Když jsem v pátek kolem poledního nahlédla na avif a našla pozorování bernešky rudokrké, husy sněžní a bernešky bělolící na mušovské hrázi, venku svítilo sluníčko, oběd byl hotový, rozhodla jsem se odpolední procházku se psem realizovat "na Mlýnech". Vidět bernešku rudokrkou je jedním z mých ornitologických přání. Zatím se mi nedaří, i když lokality, kde byla pozorovaná, objíždím už několikátý rok. Bez auta a pořádné pozorovací techniky to je běh na dlouhou trať...

První část cesty jedeme vlakem, z okýnka pozoruju hodně strak, kroužící káně a u Sedlece cca padesátku volavek bílých a dvacítku volavek popelavých. Rybníky podél trati jsou všechny pod ledem. V Mikulově přesedáme do autobusu směr Hustopeče, tentokrát s ním pojedeme jen do Horních Věstonic. Hodinku poté, co jsem vyrazila z domu, už jsem na cestě přímo na hráz VDNM II. Cestou pozoruju havrany, vrabce, kvíčaly, přeletí poštolka. Cesta nás dovede k novému mostu přes Starou Dyji pod Věstonicemi. Chvilku zastavíme a pozorujeme ondatru krmící se na břehu. Opodál se v trávě pase hejnko kopřivek ve svatebním šatu. Vylétá volavka bílá a o kousek dál volavka popelavá.

Dáváme se po hrázi doleva, směr silnice Mikulov - Pasohlávky. Nejtěžší úsek nás čeká podél silnice, naštěstí vně svodidel je terén vyčištěný a tak se dá k přelivu dojít docela bezpečně. Je vidět, že hustý provoz si vybírá svou daň. Míjíme sraženou srnu a několik sýkor, které také doplatily na srážku s autem. Dvě hodinky poté, co jsem vyrazila z Valtic začínám nedočkavě prohlížet hladinu oka. Ptáků není málo, ale ani se nedá říct, že by byla "hlava na hlavě". Poblíž přelivu pozoruju klasickou sestavu těchto dní: březňačky, poláky velké, chocholačky a kaholky, lysky. Blíž ke kostelíku se bělají hoholové, na hraně ledu sedí kormoráni, velká parta racků (bouřní, bělohlaví, sem tam chechtaví), proletí morčáci velcí. Skupinka labutí po chvíli odlétá. Zahlédnu jednoho roháče a také hoholku lední. Potěší mě průlet bukače. I když technika v tom větru, mrazu a rychlém úbytku světla moc nestíhá, alespoň dokumentárně se mi ho podařilo zachytit. Hus je málo a sedí hodně daleko. Postupně se zvedají a odlétají na večerní pastvu. Snažím se dostat na kartu co nejvíc záběrů jejich hejn, abych je mohla doma v klidu prohlédnout.

Slzí mi oči ze soustředěného prohlížení hladiny skrz hledáček, sluníčko se schovalo, je čas vyrazit zpátky - na autobus do Horních Věstonic to máme hodinku. Vydáváme se na cestu. Kopřivky se stále věnují pastvě, volavky loví večeři, v keřích se ozývají sýkorky, kvíčaly, vrabci. Přes cestu nám přebíhá skupinka srnčího a nad hlavou přeletuje poštolka. Dokud světlo dovoluje, fotím si každé hejno hus, které mi prolétá nad hlavou. Do autobusu nastupujeme už za tmy.
Doma bedlivě prohlížím dokumentární záběry. Cesta za berneškami byla zase neúspěšná... Snad příště...

autor: Renata Hasilová