643 ptačích druhů, 44 států, dvě výpravy napříč krajinou, jeden Ford Ranger z roku 2002 – to je vše, co Taylor Páez potřebovala, aby splnila svůj dobrodružný Big Year.
Napsala Amanda Grennell

V roce 2017 se Taylor Paez vydala na svou jízdu napříč USA a cestovala od jednoho vzácného ptačího pozorování ke druhému. Jejím cílem bylo pozorovat 700 plně identifikovaných ptačích druhů.
Autor fotografie: James Adam Taylor.

Po 7 měsících na cestě a života v autě při snaze najít ve 48 státech tolik ptáků, kolik je jen možné, byla Taylor Páez unavená. Byl už listopad, a ona identifikovala několik stovek ptáků v přírodních rezervacích, parcích a skládkách napříč krajinou. Skoro všechny pro ni byly nové, kromě těch z její domovské Kalifornie. Nyní jí už zbývá jen několik vzácných druhů.

Na základě zkušeností od pozorovatelů, které potkala na skládce, jela Taylor do Národní rezervace motýlů ve snaze najít jeden z nejvzácnějších druhů - vlhovce Audubonuvho. Jednou už tohle populární pozorovací místo navštívila. Byl to krásný pruh údolí Rio Grande na hranicích jižního Texasu a Mexika.

Mezi motýly a pozorovateli motýlů Taylor brzy ráno vyčnívala, když se vydala za svým ptákem, ale vrátila se s prázdnou.

„ Tehdy jsem se naučila, jak zní volání vlhovce Audubonuvho, protože jsem je mohla slyšet o něco dál,“ vzpomínala Taylor. „ Myslela jsem si, že ho možná dostanu, ale to je v pořádku, snažila jsem se ze všech sil.“

Taylor se už chystala odejít, protože polední horko si vybíralo svou daň, když najednou něco zaslechla.

„ Slyšela jsem opravdu nádherné volání vlhovce někde v dáli“ říká Taylor. „ Nikdy předním jsem zvuk toho ptáka neslyšela, ale věděla jsem, že to musí být on!“

Běžela po špičkách, jak nejrychleji mohla a našla vlhovce Audubonuvho. Byl to krásný, černožlutý pták, který kradl kvasící ovoce, které bylo, technicky vzato, určeno pro motýly.

„ Opravdu mě to potěšilo, nečekala jsem, že ho tam uvidím. Nevěděla jsem, jak zní, ale z nějakého důvodu jsem měla pravdu. V tu chvíli jsem si byla jistá, co slyším“ říká Taylor.

Tohle utvrzení dalo Taylor motivaci k tomu, aby dokončila těch pár měsíců roku 2017 s celkovým součtem 643 identifikovaných ptačích druhů. Skončila na 8. místě na stránkách eBird, kde většina pozorovatelů Big Year zaznamenává svůj postup.

Taylořino pozorování vlhovce z jejího instagramu ve složce Big Year adventures, @needsmorebirds
Autor fotografie: Taylor Páez
Umístění: Národní motýlí rezervace

Začátek cesty za Big Year
Big Year není formální soutěž – nejsou zde žádné, trofeje, ceny ani peníze. Slávy také málo. Místo toho je to výzva, na kterou se pozorovatelé vydávají, aby v určité oblasti pozorovali co největší možný počet druhů za kalendářní rok. V roce 2017 se Taylor vydala na cestu bez toho, aby přemýšlela nad nějakou soutěží. Pro 48 států si stanovila vlastní cíl 700 druhů a na Silvestra oslavit 26. narozeniny.

Před svou cestou měla vlastně všechno, po čem mladí lidé touží – slušnou práci se zaměstnaneckými bonusy, pěkné vyhlídky do budoucna, vlastní byt, podporující přátele a rodinu a pěkný, pohodlný život. Ale bublal v ní jakýsi vnitřní neklid.

Její život se v podstatě odehrával mezi flustrující prací a výhledem z okna. Taylor toužila po tom, být venku. Během jednoho ubíjejícího dne Taylor z legrace snila o tom, že dá výpoveď, bude žít ve svém autě a pozorovat ptáky, a nasadilo jí to brouka do hlavy.

