Po velkém úspěchu překladu knihy Marka Obmascika The Big Year (ve finále knihu přečetlo náš překlad víc jak 1000 lidí) na našich stránkách opět otevíráme další knihu z podobného prostředí – The Biggest Twitch sympatického anglického páru Ruth Miller a Alan Davies, který se v roce 2008 pustil napříč světem, aby zlomil světový rekord v pozorování ptáků.
S překladem nám opět pomáhá obětavý Slovák Peter Haluza, který ve svých 20ti letech mluví anglicky lépe než slovensky -)). Přesto jde o amatérský překlad, kdy mnohokrát některé názvy ptáků zůstávají v anglické podobě, protože čeština pro ně nemá výraz, stejně některé obraty jsou nepřeložitelné. Přesto je to čtení víc než zajímavé a příjemné, takže pokud najdete někde pro vás zkušené angličtináře neobratný překlad, nebo chybu, přivřete prosím oči, jsme přece jen amatéři, kteří měli zájem si přečíst knížku, která u nás nikdy nevyjde…
Teď už jen pojďme se podívat, jak vypadají přípravy na tak velikou akci, jako je Big Year!

THE BIGGEST TWITCH - prolog

„Birding je lov bez zabíjení, hon bez obětí, sběr bez zaplňování vlastního domu“.
 Mark Obmascik

Tato kniha je věnována Cecile Miller, bez jejíž obrovské velkorysosti by se The Biggest Twitch nikdy nestal skutečností. Nejen že se postarala o úspěch The Biggest Twitch, ale také sehrála hlavní roli v zabezpečování ½ personálu! Navždy jí budeme vděčni!

Také bychom chtěli poděkovat Iainu Campbellovi, jednou popsanému jako posedlý génius, který je pravděpodobně tou osobou nejvíce zodpovědnou za náš rok non-stop pozorování. Lepšího přítele bychom už ani nemohli najít.

Seznam pozorovaných ptáků The Biggest Twitch 2008 byl založený na seznamu z roku 2007 Ptáci světa seznam Clementův. Nicméně nutno zvážit, jak často se ty názvy druhů, které se používají v knížkách, vyskytují také v renomovaných příručkách. Kompletní seznam námi pozorovaných ptáků můžete najít na našem webu www.thebiggesttwitch.com.

Celkem rád bych stanul na vrcholu Everestu (ale nerad šplhám a mrznu). Líbí se mi lidé, co plují kolem světa, ale nesnáším lodě (a strašně se tam promočíte). Opravdu rád bych během svého roku viděl víc ptáků, než kdokoliv na světě. Chystám se prodat svůj dům, abych zaplatil svojí cestu, během které věnuji rok tomu, abych viděl 4000 druhů všude po světě. Jsem rád, že na svých cestách můžu číst o výpravách těch, kteří už na to měli odvahu, a bylo jich mnoho.
 
Ruth Miller a Alan Davies byli pár (když začali se svou cestou, když skončili a jsou dosud). Rozhodli se, že to dostanou a vrhnou se do víru roku 2008. Snažil jsem se vzpomenout si, co jsem dělal v roce 2008 já, ale bylo to trochu fádní, když jsem se porovnal s tím, co dělali Ruth a Alan. Strávil jsem méně času cestováním, méně času koukáním do dalekohledu, méně času v deštných pralesech, méně času v pouštích a méně času jezením zvláštního cizokrajného jídla – mnohem vice času jsem strávil nošením kravaty a to je možná ten důvod, proč si vlastně nemůžu vzpomenout na rok 2008.

Ale v roce 2008 se tito dva britští pozorovatelé vydali pokořit výzvu 3662 druhů v kalendářním roce. Kolik jich uvidí předtím, než se vytratí poslední sluneční světlo 31.12 v Ekvádoru? Pro pozorovatele je to nepochybně strhující příběh. Je to o druzích, které uvidíte a samozřejmě také o těch, které propásnete. Jsou tam pofidérní cesty, řidiči, hotely a jídla. Velká část toho, proč máte požitek ze čtení této knihy, spočívá ve vcítění se do hlavních protagonistů, když věci nejdou tak, jak jsme my i oni doufali.

Všichni bychom si dokázali představit, jaké by to bylo, kdybychom se toho účastnili. I když se to nikomu z nás nepovedlo a jen málo kdo z nás se o to vůbec pokoušel. Ale možná bychom měli.Mark Twain jednou napsal: „Za 20 let budete mnohem více zklamaní tím, co jste neudělali, než tím, co jste udělali.“ Takže odhoďte zábrany a vydejte se z bezpečného přístavu. Nechte se unášet obchodními větry. Zkoumejte, sněte a objevujte.

