Jirka Šafránek mi v týdnu zasílá údaje o výrečkovi malém, které dáváme automaticky do Špíčků 2017. Za informaci mu poděkuju a následuje stručný email od Jirky – poslal jsem ti to, aby ses tam šel podívat! Zbystřím! A opravdu – místo nálezu Plzeň! Mechanicky jsem přidal výrečka, aniž bych si uvědomil, kde se vyskytuje.

Páteční večer bohužel pro mne nepřipadá v úvahu. Plzeňská bigbítová legenda a velcí kamarádi – kapela Elegie se po mnoha letém spánku probouzí k životu. Staří bigbíťáci si vzpomenou na třeba Poslední zvonění, kterým válcovali televizní Triangl už za bolševika. Kapela má v pátek vystoupení a slíbil jsem účast. Ani sobota není optimální za Rockpalace.cz mám akreditaci na Traktor Open Fest v Plzni, který začíná už ve 14:00 a musím z toho udělat report. Ale z Plzně je to k výrečkovi „co by kamenem dohodil“, jak se koukám. Google maps mi říkají něco o 17ti minutách. Vystartuju po odehraném setu Komunálu a před půl osmou už se už proplétám Plzní. Ve 20:00 stojím „na značkách“. Rychlý telefon Liborovi, zda jsem opravdu na správném místě, a vyrážím do terénu. Jen vylezu z auta, ozývá se slavík obecný a na drátech sedí ťuhýk obecný. Pomalu se brodím mokrou trávou na okraji pole. Před 20:30 mi párkrát houkne výreček mezi zpěvem pěnkavy, strnadů obecných a pěnic. Vracím se k autu, musím zout úplně promočené adidasky a nazouvám si suché ponožky a holínky. Ještě že v autě vozím půlku šatníku. Beru si i teplejší bundu a vyrážím na další obchůzku. Z lesíku se ozývá doupňák, bažanti, drozdi, jinak nic. Už nevím, jestli se mi to výrečkovo houknutí nezdálo. Opět se vracím k autu, začíná se rychle smrákat. Kužele světel prozrazují, že přijíždí auto. Že by další cvok? Když jede okolo mne, zdá se mi, že v autě vidím Pavla Růžka z HOK, takže když auto zastaví asi 50m ode mne, vydávám se k němu. Byl to Pavel, tak oba stojíme jako sochy a filtrujeme zvuky. Dočkáme se jasného vytrvalého houkání něco před půl desátou. Ufff! Vychutnáváme si hlasový projev výrečka hezkých pár minut. Pavel zůstává, já se musím vrátit na fest.

Nadšen triumfem si zajíždím před půlnocí k Žinkovům, místo abych zamířil domů. Nad Žinkovama je soví ráj a tak netrvá dlouho a k dnešnímu birdlistu připisuju puštíka obecného a kalouse ušatého. Výr velký, který je z lesů slyšet také, se mi neozval.

foto v titulce je pouze ilustrační