Páteční ráno hlásím dovolenou a vyrážím směrem na Most. Cílem není populární restaurace Severka, ba ani aktivita či kampaň Snědé tísně, ale mostecké nádraží, kam přijede Vladimír a kamarádi z „Východu“ – Jarda Vaněk, Aleš Regner, Jirka Rohlena a Michal Staněk. Včera jsme je nasměřovali na jezero Milada a dnes máme v plánu exkurzi na mosteckém jezeře. Krátce před devátou se všichni setkáváme a při pozdní snídaní a kávě mi kluci líčí včerejší zážitky na Miladě. Rozhovor často prošpikujeme citáty a hláškami s právě probíhajícího seriálu Most.

Vyrážíme birdit. Je okolo nuly, obloha zatažená, ale neprší, ani nepadá sníh. Projíždíme kontrolami a necháváme auto u počátečního kontrolního bodu jezera. Vybalujeme náčiníčko a vyrážíme na ptačí turné.
Hned po vystoupení nás zaujme poštolka, útočící na jestřába. Na hladině, kde se ještě převaluji místy chuchvalce mlhy je plno lysek, poláků, chocholaček a hoholů. Počty racků jdou do stovek, mezi nimi se proplétají roháči. Sem tam se ukazují i potápky černokrké a rudokrké. Velký bílý racek na protější straně jezera nejde přehlédnout a tak zapisujeme racka šedého, já letos už po třetí. Bohužel nedaleko racků pracují dělníci a tak projíždějící auto racky zvedne a s nimi i našeho šedého, takže na nějaké delší „kochání“ není čas. Pomalu se pěšky vydáváme na cestu po jedné straně půlky jezera. Čeká nás asi 3 kilometrová cesta, kterou také půjdeme samozřejmě zpátky. Noha dostala zabrat, ale nikam nechvátáme, děláme časté pozorovací zastávky. Opět se ukazuje, více očí více vidí…Nacházíme další potápky jak černokrké, tak rudokrké, morčáky bílé, sýkořice vousaté a mezi racky opět našeho starého známého racka šedého, tentokrát nám věnuje dost času, takže se asi na 30 minut u něj zastavíme. Zpoza mraků občas vykoukne i sluníčko, teploty jsou stále nad nulou, tak parádně si užíváme den.

Vracíme se zpět, aniž bychom našli dnes turpany hnědé – pohybují se prý někde okolo mola na druhé straně a ani žádná „severka“ se nesnažila dnes zapsat do našich birdlistů.
Z Mostu se ještě vracíme zpět na Nechranice na neprozkoumaného tmavého racka, Vláďa zkušeně zavelí zajet ze zadní strany Nechranic, kde je sjezd až k vodě. Nechranice jsou pokryté ledem, jen pár stovek metrů od nás je veliké oko obložené racky. Stavíme čtyři stativáky a pouštíme se do mravenčí práce. Zajímavých racků je tu dost a dost, ale o žádném z nich nemůžeme říci, že je to ten náš, hledaný. Jednou nám průzkum zpestří orel, který zvedne racky do vzduchu, a my můžeme začít od začátku. Po víc jak hodině zkoumání končíme dnešní den. Kamarádi odjíždějí k Jaroměři a já ještě odvážím Vláďu do Kadaně a vyrážím k domu, čeká mě cesta pomalu 200km dlouhá zpátky. Doma ještě odesílám fotky z Avif neurčeného racka známým do zahraničí, většinou se přiklánějí k tmavší variantě racka stříbřitého. Jak mi pak volá Jirka Šafránek, ani oni na Nechranicích další den nic nenašli, tak uvidíme, jestli bude někdo úspěšnější a uloví nový druh racka pro ČR.