A to je právě to, co udělali Alan a Ruth. Vím, že toho nelitují. Ve skutečnosti existuje nutkání pokusit se o to znovu.
 Tohle je vrcholný příběh pro všechny pozorovatele.Mark Avery Autor a ochránce přírody

Úvod (Ruth)

Kdybych dostala libru vždycky, když se mě někdo ptal, co děláme a proč navštěvujeme země, do kterých jezdíme a jak si to můžeme dovolit, byli bychom teď už boháči. Splatili bychom dluhy a vydali bychom se na cestu The Biggest Twitch číslo dvě. Vypadalo to, že každého ohromil ten nápad se všeho vzdát a strávit celý rok pozorováním po celém světě. Pro nás se to ale stalo naší druhou přirozeností.

Ve skutečnosti naší původní myšlenkou nebylo zlomit světový rekord. V roce 2006, po návštěvě British Birdwatching Fair, jsme prostě chtěli cestovat víc a strávit víc času pozorováním. Trávit víc času na tropických pozorovatelských stanovištích s našimi přáteli Iainem Campbellom, Christianem Boixom a Keithem Barnesem. Naskytl se nám výhled měsíce – spousta exotických ptáků a racků stříbřitých spolu s kavkou obecnou, které bychom doma prostě neměli šanci vidět.

Po tom, co jsme jednou začali přemýšlet nad tím, že bychom věnovali celý rok cestováním okolo světa a pozorováním, nedokázali jsme přijít na důvod, proč bychom to neměli zkusit. Brzy jsme si napsali seznam druhů pro jednotlivé země, které bychom si přáli vidět a brzy jsme začali “slintat” nad příručkami.

Potom přišla rozhodující konverzace s Iainem Campbellem, která byla buď nejlepším rozhodnutím našeho života, nebo největší chybou. Zmínili jsme Iainovi naší představu klidného pozorování kolem světa a také všechny ty ptáky, které bychom mohli vidět. “ Když už do toho půjdete”, odpověděl, “ mohli byste se snažit o něco víc a překonat světový rekord.”

Na moment zůstalo ticho. Alan a já jsme se na sebe podívali. Nad tím jsme nikdy nepřemýšleli. Po drobném výzkumu jsme zjistili, že největší počet pozorovaných druhů v kalendářním roce je 3662 vytvořený v roce 1989, který drží americký pozorovatel Jim Clements, autor opěvovaného Clements Checklist of Birds of the World. Na první pohled to vypadalo hodně děsivě, ale když jsme se podívali na své vlastní seznamy, už tak to bylo někde okolo 2000 druhů. Možná, že má Iain v něčem pravdu.

Když už jsme to jednou zmínili, nebylo cesty zpět. Všechno do sebe zapadlo. Najednou už to neměl být jen výlet postarších lidí, měl svůj hlubší smysl a začal si žít vlastním životem. Už to nebyla jen cesta kolem světa s pozorováním. Byl to pokus o překonání světového rekordu. Něco mnohem vážnějšího.

Za prvé jsme si určili pár pravidel. Jestli se budeme pokoušet překonat rekord, který drží Jim Clements, měli bychom se držet jeho pravidel. Můžeme počítat jenom ptáky, které vidíme ve volné přírodě, kteří žijí, takže přejeté a umírající se nepočítají. Jim zahrnul i ptáky, které jenom slyšel, i když je neviděl, takže my můžeme také. Všeobecně jsme ale ohledně ptáků na našem seznamu byli raději, když se nám je dařilo porovnat s obrázky v příručce a ne jenom nahrávkami. Připadalo nám jedině spravedlivé, využít Clementův vlastní taxonomický seznam, který byl také základem pro vytvoření vědeckého seznamu ptáků světa – i když to udělalo náš život těžší, zahrnoval totiž méně druhů než ostatní populární seznamy ptáků.

Vzhledem k tomu, že jsme v tom byli společně, přidali jsme si další pravidlo, jen tak pro zábavu -  oba z nás musí ptáka vidět nebo aspoň slyšet, aby se počítal. To znamenalo, že musíme celý rok strávit jeden vedle druhého. Vzhledem k tomu, že rok 2008 je soutěžní rok, strávíme ho bok po boku společně. Kamkoliv půjde jeden z nás, musí jít i ten druhý, protože žádný z ptáků by se nemohl přidat na náš seznam, dokud bychom ho neviděli oba. Musíme chodit spát i vstávat v tu samou dobu. Dokonce i chození na záchod by mohlo být riskantní, pokud bychom šli o samotě.

