Daleko, ale přesto blízko domova je Mar Chiquita, bezodtoké slané vysychající jezero na severozápadě pampy v provincii Córdoba v Argentině, také součástí světa, který hrál roli v inspiraci jednoho z britských moderních ornitologických průkopníků.
Každý, kdo navštívil vnitřní svatyni centrály RSPB v The Lodge (přírodní rezervace, která se nachází jihovýchodně od města Sandy, Bedfordshire v Anglii) si může vybavit portrét v životní velikosti nad krbovou římsou. Zobrazuje viktoriánského gentlemana ve vlněném obleku a odpovídající čepici, jak se krčí v kapradí a drží malý dalekohled. Jmenuje se William.

Henry Hudson – WH Hudson podle literatury – počáteční světlo společnosti a vzácný muž tohoto druhu mezi tisíci ženami, který založil organizaci. Je zajímavé, jak málo se o něm ví, a tak jsem si dal za úkol, připomenout tohoto muže.

Prvních 32 let strávil v Argentině a až do roku 1873 nevstoupil do Anglie. Chudý, nevzdělaný a bojem zjizvený, ale odhodlaný sledovat okouzlen ornitologií živenou volnou přírodou pampy v provincii Buenos Aires, mezi volně žijícími a nezákonnými kovboji této doby.

To by se Hudsonovi určitě líbilo. Téměř století po jeho smrti, projekt tak blízký jeho domovu pampy, bude profitovat z fondu Birdfair’s. Bylo mi ctí, že jsem mohl minulý podzim přivítat delegaci organizace Aves Argentinas The Lodge, která je partnerem Birdlife. Udělal jsem jim krátkou prezentaci, pod ostražitým pohledem señora Hudsona v zasedací místnosti s velkým krbem. Hudsonův odkaz změnil nově vznikající organizace. S potěšením jsem v naší zimě/ jejich jarním čase (ke konci listopadu) navštívil Argentinu, abych se sám na sobě přesvědčil o požitcích Mar Chiquita.

Tisíce plameňáků
Mar Chiquita – „Malé moře“ – není tak malé. Ve skutečnosti je to obrovské, největší vnitrozemské jezero v Jižní Americe, jak jsem zjistil, když Andie Filadora, ředitel ekoturistiky, pro nás zařídil let malým letadlem s laskavým svolením Jose Bria, starosty nedalekého města Morteros. Voda pokrývá plochu 50 mil x 28 mil a maximální hloubka je jen 10 metrů. Daleko dole jsme z letadla viděli mělké, slané okraje třpytící se na slunci s desítkami tisíc plameňáků. Třem druhům se zde daří, vedle řady dalších vodních ptáků. Je to dech beroucí krajina. Projekt sponzorovaný Birdfair pomáhá vytvořit něco, co se bude jmenovat Ansenuza: Národní park, který bude největším v Argentině. Další označení lokalit – Important Bird (Významný pták) a Biodiversity Area (Oblast biologické rozmanitosti) a Ramsar Site (mokřad mezinárodního významu) nezabránily stálým dopadům rozvoje a znečištění.
Zaměstnanci Aves Argentinas tvrdě pracují již několik let na přípravě způsobu tohoto označení, aby byla dosažena ochrana na národní úrovni pro Ansenuzu. Jezero má zásadní význam pro migrující ptáky, kteří používají tří různých tahů. Například ze Severní Ameriky hostí ne méně než 600 000 lyskonohů dlouhozobých. Stovky tisíc sluk a jiných brodivých ptáků a divokého ptactva jsou také závislé na hojné potravě ve vodě a okrajích Mar Chiquity. Ale jak jsem objevil na břehu jezera Miramar, kde jsem bydlel, jezero je nejznámější, nejnavštěvovanější a proslulé díky svým plameňákům. Mar Chiquita je domovem asi poloviny světových plameňáků chilských a plameňáků andských a významného množství plameňáků Jamesův. Z pohodlí mého balkónu jsem měl detailní výhled na mnoho dalších druhů, několika pro mě úplně nových: od zobouna amerického po sýčka králičího, kteří hlídali hotelovou zahradu.

