Vzhledem k tomu, že raritní pěnkavák sněžní, na kterého jsme ve finále úspěšně vyrazili v lednu mě „stál“ pomalu 4 měsíční pracovní neschopnost, museli jsme oželet plánovaný Omán a tak aspoň na Last Minute vyrážíme do Egypta, před cestou do Gruzie v září.
Celý týden byl vůbec víc než hektický a já denně pendloval mezi Prahou a Plzní sem a tam, 17. koncert veteránů NWOBHM - Def Leppard a Whitesnake – jasně že nemůžu chybět, 19. se v Praze na svém posledním turné zastavili „miláčkové“ Kiss, kde už vůbec chybět nemůžu, takže na přelomu dne 19. na 20. letím po dálnici na Plzeň, abych za „pár“ hodin jel zpátky na letiště. Odlet do Egypta byl na avízovaný čas, žádné zpoždění jako minulý rok a tak 20. v 04:00 přistáváme v Hurghadě, cestovka měla již přistavené autobusy a ihned po odbavení míříme na pobřeží Rudého moře.
Prima Life už známe jako své boty, klíče od pokoje jsme dostali do hodiny, mezi tím jsme využívali občerstvení hotelového nonstop baru. Káva (nejedna) byla víc než nutností po probdělé noci, rychlá snídaně a vyrážíme k moři. V hotelovém resortu se pohybují hojně vrány domácí a hrdličky senegálské, stejně jako vrabci domácí. Na palmě sedí poštolka obecná. Na chodníku gekon a ještěrky. Na pláži první "ťava". To je úvod, jsme opravdu po roce zase v Egyptě -))))
Není to slavný Kara ben Mensí?
V podvečer přichází konečně můj čas a vyrážím na nedalekou lagunu. Ostrahy mezi jednotlivými resorty zpřísnily kontroly a po loňské zkušenosti nemám chuť ani sílu neustále 4x denně vysvětlovat rukama nohama proč potřebuju projít ostrahou a proč mám dalekohled a fotoaparát. Letos jsem to vyřešil šalamounsky. Od našeho delegáta jsem si arabsky nechal napsat, proč a kam jdu se jménem hotelu a čísla pokoje. Papír, ke kterému byl přiložený drobný „bakšiš“ mi otevíral průchody mezi resorty dokonce i v pět ráno!
lístek průkazní podpořen bakšišem otevíral "srdce a průchody"
Již cestou na pobřeží boduju – racek bělooký a... volavka proměnlivá, pár metrů ode mne na bójce sedí rybák bělolící. Cvak – cvak.
Dostávám se na konec resortu a přede mnou už je začátek pouště s lagunou, ale hlavně kasárna Egypt Army. Opět se prokazuju lístkem podpořeným dolarovou bankovkou, voják mi sděluje, že mi to musí schválit velitel. I tady bakšiš udělal své a cesta je volná. Jen dostávám upozornění, že nesmím fotografovat kasárna. Stejně na nich není nic k vidění. Pokud bych šel s obyčejným malým fotoaparátem a bez dalekohledu, nebyl by žádný problém, jak mi vysvětloval delegát, ale na boku se mi houpá velký Nikon a na krku Kowa.
Pomalu jdu po pobřeží k ústí laguny, kolem, létají rackové běloocí a rybáci. Jsou však daleko na přesnější určení. Ale volavka západní hned u břehu mi udělala radost.
Při ústí laguny pobíhají kulíci mořští a v dálce na pobřeží je vidět lovící volavka stříbřitá. Procházím lagunou, je tu letos nějak prázdno, no je taky pozdní datum na tahy ptáků jako minulý rok. Na dunách se ukazují koně s jezdci, kteří procválají okolo modré hladiny laguny. Stejně tak jsou v písku vidět stopy čtyřkolek, v tomhle se o proti loňskému roku nic nezměnilo, laguna táhne i turisty. Pomalu se vracím, ještě se mi daří objevit rybáka oranžovozobého a na cestě zpátky opět rybáky bělolící a mladé rybáky obecné. Večer tak jako minulý rok přelétávají volavky vlasaté nocovat na stromy v druhém resortu, napočítám jich 14.
občas i ty koně byli docela zajímaví
Lagunu „lustruju“ průběžně každý den, ale oproti loňské „úrodě“ je to slabé, přesto se mi podaří zapsat rybáka uzdičkového a skupinku kulíků větších, která se mnou vydrží po celou dobu pobytu. Sem tak proletí rybák velkozobý. Rackové jsou vesměs daleko, že by zapózovali na bójce, popř. se kýčovitě pohoupali na vlnách, to je ani nenapadne.