Krok číslo dva byl, dát jméno našemu dobrodružství. To bylo celkem snadné. Iain Campbell a Nick Athanas už pojmenovali svou výpravu z roku 2001 The Little Twitch, během níž strávili měsíc pozorováním v 9 různých zemích a nastavili rekord, který stále drží. Sean Dooley, pozorovatel z Austrálie, strávil rok 2002 pozorováním napříč Austrálií a stanovil nový rekord 703 druhů. Svou výpravu nazval The Big Twitch. Takže u nás připadalo v úvahu jedno jméno: The Biggest Twitch. Navíc to mělo ten správný zvuk.

Nakonec jsme potřebovali plán cesty. Naše výprava nám diktovala body na naší cestě. Jestli jsme chtěli překonat světový rekord, potřebovali jsme navštívit země, které jsou pozorováním proslulé a také největší pozorovatelské stanovitě na světě a to ještě v tu správnou roční dobu. Držet krok s jarní migrací bude pro náš úspěch klíčové. Museli jsme v roce 2008 dostat spousty jarních letců.

Naplánovali jsme celou cestu na podlaze v obýváku  - a naštěstí máme fakt dlouhý obývák. Nejdřív jsme na podlahu rozvinuli opravdu dlouhý kus papíru. Označili jsme na něm čtverce, z nichž každý reprezentoval jeden týden v roce. Do nich jsme napsali jména zemí, které v danou dobu navštívíme. Pokud jsme na nějakou zemi potřebovali např. 4 týdny, použili jsme 4 papíry. Když jsme svůj plán dokončili, uvědomili jsme si, že bychom strávili více než 18 měsíců na cestách. To je sice hezké, ale nemožné. Spoustu věcí jsme museli kvůli tomu změnit.

Vzdali jsme se zemí, které by nám v danou dobu přinesli jednoho nebo dva ptáky ve prospěch těch, které jsou bohatší. Díky tomu jsme mohli získat nějaký čas. Při druhém pokusu jsme klíčové destinace umístili do kritických částí roku: Texas v dubnu, Finsko v květnu/červnu, východní Austrálie v říjnu, Indie v listopadu/prosinci atd. Pak jsme nacpali méně časově náročné země do vzniklých mezer a tak vznikl náš rozvrh pozorování ve 27 zemích během 12 měsíců.

Tohle mělo obrovský dopad na náš rozpočet. Místo jednoduché cesty kolem světa jsme nyní byli nuceni cestovat křížem krážem tam a zpět mezi různými kontinenty, abychom byli na správném místě v ten správný čas. To znamenalo mnohem víc letů a také mnohem více leteckých společností. To zvýšilo nejenom cenu, ale i složitost.

Zatím co jsem rezervoval spoustu letů po Evropě osobně, neměl jsem ani tušení, jak naplánovat naše mezizastávky v Jižní Americe, abych uvedl nějaký příklad, takže jsme požádali o pomoc profesionály. Nemyslím si, že Trailfinderi (jsou lidé, co plánují cesty, rezervují hotely, pronajímají auta atd ….) někdy museli plánovat něco tak komplikovaného a navíc v tak nabitém rozvrhu. Jako by to nestačilo, náš rozvrh byl plný mezinárodních letů, nicméně náš člověk z Manchesteru, jménem Steve Alban, byl mistrem v tom, jak rozdělit celou naši cestu na menší zvládnutelné kusy a zajistil nám také nejlepší možné nabídky.

Mezitím, kdy jsem trávil hodiny na internetu upravováním rezervací ubytování a pronajímáním aut po celém světě, v televizi běžel pořad Dlouhá cesta domů. V něm se během učinkování ukázal Ewan McGregor a Charlie Boorman, kteří společně projeli na motorce od John O’Groats ve Skotsku až po Kapské město. Strávili na motorkách více než 3 měsíce a projeli 18 států. Samozřejmě, že disponovali vlastním skladištěm na všechno vybavení a celým týmem plánovačů a korektorů, kteří pro ně vyřídili všechno od letů, víz až po oblečení a batožinu. Na rozdíl od nich jsme měli jenom nás dva a čas strávený za počítačem, telefonem nebo stolem. Dokonce i ten stůl byl jídelní. S nimi jsme se nemohli měřit. Vážně jsme si mysleli, že bychom to mohli zvládnout?

Chystali jsme se dobýt svět – rekord nám nabízel dobrý příběh, díky čemuž bylo snazší požádat o pomoc. Udělal jsem nějaký marketing ve spolupráci s organizací Conwy – jejíž součástí byla webová designová společnost Blahdblah design, takže, když přišlo na to, kam bychom měli jít, nebyli jsme zrovna dvakrát důvtipní. Vysvětlili jsme jim, že tento plán vznikl spontánně bez přemýšlení nad cenou či složitostí. Neil Rylance, výkonný ředitel, ocenil potenciál našeho nápadu a také to, jak moc to pro nás znamenalo, umožnil nám zredukovat cenu na něco, co jsme si mohli dovolit. Výsledkem byla skvělá web stránka, která prezentovala The Biggest Twitch a díky které jsme byli v kontaktu s rychle se rozrůstající komunitou našich sledovatelů všude po světě.

