících, v lesích nebo i uprostřed továrny nebo na hřišti.

Stačí se jen zastavit, kouknout okolo sebe a zaposlouchat se do melodii jejich hlasů. Možná ale zjistíte, že pokaždé, v průběhu dne, se intenzita výskytu a možnost ptáky slyšet, mění. Tak jako my, tak i práci jsou totiž denní živočichové a proto je jejich aktivita soustředěna do dvou vrcholů – brzo ráno a pozdě večer, nejlépe kolem západu slunce. Naopak téměř nic neuvidíte a neuslyšíme okolo poledne, kdy se ptáci schovávají před ostrým sluncem a mají cosi jako siestu. Nic méně aktivita ptáků může být pochopitelně ovlivněna celou řadou okolností – obdobím hnízdního cyklu, počasím (za horkých letních dnů ptáci téměř neaktivují), rušením apod. V mimohnízdní době a v zimě jsou ptáci aktivní prakticky celý den.

10388665 659609894119763 423307160 o 

A co kromě štěstí budeme potřebovat?
- atlas ptáků
- dalekohled
- fotoaparát
- vhodná obuv a oblečení
- zápisník

A hlavně! Obrňte se trpělivostí! Málokdy se poštěstí vidět nějaké vzácné ptáky hned, jakmile přijdete na zvolené místo. Mnohdy se vyplatí setrvat na místě třeba půl hodiny nebo hodinu, nehlučet a pravidelně sledovat okolí. Jakmile se ptáci rozrušení vaším příchodem uklidní, uvidíte jich mnohem více. Rěknete si - Jak jednoduché .... Pravda je, že to tak jednoduché není, ale faktem zůstává, že pozorování ptáků je příjemnou cestou, jak se dozvědět více o přírodě a být v kontaktu s ní, zajistí vám relax a uvolnění od každodenních pracovní povinností a v neposlední řadě je pozorování ptactva skvělou možností, jak s přírodou neztratit kontakt.

Ptáci jsou krásní a jedná se o jednu z nejpestřejších skupin živočichů, což atraktivitu jejich pozorování jen zvyšuje.

Číst dál...

Birdwatching na internetu

Každý z vás, kdo se zajímá o ptáky, jejich sledování a výskyt, tak dobře ví, že na internetu lze najít mnoho stránek, které toto popisují. Najdete zde mnoho informací o ornitologii ať už od a pro profesionály, nebo pozorování od začínajících i amatérských ptáčkařů. A podle toho se také liší kvalita a úroveň těchto stránek.

Při svém hledání a na doporučení ostatních stojí za zmíňku, a dle mého jsou nejkvalitněji provedené, tři webové stránky. Jsou to Klub300.cz, Birds.cz pozorování ptáků a v neposlední řadě jsou to velice zajímavé a poučné stránky Roberta Doležala.

Klub300.cz – tento web sdružuje milovníky pozorování ptactva, kteří se zde mohou registrovat a předávat si své zkušenosti, rady a poznatky. Dále na těchto stránkách probíhá pro registrované uživatele několik soutěží, jako je např. počet ptačích druhů za rok, v ČR za život a další zajímavá soutěž je počet ptačích druhů celosvětově. Více najdete na http://www.klub300.cz/

Birds.cz – pozorování ptáků – jedná se o faunistickou databázy, která je určena všem zájemcům o ptactvo z řad široké veřejnosti, "amatérských" ornitologů, birdwatcherů i vědců a slouží ke sdílení a uchovávání záznamů o pozorování všech druhů ptáků na území České republiky. Slouží nejen ke sdílení zajímavých a neobvyklých pozorování, ale také ke sběru kompletních seznamů všech pozorovaných druhů pro pozdější vědecké využití. Další zajímavosti si můžete předčíst na http://birds.cz/avif/index.php

Velice ucelené a uživatelsky velmi zajímavé jsou stránky Roberta Doležala – ornitologa, ochránce a milovníka ptactva. Najdete zde nejen výborný a zajímavý fotozápisník z jeho cest a pozorování, bohatou fotogalerii, ale jsou to také rady a články, které překládá z amerických originálů - „ Jak na ptactvo". Dále zde najdete různé rady ohledně vybavení, jako např. při výběru dalekohledu, fotoaparátu a jiné užitečné články, které zcela jistě zaujmou jak amatéry, tak profesionální ptáčkaře. Vče najdete na http://www.birdwatcher.cz/

Číst dál...

Birdwatching a literatura

Nejen dalekohled a fotoaparát, ale i správný klíč k určování ptactva je naše nezbytně nutná a důležitá pomůcka. Vzpomínám na dobu našeho temna, kdy jsem knihu Ornitologická příručka povýšil na úroveń Bible...Také vzpomínám na různé knihy jako Ptačí svět, Ptáci luhů nebo Ptáci polí.... Bohužel byly tyto knihy s velmi špatnými ilustracemi, které příliž věrně nezachycovali druhy ptáků.