„ Prostě jsem to nemohla dostat z hlavy. Od té chvíle jsem přemýšlela, co mi brání?“ vzpomíná Taylor.

Taylor si začala o svém nápadu povídat s přáteli, které vyzdvihuje za to, že jí dodali odvahu, aby to opravdu udělala. Nic než ona sama jí v tom nebrání. Jedinou výjimkou byl strach z toho, jak to řekne rodičům. Ale když jim slíbila, že bude volat každý den, byli na jedné lodi.

Taylor si odkládala peníze a začala plánovat svůj život v autě – v dnešní době se to dá snadno najít na netu. Díky tomu, že se lidé často stěhují, předělávají auta jako např. náklaďáky, karavany apod. na obyvatelné prostory. Taylor si koupila kryt a palandu, aby mohla spát v nákladovém prostoru svého auta a také, aby měla kam dát vybavení. Začala si prohlížet blogy o žití na čtyřech kolech a opravdu jí inspirovalo „ žití v prachu“, jehož průkopníky byli horolezci, kteří měli crédo, že peníze a čas by se měly obětovat hlavně svým vášním a tak žili co nejlevněji a na cestách.

„ Potkala jsem několik z nich“ říká Taylor. „Přemýšlela jsem, že bych si to uměla představit a tak jsem si řekla, že prostě budu místo lezení pozorovat ptáky. Proč ne?“

Jedním z benefitů tohoto stylu pozorování je to, že vždy máte pozorovací stanoviště, jako je Taylorin Ford Ranger, ve kterém žila deset měsíců.
Autor fotografie: Taylor Páez.

Životní styl
V lednu 2017 do toho Taylor šla a dala výpověď v práci v odstupné lhůtě měsíc a začala s finálními úpravami a přípravami na cestu za ptáky a místy, které v životě neviděla.

Jeden z největších problémů, který se nedal jen tak přehlédnout, bylo samozřejmě bezpečí. I když Taylor potkala mnoho jiných holek, které cestovaly o samotě, měla v hlavě spoustu otázek, jaké na ní čekají nebezpečí a také jí znepokojovala spousta cizích lidí. Vzhledem k tomu, že bude holka, která je někde úplně sama. Taylor ale řekla, že její největší starostí bylo počasí a divoké pumy. Jen zřídla kdy jí dělali starost jiní lidé.

"Měli byste být připraveni na každou situaci." To byste měli mít na paměti. Ale nemusíme žít každý den ve stresu z toho, že vás něco napadne, “řekla Taylor.

Jako všichni, kdo se vydávají někam sami, se Taylor ujistila, že někdo ví, kam jde. Řekla svým rodičům, kde bude a na jak dlouho. Obvykle se také spojila s rodiči každé ráno, a její máma se podívala na její polohu prostřednictvím aplikace “Find my Friends”, což občas mátlo, hlavně, když Taylor strávila několik dní na moři.

Taylořin plán byla cesta obřích rozměrů. Začínala v severní Kalifornii, pak to vzala na jih přes Arizonu, jižní Texas a kolem Mexika a Golfského zálivu. Pak mířila na sever do North to New Hampshire a Maine. Pak zajela do New Jersey, New Yorku, Ohia, Michiganu a do horního Wisconsin a na jeho poloostrov. Pak zamířila zpět na západ: Colorado, the Great Plains, Washington a zpět domů, do Kalifornie.

Okusila chuť domova a bylo pro ni těžké vrátit se zpět na cesty. Byl červenec a Taylor byla na cestách asi 5 měsíců. Ale asi po měsíční přestávce rozjela Taylor svojí fázi „křížem krážem“. Jižní California, Montana, Arizona, lodí na pobřeží Maine, New Jersey, Ohio, Minnesota, Nebraska, Mississippi, Texas a konečně zpět do Kalifornie, aby ukončila rok.

„Ke konci roku se z toho stalo opravdové šílenství, protože to bylo čím dál méně o běžných druzích a více o těch vzácných“, říká Taylor, když vysvětluje svoje cestování z místa na místo.

Milované pozorovatelské místo bylo ohroženo
Po projetí krajiny bylo pro Taylor opravdu těžké vybrat si oblíbenou lokaci. Všude je hodně biodiverzity a ona to miluje celé. Ale kdyby musela, tak si vybere subtropickou část jižního Texasu.

