Na každém pokročilejším fotoaparátu – PEN i OM-D – se nachází otočný volič expozičních režimů, který vím nabízí minimálně sedm expozičních režimů, mezi nimiž můžete při fotografování vybírat. Otázkou ale zůstává, který je ten pravý a kdy ho změnit na jiný? V praxi by mělo být otočení voličem zcela jasné v konkrétních situacích. Ti z vás, co s fotografováním začínají nebo méně zkušení fotografové se většinou spokojí s automatickým nastavením expozice. Mají vlastně expoziční režimy nějakou výhodu? Často se objevuje otázka – především v souvislosti s nákupem digitálního fotoaparátu – k čemu vlastně jsou a jak fungují expoziční režimy. Funkce, které fotoaparát nabízí, mají sloužit především k rozšíření tvůrčích možností uživatele, nikoliv naopak. Pokud tedy patříte k těm, kteří se nechtějí spokojit pouze s tuctovými fotografiemi, zkuste si vzít do ruky svůj fotoaparát a využívat jej naplno.

Automatika – iAUTO a scénické režimy
Nejčastěji používaným expozičním režimem bývá u začátečníků automatika – její výhodou je samozřejmě to, že nemusíte nad ničím přemýšlet a můžete se soustředit na kompozici snímku a stisk spouště ve správný okamžik. Bohužel však v některých případech není automatika zcela vhodná, jelikož vás nenechá nastavit prakticky žádný parametr jako je čas, clona, citlivost, místo zaostření, vyvážení bílé, použití blesku. To všechno je v rukou automatiky. V tomto režimu se snaží fotoaparát pracovat s průměrnými hodnotami času a clony, takže by neměl být výsledkem rozmazaný snímek. Jakmile je méně světla a bylo by potřeba prodloužit čas za udržitelnou hodnotu, tak automatika vyklopí blesk.

Vedle této plné automatiky můžete najít také scénické režimy, které fungují obdobně, avšak s tím rozdílem, že se fotoaparát snaží mírně přizpůsobit nastavení podle toho, co hodláte fotit. Například u portrétu bude preferovat nižší clonu pro malou hloubku ostrosti. V případě režimu sport zase použije krátký čas závěrky a aktivuje sériové snímání, abyste mohli zachytit pohyb ostře v jednom okamžiku.

Programová automatika – P
Jedná se asi o nejuniverzálnější expoziční režim. V zásadě se jedná také o automatiku, avšak bez výše zmíněných omezení. V režimu P vás totiž fotoaparát nechá nastavit jakýkoliv další parametr a žádným způsobem vás nebude omezovat. Ve výsledku to samozřejmě může vést i k tomu, že při nízké hladině osvětlení fotoaparát nabídne velmi dlouhý expoziční čas. To však není jeho chyba a vlastnost, a to je dobře. Fotoaparát vám v tomto případě „nemluví“ do nastavení, takže je třeba znát souvislosti mezi časem, clonou a citlivostí a minimálně expoziční čas si hlídat, aby nebyl příliš dlouhý.

Režim P v sobě navíc také ukrytou funkci posunu expozice. V praxi to vypadá tak, že po namáčknutí spouště digitál nabídne čas a clonu adekvátní světelným podmínkám. Pokud však v tento okamžik otočíte ovládacím kolečkem doprava, budete prodlužovat čas a otevírat clonu. Naopak při otáčení doleva se bude čas prodlužovat a clona zavírat.
Výsledkem je různá kombinace času, clony a případně citlivosti (pokud ji máte nastavenou na automatiku) při zachování množství světla dopadajícího na snímač. To znamená, že můžete udělat stejnou fotografii (stejnou ve smyslu stejného množství zachyceného světla) při různé kombinaci času, clony a citlivosti. V závislosti na fotografovaném objektu a jeho pohybu, však mohou snímky vypadat jinak.
TIP: jestliže fotíte na plnou automatiku, změňte ji na režim P. Minimálně pro začátek je to krok správným směrem a je ideální pro začátečníky, kteří již mají povědomí o vlivu času a clon na snímek.

Poloautomatické režimy – S a A
Jak již napovídá název těchto režimů, některá nastavení jsou v režii automatiky a jiná si řídíte sami. Primárně jde opět o parametry času a clony, přičemž v režimu S volíte ručně čas a digitál dopočítává vhodnou clonu na základě zadané citlivosti a v režimu A volíte ručně clonu a fotoaparát dopočítává čas. Tyto dva režimy jsou nejčastěji používanými u pokročilých fotoaparátů, a to z jednoho prostého důvodu, umožňují totiž kreativní práci s fotografií. Zatímco automatika vám nabídne čas a clonou takovou, aby eliminovala riziko rozmazání a zajistila proostřenou fotku, u poloautomatických režimů je výsledná podoba snímku ve vašich rukou.

To, v jakém režimu budu pracovat je samozřejmě dáno situací a objektem fotografování – jestliže budete fotografovat pohybující se objekty, je třeba pracovat s časem. Naopak při požadavku na malou hloubku ostrosti anebo velkou hloubku ostrosti, budete pracovat s clonou. Zkrátka jakmile víte, jaký vliv má čas a clona na výslednou fotografii, tak volíte jeden z poloautomatických režimů tak, aby byl splněn váš záměr.

Plně manuální nastavení – M
V manuálním režimu je třeba si kombinaci času a clony (a citlivosti) nastavit před každou fotografií ručně, což je poměrně zdlouhavý proces v okamžiku, kdy se mění světelné podmínky anebo se výrazně jasově mění snímaná scéna. Z toho důvodu se v manuálu fotí především v ateliéru se zábleskovými světly. Záblesk je totiž tak krátký okamžik, že lidské oko nemá šanci postřehnout, jak osvícená scéna vypadala, natož aby si toho všiml fotoaparát a zvolil vhodnou expozici – proto přichází ke slovu ruční nastavení na konkrétní světelné podmínky v okamžiku záblesku.

Fotografování v manuálním režimu je především pro začátečníky vcelku obtížné, nicméně při základní znalosti expozičního trojúhelníku vás může velmi dobře vyškolit pro budoucí fotografování – manuál totiž chyby neodpouští, a jak fotoaparát nastavíte, tak scénu zachytíte.

Jaký režim tedy použít? Volte podle námětu!
Automatika a scénické režimy – pokud si zatím vůbec nevíte rady, ale raději nepoužívejte
P – univerzální expoziční režim pro většinu situací, umožní vám díky posunu expozice lépe pochopit závislost času, clony a citlivosti
S – pro fotografování pohybu – a to v případě, kdy má být pohyb zmražený v jeden okamžik anebo naopak zachycený v čase jako například tekoucí voda
A – pro práci s hloubkou ostrosti – tedy v okamžiku kdy snímáte portréty či makro (malá hloubka), anebo naopak krajinu, kdy je potřeba větší hloubka ostrosti
M – plně manuální režim je vhodný vyloženě do ateliéru, případně tam, kde se příliš nemění (jasově) míra osvětlení a snímaná scéna

zdroj - internet