Strašně moc mě ovlivnila kniha E.T. Setona - Cesta životem a přírodou a jeho životní krédo ...."poznal jsem trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnu, aby i jiní z ní mohli pít".

Když jsem pak projížděl internet a hledal stránky o lidech, které ptáci učarovali jako mne a našel tento citát na webu - www.birdwatcher.cz Roberta Doležala, věděl jsem, že jsme ve správné společnosti.
O to snadnější byla moje volba nyní, kdy mi byl všemi doporučený Svensson a jeho Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého Východu. Další knihou, která dle mého názoru ani zdaleka nedosahuje úrovně té první, je Ptáci Evropy od autorů Barthel a Douglalis.
Obě jsou k sehnání v nakladatelství Ševčík - Plzeň.

Číst dál...

Batoh LOWEPRO Scope Porter 200 AW

Batoh - věc na zádech, která má pro každého z nás svůj význam a přijde nám zcela normální a automatické její nošení. Děti do školy, na výlety, nebo prostě jen na procházku, když potřebujeme dát někam pití a nějakou tu svačinku.
Pro milovníky ornitologie má ale batoh zvláštní a důležitý význam a je velice potřebný .... na krku se pohybující dalekohled, stativ, fotoaparát ..... to vše nosí každý ornitolog vždy s sebou a je mutné toho vše mít vždy při ruce ale ruce mít volné. A právě k tomu slouží zvlášť vyrobený a ušitý batoh vhodný pro ormitology a fotografy-cestovatele.

Po vyzkoušení řady batohů od různých výrobců jsme vyhodnotili jako jeden z nejkvalitnějších, nejvhodnějších a nám zcela vyhovující batoh LOWEPRO Scope Porter 200 AW.

Jedná se o velký batoh, který může posloužit například pro uložení a ochranu digitální zrcadlovky, notebooku a osobních věcí. Je velice praktický, disponuje spoustou úložných prostorů včetně dvou podlouhlých bočních kapes, do kterých se vejde 2L láhev s vodou a další vybavení do terénu, dva ramenní popruhy netlačí a naprosto bezpečně zaručí stabilitu batohu. V hlavní středové komoře batohu se nacházejí adaptovatelné stélky určené především pro váš dalekohled.

Díky unikátnímu novému systému uchycení batoh nabídne možnost pohybu i s rozloženým stativem na zádech a s připojeným dalekohledem, což je jeho obrovskou výhodou před ostatními batohy, které tuto možnost nemají.

LOWEPRO Scope Porter 200 AW - pro ornitology batoh první volby!

Číst dál...

Dalekohled – nenahraditelná pomůcka každého birdera

Dalekohled – kouzelná věcička, která se pohupuje na krku ptáčkařům a přibližuje jim zajímavý a tajuplný svět ptactva. Barva peří, detaily těla, jeho charakteristické pohyby a chování - to vše má birder díky dalekohledu v podstatě nadosah. Dalekohled je nepostradatelnou a nenahraditelnou pomůckou, která umožní přiblížit se k objektu jeho zájmu.

Ale jak vybrat mezi všemi ten nejlepší?

Existuje řada článků, ve kterých se o výběru dalekohledů píše, ale každý si musí především určit, k čemu mu vlastně dalekohled má sloužit. V našem případě je to velice jednoduché– jde o pozorování ptáků, takže budeme vybírat z řady dalekohledů pozorovacích a to dalekohledů binokulárních a stativových monokulárů.

Aby dalekohled splňoval vše, co od něj očekáváme a k čemu je vlastně určen, tak je potřeba jeho výběru věnovat dostatek času, pozornosti a v neposlední řadě se také neobejdete bez znalostí základních parametrů.
Základním parametrem, který určuje kvalitu dalekohledu, je jeho optika. K jejímu označení se používá kombinace dvou čísel, např. 8x42, 10x50, kdy první číslo udává zvětšení a druhé průměr objektivu. V současné době existuje široká nabídka dalekohledů s proměnným zvětšením – zoomem. K dalším paranemtrům patří velikost zorného úhlu, průměr objektivu, světelnost, ale také váha dalekohledu a v neposlední řadě cena. Téměř bez výjimky platí, že dražší výrobek od známé a osvědčené firmy bude kvalitnější, než výrobek levnější od firmy téměř neznámé.
Ale jak se říká ..... zlatá střední cesta a tímto kompromisem mezi kvalitou a cenou je dalekohled BINOKULÁR MEOPTA 8x42 MEOPRO. Optické prvky s vícenásobnými vrstvami zaručují čistý a ostrý obraz v celém zorném poli, je chráněna gumovým armováním, je vodotěsný a chráněná proti vnitřnímu rosení. Lmezi další jeho přednosti patří ehké tělo, které zajišťuje naprostý komfort i při delším pozorování. Dalekohled BINOKULÁR MEOPTA 8x42 MEOPRO je tudíž výborná volba jak pro začínající, tak i pro náročnější pozorovatele přírody. Výsuvná očnice se záskoky ve třech úrovních vysunutí umožňuje uživateli pohodlné pozorování s brýlemi i bez nich.

