Pro Luka Tillera, celoživotního outdoorového nadšence, samoučeného odborníka na jestřáby, průvodce, a konzultanta v oblasti životního prostředí, je všechno o sledování ptáků a jejich chování.

"Rád jezdím po výpravách, kde nejenom hledáte nějakého vzácného ptáka, ale je tu i nějaká podívaná," ​​řekl Luke. "Chtěl bych vidět něco úžasného. Něco, co vám vyrazí dech."

Expert na jestřáby Luke Tiller

Stejně jako mnoho pozorovatelů se i Luke dopracoval k birdingu. Vyrůstal v Londýně a později získal titul v oboru filozofie. Luke si našel cestu přes různé neziskové organizace k manažerské a marketingové práci s Connecticut Audubon. Právě zde Luke objevil svou lásku k dravcům - což popisuje jako „bránu“ k birdingu.

"Jsou velcí, jsou nenasytní." Pokud máte nad hlavou orla bělohlavého, zdá se, že to má bezprostřední dopad na lidi, “řekl Luke.

Orel proměnlivý (Nisaetus cirrhatus). Autor fotky: Luke Tiller

Když už mu lezla krkem práce v kanceláři, Luke našel způsob, jak si vydělat na živobytí venku tím, že provozuje „ Hodinku s jestřáby“ na východním pobřeží a na Velkých jezerech, provozuje v Izraeli „Soaring Bird Surveys“ a vede prohlídky na hlavních trasách migrace dravců. Podle Luka není žádná magie ani tajemství, že se stal expertem na dravce - je to jen tím, že je sleduje po dlouhou dobu. Po více než 15 letech zaměřování se na dravce získal Luke své odborné znalosti.

Na rozdíl od zpěvných ptáků dravci migrují během dne - takže můžete sledovat, jak se migrace odehrává v reálném čase. V Americe se ptáci jako káně bělohrdlá, káně širokokřídlá a kondor krocanovitý stěhují ze severního kontinentu do střední a jižní Ameriky na podzim (srpen až říjen) a zpět na jaře (březen až květen). Podobné migrační schéma se opakuje z Evropy a Asie do Afriky u ostatních druhů dravců.

Káně bělohrdlá (Buteo swainsoni). Autor fotky: Luke Tiller

Protože dravci obvykle nemigrují nad oceánem, zemská geografie je nutí k tomu, aby přelétli skrz shromaždiště - což vede k fenomenálnímu počtu ptáků na obloze.

"Byl jsem v Panamě, když jsme měli možnost vidět jeden milión migrujících ptáků během jednoho dne," řekl Luke. "Jejich těla zastínila slunce."

A co přesně drží tyto mocné ptáky od vody? Absence stoupavých, teplých, vzdušných proudů, které by je udržovala nahoře. Namísto plýtvání energií máváním tráví většina dravců svůj čas jednoduše klouzáním z jednoho proudu na druhý. Letící do vzdálenosti až 7 000 mil každý rok, musí být káně bělohrdlá co nejefektivnější. Ale nad masivním „chladičem“, kterým je oceán, se moc stoupavých, teplých, vzdušných proudů obvykle netvoří.

Káně královská (Buteo regalis). Autor fotky: Luke Tiller

Luke zdůrazňuje, že ve skutečnosti mořští ptáci mohou být docela nebezpeční pro dravce, kteří se pustí příliš daleko od pobřeží. K překročení vzdálenosti mezi severní Afrikou a Španělskem se dravci dostanou tak vysoko, jak jen mohou nad zemí a poté pomalu klesají nad pobřežím Gibraltaru. Ale někdy to nezvládnou.

"Jsou to ryby, které vyskočili z oceánu." Rackové je vytlačí ze vzduchu dolů do vody, utopí a sní je. Rackové nemají drápy jako dravci, tak je jen prostě roztrhají. Je to trochu nechutné. “

Někteří dravci, jako sokol stěhovavý a orlovec říční, jsou více přizpůsobeni životu na vodě, a proto jsou stavěni spíše pro spoustu mávání křídly, než klouzání.

Kromě těchto přirozených shromaždišť se dravci shromažďují i ​​na jiných místech. Poštolka amurská, říká Luke, migruje ze Sibiře a Koreje do Jižní Afriky podél řeky Doyang. Než se vydá na cestu přes Arabské moře na 3000 mil, zastaví se u vodní elektrárny v Nagalandu, severovýchodním státě Indie, stovky tisíc ptáků najednou. Luke měl to štěstí, že zde provedl první komerční pozorování, aby toto shromáždění viděl.

Dospělá samička (vlevo dole) a sameček (vpravo nahoře) poštolky amurské (Falco amurensis). Autor fotky: Richard Lowe

Prohlídka byla inspirována pozoruhodným příběhem: s rybí populací zdecimovanou přehradou se místní obyvatelé obrátili k poštolce amurské jako k náhradnímu zdroji potravy a rybářské sítě použili k chytání ptáků. Během velké migrační akce jich chytili tisíce a během několika let byl zaznamenán úbytek těchto ptáků v zimovištích. Když však Bano Haralu, místní novinář a ochránce přírody, odhalil příčinu úbytku populace, přistoupilo několik organizací k ochraně ptáků. Vysvětlili problém vesničanům živících se lovem ptáků, kteří se pak rozhodli přestat lovit ptáky a místo toho investovat do cestovního ruchu.

Příběh poštolky amurské není příběh jenom o ptácích, ale o celých ekosystémech, které na nich závisí. S pomocí vlády, lesních služeb, nevládních organizací a místních komunit se v severovýchodní Indii nyní poštolky amurské přestaly lovit úplně - což je pro životní prostředí obrovský úspěch.

Luke má rád mnoho příběhů o úspěchu v oblasti životního prostředí s dravci a cituje je jako další důvod k radosti z pozorování jestřábů. Například v 60. letech minulého století počet orlů bělohlavých klesl na 500 párů. Po snížení používání DDT však jejich počet překročil deset tisíc párů. Snížení pesticidů a program záchrany ze zajetí umožnil také zotavení sokola stěhovavého.

"Když mluvíte o životním prostředí, mnoho příběhů je depresivních." Myslím, že je důležité sdílet příběhy o úspěchu, zejména když jsou problémy obvykle způsobeny člověkem, “řekl Luke.

I když se zdráhá vybrat svého oblíbeného - „Oblíbení ptáci jsou čímkoli, na co si vzpomenete, když se vás na tuto otázku zeptají, a často se mění,“ - Luke řekl, že jeho současným favoritem je harpyje pralesní

Nedospělá harpyje pralesní (Harpia harpyja). Autor fotky: Peter Boesman

Harpyje pralesní, národní pták Panamy, je endemický pro jižní a střední Ameriku a žije v nedotčeném lesním prostředí. Z tohoto důvodu je obtížné je najít. Luke je zařazuje mezi neobvyklé a vzácné. Ale pokud znáte polohu hnízda harpyje, vaše šance jsou dobré, protože jejich mláďata zůstávají v blízkosti rodičů asi rok. Luke měl před pár lety velké štěstí, že cestoval k hnízdu harpyje v Panamě.

"Podnikli jsme asi hodinovou jízdu, dvouhodinovou plavbu lodí, asi hodinu a půl dlouhou túru džunglí, kde bylo 32 stupňů a 100 procentní vlhkost." Když jsme se konečně dostali k hnízdu, stálo to za to. Sedělo tam mládě harpyje a jeho matka. Bylo to úplně úžasné, “řekl Luke. "Proto se mi líbí pozorování migrace. " Chodíte na zajímavá místa a vidíte tuto neuvěřitelnou podívanou. “

Luke Tiller se svou skupinou v Panamě

Pokud se chcete dozvědět více o migraci jestřába v USA, podívejte se na Hawk Migration Association of North America. Na pozorovatelně Hawk Count můžete také najít hawk watch, která udržuje souhrnnou databázi počtu ptáků na více než 300 místech po celé Severní Americe.

Překlad: Peter Haluza
Zdroj: birdseyebirding.com