Během jednoho dne v národní přírodní rezervaci Santa Ana identifikovala 35 nových druhů – bylo to nejvíc, co se jí kdy podařilo na jednom místě. Ale plán postavení zdi a plotů, kterých účelem bylo zabránit ilegální migraci, by mohl zničit prostředí, díky kterému zvířata prosperují.

I když konstrukce procházející Santa Anou, National Butterfly Center a Bentsen-Rio Grande Valley State Park neprošla schválením, stále je pro konzervativce zajímavým návrhem.

„ Všechno je v ohrožení“, říká Marianna Treviño-Wright, výkonná ředitelka Butterfly center’s pro Audubon magazín. „ těžká technika je do slova za rohem“.

Taylor s láskou vzpomíná na několik druhů, které poprvé viděla v jižním Texase: kolpík růžový, sojka zelenavá, tyran bentevi a samozřejmě vlhovec Audubonuv.

„ Je to obrovské bohatství, o kterém si myslím, že spousta Američanů ani neví, nebo mu nerozumí. Byla by opravdová škoda, kdyby ho jen tak projeli buldozerem“, říká Taylor.

Taylořini ptačí favorité
Aby dostala tolik ptáků, kolik je jen možné, spoléhala se Taylor na pozorování hlášená na eBird, Audubon Society listserves a pozorovacích skupinách na facebooku. Někdy se o raritách dokonce dozvěděla na instagramu a nebo když jí někdo řekl osobně, kde co pozoroval předtím.

Tady je několik Taylořiných oblíbených pozorování.

Vlhovec Audubonuv v národním motýlým centru v Texase.
„ Pravděpodobně mě to tam rozbrečelo“.

Vlhovec audubonuv. Autor fotografie: David Hollie.

Sojka zelenavá, přírodní rezervace Santa Ana, Texas
„ Vzpomínám si, jak jsem se na tento druh dívala v knížkách a myslela jsem si, že ho nikdy neuvidím. Je tak krásný a plný života, že nemůžu uvěřit, že něco takového vůbec existuje,“ říká Taylor. „ Ale stejně jako vrány a krkavci nebo sojky chocholaté se dají pozorovat všude na východním pobřeží a jsou prostě dotěrní“.

Sojka zelenavá. Autor fotografie: Dan Tallman.

Kolpík růžový, Santa Ana, Texas

Kolpík růžový. Autor fotografie: JC Knoll.

Vodouš šedý, národní rezervace Edwin B. Forsythe, New Jersey
Taylor strávila čtyři dni na území 13 mil velkém, když chodila tam a zpět, aby mohla pozorovat tohoto vzácného ptáka. Pozorování bylo hlášeno ještě před tím, než dorazila na 4 míli. „ jestli někde narazíte na skupinu pozorovatelů, kteří se dívají na jedno místo, je to opravdu dobré znamení“.

Vodouš šedý. Autor fotografie: Richard Lowe.

Lekce z pozorování Big Year
Potom, co strávila rok venku a téměř dosáhla svůj cíl 700 druhů, se už nevrátila ke své původní práci v kanceláři. Místo toho využila příležitosti, kterou jí nabízela příroda. Stala se průvodkyní parkem a pak mapovala kolibříky.

„ Uvědomila jsem si, že nechci být jenom venku, ale chci mít také pozitivní dopad na lidi. Chci, aby zážitky venku v přírodě byly pro lidi dostupnější. Nyní to potřebujeme víc, než kdykoliv předtím“, říká Taylor. „ Nikdy před tím bych si nepomyslela, že udělám něco takového. Vždy jsem šla na jistotu a nikdy jsem nebyla ochotná riskovat.“

Její další dobrodružství je 220 mil a 20 dní dlouhá túra po John Muir Trail, na kterou plánuje jít v srpnu se svým nejlepší kamarádem. Tak dlouhá túra je novou výzvou pro Taylor, ale potom, co dokončila Big Year, Taylor ví, že to za to stojí.

Pohled z Taylořiny postele vzadu auta během 10-ti mesíčního pobytu doma. Slab City, California. 
Autor fotografie: Taylor Páez

Překlad článku: Peter Haluza. Děkujeme.
Zdroj: birdseyebirding.com