Je 3:20 a vyrážíme dokonce s několika minutovým předstihem. Ještě před startem všechno srovnat k ruce (termoska, pití...), knihu mám nachystanou – dnes to bude Boček – Poslední aristokratka a startuju a vyjíždím na dálnici směr na Brno. Jede se fantasticky, nikde žádné zácpy a kolony. Celou cestu mohu jet prakticky v levém pruhu, pravý pruh je místy jak tankodrom. Před půl sedmou sjíždím u Hulína z dálnice a zabočujeme k benzince na krátkou zastávku.
V sedm už nastupuje Jirka Šafránek do auta a míříme na Hostýnské vrchy. Autem se šplháme podél Bystřičky k Tesáku. První zastávku děláme na konci Chvalčova a cestou stoupáme do bukového lesa. Náš první cíl – lejsek malý. Zatím jsem na něj tady štěstí neměl. Okolo nás zpívají drozdi, pěnkava, pěnice černohlavá, ale lejsek žádný. Procházíme lesem, upozorňuju Jirku, že se mi zdálo, že jsem lejska zaslechl. Díky „hluchotě“, jak říkám naslouchátkům, mám teď sluch jak netopýr. Zastavujeme se. Posloucháme bubnování strakapouda velkého, když se ozve lejsek přímo nad námi a nedaleko zaslechneme ještě jednoho. Můžeme se vrátit. Jako bonus se nám po zpáteční cestě ukáže na pár vteřin ještě jeden vysoko v korunách buků. Než ho chytnu objektivem je pryč a zůstává po něm ještě viset ve vzduchu jeho písnička.
Další zastávka je samotný Tesák – cíl - kos horský a strakapoud bělohřbetý. Propleteme se mezi hotýlky a chatami. Ze smrkového lesa se ozývají kosi černí, na střeše sedí rehek zahradní. Procházíme Čerňavou. Dostáváme se do míst, kde jsem ještě nebyl. U silnice je vzrostlý strom s dutinou. Stačí jen lehce zaškrábat a vykukuje paní strakapoudová. Necháme jí v klidu a pokračujeme. Potkáváme fotografa Josefa Kříže (www), s kterým se na chvíli zastavíme na kus řeči. Ukazuje nám nádherné fotografie. Jo zrcadlovka je zrcadlovka. Pokračujeme po cestě a ocitáme se na hranici pralesa. Stačí nám ujít pár metrů a strakapoud bělohřbetý je nad námi a jako bonus se pod cestou ozývá puštík obecný. Vracíme se pomalu k autu a zastihneme ještě budníčka lesního a další zastávka je průmyslová zóna Holešov.

Jirka jde prozkoumat další dutinu

Začíná hezky pražit sluníčko. Vjíždíme do průmyslové zóny a zastavujeme mezi poli. Stavíme stativáky a střídavě obědujeme a střídavě koukáme do monokulárů. Okolo přeletuje strnad luční, z pole se ozývá pět peněz, pět peněz křepelky polní. Nízko nad loukou plachtí moták pochop a ve vzduchu poštolka obecná. Přesouváme se na konec zóny, kde na nás čeká pan Walter. Dlouho se nezdržíme a už se vezeme do Chropyně. Když přejíždíme okolo Břestkého lesa, napadne nás zastavit. Co kdybychom přidali dneska i bažanta královského? Mám už toho s nohama dost, tak se domlouváme na krátkém úseku, kam dojdeme. Jirka vidí na cestě před námi stín – koukám dalekohledem je to trs trávy, ale vedle něj stojí ... bažant královský!
V duchu přemýšlím, jestli labutě zpěvné nebudou zalezlé v rákosí. Máme kliku, obě jsou hned u prvního parkoviště. Bereme stativáky a míříme opatrně do rákosí. Máme štěstí, právě se střídají na hnízdě. Zanedlouho samice zajíždí do rákosí a samec pokračuje v průzkumné plavbě.

labutě zpěvné jsme zastihli obě

Teď si teprve začneme všímat i hladiny – potápky malé, roháči, rackové chechtaví, v rákosí přímo před námi křičí rákosník velký a obecný. Přesouváme se na pozorovatelnu. Tady už pozoruje Pavel Mezulian a Jirka Mezulian. Zaměřujeme se na racky černohlavé. Jirka Šafránek najde prvního já za pár vteřin druhého. Labuť zpěvná pomalu proplouvá nedaleko pozorovatelny. Ještě projedeme hladinu, k roháčům ještě připisujeme poláky velké, zrzohlávky. Přímo pod pozorovatelnou se vystavuje nádherný rákosník velký.

rákosník velký přímo pod námi

Přejíždíme do Troubek, jestli se nám povede chocholouš, kterého v Čechách hned tak nenajdu.Stejně štěstí jako s bažantem královským máme i na poli v Troublách – vylezeme z auta a dva chocholouši létají okolo nás. Pomalu končíme, nás ještě čeká jízda dolů k Lednici.

chocholouš obecný na stráži

V Přerově ještě zajíždíme na závodiště, kde mají být pěnice vlašské. Závodiště je na prosluněném kopci, kam teď odpoledne ještě praží sluníčko na plné kotle. Ani se nám do prachu a horka nechce, ale vlhy pestré na drátech nám opět dodají elán. Sedáme s Jirkou na závodišti a pěnice vlašská se ozývá ihned. Poletuje pár metrů na keřích pod námi. Vlhy sedají na uschlé stromy a jsou nejen dobře vidět, ale i slyšet. Ze stromů za silnicí se ozývá hrdlička divoká. Vracíme se do auta a odvážíme našeho průvodce do jeho rodné vísky. Jiříku, moc děkujeme!!

pěnice vlašská byla hodně blízko

Přesouváme se do Pasohlávek, cesta je výborná, jen před Brnem je zácpa. Bohudík z naší strany to vyřeší zhruba 30 minut, ale v protisměru to mají na podstatně delší dobu. V Pasohlávkách se ubytujeme v bungalovu, rychlá sprcha a pádíme na hokej. Ve finále nebylo na co koukat, takže před 18. hodinou už míříme na Hrušovany. Tady je to katastrofa. Odkaliště zarostlé. Přejíždíme ke Znojmu na další lokalitu. Za necelou hodinku jsme tam. Další dnešní vlhy na drátech potěšily, ale jinak to byla i tady bída. Vše zarostlé, prakticky bez vody a ptactva. Po delším hledání najdeme mladou pisilu a dva tenkozobce opačné. Okolo sedícího tenkozobce pobíhá 8 kulíků říčních a čejka.

tenkozobec opačný byl jedním z hlavních cílů

Přecházíme na další nádrž. Tady jsou kopřivky, dvě husice liščí a dva jespáci obecní. Nic tu není tak, jako bývalo. Jen kolonie břehulí a lovící ostříž, pochop a hlasy kukaček zní ze všech stran. Vracíme se rákosím k autu, rákosníci velcí nás doprovázejí.
Na cestě zpátky ještě zajíždíme do Strachotína. Rybáci obecní a rackové loví svojí večeři a nás potěšila volavka stříbřitá. Vracíme se do kempu.