Krásné počasí láká ven, bohudík mám po návštěvě Motola opět povolený menší pohyb, tak po dnech strávených na zahradě v křesle s dalekohledem v ruce vyrážím na „elektrických nohou“ k 10km vzdálenému 67 hektarů velkému rybníku Labuť, alias „Žinkováku“.
Batoh s monokulárem a stativem házím na záda, dopajdám se ke koloběžce a vyrážím. Boduju už po cestě – v říčce loví skorec, na poli skřivaní, asi 60ka hřivnáčů, nad nimi pochop.

Rybník je jako jeden z mála v okolí vypuštěný, tak velká rozloha bahen láká volavky (48 popelavých a 4 bílé), nedaleko elegantně na dlouhých nohách pochoduji loukou dva jeřábi popelaví. Malý potůček mezi bahny přilákal kulíky říční a písčné, vodouše rudonohé, bahenní a kropenaté, dva vodouše šedé a jespáky obecné. Konipasové bílí jdou do desítek. Nad bahny létá snad stovka vlaštovek. Syn, který jede se mnou na babetě jako moje zdravotní pojistka, nadšeně v monokuláru sleduje volavku popelavou, která do sebe souká obrovskou rybu, nevěříme, že to dokáže, je to obrovský kapr - ale zvládla to. Bohužel celé divadlo se odehrává daleko od nás a já vše mohu sledovat jen z pevné cesty na své Kowě, dostat se k ptákům z druhé strany je nemyslitelné, jsem rád, že udělám pár kroků - diagnoza drolícího se a vyoseného kolena není nějak růžová, ale prá to titan spraví. Přesouváme se ke stavidlům a mostu, který dělí rybník na dvě části. Tady desítky racků hodují na stovkách mršin ryb, které zůstaly uvízlé v bahně po vypuštění rybníku. Metroví úhoři, kapři, štiky lemují zbytky kanálu, kterým odtéká voda z rybníku. Racky nevyplaší ani dva orlové mořští a luňáci...potravy je tady dostatek...Večer se pak žinkovská rybí katastrofa dostává na internetové stránky a regionální TV. Balíme, nějak nás přešla nálada a vracíme se na chalupu.

„Kolobrnda“ se opět ukázala jako výtečný a spolehlivý prostředek, velkou předností je její skladnost do kufru oktávky.

Musím se ale přiznat, že ani týden strávený po zákroku v křesle na zahradě nebyl marný. To člověk zjistí, kolik druhů mu vlastně žije a pohybuje se okolo chalupy. Z dravců od hnízdících poštolek na vysokém smrku v zahradě, přes plachtící orly mořské, káně lesní a luňáky červené, jestřáb s krahujcem, z pěvců dlask, zvonek, hýl, čížek, strnad, pěnkava, špaček, oba druhy vrabců, konipas bílý, modráček, oba rehkové, pomalu všechny sýkory, budníček menší...z vysokých stromů se ozývají hřivnáči a hrdličky, na poli chodí oba čápi, a čejky chocholaté...

Možná je i znát, že část rozsáhlého pozemku necháváme volně „dýchat“ a tak vznikly dlouhé remízky hlohu a šípkových keřů na podzim je pak vidět, kolik ptačích obyvatel tam našlo prostor k hnízdění, staré stromy lákají žluny a strakapoudy...a o nainstalované „větší pítko“ vprostřed zahrady je stále zájem a je často používáno jako koupaliště...