Kamarádi z Rozkoše mi dávají avízo o vzácném racku velkém, bohužel pracovní nasazení mi nedovoluje vydat se druhou stranu republiky. Tak si každý den voláme a ujišťují mě, že racek je stále na místě. Den Dé nastává pro mne 28.11., kdy brzo ráno se vydávám po dálnici směrem na Rozkoš.
Dálnici nám protáhli až do Hradce, takže se proplétám Hradcem a navigace mě neomylně vyvádí na výpadovku k Jaroměři, kde mám sraz s Jardou. Nabírám Jardu a přejíždíme na Rozkoš k hlavní hrázi, kde racek rád „bivakuje“. Prohlížíme zátoku od hráze a je prázdná. Na hladině se houpá jen občas racek bělohlavý a chechtavý. Čekáme v družném rozhovoru asi hodinu, střídavě pátráme po hladině a střídavě sledujeme aspoň rybáře, kterak si rozbalují své nádobíčko, navazují vlasce a chystají návnady.
Přejíždíme k Provodu. V autě po mnohých zkušenostech zůstává „ostraha“ a my s Jarkou pomalým krokem vyrážíme na ostroh. Ani tady se nekoná žádná Zoo, ale radost udělají turpani hnědí. Vracíme se k autu. Jsme rádi, že jeden z nás v autě zůstal. Jak dostáváme hlášení. Tak k oktávce 2x přijel starý bílý „meďák“ a auto nám okukoval nějaké individuum...no vykradených aut tu už bylo dost.
Vracíme se k hrázi. Dělička je teď pasé, už pár dní po ní jezdí těžká technika, která naváží velké balvany a tak ani sněhule ani konopky není šance zastihnout.
Je desátá, když opět parkujeme a vyrážíme do zátoky. Tentokrát jsme úspěšní. Grand coup, jak by řekl kamarád Vláďa Teplý. Racek se houpal na hladině pár desítek metrů od nás. Letos je to můj třetí druh do životního seznamu. Pořizujeme fotografie a vydáváme se k autu, Jardu odvážím do Jaroměře a já mířím do Prahy, kde mám schůzku s muzikanty z Exargemy ohledně rozhovoru okolo CD Velká Morava, ale to už je na stránky Rockpalace.cz