Ještě za úplné tmy dojíždíme k jezeru Lac du Der, které jen tušíme někde za hradbou hráze po levé straně silničky mezi listnatými lesíky na severu Francie. Je to jeden z dalších cílů našeho "Putování za jeřáby".
Ale začněme hezky popořádku ;-)...
Na cestu dlouhou necelých 710 kilometrů z Domažlic do Saint Dizier na severu Francie vyrážíme pěkně brzy ráno, neboť německé dálnice dokáží být s narůstajícím provozem pěkně nepříjemné a pořádně zamíchat s časovým plánem. Nikam však příliš nespěcháme, máme před sebou týden volna v pravém podzimním počasí a v plánu nic jiného, než samotné jezero Lac du Der-Chantecoq a jeho okolí, náš nový cíl z cyklu Putování za jeřáby.


Chceme, tak jako ostatně jako vždy, na vlastní oči vidět a zažít to, o čem píší ornitologové a fotografové z celé Evropy a milovníci těchto elegantních ptáků obzvláště.


"Lac du Der-Chantecoq se nachází v severovýchodní části Francie v oblasti Champagne-Ardenne, přesněji pak 16 km jihovýchodně od města Vitry-le-François a 8 km jihozápadně od města Saint-Dizier. S plochou 4.800 ha se jedná o největší uměle vytvořené jezero ve Francii. Práce na něm začali koncem 70. let minulého století a napuštěno bylo prvně v roce 1974. Důvodem jeho výstavby bylo zamezení záplavám ohrožujícím Paříž a jeho okolí. Z mapy Francie při budování jezera zmizely tři vesnice – Chantecoq, Champaubert-aux-Bois a Nuisement-aux-Bois. Každým rokem jeho hladina postupně klesá od začátku července ke konci října, aby nebyla narušena splavnost řeky Marny, která jezero napájí. Od začátku listopadu do konce června je hladina opět zvyšována. Na podzim a během zimy je tedy jezero velice atraktivní pro mnohé druhy ptáků a zvláště pak pro jeřáby.
Již od svého vybudování bylo jezero vyhlášeno jako rezervace. V jeho okolí je dost lesů, nejvíce v jeho východní části, kde se nachází Národní les Der. „Der“ je keltský výraz pro dub. Společně se třemi rybníky na západě („Etangs d´Outines et d´Arrigny“) tvoří jezero tzv. Národní loveckou a přírodní rezervaci (Reserve Nationale de Chasse et de Faune Sauvage). Zbytek plochy tvoří mozaika rybníků, luk, polí a lesů. Oblast má význam během migrace hlavně pro vodní druhy ptáků, kteří tu i zimují. Pro labutě, husy, morčáky malé, morčáky velké a orly mořské se jedná o nejlepší zimoviště ve Francii. Jezero je ovšem zajímavé i na jaře a v létě s několika pro severní Francii vzácnými hnízdními druhy jako je bukáček malý, volavka červená, racek bouřní a cvrčilka slavíková. Během roku se tu dá pravidelně zastihnout 210 druhů ptáků a 113 jich tu hnízdí."
Tolik k charakteristice území, jak jsem se dozvěděl u mého přítele Roberta Doležala na jeho výborných ornitologických stránkách.


Ubytování máme zajištěno na celý týden v jednoduchém pensionu na okraji Saint Dizier, odkud to k jezeru není daleko a po celodenním pobytu ve větrném počasí venku přijde vhod nejen trochu tepla, ale i sprcha a něco "na zahřátí" :-) Už když vybalujeme navečer to nejnutnější, co sebou na cesty vozíme, za okny pensionu slyšíme za úplné tmy táhnoucí jeřáby-jsme tedy správně!
Nemůžeme dospat, vstáváme ještě za tmy, trocha ranní kávy na probuzení organizmu a hurá vstříc prvnímu francouzskému jeřábímu dobrodružství! Hodně jsme se snažili zjistit už před cestou, ale teprve na místě dostávají ty správné informace svůj rozměr, což mi nedá nevzpomenout mé otázky na jednoho z českých odborníků na jeřáby, kam že se na LCD vydat a kde jeřáby hledat a jeho odpověď, že sice zná na jezeře pár dobrých míst, ale... Takže děkuji Petře, už jsem si nějak poradil ;-), ono je to vlastně fascinující, když jedete někam, o čem máte jakousi mlhavou představu a pak na místě objevujete místo samotné sami podle sebe, sice někdy objevíte už dávno objevené, ale to už tak k životu prostě patří. Ale zpět k jeřábům.
Ještě je tma, ale na východě už bledne obloha. Zastavujeme u první odbočky k jezeru. Vypínám motor a vzápětí slyším křik z jeřábího nocoviště z levé strany silnice. Máme my to ale štěstí! Popojíždím ještě o odbočku dále a vystoupáme pár metrů z parkoviště na hráz jezera. Pěkně profukuje, ale počasí má být příznivé, co bychom chtěli na třetí dekádu října :-) Stavím stativ a skrze teleobjektiv se dívám na nocující jeřáby na hladině jezera. Stojí v mělké vodě v bezpečí před liškami a divočáky. Zdejší dubové lesy jsou plné černé zvěře díky dozrávajícím žaludům, ale taková změna v jídelníčku by divočákům určitě přišla vhod...