BINOKULÁR MEOPTA 8x42 MEOPRO – naše volba číslo jedna mezi dalekohledy! Vyzkoušejte!

Číst dál...

Přihlášení a registrace nového uživatele


Seznamy

Pro přihlášené se zobrazí možnost zápisů do Vašich seznamů.

Pokud něco hledáte




Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

Renata Hasilová

Renata Hasilová

Michal Staněk

Michal Staněk

Richard Stehlík

Richard Stehlík

birdfoto birdwatching.cz legendy rockpalace birdwatching.cz holik birdwatching supra b irdwatching soucek birdwatching
birdwatcher biřrdwatching2018 hasilova birdwatching 2018
hok birdwatching jarda vanek logo birdtelemetry birdwatching 2018 vebr foto birdwatching
    ak havlena birdwatching 2018      

TOP seznamy

ČR Life List WP Life List ČR Year List 2021 WP Year List 2021 Poslední přírůstky
297 Jaroslav Vaněk 369 Vláďa Teplý 109 Jirka Rohlena 109 Jirka Rohlena 07.03.2021 Konipas bílý Vratislav Ježek
290 Birdwatching.cz 336 Jaroslav Vaněk 106 Pavel Mezulián 106 Pavel Mezulián 06.03.2021 Drozd zpěvný Jirka Rohlena
276 Jirka Rohlena 323 Birdwatching.cz 92 Jaroslav Vaněk 92 Jaroslav Vaněk 06.03.2021 Bramborníček černohlavý Jirka Rohlena
273 Vláďa Teplý 303 Jan Veber 87 Markéta Večeřová 87 Markéta Večeřová 06.03.2021 Ostralka štíhlá Jirka Rohlena
257 Pavel Mezulián 286 Renata Hasilová 85 Birdwatching.cz 85 Birdwatching.cz 06.03.2021 Chřástal vodní Renata Hasilová
256 Michal Staněk 281 Jirka Rohlena 83 Michal Hlaváč 83 Michal Hlaváč 06.03.2021 Zrzohlávka rudozobá Renata Hasilová
252 Renata Hasilová 270 Michal Staněk 77 Blancherose 80 Blancherose 06.03.2021 Káně rousná Luboš Klikar
245 Blancherose 264 Ondřej Beneš 75 Renata Hasilová 75 Renata Hasilová 06.03.2021 Koroptev polní Luboš Klikar
219 Vladimír Toman 257 Pavel Mezulián 75 Vratislav Ježek 75 Vratislav Ježek 04.03.2021 Špaček obecný Zdeněk Švajda
206 Ondřej Beneš 246 Blancherose 67 Luboš Klikar 67 Luboš Klikar 04.03.2021 Sýkora babka Zdeněk Švajda
203 Vratislav Ježek 239 Martin Horyna 59 Michal Staněk 60 Michal Staněk 04.03.2021 Holub hřivnáč Zdeněk Švajda
200 Ilona Jurečková 220 Vratislav Ježek 51 Jindřich 51 Jindřich 03.03.2021 Holub hřivnáč Birdwatching.cz
198 Michal Hlaváč 219 Vladimír Toman 50 Zdeněk Švajda 50 Zdeněk Švajda 03.03.2021 Ořešník kropenatý Jirka Rohlena
193 Martin Horyna 205 Markéta Večeřová 30 Miroslav Horák 30 Miroslav Horák 02.03.2021 Sluka lesní Markéta Večeřová
187 Miroslav Horák 200 Ilona Jurečková 28 Jirka Sochor 28 Jirka Sochor 02.03.2021 Zvonek zelený Miroslav Horák
174 Markéta Večeřová 199 Michal Hlaváč 02.03.2021 Žluna šedá Miroslav Horák
149 Jaromír Žebrák 189 Jiří Šantavý 01.03.2021 Strnad luční Luboš Klikar
145 Jiří Šantavý 187 Miroslav Horák 01.03.2021 Hvízdák eurasijský Birdwatching.cz
140 Lukáš Novotný 149 Jaromír Žebrák 01.03.2021 Pěnkava jíkavec Birdwatching.cz
107 David Kuba 148 Martin Sochor 01.03.2021 Koliha velká Birdwatching.cz