Přírodní rezervace
Moji hostitelé mi pomohli s vykonáním pouti na místo domova rodiny Guillerma Enriquea (zde je señor G E Hudson). Najít Muzeum nebylo jednoduché, i když celý okres nese jeho jméno. Na konci dlouhé prašné cesty jsme s mým průvodcem Franciscem Gonzalezem Taboasem našli pěkné muzeum, přírodní rezervaci, vztyčené vlajky, školáky skotačící se psy, učitele brnkající na kytary a impozantní bustu muže. Byli jsme přivítáni s nadšením spřízněnými řediteli Anibalem Rubenem Raverou a Atilioem Martinezem. Prohlédli jsme si zachovalý domov Hudsona, krajinu, kterou objevil a která ho naučila lásce k přírodě a rodinou knihovnu, ze které se učil o Darwinovi a živil sny o tom, že uvidí arcadian Angličana Gilbert White. Večer se konala diskuze v Národním muzeu v centru Buenos Aires u příležitosti stého výročí publikace Hudsonovy autobiografie dětství. Je popisován jako „První argentinský přírodovědec“ (El Primer Naturalista Argentino).

Zabíjení albatrosů
Následující den jsem strávil několik cenných hodin s mými hostiteli v působivé knihovně v ústředí Aves Argentinas. Je zde více knih a od Hudsona dokonce více než jich má ve sbírce RSPB. Jsou zde vystaveny osobní dopisy a další předměty včetně pozvánky předsedy vlády Stanleyho Baldwina z roku 1925 na odhalení památníku Hudsonovy sochy v Hyde Parku. Objevil jsem dopis, který Hudson napsal tisku, aby odsoudil a zveřejnil úmyslné zabíjení albatrosů při rybolovu cestujícími obchodních lodí. To dává příchuť bezdůvodně shromažďované mentalitě, která převládala ve věku a nerovnosti, proti níž Hudson s dalšími aktivisty bojoval. Jako by si opět tento průkopník vychutnával práci, kterou Aves Argentinas a další partneři Birdlife dělají dnes, aby zabránili zbytečnému, byť neúmyslnému, ničení albatrosů a dalšího mořského života při rybolovu v jižním oceánu.
Jednou z posledních Hudsonových prací byla autobiografie jeho raného života, nazvaná Daleko a dávno (Far Away a Long Ago) nebo Alla Liejo Y Hace Tiempo ve španělštině. Inspiroval se vizemi, které měl, když byl upoután na lůžko v Cornish nemocnici s horečkou v jeho sedmdesátých letech. Popisuje formativní (výchovný) okamžik, který inspiroval jeho celoživotní lásku k ptákům a divoké přírodě: setkání s plameňáky na slaném jezeře: „Bylo vidět ohromující množství ptáků, hlavně divokých kachen, pár labutí a mnoho bahňáků - ibis, volavky, kolpíků a další. Ale nejúžasnější ze všech byli tři nesmírně vysocí, bílí a růžoví ptáci, brodící se slavnostně v řadě yard nebo tak nějak od sebe a někteří 20 yardů od břehu. Byl jsem ohromen a okouzlen při pohledu na ně a moje potěšení bylo intenzívnější, když vedoucí pták stál klidně a zvedl nahoru hlavu a dlouhý krk, rozevřel a zatřásl svými křídly. Křídla, když byla otevřená, měla nádherně karmínovou barvu a pták mi připadal jako nejandělštější stvoření na světě.

Zářná budoucnost
I když ho to lákalo, Hudson už nikdy nepodnikl měsíc trvající cestu po moři, aby se vrátil do svého rodného domova v Jižní Americe. Zbývajících 50 let žil v Londýně a kdykoliv mohl, unikal na venkov. V pozdním životě získal slávu a nějaké jmění a žil dostatečně dlouho, aby viděl první, dlouhodobou kampaň RSPB, která ukončila dovoz ptačího peří, když byl konečně vydán zákon v r. 1922. Zanechal téměř všechno, co měl v „Bird Society“ (v Ptačí společnosti), jak to nazýval. O tom, jak silnou stopu myšlenku tu zanechal, dokazuje i velký portrét nad krbem v The Lodge. Nejde ani slovy vyjádřit, jak mě dojalo, že Hudsonův vliv je stále cítit na každém kroku i tady v Buenos Aires dlouhé roky po tom co emigroval a ten pocit najít některé zdejší druhy, které živě a s nadšením popsal v Argentínské ornitologii a jak jeho následníci v díle pokračují a budují jeho odkaz a myšlenku. A tak budoucnost pro nový Ansenuza národní park vypadá zářivě, který bude lákadlem pro více ekoturistiky v regionu a pomáhat k zajištění udržitelné budoucnosti pro přírodu a společenství kolem svého obrovského obvodu. Ansenuza je jméno bohyně, jejíž slzy vytvořily malé moře Mar Chiquitu. Plakala pro válečníka, který zemřel a její kamarádská božstva ho přivedla zpět k životu, ve formě plameňáka ... jsem si tím jistý, jsi tady přede mnou.

Zdroj: Bird Watching UK – September 2019
Překlad: Peter Haluza