Oč je málo ptáků, o to víc si užívám šnorchlování. Ke korálovým útesům to mám od břehu asi 50m a stojí to za to. Desítky druhů rybek, rybiček, ryb... je to jako veliké akvárium, kde plavou tisíce ryb. Nejlepší úlovek byl asi 3/4m rejnok. Poprvé se letos potápím s maskou, která kryje celý obličej a nemůžu si to vynachválit, žádné mlžení brýlí...
Jeden den si kupujeme celodenní výlet lodí po moři na korálové atoly s potápěním a možná...nepřijde kouzelník, ale je možné zahlédnout i delfíny.
Od hotelu nás dodávkou odvezou do přístavu v Hurghadě, kde se nalodíme na loď Dabi 1. Zabírám místo na horní palubě a už mi letí rybák velkozobý a racek bělooký. Pilot? Kormidelník? Mladý klučina, kterému jsme „svěřili“ své životy, když vidí, že fotografuji ptáky, předává kormidlo kolegovi a půjčuje si Nikona a pokyvuje hlavou. Lehce se pousměje, když ťuká do mé malé Kowy, která se mi houpe na krku, ale jen do té doby než ji přiloží k očím, pak už kroutí nevěřícně hlavou. K dovršení všeho sahá pod pultík s kormidlem a vytahuje co? Vytahuje Svenssona, kontruju a vytahuju z tašky svůj ohmataný terénní výtisk také. Bohužel ale jazyková bariéra mezi námi je velká, tak žádné klábosení se nekoná.
Jack Sparrow na cestách
Cesta po moři se vyvedla, mimo nového druhu – rybáka královského jsem si přivezl zážitek z koupání a potápění na volném moři s delfíny. Hejno deseti dospělých a pěti mladých nás při potápění podplouvali a vyskakovali po našem boku v neuvěřitelně v harmonicky synchronizovaném pohybu. Každopádně když jsem viděl při vynoření před sebou z vody trčet ploutev (delfíní) jel jsem z vody na loď jako namydlený blesk! Při přistání v přístavu další volavka proměnlivá hledá potravu na přístavním molu, pár metrů od koupajících se lidí.
delfíni byli pod vodou úžasní, ale strach z "kamarádů" žraloků byl větší a oddychl jsem si až na lodi
Pobyt se pomalu blíží ke konci a ve čt vyrážím na poslední cestu k laguně. Dnes mi tam udělal radost rybák chocholatý u ústí laguny a v laguně samotné opět kulíci mořští a větší. Cesta zpátky byla utrpění, teploměr ukazuje 45 ve stínu. Přecházím resorty a mám před sebou vidinu plážového baru s vychlazenou coca-colou. Horko je tak úmorné, že mi tep výjimečně nezvedou ani tři dlouhovlasé opálené blonďaté krasavice v mikro plavečkách, které jdou proti mně. Myšlenku a vizi oroseného půllitru čehokoliv, to v této chvíli nic nenahradí.
Z čeho jsem celý pobyt nadšený je fotoaparát Nikon Coolpix P 1000, fantastický stabilizátor, pohotová spoušť, rychlé zaostřování, díky letovkám mi slovenský kamarád Csaba Öllös každý den večer přes FB pomáhá určovat viděné druhy. Děkuju ti příteli!! Ale ta váha!!! Zbývá už jen zabalit a po půlnoci vyrážíme na letiště. To bych opět nesměl být já, který na pásu musí vyndat všechno z příručního zavazadla, „noťas“, tablet, nabíječky, aparát, dalekohled.... Nově totiž v kufru nesmí být žádná elektronika, ale času máme dost. V 5.00 startujeme a 9:15 přistáváme na letišti. Voláme si asistenční parkovací službu, která nás doveze do Buštěhradu na parkoviště, kde stojí celých 8 dní naše oktávečka. Nastartuje prvním impulsem a míříme přímo na chalupu, příští rok vyrazíme opět raději na přelomu dubna/května.