Optika bude pro náš úspěch klíčová. Potřebujeme dalekohled a teleskop, které budou dost lehké na to, aby se daly přenášet a zároveň dost spolehlivé, aby s námi vydržely rok na cestách. Také musí být špičkové kvality. Na svůj seznam si přidáme jen ty druhy, které oba uvidíme a oba identifikujeme, takže jsme opravdu potřebovali mít možnost vidět ptáky čistě a jasně za všech podmínek. Sáhli jsme po Swarovském, který nabízel dva páry 8x32 EL dalekohled a dva 65mm ATS HD teleskopy, které nám hned padly do oka.
Oblečení bylo také celkem důležité. Nemohli jsme si s sebou brát spoustu oblečení, protože příručky zabíraly spoustu místa, takže oblečení, které si vezmeme, musí být všestranné. Musí toho hodně vydržet, musí se dát snadno vyprat a musí rychle schnout, abychom se do něho mohli rychle znovu obléct. Poznali jsme se s Mariou Chilvers, které patří Country Innovation, a věnovala nám nějaké fleecové modely z jejich katalogu, abychom si je vzali na naši cestu kolem světa. V interview pro BBC Radio Wales se nás moderátor Jamie Owen zeptal, jak je vůbec možné, vecpat zásoby na celý rok do příručního batohu, byl to takový Tetris, některé věci musely prostě zůstat doma. Ruth se tam třeba pokoušela tajně propašovat boty na vysokých podpatcích, ale neuspěla.  Kdyby jenom to! Během našich cest nám toho moc nechybělo, ale musím připustit, že po roce života v maskáčích a nošení kanad, jsem se nemohla dočkat, jak se převleču do něčeho volného, třpytivého a ideálně svítivě růžového!

Ale optika, oblečení i web stránka by nám byly k ničemu, kdybychom nebyli na tom správném místě v tu správnou dobu, takže jsme si zahráli trochu i na trempy, abychom mohli ptáky vidět. Během mnoha let pozorování různě po světě jsme si vybudovali rozsáhlou síť přátel a pozorovatelů na spoustě užitečných míst. Nyní bylo na čase, aby nám laskavost oplatilo co nejvíce těchto přátel. V neposlední řadě to zahrnovalo pozorování v tropech a Alan se přátelil s Iainem Campbellem, zakladatelem TB už celé roky.

Možná, že budeme prožívat Iainův vlastní sen, protože celý rok strávíme pozorováním, protože jeho rodičovské povinnosti ho drželi blízko domova. Nicméně jeho znalosti a znalosti všech těchto chlapíků z Tropical Birding budou klíčové k úspěchu v The Biggest Twitch, protože nám poskytovali rady, ale také přímou podporu v některých z nejnáročnějších zemí. Náš konečný rozvrh se ukázal být směsicí osamělých výprav, kdy jsme se mohli spoléhat na vlastní znalosti zemí, které jsme už znali z pozorování s přáteli.

I když jsme byli opravdu vděční za všechnu pomoc, které se nám dostávalo,  The Biggest Twitch zůstalo expedicí, kterou jsme chtěli zrealizovat vlastními silami. Vzdali jsme se zaměstnání, abychom mohli jít za svým snem. Prodali jsme dům, abychom ho mohli financovat, a každou korunu jsme investovali do našeho dobrodružství. Vůbec jsme nevěděli, jestli se budeme mít kam vrátit, ale ten problém budeme řešit až v roce 2009. Byli jsme si jistí, že se to nějak vyřeší.

Naštěstí se v ptácích orientujeme lépe než ve financích. Když jsme odcházeli, mohli jsme jen málo vědět o tom, o kolik se zvednou ceny paliva a že propad ekonomiky zvedne celkovou cenu The Biggest Twitch. Kdybychom to věděli, možná bychom ani nevytáhli paty z domu. Naštěstí jsme zůstali v blažené nevědomosti ekonomické recese, takže jsme opustili domov s lehkostí v srdci a tíhou v zavazadlech. Zmáčkli jsme kliku, vyšli ven ze dveří, zabouchli je za sebou a vykročili se vztyčenou hlavou přímo k životnímu dobrodružství.  

Foto: zdroj internet
Original textu kniha The Biggest Twitch
Překlad: Peter Haluza