Pozorování je klíčem k určování. Umět pozorně sledovat, rozeznat rozdíly mezi jednotlivými ptáky, zaznamenat si to, co činí každého jednotlivce jedinečným, zachytit několika tahy příslušnost daného jedince k určitému druhu, to vše je pro dobrého birdera nezbytné. Jedním z nejlepších způsobů, jak zdokonalit svoje pozorovací schopnosti, je vést si v terénu záznamy. Proces zapisování a načrtávání toho, co vidíte, vám pomůže v učení. Sami tak objevíte znaky, kterých jste si před tím nikdy nevšimli. Vedení záznamů může být velice užitečnou zkušeností. Nejen, že vám to zlepší vaše pozorovací schopnosti, ale navíc tím pořídíte doklady pro případné zveřejnění pozorování v budoucnu, což představuje přínos i pro vědeckou obec. Vedení záznamů může být sice někdy náročné a nudné, ale pro vás představuje neuvěřitelnou akceleraci průběhu učení!

Terénní poznámky mohou mít nejrůznější formát a podobu. Upřednostňovat můžete spíše kapesní formát záznamníku, linkované nebo čisté stránky, záznamy vést tužkou či propiskou, vazba může být kroužková nebo vázaná. (Dávám přednost tužce a spirálovému bloku, ale postupem času se tužka může rozmazat.) Ať se rozhodnete pro jakýkoliv formát, nejdůležitější je vytvořit si určitý systém vedení poznámek, který nejlépe vyhovuje vašim zájmům a který budete pravidelně používat; zvykněte si sebou brát poznámkový blok pokaždé, když jdete do terénu.

V té nejzákladnější podobě obsahují poznámky seznam druhů pozorovaných na určité lokalitě v určitý den. Důležité je zkusit přiřadit ke každému druhu počet pozorovaných jedinců a postupně také poměr pohlaví a odhad stáří. Tyto kvantifikátory dávají vašim záznamům mnohem větší cenu, protože pak poskytují mnohem více informací. Je velký rozdíl, když například uvádíte jednoho nebo sto jespáků tundrových, což poskytuje orientační informaci o relativní početnosti tohoto druhu. V záhlaví každé stránky by mělo být uvedeno vaše jméno a datum. Další záznam by měl obsahovat čas a dobu trvání pozorování a lokalitu. U lokality by měly být uvedeny podrobnosti týkající se země, kraje, města, ulice, nadmořské výšky nebo místního názvu. Například „New Jersey, Cape May County, Cape May Point, věžička k pozorování dravců“. Důležitý je také popis počasí už jen proto, že má podstatný vliv na to, co vidíte nebo nevidíte. Je teplo, slunečno s mírným jihozápadním větříkem nebo je zima s kousavým severozápadním větrem? Stejně tak má význam popis lokality, jejího biotopu. Může být zachycen poměrně jednoduše jako třeba „jehličnatý porost“ nebo „pouštní křoviny“, ale podrobnější specifikace je lepší. Co třeba „vzrostlý douglaskový porost, 20% podíl borovice těžké s příměsí dubu“ nebo „pláň s naditci rodu Proposis, keřovým patrem kreosotů a roztroušenými jukami“? Pokud jste v terénu s dalšími lidmi, tak navíc dole uveďte jejich jména.

Hlavní část popisu by měly vyplňovat poznámky o chování ptáků a jejich vzhledu, o jejich potravě, o způsobu, kterým ji získávají a o chování vůči ostatním ptákům. Důležité je popsat znaky v opeření, stav pelichání, tělesné proporce, velikost, způsob letu a zbarvení jednotlivých částí těla. Nikdy nevíte, která část popisu pro vás bude zajímavá za pět nebo deset let.

Vytváření náčrtků vás může děsit, ale i velice zevrubné skici mají svoji cenu. Načrtněte to, co vidíte, nikoli to, co znáte. Uvědomíte si, jak málo toho dokážete na ptácích vidět. Tímto postupem se ale vyvarujete zákresu znaků, o kterých se domníváte, že by tam měly být a donutíte se sledovaného jedince prohlédnout pozorněji. Vaše schopnosti terénního ornitologa tím povyskočí o několik příček výše! Při skicování se držte několika následujících rad. Když začínáte s kreslením nějakého ptáka, zkuste to co nejjednodušeji. Hlava je obvykle kulatá a tělo typicky oválné. Začněte tedy s kulatou hlavou a oválným tělem, přidejte linky ocasu a zobáku. Před tím, než se pustíte do dalších detailů, je čas zkontrolovat jednotlivé proporce. Dejte pozor na správnou velikost hlavy vůči tělu, na správnou délku ocasu, velikost zobáku a délku křídla. Když kreslíte oko, všimněte si, že jeho spodní okraj je – s výjimkou vodních ptáků – ve stejné výšce jako koutky zobáku (ve stejné výšce s místem, kde se potkává horní a dolní čelist). Jestli nechcete, aby pták na vaší kresbě vypadal, jako že se převažuje dopředu, nakreslete si pomyslnou linku od zadního okraje hlavy přímo dolů. Správné je, když se vám tato linka spojí s prsty ptačích nohou. Pak upravte jednoduché tvary v obrys ptačího těla a přidejte další pozorované detaily. Při pohledu na vaše dřívější pokusy si můžete říct, že i čtyřleté dítě by to zvládlo lépe. Může to být frustrující, ale nevzdávejte to! Budete překvapeni, jak rychle se zlepšujete, když budete pravidelně trénovat. Jestli zjistíte, že to k lepšímu nevede, zkuste namísto kresby přidat podrobnější slovní popis. Terénní zápisky, ať už nákresy nebo poznámky, mohou hrát významnou roli při dokumentaci vzácných druhů. Jestliže pozorujete nějakého opeřence mimo jeho areál rozšíření, pak kvalitní poznámky a kresby (ideálně ve spojení s fotografiemi) mohou být předloženy k posouzení Faunistické komisi a vy můžete odhalit nová fakta týkající se rozšíření daného druhu.

K obecně známým faktům můžete přispět i tím, když svoje pozorování zanesete do některé on-line databáze, jako je např. eBird, provozované Cornell Lab of Ornithology (www.eBird.org). Taková databáze může být využita při rozsáhlých projektech zaměřených na migrační trasy ptáků, na jejich rozšíření a výskyt v rámci celých kontinentů. Uvědomte si ale, že zatímco vám počítače usnadní doma nebo na vašich PDA zaznamenávání všech pozorování do přehledných tabulek, stále tím nemohou nahradit vaše náčrty a psané poznámky. Dobří birdeři si vedou terénní poznámky!

JESSIE H. BARRY studuje na University of Washington ekologii a evoluční biologii. Její příspěvky se objevují v nejrůznějších publikacích včetně Complete Birds of North America vydaného National Geographic a v časopise WildBird. Barry je členem Washington Bird Records Committee.

(překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj fotografie: Jessie H. Barry. Zdroj: http://www.biotope.no/ (autor: Tormud AMundsen)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala