S posledním Bondovým filmem „Není čas zemřít“, který do kin dorazil začátkem dubna, je nyní ten správný čas na to, abychom se podívali na spojení mezi Flemingem, Bondem a ptáky.
„Skutečný James Bond (1900 -1989) a tajný agent 007 sdíleli mnoho společného. Oba byli vysocí, štíhlí a částečně Skotové. Oba byli absolventi britských veřejných škol (Harrow pro skutečného Bonda, Eton pro Flemingovu postavu). Oba rádi cestovali do exotických lokalit a trávili zimy v Karibiku. Oba kouřili cigarety, i když skutečný Bond, který měl rád, když se mu říkalo „Jim“, později přešel na dýmku. Oba pili tvrdý alkohol. Oba byli zruční v používání střelných zbraní. Tajný agent 007 preferoval Berettu a později Walter PPK; Jim Bond dvojhlavňovou brokovnici. Jeden obrovský rozdíl tu je: Jim Bond strávil většinu času své kariéry střílením ptáků a jejich studiem. Naproti tomu Flemingova postava agenta 007 nikdy ptáka nezabila a byla znechucena, když to nějaký padouch udělal.“
Pozorovatelé, kteří milují Iana Fleminga, vědí, že jméno pro svého agenta ukradl z ornitologické společnosti Jamese Bonda v západní Indii. Co už ale není tak známé je to, že ve Flemingových novelách ptáci často hrají podstatnou úlohu a znázornil je ve svých dílech se znalostmi, které se jen zřídka kdy vidí v mainstreamové fikci.
Vezměte si třeba autorovi oblíbence – kolibříky. Kvůli nim se v zimě vždycky stáhl na severní pobřeží Jamajky. Fleming zasadil ibišky a bugenvilea, aby přilákal tři endemické druhy - kolibříka červenozobého, třpytivého kolibříka mangového a kolibříka jemného.
Kolibříci červenozobí zřejmě Fleminga fascinovali, protože o nich napsal 2x. navíc je zmínil také na začátku krátkého příběhu „ Pouze pro tvoje oči“ a střihnul si také malou roli v bondovce „Žij a nech zemřít“ - „ Jako dva třpytivé přívěsky poletují kolem ibišku“
Ramsey Acosta, dlouholetá zahradník na Goldeneye říká, že dalším z Flemingových oblíbenců byl drozdec mnohohlasý.
Acosta říká, že Fleming miloval to, jak tihle ptáci zpívají za soumraku. Nebylo proto záhadou, proč Fleming zasadil obě povídky právě do času a prostředí, ve kterém ptáci začínali zpívat svojí písničku, a řekl, že jejich večerní zpěv je krásnější než noční vůně jasmínů.
Kolibřík červenozový a drozdec mnohohlasý vystupují jiným způsobem – na rozdíl od ostatních ptáků ve Flemingově tvorbě tihle vždy přežijí, aby mohli zpívat i další den.
Později v románu „Pouze pro tvoje oči“, Bond cestuje do USA a skrze dalekohled své pušky pozoruje záporáka Von Hammersteina, který najednou zabije rybaříka pruhoprsého palbou ze samopalu:
„ Rybařík se rozprskne na hrstku modrých a šedých pírek, která se snesou k zemi. Von Hammerstein, z jehož zbraně se stále kouří, ujde několik stop a šlápne bosou nohou na tělíčko. A tou prudce přitlačí a poté nohu zvedne. Na trávě zůstane pouze skvrna a několik pírek. Ostatní stojí kolem a nadšeně tleskají. Von Hammersteinovi rudé rty se zašklebí uspokojením. „
Fleming využil zabití ptáka jako názornou ukázku zvrácenosti a zla v padouchovi a také vylíčení dramatu bez toho, aby prolil lidskou krev. Zabíjení zde symbolizovalo zločin proti přírodě a postrčilo děj k další smrti a destrukci a něco později.
První zabití ptáka použil v románu „Žij a nech zemřít“, což byla druhý bondovka:
„ Pelikán, šedý a bledě žlutou hlavou, byl předzvěstí konce příběhu. (Mezi tím Fleming nechal Bonda a záporáka, aby se k sobě dostali hodně blízko). Pelikán udělá posledních pár mohutných mávnutí křídly, a poté se skácí k vodní hladině.
Dva muži stáli a pozorovali ho, jak pomalu letí těsně nad hladinou přístavu. Najednou se neohrabaně zhroutil dolů, jeho dlouhý zobák se vymrštil před něj. Vynořil se a svíral malou rybu, kterou spolkl. Pak se mohutný pták opět zvedl a pokračoval v rybaření, létajíc většinou ve slunci, takže jeho velký stín nevydal žádné varování…
“ Lupič krátce vzhlédl, přimhouřil oči a stiskl spoušť.
Pelikán slabě zaskuhral a oni slyšeli, jak jeho těžké tělo spadlo do vody. “Proč to sakra děláte?“ ptal se zuřivě Bond.
„Trénink“, řekl muž a dával další kulku do závěru. ¨
„Pokud chcete vylíčit darebáka jako zlého ve čtyřech odstavcích, aniž byste mučili lidi nebo koťata, výše uvedená pasáž poskytuje učebnicový příklad.
Hnědý pelikán loví tak obratně, že se vyhýbá vrhání stínu, aby překvapil svou kořist. Naproti tomu lupič jednoduše sestřelí svou kořist z nebe do pekla.
V Dr. No, šestém románu agenta 007, spousta ptáků a tuny ptačího guána hrají pomocnou roli. Bond je poslán na Jamajku, aby vyšetřil zmizení dvou zaměstnanců MI6 a objeví záhadné události na Crab Key, který vlastní Dr. Junios, kvůli profitu z Guana.
Důl na Guano
Polovina ostrova je Audubonova rezervace, kde se zmenšila populace kolpíka růžového.(„Vypadá jako nějaký růžový čáp s ošklivým plochým zobákem, který používá pro hledání potravy v blátě“, píše Fleming).
Druhá polovina quána je moje: „Tak tedy guáno.“ Pleydell-Smith (fiktivní postava hlavního tajemníka koloniální vlády na Jamajce) se opřel do své židle. Bond se připravil na nudnou přednášku. „Jak víte, je to ptačí trus. Pochází ze zadku dvou ptáků- tereje maskového a kormorána guánového. Pokud jde o znepokojení na Crab Key, jedná se jen o kormorána guánového, který je také znám jako zelený kormorán, tentýž druh můžete najít také v Anglii. Kormorán guánový je takový stroj na přeměnu ryb na guáno. Většinou jedí ančovičky. Jedí je jen proto, aby nám dokázali, kolik toho dokážou sníst. Uvnitř jednoho ptáka se našlo až sedmdesát ančoviček.“
Fleming se pravděpodobně zapomněl poradit s biologem, když psal tuto pasáž. Pravděpodobnějším kandidátem byl kormorán ušatý. Bondův popis začíná: „ Obecná barva leskle zelenavá černá.“
Dobrou zprávou pro kormorány – ať už to byl jakýkoliv druh – bylo, že tam nebyli žádní darebáci, kteří by je zastřelili. Co se týče muže, který stojí za smrtí ibisů, Dr. No dostane později, co si zaslouží (Pozor, zápletka!), když agent 007 si přivlastní nakládací stroj guána a pohřbí ho zaživa pod nákladem ptačího trusu.
To je spravedlnost mnohem poetičtější než smrt Dr. No ve filmové verzi z r. 1962. Ve filmu ho Bond vařil zaživa v jaderném reaktoru.
Místnost plná napětí
Prostor naplněný napětím Fleming zachránil některými ze svých nejlepších popisů ptáků pro svůj poslední výlet agenta 007. Kniha Muž se zlatou zbraní napsaná na začátku roku 1964. Bond cestuje na Jamajku, aby zabil darebáka Francisca „pistolníka“ Scaramangu (fiktivní postava, hlavní protivník).
Poprvé se setkávají v Kingston bordelu, kde mladá žena jménem Tiffy, provozuje kavárnu. Klap, klap – Jamaican Grackles – dorazí těsně před Scaramangou. „Najednou z léčivého stromu guajak léčivý vletěli dovnitř dva velcí černí ptáci, o něco menší než krkavci, kroužili v interiéru kavárny za řinčení metalového songu a neotřele přistáli na pultu v dosahu Bondovy ruky. Panovačně si vykračovali nahoru a dolů, beze strachu se dívali na Bonda, a jejich zlaté, pronikavé oči si za zvuku hudby prohlíželi okolí. Některé z nástrojů je vyprovokovali a tak se naježili a působili 2x tak větší, než byli normálně.“
“ Scaramanga – muž se zlatou pistolí – vstupuje a místnost se zaplňuje napětím:
„Klap - klap, Joe a May cítili stejné napětí. S ohromným lomozem plechového vřeštění prchali k otevřenému oknu, jako černí zloději, kteří utíkají do noci.
„Rány z koltu 45 byly ohlušující.“ Oba ptáci se rozprskli na fialovém pozadí soumraku, kousky peří a růžového masa vystřelily ze žlutého světla kavárny do opuštěné ulice jako šrapnel.“
Tak takhle se představí padouch. Čtenáři se o Scaramangovi dozví vše, co potřebují vědět. Zabití těchto dvou hravých ptáků takovým brutálním způsobem nejen že dělá „Pistolníka“ ještě podlejším, ale jeho pozdější konfrontace s Bondem je nevyhnutelná.
Scaramanga brzy znovu zamíří na jiného ptáka. Při jízdě vlakem přes mangrovníkové bažiny se Scaramangou a několika ganstery pozoroval Bond kondora krocanovitého, kroužícího ve výšce tisíc stop. Vcítil se do jeho mysli a představoval si, jak hledá rozmačkanou ropuchu nebo mrtvou stepní krysu. Kroužící kondor našel vnitřnosti. Snesl se dolů a Bond mu popřál dobrou chuť. Dravec v Bondově srdci přál tomuhle mrchožroutovi pořádný chod. Pousmál se, když si uvědomil, jak moc si jsou podobní. Oba vede „čich“. Hlavní rozdíl mezi nimi byl v tom, že Bond rozhodně nebyl chráněným druhem. A tak se nemohl spoléhat na to, že ho nezastřelí.
Bond a jeho ptačí společník
Jsou pro Fleminga mnohem víc, než mrchožrouti a sběrači. To samé je později ukázáno ne běžném supovi (John Crow). Poté autor vytvoří paralelu mezi Bondem a ptáky, predátorem a čističem. Tohle poukazuje na Flemingův obdiv k ptákům v tom samém duchu, jako moment s umírajícím pelikánem.
Když poté, o tři stránky později zmíní, že o supa se jednalo o chráněný druh, což vyplyne najevo až poté, co ho Scaramanga zastřelí, vykreslí to jeho čin jako ještě hrůznější a zpečetí to Scaramangův osud.
„ Sto yardů před nimi, se s hlasitým máváním křídel vznese do vzduchu kondor krocanovitý. Když vzlétne z blízkého příkopu po straně cesty, využije stoupavý proud a začíná pomalu stoupat. Do toho se ozve výstřel z Scaramangovi zbraně. Několik pírek se snese k zemi z mohutného pravého křídla mohutného ptáka. Kondor se uhne na stranu a vystoupá výš. Ozve se druhý výstřel. Pták s sebou škubne a neohrabaně padá z oblohy. Znovu s sebou škubne, když během pádu ho zasáhne třetí výstřel. Zevnitř budovy se ozve potlesk.“
Stejně tak, jako se zabitím rybaříka pruhoprsého, i zde šlo o demonstraci chování padoucha pro čtenáře. Zabití supa oslavují ti, jež mu přihlížejí. Tím je názorně ukázáno, jak bezcitní jsou.
Flemingové znalosti o ptácích a jeho záliba v nich se odrážejí i v jeho příbězích o agentovi 007. Oproti Bondovi je záporáci běžně využívají jako cvičné cíle, kvůli čemu si nevědomky podepisují vlastní ortel smrti a působí mnohem více barbarsky.
Konec konců, Bond vždycky vyhlásí válku těm, kteří bezohledně zabíjejí ptáky. Malým zázrakem bylo, když byl uznán za ornitologa.
Zdroj: Birdwatching 2020
Překlad: Peter Haluza