Letos vyrážím do terénu sporadicky, částečně je na vině zdraví, ale hlavním důvodem jsou práce na chalupě, které jsou nekonečné. Už víc jak 14 dní vyklízíme velkou stodolu pro obytné úpravy a tak vyvážíme 50 let starou slámu, která je ve více jak ve 2m vrstvě a postupně vydává svá tajeství a poklady, jako třeba dvě zpuchřelé zadní kola od traktoru, které nalézáme na výšku stát!! v jendom rohu, vidět nebyly, vyvážíme vzniklý šrot, zbavujeme kola asi 6 aut starých pneumatik (pochválen ten, kdo vynalezl flexu – kotouč 230mm to všechno s obtížemi zdolává)...strašné, co lidi nashromáždí ve stodole za 50 let. Korunu všemu dodává rezavá kastle ze škodovky ležící 4m vysoko na trámech!! Musíme ji rozřezat opět flexou v té výšce. A nesmí nám to spadnout dolů, pod námi je sklep. Nejinak tomu bylo i dnes, když mě zastihl Borkův telefon jen s tím rozdílem, že jsem byl akorát s další károu (dnes třetí) v Kovošrotu. Jsme s Pavlem v Jivjanech a nad hlavami nám krouží sup hnědý. To je sprcha!! Mám našlápnuto na pelikána, každý den se modlím, aby mi vydržel až do 9/8, kdy mám dlouhodobě naplánovanou Moravu. Vyrazil bych už dříve, ale jestli něco nesnáším tak je D1ka a její věčné dlouhotrvající zácpy.

Bidwatcher Eso ČR Honza Studecký

Vracím se na chalupu z Kovošrotu, po cestě volám Pavlovi Brandlovi – s Jardou Šimkem už jsou z Řežabince na cestě. Zatlačíme káru do stodoly a volám, že jedu na supa, bohudík za ta léta nemusím nic vysvětlovat. Z prachu stoleté slámy a stodoly jsem jako „ten černý vzadu“, skáču pod sprchu a do bazénu. Než se obléknu, mám oběd na stole, takhle jsem snad ještě nikdy nehltal. Bohužel tu máme letitého caddyho, jedna oktávka je před domem v Nepomuku, druhá někde v Krkonoších s druhým synem. No nic, vezmu to přes Nepomuk a vyměním si tam auta. Zádrhel hned v úvodu, ač auto před domem, klíče na chalupě. Rozhoduju se krátce, pojedu „cedoušem“ však jsme se spolu něco najezdili, jen jsem mohl jet z chalupy přímo a ušetřil bych30 minut.
Vyrážím směr na Přeštice, kde potkám objížďku 6km, tak nabírám další zdržení. Průjezdem Přešticemi mě chytá silný liják, kterému chvílemi ujíždím, aby mě za pár kilometrů dohnal. Ženu caddyho po mokrých silničkách pomalu 90kou, ale pak raději dám nohu z plynu. Důležitější je dojet. Při bubnujícím lijáku do střechy a proudech vody, která se mi valí přes čelní sklo si uvědomuji, jak malé stěrače proti audi nebo oktávce caddy má.

Jarda Šimek

Další jobovka – jak nejedu svým autem, nemám nabíječku na iphona a na baterce 42%, no potěš koště. V Holýšově volám Pavlovi, kde jsou, už nabrali Borka a jsou u Jivjan. Mám to tam ještě 15 minut, supa zatím nemají. V Jivjanech další telefon, Pavel to nezvedá, tak vytáčím starostu Borka, jsou už zase o kus dál, v Zálezlech – počkají tam na mne, sleduju baterku na telefonu. Projíždím Zálezly, nikde nikdo, další telefon mi prozradí, že jsou pár stovek metrů ode mne. Sláva, setkáváme se na loučce u hřbitova. Borek, Jarda Šimek, Pavel Brand a Honza Studecký, který je všude, kde se něco děje. Supa ještě nezahlédli.
Vyrážíme na silnici a zastavujeme mezi poli. Honza míří na staré stanoviště, jestli nebude supík někde tam. Vylézáme z auta, já jsem po galejích na chalupě rozlámaný. Bereme dalekohledy a pátráme po polích. Ve vzduchu točí termiku „káňata“ a bokem plachtí luňák a pochop. Rozmachy mohutných křídel prolétá nedaleko orel mořský v panoramatu lesa, pánové pronáší větu...kde je orel bývá i sup. Přestávám sledovat orla a oblohu a začínám sledovat nedaleký horizont nedaleko před námi, z kterého vykukuju občas orající traktor, za kterým se valí clona prachu ze suché hlíny. V té cloně vidím velkého dravce a hlásím – něco velkého dole, buď orel, nebo sup, je vidět jen velký dravec. Pavel hlásí je to malé, to bude káně, říkám ne ve vzduchu, ale dole u země....

Pavel Brandl

Velký dravec vystoupá nad les, s napětím ho sledujeme, může to být hledaný sup....pak kluci hlásí, krátký ocas je to on!! 287!!!! Kocháme se luxusním dravcem, někdo dává echo Honzovi, ten za chvíli přijíždí. Míjející auta přibrzďují a koukají, na co civí pět dospělých chlapů s dalekohledy u očí a částečně blokujíc dopravu. Jedna oktávka brzdí a Libor říká, no je nás tu málo...a vylézá Michal Podhrázký. Sup nám mizí za lesem. Rozhodujeme se pro další stanoviště, Honza opět jede na svou pěst. Stavíme asi kilometr na další polní cestě. Káně, luňák... ale jinak je obloha bez supa. Prohlížíme louky a pole před námi. Je krásné počasí, déšť jsem nechal někde daleko vzadu. Hledáme supa a žertujeme, nálada je výborná, přijíždí další auto, Borkovi známí a vrací se Honza. Užíváme si společnost a počasí, rozhlížíme se. S Pavlem se vracíme k naší společné cestě za pěnkavákem, Honza líčí strasti odečtu kroužku na pelikánovi. Michal odjíždí. Asi po 30ti minutách jsme odměněni, sup opět plachtí na obloze, dotírají na něj káně, je poměrně daleko. Sledujeme, jak přelétává po obzoru a jsou slyšet jen hlášky...nad červenou střechou, teď u kostela, u věže vlevo, letí k nám, lehněte si někdo na pole, třeba přiletí......Jednu dobu nabral slibný směr, ale pak se vydal opět pryč od nás. Opět se rozhodujeme změnit stanoviště. Koukám na hodinky a povinnost dodělat rozdělanou práci vítězí. Loučím se s přáteli a vyrážím na opačnou stranu, na Stod, Přeštice a chalupu. V Žinkovech kupuju ve večerce velkou zmrzlinu na oslavu supa. Sedám pod pergolu a vychutnávám si kávu. Jsem cvok, že mě jeden „pták“ dokáže zvednou, a donutí vyrazit pomalu stovku kilometrů a to člověk ani neví, jestli ho uvidí, ale pak si vzpomenu na kamarády, s kterými jsem se potkal a zjistil, že nejsem cvok sám, že je nás víc a člověk vždycky rád někam patří.

Jeden z mála politiků, které mám rád, Bořek Schröpfer

Borku, Borečku, děkuji ti moc za hlášku, díky tobě si připínám druhý supí skalp k opasku. Díky kamaráde. Vzhledem k tomu, že jsem sledoval supa s otevřenou pusou, ani mi nenapadlo udělat fotky a pak už byl daleko, takže fotky vzácného dravce jsou Libora, který ho měl s Pavlem Růžkem už dopoledne na menší vzdálenost.