Večer, konečně vyrážím do kraje Kopčema s Veverčákem, do kraje Věstonické Venuše a lovců mamutů. Na Moravu jezdím zásadně na noc, jelikož nesnáším jízdu po D1, nejen kvůli jejímu tankodromu, kdy si člověk při trošce nepozornosti překousne jazyk a trpím s tlumiči, ale její věčné a nekonečné zácpy se snad zapíšou jednou černým písmem do dějin naší autodopravy. Noční jízda je nejen svižnější, ale 90% času můžu jen v levém, relativně méně poškozeném pruhu, o kolonách ani nemluvě.
Ve Strachotíně jsem něco po jedné hodině, stačíme se ještě v autě pohodlně prospat (výhoda combi) a ráno v šest následuje „sborka“ stativu za usrkávání kávy z termosky. Dopito, složeno a vyrážíme za pelikánem, který by MOHL mít pořadové číslo 288 po cyklostezce. Nahlížíme na jeho oblíbené místo a nic, pátráme po hladině, nad hladinou a i ze zoufalství pod hladinou. Věříme, že budeme mít kliku, vždyť srpen tak krásně začal supem hnědým. Rackové nahání mladého orla mořského, na bahnech okolo rákosí je spousta malých i velkých racků, ale pelikán zatím nikde. Z cyklostezky se vracíme zpět na hráz ve Sklepní ulici, kde mě zastihne povzbudivá smska od Jirky Šafránka. Stavíme opět dalekohled a pozorně pátráme po celé ploše nádrže až na protější straně nádrže nedaleko houfu labutí je konečně objeven pelikán, ještě že je tak veliký. Ač je ráno okolo deváté, horký vzduch se tetelí nad vodou a rozostřuje aparát. Pokusíme se dostat blíže. Sedáme do auta a odjíždíme přes celou hráz k Věstonicím, kde nacházíme volné místo mezi auty rybářů. Hážu na rameno monokular a vyrážíme po asfaltové cestě. Jeden rybář právě tahá z vody parádního kapra, tak se ptám na pelikána. Na můj dotaz, nám ukazuje nedalekou větev, kde ho často pozorují. Vydáváme se po cyklostezce k rybárně a doufáme, že s enám naskytne lepší pohled. Horko už je šílené. Z rákosí vyletí bukáček malý, rákosníci mají orgie, doupňák cukruje nad hlavou. V jedné zatočince je pisík. Docházíme k rybárně, pelikána vidíme stále daleko a ozývá se hlad, obracíme. Konečně máme na pelikoše celý den si říkáme.
Vracíme se k autu a vyrážíme přes Věstonice na hlavní tah k Brnu, přetrpíme kolonu auta na hrázi u Pasohlávek, kde se opravuje most či co, někde tady pod námi je pelikán, ale zastavit není možné, brzy zatáčíme do Ivaně, kde máme oblíbenou hospůdku a jdeme na snidaňooběd a studenou kofolu. Když musíš tak musíš.
Po obědě míříme do Pouzdřan na vlhy. Parkujeme u školy a vyrážíme do kopců. Cesta míří mezi vinohrady, lemovaná keři, tak bodujeme ťuhýkem obecným, pěnkavou, krutihlavem a pěnicemi. Velkou radost nám udělala žluva hajní, letos první, ale to už nám nad hlavou plachtí poštolka a vlhy. Vlha je nádherný pták. Letos nás však překvapil plot na vinici pod lokalitou, kde se zdržují vlhy, ale díky tomu, že nebyly vrátka zamčené jsme mohli jít dále a pokračovat v cestě. Pečlivě po sobě opět zavíráme. Pomalu postupujeme cestičkou mezi hustými keři, vlhy už jsou slyšet. Opatrně nakukujeme na konci keřů na "jejich" sráz plný děr. Vlh napočítáme okolo 30ti, některé plachtí, hodně posedávají na uschlých pahýlech u vrcholu srázu. Z křoví na volné prostranství nevylézáme, je zbytečné, je rušit. Další odměnou je hrdlička divoká, která sedá na suchý strom nedaleko vlh, opatrně vycouváme z divočiny a vracíme se k autu a přes kopec opět míříme do Sklepní ulice ve Strachotíně. Pelikán je u rákosového ostrůvku, protahuje si křídla, asi 20 minut se kocháme aspoň v monokuláru. Stále je to strašně daleko a vzdych se chvěje.
Balíme, stavíme se ještě na točené studené malinovce v jednom bufetu po cestě a mažeme do Mikulova na Mušlovský rybník, volavka červená nedávno hlášená je silné lákadlo. Na místě jsme byli nemile překvapení. V dolním rybníku zbyla malá louže, na rákosí vylézají rákosníci velcí a nad námi plachtí čáp černý a volavka popelavá. Horní je suchý úplně, na bahně ťapkají dvě kádéčka a nedaleko rákosí jsou další dvě hrdličky divoké. Tak aspoň zajíždíme na farmu pro víno a vracíme se do Mikulova, kde máme ubytování někde v centru, kamarádka GPS pomůže!
Penzionek je poměrně hezký, ale neteče teplá voda, tak dáváme jen studenou sprchu, za toho horka jsme celí ulepení a maskáčová trika hážeme do kufru a  měníme za hudební. Vyrážíme na pivní slavnosti se zastávkou na náměstí na večeři. Na Pivobraní vyzvedáváme na hlavní bráně akreditace a vklouzneme do backstage mezi kamarády muzikanty. 
Sobota ráno nás čeká výborná snídaně v penzionu a vyrážíme opět do Strachotína, co kdyby byl pelikán blíže – není, tak už s ním neztrácíme čas, míříme do lednického parku, který pomalu procházíme podle našeho starého scénáře, zdárně uskakujeme cyklistům od kol, přestože tu cedule všude hlásí - jízda na kolech zakázána. Často zastavujeme a s dalekohledy pečlivě zkoumáme koruny stromů, lidé se tradičně u nás zastavují a nenápadně sledují, kam koukáme, co kdyby jim něco uteklo!! My si jen hlásíme - strakapoud prostřední, lejsek bělokrký a šedý, husy, kormorání, kvakoš, čápi bílí i černí, volavky... U mešity je tak narváno, že já kofeinový závislák vyvěšuju bílou vlajku a odmítám frontu stát. On ten výsledek ani za to nestojí, brynda v plastu. Zakončujeme cestu parkem obědem v další oblíbené restauraci přes silnici, kde parkujeme. Chvíli to vypadá na deštík, ale než se najíme, obloha je opět krásně modrá a sluníčko praží o 106! Vyrážíme na Prostřední rybník, kde nás čekají stovky racků, desítky pisil, tenkozobci opační, jespáci obecní a bojovní a vodouši. Co by to však bylo Lednicko bez Nesytu, který je ovšem na plné vodě. Zasunuju za sklo povolení k vjezdu a objedeme pozorovatelny. Samé běžné druhy, ale třeba pohled na husice liščí se hned tak neomrzí. Bohužel nás tlačí čas a musíme se vrátit do Mikulova na druhé kolo pivních slavností, dnes kamarádi z Traktoru a Trautenberku a moc se těším na AC/DC revival CZ,  ale i tak hodnotíme zájezd na Moravu spojený jak s ptactvem, tak s bigbítem za úspěšný, do ročního seznamu jsme pár druhů přidali a číslo 288 do životního taky padlo.