S přibývajícím světlem přibývá také lidských návštěvníků tohoto úžasného přírodního divadla. Odlet jeřábů z nocoviště trvá něco přes půl hodiny a na různé světové strany se vydavají za potravou desitisíce těchto impozatních ptáků s tak hlasitým voláním, které se vám až do konce života nesmazatelně vryje do paměti, ale i do srdce.
Mám v životě štěstí na dobrý lidi, vždycky říkávám a platí to i dneska. Potkáváme se na hrázi s usměvavým francouzem, který nám na mapě ukazuje další ornitologicky zajímavé lokality v okolí a já si jejich názvy píšu do zápisníku, do kterého přibývají i další pozorování právě se rodícího dne.


Když se udělá přece jen trochu jasněji, s údivem zíráme, kolik všelijaké ptačí havěti to jen na hladině i obnaženém bahně je! Na vzdálené hraně se ještě probouzejí ale už i paství jeřábi popelaví, kousek blíže nespočet lysek černých, kolih velkých, volavek bílých, kachen divokých, čejek chocholatých, lžičáků pestrých, bekasin otavních, potápek roháčů a spusta dalších, na tu dálku bez stativového dalekohledu neurčitelných druhů...

Odjíždíme vstříc dalšímu ptačímu dobrodružství, přece jen, dny už jsou ve druhé polovině října kratší a kratší. Přijíždíme k úžasné ptačí pozorovatelně, které zcela soukromě začínáme říkat "Loď". Ona tak i na první pohled doopravdy vypadá a je od našeho prvního zastavení vzdálená jen několik kilometů jízdy. Je postavena na obrovských betonových pilotech a teď za nízkého stavu vody, kdy se jezero uměle odpouští, vypadá ještě impozantněji. Parkujeme a jdeme se podívat "na palubu".
Je to vskutku úžasná stavba a znovu si tady uvědomujeme, kolik finančních prostředků věnují francouzi do ochrany přírody a ornitologie.
"Loď" má dvě paluby, ze kterých se dá přehlédnout obrovský kus jezera a vodní plochy. Na dvou místech jsou zde nainstalovány veliké pozorovací dalekohledy, známé z turistických vyhlídek kdejakého koutu světa. Je zde dostatek pozorovacích oken s lavičkami i odkládacími ploškami třeba pro vlastní fotoaparát či dalekohled a zápisník. Na stěnách visí informační cedule k jezeru a pozorovaných druzích ptáků.


A pohled z okna na jezero ;-)...


Vydáváme se dál až do městečka Montier en Der, všem fotografům přírody je
jistě dobře známé pořádáním jednoho z nejúžasnějších festivalů fotografie přírody, který se zde každoročně koná na podzim. Trochu se couráme po městě a z kdejakého koutu na nás vykukuje pozvánka na letošní ročník festivalu ;-).


Za podvečerní místo pozorování jsme si vybrali kamenitou výspu, které vévodí dominanta krásného kostelíka. Že jde o dobré místo k pozorování, o tom svědčí i stále přibývající množství lidiček, ikdyž jsou teprve čtyři hodiny odpoledne.


Zatím prolétají kolem jen stovky kormoránů velkých a hus běločelých, jejichž charakteristické volání se nese nad hladinou jezera.. Jeřábi jsou však dnes zcela jiného mínění a na jezero přilétají ze všech možných směrů, jen ne z toho našeho, ale to nám nevadí, jsme tady přece jen první den...


S vkrádajícím se chladem podzimního večera se loučíme s jezerem a míříme na kutě. Den to byl vskutku úžasný, stejně tak jako ty další, ale o tom až zase příště ;-)

autor: Jan Veber www.veberphotobank.com